Co přijde po multikulturalismu?

Publikováno | Autor:

Zpátečník

 

Pohleďme z dáli: Dva bratři, na jejichž výchově se v míře, kterou odsud těžko posoudit, podílel jednak islám, jednak dětský domov, dost možná zřízený anebo řízený francouzským státem, se dostavili na redakční poradu pařížského týdeníku, načež celkem poklidným tempem, jaké je ve Francii a vzdor zdání i v Paříži obvyklé, aniž by u toho byli tamní policií přespříliš rušeni, vyvraždili podstatnou část redakce. Pohnutkou jim zajisté mohl být dosavadní obsah časopisu, který mohli považovat za soustavně vysoce urážlivý vůči svému náboženství, potažmo vůči sobě osobně; zda jej však takovým vskutku shledávali, či zda je tam prostě někdo poslal, se jich však již nikdo nezeptá, neboť poté byli hledáni, pronásledováni, obklíčeni, a v dobrém souladu s tím, čeho se dopustili, zastřeleni.

 

Toto tedy byla odpověď policie a bezpečnostních složek; sice možná drobet opožděná, přesto však přinejmenším v hrubých rysech standardní a jistě správná. Jak ale odpověděl mainstream? S čím přichází nyní, kdy jest patrno, že zavraždění žurnalisté de facto doplatili na to, že svoboda slova dosud nebyla účinně transformována v právo předepisovat ostatním, jak tomu slovu rozumět? V neděli jsme zdálky mohli pozorovat toliko velkolepé pokrytectví, manifestované v imposantních, zřídka vídaných rozměrech. Grandiosní marš za svobodu slova přirozeně nemůže skončit jinak než dalšími pokusy ji ještě více omezit; samozřejmost této stránky věci je zjevná natolik, že postrádá veškerou praktickou hodnotu a nestojí tedy ani za diskusi. Hlavní a také téměř jediný závěr, který si umím z reakce mainstreamu odvodit, proto je, že odpověděl preemptivně. Pokusil se, jako již nesčetněkrát předtím, zareagovat dříve, než se v mysli daňových poplatníků zřetelněji vynoří znepokojivé otázky.

 

Takovouto otázkou ovšem dnes už těžko může být, zda snad multikulturalismus nakonec není minimálně v jistých ohledech přece jen trošičku nesprávný. Mimochodem, multikulturalismus, jak je to slovo nyní užíváno, prosím vůbec není to, co jsme zde mohli vídat až do 30. let 20. století, kdy jednotlivec leckdy nevěděl, zda je – bráno národnostně, kulturně či politicky – Rakušan, Němec, Žid nebo Čech (a čím vzdělanější, tím si byl svou identitou méně jist); kdepak. V newspeaku multikulturalismus znamená soužití nekompatibilních kultur na jednom území, zpravidla postupně vnucené původní většině jejími politiky aplikací tolik osvědčené salámové taktiky v efektivní kombinaci s fait accompli. Ne, chybnost multikulturalismu veřejně přiznali už před několika lety nejčelnější pohlaváři Západní Evropy; ostatně jejich voliči si tuto otázku již během předcházejících desetiletí zodpověděli v přísném soukromí, tiše a individuálně, kdykoliv jejich zdravý rozum alespoň na krátký okamžik procitl z obluzení politickou korektností. Snad tedy, nezačnou se poplatníci ptát, zda by se dnes, kdy už je dávno pozdě, neměly z očividné nesprávnosti multikulturalismu vyvodit nějaké důsledky? Jenomže dnes, kdy už dávno je beznadějně pozdě, se důsledky dají fakticky vyvozovat leda vůči jeho proponentům, propagátorům a realizátorům. A tohle pochopitelně je to poslední, co by si politická třída – politici, vysocí úředníci, media – přála.

 

* * *

 

Mám nicméně za to, že v pohledu na své politické elity se běžný volič často zásadně mýlí: Ve světle jejich výsledků, které by sotva šlo označit jinak než jako souvislou sérii spektakulárních státnických selhání, bez výjimky prohlubující, ne-li rovnou působící neřešitelné problémy ve všem, nač sáhnou, mívá tendenci je všechny zleva doprava, jednoho pěkně vedle druhého, pokládat za pitomce, buď bezmocně vláčené událostmi, anebo je se vzácnou pošetilostí sami nemístně a zbytečně iniciující. (K tomuto dojmu voliči klamně napomáhá i pohled zblízka na jejich lokální pomahače a poskoky; ti ovšem jsou pouhé figurky, u nichž by intelekt byl spíše přítěží.) Takovéto mínění, jakkoliv obecně rozšířené, bych si však dovolil pokládati za omyl, naprostý, flagrantní, zavádějící a krajně nebezpečný. Již pouhá obezřetnost mne nutí předpokládat, že se mezi politiky, a tím spíše kdesi v pozadí za nimi, vyskytují přinejmenším jedinci vyzbrojení vrcholnou inteligencí, rozhodností i citem pro perfektní načasování. A tento předpoklad lze průkazně doložit.

