Já si o té osvětě a o pohoršení nad historickými neznalostmi myslím, že ve většině případů nejde o poskytnutí životně důležitých informací či rozšíření obzorů, ale o podělení se s další generací o vlastní prožitou emoci, kterou si sami v sobě pořád přehráváme, aby spolu s námi nepřišla do hrobu. „Aby to nebylo zapomenuto“. „Vy mladý se máte, to vy nemůžete vědět jak my…, jak tohle a tamto, když u Lipan, na Bílé hoře, ve čtrnáctém, na Piávě, v osmnáctém, v osmatřicátém, ve dvaačtyřicátém, v pětačtyřicátém,v osmačtyřicátém, v osmašedesátém, v devětaosmdesátém… jak my jsme trpěli, jak věřili, jak doufali, jak byli zklamáni. No, opravdu je tak moc důležité aby nynější dorůstající generace byla zatěžována podrobnostmi kdo to byl Bilak, která klika se s kterou prala o moc, kdo kam patřil, a kdyby vyhráli progresivisté a „Pražské jaro nebylo rozneseno na pásech sovětských tanků“… Jen proto, že jde o události relativně nedávno minulé? Opravdu tak činíme jen a jen pro její dobro, aby se neopakovalo minulé zlo, nebo jen abychom si ulevili tím, že se o ně podělíme? Proto, že chceme být za hrdiny nebo být litováni? Činíme tak z altruismu, nebo ze sobectví?
Schumi, souhlas. Pregnantně řečeno. Navíc možná naivita nás, kteří si myslíme, že když „mladí“ budou vědět, nebudou naše chyby opakovat. Je to náš strach o sebe samé a o ně.
Altruismus a sobectví nemusí být v této situaci vůbec buď anebo. Sobecky přenášíme na své děti svůj hodnotový systém a pokud v našem hodnotovém systému je altruismus, tak vůbec nevadí, když jsou alespoň trochu našimi pokračovateli.
Prostě řekněte dítěti, jak to vidíte vy.
Jednoduše, naplno. Dítě má pro dospělé pochopení. To až v pubertě začne myslet víc na sebe.
Juro-p, nejde o to, zda říct nebo neříct, ale KDY. Tedy přesněji kdy v rámci jeho dospívání. Dítě má pro dospělého pochopení, ale do určitého věku má pochopení pouze pro jeho emoce,aniž by jakkoliv mohlo pochopit příčinu. Tedy jde po následku. Jednoduše obrazně řečeno, pohladí a soucitně se dívá, když dospělý pláče,ale aby mohlo zaujmout postoj k příčině, což je to, o co bychom se snažili, musela by být příčinou bolest tělesná. Je zajímavé je pozorovat, a nejde o děti školního věku, jen ve věku dozrávání, po revoluci, jak se dívají na kolující pps o době za komančů. Ani ty prázdné háky v řeznictví, ani fronty na knižní čtvrtek nedokáží pochopit. Vzpomínku, že prodej mandlí na vánoce byl avizován v tisku jakbysmet. A nejčastější otázka následně kladená? Proč jsme si to nechali líbit…
Přenášení svého hodnotového systému je běžná výchova a nikoliv sobecký rys, sobeckým se mi jeví jen trvání na tom, aby ho dítě bez změn přijalo.
Jenže je to tak, že určité chyby jsou typické pro určitou situaci. Poučení z chyb v jedné situaci není platné v jiné situaci. Poučení z chyb při požáru je k ničemu při povodni. Konkrétně například příčinou našich malérů za posledních devadesát let nebylo opakování našich stejných chyb. Snad jen ve velmi obecné rovině. Ale kvůli tomu není třeba zabíhat do takových detailů kdo byl Bilak, kdo Černík,co Dubček… Osmatřicátý se neopakoval, osmačtyřicátý se neopakoval, osmašedesátý se neopakoval, osmadevadesátý se nebude opakovat, ani hlasování o vstupu do EU třebaže připomínající volby v šestačtyřicátém. Ano, tehdy komunisti lhali. Nově jsme vstupovali do do jiné EU než do té co se z ní stalo, třebaže byly varující hlasy. Budou jiné situace, jiná řešení a jiná selhání. A z nich plynoucí nová konkrétní poučení nepoužitelná v dalších konkrétních situacích. Proto řešením není přenos konkrétních traumat, ale vzdělání postihující tyto jevy na obecné úrovni. Tak jako očkování proti jedné nákaze a na tom základě vytvořené specifické protilátky nechrání proti jiné. Nutno posilovat odolnost obecně a systémově. Zabývat se podstatou a ne symptomy. To, že nebylo to či ono zboží běžné jinde, že se nesmělo to či ono a podobně, že byly poměry takové a jinde onaké je vhodné jen pro ilustraci. Protože vážení, voda v hrnci se pomalu ohřívá a žába sedí stále spokojená. Vzpomeňme si, jak jsme před více než deseti lety, ještě na Psovi psali „užijme si svobody dokud je, nebude dlouho trvat, jednou budeme vzpomínat…“ No a máme to.
Njn – když ono je to o emocích, zkušenostech a preferencích toho, kdo informaci přijímá, což ve věku dětském je obzvláště zapeklité.
Když aplégr, u věku dvou a půl let chtěl prosadit své JÁ a chtěl vběhnout do vozovky, tak bylo marné vykládat o velikém bebíčku a nemocnici bez maminky. Jakákoli zkušenost chyběla a na prvním místě bylo to prosazení vlastní vůle. Tož dostala na zadek.
Nejlépe se mi o 68 vykládalo v 89. Bydlely jsme na Palačáku a koukaly z okna na ten průvod, který směřoval na Národní třídu. Aplégrovi bylo 10 a byla jak utržená, že tam chce taky. A já říkala: „Kdepak, tady poteče krev!“
A vysvělovala jsem jí, že se moc dobře pamatuju, když kolem tohodle okna, ze kterého teď koukáme, lítaly červené čáry, když se splašili Rusáci na Karláku a na Smíchově a začali po sobě střílet.
A vykládalo se mi to mnohem líp než jindy, protože i tohle byly okamžiky velmi emotivní. A emoce jsou to, co už se do dějepisu nevejde a právě proto, že my jsme to zažili, máme možnost to následníkům předat.
A tak jsem jí vyprávěla i to, jak do naší sámošky přišel ukrajinskej táta s šestiletou holčičkou a proboha prosil, abychom jí dali najíst. Dělal na poli a dceru měl sebou, když jeli kolem tanky do ČSSR a neměli plný stav. Tak ho prostě sebrali i s holkou a bylo!
Ti, co nezažili, to mají jednoduché, protože vykládají dějepis, který už z principu musí být černobílý, aby se vůbec člověk vyznal. Ovšem předat „jednoduchý svět“ je sice snadné, ale ne zcela pravdivé. A pro pochopení světa jako takového to nestačí.
A nezapomínejme – těm, co přicházejí, už dinosauři a Biĺak jaksi splývají v propadlišti dějin,
schumi (455):podepisuji všemi čtyřmi packami ! Jak jsem již tady uvedla:“ historie je učitelkou s nejhloupějšími žáky“ 😕
Maydo, Rputí uvedenému Šustovi je možno také doporučit knihu „Jan Lucemburský“ od J.Spěváčka !
Konečně prší- jdu si to užít !
Dobré ránko!
Obávám se, že v této době, je kterýkoli fond v kterékoli zemi, dobrý tak na dvě věci. Příklady varují!
Šichtařová: …Vláda Roberta Fica si taktéž povšimla, že fondy všech společností svým klientům peníze nevydělávají, ale naopak prodělávají. V průměru totiž za šest let své existence penzijní fondy nepokryly ani inflaci, která prozatím v roce 2012 není na Slovensku nikterak závratná. Ano, čtete dobře: Po Maďarsku je Slovensko ve střední Evropě už druhou zemí, kde fondy v průměru lidem svěření peníze nezhodnocují, ale znehodnocují. Reálně po šesti letech je ve fondech méně, než do nich klienti fondů na počátku povinně vložili. Kdyby bývali Slováci vložili své úspory na termínový vklad místo do penzijního fondu, měli by dnes víc. A to je prosím termínový vklad jeden z nejhorších nápadů, jak si vydělat… http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/284509/Vstoupit-do-penzijniho-fondu-ci-nevstoupit.html
Je zvlastni, ze z debaty je jasne videt, jak to u Vas doma funguje, kdo ma a nema deti a jak se k potomkum chovate. Teoreticky to skvele zvladate, ale nechtel bych byt deckem co si vybere Vas za rodice….. I kdyz Martina bych docela rad, jen kdyby mne pak nenutil jezdit na kole.
Decka, pratele, si rodice vybiraji a tak jsou drsnejsi, sebevedomejsi, chytrejsi, nez jejich opatrovnici. Snesou vsechno, co jim dospelej primo rekne, kdyz ovsem u toho nemaji pocit, ze rodic prehrava a vymejsli si, ci kdyz je to zajima. Nejake vymlouvani na detskou dusicku, ci … Tobysnepochopil…. je nejen trapne, ale i hloupe. Uz jak zacnou chodit si ti mali dablove vsechno pamatujou a pak i pouzijou v nejnevhodnejsi okamzik. Tak jak jim priroda veli. Tak k nim budte otevreni, primi a hlavne jim nekecejte. Voni na to driv, nebo pozdeji prijdou, a kdyz se tak stane, odstrihnou Vas a bude to. Skoncite v domove duchodcu a prijedou si za Vama jen pro duchod 😀
A samozrejme MUSITE k tomu dejepisnemu vykladu pridat emoce a osobni postoj vzdyt uz pohled na Rakousko uhersko, ci EU je preci zabarveny, dle osobnich preferenci. U nas doma je to krasne pozorovat, kdyz decka v Konstanz, minula domek s Husem skoro bez povsimnuti, kdyz hledala to pristaviste s parnikama, kde byl pouzit pilnik . Vliv rodicu je nezanedbatelny, ale co si z tech opatrovnickych reci vezmou je jen na nich
Jirko, ještě rád bys jezdil na kole, aby ses vyhnul mým dalším výchovným metodám. Posraným vnoučatům na zahradě jsem umýval prdelky ledovou vodou z pumpy. Ovšem jim se to líbilo.
