692 komentářů u „Vzpomínky…“

1. Vzpomínky… Oni vám už chvilkaři vysvětlí, jak to tenkrát bylo a co si o tom máte myslet….

2. >> Dušan Neumann (pro jistotu opakuji)
   Tak jsem se podíval na Tvůj facebook – a mé srdce se potěšilo. Máš mezi přáteli totiž syna mého dlouholetého kolegy, společníka a troufám si říci i přítele.

3. Nebyl jsem tehdy v Praze, byl jsem s rodiči na dovolené v Tatrách. Ten den jsme si udělali výlet na Kriváň. Cestou pod horu táta zastavil na Štrbáku, fotil Vysokou v raním slunci. Z okna ubytovny se ozvalo :“V Prahe sa striela“ a táta si šel poslechnout rádio. Na Kriváň jsme šli a já se vyptával, „znamená to, že se vrátí Novotný“? I ten rok 1969 mne nějak minul, zase jsem byl někde s rodiči na dovolené/prázdninách. Každopádně, dojem ve mně zůstal dodnes a zůstane asi až nadosmrti. Nějaké fotky mám, kdosi si ke mně dal vyvolat negativ, který se důvodně obával svěřit družstvu Fotografia. Pochopitelně jsem si udělal jednu sadu kopií pro sebe. I ta fotka Vysoké byla dlouho chována co rodinný poklad.
   Před chvílí jsem koukal na ČT Art na záznam vystoupení Karla Kryla v roce 1969 v Norsku. Všechny ty písně znám dodnes nazpaměť, ale je to obrovský rozdíl, slyšet je z desky nebo magneťáku a vidět záznam, kde je Kryl zpívá, i s obrazem. Každého blba, který je dnes, kdy jsou k dispozici originály, nechá do radia nebo televice hrát a zpívat různé současné mamlasy, bych nakopl, až by poskočil. Některé věci neradno „vylepšovat“.

4. Dodatek, ten Kryl: Opakování 24.8./ČTart. Unikátní záznam recitálu charismatické legendy českého protestsongu, pořízený norskou veřejnoprávní televizí Karel Kryl 1969: Píseň skončila, žalář je naším domovem
   24. 8. 2019, 23:30 – doporučuji.

5. A jaké z toho plyne ponaučení pro dnešek a zítřek….? Nějaké by mělo.

6. Jestli je ten dotaz na mně, tak doporučení je, nedělat sviňárny, pod jakoukoliv záminkou.

7. 21.srpen 1969.

   Byl jsem i s Alenou, tehdy jeste ne mazelkou ve Splitu. Predtim jsme se rozloucili s rodici a kamarady. Meli jsme od maminek nabaleno – kosile, pradlo, boty, fusekle, sustaky pro podzimek a vubec kde co. Meli jsme namireno nahoru do Italie. Byli jsme oba poprve za hranicemi. (Nepocitam tridenni zajezd ROH k Balatonu s outfitem, kde byla zamestnana moje matka v sedesatem prvnim.)

   U nasich domacich ve Splitu jsme se ten den na televizi divali na prvni vyroci okupace. Ukazovali, jak studenti v Praze demonstrovali, ukazovali take, jak je bolsevicke gorily mlatily obusky. V tech ruznych dymovnicich, utikani pred policajty sem tam ukazali ze zoufalosti placici holku, ci kluka. Na fleku jsem tam udelal rozhodnuti. Pripadal bych si do konce zivota jako zbabelec, kdybych ty spriznene duse, Dusane, byl jsi tam nekde mezi nimi, zradil. Jeli jsme domu.Po vyvoji v roce nasledujicim uz jsem pak vycitky svedomi nemel. . .

8. OT: Robejšek…: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=34601

   … a příspěvek z diskuse pod blogem:

   Mám problém souhlasit s autorovým videm věcí. Mám za to, že do Itále chtějí právě proto, že místní úřady jsou proti. A proto také odmítají nabízenou pomoc jiných, ochotných států. Ne – důležité je zlomit odpor. V podstatě terorizováním. Čert vem zdraví nějakých migrantů!

9. Svět je malej, PM, my jsme byli v tu dobu s rodiči na Hvaru.
   Ale o dění v Praze jsme se dověděli až na letišti při návratu. Naši domácí televizi nesledovali, pokud ji vůbec měli. Měli malý hospodářství, několik pokojů pronajímali a měli svých starostí dost.

