Dušan Neumann
Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy
Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.
Snaha přetáhnout Ukrajinu do NATO se prodražuje. A bude prodražovat. Ale co by naše vláda neudělala pro cizí zájmy, že… Až do posledního poddaného. Doveze si jiné…
Snaha nadbíhání agresorovi je drahá.
Agresorův „Green Deal“, „kupujte svatý ruský plyn, který spasí vaše duše“, sliby agresora o mírových řešeních jsou velmi drahé.
Dar Klause, Zemana, Kellnera in memoriam.
Výroba agresora natlačením do kouta.
Ti kteří to přímo způsobili to platit nebudou.
Určitě. Schröder, Merkel, Kavan to platit nebudou.
Kdo Němcům provedl tak hroznou věc, že zavřeli uhelky, jaderky a spolehli se na ruský plyn? Ve způsbování světových kataklyzmat jsou mistři.
Gerhard Schröder (přítel KGB)
Angela Merkel (blízká přítelkyně Stasi)
Kdoví, jestli nakonec i Greta není nějaká Putinova levobočnice.
Viz zrození Zelených.
Děda je pamatoval už z osmdesátých let. Říkal: Melouni. Navrch zelený, uvnitř rudý.
přesně tak, Nickname.
Já ještě dokonce pamatuji i Ženský protiválečný tábor v Greenham Commons. Hysterické fetky s rudým srdcem za nadšené podpory rusáků 🙂
To, že si trpíme bolševické filcky není problém agresora. Je to problém náš, že je řádně nepojmenujeme, nevyženeme z veřejného prostoru.
Když oni nás matou tím, že si neříkají bolševické filcky.
Mě nepopletou. Kdo je proti snížení daní chudým a proti zastavení dotací miliardářům a multimilionářům je bolševická filcka.
Sakra, vždyť likvidace milionářů a buržoasie bylo bolševické heslo?
ANO. Aby si vytvořili vlastní šlechtu.
Pojďme na to positivně a hledejme zdravé dřevo. Najdeme někoho ve vládě a v pětikoalici co to myslí s chudými dobře a není tedy bolševická filcka?
Teoreticky to můžou být černop … eeh KDU ČSL. Ti to mají v krédu. Ale ten papež. Ach ten papež. Někdy si říkám, jestli to není taky jen převlečená BF.
To teda fakt jen teoreticky. 😀
Ona ta církev a strana mají k sobě leckdy dost blízko.
Žádná vládní strana není ani pro snížení daní chudým, protože někdo ten stát živit musí a ani pro odejmutí dotací všem bohatým. leda těm, co jsou spřáteleni s konkurenčními stranami, pokud se to vyhne jejich kamarádíčkům.
Zatímco my zaujímáme zásadní postoje, čínští mravenečci pilně pracují na středním východě
Člen čínské Státní rady a ministr zahraničí Wang Yi předsedal 31. března v Tunxi v čínské provincii Anhui třetímu zasedání ministrů zahraničí sousedních zemí Afghánistánu o afghánské otázce.
http://czech.cri.cn/chinanews/3883/20220401/746922.html
jj, sleduji. Měl tam být i Lavrov. Plán je následdující: obnovit zemi za pomoci okolních zemí, protože se jich to všech dotýká dříve, než tam zase nějaký debil vletí.
eehm agresor, promiňťe Nickname, ne debil.
Němci se spolu s EU zabývali možností „znárodněním“ německých dcer Gazprom a Rosněfť. Takže se rusáci OBRATEM německého Gazpromu (projekty i v Rakousku a Česku) zbavilo a u Rosněfti se asi ještě uvidí.
Má to švunk …
Než připlavou molekuly svobody, budem muset asi prdět do pytlíků …
Hlas z USA – volajícího na poušti:
Je nutno hledát řešení, která zachrání ukrajinské životy a zároveň zastaví skluz směrem k vojenské eskalaci a globální jaderné likvidaci.
