Dušan Neumann
Nebýt těch několika zachovalých fotografií a nálezu z oddělení popálenin,
težko bych se na ten den – 21.8.1969 – rozpomínal. Zůstala jen těžká pachuť
zklamání z marností demonstrací rozháněných československým bezpečnostními
orgány, ozbrojenci dělnických milicí, kteří v Brně zavraždili dva
demonstranty a pasivity už podstatné části národa. Nakonec jsem měl štěstí, slzný granát, který jsem „vracel“ oštítovaným policajtům mi vybuchl až po odhození a popálil mi nohu. Zachránil mne tehdy můj pozdější šéf
Automotorevue, Standa Cáhel který mne odvezl do Legerky na popáleniny a odtamtud, když kliniku začali prolézat estébáci, mne odvezl k babičce do
Rudné, kde jsem zůstal než mi puchýře velikosti mýdlových bublin praskly
nebo splaskly. Prožíval jsem demonstrace i zásahy v centru na Václavském
náměstí odkud jsme byli vytlačeni na Příkopy, kde jsem příliš pozdě chytil a
odhodil ten slzný granát.
Nemám, co bych dodal. Ten pocit zrady a morální devastace normalizace nikdy nevymizel.
Šumavák bloguje
………….aneb: deníček za- a (vy)valeného
Tohle je všechno O.K.
Jsou lidé, kterým nic neříká opera. Jsou to snad méně kvalitní lidi než ti, kteří se rozněžňují nad árii Kalafa když ji zpívá Pepa Careras?? Podstatné je, aby nepředstírali něco, co neznají.
==
Jedny z nejveselejších zážitků jsem míval, když jsem po nějako premiéře zašel s kolegy do blízké kavárny. Tam už seděli mladí intelektuálové, často ve svetrech (v obleku chodí do divadla jenom zkostnatělé fosílie) a bledé dívenky s mastnými vlasy a zanedbatelným poprsím se s hubenými hochy s řídkými bradkami v brýlích dohadovali, jak to nebo ono režisér pojal, kde to dávali úplně jinak – a taky špatně. A jak by to mělo být správně, aby se naplnilo „poslání díla“. Prostě jako by se s autory osobně znali už celá desetiletí. Bylo velmi obtížné neposlouchat a nevybuchnout smíchy.
Takže to všechno kolem „kultury“ je o předstírání. V politice taky.
No a zatímco koukám na fotku https://500px.com/photo/1001905885/La-Seine-by-Adrian-Spinu a říkám si, to přece musí bejt Les Andelys (a teprve pak se rozpomínám i na ten barák zcela vpravo, původně snad prej sirotčinec, či co nám to o něm říkali a co jsem si o něm zapamatoval), přišlo mi prosím od neregistrovaného čtenáře Šumaváka toto:
Mimochodem (to můžete na toho Šumaváka dát, bude-li se vám chtit) ono se to s tím Koněvem v Dejvicivh má asi takhle:
Jakkoliv byla Praha 6 vždycky rudej obvod, taky se tam vyskytovali lidi, které ten režim upřímně sral: paradoxně to byli i ledaskteří příslušníci rodin místních prominentů; namátkou třeba bratři Tesaříkové, Ivan Hlas a asi tak polovina hanspaulské hudební scény. Spousta tamních odžínovaných vlasatců měla otce či strýčka esenbáka nebo u armády. (Můžete jim vyčítat černý nevděk za to, jaké měli štěstí, že se jim díky tomu dařilo „rebelovat v pohodlí a bezpečí“, ale ono jim to bude asi jedno.) No, a k tomu je nutno, samozřejmě přičíst zástupy obyčejných, bezejmenných občánků, kteří z té rudé ideologie měli akorát špatné trávení, a na té Šestce „prostě jen žili“.
A když uvážíte, že už také došlo ke generační obměně, asi vám nebude divné, že hlasy, které se ozývají proti tomu Koněvovu pomníku, jsou rok od roku silnější. Svým způsobem starostu Prahy 6 chápu. Ono není žádný med mít ten pomník dvakrát ročně pomalovaný, a muset ho tudíž dvakrát ročně na obecní náklady čistit, a ještě k tomu muset reagovat na každém zasedání obecního zastupitelstva – to pro změnu čtyřikrát za rok(!) – na interpelace politiků, petice a nadávky občanů, kteří by ten pomník nejradši nadobro odstranili.
Jo, jistě, taky by to šlo zařídit tak, že by si ruská ambasáda došla vždycky dvakrát do roka s tlakovým čističem ten pomník zase očistit, ale nevím, jak dlouho by je to bavilo. Na jejich místě bych se na to po té letité zkušenosti vykašlal a dotyčný monument si radši odvezl, než bych ho nechal takhle pořád dokola prznit. To by ovšem vyžadovalo jisté duševní úsilí, které spočívá v tom, že si jejich strana uvědomí, jak trapná a morálně neúnosná je pro ni celá situace. Ale nedělám si velké naděje – na sebezpochybňování či snad dokonce váhání ohledně přiměřenosti vlastních kroků a stanovisek ruská duše nebyla nikdy dost široká. Rus už tak nějak tradičně, když se pro něco rozhodne, tak to udělá, a když teprv s bolestným překvapením zjistí, že mu nikdo nerozumí, tak se buď opije, a nebo opije a pak zastřelí.