 

Přejete si důkaz? Jeden pádný je v článku http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358588-evropa-resi-emise-rtuti-vznikajici-pri-kremacich-aktiviste-navrhuji-trhani-zubu.html , který se na chvíli objevil a pochopitelně vyvolal odpovídající odezvu, předvídatelnou a nepochybně též předvídanou. Připouštím, že jsem se nepokoušel původ článku vysledovat zpět; beztak bych dříve či později skončil v tísnivých temnotách bruselských kuloárů, neproniknutelnějších než Kafkův Zámek. Původ však stejně není ničím zajímavý, zajímavé je načasování. To, že myšlenka, plně srovnatelná s těmi nejméně otřelými nápady nacistů, kupříkladu s jejich originální ideou vyrábět mýdlo z lidského tuku, jednoduše a dvěma slovy nechutná nehoráznost, k nám skrze media přichází právě teď, necelý týden po vraždách, stěží může být pouhá náhoda. Naopak je to – s pravděpodobností blížící se jistotě, trváte-li stále na tom ponechávat si nějakou výhradu – dokladem bezprecedentních kvalit euroideologů a europropagandistů, ze střetu s nimiž by Goebbels prchal s dětským brekem. V kritickém okamžiku zkrátka stojíme před hrozivým zjištěním, že to ani v nejmenším nejsou žádný mejdla.

 

Čím jiným by mohli lépe zastínit pro ně velice málo žádoucí veřejnou debatu o sebevražedných zhůvěřilostech a zrůdnostech, jimiž implementování myšlenek multikulturalismu bezpochyby bylo, než zrůdností ještě obludnější? Potud je reakce eurobafuňářů zcela přímočará a logická. Nepřehlížejme zde ovšem ráznost, s níž do svých rezerv idejí sáhli: je nezaměnitelným znakem vůdčího ducha. Skvělost jejich celkových schopností nám však nejlépe ukazuje studium rysů jejich návrhu skrývajících se na úrovni druhého plánu, opírající se o dosavadní zkušenosti s eurounijní praxí. Omezíme se tu na několik nejvýraznějších.

 

V první řadě je to dokonalá škálovatelnost – od pokusného balonku až po komisionální otvírání rakví na katafalku – a odtud plynoucí elasticita. Tak například, k realizaci netřeba přistoupit ihned, nýbrž jako obvykle až po přechodném období; jeho délka je jedním z libovolně nastavitelných parametrů, o němž možno vést plodnou demokratickou diskusi. Samozřejmě poběží vysvětlující kampaň; náklady na ni jsou dalším takovým parametrem. Vedle toho nám povinná pieta k zesnulým brání připustit, aby jim amalgamové plomby z oněmělých úst rval kdejakej funebrák. Nic takového! Bude to vždy jedině specializovaný dentista řádně proškolený neziskovou organizací, financovanou přímo z rozpočtu EU. Povolíme přítomnost pozůstalých u výkonu? Eventuálně ji budeme vyžadovat? Toť další silné téma. A v každém případě, tam, kde by se ukázalo, že pokroková myšlenka prozatím naráží na předsudky a zastaralé stereotypy, bude možno negociovat dočasné výjimky. Představitelé místní vlády odletí do Bruselu, a po perném celonočním jednání prosadí (za mírné ústupky v jiných, nedůležitých oblastech) dvě amalgamové plomby na českého nebožtíka bez extrakce po dobu nejméně příštích pěti let. Unaveni, leč úspěchem hřáti pak v rozjásaném ranním vysílání bezelstně prozradí, že o čtyřech plombách po sedm let, s nimiž tam, jak všude rozhlašovali, původně jeli, stejně předem věděli, že neprojdou.

 

Za další, návrh s velkou pravděpodobností vždy zůstane plně pod kontrolou eurobafuňářů. Ti jej tak budou moci znovu vytahovat na světlo kdykoliv dle své potřeby, a zase jej v klidnějších dobách ukládat k ledu. Taktéž prakticky neriskují, že by iniciativu neplánovaně převzala nějaká na nich nezávislá tlupa aktivistů; musela by jej totiž obohatit něčím ještě hnusnějším, což, jak každý vidí, je v tomto specifickém případě proveditelné jen obtížně.