„Když oni nás matou tím, že si neříkají bolševické filcky.“
To nic neznamená.
Členové jakékoliv sekty si taky neříkají „sektáři“, protože jsou přesvědčeni, že to jejich společenství není sekta, ale církev. Ta jediná, správná a sektáři jsou ti druzí.
„Najdeme někoho ve vládě a v pětikoalici co to myslí s chudými dobře a není tedy bolševická filcka?“
Dost bych se obávala toho, co je to „dobře“ z pohledu vládního papaláše, který o problémech chudých nemá ani ponětí.
Bod 8 Putinova výnosu o platbách za plyn umožňuje platby skrze třetí osobu aby se nemuselo ponižovat Německo.
Nemohl by to Sikela zvednout? Tučné procento by z toho káplo a to by umožnilo ulehčit život chudým.
Co Vy na to Nickname? Že by se Česko obětovalo pro Unii v rámci hesla Všichni za jednoho, jeden za všechny ?
Ještě že je jaro. Jenže zima by mohla být krušná. Plynu málo, jen to co sem za horentní cenu pustí Říše, elektřiny málo, konec těžby uhlí. Vývoz svobody, demokracie a lidských práv, ostatně kterých tu není nadbytek, se nejenže nerentuje, ale má silné zápornou obchodní bilanci.
Černochová? Je to žumpa bezedná. Osobní zkušenost.
Potvrzuji, též z osobní zkušenosti, sice jen písemné. Ale zato to mám černé na bílém.
Zajímavé. Vypadá, že Rusko se od Kyjeva skutečně stahuje…
Potvrzuje to, co jsme si zde mysleli – zájem je jen o jih a východ.
jj. po dočištění Azovců v Mariupoli dochází k přeskupení k Donbasu.
Česko prodá Ukrajině obrněné vozy z dob NDR. Německo to dovolilo.
https://echo24.cz/a/S6XEX/cesko-proda-ukrajine-obrnene-vozy-z-dob-ndr-nemecko-to-dovolilo
Tak když to Německo dovolilo, je všechno v pořádku, že, teta?
Co na to Čepiga s Miškinem?
Proč vlastně nejsou v Rusku naleziště Dinoušů jako v Americe či Číně?
Jediná logická odpověď se nabízí – sežrali je ještě než chudinky stačily vyhynout.
Zato tam mají zmražené mamuty !
Ty PbV 501 jsou modernizovaná, 40 stará bévépéčka. S tím jsem ještě i já jezdil na vojně 🙂 To jim tam taky mohli poslat pár exponátů z Vojenského muzea 🙂
No ale také se ve zprávě píše, že to bude až za několik týdnů, neboť se ještě „musí dát do pořádku“. Tak je otázkou, jestli vůbec někdy vyjedou ze skladiště, protože jsou zřejmě vybrakované. Železný šrot podražil……
Rusům ani Kyjev, ani západní Ukrajina k ničemu není. Dostanou Donbas a pobřeží. Když budou mít Ukrajinci kliku, zůstane jim Lwow, Tarnopól, Zytomierz, Rowne, Stanislawów a Luck. Možná i Užhorod a Mukačevo. Na východě možná Dněpropetrovsk a Záporoží, Charkov je fráglich. Nikolajev spíš ne.
Takže Rusko dostane, co chce a chtělo.
Tak prosím znovu ty omluvy, vysvětlení a slova pochopení proč k tomu bylo Rusko vyprovokováno a proč je správné, že to dopadne ….
To naštvou bratry Poláky
Foundry.
kdo má ruce a nohy, t zn i Ukrajinci od Kyjeva jede kolonami na Donbas. Jsem zvědav, jestli je tam rusáci nechají v pohodě dorazit a nebo jim to po cestě budou ztěžovat.
Teoreticky to mají Ukrajinci blíže a mohli by tam být první,
Na Donbas? Civilisti? Jako nechráněný terč….