Vidis vidis Martine, kdybys byl neporadnejsi, mohl si rict, ze si mohou utrhnout lopuch. Takhle se zbytecne dres 😀
Jirko, akorát pilník byl použit v Ženevě a nebyl to pilník 🙂
Dobré zas ráno… Tak to tak dočítám a koukám, jak systematicky se Vám z toho hezkého obrázku vytrácejí ti rusáci. A najednou jste to zredukovali na 2 bandy našich zlotřilých komunistů, rvoucích se mezi sebou. A ty ruský tanky se tu jen tak náhodou přichomejtly.
Já vám to přesvědčení neberu, jen mi to ledacos dokresluje. Jedinej Schumi připomněl analogii voleb v šestačtyřicátém a referenda o vstupu do EU. Akorát že v tom šestačtyřicátom se jednalo o čerstvě dobyté území. V roce 2003 se dobrovolně přichylovalo a stačila vágní hrozba nedozírným následkem.
Leč v obou případech byly vytvořeny ty správné pašalíky a satrapie, včetně té orientální kultury podlézavosti a prospěchářství, a ty nejhorší kurvy dostaly příležitost seberealizace. A je úplně jedno, jestli se kurva jmenuje Bilak, nebo Michálek. A jestli ta druhá kurva, proti které intrikuje, se jmenuje Dubček nebo Drobil. V obou případech jsou to prostě kurvy, dosazené na svá místa suverénem. No a v tom osmašedesátým, když suverén vycítil, že vzájemné intriky ohrožují stabilitu dobytého území a výnosy z léna, zasáhl a zjednal „pořádek“. Tak jako vždycky, tak jako všade jinde. A já jsem jen zvědav na další vývoj a jak se k tomu vývoji bude stavět ten druhý suverén…
Už Renčín v jednom svém vtipu napsal: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Do stejných sraček není počet vstupů omezen.
Ovšem je rozdíl, jestli se do sraček vstupuje pod hrozbou likvidace, či dobrovolně a z vlastní vůle. A dokud existuje dostatek radostně a ochotně vstupujících, s písní na rtech, nemám o budoucnost obavy. Zas se za deset, dvacet let najde dostatek těch, co budou ostatní přesvědčovat, že to přece všechno bylo jinak, a že všechno tamti, ti zlí, oškliví, snad i páchnoucí…
Foundry, ja taky nerikal, ze to misto nasli….nechteli jsme jim pokazit radost z hledani. Nekdy je dobre je nechat tapat. Jake to bylo prekvapeni, kdyz jsme jim pak rekli, ze tam kde jsme byli pred par dny a meli to „alioolio“ bylo to misto daleko blize….
PeSi, máš sice svatou pravdu, ale já si jen tak darmo představuju, jak Dana tomu nebohému robátku nevinnému říká: „Jedny kurvy, druhý, kurvy, třetí kurvy, no byly to kurvy všechny stejný!“
Pro Vojtu by to byl skutečně intenzivní zážitek a myslím, že by to do smrti nezapomněl.
😀
dobrejtro po zasránu!
PeSu. ad 163 Ty mně přehlížís, jako širé kolchozní lány! Již ve 416 v prvom odstavcu sem psal o dvou se kočkujících a velkém rudém bratrovi který se bál aby mu ti kočkující se nevypadli ze železné ohrady. Jak víc se mohu přiblížit a jak lépe to popsat pětiletému? Je sice pravda, že někteří čtyři- až šedesátiletí zde naprosto nepochopují také (Martine TT všiml sisi, že Tě ale vubec nejmenuji, je to marný!?) ale funkční analfabetismus je rozšířený nejenom v těch zlých U.S. of A.
Nechám ale moralizování, neb po ránu jsou práci rozespalí a zblblí, jak pravila Kantorkova Kočka. Tím opět nemyslím nikoho osobně, to bych si nedovoli, viď Jirko ppa!)
Začínám chápat Jana Lucenburského, který po styku s místními obyvateli (a nemyslím tím jenom o čtyři roky starší Elišku) usoudil, že nejlépe udělá, když odjede z Česka dopryč a mimo pravidelného obdělávání rodné role sem raději nezavítá.
Konec politicko-kulturní vložky, umejt ruce, pomodlit se, sežrat kašičku a ven na čerfstvej fzduch, ať to tady vysmrádne!
Oprava: ad 463 nikoliv ad 163, ty YVRUK trpajzláci!
a ptáci, nikoliv práci!
2 Rpuť – ad 465 – stejně, jako já jsem nikdy nezapomněl, jak mi kolem hlavy svištěly kulky bratrských vojsk. A nemyslím, že na to kdy zapomenu. Co je proti tomu nějaká ta kurva…
„Kuuuurva, to bylo těsně!“
Jj, PeSi – to lítali kurvy jak rachejtle… ale ta radost, že to netrefilo, ta je fakt nesdělitelná! 🙂
Rputi, to nebyly kurvy ani rachejtle, to byly světlušky! Nám lítaly oknama do kvartáru odScvermova mostu, bydlel jsem tehdy na Belcredce v horním štoku a tak jsem v ložnicích odstěhoval fšechny postele pod okna, takže nám to lítalo nad hlavou. Spálenej tank na Fošovce a rozstřílenou fasádu na Museu jsem vidšl ještě dopoledne, odpoledne jsem coural po Letné a Hradčanech a se soumraKkem jsem krátkámi přískory odskotačil do CVojenské Nemocnice ve Střešovicích, dávat krev. Takže jsem 21 srpna prolil vlastní krev, i když tedy ty kurvy mne netrfili. Pak asi za čtrnáct dní mi poslali papír a na tom papír datovaný 21 srpna a na tom papíru mi snad poprve v životě nevadilo, že mne oslovil „Vážený soudruhu“.
Tyhle věci se skutečně nezapomínají.
Pesi, viz Zeměplocha. „V politice jsou jen zlí lidé. Jan na různých stranách.“Ne, že by to platilo bezezbytku, ale mám za dobré si to připomínat. Nejen „na různých stranách“ ale i v různých stranách. Formální vstup oligarchů do politiky je logický, nedivím se, že poměry, které umožnily vznik jejich impérií jim už překážejí, protože začínají ohrožovat je samé a jejich děti. Cítí potřebu bránit své majetky proti novým, menším a dravým loupeživým baronům. Tatík si naloupil, teď musí zajistit aby fungovaly artikule pořádku a práva, aby někdo další neobral synka.
Souhlasím s Martinem, že s dětmi se má jednat jako s dospělými. Mají už svůj rozum a sloní paměť. Já mám v paměti vraženu vzpomínku na otcovu sinalou tvář ráno 15.3.1939. Mně byly 4 roky a přesto jsem hned pochopila, že se stalo něco hrozného, nikdo mi nic nemusel vysvětlovat o Mnichovské dohodě a Háchovi, rozumím tomu celý život. A stejně sinalou tvář měl můj muž ráno 21.8.1968 a ani mi nemusel nic říkat, abych věděla, že Rusové vtrhli.
Měla jsem tehdy synka na hlídání u dědečka, ten vzal desetiletého kluka za ruku se slovy: „Pojď , kluku!“ a štrádovali rovnou k rozhlasu, aby kluk viděl. A dobře děda udělal, ta zkušenost byla nenahraditelná.
Dobré předpoledne,
tak já nějak pochybuju, že by tu bez zásahu sovětských vojsk vypukl ráj svobody a prosperity. Z odstupu si myslím, že kdyby k tomu nedošlo, časem by Dubček a spol. nutně museli vypořádat s těmi, kdo by to s tím požadavkem svobody , nedej Bože, mysleli vážně nebo dokonce chtěli rušit vedoucí úlohu strany.
To jen my jsme tej vizi věřili a proto jsme věřili i tomu, že nebýt toho vpádu….
No, aspoň jsme se nedožili rozčarování z toho, že časem by představitelé pražského jara museli zase ty šrouby utáhnout z důvodů sebezáchovných.
