Dušan Neumann
Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy
Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.
Nic proti kopru ale proč nakládanej když se dá pěstovat či koupit čerstvej což má úplně jinou vůni i šmak?
Třeba spotřebovat co je. Zakysaná smetana, šest kelímků, byla z Lidlu. Zlevněná. Na můj vkus kyselejší než bych rád, ale manželka je nadšená. Kulajdu ráda kyselejší.
Příště kopr už čerstvý. Jenže to bude poctivá hovězí koprovka.
Pokud vůbec něco bude….
Tak to jo, pokud už byl koprouš doma, tak tomu rozumím. Zakysaná smetana je samozřejmě v kulajdě lepší. Tvá žena ví co je dobrého! A fakt jsi do toho nevrazil ani kus nějakýho choroše nebo žampióna či hlíváka? Jak to potom chutná?
Nevrazil. Zato jsem do toho vrazil, ó ta hrůza, dvě mističky „hovězího bujónu “ Knorr, a dvě kostky masoxu Vitana. aby to nebylo jalové. Dodalo to šmak. Lidový.
Houkající sanitce s pacientem leželi v cestě na magistrále v Praze aktivisté
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/houkajici-sanitce-s-pacientem-lezeli-v-ceste-na-magistrale-v-praze-aktiviste-40393404#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=V5NObanuckw-202204100939&dop_id=40393404&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Dotaz na odborníky: smí se v případech že někam pospíchám (třeba i na velkou) nastříkat aktivistům do ksichtu pepřák? Pamatuji si, že činem jinak stíhatelným se neproviním, když odvracím větší nebezpečí.
Záleží na okolnostech a kdo to bude posuzovat. Obávám se, že pepřák je už za hranicí. V případě sanitky, asi ještě před hranicí. Krajní nouze. Ovšem ani v tom případě by to muselo projít trestním víceinstančním řízením, než by to bylo odloženo.
Nedivil bych se kdyby u někoho došlo k zatmění, dal za jedna a plnej.
Premiér Fiala: „Hájime hodnoty osobní svobody a demokratického státu.“
To je vidět. Zablokované weby, cenzura, za nevhodné kecy až tři roky natvrdo, za nevhodné chování až dvacet let. Ale….ano. Demokracie. Lidé to tak zvolili. Sice demokratickou menšinou v demokratických volbách podle demokratického volebního systému, s důsledky které jsou jaké jsou, a které pocítí, bohužel, spolu s nimi i ti kteří volili jinak, jenže to je demokracie. Alespoň podle představ některých.
Jsem zvědavý na výsledek příštích voleb, jestli budou opět volit volit v rozporu se svými reálnými zájmy, podle toho co mají implantováno ČT a podobnými hlásnými troubami, a nebo pod existenčním tlakem zvolí jinak.
Můj odhad: Někteří budou voli jinak, ale stejně špatně. Protože ve zdejším politickém supermarketu je nabídka jaká je. Je taková na základě takové kultury na nějakých historických základech tvořené a sdílené voliči, kteří jsou jací jsou. Uzavřený kruh. Měli jsme pravdu před dvaceti lety, v diskusi na NP, jak jsme si říkali, užijme si, dlouho to nepotrvá. Nynější dystopii jsme předvídali.
Nynější situace není není vymknutím se z normálu. Není napravitelná například převratem. Odstraněním vládnoucí kliky. Nynější situace je normálem. Na dlouho. Bohužel. Před dvaceti lety jsme měli pravdu. Bohužel.
Takový je chod dějin. Bohužel.
Ale: Nic netrvá věčně.
Stačí se situací pořádně zatřepat, „vstanou noví bojovníci“ a může nečekaně nastat „jiná doba“.
Jenže se to nedá naplánovat.
Už tu nechci opakovat svého oblíbence a jeho podmínku: „Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.“, byl bych nudný. Promiň, Franto.
2 Schumi ad 10:24 – Ba co víc – nemají ani ambasádu USA!
(sichrujou se proti „barevné revoluci“)
Schumi, musíš nám k obědu servírovat ten fialovej hnus? 😀
Tak mně napadá, že mít politologa za premiera je stejnej průser jako svěřit vedení projektu teoretikovi architektury ….
