Co přijde po multikulturalismu?

Zpátečník

 

Pohleďme z dáli: Dva bratři, na jejichž výchově se v míře, kterou odsud těžko posoudit, podílel jednak islám, jednak dětský domov, dost možná zřízený anebo řízený francouzským státem, se dostavili na redakční poradu pařížského týdeníku, načež celkem poklidným tempem, jaké je ve Francii a vzdor zdání i v Paříži obvyklé, aniž by u toho byli tamní policií přespříliš rušeni, vyvraždili podstatnou část redakce. Pohnutkou jim zajisté mohl být dosavadní obsah časopisu, který mohli považovat za soustavně vysoce urážlivý vůči svému náboženství, potažmo vůči sobě osobně; zda jej však takovým vskutku shledávali, či zda je tam prostě někdo poslal, se jich však již nikdo nezeptá, neboť poté byli hledáni, pronásledováni, obklíčeni, a v dobrém souladu s tím, čeho se dopustili, zastřeleni.

 

Toto tedy byla odpověď policie a bezpečnostních složek; sice možná drobet opožděná, přesto však přinejmenším v hrubých rysech standardní a jistě správná. Jak ale odpověděl mainstream? S čím přichází nyní, kdy jest patrno, že zavraždění žurnalisté de facto doplatili na to, že svoboda slova dosud nebyla účinně transformována v právo předepisovat ostatním, jak tomu slovu rozumět? V neděli jsme zdálky mohli pozorovat toliko velkolepé pokrytectví, manifestované v imposantních, zřídka vídaných rozměrech. Grandiosní marš za svobodu slova přirozeně nemůže skončit jinak než dalšími pokusy ji ještě více omezit; samozřejmost této stránky věci je zjevná natolik, že postrádá veškerou praktickou hodnotu a nestojí tedy ani za diskusi. Hlavní a také téměř jediný závěr, který si umím z reakce mainstreamu odvodit, proto je, že odpověděl preemptivně. Pokusil se, jako již nesčetněkrát předtím, zareagovat dříve, než se v mysli daňových poplatníků zřetelněji vynoří znepokojivé otázky.

 

Takovouto otázkou ovšem dnes už těžko může být, zda snad multikulturalismus nakonec není minimálně v jistých ohledech přece jen trošičku nesprávný. Mimochodem, multikulturalismus, jak je to slovo nyní užíváno, prosím vůbec není to, co jsme zde mohli vídat až do 30. let 20. století, kdy jednotlivec leckdy nevěděl, zda je – bráno národnostně, kulturně či politicky – Rakušan, Němec, Žid nebo Čech (a čím vzdělanější, tím si byl svou identitou méně jist); kdepak. V newspeaku multikulturalismus znamená soužití nekompatibilních kultur na jednom území, zpravidla postupně vnucené původní většině jejími politiky aplikací tolik osvědčené salámové taktiky v efektivní kombinaci s fait accompli. Ne, chybnost multikulturalismu veřejně přiznali už před několika lety nejčelnější pohlaváři Západní Evropy; ostatně jejich voliči si tuto otázku již během předcházejících desetiletí zodpověděli v přísném soukromí, tiše a individuálně, kdykoliv jejich zdravý rozum alespoň na krátký okamžik procitl z obluzení politickou korektností. Snad tedy, nezačnou se poplatníci ptát, zda by se dnes, kdy už je dávno pozdě, neměly z očividné nesprávnosti multikulturalismu vyvodit nějaké důsledky? Jenomže dnes, kdy už dávno je beznadějně pozdě, se důsledky dají fakticky vyvozovat leda vůči jeho proponentům, propagátorům a realizátorům. A tohle pochopitelně je to poslední, co by si politická třída – politici, vysocí úředníci, media – přála.