 

Last but not least tu ovšem též je nezakrývaná kontroversnost, pokradmu a neúnavně pracující ve prospěch skutečného účelu návrhu: Na jedné straně všechny ty zpozdilé a nicotné, avšak početné, ba konce neberoucí výhrady reakcionářů, tmářů a všech nepřátel pokroku, na druhé nezpochybnitelné blaho Evropanů a celého lidstva! Čemu dát přednost?

 

* * *

 

Uvažujeme-li tudíž, s čím elity EU přijdou po multikulturalismu, jakmile se toto téma pro ně stane riskantním příliš, sotva by šlo odpovědně pominout možnost, že to budou projekty právě tohoto druhu, s potenciálem hladce odvrátit debatu od otázek, které by jim mohly být nepříjemné vposledku snad i tělesně. A lze důvodně předpokládat, že nápadů kalibru po všech stránkách srovnatelného s trháním plombovaných zubů zemřelým tají útroby Evropské unie ještě dlouhou řadu, disciplinovaně zde číhajících v záloze na rozhodný okamžik.

 

Tenhle však, vedle již zmíněných, obsahuje ještě určitou významnou kvalitu navíc. Jen si ten obraz prosím vykreslete svým vnitřním zrakem: Smrtelné lože, na němž v posledním tažení chroptím možná já, možná vy, možná celá jedna civilizace, zatímco vedle něj už s kleštěmi v ruce nedočkavě postává Evropskou unií certifikovaný dentista… Kdo si dokáže představit působivější metaforu situace, do níž jsme se nechali zavést?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 070 komentářů u „Co přijde po multikulturalismu?“

  1. S tou Krndou to není blbý nápad. Třeba by se dala přesvědčit, že tam méně hrozí Ištvan. Je jen otázka, kdo by ji nahradil, to nevidím růžově.

  2. Šílená Johana už je v operačním nasazení, na nulandovský VUML potřebují dalšího od Sereše.

  4. Ahoj!
    To je místo pro Jakuba Jandu z jímky s Evropskými hodnotami.

  6. Omlouvám se, jsem už třetí den hlídací babička nemocných vnoučat a tak nemám čas číst vše – ale při letmém nakouknutí si připadám, jako bychom už byli součástí východního bloku. Teda pod přímým vlivem Ruska. Asi to dělá ta azbuka, co se tu poslední dobou tak často vyskytuje. Přiznávám, na stará reumatická kolena nehodlám obnovovat znalosti a tím pádem se nedočtu. Ale možná je to jinak, možná je to tady jen ftipné glosování nebo reakce na PR tzv. západní propagandy. Tu východní tak nějak přehlížíme. No, asi se dočkám několika pošťouchnutí. Never mind…

  7. Sociolog Petr Hampl. Jako vždy, stojí za přečtení.
    Doplňuje se to dobře s tou školou „demokratických aktivistů“ Viktorie Fuck Nulandové…

    „Předali jste Česko cizincům a ještě jste jim za to zaplatili…“ viz http://jdem.cz/brh8x2

  9. Zpátečníku, zdravím. Nebyl by prosím odkaz na p. Robejška v textové podobě? Já se přiznám, že mám s videem jistý problém.

    Natolik bytostně nesnáším redaktory ČT, ať již ty nynější, tak i ty všechny bývalé do jednoho, že pohled na ně mi působí nevýslovné utrpení. Mezi nimi má své čestné místo i zkřivený rypák Daniely Drtinové a ježatá tlama Martina Veselovského. Podobně jako krysí ksicht mladého Železného, snaživé svazačky Marcely Augustové či pověstné egomaniakální zrůdy Václava Moravce. Nejnověji i rachitickou Danielu Písařovicovou s jejími gestapáckým zjevem, která se snad vyučila svému nečestnému řemeslu u Liny Heydrichové. A k tomu ještě asi jeden milion dalších provařených ksichtů z TV či redakcí různých časopisů prošlých Respektem či Reflexem, stbáckými janusovskými LN a MF či Rudým Právem apod. Nepovažuji je ostatně ani za lidské bytosti. Jsou to do jednoho zvláštní bytosti a navíc i loajální zaměstnanci Ministerstva Pravdy přesně dle Jiřího Orwella. Proto se těmto život znepříjemňujícím a obtěžujícím mediálním mrdkám seč mohu vyhýbám, podobně jako štěnicím a jinému nepříjemnému hmyzu a pokud to jen lze, dávám přednost výstupům textovým…