Jo… k tomu osvobození. No jo … osvobodili, osvobodili. Ale to bylo už před pětasedmdesáti lety – tedy mnohem dál od dnešních časů než ten rok 1991, kdy odjely tanky, které jsou tím pádem „už víc jak čtvrtstoletí pryč“. Jo, a taky si dovoluji připomenout, že stát, který ty tanky v roce 1945 vyslal Prahu osvobodit od Němců, už taky „neexistuje“…
…Ostatně, i kdyby existoval!… Ono se z vděčnosti trvale žít nedá.
Kdy jsem tam tak asi moh bejt? Jistě aspoň 15 let, spíše snad nějakých 18… Z toho hlediska je zajímavé, že tenhle baráček (zde údajně na snímku z letošního dubna) byl ruinou již tehdy: https://www.google.com/maps/@49.2479099,1.3912836,3a,42.6y,99.73h,92.47t/data=!3m6!1e1!3m4!1sQdZWFPyUDBIjRJT21TlNtg!2e0!7i16384!8i8192
2 Zpátečník
No to je právě ten případ, kdy si skrze sochu léčíme vlastní mindráky.
Ne, ne a ne.
Stejné jako uvzatost, kdy se něco podobá nebo nepodobá hákovému kříži* nebo které gesto je už hajlování případně proč nelze psát čísla jako 18 jako AH tedy Adolf Hitler nebo 88 jako HH tedy Heinrich Himmler. Stejně nesmyslmá činnst jako vymazávání řeckých křížů na jogurtech nebo zakrývání pohlaví na antických sochách, když přijede kdosi, „komu by to mohlo vadit“.
Tomu, mi co tu tak zoufale chybí, se říká velkorysost.
„Starec mel ruce zjizvene hlubokymi zarezy od toho, jak se lopotil s tezkymi rybami na snurach. Zadna z tech ryh nebyla vsak cerstva. Byly tak stare jako vymoly v bezrybe pousti.Plachta jeho lodi byla zaplatovana pytli od mouky a svinuta vyhlizela, jako vlajka trvale porazky.“ — Jestli dovolíte, P.M., zrovna k této novele mám určitý rodinný vztah, a přesto bych řekl tři věci:
1) Když se to tak vezme, velmi podobná a stejně pathetická slova mohl napsat i nějaký středně dobrý sovětský spisovatel v budovatelském románu.
2) Pokud Starce a moře bereme jako alegorii práce, úsilí, zápasu, úspěchu a posléze marnosti všeho (přinejmenším té světské), něco takového mohlo být klidně napsáno už v 19. století. Co třeba Nadějné vyhlídky (skoro přesně o 90 let starší), není to vlastně podobné?
3) Úkol spisovatele však může být — a snad by i měl být, máme-li jej číst — o dost speciálnější, totiž nějak postihnout naši specifickou situaci, v níž může absurdita lidské existence dosahovat ještě mnohem vyšších stupňů než u toho rybáře. Toto se skvěle dařilo třeba Škvoreckému, který se navíc pathosu skoro všude úspěšně vyhýbal.
Starý kocoure, zlatá slova.
Problém je v tom, že se s tou politikou příliš blbneme. Příliš mnoho lidí si to bere osobně. Chytráci typu starosty na Praze 6 si na kdečem přihřívají politickou polívku.
Nechápu, proč by se měl tenhle případ posuzovat jinak, než vandalství.
Pokud socha vadí, lze to řešit demokratickými postupy – referendum a pokud většině lidí bude vadit, tak odstranit.
Pokud většina bude chtít sochu zachovat, nechat na místě a případná poškození řešit jako každej jinej vandalismus.
A pokud dojde k odstranění sochy – na základě vůle a dohody občanů, neřešit a nezaobírat se tím, co na to ruská strana. Konec konců socha není jejich majetek a to náměstí není jejich území, tak jim po tom zas tolik není a nemusíme se jich ptát na to, jetsli někde nemáme nebo nemáme mít nějakou sochu. jentím povykem dáváme najevo, že si tím, že to je jen naše věc, nějak nejsme jistí….
Chovají se v téhle kauze všichni jak malí haranti, zejména soudruh starosta. Jedinej, kdo prokázal trochu rozumu, byli ti, kdo tu sochu očistili. A ten pitomec starostenskej, místo aby jim poděkoval, že ušetřili městké části nějaký ty koruny za očištění a udlali pořádek ve veřejním prostoru, jim ještě nadává do ruskejch trollů a hraje si na kádrováka.
Jeden si pomalu nebude moct ani utřít zadek, aby se to nedávalo do politickejch souvislostí …
Lidi, nelbněte….
A pan předseda MNV, – aj, čo to táram – pan starosta by měl mít na paměti, že sochu Marxe – zakladatele jedné z nejvražednějších ideologií, darovanou čínskými komunisty – odhaloval sám předseda Eunie osobně.