 

* * *

 

Mám nicméně za to, že v pohledu na své politické elity se běžný volič často zásadně mýlí: Ve světle jejich výsledků, které by sotva šlo označit jinak než jako souvislou sérii spektakulárních státnických selhání, bez výjimky prohlubující, ne-li rovnou působící neřešitelné problémy ve všem, nač sáhnou, mívá tendenci je všechny zleva doprava, jednoho pěkně vedle druhého, pokládat za pitomce, buď bezmocně vláčené událostmi, anebo je se vzácnou pošetilostí sami nemístně a zbytečně iniciující. (K tomuto dojmu voliči klamně napomáhá i pohled zblízka na jejich lokální pomahače a poskoky; ti ovšem jsou pouhé figurky, u nichž by intelekt byl spíše přítěží.) Takovéto mínění, jakkoliv obecně rozšířené, bych si však dovolil pokládati za omyl, naprostý, flagrantní, zavádějící a krajně nebezpečný. Již pouhá obezřetnost mne nutí předpokládat, že se mezi politiky, a tím spíše kdesi v pozadí za nimi, vyskytují přinejmenším jedinci vyzbrojení vrcholnou inteligencí, rozhodností i citem pro perfektní načasování. A tento předpoklad lze průkazně doložit.

 

Přejete si důkaz? Jeden pádný je v článku http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358588-evropa-resi-emise-rtuti-vznikajici-pri-kremacich-aktiviste-navrhuji-trhani-zubu.html , který se na chvíli objevil a pochopitelně vyvolal odpovídající odezvu, předvídatelnou a nepochybně též předvídanou. Připouštím, že jsem se nepokoušel původ článku vysledovat zpět; beztak bych dříve či později skončil v tísnivých temnotách bruselských kuloárů, neproniknutelnějších než Kafkův Zámek. Původ však stejně není ničím zajímavý, zajímavé je načasování. To, že myšlenka, plně srovnatelná s těmi nejméně otřelými nápady nacistů, kupříkladu s jejich originální ideou vyrábět mýdlo z lidského tuku, jednoduše a dvěma slovy nechutná nehoráznost, k nám skrze media přichází právě teď, necelý týden po vraždách, stěží může být pouhá náhoda. Naopak je to – s pravděpodobností blížící se jistotě, trváte-li stále na tom ponechávat si nějakou výhradu – dokladem bezprecedentních kvalit euroideologů a europropagandistů, ze střetu s nimiž by Goebbels prchal s dětským brekem. V kritickém okamžiku zkrátka stojíme před hrozivým zjištěním, že to ani v nejmenším nejsou žádný mejdla.

 

Čím jiným by mohli lépe zastínit pro ně velice málo žádoucí veřejnou debatu o sebevražedných zhůvěřilostech a zrůdnostech, jimiž implementování myšlenek multikulturalismu bezpochyby bylo, než zrůdností ještě obludnější? Potud je reakce eurobafuňářů zcela přímočará a logická. Nepřehlížejme zde ovšem ráznost, s níž do svých rezerv idejí sáhli: je nezaměnitelným znakem vůdčího ducha. Skvělost jejich celkových schopností nám však nejlépe ukazuje studium rysů jejich návrhu skrývajících se na úrovni druhého plánu, opírající se o dosavadní zkušenosti s eurounijní praxí. Omezíme se tu na několik nejvýraznějších.

 