Dano,
ne civilisti. Ukrajinská armáda. Stačí se podívat na mapy. A dnes se Ukrajincům podařil husarský kousek, že helikoptérama zničili ve velkém Belgorodu v Rusku sklad PHM, který mají rusáci na trase onoho přeskupení a bude jim chybět. Vsadím se, že šéf ruské posádky v tom městě zrovna kouká na servané nárameníky.
Podoljaka odhaduje, že od Kyjeva se tam sune asi 40 tis. vojáků, na místě je jich dalších 40 tis. Bez letectva to budou mít sakra těžké. Pokud si Rusi počkají, až se dostanou do těch nekonečných stepí mezi Dněprem a Donbasem a pak na ně pustí letectvo, bude to masakr. Tam se není kde schovat.
No jo. Rusům se očividně něco pos… tak zkouší plán B.
Rusové si čistí týl, ztrátu Izjumu už potvrdili i Ukrajinci.
Dáša, Máša, Duňa, Sáša i Tamara Lvovna
Všechny jsem dnes v Praze viděl 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=TsPuVX2PjTs
Akorát že nebyly z Moskvy ale z Ukrajiny.
Skimici, ad „něco pos…“, čertví, cíl byl celkem jasný, levobřežní Ukrajina a po pevnině na Krym (kvli vodě). Způsob, jak toho dosáhnout, může být různý. Klidně si dovedu představit, že potřebovali držet podstatnou část UA armády dál od Donbasu a jihu, aby tam měli volnější ruce. Ale jsou to všechno jen spekulace, informace se k nám dostávají notně procezené, i když nejsme odkázáni na naše lžimédia. Rozhodující bude výsledek, nicméně mi přijde, že Zelenskyj poněkud propadá hysterii. Já bych ve světle stahování Rusů od Kyjeva čekal spíš vítězné fanfáry a propagandistickou ofenzívu, ale patrně má k hysterii důvod.
Foundry
já s Tebou musím úplně souhlasit. Víme sice víc než poskytuje ČT „výkrm“, ale stále víme prd 🙂
Jo, Máša i Sáša u nás sedí za mašinou 🙂
Podle Podoljaky Rusové uvolnili od Kyjeva a Černigova asi 60 tis. vojáků, Ukrajinci můžou přesunout na Donbas maximálně 25 tis. Pokud se jim to bez letectva povede.
Z netu:
Kdysi jsme tady měli premiéra který řídil stát jako firmu. A bylo to vidět. Teď tady máme premiéra který řídí stát jako neziskovku. A je to vidět.
Hola,
nemáte někdo účet u Telegramu ? Právě teď se tam asi objevila bomba – výpověď rodičky z Mariupolské porodnice, nyní v bezpečí v DNR.
A dítě je zdravé?
Snad ano, to tehdy psala i naše MSM, že porodila zdravé mimčo.
No tak to je hlavní. Ostatní je jen pěna dní.
2 skimic ad 17:27 – teda, Ty jsi opravdový masochista… Tobě nestačí, – dle starého Ríma – se prostě a jednoduše nechat obveselovat zrůdami?
2 Kačena a Anna – děkuji. Za ta léta, co pracuji pro svou alma mater jsem si zvyknul na ledacos – ale tohle bylo moc i na mě…
Matzurko, účet tam mám, ale něco najít bez odkazu je dost problém.
neprošlo ?
https://t.me/swodki/57913
youtube?
https://www.youtube.com/watch?v=oYhlnaaJ7Io
Ajo. Taky díky.
A prej o rublížkové účty pro platbu za plyn je zájem převeliký, Vatikán byl první…
По ее словам, украинские военные выгнали пациенток из лучшего мариупольского роддома, устроили там свой штаб и отнимали у рожениц еду, никакого авиаудара не было, «журналисты в военной форме» появились на месте происшествия сразу после подозрительных взрывов и фотографировали эвакуированных женщин вопреки их протестам…
Podle jejích slov, ukrajinští vojáci vyhnali pacientky z nejlepší mariupolské porodnice, zřídili si tam štáb a brali rodičkám jídlo. Žádný nálet tam nebyl, „žurnalisté v uniformách“ se na místě objevili hned po podezřelých výbuších a fotografovali evakuované ženy přes jejich protesty…
Ajta krajta,
díky.