Tomu, mi co tu tak zoufale chybí, se říká velkorysost. — Za svou osobu, StK, bych řekl, že leckdy stačí pouhá tolerance nebo i ignorance… A poznamenal bych snad ještě tohle:
Jedna věc je ostentativní odstraňování pomníků, o jejich ničení, polévání barvou atd. nemluvě. To vždy nutně bude dělat dojem určité – často až histrionské – přepjatosti, a tudíž na opačné straně vyvolávat pochopitelnou nechuť. (Říkám „bude“; něco zcela jiného bylo bolševikům pod nosem odpálit Lenina, Gottwalda či co si to tam v té Příbrami na ten piedestal nahňácali. A naopak bychom jim, jak se zdá, měli dnes být vděčni, že si Stalina odstřelili sami; s uvažováním, které zde vidím, by se taky mohlo stát, že sami bychom se jej zbavovali jen s krajními obtížemi…)
Jenže druhou věcí je ještě o hezký kus nechutnější devótnost, s níž kdysi ty pomníky stavěli (typově) stejní lidé, kteří nyní horlí za jejich odstranění. Vypořádat se s touto devótností (dříve vůči SSSR a z malé části Německu, dnes vůči EU a Německu) pokládám za mnohem potřebnější než vypořádání se s pomníky jakožto takovými. Likvidace pomníků zjevně není správná cesta k tomuto cíli. Která cesta tedy správná je?
Znovu pojidac. Zkusim znovu.
To: Zpatecnik.
Debata o „hnupstvi“ velice souznene probehla hodku ci dve predtim. Jak bylo vsemi zucastnenymi pripusteno, kazdy je najaky. To, ze klenot jazyka je pro me klenotem a pro Vas pathetickym slovnim vyjadrenim, ktereho by se mohl doskrabat i prumerny sovetsky pisatel, je ovsem v debate absolutne pripustne. Hnup muze byt pro nekoho hnupem, pro jineho Panem Bohem.
Slova, ktera jste, Zpatecniku, nazval pathetickymi, me zastihla, zmitaneho pubertou, kdyz jsem na ne obratil stranku. S pubertou davno zapomenutou, ta slova stale povazuji za zazrak literatury.
A coz:“Opijeme se mistnim vinem a pojedem si na autobusem na ryby, jako pani!“ To bude prvni veta, kterou uz pristi tyden uslysim z ust meho vsetinskeho kamarada, ktery podobne prupovidky nezapomnel ani v komunistickem kriminale. Patheticke?
BTW- Hledejte v A Sun also rises, aby znovu nebyla mylka.
Jeste jednou Zpatecnikovi:
Mluvite o srovnani Skvoreckeho a Hemingway.
Mam z prvni ruky: Jazyk a umeni ho pouzit – nedostizne.
Personalita – prick.
Rekl Danny. (Ctete Zbabelce, ci Konec nylonoveho veku. A jine.)
Dobré ráno z bývalé stolice monarchie (škoda, že ses včera neozval Foundry).
K pomníkům – včera jsem opět dvakrát prošel kolem obrovského pomníku ruskýho automatčíka s fontánou na švarcnbergplatz. Zatím pomalovanej není.
Sám to mám k ponmíkům poměrně jednoduché – mamlas kdo je bourá, mamlas kdo je staví. Musí to být uplně jiný druh organismu než jsem já.
Dopíjím čaj, namáčím toast do žloutku, usrkávám horké espresso a pomalu se připravuji na zajímavý den, který zrovna začíná.
Nasichr ale vím, že ani minutu svého dnešního času nevěnuji budování či ničení pomníku nějakého potentáta …
Dobré ráno. Přišla mi fotka z Brandenburgu, že mám platit 20 EUR. Stačí jim to poslat na účet a jako variabilní symbol / informaci dát ten jejich Verwendungszweck?
Živitelka 2019:
https://twitter.com/Darmodej/status/1166435213821534209/photo/1
Další z výstavy:
https://twitter.com/Chatula2/status/1164518351630155777/photo/1
Inu Budějce, tam by chtěl být každý. Galerie elity národa.
😛
Připomnělo mi to ten vtip (lépe se říká, než píše), jak se potkaly ty dvě spolužačky a jedna říká: „Jedu do Budějic, tam je Země živitelka“ a druhá „Jedu do Prahy, tam je ze mě kurva“.
Ještě o sochách a jiných symbolech:
Jakmile se začne o symbolech tak se okamžitě nas…
Prostě ně to irituje téměř nepříčetnosti. Symboly a s tím těsně související „nálepky“ – což jest takový nehmotný symbol, takové prase, namalované na cizí vrata. A to zase příčinně souvisí s posouváním významu slov. Nestačí nám původní význam, musíme si najít jiný „lepší“ to jest méně přesný, méně jasný, ohebnější.
Cikán > Róm > osoba tmavší pleti > nepřizpůsobivý
Kdy vezmu fakt, že Romové si mezi sebou a známými říkají Cikáni nebo Cigoši tak ta osoba tmavší plati mohu být v září třeba i já a nepřizpůsobivý kdokoliv, kdo se neumí nebo vzpírá něčemu přizpůsobit. Třeba Martin Minář, hlavní „Megamomentkář“. A přitom není ani osob tmavší pleti a Cikán už vůbec ne.
Takhle vznikají nálepky. „Nácek“ = nacionální socialista. Tedy socialista, který prosazuje národní zájmy. I leckdo z věrrchušky ČSSD, že ano… Pravda – někteří prosazují internacionální zájmy (socialistická internacionála – vzpomínáte?) tak ti budou označováni za „internácky“? Symbolika čísel – už jsem o tom lsal. Kdyby se člověk měl sílu se tomu pár dnů věnovat, našel by snad celou číselnou řadu od 0 do 999 čísel, které „něco znamenají“.
Nebo kolotoč, jehož ramena tvoří čtyři „hakenkrojcy“. Prý hop předělají. Protože svastiky jsou teď vidět zespoda – ale pak budou vidět shora,. A zase to někdo (nějaký aktivista – idiot) může napadnout.