Nejen klima a vesmír, ale i dějiny a politika se řídí zákonitostmi, které jsou mimo dosah vlivu jednotlivce. Tak nějak, jak to napsal Schumi v 474. Ten proces se opakuje co je svět světem…
A samozřejmě, že se snaží, být „sociální“. Aby nebylo tak zle, aby nebyly takové hladové poměry, které jak známe z historie, jsou příčinou revolučních randálů. Bez iluzí, příčinou událostí v devětaosmdesátém nebyla touha po abstraktní svobodě, ale po tom aby systém nepřekážel snaze mít se dobře. Pravda, leckteří si to představovali zůsobem „dej mi nažrat a pousť me ven“. Socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Jenže je to tak,že buď tohle nebo tamto. Všechno nebo nic. Dvacet let je příliš krátká doba na změny v myšlení lidí. To je záležitostí více generací. Pročítám sborník Liberální ekonomie sestavený Tomášem Ježkem a říkám si, že to není jednoduché a že ty destilované a zjednodušené zaručené návody od tuzemských „liberálních“ brouků Pytlíků, kteří koukli za závěs, něco přečetli a „objevili Ameriku“ jsou něco jako krleš, krleš. Ti novodobí baroni nejsou hloupí a vlastně až tak moc zlí. Vědí, že všeobecné poměry je třeba uspořádat tak, aby nejen nebyly příčinou randálů ohrožujících i jejich spokojený život. Proto usilují o přízeň poddaných, parodn, občanů. V tom směru co je výhodné pro ně, je výhodné pro všechny. Potřebují naši podporu a něco za ni nabízejí. Můžeme si vybrat, je na nás, abychom svou přízeň vyvažovali a nepřipustili aby některý z nich získal výraznou převahu. V politice jsou jen zlí lidé, jen na a v různých stranách. Je to daleko lepší než kdyby byli jen na a v jedné straně, či diokonce Straně.
Schumi (474) – podepisuji slovo od slova.
Ono se to holt opakuje. Řím padl, vznikla Byzanc, Avaři vpadli do Karpat, a místní lapkové si vytyčují hranice svých záborů.
Leč Frankové útočí ve jménu nové víry a lapkové začínají chápat, že by o to všechno mohli zase přijít…
Takže Sámo by měl být někde za rohem.
Konec konců, budou volby a lapkové se musí dohodnout ať chtějí nebo ne.
Ku cti našich předků nutno dodat, že byli asi poněkud inteligentnější a u Fredegarda se o multi-kulti nedočteme. Neb kdyby oni předkové uvítali Avary chlebem a solí, tak tu dneska nejsme.
Potíž je v tom, Schumi, že my pořád věříme, že politika není o vzájemném vyvažování těch zlých, ale že přijde, že musí přijít, nějakej Spasitel, kterej bude hodnej a veden vyššími principy mravními to bude dělat správně.
A jsme nespokojeni a rozčarováni, když se z dalšího proroka vyšších principů mravních místo spasiteloe vyklube jen politik, hájící především svoje vlastní zájmy. Nebo – a to je větší průser – politik, který si myslí, že má poslání a že tím Spasitelem je.
Tak, Maydo. V bouřce není rozumné pobíhat po poli a vidlemi hrozit nebesům. Zalézt a klepat se strachy u zapálené hromičky a vzývat svaté je k ničemu. Jediné řešení je navštívit kováře a nechat si zrobit hromosvod. A všeobecně se prakticky starat aby nedocházelo ke škodám. Protože počasí si nelze vybrat. Velké dějinné události mají podobně živelný charakter a jsou mimo dosah jednotlivce. Tak to bylo například i v osmašedesátém. Je naprosto lhostejné jedtli Husák nebo Dubček. V Moskvě věděli, že západ sice bude formálně protestovat, ale že mají zelenou. Protože sféry vlivu byly dohodnuty už v Jaltě. To přestalo tak úplně platit poté co sovětské impérium se rozpadlo prakticky z vnitřních důvodů. „Západ“ expandovalo kus na východ. Nejen politicky ale hlavně hospodářsky. Příležiost hospodářské expanze na nové trhy podle mého o něco oddálila nynější ekonomickou krizi. Otázka je, jaký by byl vývoj „umírněného socialismu“ s lidskou tváří a jeho postupná konvergence. Jestli a v jaké podobě by vydržel dvacet let až do nynější krize. S odstupem doby je zajímavé poslechnout si Jakešův projev zČerveného hrádku. „My jsme to s tou socializací, poněkud přehnali, abych tak řekl…“ Pozdní prohlédnutí. Můžeme se jen domýšlet jaký by byl vývoj nebýt listopadových událostí. Na jaře by byl osmnáctý sjezd KSČ, o moc bojovalo několik skupin, mně se to jeví tak, že jedna ve snaze urychlit vývoj připravila provokaci a při tom propálila kotel a všeobecná nasranost zabránila jinému řešení. Přitom je jisté, že k politickému uvolnění došlo už v létě, byly zrušeny výjezdní doložky. Už v září kdo měl pas, mohl vyjet bez povolení. Všeobecné představy o dnešku byly jiné. Stačilo by aby se někdo z politbyla projevil jako osvcenec a davy by ho nosily na ramenou. Vzpomínám na skandování Dubček, Dubček když ve čtvrtek vylezl na balkón. Mě se udělalo nevolno, protože jsem věděl, že tohle je špatně, že tenhle člověk rozhodně ne. Stejně jako teď nikoho z „devětaosmdesátníků“ nepovažuju za vhodného. Předpokládám, že ekonomická transformace by probíhala jinak a pozvolna s pravidlem, že je jedno jakou barvu má kočka, hlavně, že chytá myši. Dnešek by v podstatě nebyl až tak moc odlišný. Možná, že bychom nebyli v NATO a asi ani v EU. Tehdy se nám vstup do NATO jevil jako obrana před „ruskými tanky“. Jenže jak je pravidlem, byla to příprava na minulou válku. Z dnešního praktického pohledu se mi členství v NATO nejeví jako až tak pro nás výhodné stejně jako snaha okopávat Rusku kotníky. Byli jsme zataženi do boje proti „světovému terorismu“, který nahradil „Říši zla“. Mezinárodní bezpečnostní situace je naprosto jiná než před dvaceti lety a „ruská karta“ je ohraná. Po nadechnutí v devadesátých letech přichází to co jsem předpokládal. Oktrojírka z Bruselu, hospodářská závislost, přímé donucení nahrazené nepřímým, hrozba tanků nahrazená hrozbou odejmutí korumpujících dotací, sešněrování hospodářského, veřejného ale nakonec i soukromého života chrlenými nařízeními, přičinlivě implementovanými do našeho právního řádu, nakonec i ztráta i té suverenity, kterou jsme měli v rámci sovětského bloku v posledních letech jeho existence. Z Moskvy nikdo nenařizoval, čím máme svítit. Omezení nebyla jmenovitá, ale byla založena v podstatě systému, třebaže se většinou nadávalo na jeho projevy. Je pravda, že hmotně si můžeme dopřát mnohé z toho co nám relativně i absolutně bylo nedostupné. Jenže o tom, že je něco špatně, svědčí společenské klima a všeobecná nasranost napříč celým politickým spektrem. Jako bychom se po flámu probudili do něčeho, co má praktické nevýhody obou reálných, ne učebnicových systémů. A navíc s příchutí na bázi zdejší dlouhodobě formované kultury. Dnes vzpomínky na sovětské tanky nepomohou, stejně jako starší vzpomínky. Tak jako by byly k ničemu vzpomínky na třicetiletou válku. Představy, že osmašedesátém mohlo být něco zásadně jinak, jsou sebeutěšující iluzí. Stejně jako v osmatřicátém a později. Nejsme tak mocní abychom manipulovali proudem dějin stejně jako nejsme mocní abychom poroučeli větru a dešti. Můžeme jen v nějakých mezích řídit svoji plavbu. Úvahy, že bychom za stávající situace vystoupili z EU nebo i z NATO, jsou stejně iluzorní jako někdejší, že bychom vystoupili z RVHP nebo i z Varšavské smlouvy. Budeme moci vystoupit jen na základě objektivní situace, tehdy, jestliže se toto z nějakých důvodů začne rozpadat. V blízké době to neočekávám, rozhodně bychom zůstali v užším uskupení. Čelnství v NATO má v Evropě vnitřní stabilizační roli, vyšší stupeň integrace zajišťuje vnitřní mír. To pokládám za dobré. Členové mezi sebou neválčí, až na výjimku jako „rybářská válka“ mezi Britanií a Islandem, ale i to se urovnalo. Problém je jen v tom, že armády nemají do čeho píchnout a tak se nyní angažují ve vzdáleném zahraničí při ochraně cizích zájmů. Islám není vnější, ale především vnitřní problém, způsobený vlastní vnitřní politikou zejména Francie, Německa a dalších „imigračních“ zemí. Nevím co bude dál, jen to, že je třeba sledovat počasí, proud, který nás unáší a naší pozici v něm.
A hlavně radovat se z každého pěkného dne.
Schumachere, Schumachere: Hlavně se radovat z KAŽDÉHO DNE, který jsme na světě a uvědomit si alterntivu 🙂 .
Musím ale podotknouti, že radost z každého dne nebrání ničím v naší snaze aby ten jeden každý den byl zase o něco lepším. Snaze činy, ne kecy.
Schumi, Vy mi čtete myšlenky a házíte sem přesně to, coi mně napadá, když čtu nějaký ty výkřiky o tom, jak změnit politiku a že jakmile takhle, tak bude lépe. 🙂
Ano, je to jako počasí a lát tomu má stejný smysl jako hrozit vidlema na blesky. MOžná Vám někdo vynadá, že jste sobec nebo malověrný, protože místo abyste s ostatními hrozil bleskům nebo se modlil nad hromničkou, máte na střeše hromosvod. Vlastně určitě Vám někdo vynadá, protože tím, že je o jednoho míň, který se modlí nebo mává vidlemi, oslabujete společné úsilí. Dokonce provokujete, protože nevěříte v modlení a mávání vidlemi.
Ale nakonec je podstatný, že Vám blesk nezapálí chalupu. Protože důležitý je přežít. To je základní instinkt, podle kterého jednáme všichni.
Nic nového pod sluncem. Následující citát je z roku 1933:
A v takové situaci zazní fanfára, že přišel:
Spásonosný osel, už se věří oslovi,
jen když nás ten osel hlučně osloví.