A z blogu Petra Žantovského 😀
John Cleese z Monthy Python k vyhrocené situaci v Evropě:
Angličané se vzhledem k teroristickým hrozbám z poslední doby cítí ohroženi a zvýšili proto stupeň pohotovosti z „Rozladění“ na „Namíchnutí“. Stupeň pohotovosti však může být brzy znovu zvýšen na „Podráždění“ nebo dokonce na „Mírné naštvání“. Angličané nebyli „mírně naštvaní“ od roku 1940, kdy během bombardování Londýna téměř došly zásoby čaje. Teroristé byli přeřazeni z kategorie „Únavní“ do „Zatracená nepříjemnost“. Britové naposledy vydali varování před „zatracenou nepříjemností“ v roce 1588, když hrozil útok španělského loďstva.
Skoti zvýšili svůj stupeň pohotovosti z „Nasrání“ na „Jdem těm hajzlům rozkopat držky“. Jiné stupně neznají. Proto jsou také už 300 let nasazováni do předních linií britské armády.
Francouzská vláda včera oznámila, že zvýšila stupeň pohotovosti z „Utíkejte“ na „Schovejte se“. Vyšší stupně jsou už jenom „Kolaborujte“ a „Vzdejte se“. Zvýšení stupně bylo urychleno nedávným požárem, který zničil jedinou francouzskou továrnu na bílé prapory.
Itálie navýšila pohotovost z „Rozčileného hlasitého křiku“ na „Afektované vojenské pózování“. Zbývají dva další stupně: „Nešikovné bitevní manévry“ a „Přeběhnutí k druhé straně“.
Němci zvýšili pohotovost z „Přehlíživé arogance“ na „Navlečte uniformy a zpívejte pochody“. I oni mají v zásobě ještě dva další stupně: „Napadněte souseda“ a „Prohrajte“.
Austrálie zvýšila stupeň pohotovosti z „Pohoda“ na „To bude dobrý, vole“. Zbývají jim dva vyšší stupně: „Kurňa, my snad budem muset o víkendu zrušit grilování“ a „Grilování se ruší“. Tento nejvyšší stupeň si ovšem dosud žádná situace nevyžádala.
Španělé se těší, až uvedou do provozu své nové ponorky. Tyto designově vymazlené krasavice mají skleněná dna, aby nové španělské loďstvo mohlo v pohodlí pozorovat staré španělské loďstvo.
2 Matzurka ad 21:01 – to víš, to jen obecní blb tady musí vyvřeskovat dle svých not…
No, já těm finančním trikům nerozumím, ale dle debaty na AkKon to vypadá, že dolar jde co rezervní měna do háje… neboť dvě třetiny světa se obávají, že by jim mohla být zmražena jejich konta… tak raději budou obchodovat komodity v národních měnách, nebo rublížkách či RBM.
A USA už prej hodila výhybku na hnojiva, že už tedy na jejich nákuop nejsou sankce (neboť je nikdo tak dobře a levně nedělá než RF).
RMB, kruciš 🙂
Matzurko a kde je tam ta bomba?
Nic co by už předtím nebylo uvedeno.
z těch šesti minut to hlavní:
– Musela jít do horší porodnice, anžto tu lepší vojáci zabrali kvůli tomu, že tam byly solární panely – zdroj energie
– vojáci rodičkám sežrali jídlo – to je v rusku normální. Přežije jen ten, kdo si pro něj dokáže dojít.
– dva výbuchy, letadlo slyšet nebylo – jedna rodička i s dítětem zemřeli
– rychle se objevili lidé z Associated Press. To je normální. Cítí mrtvoly.