Jenže takovou šílenost, že by někdo teoretikovi architektury svěři vedení projektu, nikoho nenapadne, to je možný jen v politice….
Pečený koleno s křupavou kůžičkou mi nezkazí ani Fiala!
Křen, hořčice a pivo jako křen.
Sláva Ukrajině!
A proč ?!
A proč ne?
Protože, například, že tohle se smí. Na rozdíl od jiného za co jsou tři roky za mřížemi.
A navíc je ten pozdrav teď tak běžný jako „Pochválen buď pan Ježíš Kristus“ či „Zdař bůh“
Také Heil Hitler! anebo Čest práci! svého času v nějakých částech světa tak fungovalo. A jiné. Automatické fráze.
Nedopsal jsem to celé
jak k tomu koleni piju pivo, vzpomněl jsem si, že Pivnik znamená ukrajinsky Kohout.
Známá ukrajinská pohádla se jmenuje Kotik i pivnik.
Zajímalo mně, proč před dětmi propagují zrovna pivo (asociace byla Pivnik = Pivař) ale bylo mi vysvětleno, že je to kohout 🙂
Sláva Ukrajině – zlepšuje náladu 🙂
a Kotik je co?
Kot je kocour. Kotik kocourek 🙂
Z kuchyně každou chvíli cinkot a mlaskot…. Manželkou velmi chválen za kvalitu. Na zítra nezbude. V pětilitrovém hrnci zbývá nanejvýš na dvě slušné porce.
Třeba nad plackou z žaludové mouky budeme vzpomínat….
Nejvyšší inflaci mají Estonsko, Litva a pak hned my
Sláva Fialovi!
Sláva Ukrajině.
Skimici, a co by měl podle vás premiér ČR- vlastně jakéhokoli státu – udělat pro snížení inflace tak, aby neohorozil výplaty mandatorních výdajů státu, které zdědil po předchůdcích? Konkrétně, žádné chiméry či snění…
Nejlépe nic. Nechat obchodovat kohokoli s kýmkoli.
Ahoj. Řekl bych, že v případě Ruska sledujeme rozpad impéria v přímém přenosu. V minulosti se rozpadla impéria španělská, portugalská, nizozemská, francouzská i britská. Nikdy to netrvalo týden ale spíš dlouhá desetiletí. A vždy byl v centru impéria nějaký odpor a prakticky nikde se to neobešlo bez boje a krveprolití. S impérii nebylo vždycky všechno úplně špatně, přece jen tam často přinesla alespoń náznaky civilizace – obchod. S Ruskem je to úplně stejné.akorát se zpožděním. No a pokud se týká základny u nás – terč nám na záda nemaluje Černochová – ten nám tam namalovali Rusové. Už před drahnou dobou nám přátelsky a férově oznámili, že jaderné rakety v Kaliningradu jsou na nás namířeny. Pokračování.
To je náš problém, že jsme na špatné straně. Na cizí straně. S vládou v cizích službách. Mravenec nakažený Motolicí, zakouslý do vršku stébla a čekajíc na spasení. Ovcí. Aby Motolice dokončila svůj reprodukční cyklus.
Parazitní memy….
Byl bych klidnější, kdybychom jim mohli zrovna tak přátelsky a férově oznámit, že tady máme pár balistických raket namířených na Rusko. Tomu by oni dobře rozuměli a vztahy by začaly být dobré. Od roku 1941 nikoho ani nenapadlo zaútočit na svrchované území ruského impéria ( s výjimkou Číňanů – Ussuri). Přesto centrum impéria neustále přiživuje bajku o tom, jak je všichni obkličují a chtějí napadnout. Bude nějakou chvíli trvat, než rozpad impéria zkousnou, zrovna tak jak to trvalo v případech výše zmíněných impérií.
Je rychlá doba. Žijeme rychle. Až někdo na někoho zaútočí, bude za pár desítek minut po válce. V tom je jádro pudla. Kolty visí proklatě nízko.
Dva znepřátelené gangy jedou nákladním výtahem do garáží pod budovou si cosi vyřídit. Žmoulají v rukou pistole, někteří i ruční granáty. Myslíte, že ho někdo odpálí??
Oteplovači
Impérium se již rozpadlo. V roce 1991. Z kolosu 300 mil obyvatel jich zbylo nějakých 145 mil.