Jo a to radování se k tomu samozřejmě patří.
>> Schumi
La pardón – jak pravil ten medvídek co se potkal u Kolína. Mohl bys následující tvrzení nějak objasnit
Přitom je jisté, že k politickému uvolnění došlo už v létě, byly zrušeny výjezdní doložky. Už v září kdo měl pas, mohl vyjet bez povolení.
Já si to tedy vskutku takto nepamatuji.
DVD, je to vskutku tak. Zkus vygůglit. Doložky byly zrušeny, zůstala jen evidence. Přišels na celnici jen s pasem, vyplnil evidenční formulář, že jdeš do Rakous, zvednutá závora a pokračovals. V některých případech stávající interní směrnice vyžadovaly souhlas zaměstnavatele, ale kdo nebyl úplně potento tak na to dlabal, jen se nerozkecával, že juknul ven. Z hranic nechodila žádná hlášení tam či onam. Datum Ti neřeknu, ale rozhodně to bylo před sedmnáctém. No, věděl jsem to o něco dřív. Na jaře se bavil se šéfem o cestování, že bych rád kouknul do Paříže. A jestli to nepůjde, že mi nezbyde než změnit lokál. On jen potáhnul z cigára, mocně zadýmil a pravil, abych se nebál, že to nebude trvat dlouho, že se podívám. Vzdělanec, měl široký záběr všude možně, horizontálně i vertikálně, i v politice od arcibiskupství po ÚV státostrany. No a po převratu mi popsal jak to vidí dál a jaké budou problémy. Také se trefil. Bohužel už není.
No však, rejpale. Je sice víkend, ale naobědim kuřátko na paprice a frčim dělat něco prospěšného, protože ani lumpové nedrží víkend.
Schumi – nemáš pravdu. Výjezdní doložka byla zrušena 4.12.1989. Uznávám, že v posledních měsících bylo její vydání poněkud jednodušší, anžto místo devizového příslibu stačilo mít ty peníze „někým“ složené v bance. Ovšem nebylo to jednodušší pro každého. A tak jsem do Vídně vyrazil až 10.12.1989.
Podle údajů na netu byly výjezdní doložky zrušeny až 4.prosince. Že bych se spletl? Nebo to bylo zrušení evidence? Až budu mít čas, ověřím, mělo by to být ve Sbírce zákonů.
14.listopadu Adamec v parlamentu oznámil zrušení výjezddních doložek k 1.1.1990. Tak se to přece pohlo ještě před randálem.
Rputi, to je pěkná zplácanina. O tom, že by akvizice Tatry byla podmínkou přijetí do NATO, v tom článku není kromě =vodní věty nic fakty podloženého. Zato je tam řada faktických chyb. Terex získal Tatra as v roce 2003 a prodal ji v roce 2007. Představa, že by TATRA s podporou francouzské banky získala zpět ruské trhy a prosadila se v Latinské Americe, Asii a zejména v Číně – při tehdejší úrovni a kvalitě výroby je jen bohapustým mámením. Problém Tatry v devadesátých letech byl, že se tehdejší vedení snažilo udržet vliv výběrem slabého partnera. Proto padla volba na investiční skupinu a Greenwalda, účetního od Chryslera, To byl skutečně nešťastný krok. Ostatně, Chrysler je podobnými maléry proslulý a jen tak přežívá. Dnes díky vstupu FIAT, který získal kontrolu.tatra sama nedokázala nikdy zajistit servisní síť potřebnou k tomu, aby mohla prodávat ve světovém měřítku. Co bylo dobré za RVHP pro Sibiř už jinde nestačilo. Rusové to celkem brzo pochopili a nacpali miliardy do projektu KAMAZ, který dnes vyrábí asi 250 nákladních aut denně. Většina technologických prvků je licencovaná nebo přímo odebíraná od zahraničních výrobců – americké motory Cummins, řízení motorů kompletně od Bosch…atd. V tomhůle prostředí by Tatra neměla šanci, ani kdyby vyráběla zázrační auta.
Šumi to píše správně.
Před koncem se to už uvolňovalo. O prázdninách jsem se dověděl, že výjezdní doložky ´se dávajíˇ i na pozvání od emigrantů. A tak jsem si řekl, že to vyzkoušíme. A šel jsem si požádat o výjezdní doložku. Žádost přijali bez řečí a nějak koncem října mi ji zaslali.
Tak jsem se vydal v listopadu 89 za kamarádem, kterého si někteří pamatují z NP, kde psával pod jménem Albert Salický do Salcburku.
A to mě, kterému v roce 68 sebrali pas a splnili to, co mě řekli, že mi ho vrátí, až budu mít ženu a děti a když mi ho fakt dali, když jsem si ženaty a se dvěma dětmi pro zkoušku o vrácení pasu požádal, tak mi ho vystavili s tím, ať mě ani nenapadne, že bych mohl vůbec někdy dostat výjezdní doložku. Já za socíku mohl tak akorát na polské řeky v příhraničním pásmu, do Budapešti, kde jsem byl asi tak dvakrát nebo do NDR, ale tam jsem nebyl, protože co tam.
Takže mohu potvrdit, že od prázdnin 89 byla výjezdní politika k výjezdům na západ uvolněná. Jo a když jsem v listopadu přejížděl hranici ve Vyšším Brodu, tak po mě nikdo žádnou výjezdní doložku nežádal a byl jsem snad posledním Čechem, co vyjížděl a měl úředně vystavenou výjezdní doložku.
Toho Rakouska jsem si moc neužil, po třech dnech to doma začlo a u toho jsem já chybět nemohl, tak jsem zase frčel domů.
Dušane, díky! Já se v tomhle vůbec neorientuju a nesleduju to. Jenže jsem dočetla až k Bartákovi a začalo mi vrtat hlavou, co dělá proboha v Tatrovce?
…Vedle něho pětačtyřicetiletý absolvent lékařské fakulty Univerzity Karlovy, neurochirurg Barták, s téměř dvěma desítkami roků lékařské praxe v nemocnici Na Homolce, člen České neurochirurgické společnosti v rámci České lékařské společnosti J.E. Purkyně. Několik odborných postgraduálních stáží na Harvard University, Oxford University a Hannover University…
Rumunský vtip. Ta bajka má ovšem zásadní chybu – nemá konec:
Rumun sedí na břehu jezera a dívá se do vody.
Kolem jde Američan a ptá se ho: „Co tu děláš?“ – „Nic, dívám se na jezero.“ – „No, tak si můžeš aspoň vzít rybářský prut a chytat ryby.“ – „Proč?“ odpovídá Rumun. „Můžeš sníst kousek ryby a zbytek prodat, vyděláš si tak nějaké peníze.“ – „ Ale proč?“ trvá na svém Rumun. „Za peníze si koupíš loďku a ulovíš ještě víc ryb.“ – „Jasně, ale proč?“ – „Ty seš teda opravdu dobrej,“ povídá rozčílený Američan. „Za peníze si koupíš loďku, zaměstnáš lidi, co budou za tebe chytat ryby, a nebudeš muset nic dělat, budeš moct zůstat sedět a dívat se na jezero.“ – „Ale to už přece dělám.“ http://www.presseurop.eu/cs/content/article/2575371-rumunsky-smich-forma-politicke-revolty
Konec bajky: „Setmělo se a Rumun se už nemůže dívat. Vstane, rozhlédne se a řekne:“Dejte mi tu rybu!“
No jo, rputi, ale ani ten Američan nemá rybu, protože místo aby chytal ryby , kecá s Rumunem o tom, proč chytat ryby 😀
Ale možná to nebyl pravý Američan, ale profesor Švejnar.
Sranda gramatická:
Policie České republiky – KŘP Středočeského kraje
Zmizelo měděné vynutí
Po násilném vnitknutí na pozemek firmy odcizil neznámý poberta měděné vynutí ze stykových transformátorů.
V odpoledních hodinách dne 17. března v Kladně v Jutské ulici vnikl neznámý pachatel za užití násilí na pozemek firmy. Poté se ve firmě vloupal do bedny transformátoru odkud odcizil měděné vynutí z 10 kusů stykových transformátorů. Svým jednáním způsobil pachatel firmě škodu ve výši 204 100,-Kč. Policie případ prošetřuje jako podezření z trestného činu krádeže vloupáním.
jaká gramatická chyba?
u zapisování byl jen ten, co umí psát
ten druhí, co umí gramatiku, bil na sledovačce
ptakopysku, nás, co jsme odkojeni Jirkovým pravopisným anarchismem jen tak z míry nevyvedeš 🙂
Konec konců, logická úvaha je jasná – nutil – vynutil – tudíž jasně „vynutí“!
Ona je to zrada – za starých dobrých, hodně staročeských časů, se Y vyslovovalo podobně jako v ruštině a tak každej věděl a nikdo se nemoh splíct. Tedy oni se nepletli hlavně proto, že skoro nikdo neuměl psát, ale kdyby byli bývali uměli, tak by to byli bývali psali správně.
Až takhle v 15. století (ale Hus za to fakt nemůže) se výslovnost sjednotila a zároveň se začalo místo Y říkat „ej“ (diftongizace) – dodnes v obecné češtině.
Takže nebohým cajtům možno doporučit pomůcku – tam, kde se může použít „ej“ (bejvat, kejvat, vejrat, bejlí), tam všude se píše tvrdé Y.