Kde je ta bomba? Není jasné, kdo to bombil, akorát že holkám ukroši sežrali oběd . Pět dní jsme nejedli (sic!).
No podle našich MSM to byla plně obsazená porodnice nebo co (podle fotek ani náhodou), a dostala přímý zásah nějakou velkou raketou (spekulovalo se o termobarice), žádní vojáci VSU tam nebyli… v návaznosti na to několik dní titulky na téma bombardování porodnic.
Ta holka říká, že tam v Mariupolu byly porodnice tři. Tu nejlepší zabrali vojáci (ty panely) , o té druhé nemluví (nebo jsem to přeslechl) v té třetí byla ona plus další. Třeba ta, co to nepřežila.
Bombardování letadlem se nekonalo. Max raketa z dálky anžto letadlo nebylo slyšet.
Vačili jim venku na ulici v čajníku a hrncích, vojáci VSU jim na yo chodili, jim to sežrali a museli holt vařit znova. Suroviny k vaření dostávali od okolních obyvatel, takže chápu nakrknutí, že jim bylo sežráno.
No, já jsem rodila nad ránem, takže jsem přišla o snídani, načež se mi zarazilo mlíko a musela jsem mimi dokrmovat cizím, aby nás pustili domů.
Takže se jí ani nedivím, a doufám, že už je i s mimčem v bezpečí.
Je zaplavená naštěstí ještě hormony. Jinak by musela řvát hrůzou co zažila.
Jo, ta druhá nemocnice byla už plná, jsem si to znovu poslechl, ten začátek.
Já to právě moc nechytám, ruštinu jsem už zapomněla.
2 Matzurka – JJ., zrovna před asi dvěma dněma jsem četl moc hezký článek na ilegální tiskovině, takže odkaz tady neuvedu…
Hlavní sdělení článku bylo, že i arabáši poslali bideta do hajzlu a odmítli se s ním vůbec bavit… (voni arabáši nejsou jen Saúdové, což tady mnohým ještě nedošlo).
No a odmítnutí komunikace je IMHO v diplomatickém světě obvykle první krok před pokračováním politiky státu jinými prostředky (dle Clausewitze)… S tím, že arabáši drží dnes USA za koule a stačí jen lehce stisknout…
Možná chodíme číst stejné tiskoviny 🙂
2 Matzurka – to je velmi pravděpodobné…
Jen drobné upřesnění – rodička na videu mluví o „snarjadech“, což je dělostřelecký granát. Po raketě by tam asi zbyla jen hromada sutě. Spíš asi opravdu jen 2 granáty bůhví odkud.
Jj. Dík.
V každém případě se ukrajinští hrdinové ukázali jako pěkní pacholci, co dokážou sežrat menáž i rodičkám.
Sláva Ukrajině!
Jsem si vzpomněl na Balouna 🙂
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/ukrajina-kdo-nebyl-vpredu-neprezil.A220331_171722_p_zahranici_wag
„Dobrou noc“ nebo i „dobré ráno“ všem otrlým.
Dobré ráno/Dobrou noc. Jenom idiot a propagandista zpochybňuje výroky nejvyššího, nejmoudřejšího, nejhumánnějšího vládce všehomíra.
Jenom idiot a propagandista nevěří Gerasimovi, Zacharovové a jejich armádě věrných anonymních spisovatelů.
Propaganda a intelektuálové: Q.E.D.
Existují podobná z Bagdádu a z první ruky jej mám od kluka, který mi vyprávěl o svém dětství v Bělehradu. Nějak si nemohu vzpomenout Tvé tehdejší rozhořčení.
Otrlým? Na světě je dost trápení pro každého, jen si vybrat.
“ S tím, že arabáši drží dnes USA za koule a stačí jen lehce stisknout…“
Sakra, PeSi, toto mne nedelejte! Budu se bat vecer zhasnout.
Dobré ráno.