Skimici, žádné impérium se nerozpadlo myslím v jeden den, jedním aktem. Vždycky to byl dlouhý, postupný proces. Řekl bych, že až do 24.2. letošního roku byl rozpad ruského impéria relativně civilizovaný. Tedy alespoň ve srovnání s minulými rozpady výše zmíněných impérií .
Něco na tom je, Oteplovači. Nejbolestnější a nejdelší rozpad si asi prožilo Britské impérium který započal revolucí v USA a skončil (zatím Suezskou krizí).
Rusáci v UA skutečně šlápli do h .. Nechali se vyprovokovat.
Sláva Ukrajině!
Čest práci!
Pochválen buď Ježíš Kristus!
Bůh ochraňuj královnu!
Proletáři všech zemí, spojte se!
Zlom vaz!
Na zdraví!
Ať slouží!
Vejdi a neuškoď!
Zdař Bůh!
Na zdar!
Na zteč!
Dejž to Pánbůh!
Dobrý den!
Dobrou noc!
Neprojdou!
Pravda zvítězí!
Ani zrno nazmar!
Sloužím socialistické vlasti!
Sloužím vlasti!
Sloužíme, neposluhujeme!
Dobrou chuť!
Příjemný zážitek!
Nedotýkejte se drátů ani na zem spadlých!
Jezděte vpravo, choďte vlevo!
Před výstupem stiskněte tlačítko!
Cestující je povinen se za jízdy držet!
Vstup jen na vlastní nebezpečí!
Vstup zakázán!
Přejděte na protější chodník!
Pozor, náledí!
Vstup povolen jen s obličejovou maskou!
Pes jen s náhubkem a na vodítku!
V zimě se cesta neudržuje!
To všechno fakt můžu!?
Jak kdy.
2 skimic ad 11:21 – „proč nakládanej když se dá pěstovat či koupit čerstvej což má úplně jinou vůni i šmak?“ – možná právě proto… Když je dobře naloženej kopr, tak tou fermentací vyniknou silice u čerstvého kopru spíše potlačené…
Kamarád právě na základě tohoto jevu dělá vynikající koprovku (dal ochutnat, takže vím, že vynikající) a zásadně kombinuje čerstvej a naloženej kopr půl na půl…
2 skimic ad 12:51 – a také se na něj odpovídá „ty mi taky!“
StK, ještě chybí „Nevyklánějte se za jízdy z oken!“
By se asi našlo i víc. [;>)) To jenom jak to běželo v hlavěTeď mě napadlo:
Nezdržujte se pod zavěšeným břemenem!
Chůze po drážním tělese je zakázána!
Zajímavé je, že to všechno jsou rozkazovací způsoby či zvolání, čili vykřičníky. Ani jeden otazník.
Třeba: Jsi připraven?
To jenom: Buď připraven!
To je všechno o souvislostech. Hudební redaktor (tuším bratislavského) rozhlasu vyletěl na minutu, když po zprávách, které mimo jiné oznamovaly nešťastnou smrt manželky Gustáva Husáka při pádu vrtulníku na Štrbském Plese zařadil písničku „Letěla husička, letěla zvysoka, nemohla doletět, spadla do potoka…“
Nedošlo mu to…
A když jste u těch imperií – Spojené státy americké vznikly po vyhubení původního obyvatelstva, prý se stejně uvažuje o vzniku Spojených států evropských …
MATZURCE: „P.M., pokud to nechápete, tak nadávání na USA je zkratka. . .“rikate.
Vzdyt, ja Matzurko vim. Ona ale ta „zkratka“ jela i za blbeho, druhoradeho herce Reagana, ktery preci inteligentnimu Gorbacovovi nesahal ani po kotniky.A jeste davno predtim. Ted, kdyz, jak spravne rikate, mame u koryta ty zelenobolsevicko rasisticko globalizacni kreteny, rad se ke zkratkovani = nadavani, pridam. Ale kdyz ono to bylo vzdycky! A zahrnovalo to smahem vsecky tady. I toho rednecka, co pase byky a hraje jim pri tom na banjo. To, ze jsem byl do toho zahrnut i ja, tomu jsem se vzdycky smal, vim, odkud a koho to pochazielo. Jsou v tom ted vsak take smahem moje dve generace prima decek. V tom mne to hazeni do jednoho pytle zacalo neobycejne vadit.