10. A jaké z toho plyne ponaučení pro dnešek a zítřek….? — No, on k tomu mezitím vlastně cosi napsal P.M. Mám dojem, že otázka není úplně správná, měla by spíše znít: Jaké poučení z toho plyne pro včerejšek, dnešek a zítřek?

    Protože pro včerejšek bylo poučení trochu jiné než pro dnešek: V první řadě zvážit možnost jít od toho pryč. Dnes už holt není kam. Takže poučení pro dnešek možná je hodně odlišné: Dokonce i tehdy, kdy všichni vidí, do jak hnusných fekálií se to celé noří, navíc noří relativně pomalu, ponoří se to do nich ochotně a až na dno, aniž by významnější počet lidí kladl výraznější odpor. Tím spíše dneska, kdy to vidí jen málokdo.

    Poučení pro zítřek si naprosto netroufám vyvozovat.

11. Mimochodem, jak teď vidím, i Kovářová se dnes o té cestě na dno žumpy vyjadřuje ještě mnohem otevřeneji, než činila dříve: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-vsichni-stejny-nazor-mejme.A190819_212352_p_spolecnost_wag

12. “ Jaké poučení z toho plyne pro včerejšek, dnešek a zítřek?“

    To bych teda ráda věděla, k čemu by mi bylo poučení pro včerejšek….
    Leda k příslovečnému honění bycha nebo úvahám o tom, co by, kdyby ryby…..

13. Dobrý večer. Lámání charakterů v roce 1968-70 jsem nezažil. Ale v menší míře ho zažívám denně. Kdo je ochotný se kvůli penězům, poplácání od šéfa zříci pravdy, slušnosti, rozumného jednání? Z mého pohledu se zdá, že nejen většina, ale tak 90% si vybere „držet hubu a krok“. Vysvětlení je několik: já tomu nerozumím, není to jednoznačné, není to od vedení úplně OK, ale musí se to přeci řešit. Taky už držím hubu. Své jsem řekl a stříhám půlmetr. Tím netvrdím, že jsem tam „jediný spravedlivý“. Za jiných podmínek bych možná byl posera či překabátník.
    Vedení se vzdává zpětné vazby, protože realita škodí plánům. Důležité je výsledky prodat nahoru, než výrobky prodat zákazníkovi.
    Není to problém specificky český, nebo evropský. Nadopovaný Elon M. razí ve firmě politiku otevřených dveří. Má od kanceláře stále otevřené dveře a kterýkoli ze zaměstnanců za ním může přijít s problémem, který ho tíží. Kdo k němu přijde, s tím vyrazí dveře.
    Co jsem si přečetl, tak „obrodný proces“ byl spuštěn, protože Tonda N. nechtěl v ČSSR Rusy. I když už postavili Javory. Tak byl odejit, chvilku bylo nějaké pošťuchování nahoře a pak důvod k zásahu Deux ex Moscowa. To že někdo v době kočkování komunistů projevil osobní slušnost, odvahu, rozumnost nesnižuje jeho charakter. Charakter se projeví v jakékoli době.

14. Vzpomínky
    – mám jich na osmašedesátý spoustu. Ale k čemu je vyprávět – a hlavně komu.
    Ty, co to nezažili to nezajímá a ti co to zažili mají svoje vlastní vzpomínky. Barevné a širokoúhlé.
    ===
    Zběhlý student Minář veřejně roztrhal* Ústavu ČR. Gesto holt musí být, musí se přece o „Megamomentkářích“ mluvit a psát.. Se srpnem 68 a 69 to vlastně nemá vůbec nic společného, to datum je jenom záminka. Jde přece o vliv.
    Jestli mě něco překvapuje a mrzí je těch 5 000 lidí, kteří za tím zrzavým krysařem šli.
    Odsud, z východní gubernie, pak vypadají Pražáci jako stádečko hloupoučkých oveček. Sorry jako…

    */ Není náhodou v zákoníku nějaký paragraf o „Hanobení republiky“?

15. Je, ale záleží na tom, KDO tu ústavu roztrhá. Co je u jednoho hanobení republiky a pošlapání práva a demokracie, je u druhého odvážný protest a symbolický čin.