    Takže ti slibuji, že pokud se mi během zítřka, až vstanu, nepodaří najít ono interview Drtinové s p. Robejškem někde na webu jako text, tak se na to tebou již zde několikrát zmiňované interview podívám. Snad to mé 24″ EIZO vydrží…

    Jinak vůči p. Robejškovi nemám žádných velkých či zásadních námitek, je to jeden z mála lidí, jež používá mozek a nad jehož názory se vyplatí přemýšlet…

  10. Což o to Bohouši, o Drtinové jsem cosi málo napsal tuším v 669… S potěšením Ti mohu sdělit, že některá z jmen, jež zmiňuješ, mi neříkají vůbec nic. Proslulého Václava Emanuela Moravce jsem viděl (ovšem až jaksi sterilizovaně, s odstupem a po částech, někde ve webovém archivu) naposled snad u příležitosti presidentské volby. Již jsem na těchto stránkách myslím kdysi uvedl, že svůj televisor jsem daroval bezdomovci, hned jak jsem na obrazovce spatřil dramaticky zachmuřenou physiognomii Jiřího Rumla, stojícího v zástupu za televizním hlasatelem skoro jak letenská fronta na maso za vožděm. Čtrnácte tomu již let!

    Tudíž pro Tvou averzi mám plné pochopení, ale o přepisu rozhovoru bohužel nevím. Sám jsem uvažoval o tom z něj sem vypsat pár Robejškových thesí, avšak zatím nic… Též proto, že na první i druhý poslech se mi jich tam zdálo být docela dost, vždy jen tak lehce pohozených. Jinak on tedy, vedle toho, co píšeš, myslím má především schopnost (vyvolanou pobytem v německém prostředí?) své názory takříkajíc zkomunikovat, vyjádřit je jazykem, jemuž by mejnstrým těžko oponoval (pročež ho raději zcela ignoruje). –– Třeba by ses ale dokázal překonat? Mysli prosím na soudní patology, mysli na detektivy vyšetřující vrahy malých děvčátek!

  11. No dobře, tak alespoň jednu: On tam (krátce) říká, že dnešní systém Západu je perverzní, přičemž jakožto definiční znak perverznosti vymezuje, že takovýto systém odměňuje to chování, které v důsledcích fakticky směřuje proti němu. (Cosi podobného jsem si kdysi říkával o reálném socialismu.) Přeji dobrou noc, třeba ještě něco dospím…

  12. Zpátečníče, ahoj. Ty mi chlape konkuruješ v nespavosti. Já si půjdu za chvilku lehnout.

    Určitě, pokud to nenajdu na webu, si ten rozhovor shlédnu. To slibuju…

    Já si tu v poklidu zatím pátral ve svých jámách pamětnicích, kde mám drobnou knihu z r. 61 „Chtěli nás vyhubit“, zatím jsem jí celou nenašel (měl jsem ji tuším po kouskách). Ona je dnes tak hektická doba, že z dnešních eurohujerů nám co nevidět vyrostou noví euronáckové. Mají již dobře našlápnuto a paměť mají dostatečně krátkou. Tak by bylo škoda nějaké věci vytěsnit ze své paměti a PC…

    Díky za tvou [760]. Mimo Rumla, též si ho pamatuji, mi v paměti tenkrát z TV čumilů utkvěl ještě ksicht Květy Fialové (Tornádo Lou). Od té doby jsou pro mne všichni pouhými ubohými komedianty…

    Když jsi tak neotřele připomněl Dürrenmattův Slib, tak ani já se z něj nevyvážu… 😉

    Dobrou…

  14. Hm, tak podle Dany, ti kteří ovládají azbuku, jsou pod ruským vlivem.
    Z této logiky pak jasně vyplývá, že Šumavák je pod německým vlivem, skimic, co tu trousí co chvíli nějakou tu fráninu pod vlivem francouzským, PeS sem, padouch jeden, občas pastne nějakou tu anglinu… 😀 😀
    Jenom nevím, když sem někdo napíše nějaké to staré moudro latinsky, jestli je pod vlivem starého Říma či čeho?