V první řadě je to dokonalá škálovatelnost – od pokusného balonku až po komisionální otvírání rakví na katafalku – a odtud plynoucí elasticita. Tak například, k realizaci netřeba přistoupit ihned, nýbrž jako obvykle až po přechodném období; jeho délka je jedním z libovolně nastavitelných parametrů, o němž možno vést plodnou demokratickou diskusi. Samozřejmě poběží vysvětlující kampaň; náklady na ni jsou dalším takovým parametrem. Vedle toho nám povinná pieta k zesnulým brání připustit, aby jim amalgamové plomby z oněmělých úst rval kdejakej funebrák. Nic takového! Bude to vždy jedině specializovaný dentista řádně proškolený neziskovou organizací, financovanou přímo z rozpočtu EU. Povolíme přítomnost pozůstalých u výkonu? Eventuálně ji budeme vyžadovat? Toť další silné téma. A v každém případě, tam, kde by se ukázalo, že pokroková myšlenka prozatím naráží na předsudky a zastaralé stereotypy, bude možno negociovat dočasné výjimky. Představitelé místní vlády odletí do Bruselu, a po perném celonočním jednání prosadí (za mírné ústupky v jiných, nedůležitých oblastech) dvě amalgamové plomby na českého nebožtíka bez extrakce po dobu nejméně příštích pěti let. Unaveni, leč úspěchem hřáti pak v rozjásaném ranním vysílání bezelstně prozradí, že o čtyřech plombách po sedm let, s nimiž tam, jak všude rozhlašovali, původně jeli, stejně předem věděli, že neprojdou.

 

Za další, návrh s velkou pravděpodobností vždy zůstane plně pod kontrolou eurobafuňářů. Ti jej tak budou moci znovu vytahovat na světlo kdykoliv dle své potřeby, a zase jej v klidnějších dobách ukládat k ledu. Taktéž prakticky neriskují, že by iniciativu neplánovaně převzala nějaká na nich nezávislá tlupa aktivistů; musela by jej totiž obohatit něčím ještě hnusnějším, což, jak každý vidí, je v tomto specifickém případě proveditelné jen obtížně.

 

Last but not least tu ovšem též je nezakrývaná kontroversnost, pokradmu a neúnavně pracující ve prospěch skutečného účelu návrhu: Na jedné straně všechny ty zpozdilé a nicotné, avšak početné, ba konce neberoucí výhrady reakcionářů, tmářů a všech nepřátel pokroku, na druhé nezpochybnitelné blaho Evropanů a celého lidstva! Čemu dát přednost?

 

* * *

 

Uvažujeme-li tudíž, s čím elity EU přijdou po multikulturalismu, jakmile se toto téma pro ně stane riskantním příliš, sotva by šlo odpovědně pominout možnost, že to budou projekty právě tohoto druhu, s potenciálem hladce odvrátit debatu od otázek, které by jim mohly být nepříjemné vposledku snad i tělesně. A lze důvodně předpokládat, že nápadů kalibru po všech stránkách srovnatelného s trháním plombovaných zubů zemřelým tají útroby Evropské unie ještě dlouhou řadu, disciplinovaně zde číhajících v záloze na rozhodný okamžik.

 

Tenhle však, vedle již zmíněných, obsahuje ještě určitou významnou kvalitu navíc. Jen si ten obraz prosím vykreslete svým vnitřním zrakem: Smrtelné lože, na němž v posledním tažení chroptím možná já, možná vy, možná celá jedna civilizace, zatímco vedle něj už s kleštěmi v ruce nedočkavě postává Evropskou unií certifikovaný dentista… Kdo si dokáže představit působivější metaforu situace, do níž jsme se nechali zavést?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 070 komentářů u „Co přijde po multikulturalismu?“

  1. 200-no to se vznášel Duch nad vodami …

    Jinak se u Palacha demonstrovalo … hádejte … proti Zemanovi !
    Palach by to tak určitě chtěl, říkali to aktivisté.

  2. Vztahový manažer – není to to, čemu se dříve říkalo pasák?

    S tím, kdo to platí, bych si hlavu nelámala…. Dotace na to asi neberou a když si klienti jsou ochotni tolik zaoplatit, že zbyde i na psychologickou podporu, budiž přáno klierntům i holkjám.