Základna NATO by mohla být v Přerově nebo Mošnově, řekl Jurečka
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/zakladna-nato-by-mohla-byt-podle-ministra-jurecky-v-prerove-nebo-mosnove-40393429#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=l8C16lsuCGo-202204101408&dop_id=40393429&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Podíval jsem se na mapu a jsem jednoznačně pro Mošnov! Těšín či Jablunkov by byl ideální ale tam asi není letiště.
Ovšem ani Vsetín by nebyl od věci.
Martin se tebe už chystá …
A jako, ze vim, ze by ti nakopal do prdele, priletel bych si taky kopnout. Akdyz uz jsme u toho Vsetina, uzcite by Valasi udelali povstani proti pricleneni k tve sedmnacte spolkove republice taky.
No co co, aspoň be ses tam při návštěvě cítil jako doma.
Zajímavé – Wiki píše, že se město dříve jmenovalo Sjetín.
Coz o to, skimici! Sjeti jsou tam vsichni, hlavne po hokeji. Vyhranem, ci prohranem. Kdovi, jestli by to jmeno bylo dovoleno ve spolkovem protektoratu!?
Prý se budou omezovat hospody – v Čechách jen ve větších městech a Morava prý bude zastřešená … 😉
Tak rychle, rychle do letadel a pres Mexiko do Texasu! Moravaci uz tam maji predestlano by Moravien Brothers uz od roku 1620.Ty Bidenem otevrene hranice budou normalnimi hranicemi co nevidet! Nevahat!
To je mimokontextuální překlad. V souvislosti s ukrajinskou migrací, „kryša“ má odlišný význam.
„Luhanská brigáda“ zde bude poskytovat „ochranu“ a podobné služby tamním i domorodcům.
Základna NATO ve Vsetíně? Ty s bimbasem ožereme, ty s prckou pojebeme.
Hernajz, Martine, jak to tvoje chystane privitani prelozim a poslu do Pentagonu, ti Bidenovi poskoci tam okamzite zapomenou na tu zakladnu na Valassku. Zeby kousek za Prahou?
Vsetin, Lavaca County, Texas.
Dobrý večer. Skimici: chcete námořní základnu NATO? Pro vás doporučuji Nymphaion.
Dobrý večer Nickname
Tam bych si to moc neužil. Předpokládám, že po třetí světové válce by to bylo hodně roztřískané.
Letadlovou loď na Mácháč.
Ponorku na Orlík. Hodila by se i pro vytahování případných nových sudů.
Zeppelin na zahradu Valdštejnského paláce pro evakuaci Senátu.
Putovní výstava „Ruský svět“. Brzy i ve vašem městě. Těšíte se?
Jistěže. Též hojná účast veřejnosti na shromáždění na Václavském náměstí je očekávaná. Elita pak v Národním divadle. Listiny s prohlášením k podpisu jsou připraveny.
Než vypnou D-Fense zajímavé čtení:
https://dfens-cz.com/vsechno-co-vam-vojensti-experti-a-novinari-nerekli-o-taktice-geostrategii-a-zajimavych-bojovych-akcich-na-ukrajine/
Velmi dobrý článek.
Svoboda slova ve finále :
https://dfens-cz.com/specialni-medialni-operace-prof-fialy-a-kdy-zablokuji-d-fens/
JJ, přesně proto jsem psal, že je jedno, kam Putinovy tanky dojedou. Už vyhrál.
A sqělý Ládik Větva na iDěsu 6.4.
Test
Dobré zas ráno… Z dnešního Macka:
„Markéta Pekarová Adamová:
Snížili jsme spotřební daň na pohonné hmoty! České občany nenecháme ve štychu. Pokud patříte například mezi majitele Škody Octavia, ušetříte při natankování plné nádrže kolem 100 korun. Vysoké ceny jsou důsledkem agrese diktátora Putina vůči Ukrajině. Situace se vrátí do normálu jen díky jeho porážce, pro kterou děláme maximum.