Ustupovat pitomostem je smrtící. Jenže dneska je novinář (jakéhokoliv média) hýbatelem dějin. A spousta lidí „v postavení“ z nich má strach. Na téhle vlně strachu jede jak #metoo tak gendermenšiny i momentální zelení s jejich „uhlíkovou stopou“. A s prdy – totiž metanem.
Čímž netvrdím, že problémy ve všech zmíněných i pominutých oblastech nejsou, Jsou, jen jejich váha a zdůvodnění je mnohem menší. Ale jde o skvělý byznys s lidským strachem. Začíná to magnetických náramků a zdravotních čajů a končí u zákazu uhelných i atomových elektráren a u sv. Gréty na lodi.
Ti žurnalisté to vše kvitují s potěšením – jsou prý tak jedinými „hlídací psi“ demokracie, práva, morálky atd. Zapomínají na o, že jsou stejně jako ostatní lidé hříšní, chybující. Jsou ochotni za „mrzký peníz“ napsat cokoliv. Tož takového hlídacího psa bych asi nechal antouškovi – nemá význam si ho držet, když mi do domu vpustí každého, kdo mu nosí salám – a třeba pokouše i mě, protože můj salám není tak hutný.
===
To jenom na okraj argumentace pana starosty. Zajímavá je i fotografie v článku, kde je pan starosta u vysvětlující cedule a dva(!) protestující, kteří žádají pomník zbourat.
V Rusku jsou také pomníky. Klidně tam, stojí pomník Kateřiny veliké a třeba Džerdžického kousek od sebe. Pravoslavný chrám na ulici Komunistické.
A my se tu v Kotlince rozčilujeme, že se v Rusku řádně neudržují pomníčky našich legionářů. Ne, že by je někdo poléval barvou (v tomto případě asi bílou), jenom je nechávají zarůst travou a mechem. A to se „nám“ nelíbí. Prý tam budeme posílat brigády na odplevelení těch památníčků. Co by se stalo, kdyby nějaký místní „předseda“ tohle začal považovat za vandalismus a nechal naše „údržbáře pomníčků“ zavřít na pár dnů do ťjurmy? To by byl rachot, žeáno…
Zpátečníku: Něco pominout nebo „nevidět“ je přece velkorysost ne?
Něco pominout nebo „nevidět“ je přece velkorysost ne? — Takto bych prosím obsahy slov nevnímal, StK. Jestliže mám kapacitu, prostředky, schopnosti a třeba i důvody do něčeho šťourat, ale nedělám to, neb to pokládám za lepší pro druhou stranu, tak jsem řekněme velkorysý. Jestliže za jinak stejných okolností nešťourám, neb to pokládám za lepší pro sebe, nejsem už velkorysý, ale třeba tolerantní. No a jestliže tu kapacitu atd. nemám, pořád ještě mohu aspoň ignorovat.
Trochu přehnané, ale snad to ilustruje, že rozdíly ve významu slov tu jsou.
Jo, může být.
Tady by se jednalo opravdu o velkorysost. Nenastala.
Sám to mám k ponmíkům poměrně jednoduché – mamlas kdo je bourá, mamlas kdo je staví. — Nojo, skimici, tak si prosím hypoteticky a kontrafaktuálně představte, že jste první pražský polistopadový primátor a že na hraně Letné dosud stojí Fronta na maso (jak jsem si dovolil nadhodit nahoře). Co s něčím tak obludným a monstrosním na tak dominantním místě budete asi dělat? Vysadíte kolem stromy a budete doufat, že to časem zaroste?
A Stalinův pomník je jen ve velkém to, co v 1989/90 reálně existovalo mnohotisíckrát v malém: Všelijací Leninové a další pokrokové osobnost, navíc často na výtvarné úrovni nešikovně otesaného patníku. Sice v menším měřítku, zároveň však trčící někde v drobném (malo)městském prostředí. Ty byste tam také nechal?
Podle mého názoru ve většině případů bylo optimálním řešením tiše odstranit. Někam pokojně a věcně odlifrovat, a ovšem nebušit se u toho v prsa, jakej že to jsem sametovej revolucionář…
Zpátečník – pomníky:
Já to vidím jinak. Pokud je po umělecké stránce +/- kvalitní (a nezabírá polovinu města), tak bych ho nechal. Je pravda, že v Rusku je místa dost, necpou se tam do jednoho místečka jako třeba u nás a zvlášť v Praze.
Protože když se pomník dostane do depozita, tak se může docela stát, že po výměně garnitury se zase z depozita vytáhne a postaví na původní místo. A ten. který ho nahradil zase jde do depozita.
Prakticky: Morový mariánský sloup v náměstí T.G.Masaryka v Ostravě byl v sedmdesátých letech rozebrán (a částečně zničen) a nahrazen moderní plastikou revolucionářů. Náměstí se přejmenovalo na Náměstí revolucionářů.
Po třiceti letech šli do lapidária ti tři chlapi s puškami a restauroval se onen mariánský morový sloup, který byl prý kdesi zakopán. Co bude za dalších třicet (teď už jen dvacet) let nevím. Mohamedání mají zákaz zobrazovat Alláha i Mohameda.
Když se kumštem zachází takhle, připomíná mi to přestavby na divadle.
Účelová dekorace, nic víc.