    že ale ten chlap umí hezky vokecat a načančat fakt, že je vlastně bordelmamá? 😀

  3. Muhehehe!
    Jaksi to svědčí o tom, že Ukrajinu vedou lidé nemající jakékoli povědomí o čemkoli…

    …Přijetí tohoto zákona vytvoří svéráznou právní kolizi, kterou nelze samozřejmě brát vážně. Jde spíše o symboly. A ty neprospějí nadměrně aktivní kyjevské moci. Vždyť denonsace smlouvy o vytvoření SNS formálně vrátí Ukrajinu nejen do složení Sovětského svazu, ale dokonce do složení Ruska jako právního nástupce bývalého sovětského státu…
    http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/ukrajina-back-in-the-ussr/

  4. PAlach byl myšlením reformní komunista, takže se nedá vyloučit, že by dnes byl v řadách KSČM.

  5. Dobré popolední,
    koukám, NoName, vy rád hrachem o zeď 🙂 ?

    Martine TT,
    no, že učitelky nezvládají Excell je sice možné, na druhou stranu při výuce hudební výchovy bych raději, aby zvládaly hru na aspoň jeden hudební nástroj. A hlavně aby učitelé uměli naučit svůj předmět; v mnohých oborech na to stačívala tabule a křída…

  6. Náhodou, Rputi, přece jen něco dovedou. Mám před sebou konfety z Porošenkovy firmy Rošen. Bonbony jsou ručně balené, jako bývaly za mého mlada Hašlerky a mají žertovné přitažlivé názvy. Romaška, Červonyj mak, Koko čoko, Kara-kum, Djušes, Želeška se jmenují pamlsky, kterými zásobuje své věrné poddané Porošenko. Přivezla mně je pomocnice Lena, která si užila vánoční a novoroční dovolenou v městečku Buštyno, Zakarpatská Ukrajina. Stejně je to divné, v zemi zuří válka, ale je daleko, až k rumunským hranicím nedosáhla, zeť se úplatky vykoupil z mobilizace a tak si mohli užít svátků, jako by se nic nedělo. Jen ten dolar podražil, a to je špatně, protože je to jediná měna, za kterou můžou na UA něco pořídit.

  7. Dnešek prý má být nejdepresivnějším dnem roku 2015. No když tak čtu o školství a školách u nás, docela té charakteristice dnešního dne věřím. A ke všemu dnes dvě z mých vnoučat konaly přijímací řízení do první třídy základní školy. Obě prý úspěšně a rodičům bylo sděleno, že ani nemusí čekat na zveřejnění výsledků. Jen u jednoho bude ještě druhé kolo v půlce dubna, kdy, pokud se rodiče rozhodnou, bude další řízení ohledně zařazení do třídy nadaných žáků. Ve škole toho druhého takovou třídu nemají. A pro Martina: 🙂

  8. >dvd,
    no to je ten článek, na který odkazoval Martin, ne ? IMHO tam autor učitelky moc nepomlouvá; při popisu některých situací se spíš divím, že je ještě vůbec někdo ochoten učit.
    Pobavil mne kdosi v diskuzi, propagující pedagogiku dle dua Komenský-Frištenský 🙂

  9. Třída s nadanými žáky je segregace. Jak se nadaní žáci doví, že spolužák může mít Downův syndrom nebo může být cikán ?
    Jak to, že existují třídy s nadanými žáky bez Cikánů ?

  10. (197) No vida, že se v pojmu „okolnosti“ nakonec zorientujete.
    (204) No, tehdy a v jeho letech, byl by div, kdyby byl něco jiného. Dneska bych ho viděl tak u P&L, pokud by neskončil jako Kryl, ale to je všechno strašně zdálky. Ono se to tehdy tak ostře nesortovalo. Mne tehdy, v mých tehdejších letech, taky nenapadlo, že nejlépe úplně bez komunistů.

