Co přijde po multikulturalismu?

Publikováno | Autor:

Zpátečník

 

Pohleďme z dáli: Dva bratři, na jejichž výchově se v míře, kterou odsud těžko posoudit, podílel jednak islám, jednak dětský domov, dost možná zřízený anebo řízený francouzským státem, se dostavili na redakční poradu pařížského týdeníku, načež celkem poklidným tempem, jaké je ve Francii a vzdor zdání i v Paříži obvyklé, aniž by u toho byli tamní policií přespříliš rušeni, vyvraždili podstatnou část redakce. Pohnutkou jim zajisté mohl být dosavadní obsah časopisu, který mohli považovat za soustavně vysoce urážlivý vůči svému náboženství, potažmo vůči sobě osobně; zda jej však takovým vskutku shledávali, či zda je tam prostě někdo poslal, se jich však již nikdo nezeptá, neboť poté byli hledáni, pronásledováni, obklíčeni, a v dobrém souladu s tím, čeho se dopustili, zastřeleni.

 

Toto tedy byla odpověď policie a bezpečnostních složek; sice možná drobet opožděná, přesto však přinejmenším v hrubých rysech standardní a jistě správná. Jak ale odpověděl mainstream? S čím přichází nyní, kdy jest patrno, že zavraždění žurnalisté de facto doplatili na to, že svoboda slova dosud nebyla účinně transformována v právo předepisovat ostatním, jak tomu slovu rozumět? V neděli jsme zdálky mohli pozorovat toliko velkolepé pokrytectví, manifestované v imposantních, zřídka vídaných rozměrech. Grandiosní marš za svobodu slova přirozeně nemůže skončit jinak než dalšími pokusy ji ještě více omezit; samozřejmost této stránky věci je zjevná natolik, že postrádá veškerou praktickou hodnotu a nestojí tedy ani za diskusi. Hlavní a také téměř jediný závěr, který si umím z reakce mainstreamu odvodit, proto je, že odpověděl preemptivně. Pokusil se, jako již nesčetněkrát předtím, zareagovat dříve, než se v mysli daňových poplatníků zřetelněji vynoří znepokojivé otázky.

 

Takovouto otázkou ovšem dnes už těžko může být, zda snad multikulturalismus nakonec není minimálně v jistých ohledech přece jen trošičku nesprávný. Mimochodem, multikulturalismus, jak je to slovo nyní užíváno, prosím vůbec není to, co jsme zde mohli vídat až do 30. let 20. století, kdy jednotlivec leckdy nevěděl, zda je – bráno národnostně, kulturně či politicky – Rakušan, Němec, Žid nebo Čech (a čím vzdělanější, tím si byl svou identitou méně jist); kdepak. V newspeaku multikulturalismus znamená soužití nekompatibilních kultur na jednom území, zpravidla postupně vnucené původní většině jejími politiky aplikací tolik osvědčené salámové taktiky v efektivní kombinaci s fait accompli. Ne, chybnost multikulturalismu veřejně přiznali už před několika lety nejčelnější pohlaváři Západní Evropy; ostatně jejich voliči si tuto otázku již během předcházejících desetiletí zodpověděli v přísném soukromí, tiše a individuálně, kdykoliv jejich zdravý rozum alespoň na krátký okamžik procitl z obluzení politickou korektností. Snad tedy, nezačnou se poplatníci ptát, zda by se dnes, kdy už je dávno pozdě, neměly z očividné nesprávnosti multikulturalismu vyvodit nějaké důsledky? Jenomže dnes, kdy už dávno je beznadějně pozdě, se důsledky dají fakticky vyvozovat leda vůči jeho proponentům, propagátorům a realizátorům. A tohle pochopitelně je to poslední, co by si politická třída – politici, vysocí úředníci, media – přála.