    Si už zvykněte, že metr je dvojí a co je u jednoho metr, není u jiného ani decimetr. 😉

16. Zpatecniku,
    z toho Bunina mne moc do skoku neni. . .Stejne ale, dekuji.

17. Poslední Trumpova tisková konference : Rusko je třeba znovu začlenit do G8. Je třeba s putinem mluvit přímo a nejen telefonem. Putin „přechcal“ Obamu na Krymu, v Syrii všude, a Obama nevěděl nic lepšího než vyloučit Rusko ze světového fóra…. to zase bude nablito v pokrokových alejích.

18. Nickname (21.8.2019 | 23.39), podobné to být může, konec konců, lidi se příliš nemění, ale rozdíl je v měřítku. Tehdejší stát měl více možností a taky je využíval. Nejen proti kverulantům, ale i proti jejich dětem.

19. Dobré ráno,

    no, já mám dojem, že i dnešní stát má v ruce spoustu možností, jen jsou jaksi skrytější a méně nápadné.

20. To jsme zase u toho měřítka. Namátkou, jak by současný stát zajistil praktickou nezaměstnatelnost dotyčného kverulanta a znemožnil jeho dětem studium? Jak by mu zabránil vycestování (kdyby mu náhodou i pas sebral, tak dráty na hranicích už taky nejsou)? Současnost si neidealizuji, ale na tu byvší realitu taky nezapomínám.

21. Tento stát má nejen mnohem více možností ale i v daleko vyšší míře je využívá.
    Pouze jsou mnohem sofistikovanější (pokrok v manipulativnich technikach a šmírovacích technologiích nezastaviš) a tudíž jsou i méně vidět.
    Navíc jeho slouhové jsou daleko rafinovanější a rychleji ochotní k potřebným sviňárnám.

    • Udání na finančáku (stačí se zaptat i zde), exekuční řízení…..a nic z toho samozřejmě není žádná šikana……

    • K tomu pár trestních oznámení……samozřejmě jménem mistniho kverulanta – kdo mu uvěří, že to nepsal až na nej oznamovaný zaklekne….k tomu vyhrožování….při dobré konstelaci pochodujicich nervů i případně napadení….a ksefty a tudíž penízky jsou ve pryč….
      Jé, já bych uměl bejt svině…..

22. No, ty možnosti jsou jiný… ze školy ti sice dítě nevyhodí, ale pokud je vedení a většina studentstva ve škole osvícena tím správným směrem, tak dovedou těm, kdo s nimi jejich svaté nadšení nesdílí, život ve škole docela otrávit a od dalšího studia odradit.

    Pak je tu samozřejmě nezanedbatelný vliv sociálních sítí, tuhle zbraň bolševik v ruce, zaplať Bůh neměl. Vůbec mediální masáž je dnes horší, protože je jí za a víc, má technické prostředky na to, aby byla intenzivnější a navíc jí dost lidí věří a bere ji vážně.
    Takže k tomu přistupuje nátlak v sociální bublině od bezprostředního okolí.

    A když řekneš něco, co není politicky košer, tak z toho můžeš mít stejný problémy jako za totáče.

    No a jakým způsobem Tě může zbuzerovat stát, pokud podnikáš, o tom už se rozepsal Šimon.

    Současnost je pořád ještě lepší, než to bývalo, to jo. Zatím. Ale nenechávala bych se tím ukolébat. Generace, která se narodila už do nových poměrů, jsou dnes třicátníci. A nepamatují se, jaký to tu bylo a unikají jim příznaky,
    které signalizují novou totalitu. Ti, co veřejně vystupují, mluví a myslí stejně jako bolševici a vydávají to za obranu svobody a demokracie.

    A jak zabránit vycestování? Jednoduše, stačí prosadit, že kvůli emisím se nebude létat, zakážou se auta, omezí se osobní doprava. A bude tak drahá, že na to nebudeš mít. Ani se nemusí vytyčovat hranice a natahovat ostnatý dráty.

23. 2 maYda (k dvojímu metru):
    „Nemohu si pomoct, ale v daném případě se za ten nález hluboce stydím. Ten nález po všech stránkách popírá elementární principy právního státu. Zaprvé že není ponižující požadovat na zákazníkovi písemný výrok o odsouzení jednání své vlády. … Tady se uplatňuje princip kolektivní viny,“ rozohnil se před kamerami Rychetský.

24. Díky za připomínku, starý kocoure. Tohle je názorná ukázka možností současného státu a propagandy. Poskytnutí placené služby je podmíněné podpisem politického prohlášení, soud to shledá košer a hotelierovi to přijde normální a snad dokonce jako projev slušnosti.