  11. V.Klaus ml.: „Sečteno a podtrženo, existují (bohužel) děti, které potřebují velmi odlišný způsob výuky a celé pedagogické péče. Stejně jako je úplně jiná dovednost – učit prvňáky než učit ve „třeťáku“ goniometrické funkce – tak je úplně jiná dovednost dobře učit děti s handicapy. Také se na to studuje jiný obor „Speciální pedagogika“ a existují Speciální (dříve „Zvláštní“) školy. Řada z jejich zaměstnanců (pár jich osobně znám) – přijde rovnou do nebe. Dělají nesmírně těžkou a vyčerpávající práci. Za pár korun.“
    http://m.novinky.cz/articleDetails?aId=359121&sId&mId

  12. Rputi,
    s V. Klausem ml. souhlasím, včetně toho „přijdou rovnou do nebe“ 🙂

  13. [209] Ta pedagogická metodika se jmenuje KOMAFRI, tedy Komenský – Makarenko – Frištenský. Jak by to mělo probíhat si asi každý dovede představit sám.
    Seznámil jsem se s ní v dobách gymnasiálních studií, občas jsem ji používal jako trenér. Jenže dneska už nemůže děti mlátit. Rodičům se nelíbí, když děti chodí z tréninku šermu s modřinami 🙁

  14. 205
    Kdysi, ještě za ženata , jsem se o něčem nemohl dohodnout s bejvalkou, tak jsem si sedl v předsíni na zem, s pytlíkem hrachu v ruce, a házel a házel 😀
    No, pak jsem to musel zamést 🙂

  15. 216 – zamést? Já bych nechala klečet. 🙂 Jak sis ustlal, tak si klekni. 🙂

  16. Dano 🙂

    docela věřím 😀
    Taky rozvedená, že ? 😉

  17. Dano, to asi záleží na tom, jetstli jediný výstup z bytu je jen přes tu předsíň, hrachem vystlanou nebo i jinudy.
    Aby se pak naposled nesmál klečící trestanec, až na tom hrachu uklouznu.

  18. A jejej,
    ukrajinci dostali další nářez. Najednou chtějí jednat, a přitom včera nebo předvčerem odmítli Putinův dopis.

  19. Nejdepúresivnější den v roce? Tak to abych koupila cestou z práce nějakou hodně dobrou čokoládu….. 🙂

  20. Jestli je to okolo těch truhlíků tak se možná ještě napřed premedikovat nějakým řízným truňkem!

  21. 223 Eva Kopacz pohrozila že přijede osobně. To Porošenka muselo znejistit.

  22. …Velice tvrdý postoj zaujímá nyní vůči Rusku německá kancléřka Angela Merkelová. „Proměnu jejího postoje – a jistě to není její osobní rozhodnutí – lze pozorovat od okamžiku, kdy velmi rozhodně vykázala rezidenta CIA z Berlína. Vzápětí na to zřejmě byl vyvinut nějaký tlak na její funkci a ona potom obrátila o sto osmdesát stupňů své aktivity na Ukrajině a zejména tu argumentaci, kterými je zdůvodnila. Ta její argumentace se setkala s tvrdou kritikou v Německu nejenom ze strany podnikatelů, ale i v Bundestagu, kde ji ostře interpelovala Sahra Wagenknechtová. Bylo to tak ohromující prohlášení, až se mi zdálo, že v tom okamžiku byla Angela Merkelová psychicky úplně na dně,“ říká Zdeněk Zbořil.

    Nepochybuje o tom, že kancléřka je pod tlakem formálních i neformálních skupin těch, kteří válku chtějí, nebo nechtějí. „Její odmítnutí reagovat na Lavrovovu výzvu, aby zhodnotila slova pana Jaceňuka o invazi Rudé armády na Ukrajinu a později do Berlína, může být dokonce vykládáno jako zásadní obrat Spolkové republiky Německo nebo alespoň její kancléřky k výsledkům druhé světové války. Je pod tlakem, který nedokážeme vysledovat, odkud přichází, ale nedivil bych se, kdyby v ne příliš dlouhé době buďto zase své stanovisko zásadně změnila, nebo se vzdala dalšího působení v politice. Je pod tak velkou kritikou z různých stran, že bych se nedivil, kdyby to neunesla psychicky ani fyzicky,“ poznamenává politolog.
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Zdenek-Zboril-o-Merkelove-psychicky-na-dne-nejvetsim-problemu-Zemana-a-k-protiislamske-akci-kde-pry-ozilo-heslo-Cechy-Cechum-354803

  23. (227) Chuděra malá. To musí být hrozné, ty formální i neformální nátlakové skupiny, s tím se určitě dříve nikdy nesetkala. Nedivil bych se, kdyby se celkem nic nového nestalo. 😛

  24. 227 i pan Zbořil si asi dal něco říznějšího proti depresi. Merkelová určitě po ničem jiném netouží jako komentovat plky ministra zahraničí Lavrova o plkách Jaceňuka.