  15. Rputi 🙂

    Máte to špatně . Rozumět englicky,francouzsky , německy je podle Dany v pořádku.
    Jen ti, co nedokázali zapomenout azbuku, ač ji možná 30-40 let nepoužili, jsou podezřelí. Asi by měli být registrování, a být pod policejním dozorem. 😀
    No , máte smůlu. Asi budete na seznamu úplně nahoře 😉

  16. Halle, uznávám, je to hrůza, když ještě ke všemu umím cyrilici. Měla bych se nad sebou zamyslet, jestli náhodou nejsem srbský separatista! 😀 😀

  17. No, Rputi,

    tak to máte blbý. Asi už pro Vás mají celu v Haagu 🙂

  18. Dobré ráno vespolek,

    BohoušiB, pokud najdeš Robejška textového, prosím, prosím, vysdílej. Já měla za to, že mám na českou TV jen občejnou alergii, ale tys mé příznaky vysvětlil dokonale 🙂
    Snáším leda Prima Zoom, když vysílají dokumenty zahraniční provenience….

    Rputi,
    ten článek se mi nepozdává – proč ten detektiv pózuje jak s prominutím blbec s nějakými zakuklenci ? A sám ukáže nejen obličej, ale dokonce podrobně popíše akci ? To už další děti nezachrání, pokud tedy i tohle není jen zpravodajství pro Blesk.

  19. Matzurko, co vím, tak ono ho stejně zná celé Polsko. On není ani tak dedektýv, jako „profesionální superman“. Prostě kohoutek na plotě – si musí zakokrhat, kdyby na sůl nebylo.
    Ale v tomhle případě posloužil dokonale!

    Já už o tom vím z dřívějška, na You Tube jsou i nějaká ruská videa – a je to síla.
    Např. nějakým Rusům sebrali 12-letou holčičku, ale té se podařilo utéct. Tak v Norsku všechno nechali, skočili do auta a zastavili se až na území Ruska.
    Jsou tam velice smutné příběhy….

  20. Matzurko,

    utajování by bylo zbytečné. Tohle všechno asi padlo před polským soudem, případně si to norská policie zjistila při vyšetřování.
    No a ten polský detektiv si trochu reklamy zaslouží 🙂
    kdyby ho chytili, dlouho by z norské basy nevyšel.

  22. Nejhorší na těchto případech se mi zdá to fanatické přesvědčení norských úřadů, že jen jejich model je správný a možný….
    A ignoruzjí to, že existují i jiné modely , a fungují.
    Pomyšlení , že plácnout dítě rukou na zadek je zločin…..

    Naprosto šílené….

  23. Halladine, já mám z toho líčení těch konverzací dojem, že už mají jen za ty léta vypracované postupy a když si zamanou, tak cokoli je špatně. Hádáš se s maželkou – špatně, nehádáš se – tak to je určitě patologické… atd…

  24. A to ještě kdyby Norové viděli naši služební pohotovostní vařečku, to by bylo na doživotí.

  25. Skoro bych řekl, že ti zaměstnanci toho úřadu pracujou v úkolu….

  27. Já se tedy taky přiznám-čtu věci v azbuce několikràt týdně-spravuji firemní reporty v ruštině…

  28. To jsou podobné šílenosti jako odsuzovat Velikonoční pomlázku. Samozřejmě, bez extrémů typu hození do vody, polévání kýblem a tak podobně.
    Ale dost dobře nechápu, jak může být škodlivé symbolické švihnutí něčím po pozadí ( Tak aby to nebolelo) a pokropení voňavkou.
    Leda by se bralo za obrovskou újmu to, že dotyčná „oběť “ následně zavání… 🙂

  29. Halle, kdybys použil „Moskovskyje duchy“ tak je to přímo pokus o vraždu! 😀

  30. Halladine, pracují. Na hodinkářském fóru se o tom rozepsal český geolog, který v Norsku žije a pracuje pro naftaře. Barnevern je soukromá organizace, která kasíruje podíl z každého vyplaceného příspěvku na pěstounskou péči.
    Kdekoli jinde v Evropě by něco takového bylo nemyslitelné – aby o odebrání dětí rozhodovala firma, která je na tom finančně zainteresovaná.
    Ten geolog se zmínil, že zatím děti nemá, ale až to bude aktuální, vykašle se na norské peníze a vzhledem ke katastrofální úrovni norského školství a vzhledem k Barnevernu se z Norska odstěhuje. Tam se dokonce lidi udávají navzájem. A každý, kdo má děti, se o Barnevernu bojí mluvit. Nakonec, to samé píše i Ruščák.