K tomu jeden vox populi:
To je dobré si uschovat. Kdo se bude chtít rozvést, tak stačí ukázat tohle u soudu s tím, že manžel či manželka tuhle volili.“
No, možná by to pomohlo jako polehčující okolnost i v případě vraždy…
Dobré dopolední vespolek,
tak počínání Leyenové nepřipadá podivné jenom mně, ani doma není prorokem
http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/zpravy/k-navsteve-leyenove-v-kyjeve-tato-osoba-je-silena-nebezpecne-silena/
Dfensův článek mi přijde opět jako hodnocení gaučových generálů… kdy nikdo netuší, co se ruským generálům honí v hlavě a co vlastně má být cílem (který imho operativně upravují tak jako tak). Agentura Oryx (Nizozemská) se dost zdiskreditovala během války v Sýrii, tvrdí zasvěcení…
Tak to jsme všichni, ale třeba ten dopad rasputici je jasný a asi poprvé, co jej někdo napsal u nás.
Dotaz: Netušíte, zda Vidlák nepokračuje někde jinde „v utajení“? Něco jsem tu zachytil, nepoznamenal si a pochopitelně ztratil. Nějak mi chybí jeho způsob uvažování.
Poradite?
Já nevím. Vidláka jsem četl okrajově (nepsal špatně, ale prostě nemohu číst všechno 🙂 ). Ale někdo bude vědět.
Možná tady
https://www.litterate.cz/category/apostol-apokalypsy/
A koukám, že Rusové umí už i cestovat v čase, a sestřelili to letadlo ve Smolensku.
O zemi, kde zítra znamená včera.
Dobrý den. Vše jde podle plánu. Ruský svět zaznamenává mezinárodní úspěchy. Nejen v Burundi a Bangui.
Irové a Indové jej přirovnávají k Britům, Latinoameričané k USA, Palestinci k Izraeli…
Dobré ráno
Nickname, latinoameričané mají takový ten pohodářský jižní styl a bohatou slovní zásobu. Jako například titul „Hijo de puta“ který používají pro Velkého Bílého (někdy černého) Otce.
Ve skutečnosti mimo západního světa Rusku moc diplomatické problémy nemá. Seznam států, které na Rusko uvalily sankce, je velmi symptomatický.
To je jinak. Odvěká nenávist Poláků k Rusům (párkrát jim Rusové vzali „ojcziznu“) teď ucítila příležitost a vybublala. Mají pocit, že teď by mohli něco trhnout. Tak prudí. Kdyby to vyhrála Ukrajina, bude chtít kus Polska. Ale na to Poláci radši moc nemyslí.
StK
Ukrajina už od Paktu ten kus Polska má.
Korektní by bylo jim ho vrátit aby mohli Poláci vrátit západní část němcům.
A Kladsko nám?
2 Petr Kunetka ad 8:59 – a spousta vymaštěnců tomu bude věřit…
Fujtajbl poránu,
koukal jsem na výsledky prvního kola francouzskejch voleb na idnesu. Když opominu nutný kretenismus reportéra, který vytrvale nazývá ultralevicovou Le Pen krajně pravicovou kandidátkou, bude velmi zajímavé druhé kolo. Pokud vyhraje Le Pen, myslím, že se budou divit úplně všichni. Bohužoužel neznám nikoho kdo se vyzná ve francouzské politice, takže si tak laicky říkám, že možná drobečky těch, kdo se nedostali budou rozhodovat. Zajímavé tam je, že socialisté jsou úplně v rici, protože mají o půl procenta míň než komunisti. A Zelený kandidát má pod pět procent. Tam je taky propad jako prase.
Netušíte někdo, ke komu by se mohli přivinout voliči Jean-Luc Mélenchona? Co to je za havěť? Ten totiž lízal paty Le Pen rozdílem půl procenta…
Macronovi. Protože Let Pen je podle nich „ultrapravicová“.
Mélenchon velmi vlažně podpořil Emana. Všichni proti fašismu! Pro Maruš fenomenální úspěch. Nebýt prezentace ruské kultury, mohla to mít v kapse.
Eman se teď musí hodně snažit, aby to urval. Trochu pootočit doleva. Jde-li to ještě.
Oba povolební projevy jen … jako bych je psal já. Žvanění.