 

* * *

 

Mám nicméně za to, že v pohledu na své politické elity se běžný volič často zásadně mýlí: Ve světle jejich výsledků, které by sotva šlo označit jinak než jako souvislou sérii spektakulárních státnických selhání, bez výjimky prohlubující, ne-li rovnou působící neřešitelné problémy ve všem, nač sáhnou, mívá tendenci je všechny zleva doprava, jednoho pěkně vedle druhého, pokládat za pitomce, buď bezmocně vláčené událostmi, anebo je se vzácnou pošetilostí sami nemístně a zbytečně iniciující. (K tomuto dojmu voliči klamně napomáhá i pohled zblízka na jejich lokální pomahače a poskoky; ti ovšem jsou pouhé figurky, u nichž by intelekt byl spíše přítěží.) Takovéto mínění, jakkoliv obecně rozšířené, bych si však dovolil pokládati za omyl, naprostý, flagrantní, zavádějící a krajně nebezpečný. Již pouhá obezřetnost mne nutí předpokládat, že se mezi politiky, a tím spíše kdesi v pozadí za nimi, vyskytují přinejmenším jedinci vyzbrojení vrcholnou inteligencí, rozhodností i citem pro perfektní načasování. A tento předpoklad lze průkazně doložit.

 

Přejete si důkaz? Jeden pádný je v článku http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358588-evropa-resi-emise-rtuti-vznikajici-pri-kremacich-aktiviste-navrhuji-trhani-zubu.html , který se na chvíli objevil a pochopitelně vyvolal odpovídající odezvu, předvídatelnou a nepochybně též předvídanou. Připouštím, že jsem se nepokoušel původ článku vysledovat zpět; beztak bych dříve či později skončil v tísnivých temnotách bruselských kuloárů, neproniknutelnějších než Kafkův Zámek. Původ však stejně není ničím zajímavý, zajímavé je načasování. To, že myšlenka, plně srovnatelná s těmi nejméně otřelými nápady nacistů, kupříkladu s jejich originální ideou vyrábět mýdlo z lidského tuku, jednoduše a dvěma slovy nechutná nehoráznost, k nám skrze media přichází právě teď, necelý týden po vraždách, stěží může být pouhá náhoda. Naopak je to – s pravděpodobností blížící se jistotě, trváte-li stále na tom ponechávat si nějakou výhradu – dokladem bezprecedentních kvalit euroideologů a europropagandistů, ze střetu s nimiž by Goebbels prchal s dětským brekem. V kritickém okamžiku zkrátka stojíme před hrozivým zjištěním, že to ani v nejmenším nejsou žádný mejdla.

 

Čím jiným by mohli lépe zastínit pro ně velice málo žádoucí veřejnou debatu o sebevražedných zhůvěřilostech a zrůdnostech, jimiž implementování myšlenek multikulturalismu bezpochyby bylo, než zrůdností ještě obludnější? Potud je reakce eurobafuňářů zcela přímočará a logická. Nepřehlížejme zde ovšem ráznost, s níž do svých rezerv idejí sáhli: je nezaměnitelným znakem vůdčího ducha. Skvělost jejich celkových schopností nám však nejlépe ukazuje studium rysů jejich návrhu skrývajících se na úrovni druhého plánu, opírající se o dosavadní zkušenosti s eurounijní praxí. Omezíme se tu na několik nejvýraznějších.

 

V první řadě je to dokonalá škálovatelnost – od pokusného balonku až po komisionální otvírání rakví na katafalku – a odtud plynoucí elasticita. Tak například, k realizaci netřeba přistoupit ihned, nýbrž jako obvykle až po přechodném období; jeho délka je jedním z libovolně nastavitelných parametrů, o němž možno vést plodnou demokratickou diskusi. Samozřejmě poběží vysvětlující kampaň; náklady na ni jsou dalším takovým parametrem. Vedle toho nám povinná pieta k zesnulým brání připustit, aby jim amalgamové plomby z oněmělých úst rval kdejakej funebrák. Nic takového! Bude to vždy jedině specializovaný dentista řádně proškolený neziskovou organizací, financovanou přímo z rozpočtu EU. Povolíme přítomnost pozůstalých u výkonu? Eventuálně ji budeme vyžadovat? Toť další silné téma. A v každém případě, tam, kde by se ukázalo, že pokroková myšlenka prozatím naráží na předsudky a zastaralé stereotypy, bude možno negociovat dočasné výjimky. Představitelé místní vlády odletí do Bruselu, a po perném celonočním jednání prosadí (za mírné ústupky v jiných, nedůležitých oblastech) dvě amalgamové plomby na českého nebožtíka bez extrakce po dobu nejméně příštích pěti let. Unaveni, leč úspěchem hřáti pak v rozjásaném ranním vysílání bezelstně prozradí, že o čtyřech plombách po sedm let, s nimiž tam, jak všude rozhlašovali, původně jeli, stejně předem věděli, že neprojdou.