  31. Halladine, on je to hlavně obrovskej kšeft. Ten pěstoun dostane měsíčně 16000 norských korun, tak není líný upustit všimné, aby nějaké dítě do péče dostal! Takže ti „socprdové“ jsou asi značně finančně zainteresováni… 🙁

  32. Dám sem citaci, snad se na mě ten kolega nebude zlobit:
    „Taky nesmíš doma před děckem chodit ve slipech, dívat se výhradně na nenorskou televizi, dat mu před školkou pusu a tak dál a tak podobně. Navíc musíš být připraven na to, že tě kterýkoliv soused, kolemjdoucí, nebo klidně kolega z práce nabonzuje. To se stalo známému, Čechovi, minulý týden. Jejich syn, třetí třída, měl u nich doma kámoše že tridy. Toho si večer přišel vyzvednout jeho otec, nor, vesničan, místní, známý. Normálně seděl s českou matkou toho českého kluka v kuchyni a čekali, až děcka přijdou z venku. Děcka přišla z venku, vybehaná a vymrzlá a syn těch mých známých vešel do obýváku v botách. Jeho máti ho okřikla. A poslal ho se vyzout. To vše mimo zrak návštěvy. Syn přišel pak do kuchyně. Návštěva slyšela tedy okriknuti v češtině, čemuž chlápek nerozuměl a pak vešlo děcko do kuchyně naštvané, protože bylo pokárané a s červenýma licama, protože přišli po třech hodinách z venku. Chlápek odešel, nelenil a doma napsal dopis na barnevernet, že byl svědkem toho, jak děcko bylo zfackované. To samozřejmě nebyla pravda a byl to jen výplod chorého, norského mozku. Ale stačilo to. Za dva dny telefonát že školy, tam dvě baby, z barnevernet, advokát, na telefonu překladatel a už to jelo. Děcko už bez vědomí rodičů vyslechnuté. Barnevernet vyhrožuje neustálým sledováním rodiny a tak. Ani na nás pochybností, že by to udání třeba mohlo být nepravdivé, nebo vymyšlené. Absolutní presumpce viny a je na rodičích dokázat nevinu. Jenže jak dokázat, že se něco, jako facka, nestalo? Takže tolik k tomu, že na obvinění té Michalákové „přece něco musí být, vždyť je to přece Norsko“ . Paradoxní je to, že vše se stalo právě proto, že oni to děcko vychovávají právě tím jejich norským způsobem, tedy že na něj nikdy ani nesáhnou, všechno mu tolerují, děcko je tedy rozmazlené, nemá mantinely a tedy vběhne v botách do obýváku. Prostě státní moc zcela mimo soudní kontrolu, která vytváří tragické absurdity všude, kam vstoupí. „

  33. Dobré ráno,

    Dano ode mně se teda poš’touchnutí opravdu dočkáš.

    Prosím Tě, co blbneš? Nevím, proč by se sem nemohl dát citát z ruských novin, je to jen informace a není nutno s ním souhlasit. Ruzumnej člověk, když se se tím chce zabývat více než nad úroveň hospodských tlachů si přece může a měl by ověřit i zdroje z druhé strany a ne jen to, co je přecezeno přes naše media.
    A na azbuku je funguje překladač, pokud jsi ji už zapomněla.

    JInak někteří si tyhle věci pamatujeme léoe, někteří hůře. Já jsem taky azbuku zapomněla, můj muž si ji pamatuje dodnes – asi
    hlavně díky svému zájmu o staroslověnsštinu, takže má praxi s cyrilicí nebo má prostě lepší paměť, co já vím….
    Ostatně kdo se zabývá slovanskými jazyky a vlastně i dějinami, tak se bez znalosti azbuky neobejde. Novinář nebo překladatel taky ne.

    Nicméně i já, jazykový idiot, jsem dodnes se s rusy domluvit například kudy mají jít. 😀

    To bereš jako za politický postoj a ne za směšnou trapnost, když se někdo holedbá, že neumí rusky ani kváknout, ačkoliv je jasný, že z tej ruštiny musel asi odmaturovat? Vždyt je to směšný a trapný.

  34. Foundry,
    hmm, tak udávání pro odebrání dětí. Tak ve srovnání s tímto se české udávání kvůli zabíjačce jeví poněkud méně odpudivé.

    Stran jazyků – o PEGIDě tu dvd odkazoval na zdroje německé, Je sui Charlie je francouzsky… Dano, proč ti zavání propagandou, když se o ukrajinském konfliktu referuje i rusky ? Ne jenom že Rusko je v tom namočené, ale i podstatná část Ukrajinců považuje ruštinu za svou rodnou řeč (zákaz ten jazyk používat byl jednou z příčin konfliktu). Já německy umím akorát pár nadávek, francouzsky leda podzravit. Takže případné odkazy nečtu, ale že bych to považovala za propagandu… mno, každý to holt máme nastaveno jinak. Já považuji znalost jiného jazyka za výhodu – člověk může daleko lépe pochopit, o co tomu druhému jde. Těm, co zvládají jazků více než já, tiše závidím – nejsou odkázání na překroucené překlady. Ono to ani není o tom v jakém jazyce kdo píše, ale co je podstatou toho sdělení.
    C´est la vie, aneb „taková je žízeň“ 🙂

  35. DANO (právě jsi mi vyhubovala, že o tobě píšu ve třetí osobě), takže ještě jednou v osobě první!

    Své 756 jsi nepovažovala za nutné adresovat komukoli, pouze jsi své nařčení „vypustila do prostoru.“!
    Jestli neumíš azbuku, je to čistě tvůj problém!
    Odvozovat ze znalosti azbuky naši závislost na Rusku je naprostá pitomost!