K platbám za plyn. Na začátku konfliktu si ČT pozvala jednoho z expertů, poradce jakési finanční instituce. Takáč se ho celkem logicky zeptal, jak budeme platit za Ruskem dodávaný plyn, když jsou transakce s Ruskem na sankčním seznamu. Otázka experta zaskočila. Po chvilce váhání pronesl. “ Nijak! A až se sankce v budoucnu zmírní tak to doplatíme.“ Tak jednoduché. Agresor to nepochopil a mává rublem
Vývoj na frontě je skutečně zajímavý. Vztáhnout ukrajinskou armádu z měst do stepí a tam ji zničit palební a leteckou převahou má logiku, otázkou je, zda se povede.
Odmítnout jednat s Ruskem o jejich bezpečnostních zájmech a vykašlat se na Minsk-2 se nám – a hlavně Ukrajině – sakra prodražilo.
Stran „podivného“ vedení války jeden názor proč tomu tak je
hodnocení jednoho ze špičkových amerických expertů, bývalého zpravodajského důstojníka a předního vojenského analytika Scotta Rittera (jeho přesné analýzy situace na v bojištích Blízkého východu využívala kromě jiných i britská MI6):
Ritter tento týden charakterizoval ruskou strategii jako „vysoce účinnou manévrovací válku.“ Rusko podle něho zahájilo svou „zvláštní vojenskou operaci“ s překvapivě malým počtem vojáků: 200 000 na přibližně 600 000 ukrajinských. Klasický útočný manévr po celé délce hranice s rychlým postupem na celém území proto podle něho nikdy nepřicházel v úvahu a Moskva o něm nikdy ani neuvažovala. Ruské vítězství vyžadovalo právě onu „manévrovací válku“.
Tento způsob boje je více psychologický než fyzický a zaměřuje se spíše na operační než na taktickou úroveň. Manévrování je vztahový pohyb. Úspěch toho manévru záleží na tom, jak inteligentně rozmístíte a přesováte své síly ve vztahu k protivníkovi. Ruský manévr v první fázi operace to podle jeho hodnocení plně dokazuje.
Ritter je přesvědčen, že Ruská armáda si především potřebovala přizpůsobit bojiště. Potřebovala kontrolovat, čím Kyjev zaměstnává své početně nadřazené síly, a zároveň chtěla účelně distribuovat svou vlastní – podstatně menší – bojovou sílu, aby si usnadnila schopnost manévrování mezi jižní, střední a severní frontou, Rusko potřebovalo především zajistit pozemní most na Krym. K tomu bylo zásadní obsazení Mariupolu, což se již podařilo.
Současně bylo nutné vázat kyjevskou početně silnější armádu tak, aby to Operaci Mariupol nenarušilo. K tomu sloužily různé finty, fixační techniky i metoda „hlubokého útoku. Koncept je to poměrně jednoduchý: vojenská síla je protivníkem buď vnímána jako připravující se k útoku na dané místo, nebo provádí útok za účelem oklamání protivníka, tak, aby vázala jeho síly jinde.
Obdobná finta hrála hlavní roli v Pouštní bouři, kde námořní obojživelné síly ohrožovaly kuvajtské pobřeží, a nutily Irák připravovat se na útok, který nikdy nepřišel. 1. obrněná divize mezitím zaútočila na Wadi Al Batin, protože rozhodující bylo porazit Republikánskou gardu. Stejnou fintu používá ruská armáda. Obojživelné výsadkové jednotky na dohled od Oděsy na sebe neustále vážou významné ukrajinské síly, stejně jako fingovaný útok na Kyjev přinutil ukrajinské velení, aby tam ponechalo významnou část armády – čímž nebylo schopno posílit své jednotky na východě, kde je klíč k celé operaci.