 

Za další, návrh s velkou pravděpodobností vždy zůstane plně pod kontrolou eurobafuňářů. Ti jej tak budou moci znovu vytahovat na světlo kdykoliv dle své potřeby, a zase jej v klidnějších dobách ukládat k ledu. Taktéž prakticky neriskují, že by iniciativu neplánovaně převzala nějaká na nich nezávislá tlupa aktivistů; musela by jej totiž obohatit něčím ještě hnusnějším, což, jak každý vidí, je v tomto specifickém případě proveditelné jen obtížně.

 

Last but not least tu ovšem též je nezakrývaná kontroversnost, pokradmu a neúnavně pracující ve prospěch skutečného účelu návrhu: Na jedné straně všechny ty zpozdilé a nicotné, avšak početné, ba konce neberoucí výhrady reakcionářů, tmářů a všech nepřátel pokroku, na druhé nezpochybnitelné blaho Evropanů a celého lidstva! Čemu dát přednost?

 

* * *

 

Uvažujeme-li tudíž, s čím elity EU přijdou po multikulturalismu, jakmile se toto téma pro ně stane riskantním příliš, sotva by šlo odpovědně pominout možnost, že to budou projekty právě tohoto druhu, s potenciálem hladce odvrátit debatu od otázek, které by jim mohly být nepříjemné vposledku snad i tělesně. A lze důvodně předpokládat, že nápadů kalibru po všech stránkách srovnatelného s trháním plombovaných zubů zemřelým tají útroby Evropské unie ještě dlouhou řadu, disciplinovaně zde číhajících v záloze na rozhodný okamžik.

 

Tenhle však, vedle již zmíněných, obsahuje ještě určitou významnou kvalitu navíc. Jen si ten obraz prosím vykreslete svým vnitřním zrakem: Smrtelné lože, na němž v posledním tažení chroptím možná já, možná vy, možná celá jedna civilizace, zatímco vedle něj už s kleštěmi v ruce nedočkavě postává Evropskou unií certifikovaný dentista… Kdo si dokáže představit působivější metaforu situace, do níž jsme se nechali zavést?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 070 komentářů u „Co přijde po multikulturalismu?“

  2. Vážení diskutující, teď už můžete klidně spát 😕 Porošenko: ukrajinská armáda je připravena bránit Evropu !!!!
    Podle jeho slov vytvořila Ukrajina v době od srpna až do ledna mohutnou armádu čítající přes jeden tisíc jednotek obrněné techniky a tanků. Porošenko se zmínil rovněž o „efektivním programu technické spolupráce armády skoro s celým světem“.

    „Jsme připraveni bránit nejen naši zemi, ale také Evropu“, prohlásil ukrajinský prezident.

    http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5404-porosenko-ukrajinska-armada-je-pripravena-branit-evropu

  4. 452-a do dvou let přistane Ukrajina na Měsíci.

  6. tEď jen aby po vzoru svých předchůdců neustoupili do „předem připravených pozic“ na Slovensku a v Česku!