25. Jestli dovolíte, osobně bych v diskutovaném ohledu viděl oproti předlistopadové normalizaci zhruba tyhle hlavní rozdíly:

    Tehdy člověk mohl důvodně předpokládat, že jeho kolegové, sousedi či známí (pochopitelně s nepočetnými a zřetelnými výjimkami, jako byli nekariérní členové KSČ) mají na režim stejně negativní názor jako on sám. Byl by s nimi tedy mohl hovořit celkem volně, jenže to moc nedělal, jednak právě proto, že ty názory byly víceméně stejné (a režim střednědobě strnulý, fosilizovaný), takže by jen ztrácel čas, jednak proto, že účastníkem debaty mohl také být udavač — sice jen s malou pravděpodobností, ale pronásobeno závažností možných důsledků to vedlo k závěru (pádně podpořenému i zkušenostmi z Protektorátu a 50. let), že jest vysoce neradno pouštět si hubu na špacír zbytečně.

    Ostatně k čemu by mi bylo pomohlo ptát se lidí, zda si stejně jako já myslí, že dejme tomu Biľak by měl viset za vlastizradu? Navíc, kdybych to byl dělal, nutně by si byli mysleli, že provokatér a udavač jsem já… A pouštět se do debat s cílem opatrně a zeširoka zahájit nějakou reálnou oposiční činnost, tam bylo každému zřejmé, že než by nabyla nezanedbatelných rozměrů, byla by téměř jistě infiltrována StB. Že si režim silně nepřeje, aby se lidé zabývali politikou, natožpak oposiční, bylo zcela jasné i těm nejbláhovějším.

    Aniž bych se teď pouštěl do podrobného popisu současného stavu, od výše popsaného se zjevně lišícího, zkusím ten rozdíl shrnout do jedné věty: Tehdy faktický režimní útlak vedl k všeobecné lethargii, dnes všeobecná lethargie umožňuje režimu faktický útlak.

26. Karle, kam bys chtěl utíkat… Tam kam se dostaneš bez pasu je to, či zakrátko bude stejné, čím by ses tam živil….Ani barák si sebou nevezmeš. Jsi zavřený v totalizujícím se kotci pod nápisem „Peníze osvobozují“, ale pořád komfortněji než kdybys odešel jinam. Reálně si nemůžeš dovolit transakční náklady abys překonal všechny překážky, usadil se jinde, kde by sis svojí prací zajistil lepší život než tady. Tvoje svoboda se redukuje na ventilaci skrz kompjůtr, s pocitem „to jsem jim to dneska nandal“, avšak až na sebeuspokojení naprosti bez vlivu, zato s narůstající obavou, že i tohle skončí, že bude-li na pivo, zbude jen hospoda, a to jen šeptem a s ohlížením se přes rameno. Tohle většina mladých ani netuší, a až poznají, bude pro ně pozdě. Krom toho, svět je jiný než před padesáti lety, tam kam tehdy bylo možno utéci, je to obdobné. Ale navzdor tomu, je úžasný, poskytující svobodu, které si každý smí nabrat podle potřeby. Každý má tolik svobody, kolik si jí umí nabrat. Podle svých schopností daných vlohami, sociální příslušností, výchovou, které tvoří naběračku. Kterou lze i koupit… Drahou, velkou, s dlouhou rukojetí….

    MaYdo, ne stát, který není jednajícím jednotným celkem, ovládaným jedinou vůlé, ale zájmové skupiny v různé míře a různě lokalizované, ovládající mechanismy státní moci pro své zájmy.

    Do míry politické spokojenosti se promítá míra soukromé spokojenosti. Lidé spokojenější soukromě, jsou spokojenější i všeobecně. Každý na svět pohlíží optikou své spokojenosti. Projevy politické frustrace bývají ventilací frustrace soukromé.

27. Poskytnutí placené služby podmíněné politickým prohlášením…
    Jeko ojedinělý případ není významný. Jen mediálně nafouknutý.
    Je hluboko ve stínu výdělku podmíněného politickou příslušností. Stranická pracovní knížka funguje tak jako v období, které skončilo před třiceti lety. Akorát výběr byl tehdy jednodušší.

    Ministrem kultury bude asi Zaorálek. Čím příště? Zemědělství? Na hraboše by to mohlo fungovat. Na hraboše polní, ne politické. Ti jsou přemnoženi dlouhodobě. Velmi úporně se brání čápům. Jak vidí čapí hnízdo….