  25. Skimici,

    ony byly pověsti o tom, že Merkelová odejde v Německu už dřív.

  26. skimici, já Andělínu viděla při tom projevu Sahry Wagenknecht – Andělína jen mrkala – té bylo zatra do breku!
    A když jí Lavrov požádá aby okomentovala tvrzení, že SSSR napadl Ukrajinu a Německo, tak to nejsou plky, podle mne!

  27. Skimici, už je tma. Truhlíky nebudou z tramvaje vidět. 🙂

  28. Mám dotaz:
    Byl jsem teď mimo a nyní čtu na různých webech, že se bojuje o doněcké letiště – to ale přece včera Porošenkovy trupy osvobodily ne ? – to tam mají nějaké druhé letiště ??

  29. Dnes o problémech Merkel v této oblasti píše i Focus.
    Nemá to sice váhu názoru nejsečtělejšího logika diskuse, ale přece jenom…

  30. 234-v Doněcku se bojuje i o pražské letiště !

  31. A byla tady kritika, že se málo komentuje domácí scéna – tak tady je jeden titulek z iDěsu, který mě velmi potěšil:

    Václav Moravec má nový diskuzní pořad, první díl bude vysílat z Bohnic
    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/moravec-diskuze-bohnice-fokus-ceska-televize-fns-/domaci.aspx?c=A150119_154442_domaci_hv#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box

    než jsem bohužel zjistil, že Vemeno to netočí v prostorách bez vnitřních klik…..
    A ke fší hrůze, je to další pořad NAVÍC k jeho nedělním 60 Minutes of Hate…..

  32. 201 NoName, pozorujeme vzácný politický jev. Vznik svatého v přímém přenosu.

  33. Schumi, já to říkám pořád – zemskej pumlíč se zaplet do nějaké červí díry či čo a časovou smyčkou jsme se ocitli na úsvitu středověku.
    Na Ukrajině máme vznik feudálních panství v přímém přenosu, sv. Vencu už máme – zázraky humanitárního bombardování činil již za života a další, tentokrát posmrtný zázrak je, že to letiště ještě není zavřený! Proto se po něm jmenuje.
    Ale jeden svatej je málo! Lid si žádá lid bude mít!
    Otroci se, pokud mě paměť neklame, prodávali na Poříčí. Tam bývala kupecká osada.

  34. prý nebýt otrokářství, tak český stát neexistuje 🙂

  35. 237 – Honzo: nikdy jsem se na to nedíval (snad před pár lety asi dvakrát), od té doby vždycky jen omylem (nejsem SM založen), takže nevím nic o stopáži…..měl jsem zato, že po Vemenu býval od jedné hodiny Receptář…..
    To fakt je ten pořad takhle dlouhej ??
    No…tak bude ještě delší….:-((( (pro info – to jsou zednářský malůvky)

  36. Opět OT: Nemám tu sice pořádné připojení, zato ale mohu chvilku číst noviny. Pěkné články v Orientaci posledních Lidovek: Zdeněk Müller a zejména Tereza Matějčková, oba o Huellebecqovi; také by se s nimi dalo pěkně polemisovat.

    Uvidím, najdu-li tam i další.

  37. Evropská unie přišla s geniálním konceptem-do boje proti islámskěho terorismu více zapojit islàmské země !
    Že to bude až taková prdel …

  38. Quivisi, asi tam neměli vztahového managera. Nebo jich tam naopak měli moc…

Komentáře nejsou povoleny.