  7. Noname, každý začátky jsou vobtížný. Nesmějte se jim, jo!? Z něčeho se začít muselo, to dá rozum, ne? Vyčkejte jeden rok a budete se divit, kam to Polska dotáhne. Dyť na to tam maj profesora, co tomu šéfuje…

    Dyť vyvíjejí i neviditelný uniformy (zatím želbohu jen v infra oblasti). Ale všechno se poddá. A pak se bude perfidní Putin a ta jeho galerka divit…

    Mezitím ti zlotřilí Rusáci holt ten úžasný polský vynález neviditelného tanku ukradli a tím teď bijou hrdinný ukrajinský wehrmacht pod Donbasem…

  11. Koukám, že v Lipsku se sešlo docela dost lidí. Že by odboráři organizovali vlaky?

  12. 461-no v pořádku to určitě není, zítra se dovíme, jak to přesně, ale úplně přesně bylo. Že v tom má prsty FSB víme už teď.

  13. Není už toho nějak moc?

    „Lotyšsko zahájilo své předsednictví EU zákazem výstavy, která měla v sídle UNESCO v Paříži nabídnout pohled na holocaust očima dětských vězňů lotyšského koncentračního tábora Salaspils.

    Na přípravě expozice, která měla být zahájena 26. ledna a vycházela z archivních materiálů i vzpomínek přeživších, se kromě lotyšských historiků podíleli rovněž experti z Ruska a Běloruska, a to pod záštitou UNESCO. Salaspils leží asi 18 kilometrů od Rigy a tamním koncentračním táborem, který byl zřízen v roce 1941, prošlo na 120 tisíc lidí. Připomínka jejich tragického osudu, holocaustu i nacistického vraždění nyní ale podle lotyšské vlády může „poškodit image země“ v době jejího unijního předsednictví. „Ukazuje se tak, že stát, který předsedá Evropské unii, považuje nacistické zločiny za své,“ komentoval lotyšské veto šéf ruské Nadace historické paměti Alexandr Ďjukov.“
    http://www.literarky.cz/politika/svet/19121-osvtim-osvobodili-ukrajinci-a-dali-novinky-z-2-svtove-valky

  15. Ještě před osovobozením koncentračních táborů na Východě (Treblinka I a II, Sobibor, atd.) ti skvělí Ukrajinci tvořili skvělé dozorce v oněch táborech. Spolu s SS. Talenti všeho druhu…

  18. 449 – Ahoj Bohouši,

    zde je velmi optimistická citace z jednoho z těch dvou článků:

    „Pochopitelně jde v případě této neviditelné technologie zatím jen o koncept, který je založen na technologiích, které zatím buď úplně neexistují, anebo ještě nejsou vycizelované. I koncept je však minimálně úctyhodný…“

    Taková úctyhodnost je přímo ďábelská……

    Taky bych chtěl bejt úcty hodný, ale dyž mě žádná podobná renaultovina zrovna nenapadá…

  19. Takový Demjanjuk (Іван Миколайович Дем’янюк) byl rodák z městečka Kozjatyna ve Vinnycké oblasti (jihozápadně od Kyjeva). Ukrajinec jako poleno.

  20. 466
    To by bylo skoro 20 procent tanků, které má ruská armáda …..

  21. 468-měl jsem spolužáka, který se rozhodl komprimovat 4 bity do jednoho. Komprimátor měl hotový za den, ale ne dekomprimaci pracuje dodnes.
    Holt skvělý koncept, ale nedotažený 😉

  22. Docela dlouho jsem bydlel asi 100 m od kasáren tankového pluku. Tankovou kolonu je slyšet na kilometry daleko, to jde zvukově zdokumentovat i z pozic ukrajinské armády.

  23. 471 – to ste mi teda zkazil večer, Noname….
    Já právě ten kompromitátor dodělávám a von mi ho nějakej mladej zobák už vyfouk…..

  26. 473-nebo mají gumové pásy … Když jde o zbraň, Rus je velmi vynalézavý.

  28. 476
    Houby, NoName !
    Mají namontován lapač hluku s 97% účinností !