Melanchon hodně vlevo. Kde kdo jej obviňoval z toho, že je pro Putina, ale z toho by dnes obvinili i Reagana, to dnes nic neznamená.
8:57 — StK, určité podobnosti (též v množině přispěvatelů) byly konstatovány zde: https://www.litterate.cz/
Ano. Dík za tip. Vysoká pravděpodobnost.
Styl, dílna, dvorek, návštěvníci, názory
Dobré dopoledne,
pokud vím, tak vyšetřování nehody u Smolenska bylo uzavřeno s tím, že letadlo mělo být přesměrováno na jiné letiště kvůli počasí a špatné viditelnosti a Kaczynski trval na přistání a dal to pilotům proti jejich doporučení přímým rozkazem. A že to bylo zachyceno na nahrávce, takže se o tom moc pochybovat nedá.
Nebo to bylo jinak?
na té nahrávce byl pravděpodobně Putin…
… nikoliv Kaczynski. To bude asi ten polský důkaz
Ach tak…
No, čekám, kdy se ozvou američani, že Putin osobně a vlastní rukou zbořil Dvojčata.
Druhé kolo bude ve Francii sice zajímavé, nicméně Mélenchon i Macron jsou socialisti. Jeden starého a druhý liberálního střihu. Jejich voliči budou imho podporovat Macrona a budou mít pohodlnou většinu 28+ 22 = 50 + ještě zbytky, třeba voliči Hidalogo a pod.
Le Pen se svými 23.5 může spoléhat maximálně na Zemmourových 7 t zn nějakých 30 a plus procent.
A v tomto poměru to taky nějak dopadne.
Tento týden bude ve znamení antifašitických pochodů a rezolucí.
K citovanému článku https://dfens-cz.com/specialni-medialni-operace-prof-fialy-a-kdy-zablokuji-d-fens/ …:
Poslední dobou se mi často vrací tato pasáž z Půlkacíře:
Jestli se tehdy opravdu dála revoluce, v srdcích nebo myslích lidí, tak se nestala v radostném jaru 1968, ale až na konci roku 1968 a počátkem roku 1969. Po tápání a hledání tu najednou byl velmi silný motiv, síla, která se nás snažila rozbít. Vynořili se krásní a skvělí lidé, nebo spíš člověci, a snažili se zachránit, co se dalo. Snad nikdy se nevydávaly knížky v takovém spěchu, dělalo se ještě tohle a ještě tamto, dokud to ještě bylo možné. Lidé drželi při sobě. A pomáhali si.
Naštěstí však mohu s velikým ulehčením konstatovat, že nám samozřejmě nic zlého nehrozí, a tudíž vůbec nic dělat nemusíme. Chrání nás totiž politická prozíravost Laskavého Čtenáře, která se osvědčila již tolikrát; v předmětné souvislosti nejlépe tehdy, když před dvěma(?) lety s tak přesvědčivou silou argumentoval, že aktivně vystupovat proti cenzuře by byl nesmysl, navíc porušující ty nejposvátnější principy.
Přehnané osočování či přímo lhaní spíš z kapsy vyhání …
Pro zajímavost – darovaný slovenský systém S-300 už to má taky za sebou. Stihli ho strčit do hangáru v Dněpropetrovsku a následně hangár Rusové zrušili Iskanderem.
Jenže existuje český zájem objektivně? Zájem je skrze ty, kteří ho mají. Kolik takových je? (Schumacher před pár dny) — Ani z tohohle bych pokud možno nedělal vědu.
Procento občanů, kteří smýšlejí a cítí vlastenecky, a procento občanů, kteří vlastenecky jednají, myslím je v každém národě dost nízké, a přesto národní státy již stovky let fungují. (A národem teď nemyslím jen etnický národ, nýbrž spíše politický, který se s etnickým může a nemusí překrývat.) Samozřejmě procento národně cítících Italů, Francouzů nebo Brazilců může být rekordní v okamžiku, kdy jejich fotbalisti kopou finále mistrovství světa (a z tohoto hlediska Češi zas tak velcí vlastenci nejsou už proto, že jejich fotbalová representace se na MS, natož do jeho finále, dostává mnohem méněkrát), a současně Indián v Amazonii nemusí vůbec vědět, že nějaká Brazílie existuje, anebo, což by bylo ještě signifikantnější, o ní sice leccos slyšel, dokonce opakovaně, leč je to proň prázdný pojem.