Já si o té osvětě a o pohoršení nad historickými neznalostmi myslím, že ve většině případů nejde o poskytnutí životně důležitých informací či rozšíření obzorů, ale o podělení se s další generací o vlastní prožitou emoci, kterou si sami v sobě pořád přehráváme, aby spolu s námi nepřišla do hrobu. „Aby to nebylo zapomenuto“. „Vy mladý se máte, to vy nemůžete vědět jak my…, jak tohle a tamto, když u Lipan, na Bílé hoře, ve čtrnáctém, na Piávě, v osmnáctém, v osmatřicátém, ve dvaačtyřicátém, v pětačtyřicátém,v osmačtyřicátém, v osmašedesátém, v devětaosmdesátém… jak my jsme trpěli, jak věřili, jak doufali, jak byli zklamáni. No, opravdu je tak moc důležité aby nynější dorůstající generace byla zatěžována podrobnostmi kdo to byl Bilak, která klika se s kterou prala o moc, kdo kam patřil, a kdyby vyhráli progresivisté a „Pražské jaro nebylo rozneseno na pásech sovětských tanků“… Jen proto, že jde o události relativně nedávno minulé? Opravdu tak činíme jen a jen pro její dobro, aby se neopakovalo minulé zlo, nebo jen abychom si ulevili tím, že se o ně podělíme? Proto, že chceme být za hrdiny nebo být litováni? Činíme tak z altruismu, nebo ze sobectví?
Schumi, souhlas. Pregnantně řečeno. Navíc možná naivita nás, kteří si myslíme, že když „mladí“ budou vědět, nebudou naše chyby opakovat. Je to náš strach o sebe samé a o ně.
Altruismus a sobectví nemusí být v této situaci vůbec buď anebo. Sobecky přenášíme na své děti svůj hodnotový systém a pokud v našem hodnotovém systému je altruismus, tak vůbec nevadí, když jsou alespoň trochu našimi pokračovateli.
Prostě řekněte dítěti, jak to vidíte vy.
Jednoduše, naplno. Dítě má pro dospělé pochopení. To až v pubertě začne myslet víc na sebe.
Juro-p, nejde o to, zda říct nebo neříct, ale KDY. Tedy přesněji kdy v rámci jeho dospívání. Dítě má pro dospělého pochopení, ale do určitého věku má pochopení pouze pro jeho emoce,aniž by jakkoliv mohlo pochopit příčinu. Tedy jde po následku. Jednoduše obrazně řečeno, pohladí a soucitně se dívá, když dospělý pláče,ale aby mohlo zaujmout postoj k příčině, což je to, o co bychom se snažili, musela by být příčinou bolest tělesná. Je zajímavé je pozorovat, a nejde o děti školního věku, jen ve věku dozrávání, po revoluci, jak se dívají na kolující pps o době za komančů. Ani ty prázdné háky v řeznictví, ani fronty na knižní čtvrtek nedokáží pochopit. Vzpomínku, že prodej mandlí na vánoce byl avizován v tisku jakbysmet. A nejčastější otázka následně kladená? Proč jsme si to nechali líbit…
Přenášení svého hodnotového systému je běžná výchova a nikoliv sobecký rys, sobeckým se mi jeví jen trvání na tom, aby ho dítě bez změn přijalo.
Jenže je to tak, že určité chyby jsou typické pro určitou situaci. Poučení z chyb v jedné situaci není platné v jiné situaci. Poučení z chyb při požáru je k ničemu při povodni. Konkrétně například příčinou našich malérů za posledních devadesát let nebylo opakování našich stejných chyb. Snad jen ve velmi obecné rovině. Ale kvůli tomu není třeba zabíhat do takových detailů kdo byl Bilak, kdo Černík,co Dubček… Osmatřicátý se neopakoval, osmačtyřicátý se neopakoval, osmašedesátý se neopakoval, osmadevadesátý se nebude opakovat, ani hlasování o vstupu do EU třebaže připomínající volby v šestačtyřicátém. Ano, tehdy komunisti lhali. Nově jsme vstupovali do do jiné EU než do té co se z ní stalo, třebaže byly varující hlasy. Budou jiné situace, jiná řešení a jiná selhání. A z nich plynoucí nová konkrétní poučení nepoužitelná v dalších konkrétních situacích. Proto řešením není přenos konkrétních traumat, ale vzdělání postihující tyto jevy na obecné úrovni. Tak jako očkování proti jedné nákaze a na tom základě vytvořené specifické protilátky nechrání proti jiné. Nutno posilovat odolnost obecně a systémově. Zabývat se podstatou a ne symptomy. To, že nebylo to či ono zboží běžné jinde, že se nesmělo to či ono a podobně, že byly poměry takové a jinde onaké je vhodné jen pro ilustraci. Protože vážení, voda v hrnci se pomalu ohřívá a žába sedí stále spokojená. Vzpomeňme si, jak jsme před více než deseti lety, ještě na Psovi psali „užijme si svobody dokud je, nebude dlouho trvat, jednou budeme vzpomínat…“ No a máme to.
Njn – když ono je to o emocích, zkušenostech a preferencích toho, kdo informaci přijímá, což ve věku dětském je obzvláště zapeklité.
Když aplégr, u věku dvou a půl let chtěl prosadit své JÁ a chtěl vběhnout do vozovky, tak bylo marné vykládat o velikém bebíčku a nemocnici bez maminky. Jakákoli zkušenost chyběla a na prvním místě bylo to prosazení vlastní vůle. Tož dostala na zadek.
Nejlépe se mi o 68 vykládalo v 89. Bydlely jsme na Palačáku a koukaly z okna na ten průvod, který směřoval na Národní třídu. Aplégrovi bylo 10 a byla jak utržená, že tam chce taky. A já říkala: „Kdepak, tady poteče krev!“
A vysvělovala jsem jí, že se moc dobře pamatuju, když kolem tohodle okna, ze kterého teď koukáme, lítaly červené čáry, když se splašili Rusáci na Karláku a na Smíchově a začali po sobě střílet.
A vykládalo se mi to mnohem líp než jindy, protože i tohle byly okamžiky velmi emotivní.
A emoce jsou to, co už se do dějepisu nevejde a právě proto, že my jsme to zažili, máme možnost to následníkům předat.
A tak jsem jí vyprávěla i to, jak do naší sámošky přišel ukrajinskej táta s šestiletou holčičkou a proboha prosil, abychom jí dali najíst. Dělal na poli a dceru měl sebou, když jeli kolem tanky do ČSSR a neměli plný stav. Tak ho prostě sebrali i s holkou a bylo!
Ti, co nezažili, to mají jednoduché, protože vykládají dějepis, který už z principu musí být černobílý, aby se vůbec člověk vyznal. Ovšem předat „jednoduchý svět“ je sice snadné, ale ne zcela pravdivé. A pro pochopení světa jako takového to nestačí.
A nezapomínejme – těm, co přicházejí, už dinosauři a Biĺak jaksi splývají v propadlišti dějin,
schumi (455):podepisuji všemi čtyřmi packami ! Jak jsem již tady uvedla:“ historie je učitelkou s nejhloupějšími žáky“ 😕
Maydo, Rputí uvedenému Šustovi je možno také doporučit knihu „Jan Lucemburský“ od J.Spěváčka !
Konečně prší- jdu si to užít !
Dobré ránko!
Obávám se, že v této době, je kterýkoli fond v kterékoli zemi, dobrý tak na dvě věci. Příklady varují!
Šichtařová: …Vláda Roberta Fica si taktéž povšimla, že fondy všech společností svým klientům peníze nevydělávají, ale naopak prodělávají. V průměru totiž za šest let své existence penzijní fondy nepokryly ani inflaci, která prozatím v roce 2012 není na Slovensku nikterak závratná. Ano, čtete dobře: Po Maďarsku je Slovensko ve střední Evropě už druhou zemí, kde fondy v průměru lidem svěření peníze nezhodnocují, ale znehodnocují. Reálně po šesti letech je ve fondech méně, než do nich klienti fondů na počátku povinně vložili. Kdyby bývali Slováci vložili své úspory na termínový vklad místo do penzijního fondu, měli by dnes víc. A to je prosím termínový vklad jeden z nejhorších nápadů, jak si vydělat…
http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/284509/Vstoupit-do-penzijniho-fondu-ci-nevstoupit.html
Je zvlastni, ze z debaty je jasne videt, jak to u Vas doma funguje, kdo ma a nema deti a jak se k potomkum chovate. Teoreticky to skvele zvladate, ale nechtel bych byt deckem co si vybere Vas za rodice….. I kdyz Martina bych docela rad, jen kdyby mne pak nenutil jezdit na kole.
Decka, pratele, si rodice vybiraji a tak jsou drsnejsi, sebevedomejsi, chytrejsi, nez jejich opatrovnici. Snesou vsechno, co jim dospelej primo rekne, kdyz ovsem u toho nemaji pocit, ze rodic prehrava a vymejsli si, ci kdyz je to zajima. Nejake vymlouvani na detskou dusicku, ci … Tobysnepochopil…. je nejen trapne, ale i hloupe. Uz jak zacnou chodit si ti mali dablove vsechno pamatujou a pak i pouzijou v nejnevhodnejsi okamzik. Tak jak jim priroda veli. Tak k nim budte otevreni, primi a hlavne jim nekecejte. Voni na to driv, nebo pozdeji prijdou, a kdyz se tak stane, odstrihnou Vas a bude to. Skoncite v domove duchodcu a prijedou si za Vama jen pro duchod 😀
A samozrejme MUSITE k tomu dejepisnemu vykladu pridat emoce a osobni postoj vzdyt uz pohled na Rakousko uhersko, ci EU je preci zabarveny, dle osobnich preferenci. U nas doma je to krasne pozorovat, kdyz decka v Konstanz, minula domek s Husem skoro bez povsimnuti, kdyz hledala to pristaviste s parnikama, kde byl pouzit pilnik . Vliv rodicu je nezanedbatelny, ale co si z tech opatrovnickych reci vezmou je jen na nich
Jirko, ještě rád bys jezdil na kole, aby ses vyhnul mým dalším výchovným metodám. Posraným vnoučatům na zahradě jsem umýval prdelky ledovou vodou z pumpy. Ovšem jim se to líbilo.