Na východě země podle Rittera shromáždil Kyjev asi 100 000 vojáků připravených k útoku na Doněck a Luhansk. Rusko provedlo široký fixační útok, jehož cílem bylo udržet tyto síly v plném nasazení a neschopné přesunout se a manévrovat jinde v zemi. (Obdobně jako během Pouštní bouře dostaly dvě divize námořní pěchoty rozkaz provést fixační útoky proti iráckým silám rozmístěným podél kuvajtsko-saúdské hranice. Tím na sebe vázaly značné množství mužů a materiálu, které Saddám nemohl použít k odvrácení hlavního útoku americké armády na západě.)
Jakmile se podařilo dobýt Mariupol, podpora operací z Krymu proti Chersonu rozšířila ruský pozemní most. Tato fáze operace je nyní skončena. Rusko mezitím současně metodou „hlubokého útoku“ narušilo a zničilo ukrajinskou logistiku, velení a řízení, letectvo a schopnost palebné podpory na velké vzdálenosti. Nikoli ruská, ale naopak ukrajinská armáda je dnes tím, komu dochází palivo, munice a zásobování, nemůže koordinovat manévry a nemá prakticky žádné letectvo.
V této situaci ruské velení přesouvá některé své přední jednotky z fingovaných operací v Kyjevě, do další fáze boje: jde jí o plné osvobození Donbasu a zničení elitních ukrajinských jednotek v oblasti Kramatorska a Krasnoarmijska. Bude nyní držet Ukrajinu v kleštích na severu a jihu, zatímco hlavní síly, posílené severními jednotkami, námořní pěchotou a jednotkami uvolněnými dobytím Mariupolu, mohou obklíčit a zničit zbývající šedesátitisícovou armádu na Donbase. „Tohle je válka ve stylu Big Arrow (Velký šíp) v celé své kráse, něco, co Američané znali, ale zapomněli na to v pouštích a horách Afghánistánu a v Iráku,“ končí svou analýzu Scott Ritter.
Hunter Biden DID help secure millions in funding for US contractor in Ukraine specializing in deadly pathogen research, laptop emails reveal, raising more questions about the disgraced son of then vice president
Pánové Dušane a P.M., chtěl bych snažně poprosit abyste se pokusili své volené zástupce přesvědčit, že si ty jedovaté srágory mají zkoušet u vás doma. Ukrajina je již moc blízko nám. V zásadě byste se na to měli vykašlat i ve Wuchanu. To je sice daleko ale slušný člověk by to dělat neměl.
Ten link neprojde. Asi je to nějako ošéfované.
No, tak ono to bylo víceméně jasné, ale máš pravdu, proč ne třeba, dejme tomu… Chile? 😀
Dano, to je velmi kritická myšlenka
„Takže Rusko dostane, co chce a chtělo.“
Kdybychom s nimi předtím neodmítli jednat, je naprosto realistické, že by se smířili jen s tím, co je pro ně nejdůležitější (neutralita Ukrajiny). Když byl tento cíl zjevně nedosažitelný jednáním – neboť jsme se klasicky vykašlali na nějaké sliby a smlouvy – vždyť jsou to jen sliby mužikům v laptích, že… šáhli k válce.
Ta je samozřejmé stojí víc a lze logicky čekat, že jestli ji vyhrají, budou chtít víc.
Ptakopysku, ano, je to známá a stará dobrá napolenská taktika – vrhnout protivníka do rohů jeho dilemat, přinutit jej nasadit zálohy a poté někde prorazit koncentrací síly. Fingované obojživelné výsadky byly naprosto charakteristické – mnohem jednodušší by bylo tyto síly použít u Nikolajevky a dojít po zemi.
Myslím si, že útok u Kijeva byl veden i vírou v ro, že by režim mol zkolabovat, ale když se tak nestalo, vázal početné síly a navíc způsobil chaos – O téch 50 tisíc civilů s AKčkami se bude muset postarat Ukrajinská vláda. Asi budeme hodně slyšet o ruských záškodnících v Kijevě…
taky si myslím, že ten Kyjev prostě zkusili, co kdyby náhodou. No a když to neklaplo, rozjeli další plán.
Velký Al by mohl závidět.