Čili právě objektivně ten dvojjediný český zájem má naprostá většina českých občanů. K tomu, aby jej měli, není totiž nijak potřeba, aby se výslovně domáhali prosperity; úplně stačí,
pokud si např. přejí platit za elektřinu snesitelné peníze. Jenže k tomu je potřebná svoboda, tj. volnost jednání, zde na úrovni českého státu.
Naopak mnohem horší to je jaksi subjektivně. Průměrný český volič si bohužel myslím příliš neuvědomuje, že to, co očekává (od života, od okolí, od státu), je přímo spjato s českými zájmy. Bohužel ani Laskavý Čtenář to se svojí vyhlášenou politickou virtuositou příliš nevytrhne.
No, nevím… Když si laskavý čtenář, vycházející jen z veřejně dostupných, neanonymních informací, postaví vedle příběhu o Tu-154 s polským presidentem kupříkladu příběh o novičoku v Salisbury a prorovná si je čistě z hlediska jejich věrohodnosti, co mu asi tak vyjde?
Ehm, porovná, nikoliv prorovná. Spelling checker v Thunderbirdu v delších textech prostě odejde, aniž by se rozloučil (takže od určité chvíle už nic nepodtrhává, ač pod posledním vepsaným textem ještě mám podtrhaná místa).
Podle mne též důsledek průběžného vylepšování, původně to nedělal.
Holt není zvyklý na rozsáhlé příspěvky.
Není maso, nejsou auta, už nemáme ani kosmonauta.
Není maso, nejsou auta, už nemáme ani kosmonauta.
V parlamentu říká kráva, prý že máme lidská práva.
Jsou to práva kraví, v prdeli mít péro paví.
Včera ON vjel na oslu do Jeruzaléma.
Copak o to. Oslů je tu stále hodně. I voli se přemnožili a prof Fiala by zase mohl obnovit jejich posílání do říše.
Nicméně dnes Modré pondělí. Co modrého hryznout aby jeden vyšel tradicím vstříc? Když jsem se doma rozhlédl, našel jsem akorát modrý sušený švestky. Výborně s ranným bílým jogurtem to byla pochoutka.
Co dál? Odpoledne koupit čerstvý borůvky, případně malý kuličky modrýho vína. Dana to má dobré. Může hryzat modrý americký brambory. Ale co dál? Lilek! Ale on je vevnitř bílej. Zelí. Ale ono je napřed červený. Curaçao! Ale to je blebt a bolehlav.
Není lehké Pána uctít.
Si uklohněte kapra na modro, ryba je zároveň postní jídlo a křesťanský symbol, ne ?
Proč bych se měl postit? Vždyť je pondělí a naopak je třeba se posilnit abych do pátku vydržel!
A kapr na modro je NEPRAVÉ modré jídlo. Přebarvené.
To je jednodušší vzít potravinové barvivo a udělat si modrý špagety 🙂
Ale dal bych si borůvkový knedlíky nebo borůvkový koláč. Mňam!
Ryba křesťanský symbol, che, to je pravda. Není to pak podobná theofagie jako s chlebem a vínem? Samozřejmě ryba, víno a kus chlebíka je výtečná a zdravá věc.
Již staří křesťané …. atd
Iησοῦς Χριστός, Θεοῦ Υἱός, Σωτήρ
Staří křesťané rybu vymysleli jako kryptogram. Tak to theofagie nebude, to spíš ta oplatka a víno (tělo a krev Páně).
Fuj, to jste mně vyděsila. Napoprvé jsem to přečetl jako iktus – mrtvice. A onoto má být Ichtus …
Modré pondělí je každé, kdy se nepracuje. Tak do toho.
Já mám černé pondělí. Černý kafe, černý čaj.
Anebo to lze uctít hudbou
https://www.youtube.com/watch?v=5a23e1taYjc
Jj, hezké 🙂
Tady je jeden Blue Monday rorát od George Bensona
https://www.youtube.com/watch?v=7BWYhQPPxBM
Kdysi dávno jsme seděli na pivu v restauraci Rosignano v Pardubicích a kolega z katedry organické chemie měl s sebou vzorek modrého potravinářského barviva. V té restauraci číšník v zájmu optimalizace práce štamgastům točil pivo do té samé sklenice, ze které vylemtali to předchozí, aby tím ušetřil operaci s vymýváním. Prostě takové katování kostů.
