Dana
Letos jsem vyrazila k moři. A protože nerada cokoli opakuji, tak i letos bylo několik poprvé. Poprvé jsem letěla letadlem. Já vím, teď mnoho čtenářů minimálně pozvedlo obočí, ale je to tak. Jsou mezi námi jedinci, kteří prostě ještě nikdy neletěli. Já už mezi ně nepatřím.
Poprvé jsem pro dovolenou (nenacházím jiný termín i když pro důchodce se asi nehodí) využila služeb cestovní kanceláře. Obojí předchozí „poprvé“ už nikdy více. Já prostě potřebuji svobodu a neomezenou možnost pohybu. Musím mít možnost se prostě zvednout a popojet jinam, když mám chuť. Ale musím přiznat, že služby CK byly velice dobré, hotel příjemný, čistý, klidný a jídlo bezvadné. Nicméně z důvodů, které nebudu uvádět, neb jsou nepodstatné, jsem byla vázána na jedno místo s radiem docházky maximálně 5 km.
A poprvé jsem byla u Černého moře. Ten pocit, že já si tu lebedím na pláži, kochám se vlnami a na druhé straně, spíš vedle, zuří válka, byl zvláštní.
Nebudu psát jak se místo, kde jsem byla, jmenuje, jen uvedu, že ona země je členem EU. To je dost důležitý údaj.
Večery jsme trávili tak, že jsme procházeli městečkem, sledovali cvrkot, prohlíželi všemožné věci a služby, které byly turistům nabízeny. A pak jsem to uviděla. Zůstala jsem stát a jen nevěřícně zírala. Stánek s upomínkovými předměty všeho druhu, a tam v řadě vyrovnané hrníčky s různými náměty a portréty různých osob. Vedle sebe, mezi vyobrazeními různých světců, viseli Hitler, Putin a Stalin. Každý v několika exemplářích. Pod nimi celá řada hrníčků, na kterých se skvěl hákový kříž ve všech možných velikostech. A kolem kupující. Šli jsme dál – a další stánek s obdobným sortimentem a hroznem zájemců. A hned vedle stánek, kde pořizují turistům stylizované jakoby historické fotografie. Za tím účelem mají rozvěšeny kostýmy a propriety připomínající různá historická období. A vida, právě se fotí rodinka – maminka sedí v křesílku, na klíně má malé robě a tatínek stojí nad nimi. V uniformě SS.
Na dovolené jsem pořídila spoustu fotek, ještě je nemám všechny stažené a roztříděné, ale stánky s hrníčky a retrofotoateliér jsem nefotila. Cosi ve mně mi v tom bránilo. Ale turisté kupovali a fotili se. A já si říkala, kam až jsme ochotni zajít pro zisk, výdělek, zachování pracovních míst, co vše pro to udělat, strpět? Já vím, tohle jsou maličkosti, ale i ty největší průšvihy v historii začínaly jako malé a rostly postupně.
Přiznávám, k tomu, abych popsala nejsilnější zážitek z letošní dovolené v členské zemi EU, mne přiměla Matzurka a její komentář 973 z 10.9.2014. My posuzujeme Ukrajinu, odsuzujeme fašizující tendence, o kterých víme z médií, aniž jsme si je měli možnost ověřit napřímo. A tady, v EU, si kupujeme dárkové hrníčky s Hitlerem a fotíme se v uniformách SS. Jsme lepší? A může za to některý z komisařů, úředníků nebo poslanců EU nebo jen a jen občané EU? My.
NoName,
čo bolo, to bolo. Terazky idú domov
Ale rputi, to je normální hledání „kdo za to může“.
A „ganz komisch“ je ten spolek od začítku, tak co byste od nich chtěla čekat.
Hlásání houbové – v lese u Kytína za hodinku košík. Hlavně babky. Pár bedel, nějaký suchohřiby, u nás zvaný „slaďáci“, jeden klouzek a dva hříbky.
Mám kvas na kyselo, takže večeře je jasná. Zbytek zamrazíme jako smaženici.
551-ano, ze SEMIFINÁLE. Co by za to jiné tenisové země daly.
houby – na karlštejnsku nerostou, aspoň nenasbíráme ty nejedlé ..
Jinak ad Fulle :
V mej profesi nese odpovědnost ten, kdo dá na dokumentaci autorizační razítko. I když je to obvykle dílo celého týmu a leckdy na tom ten, kdo autorizuje, nic jinýho, než to orazítkování neudělá.
No a že to EUnie pos-ala , víme dávno. Otázku, jestli za to může zrovna Fulle nebo někdo jinej z toho spolku , považuju za poměrně podružnou.