Dobré dopoledne,
ono je všeobecně přepomníkováno….. Tak se hat občas musí nějakej zbourat,a by se vešel další. I sochaři chtějí jíst a potřebují platit nájem…..
ad vzpomínky – no, mně momentálně vzpomínky na 21. srpen moc neberou. Jsem na chalupě, převážně sama, s noťasem na klíně a pracuju, brácha tráví většinu dne v lese, máti je už dva roky na pravdě boží, moje rodina zůstala v Praze – muž a syn musí do práce a dcera prý potřebuje zapracovat na bakalářce a taky ještě pobýt s kamarádkama, než se všechny rozletí po různých kolejích po republice.
Tak vzpomínám na to, když jsme tu byli všichni a večer jsem děti sprchovala tak, že jsem je ostříkala na dvoře zahradní hadicí a před kazdým jídlem jsem běhala okolo chalupy, abych je odchytila a zahnala ke stolu.
A vždycky jsem se ke konci prázdnin vlastně těšila na to, až zase nastane každodenní řád. Byly to krásný časy a čert vem nějakej povyk kolem pomníků a výročí. V životě jsou důležitý úplně jiný věci….
“ Mohamedání mají zákaz zobrazovat Alláha i Mohameda.“
Ano, jedna z mála výhod, až by tu nastal chalífát, by byla, že by byl od všech pomníků jednou provždy pokoj.
…a taky od řevu LGBT a splašených genederistek.
Ti všichni by byli potichoučku, zneviditelnění – nebo mrtví.
Tedy ne, že bych si to přál!
„Někam pokojně a věcně odlifrovat, a ovšem nebušit se u toho v prsa, jakej že to jsem sametovej revolucionář…“
Jenže o to tu právě jde, to je hlavní smyasl takových kauz, to bušení v prsa, zaklínání se sametovám revolucionářstvím a zviditelnění týpků, co za bolševika leda tahali kačera a kdoví jestli a ne o nějakýho bronzovýho panáka.
No, StK, povšechně bych řekl, že mnozí pod dojmem zjištění, že se z EU velmi rychle začala klubat další totalita, teď mají tendenci na komunistech vidět dříve jimi neviděné kladné rysy. Já doposud nevidím žádné; co na nich bylo dobré, nebylo komunistické. (A samozřejmě též naopak, abych se k nim i já přihlásil alespoň něčím, totiž opakováním jejich polopatismu.) Proto si, jakkoliv je to jen můj osobní názor, myslím, že má-li dnes česká společnost nějaký smysl a cíl, je jím vrátit se na pomyslnou trajektorii dřívějšího vývoje, zablokovaného, zdeformovaného a destruovaného německou okupací, komunisty a dnešními progresivisty.
Teprve z tohoto obecného hlediska bych se díval také na pomníky a další výtvarné pozůstatky totalitních režimů. Odstranit pomník jakožto návrat k první republice ano, odstranit pomník jakožto návrat k bolševické (a nacistické) tradici boření třídně (a rasově) nepřátelských pomníků ne.
Co byste prosím dělal (jakožto s extrémním případem) s výzdobou, kterou po sobě zanechali Rusové v Milovicích? A s výtvarnem, napáchaným politruky v kasárnách ČSLA? Přitom pětimetrový hákenkrajc (vyhotovený snad z mosaiky), dosud, jak se ukázalo, poklidně přetrvávající na stropu schodiště nějakých německých kasáren, mě nijak neuráží. Ale v Čechách bych ho vidět nechtěl. A komunistické artefakty obdobně.
To však neznamená, že odklidit je je – či někdy byl – prvořadý úkol. Tím méně takový, který si odškrtneme a už tím jsme se s minulým režimem beze zbytku vypořádali…
„je jím vrátit se na pomyslnou trajektorii dřívějšího vývoje, zablokovaného, zdeformovaného a destruovaného německou okupací, komunisty a dnešními progresivisty.“
Jenže těch trajetorií pomyslného vývoje mohlo být mnoho. Některé možná i horší. Kterou z nich si vyberete?
Německá okupace a období komunismu jsou dnes součástí naší historie. Nelze je z historie vymazat, nelze se vrátit k nějaké stolet staré pomyslné trajektorii.
Když se ve třiceti oženíte a v padesáti usoudíte, že to byl omyl a tak se rozvedete, taky se nejde vrátit k pomyslné trajektorii, kde jste byl, než jste se toho omylu dopustil.
Dobré předpolední,
mnojo, máme to divné vnímání – nad sebeupáleným klukem slzíme, ale sochu maršála, pod jehož vedením se povedlo zachovat lid český, a vedl do boje kluky (možná stejně staré jak ten náš upálený), co kvůli nám položili život… ten je opakovaně znectěn.
Sice netuším, proč je na Praze 6 (vzpomínám si na dva ostravské monumenty – první ruský tank, co přijel osvobozovat, stával naproti mostu, po němž tehdá přejel… a na druhé straně plastika Miloše Sýkory, který přestříhal dráty k podminování onoho mostu (a tank mohl přejet), načež byl nácky zastřelen (ta plastika znázorňovala raněného ve schoulené poloze padajícího k zemi). Most se jmenoval Miloše Sýkory, ukazovaly nám ho učitelky, když jsme šli okolo se školkou na procházku… později se u toho snad i skládaly pionýrské sliby a tak…. ale ta Pražanská zaťatost mi poněkud kazí náladu.
Ad pomníky – když už jsou, měly by být připomínkou historie.