Po čtvrtém pivu člověk míval tvrůrčí a neotřelé nápady, takže kolega každému do prázdné sklenice vsypal několik krystalků za účelem vědeckého bádání, jakou barvu bude mít natočené pivo. Fecske přiběhl (on se jmenoval Novák, nebo Procházka, ale říkali jsme mu maďarsky vlaštovka, jak furt lítal po lokále) posbíral sklenice a odběhl k výčepu. Za chvíli s kamenným xichtem přišel, sledován užaslými pohledy hostů, a přinesl na tácu tmavozelená piva s modrou pěnou. Rozdal je strávníkům, položil tác vedle na stůl, vytáhl kasírtašku a povídá: „Tohle je dneska vaše poslední pivo, pánové. Prdel si ze mě dělat nebudete.“
Modrá je možná dobrá, ale ne v hospodě.
Tedy to zahazování příspěvků obsahujících byť jen jeden odstavec mě dost sere…
Pokud na územích takticky opuštěných vojsky RF nacházejí podobné artefakty, podobná svědectví, víceméně podle norem GOST, zle toto jednání označit za ruské? Jednotky jsou sice tu burjatské, tu VDV, tu čuvačské, tu degešské, ale jednání je stále stejné.
Ruský svět.
Vzpomněl jsem si, co jsem dělal, když Putin bombardoval Sýrii. Podporoval jsem křesťany na hranicích se Sýrií, aby se starali o uprchlíky. Aby uprchlíci zůstali v jim kulturně blízkém prostředí.
Než přišli do Sýrie na pozvání legálně zvoleného prezidenta Asáda Rusové, tak byla dost rozsekaná díky USA/NATO. Ti křesťané potřebovali pomoc už tehdy, a hlavně proti ISIL, a ne až po vstupu křesťanských ruských vojsk.
ANO. Soudruzi ve Washingtonu podporovali „demokratizační proces“.
Arestovič (nomen omen) tvrdí, že válka s Ruskem bude trvat nejméně do roku 2035. Je to jako velký Izrael. Ti kteří na to nemají nechť jdou raději do Španělska
Тем, кто к этому не готов, кто сейчас кричит о том, как жить и растить детей, нужна какая-то другая страна. Здесь новый Израиль. Только масштабы круче и страшнее. Мои все здесь и будут здесь, а кто не готов – есть теплая Испания, и многие другие страны.
A ta to ma smysl… Nez to obsadi az k vladivostoku…
Já myslím, že s Ukrajinci hraje vedení státu na rozdíl od našeho fair hru.
Arestovič jinými slovy řekl mladým, že dalších 13 let to bude v zemi na prd a pak teprve bude následovat nějaká obnova. Tak odhaduji deset let. Tedy kdo zůstane, bude ztracená generace.
No a i to Španělsko se pak jeví jako prima možnost.
Jaký rozdíl od Fialovského wir šafn das! Oni jim aspoň nelžou.
Ono na tureckých hranicch byli křesťané? A jak se dali podporovat? Prostřednictvím Erdogana?
Ano. Podpora buď přes bankovní převod, nebo návštěva na místě, s hotovostí. Bez Ergodana.
Většinou je lepší pomáhat penězi, protože potraviny bývají na místě levnější. Na druhou stranu: všude se najdou pijavice. Zde jsme je nepotkali, na jiných projektech ano.
Do Lvova přibyli francouzští četníci. Škoda, že s nimi nemohl přijet i Ludovic Cruchot s dcerou 🙂
Nejen četníci.
Snad tam nejste taky?
Ne. Naše nejbližší fabrika je v Lucku.
Na Ukrajině je spousta zajímavých lidí – viz článek na dfens. Pokud se podaří správně nasadit těžké zbraně a zabránit vzdušné převaze, nevím, jak to chce Halder za týden stihnout. Samozřejmě, TASS úplně a naprosto věřím. Jenom nevím, jak to zvládnou.