    A maYda má pravdu: „To bereš jako za politický postoj a ne za směšnou trapnost, když se někdo holedbá, že neumí rusky ani kváknout, ačkoliv je jasný, že z tej ruštiny musel asi odmaturovat? Vždyt je to směšný a trapný.“

  36. Ahoj!
    Mám malou poznámečku:
    Norský způsob výchovy dětí, zvl. pod dohledem Barnevernu je samozřejmě ten nejlepší.Např. Breivik byl v péči této „sociální péče“od 4 let…

  37. MaYdo, ad 783 – dokázat se s Rusy rusky domluvit KAM mají jít, je v pořádku… 😀 😀 😀 😀

  40. 787. sumavaku,
    Kdyz nasadis spravny vyraz a promluvis pomalu, zretelne a dostatecne nahlas, tak i Cinan pochopi z toho ceskeho er KAM se ma neprodlene odebrat 🙂

  41. zdravím !
    Tak k té znalosti ruštiny: povinně jsem se učila ruštině 11 let-z toho 3 roky mne „trápila“ dokonce „rodilá mluvčí“; a nejenže mám maturitu z ruštiny, dokonce jsem byla „odzkoušena“ i na VŠ ….ufff, asi budu první na seznamu podezřelých 🙁

  42. S Čínany se nejlépe a zcela plynule dorozumívá v Masných krámech již po pěti (Číňan) až deseti Budwarech.
    Mnohokrát ověřeno praxí. 😉 😀

    PS.
    Po dvanácti s kýmkoliv.

  43. Týýý jo, to je něco, to Norsko….

    My bychom byli přímo vzoroví rodiče pro Barnevern. 😀

    Ve věku dvou a čtyř let byla dítka svědkem toho, že tatínek hodil prudící maminku do Orlické přehrady. Oblečenou. Prostě jsem nebyla v nejlepším rozpoložení, no….
    Následkem koupele jsem tehdy naznala, že dobře mi tak a dodnes se tomu smějeme. Děcka tu příhodu vypustila z hlavy.

    Pohotovostní vařečku jsme měli dokonce s namalovaným výhružným ksichtem.

    Hlas jsem zvyšovala často, zejména v situacích, kdy aby mně dítka vůbec slyšela, bylo nutno je přeřvat.

    Děti v sobotu a vneděli ráno lezly k nám do postele, mazlily se, dstávaly pusu na cestu, ať šly kamkoliv. Dcera se dodnes přitulí, když se díváme na televizi. Ale to teď už je OK, neb je dle zákona dospělá 😀

    Dítka dávno nebyla zletilá, když jsem byla přes noc z domu a vysvětlila jím, jak se mají postarat o večeři a snídani a že mají odejít do školy včas

    Plácnutí přes zadek bylo mnoho, ale utkvěla mi situace, kdy jsem oblíkala asi tak rol a půl starou dceru, abychom došly do školky pro bráchu, spěchala jsem, protože už nebylo moc času a ona se rozhodla, že nebude spolupracovat. Když jsem už bylůa zplavenáí jak kůň a pbě uši zalehlž, zvedla jsem ji za jednu ruku do vzduchu, vyšila přes plínky jednu takovou, že mně ruka brněla a posadila toho rvoucího prevíta na zem. Lapla po dechu, asi půl minuty jen zírala – pak se usmála od ucha k uchu a byla to ta nejmilejší holčička.

    Samozřejmě jsme se s mužem hádali a řešili rodinné záležitosti i v doslechu dětí – ono to v 1+1 jinak ani nejde. Když umřel dědeček, byly děti malé, ale babičku obrečely a třiadevadesátiletou sousedku taky. Nemluvě o tom, že v životě dětském jsou i jiné příležitosti ke smutku a pláči – odstěhování kamaráda, úhyn domácího mazlíčka…. Co když se dvanáctiletý nebo třinástletý holce líbí nějakej kluk a obrečí, že ho viděla, an se dvoří jiné?