Ono o tej historii vypovídá i to, že někdo je uctíván, postaví mu pomník a pak tam lepí ceduli, že všechno bylo jinak. I to je připomínka historie a taky memento, že většina idolů je dobově a politicky relativní a zítra to může být jinak.
Z tohohle hlediska se mi jeví socha maršála Koněva jako poměrně užitečný artefakt.
I když soudruh topák starosta by mně za to bezpochyby nazval ruským trollem a uvědomělí občané ledasčím. 😀
MAtzurko, to je zajímavá otázka, proč Praha 6, protože v Praze je sice, nebo aspoň bývala Koněvova třída, ale to je na Žižkově.
Mám dojem, že proslula hlavně tím, že tam byly koleje VŠE a že se tam snad pořádala tzv. tour de koněv, což byl závod o to,kdo ji nejrychleji proběhne z jednoho konce na druhý a v každé hospodě přitom vypije jedno pivo. Úctyhodný výkov, protože ta třída má cca dva kilometry a hospod tam bylo poměrně dost i za bolševika.
Ono asi je to tím, že Dejvice bývaly v době vzniku sochy poměrně zabydleny příslušníky armády, býval tam ústřední dům armády na Kulaťáku a hotel Internacionál v Dejcicích a taky bych řekla, že Dejvice mají štěstí na vrchnost, která vždycky ví, odkud vane politický vítr. Viz ten nynější TOPák, taky tam začal svou politickou karieru Bém a před revolucí tomu jistě nebývalo jinak.
2 Zpátečník a taky maYda:
Co se stalo, nemůže se odestát. To je fakt.
A že je větší tolerance komunistů? Myslím, že se jedná o pokus nějak vyvážit ty ostatní šílenosti, které na „bílého pracujícího muže/ženu“ útočí za podpory věrchušky naší i cizí. Kdy je, střízlivě se rozhlížeje kolem, nálepkován všemi
představitelnými i nepředstavitelnými hanlivými nálepkami a odsudky.
Tohle je ta pravá „předsudečná nenávist“ o které se teď hádají nahoře. Těch dole se raději nezeptají a i kdyby, tak odpověď nebudou brát za bernou minci, vždyť jsou to jen starci a stařeny, kteří se „nevyznají““ v moderním světě. Přesněji řečeno – kteří neberou jejich ideologii. Kteří už zažili vymývání mozků. Někteří i dvakrát. Potřetí nemají zájem.
P.S.: Velmi mě rozesmutnil článek od Šamana – Jana Kovanice na NP. Už jen proto, že ho znám osobně. Nechtěl bych umírat naplněn nenávistí.
Aha, tak KOněvova je to dodnes. Asi na Žižkově nějmají tak uvědomělé vedení, šestkový starosta by se k tomu určitě už postavil čelem. 😀
Honzo, Honzo, nějak divně na tom Žižkově volíte… I když – nemáte Vy tam zase toho zelenáče zelenýho Stropnickýho?
To jste, coby teenager, měl prosím tohleto vydání, P.M.? https://search.mlp.cz/cz/titul/starec-a-more/172342/
Možná bych měl úvodem pro jistotu připomenout, že pat(h)etický/-ky má v češtině význam(y) dosud mnohem bližší původnímu než angloamerické pathetic. (Ale na druhé straně je možné, že když jsem to psal, vloudila se mi tam v tomto směru kapička zlomyslnosti.)
Všeobecně, mně Stařec a moře připadá jako (opožděné) pokračování takové té meziválečné protiválečné humanistické literatury. Romain Rolland, Upton Sinclair, Exupéry, jeden Zweig, druhý Zweig… Nakonec i Čapek s Matkou a První partou. Už tehdy leckdo viděl, že je to slepá ulička. A už tehdy mezi válkami byl, co se schopnosti porozumět postavení člověka v dnešním světě týče, leckdo mnohem dál: např. Greene, Beckett, Waugh, u nás Hostovský…
Tím spíše po válce. Vedle čtyř posledně jmenovaných navíc třeba Camus, ač rovněž patetický. A když si Starce a moře (1952) porovnáte s Drahými zesnulými (1948), nutně pocítíte jakousi zarážející, podivnou a naléhavou diskrepanci. Rozdíly jsou zjevné, a tak příkré, že se před nimi nelze nikam schovat. Pokud bychom brali Starce a moře jako vrcholnou literaturu, nutně se musíme ptát: Kde je chyba? Která postava je podána realističtěji, Hemingwayův starý rybář, nebo Francis Hinsley? Která se více podobá dnešnímu čtenáři?
Last but not least, pokud se nepletu, Stařec a moře bývala v polovině 70. let (tedy v době mé nucené normalizační školní docházky) povinná četba už na ZDŠ. Již toto (vedle onoho rodinného) utvářelo můj vztah k němu. A dívám-li se dnes zpět, zdá se mi, že jej to utvářelo v zásadě správně.
Stará kocoutre, komuhnisti už třicet let nenesou vládní odpovědnost. Všechny šílenosti, co tu byly, skandály s korupcí, intelektuální vyvyšování, moralizování a v neposlední míře zlodějiny, zhoršování bezpečnosti, enormní nárlst byrokracie, nevymahatelnost práva, nejistota v práci, uplácení protežovaných menšin, kritická bytová situace v Praze a nejspíš i jinde, všechno, co dopadá na život běžných lidí, to všechno jde už třicet lety na ostatní strany.
Kdo by se zabýval nějakou idelogií, když ostatní strany stejně lžou a kážou vodu a pijou víno? Proč nehledět shovívavěji na komunisty, když ty ostatní strany nejsou o nic lepší?