  29. Bohouši, Norsko je na čelném místě mého blacklistu, i když mě tam lákali na ryby. V pořadí žádoucích destinací se pohybuje někde mezi Irákem a Afghánistánem, asi tak na úrovni Somálska.

  32. Fraktura penisu je skutečná diagnoza, nijak nesouvisející s kostí.

  33. Foundry, zdravím. Stran blacklistu se shodujeme. Já tam mám ještě přiřazenu na jednom z prvních míst Rzeczpospolita Polska.

  34. 477 — Circa o deset let dříve, ptakopysku, a ten buldozér byl elektrickej! Snad ještě počátkem 90. let jsem (byť nesmírně zřídka) chodíval kolem stažené a rezavé rolety krámku, v němž mi byl zakoupen.

  35. dvd – vida, já si zlomeninu spojoval vždycky jen s kostí. Ale teď mi sepnulo, že se tady už něco o téhle ruptuře v minulosti objevilo. – Už stárnu.

  36. Bohouši, Polsko je v pohodě, s Poláky celkem dost komunikuju a oni svou vládu milují asi tak, jako my tu naši. Tipoval bych, že na svého MZ mají stejný názor, jako třeba ty.
    U Norska je to něco jiného – země, kde se navzájem udávají sousedé, země bigotních puritánů a tajných alkoholiků mě neláká ani v nejmenším.

  37. Foundry, stran Polska zůstane mé srdce boužel zatvrzeno. Mě se nezamlouvá jejich výklad moderní historie. Stran Norska se shodneme. Tam již opravdu převzala naplno řízení státu panská rasa…

  38. …jsem se byl cestou kouknout na Walhallu kousek od Regensburgu v Donaustauf. Busty. Samý busty. Skoro nikdo v tomto období. Nádherný pohled odshora na Dunaj. Ale stejně … Jediné, co jsem si byl schopen vybavit ale bylo:
    Lubošku, vidíš tu bystu?
    🙂

  40. skimici
    a tys byl ten Lubošek, nebo ta bysta?

  41. Foundry,
    a poláky to celkem jde, ale pokud jde o katolictví nebo historii, jsou švihnutí skoro všichni.

  42. 427 NoName
    To mě vždycky zajímalo. Taky bych chtěl vytvořit první generaci. Jak to funguje? Dítě dostává jméno po otci, matce nebo po obou. První generace je, že se samo o své vůl přejmenuje?

  43. (455) Zde spíše svatého Chcholouška. 😛
    (484) Já si jím (žárovkou v motoru) svítil pod dekou, když jsem byl zahnán do postele dříve, než se mi chtělo spát.

  44. 440 BohousB
    Sovetske fronty byly především organizovány přísliby možného zjevení zboží v prodejně. Tak se vyskytly fotky fronty v řeznictví s prázdnými regály a háky. Věřící však dokázali vytvořit i fronty bez příslibů, jen na základě historických informací o výskytu masa v dané prodejně.

  45. Už ani nevím, odkud pochází výklad, jak bude v sovětstánu za komunismu: „V komunismu, když se doslechnu, že v Oděse mají galoše, sednu na letadlo a zaletím tam pro ně!“ 😛

  46. 448 westík
    ad
    proč by Rusové nemohli mít tanky Steel?

    Oni je doteďka měli karbonový nebo hliníkový?

  47. A ještě, ad maso, to nebylo o sovětystánu, ale o ČSSR: Za první republiky bylo na krámě napsáno Řezník a uvnitř bylo maso. Za ČSSR je na krámě napsáno Maso, ale uvnitř je řezník.
    V Polsku pak jsem za komunistů viděl řeznictví jako šatnu po konzertu, jen ty háky ….. Ne jedno, všechna.

  48. (496) To mne taky napadlo, ale určitě to bylo na nějakém .ru.
    S těmi přepisy mají azbuci trochu problémy.

  50. ptakopysku, gumové „pads“ v pásech je amrický vynález. měly ho už tanky Stewart v roce 1938, Američané nějak předpokládali větší přesuny po silnici než Evropané.

Komentáře nejsou povoleny.