28. Kdo chce být spokojený, hledá čím by byl.
    Kdo chce remcat, hledá nad čím.

    • Dávám si to do výroků, které připojuji pod služební maily. Ještě mě za to nikdo neseřval, ba dokonce se ani nedoptával, co to znamená.
      [;>))

29. „ne stát, který není jednajícím jednotným celkem, ovládaným jedinou vůlé, ale zájmové skupiny v různé míře a různě lokalizované, ovládající mechanismy státní moci pro své zájmy.“

    no, ale v konečném výsledku z mého hlediska je to jedno.

    „Do míry politické spokojenosti se promítá míra soukromé spokojenosti. “
    no, já rozhodně nesrším nějakou politickou spokojeností. Otázka ovšem je, jetsli vůbec může existovat stabilní politický systém, s kterým bych mohla být spokojena. Myslím, že na nejsou podmínky a že jakýkoliv systém má tendenci zbytnět, zbyrokratizovat a směřovat k totalitě.

    Ale nehodlám s tím svazovat osobní spokojenost. V tomhle ohledu mám mnoho důvodů ke spokojenosti a nevidím důvod, proč bych se měla rmoutit nad politickým systémem.

30. Vždyť já netvrdím, že je vše v pořádku, to zdaleka není. Jen že mezi tehdejší buzerací a tou dnešní je pořád dost značný rozdíl. Perfektně je to vidět na tom podnikání. Dnes se stane, že se člověk nebo firma znelíbí a někdo na ně zaklekne, podá trestní oznámení, nebo mu pořád chodí kontroly. Nepochybně je to svinstvo, ovšem podstatně se lišící od doby, kdy postih byl už za to, že vůbec nějak podnikat začal.
    Schumi (22.8.2019 | 11.59), nepíšu, že chci utíkat. Ale tu možnost mám a neměl jsem.

31. Já taky neříkám, že to bylo za bolševika lepší. Nicméně ta buzerace se zhoršuje a nad nějakými nápady fakt zůstává rozum stát. Viz Bursíkovy nápady s bezuhlíkovou Prahou. A ti, co ten bolševismus nezažili, tak jim některé příznaky prostě unikají.

    Zase na druhou stranu, ono by se taky dalo říct, že mezi buzerací za normalizace a za heydrychiády byl taky dost značný rozdíl.
    I když podnikat by tě asi nechali, pokud by ses tvářil, že jsi loayální k říši a nebyl bys židovského původu.

32. Ad jaké to bylo a jaké to je. Dříve bolševik kontroloval 90%+ veřejného prostoru. Dnes kontroluje 40%+. Je to rozdíl, je markantní. Žel mnoho nás má pozastavenou živnost a jsme schovaní ve fabrikách, protože „tahle země není pro malý“ (podnikatele). Každý má asi zkušenost z policie, finančáku, sociálky, pracáku.
    OT: dnes byl u mě prodavač teplé vody, resp. systémů na kontrolu činnosti práce zaměstnanců za počítačem. Zda si zaměstnanci nehrají karty, nečtou soukromé emaily, sociální sítě apod. Největším odběratelem těchto systémů jsou úřady, soukromníci na co nemají čas a peníze. Zrovna včera jsem četl: chováš-li se k zaměstnanci jako k dítěti, bude ti odvádět práci dítěte.

33. Tak za toho bolševika si to dnes odkontrolujou jiní. Viz ten systém na kontrolu činnosti práce.

    A některý neziskovky jeví zřetelné rysy toho, že jejich ideálem je buzerovat občany hůř, než uliční výbor a předepisovat, co si lidi mají myslet.

34. Uf, dobrý večer všem.
    Průjezd Kotlinkou může NATO skutečně považovt za bojový nácvik, protože pokud netrávíte čas parkováním na D1, motáte se v uzavírkách kde všude. V úterý ráno jsme vyrazili přes Brno do Ostravy a Beskyd, dnes před chvílí návrat. Po úterním adrenalinu jsme to dnes z Brna raději vzali přes Třebíč a Telč, jen na čučku nakoukli jako inspiraci pro příští výlety…. máme tu Kotlinku krásnou na vše strany (byť pro mlhu a déšť nebylo ani z Pusteven či Radhoště vidět lautr nic), ale ty imbecily, co mají na starosti opravy silnic, zaživa stáhnout z kůže. Rozkopáno opravdu všude, Čechy nebo Morava…. a Vyškova jsme ztvrdli v koloně kvůli požáru v roští vedle dálnice, kufrovali leckde, i když jsme měli GPS.
    Home sweet home !!!!