Stropnickýho ne, ale jeho kamarády v radě ano. Starosta je z TOP, ale navrhnout přejmenování si netroufne. Ono kromě těch kolejí a několika kancelářských budov je tam fůra bytů a přejmenování ulice znamená pro všechny zúčastněné spoustu papírování. Tak se asi při tom letošním šestistém výročí zalek.
Mně by nevadilo, kdyby se znovu jmenovala Poděbradova. Co na to v Ďáblicích?
Jo aha,
Praha 6 jsou Dejvice s Kulaťákem a hotelem a la Lomonosova universita 🙂 ?
Jak podotýkal pan Werich – byla tam věž, a ještě jedna věž…. a bylo to vošklivý… no hned jsem věděl, že jsem v Dejvicích !
Kažopádně, pokud by se dle maYdina návrhu – referendum – ona sporná socha přesunula na méně iritující místo, tak by to snad mohlo projít.
Jo, a k tomu, že je to „historie“ – jak pro koho. Rusové mají padlého z IISV snad v každé rodině, a pokud jsem si všimla, kulaté výročí konce IISV slavili teda fest (každoročně něco méně pompézně, ale tehdy si dali extra záležet). I u přehlídky vše bedlivě sledováno – i to, že se Šojgu, byť šamanista, při přejezdu kolem chrámu Vasila Blaženého po křesťansku pokřižoval. Ny symboly si zjevně potrpí taky dost.
Proč v Ďáblicích?
Ta Poděbradova by se hodila, protože vede směrem na Poděbrady. Znám Poděbradovu v Litoměřicích, bydlí tam kamarádka.
„Praha 6 jsou Dejvice s Kulaťákem a hotelem a la Lomonosova universita ?“
Jo, jo.
A ještě Ruzyně, Liboc, Veleslavín, Vokovice, Dejvice, Střešovice a části katastrálních území Břevnov, Sedlec, Bubeneč a Hradčany.
Mámm Dejvice ráda, mám je spojené s lety studia, ale vedení halt mají na hlavu padlý.
Ad historie: babičku škádlím vyprávěním dcerce. Když byla babička mladá, povídám, tak na Sibiři ještě jedli mamuty.
http://www.enviweb.cz/85081
Dnešní školáci se narodili v EU, do války proti teroru, komunistické komunisty u vesla nepamatují. Rok 1989 je pro ně jako pro nás rok 1866.
https://mapy.cz/zakladni?x=14.4736853&y=50.1426672&z=18&source=stre&id=121502
„Nejsme jako oni“
Prej že
Nepamětníci radikálnější pamětníků.
Vsak si tu blbost mládí k stáru vyžerou.
Co se týče starosty případně jiné úřední osoby Prahy 6, tak §366 nadržování, §329 zneužití pravomoci úřední osoby.
MaYdo, když „čtyřicet let jsme trpěli“, proč nejen za následujících třicet, ale za tři sta let, by nemohli komunisti.
Když odhlédnu od hi(y)sterie komunismu je nutné konstatovat, že komunismus je krásná idea, která prostě nefunguje, nikdy nefungovala a nikdy fungovat nebude, protože odporuje „zadrátování“ lidského mozku.
Nevhodné HW, které se dá na nějakou dobu softwarově obejít, ale po přehrání nové verze SW se zase projeví a je třeba zaplátovat a zaplátovat.
Ale jak jsem psal – jako protiváhu toho balastu, který se na nás odevšad valí ho použít lze.
S rozmyslem – asi jako jedu na hlodavce. Aby to neodskákali čápi!
Matzurko (28.8.2019 | 11.51) – proti pomníku padlým vojákům bych neměl lautr nic. Ale ten maršál byl na životě více ohrožen Stalinem, než Němci.
StK (28.8.2019 | 12.05), ten výčet je celkem přesný. Možná to napsal, aby tu nenávist vyplivl.
maYdo (28.8.2019 | 12.16) Proč nehledět shovívavěji na komunisty, když ty ostatní strany nejsou o nic lepší? – no protože ty ostatní strany zde ještě nezaložily žádný koncentrák, nikoho nenechaly popravit a podléhají volebním výsledkům, volby nezrušily. Až to nějaká udělá, budu na ni koukat stejně jako na komouše.
“ protože ty ostatní strany zde ještě nezaložily žádný koncentrák, nikoho nenechaly popravit a podléhají volebním výsledkům, volby nezrušily. “
jen abyses od zelenejch nebo jiná verbeže nedočkal a to dřív nez bys čekal 😀
Konec konců Němci, kde jsou tyhle strany na vzestupu, s těmi koncentráky a popravami mají bohatí zkušenosti jetsli se nepletu, tak komunistická strana to tenkrát nebyla.
Naopka si někteří pošetilci od toho slibovali, že to komunismus zastaví.
Aby bylo jasno, já ke komunistům nijak nehodlím být shovívavá. Jen jaksi mám jisté pochopení pro to, že někdo halt to hodnotí tou optikou posledních třiceti let.
Ostatně v těch jiných partajích je dosti lidí kteří u těch komunistů v minulosti byli, i v disentu byli lidi – a nebyl jich zanedbatelný podíl, kterým to, co se dělo v padesátých hletech nijak nevadilo, byli taky komunisti, dokud neodhadli špatně, na kterou stranu barikády se postavit a doplatili na to a hlacně je tam dost lidí s bolševickým myšlením, kterým by ty koncentráky zas nebyly tak proti mysli, jen kdyby se to nějak okecalo a morálně zdůvodnilo.