Vidis vidis Martine, kdybys byl neporadnejsi, mohl si rict, ze si mohou utrhnout lopuch. Takhle se zbytecne dres 😀
Jirko, akorát pilník byl použit v Ženevě a nebyl to pilník 🙂
Dobré zas ráno… Tak to tak dočítám a koukám, jak systematicky se Vám z toho hezkého obrázku vytrácejí ti rusáci. A najednou jste to zredukovali na 2 bandy našich zlotřilých komunistů, rvoucích se mezi sebou. A ty ruský tanky se tu jen tak náhodou přichomejtly.
Já vám to přesvědčení neberu, jen mi to ledacos dokresluje. Jedinej Schumi připomněl analogii voleb v šestačtyřicátém a referenda o vstupu do EU. Akorát že v tom šestačtyřicátom se jednalo o čerstvě dobyté území. V roce 2003 se dobrovolně přichylovalo a stačila vágní hrozba nedozírným následkem.
Leč v obou případech byly vytvořeny ty správné pašalíky a satrapie, včetně té orientální kultury podlézavosti a prospěchářství, a ty nejhorší kurvy dostaly příležitost seberealizace. A je úplně jedno, jestli se kurva jmenuje Bilak, nebo Michálek. A jestli ta druhá kurva, proti které intrikuje, se jmenuje Dubček nebo Drobil. V obou případech jsou to prostě kurvy, dosazené na svá místa suverénem. No a v tom osmašedesátým, když suverén vycítil, že vzájemné intriky ohrožují stabilitu dobytého území a výnosy z léna, zasáhl a zjednal „pořádek“. Tak jako vždycky, tak jako všade jinde. A já jsem jen zvědav na další vývoj a jak se k tomu vývoji bude stavět ten druhý suverén…
Už Renčín v jednom svém vtipu napsal: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Do stejných sraček není počet vstupů omezen.
Ovšem je rozdíl, jestli se do sraček vstupuje pod hrozbou likvidace, či dobrovolně a z vlastní vůle. A dokud existuje dostatek radostně a ochotně vstupujících, s písní na rtech, nemám o budoucnost obavy. Zas se za deset, dvacet let najde dostatek těch, co budou ostatní přesvědčovat, že to přece všechno bylo jinak, a že všechno tamti, ti zlí, oškliví, snad i páchnoucí…
Foundry, ja taky nerikal, ze to misto nasli….nechteli jsme jim pokazit radost z hledani. Nekdy je dobre je nechat tapat. Jake to bylo prekvapeni, kdyz jsme jim pak rekli, ze tam kde jsme byli pred par dny a meli to „alioolio“ bylo to misto daleko blize….
PeSi, máš sice svatou pravdu, ale já si jen tak darmo představuju, jak Dana tomu nebohému robátku nevinnému říká: „Jedny kurvy, druhý, kurvy, třetí kurvy, no byly to kurvy všechny stejný!“
Pro Vojtu by to byl skutečně intenzivní zážitek a myslím, že by to do smrti nezapomněl.
😀
dobrejtro po zasránu!
PeSu. ad 163 Ty mně přehlížís, jako širé kolchozní lány! Již ve 416 v prvom odstavcu sem psal o dvou se kočkujících a velkém rudém bratrovi který se bál aby mu ti kočkující se nevypadli ze železné ohrady. Jak víc se mohu přiblížit a jak lépe to popsat pětiletému? Je sice pravda, že někteří čtyři- až šedesátiletí zde naprosto nepochopují také (Martine TT všiml sisi, že Tě ale vubec nejmenuji, je to marný!?) ale funkční analfabetismus je rozšířený nejenom v těch zlých U.S. of A.
Nechám ale moralizování, neb po ránu jsou práci rozespalí a zblblí, jak pravila Kantorkova Kočka. Tím opět nemyslím nikoho osobně, to bych si nedovoli, viď Jirko ppa!)
Začínám chápat Jana Lucenburského, který po styku s místními obyvateli (a nemyslím tím jenom o čtyři roky starší Elišku) usoudil, že nejlépe udělá, když odjede z Česka dopryč a mimo pravidelného obdělávání rodné role sem raději nezavítá.
Konec politicko-kulturní vložky, umejt ruce, pomodlit se, sežrat kašičku a ven na čerfstvej fzduch, ať to tady vysmrádne!
Oprava: ad 463 nikoliv ad 163, ty YVRUK trpajzláci!
a ptáci, nikoliv práci!
2 Rpuť – ad 465 – stejně, jako já jsem nikdy nezapomněl, jak mi kolem hlavy svištěly kulky bratrských vojsk. A nemyslím, že na to kdy zapomenu. Co je proti tomu nějaká ta kurva…
„Kuuuurva, to bylo těsně!“
Jj, PeSi – to lítali kurvy jak rachejtle… ale ta radost, že to netrefilo, ta je fakt nesdělitelná! 🙂
Rputi, to nebyly kurvy ani rachejtle, to byly světlušky! Nám lítaly oknama do kvartáru odScvermova mostu, bydlel jsem tehdy na Belcredce v horním štoku a tak jsem v ložnicích odstěhoval fšechny postele pod okna, takže nám to lítalo nad hlavou. Spálenej tank na Fošovce a rozstřílenou fasádu na Museu jsem vidšl ještě dopoledne, odpoledne jsem coural po Letné a Hradčanech a se soumraKkem jsem krátkámi přískory odskotačil do CVojenské Nemocnice ve Střešovicích, dávat krev. Takže jsem 21 srpna prolil vlastní krev, i když tedy ty kurvy mne netrfili. Pak asi za čtrnáct dní mi poslali papír a na tom papír datovaný 21 srpna a na tom papíru mi snad poprve v životě nevadilo, že mne oslovil „Vážený soudruhu“.
Tyhle věci se skutečně nezapomínají.
Jdu vyvízt odpad, než mi zavřou dvůr.
Tak snad něco pro zasmání:
http://www.stream.cz/uservideo/751097-skryta-kamera-trosku-jini-policajti
Pesi, viz Zeměplocha. „V politice jsou jen zlí lidé. Jan na různých stranách.“Ne, že by to platilo bezezbytku, ale mám za dobré si to připomínat. Nejen „na různých stranách“ ale i v různých stranách. Formální vstup oligarchů do politiky je logický, nedivím se, že poměry, které umožnily vznik jejich impérií jim už překážejí, protože začínají ohrožovat je samé a jejich děti. Cítí potřebu bránit své majetky proti novým, menším a dravým loupeživým baronům. Tatík si naloupil, teď musí zajistit aby fungovaly artikule pořádku a práva, aby někdo další neobral synka.
Souhlasím s Martinem, že s dětmi se má jednat jako s dospělými. Mají už svůj rozum a sloní paměť. Já mám v paměti vraženu vzpomínku na otcovu sinalou tvář ráno 15.3.1939. Mně byly 4 roky a přesto jsem hned pochopila, že se stalo něco hrozného, nikdo mi nic nemusel vysvětlovat o Mnichovské dohodě a Háchovi, rozumím tomu celý život. A stejně sinalou tvář měl můj muž ráno 21.8.1968 a ani mi nemusel nic říkat, abych věděla, že Rusové vtrhli.
Měla jsem tehdy synka na hlídání u dědečka, ten vzal desetiletého kluka za ruku se slovy: „Pojď , kluku!“ a štrádovali rovnou k rozhlasu, aby kluk viděl. A dobře děda udělal, ta zkušenost byla nenahraditelná.
Dobré předpoledne,
tak já nějak pochybuju, že by tu bez zásahu sovětských vojsk vypukl ráj svobody a prosperity. Z odstupu si myslím, že kdyby k tomu nedošlo, časem by Dubček a spol. nutně museli vypořádat s těmi, kdo by to s tím požadavkem svobody , nedej Bože, mysleli vážně nebo dokonce chtěli rušit vedoucí úlohu strany.
To jen my jsme tej vizi věřili a proto jsme věřili i tomu, že nebýt toho vpádu….
No, aspoň jsme se nedožili rozčarování z toho, že časem by představitelé pražského jara museli zase ty šrouby utáhnout z důvodů sebezáchovných.
Nejen klima a vesmír, ale i dějiny a politika se řídí zákonitostmi, které jsou mimo dosah vlivu jednotlivce. Tak nějak, jak to napsal Schumi v 474. Ten proces se opakuje co je svět světem…
A samozřejmě, že se snaží, být „sociální“. Aby nebylo tak zle, aby nebyly takové hladové poměry, které jak známe z historie, jsou příčinou revolučních randálů. Bez iluzí, příčinou událostí v devětaosmdesátém nebyla touha po abstraktní svobodě, ale po tom aby systém nepřekážel snaze mít se dobře. Pravda, leckteří si to představovali zůsobem „dej mi nažrat a pousť me ven“. Socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Jenže je to tak,že buď tohle nebo tamto. Všechno nebo nic. Dvacet let je příliš krátká doba na změny v myšlení lidí. To je záležitostí více generací. Pročítám sborník Liberální ekonomie sestavený Tomášem Ježkem a říkám si, že to není jednoduché a že ty destilované a zjednodušené zaručené návody od tuzemských „liberálních“ brouků Pytlíků, kteří koukli za závěs, něco přečetli a „objevili Ameriku“ jsou něco jako krleš, krleš. Ti novodobí baroni nejsou hloupí a vlastně až tak moc zlí. Vědí, že všeobecné poměry je třeba uspořádat tak, aby nejen nebyly příčinou randálů ohrožujících i jejich spokojený život. Proto usilují o přízeň poddaných, parodn, občanů. V tom směru co je výhodné pro ně, je výhodné pro všechny. Potřebují naši podporu a něco za ni nabízejí. Můžeme si vybrat, je na nás, abychom svou přízeň vyvažovali a nepřipustili aby některý z nich získal výraznou převahu. V politice jsou jen zlí lidé, jen na a v různých stranách. Je to daleko lepší než kdyby byli jen na a v jedné straně, či diokonce Straně.