35. Matzurka (22.8.2019 | 21.20)
    Praha-Ostrava-Praha
    Úterý ráno až čtvrtek večer, t.j. ca 60 hodin a 750 km, tedy nějakých 13 km/h průměrná rychlost.
    Ale to vůbec není špatný čas na to, že jste jeli přes Brno!

36. Polínko pod kotel.
    Srovnávání doby padesátých, šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých let minulého století, kdy u vlády byl jiný režim, s dobou po r. 1989 – je, promiňte mi, nesmysl. Obojí je špatné, nebezpečné, vedoucí k teroru. Ale každé jinak. A právě dnešní srovnávání končí relativizaci toho staršího. Už si nepamatujeme, už nám paměť vymazala to nedobré, ač ještě záchvěvy jsou. Vždyť ono to až tak zlé nebylo. A Palach byl blouznivec, který – co vlastně? Že si myslel, že jeho oběť probudí národ – lidi? Nevyšlo to. A proto odsoudíme Palacha.
    Zatímco to nové prožíváme právě teď, a o to silněji. Jediné, co by nás mohlo zachránit je, kříčet proti pomalému, polehounkému nástupu totality. Ale kde je Palach? Toho jsme přece ….

37. A na dobrou noc: chce to jen se zklidnit, poslouchat a vnímat:
    https://www.youtube.com/watch?v=-OukuZrYtsA&list=RD-OukuZrYtsA&index=1
    https://www.youtube.com/watch?v=KqOOXTd1vMg&list=RD-OukuZrYtsA&index=2

38. A jedna ze života: Oslovila jsem už čtyři vyhlášená odborná pracoviště ve věci léčby onkologického pacienta. Všichni stejně. Jako z toho čtvrtého – ne, my tohle neléčíme, obraťte se jinam. Asi k Bohu. PeSi, promiň, ale nic jiného mi nenabídli.

39. „Ale každé jinak. A právě dnešní srovnávání končí relativizaci toho staršího. Už si nepamatujeme, už nám paměť vymazala to nedobré, ač ještě záchvěvy jsou. Vždyť ono to až tak zlé nebylo“, cituji Vas, Dano. Vase povzdechnuti nad posledni vetou sdilim.

    Az mne zatrnulo. Bal jsem se, ze to je jen moje paranoia, pozoruje veci z odjinud. Ovsem, mne se zastavil cas v mem predeslem zivote pred padesati lety.

    „Ono to tak zle nebylo?“ Bylo.

40. Tak já také jednu ze života. V sobotu se udělalo Olině blbě, nemohla popadnout dech, tlak na prsou, motání hlavy. Všechny neblahé příznaky. K večeru to polevilo, ale protože se měla v pondělí vracet do Prahy, raději jsme jeli do nemocnice. Byli jsme tam od osmi večer do jedné ráno. Vzali ji okamžitě a olepili sondami monitoru vitálních funkcí. Nejdříve EKG, které nic neprokázalo, na řadu přišla krev a kompletní laboratoř, to trvalo asi hodinu. Některí hodnoty byly hraniční – např hranice něčeho 110, Olina 108, doktor rozhodl udělat rtg, který také nic neprokázal. Aby ji mohl schválit odlet nařídil ještě CT scan. Po celkovém vyhodnocení napsal doporučení českému kardiologovi a poslal nás domů. Ještě nám dali najíst nějaké sandwiche. Teprve na odchodu se sestra zeptala jestli má Olina nějaké pojištění. M8, ale zřejmě to bude chvíli trvat zúřadovat. Dnes mi volali, že posílají instrukce jak s pojišťovnou Global Assistance jednat.

41. Aby vona ta diskuze, jak relativizujeme a nedejbože i snad trochu ocenujeme a vubec takňák malujeme na jásavo tu minulou dobu nezastínila fakt, že ta dnešní doba má také nějaké (samozřejmě malininkaté) nicotné ani ne chybičky ale šmouhy – takové prkotiny jako je invazni teror, vnucena válka s moskalama a podobné drobnosti.
    Dávám přednost starostem o to, co přijde, než nadávání na to, co bylo.
    To už jsem přežil, ale to další…….