„. Až to nějaká udělá, budu na ni koukat stejně jako na komouše.“
Až to nějaká udělá, až bude mít tu moc, že to bude moct udělat, tak bude už jedno, že na ni koukáš jako na komouše. Buď se to vůbec nedozví nebo Tě do toho koncentráku zavře.
MaYdo, opakuji Až to nějaká udělá, budu na ni koukat stejně jako na komouše. A to jsem ještě zapomněl na LM, soukromou komoušskou armádu. Tu taky zatím nikdo nemá.
Zatím AeroKarle, zatím…
14:55 „komunismus je idea, která nikdy nefungovala“
Já si vzpomínám, že kdysi dávno psali, že v jedné vesnici na Sibiři byl stařeček a pro toho ten komunismus udělali, dostal zadarmo na co si vzpomněl (asi spoléhali na sklerozu) 😉
Připomněl bych, že od září 1939 do června 1941 bojovali němečtí dělníci s podporou sovětských soudruhů proti západním imperialistům a plutokratům.
Komunismus nemá na totalitu monopol, socialismus ano.
No, dejte nam jeste rok a pul utrpeni a jak tady kandidati za Demokrati vykrikuji, budeme spaseni. Uz ted predkladaji volicstvu plany na premisteni majetku tak, ze vsichni budou mit stejne. Adresovane volicstvo (pokud se uz vzbudilo ted v pul jedenacte) nadsene hyka a jede si v peknem autaku vyzvednout prizpevky nezamestnanosti. Ti hamouni, kteri by chteli stale vic a vic uz maji po ranni prestavce. Jejich kreckovstvi je zene a zene, ze si budou hrabat pod sebe az do vecera.“ Vsak mi s nimi zatocime!“ zni z Demokratickeho mikrofonu.
Dve hrubky. I am sorry!
Pokracovani:
Dnes vecer budou mit debatu mezi sebou (ti kandidati). Budou zavodit, kdo naslibuje vic. Aby slovo chudoba, kterou vsichni z nich slibili eliminovat existuje, par zpevacek z Holyvudu bude tento fakt demonstrovat tim, ze jejich nesrozumitelne vresteni bude kulisou k skoronahym skakajicim silikonum a vyslechtenych nahych hyzdi. Hola prdel je, jak vsichni vi, symbolem nespravnosti vykoristovatelsho kapitalismu.
OK, Karle, tak si počkej, až to nějaká udělá.
Já se radši zamyslím, jestli náhodou nenabízí nějaká partaj stejnej pohled jako na komouše a nevede stejný řeči, než hodím lístek do volební urny. Tam se ještě aspoň teoreticky něco dá zachránit. Když už se totiž zakládají milice a koncentráky, tak je na takový prozření pozdě.
Jinak teda si myslím, že k tomu má potenciál každá strana, pokud jsou podmínky na to, aby urvala udržela neomezenou moc a měla dostatečného magora v čele. Pokud podmínky nejsou, pak ani ti komouši nejsou moc nebezpečný a nezbývá jim, než se chovat jako standardní strana.
Konec konců, jsou standardní stranou, jsou v parlamentu, zasedají v evropských orgánech a předseda EU odhalil osobně jejich vůdci zlatou sochu. Takže jsou OK.
Co si o nich myslíš Ty nebo já, to je vedlejší. Konec konců mohli bychom mít potíže se zákonem o předsudeční nenávisti 😀
Něco pro pousmání
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/greta-thunberg-svedsko-spojene-staty-plavba-projev-ekologie-globalni-oteplovani.A190828_135613_zahranicni_kha
A z diskuse pod článkem:
O mocna Greto, matko nasich nadeji, strazkyne nasich snu, osvoboditelko z osidel uhliku, proroku zelenych zitrku. Nositelko radu solarniho panelu Siemens, vyznamenani vetrne elektrarny Hyundai, pokoritelko uhelneho lobby Oooooooooooooooo. Osvit nas svym karavym pohledem Svata Greto Svedska. Ooooooooommm.
K tomu se dá dodat už jen Ph’nglui mglw’nafh Cthulhu R’lyeh wgah’nagl fhtagn
Je nějaký pan Patrik Kořenář, který na YT vystavuje videa,na kterých uvádí k různým událostem pouze prověřená a ozdrojovaná fakta.
Myslím si, že kdyby analyzoval výlev pana Kovanice,ukázalo by se, že mnohé jím uváděné je pouze soubor drbů a legend. Mám v Plzni příbuzné, neteř absolvovala celé vzdělání v Plzni a s popíráním americké účasti na jejím osvobození se nikdy nesetkala. Dovedu pochopit nenávist a nedůvěru k Rusům, sama to mám stejně s Němci, ale zalykat se po mnoha letech záští je toxické . Jsou to vesměs nezpracované dětské zážitky., vyrovnat se s nimi patří k dospělosti.
Měli bychom pracovat pro budoucnost a ne se pořád nípat ve starých bolístkách. Ono je to asi v Čechách zvykem litovat se, jak jsme trpěli, zkoumat co by bylo kdyby… Vzít košťata a uklidit Prahu, která je plná nevynesených košů, chodníků posetých lejny, je méně aktraktivní a mediálně už vůbec nepoužitelné.
Baubo,
moudrá slova.