Schumi (474) – podepisuji slovo od slova.
Ono se to holt opakuje. Řím padl, vznikla Byzanc, Avaři vpadli do Karpat, a místní lapkové si vytyčují hranice svých záborů.
Leč Frankové útočí ve jménu nové víry a lapkové začínají chápat, že by o to všechno mohli zase přijít…
Takže Sámo by měl být někde za rohem.
Konec konců, budou volby a lapkové se musí dohodnout ať chtějí nebo ne.
Ku cti našich předků nutno dodat, že byli asi poněkud inteligentnější a u Fredegarda se o multi-kulti nedočteme. Neb kdyby oni předkové uvítali Avary chlebem a solí, tak tu dneska nejsme.
Potíž je v tom, Schumi, že my pořád věříme, že politika není o vzájemném vyvažování těch zlých, ale že přijde, že musí přijít, nějakej Spasitel, kterej bude hodnej a veden vyššími principy mravními to bude dělat správně.
A jsme nespokojeni a rozčarováni, když se z dalšího proroka vyšších principů mravních místo spasiteloe vyklube jen politik, hájící především svoje vlastní zájmy. Nebo – a to je větší průser – politik, který si myslí, že má poslání a že tím Spasitelem je.
Tak, Maydo. V bouřce není rozumné pobíhat po poli a vidlemi hrozit nebesům. Zalézt a klepat se strachy u zapálené hromičky a vzývat svaté je k ničemu. Jediné řešení je navštívit kováře a nechat si zrobit hromosvod. A všeobecně se prakticky starat aby nedocházelo ke škodám. Protože počasí si nelze vybrat. Velké dějinné události mají podobně živelný charakter a jsou mimo dosah jednotlivce. Tak to bylo například i v osmašedesátém. Je naprosto lhostejné jedtli Husák nebo Dubček. V Moskvě věděli, že západ sice bude formálně protestovat, ale že mají zelenou. Protože sféry vlivu byly dohodnuty už v Jaltě. To přestalo tak úplně platit poté co sovětské impérium se rozpadlo prakticky z vnitřních důvodů. „Západ“ expandovalo kus na východ. Nejen politicky ale hlavně hospodářsky. Příležiost hospodářské expanze na nové trhy podle mého o něco oddálila nynější ekonomickou krizi. Otázka je, jaký by byl vývoj „umírněného socialismu“ s lidskou tváří a jeho postupná konvergence. Jestli a v jaké podobě by vydržel dvacet let až do nynější krize. S odstupem doby je zajímavé poslechnout si Jakešův projev zČerveného hrádku. „My jsme to s tou socializací, poněkud přehnali, abych tak řekl…“ Pozdní prohlédnutí. Můžeme se jen domýšlet jaký by byl vývoj nebýt listopadových událostí. Na jaře by byl osmnáctý sjezd KSČ, o moc bojovalo několik skupin, mně se to jeví tak, že jedna ve snaze urychlit vývoj připravila provokaci a při tom propálila kotel a všeobecná nasranost zabránila jinému řešení. Přitom je jisté, že k politickému uvolnění došlo už v létě, byly zrušeny výjezdní doložky. Už v září kdo měl pas, mohl vyjet bez povolení. Všeobecné představy o dnešku byly jiné. Stačilo by aby se někdo z politbyla projevil jako osvcenec a davy by ho nosily na ramenou. Vzpomínám na skandování Dubček, Dubček když ve čtvrtek vylezl na balkón. Mě se udělalo nevolno, protože jsem věděl, že tohle je špatně, že tenhle člověk rozhodně ne. Stejně jako teď nikoho z „devětaosmdesátníků“ nepovažuju za vhodného. Předpokládám, že ekonomická transformace by probíhala jinak a pozvolna s pravidlem, že je jedno jakou barvu má kočka, hlavně, že chytá myši. Dnešek by v podstatě nebyl až tak moc odlišný. Možná, že bychom nebyli v NATO a asi ani v EU. Tehdy se nám vstup do NATO jevil jako obrana před „ruskými tanky“. Jenže jak je pravidlem, byla to příprava na minulou válku. Z dnešního praktického pohledu se mi členství v NATO nejeví jako až tak pro nás výhodné stejně jako snaha okopávat Rusku kotníky. Byli jsme zataženi do boje proti „světovému terorismu“, který nahradil „Říši zla“. Mezinárodní bezpečnostní situace je naprosto jiná než před dvaceti lety a „ruská karta“ je ohraná. Po nadechnutí v devadesátých letech přichází to co jsem předpokládal. Oktrojírka z Bruselu, hospodářská závislost, přímé donucení nahrazené nepřímým, hrozba tanků nahrazená hrozbou odejmutí korumpujících dotací, sešněrování hospodářského, veřejného ale nakonec i soukromého života chrlenými nařízeními, přičinlivě implementovanými do našeho právního řádu, nakonec i ztráta i té suverenity, kterou jsme měli v rámci sovětského bloku v posledních letech jeho existence. Z Moskvy nikdo nenařizoval, čím máme svítit. Omezení nebyla jmenovitá, ale byla založena v podstatě systému, třebaže se většinou nadávalo na jeho projevy. Je pravda, že hmotně si můžeme dopřát mnohé z toho co nám relativně i absolutně bylo nedostupné. Jenže o tom, že je něco špatně, svědčí společenské klima a všeobecná nasranost napříč celým politickým spektrem. Jako bychom se po flámu probudili do něčeho, co má praktické nevýhody obou reálných, ne učebnicových systémů. A navíc s příchutí na bázi zdejší dlouhodobě formované kultury. Dnes vzpomínky na sovětské tanky nepomohou, stejně jako starší vzpomínky. Tak jako by byly k ničemu vzpomínky na třicetiletou válku. Představy, že osmašedesátém mohlo být něco zásadně jinak, jsou sebeutěšující iluzí. Stejně jako v osmatřicátém a později. Nejsme tak mocní abychom manipulovali proudem dějin stejně jako nejsme mocní abychom poroučeli větru a dešti. Můžeme jen v nějakých mezích řídit svoji plavbu. Úvahy, že bychom za stávající situace vystoupili z EU nebo i z NATO, jsou stejně iluzorní jako někdejší, že bychom vystoupili z RVHP nebo i z Varšavské smlouvy. Budeme moci vystoupit jen na základě objektivní situace, tehdy, jestliže se toto z nějakých důvodů začne rozpadat. V blízké době to neočekávám, rozhodně bychom zůstali v užším uskupení. Čelnství v NATO má v Evropě vnitřní stabilizační roli, vyšší stupeň integrace zajišťuje vnitřní mír. To pokládám za dobré. Členové mezi sebou neválčí, až na výjimku jako „rybářská válka“ mezi Britanií a Islandem, ale i to se urovnalo. Problém je jen v tom, že armády nemají do čeho píchnout a tak se nyní angažují ve vzdáleném zahraničí při ochraně cizích zájmů. Islám není vnější, ale především vnitřní problém, způsobený vlastní vnitřní politikou zejména Francie, Německa a dalších „imigračních“ zemí. Nevím co bude dál, jen to, že je třeba sledovat počasí, proud, který nás unáší a naší pozici v něm.
A hlavně radovat se z každého pěkného dne.
Schumachere, Schumachere: Hlavně se radovat z KAŽDÉHO DNE, který jsme na světě a uvědomit si alterntivu 🙂 .
Musím ale podotknouti, že radost z každého dne nebrání ničím v naší snaze aby ten jeden každý den byl zase o něco lepším. Snaze činy, ne kecy.
Schumi, Vy mi čtete myšlenky a házíte sem přesně to, coi mně napadá, když čtu nějaký ty výkřiky o tom, jak změnit politiku a že jakmile takhle, tak bude lépe. 🙂
Ano, je to jako počasí a lát tomu má stejný smysl jako hrozit vidlema na blesky. MOžná Vám někdo vynadá, že jste sobec nebo malověrný, protože místo abyste s ostatními hrozil bleskům nebo se modlil nad hromničkou, máte na střeše hromosvod. Vlastně určitě Vám někdo vynadá, protože tím, že je o jednoho míň, který se modlí nebo mává vidlemi, oslabujete společné úsilí. Dokonce provokujete, protože nevěříte v modlení a mávání vidlemi.
Ale nakonec je podstatný, že Vám blesk nezapálí chalupu. Protože důležitý je přežít. To je základní instinkt, podle kterého jednáme všichni.
Nic nového pod sluncem. Následující citát je z roku 1933:
A v takové situaci zazní fanfára, že přišel:
Spásonosný osel, už se věří oslovi,
jen když nás ten osel hlučně osloví.
Jo a to radování se k tomu samozřejmě patří.