42. Koukal jsem z okna, jestli jsem něco nezaspal a probíhá-li (vnucená) válka s Moskalama, tak není vidět. Ta válka Moskalů s námi byla. Zase rozdíl! 😛

    • Budu citovat Ringo Čecha: nebojte se, vy si ještě zastrilite…
      Ano, zatim válka není, stačí ale málo, ono těch příprav neni dost, že.
      Ale klidně spi dál, takovych s timhle názorem byla plná Letná.
      Ještě chybi ten „nejtěžší argument“, že tady žádní invazisté a jejich teror není, takže jde jen o strašení Okamurou , proč se tedy znepokojovat atd. blablabla…..
      Jo a: bývalo to horší a teď je to v poho ! Eljén !

43. Aha, takže srovnání toho, co jsem zažil a co zažívám, znamená, že to minulé schvaluji. Neschvaluji! Ale to dnešní se mi nelíbí. Vůbec.
    Nejenom, že tenkrát deset deka salámu bylo nějakýho salámu, ale ještě furt jsme mohli věřit, že to skončí. Zaplaťpánbůh to vyšlo. Ale tentokrát mi nezbývá než doufat, že při tom trendu, který to má, to neskončí tak hnusně, jako v těch minulých případech.

44. Honzo, proč by srovnání mělo znamenat, že schvaluji? To nikdo nenapsal (pokud jo, tak jsem to přehlédl). Já jsem upozorňoval pouze na to, že některé to srovnání kulhá. A mně z toho vůbec nevyplývá, že by tím bylo míněno, že teď je vše v pořádku. Zajisté není, ale trochu se mi příčí to matlat do všeho.

45. Holt jako kdysi: Nadávat můžeme, ale jenom potichu.

46. Spousta srovnání kulhá. Stejně s nima nepřestanu. Do všeho je matlat nebudu. Ale občas použiju.
    Tak třeba: Ty dva pátečníci tuhle v rozstřelu na iDnesu. Takhle blbý svazáky v osmdesátých letech nepamatuju. Od gymplu až po Mohoritu. Znamená to, že chválím Mohoritu? Ne. Znamená to, že jsme si vypěstovali novou generaci hajzlíků.

47. Taky můžeme kritizovat, ale jenom kritizovat.
    Zvedněte tu rukavici.

48. Pardon, kritizovat se má konstruktivně.

49. Dobré ráno,

    “ Jediné, co by nás mohlo zachránit je, kříčet proti pomalému, polehounkému nástupu totality. Ale kde je Palach? Toho jsme přece ….“

    Já Palacha neodsuzuju. Ale nejsem schopná považovat za správné to, že se někdo zabije proto, aby jiní konali proto, že se skloní pod tíhou jeho oběti a ne proto, že k tomu sami vnitřně dospěli.

    No, a za koho by se měl dnes ten Palach obětovat? Měl by protestovat proti Babišovi a Zemanovi, kteří vyhráli demokratické volby?
    Nebo by měl protestovat proti politické korektnosti a s tím spojeným omezováním svobody slova?
    Protestovat proti omezování státní suverenity z brusele?
    Upálit se na protest proti tomu, že jsme xenofobní národ, který nechce migranty nebo na protest proti tomu, že pod záminkou ochrany menšin je buzerována většina?
    Kvůli tomu, že lidstvo devastuje planetu nebo kvůli tomu, že pod záminkou ochrany prostředí je omezována lidská svoboda?

    Doba je jiná a žádnej Palach nás nespasí.
    Nejsme okupovaný národ, semkmnutý kolem jediného praporu v naprosté jednotě, jsme národ, kde třicet let funguje parlamentní demokracie. Nejsme jednotní, jsme tvořeni mnoha skupinami a každá má svoje zájmy, svoje hodnoty a svůj úhel pohledu a každá by mohla najít nějakého svého Palacha, který by se měl obětovat právě za jejich hodnoty.

    Je dobře, že se nenajde žádný Palach. Protože nás oprabdu nespasí. Denokracie nestojí na tom, že přimejete jiné, aby přejali váš názor a jednali podle něj, ale podle toho, ale že jste schopni akceptovat jiné názory a s jejich nositeli nějak vyjít a žít.

    Možná by se mohlo začít u toho, že je normální, že na Palachův čin mají různí lidé různé názory a že to mohou i názory kritické.

50. „Ta válka Moskalů s námi byla.“

    S námi?
    Myslím, Karle, že to je Tvoje soukromá válka….

Komentáře nejsou povoleny.