    No a v 1+1 moje děti vyrostly i bez vlastního pokoje.

    No a nevím, co by s Barnevernem uděly hysterické výstupy mého syna na základní škole. My to řešili s učitelkou tak, že měl dovoleno používat mobil a vždycky mi zavolal a ječel, že nenávidí školu a svět a všechny. Nechaly jsme tomu volný průběh a cca o půl roce ty telefonáty přestaly. Učitelka nebyla správně uvědomělá, neb nnic nehlásila na žádnou sociálku, řešila to s námi a terapeutem.

    Vůbec bych chtěla vědět, jak by si celej ten jejich pošahanej systém poradil s takovými dětmi , jako je můj syn…. Co by si s ním počali pěstouni? Vrátili by ho? Mlátili by ho? Nebo by ho nechali být, protože bavernet by měl ze školy hlášku, že to je porucha a dítě potřebuje zvláštní péči a tak by ho nikdo do pěstounský péče nechtěl?

    Jám mám dojem, že to už není nai na doživotí, to už je na popravu s mučením. 😀

    Ale docela se těším, až ty pěstounský děcka vyrostou a začnou to těm pěstounům vracet. A doufám, že nějaký z těch dětí ty svoje pěstouny podřeže 😀

    Mimochodem, pěstouni taky nesmí dát děcku pusu? To musí být děsná země. To vypadá jak když tam žijí rossummovi univerzální roboti.
    Mimochodem, tughle dávali R.U.R v radiu a z toho, jak je to aktuální, přímo mrazilo.

  44. Ale jo, Rputi, já tě chápu.
    Westíku – co máte s těmi seznamy? Že by ve stylu: Podle sebe soudím sebe? O seznamech tu píšete vy a pár dalších. Stačí se začíst výše.
    MaYdo – Matzurko – omlouvám se, ale při letmém nočním nakouknutí to tady opravdu vypadalo jako v ruskojazyčném foru. A přiznávám, pod tíhou obvinění, že rusky umím nejen mluvit, ale i číst a také i trochu psát. Akorát mě to na českém fóru moc nebaví.
    A jdu pečovat o nemocná vnoučata, vařit oběd a vůbec normálně babičkovat.

  45. 723 Zpátečníku, jestli tomu dobře rozumím tak to není nepodobné predikci cen akcií podle dosavadníhu průběhu. Přesvědčil jsem se, že někteří to kritizující mají prvadu a že spoléhat na to je dost drahá zkušenost, a že jsem měl zůstat při osvědčené fundamentální analýze. Takových ztrát je například politolog ušetřen. Když aplikuji fundamentální analýzu na záležitost národní, zdržím se dalšího, abych nebyl sprostý.

  46. westíku, já mám taky VŠ zkoušku z ruštiny. Tu má každej, kdo v našem věku studoval VŠ. ale já mám polehřující okolnost, byla to jen technika a maturitní znalosti jsme si rozčířili jen o termíny ze stavebníctví. Což by se vlastně dnes mohlo hodit, protože ručtina je podobnější ukrajinštině než čeština.

    Dano, a to má být omluva nebo další sprduňk?
    Píšeš sem přece léta a lidi tady znáš bez ohledu na to, jestli sem pastují azbuku nebo třeba čínský znaky. A „ruskojazyčný“znamená něco jiného než “ pod ruským vlivem“.

    Rusky mluvil a psal třeba i Solženicyn a mluví a píše tak i Putinova opozice.

  47. Dano,
    vnoučatům přeji brzké uzdravení a doufám, že se ti děti za tu péči budou královsky revanšovat – ty jsi babička přímo ukázková 🙂 !!!

  48. 6Tak to tedy koukám jako z jara, na to , co sem Foundry pastnul.
    A neodpustím si levičácké rýpnutí – tak to dopadne, když se zprivatizuje, co zprivatizované být nemá !
    Úředník s pevným platem by takhle neblbnul – pokud by o nebyl hyperaktivní blb.

  49. Já maturitu z ruštiny neměl, tehdy ještě nebyla povinná. Maturoval jsem z angliny.
    A když naše ruštinářka zjišťovala, kdo chce z ruštiny maturovat, a zjistila, že já ne, oddechla si, a slíbila mi bonboniéru.
    Nedala mi ji, mrcha jedna 🙂

  50. Halle,
    vidíš, časy se mění. Já už maturovala z ruštiny povinně, a za volbu pátého přemětu – angličtiny – jsem byla na „koberečku“ u ředitele, že si mám prej raději vybrat ZVOP.

Komentáře nejsou povoleny.