>> Schumi
La pardón – jak pravil ten medvídek co se potkal u Kolína. Mohl bys následující tvrzení nějak objasnit
Přitom je jisté, že k politickému uvolnění došlo už v létě, byly zrušeny výjezdní doložky. Už v září kdo měl pas, mohl vyjet bez povolení.
Já si to tedy vskutku takto nepamatuji.
DVD, je to vskutku tak. Zkus vygůglit. Doložky byly zrušeny, zůstala jen evidence. Přišels na celnici jen s pasem, vyplnil evidenční formulář, že jdeš do Rakous, zvednutá závora a pokračovals. V některých případech stávající interní směrnice vyžadovaly souhlas zaměstnavatele, ale kdo nebyl úplně potento tak na to dlabal, jen se nerozkecával, že juknul ven. Z hranic nechodila žádná hlášení tam či onam. Datum Ti neřeknu, ale rozhodně to bylo před sedmnáctém. No, věděl jsem to o něco dřív. Na jaře se bavil se šéfem o cestování, že bych rád kouknul do Paříže. A jestli to nepůjde, že mi nezbyde než změnit lokál. On jen potáhnul z cigára, mocně zadýmil a pravil, abych se nebál, že to nebude trvat dlouho, že se podívám. Vzdělanec, měl široký záběr všude možně, horizontálně i vertikálně, i v politice od arcibiskupství po ÚV státostrany. No a po převratu mi popsal jak to vidí dál a jaké budou problémy. Také se trefil. Bohužel už není.
No však, rejpale. Je sice víkend, ale naobědim kuřátko na paprice a frčim dělat něco prospěšného, protože ani lumpové nedrží víkend.
Schumi – nemáš pravdu. Výjezdní doložka byla zrušena 4.12.1989. Uznávám, že v posledních měsících bylo její vydání poněkud jednodušší, anžto místo devizového příslibu stačilo mít ty peníze „někým“ složené v bance. Ovšem nebylo to jednodušší pro každého. A tak jsem do Vídně vyrazil až 10.12.1989.
DUŠANE, nahlédneš-li – něco pro tebe:
http://olser.blog.idnes.cz/c/284618/Nedostanou-li-tatrovku-Americane-ohozi-to-vstup-CR-do-NATO.html
Podle údajů na netu byly výjezdní doložky zrušeny až 4.prosince. Že bych se spletl? Nebo to bylo zrušení evidence? Až budu mít čas, ověřím, mělo by to být ve Sbírce zákonů.
14.listopadu Adamec v parlamentu oznámil zrušení výjezddních doložek k 1.1.1990. Tak se to přece pohlo ještě před randálem.
Rputi, to je pěkná zplácanina. O tom, že by akvizice Tatry byla podmínkou přijetí do NATO, v tom článku není kromě =vodní věty nic fakty podloženého. Zato je tam řada faktických chyb. Terex získal Tatra as v roce 2003 a prodal ji v roce 2007. Představa, že by TATRA s podporou francouzské banky získala zpět ruské trhy a prosadila se v Latinské Americe, Asii a zejména v Číně – při tehdejší úrovni a kvalitě výroby je jen bohapustým mámením. Problém Tatry v devadesátých letech byl, že se tehdejší vedení snažilo udržet vliv výběrem slabého partnera. Proto padla volba na investiční skupinu a Greenwalda, účetního od Chryslera, To byl skutečně nešťastný krok. Ostatně, Chrysler je podobnými maléry proslulý a jen tak přežívá. Dnes díky vstupu FIAT, který získal kontrolu.tatra sama nedokázala nikdy zajistit servisní síť potřebnou k tomu, aby mohla prodávat ve světovém měřítku. Co bylo dobré za RVHP pro Sibiř už jinde nestačilo. Rusové to celkem brzo pochopili a nacpali miliardy do projektu KAMAZ, který dnes vyrábí asi 250 nákladních aut denně. Většina technologických prvků je licencovaná nebo přímo odebíraná od zahraničních výrobců – americké motory Cummins, řízení motorů kompletně od Bosch…atd. V tomhůle prostředí by Tatra neměla šanci, ani kdyby vyráběla zázrační auta.
Šumi to píše správně.
Před koncem se to už uvolňovalo. O prázdninách jsem se dověděl, že výjezdní doložky ´se dávajíˇ i na pozvání od emigrantů. A tak jsem si řekl, že to vyzkoušíme. A šel jsem si požádat o výjezdní doložku. Žádost přijali bez řečí a nějak koncem října mi ji zaslali.
Tak jsem se vydal v listopadu 89 za kamarádem, kterého si někteří pamatují z NP, kde psával pod jménem Albert Salický do Salcburku.
A to mě, kterému v roce 68 sebrali pas a splnili to, co mě řekli, že mi ho vrátí, až budu mít ženu a děti a když mi ho fakt dali, když jsem si ženaty a se dvěma dětmi pro zkoušku o vrácení pasu požádal, tak mi ho vystavili s tím, ať mě ani nenapadne, že bych mohl vůbec někdy dostat výjezdní doložku. Já za socíku mohl tak akorát na polské řeky v příhraničním pásmu, do Budapešti, kde jsem byl asi tak dvakrát nebo do NDR, ale tam jsem nebyl, protože co tam.
Takže mohu potvrdit, že od prázdnin 89 byla výjezdní politika k výjezdům na západ uvolněná. Jo a když jsem v listopadu přejížděl hranici ve Vyšším Brodu, tak po mě nikdo žádnou výjezdní doložku nežádal a byl jsem snad posledním Čechem, co vyjížděl a měl úředně vystavenou výjezdní doložku.
Toho Rakouska jsem si moc neužil, po třech dnech to doma začlo a u toho jsem já chybět nemohl, tak jsem zase frčel domů.
Dušane, díky! Já se v tomhle vůbec neorientuju a nesleduju to. Jenže jsem dočetla až k Bartákovi a začalo mi vrtat hlavou, co dělá proboha v Tatrovce?
…Vedle něho pětačtyřicetiletý absolvent lékařské fakulty Univerzity Karlovy, neurochirurg Barták, s téměř dvěma desítkami roků lékařské praxe v nemocnici Na Homolce, člen České neurochirurgické společnosti v rámci České lékařské společnosti J.E. Purkyně. Několik odborných postgraduálních stáží na Harvard University, Oxford University a Hannover University…
Rumunský vtip. Ta bajka má ovšem zásadní chybu – nemá konec:
Rumun sedí na břehu jezera a dívá se do vody.
Kolem jde Američan a ptá se ho: „Co tu děláš?“ – „Nic, dívám se na jezero.“ – „No, tak si můžeš aspoň vzít rybářský prut a chytat ryby.“ – „Proč?“ odpovídá Rumun. „Můžeš sníst kousek ryby a zbytek prodat, vyděláš si tak nějaké peníze.“ – „ Ale proč?“ trvá na svém Rumun. „Za peníze si koupíš loďku a ulovíš ještě víc ryb.“ – „Jasně, ale proč?“ – „Ty seš teda opravdu dobrej,“ povídá rozčílený Američan. „Za peníze si koupíš loďku, zaměstnáš lidi, co budou za tebe chytat ryby, a nebudeš muset nic dělat, budeš moct zůstat sedět a dívat se na jezero.“ – „Ale to už přece dělám.“
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/2575371-rumunsky-smich-forma-politicke-revolty
Konec bajky: „Setmělo se a Rumun se už nemůže dívat. Vstane, rozhlédne se a řekne:“Dejte mi tu rybu!“
No jo, rputi, ale ani ten Američan nemá rybu, protože místo aby chytal ryby , kecá s Rumunem o tom, proč chytat ryby 😀
Ale možná to nebyl pravý Američan, ale profesor Švejnar.
Sranda gramatická:
Policie České republiky – KŘP Středočeského kraje
Zmizelo měděné vynutí
Po násilném vnitknutí na pozemek firmy odcizil neznámý poberta měděné vynutí ze stykových transformátorů.
V odpoledních hodinách dne 17. března v Kladně v Jutské ulici vnikl neznámý pachatel za užití násilí na pozemek firmy. Poté se ve firmě vloupal do bedny transformátoru odkud odcizil měděné vynutí z 10 kusů stykových transformátorů. Svým jednáním způsobil pachatel firmě škodu ve výši 204 100,-Kč. Policie případ prošetřuje jako podezření z trestného činu krádeže vloupáním.
Zdroj zde: http://www.policie.cz/docDetail.aspx?docid=21199252&doctype=ART
jaká gramatická chyba?
u zapisování byl jen ten, co umí psát
ten druhí, co umí gramatiku, bil na sledovačce
ptakopysku, nás, co jsme odkojeni Jirkovým pravopisným anarchismem jen tak z míry nevyvedeš 🙂
Konec konců, logická úvaha je jasná – nutil – vynutil – tudíž jasně „vynutí“!
Ona je to zrada – za starých dobrých, hodně staročeských časů, se Y vyslovovalo podobně jako v ruštině a tak každej věděl a nikdo se nemoh splíct. Tedy oni se nepletli hlavně proto, že skoro nikdo neuměl psát, ale kdyby byli bývali uměli, tak by to byli bývali psali správně.
Až takhle v 15. století (ale Hus za to fakt nemůže) se výslovnost sjednotila a zároveň se začalo místo Y říkat „ej“ (diftongizace) – dodnes v obecné češtině.
Takže nebohým cajtům možno doporučit pomůcku – tam, kde se může použít „ej“ (bejvat, kejvat, vejrat, bejlí), tam všude se píše tvrdé Y.