(552) maydo, jak slyším o houbách, jdou na mne mrákoty; sousedé mne asi nenávidí, neb mně včera přinesl jeden soused 1 koš (velký) bedel, 1 koš (velký) hub-směsku 🙁 A ještě zlomyslně dodal,že sousedka pro mne chystá další koš ….úúúú 🙁 A syn ani pes houby nežerou … 🙁
maYdo, podružné to je, kterýho vola to napadlo.
Mně jen děsí ta představa, že „nějakýho vola“ napadne „nějaká volovina“ a on ji bez zábran a bez kontroly uskuteční!
Co když Jourovou napadne, že takovej matriarchát by nebyl k zahození? 😀 😀
No, rputi, tak to by mi vadilo ze všeho nejmíň, u nás doma ten matriarchát už dávno máme, protože co nezařídím, to není 🙂
A k zahození to opravdu není – pro chlapy 😀
Westíku, houbám se říkalo „maso chudých“ . Nechte je vyhladovět a uvidíte 🙂
Moje děti to mají rozdělený. Dcera je nerada jí a ráda sbírá i čistzí a krájí. Syn je jí rád, ale chodí na ně nerad a jen tak bloumá a poskakuje kolem, takže nic nenajde a je otráven. Va kuchyňské práce jakéhokoliv druhu taky nemusí. Prostě nejlepší, aby houby samy připochodovaly na talíř.
Ale smažený bedly, to by si dala i ta naše koza mlsná. I když jinak z polévek houby vytahuje a když dělám chlupačky nebo testoviny s houbama, uzme si část, než na to dám houby a naloží s tím dle své chuti.
On celý ten systém Komise je šejdrem.
Napřed se z eurouvědomělých politiků, což je hlavní a jediná kvalifikace, najmenují lidi a ženské 😉 😀 ve správném poměru a pak se pro ně hledá funkce a její náplň.
No a podle toho to funguje…
Kdyby předseda napřed rozdělil jednotlivým zemím funkce s jasnou náplní, státy k tomu nominovaly tři odborníky a z těch by si mohl vybrat, s možností odvolat a dosadit náhradníka z těch původních tří, mohlo by to možná i fungovat.
Netvrdím, že efektivně, ale alespoň trochu…
O tom, že existují profesionální personální agentury ani nemluvím…
Šumaváku, to by se na té profesionální personální agentuře museli být schopní domluvit.
Jourovou najmenovali jen proto, že všem vadila nejmíň …. tristní….
Špidlu najmenovali proto, že neměli kam ho honem vykopnout … ještě horší…
(560,561) Trochu se v tom plete politická schopnost (a zodpovědnost) a odbornost. Jako v celé přeslavné EU.
Dobré ránko!
Tedy, když už jsme u těch globálních katastrof – uměli byste si poradit!
Čím svítit? Co pít? Na čem vařit?
Co nekuřáci máte doma sirky? A zásobu svíček? A desinfekci? Živočišné uhlí taky neškodí!
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Daisy-Lutherova-Jak-prezit-katastrofu-334478
Rputi,
vynechala jste plachtu, do které by se jeden zabalil a lehnul vedle silnice, aby sběrači mrtvol měli lehčí práci 😉
Halladine, on takovej seznam nejni k zahození! A hlavně ty věci mít doma…. a hlavně vědět kde! 😀
Ale jo.
Mám elektrocentrálu, fůru bandasek na benzín a solární panel.
Dobré dopoledne vespolek,
co máte s těmi katastrofami ? Jakoby nestačilo to hnusné počasí…
No, na rozdíl od předchozích katastrof je tohle takové konstruktivní! 😀
Dobré ráno,
Maydo ad 559 co jsou chlupačky ?
Ad 570 – krajový název pro nedepilovaná lýtka dam
Ptakopysku 😀 😀 😀 projasnil jste mi ráno.
Kačeno,
Chlupaté knedlíky ?
http://www.apetitonline.cz/recepty/2888-chlupate-knedliky.html
Jo, to bude ono,
třinecká babi to nazývala „chupoče“, a jelikož se to konzumovalo polité vyškvařeným špekem, tak to pro mne bylo absolutně nepoživatelné…. slizké, podivně „chlupaté“, a navrch ten špek…. 🙂
DObré ráno,
Kačeno, viz Halladin.
Někde se tomu říká taky klouzáky a myslím, že to má ještě celou řadu krajových názvů.
U nás se to konzumuje se smaženou cibulkou a zelím, lze doplnit zbytky vepřového, uzeného či „mastnýho ptáka“, jak nazývá můj choť husu nebo kachnu. Nebo s houbami nebo jako přílohu, pokud máte víše uvedených mas více než zbytek.
Včera jsme to měli s něčím, co jsem koupila v suoerhyper a jmenovalo se to „husí ramínko“. Byly toho čtyři velké kosti s nějakým masem a po upečení a obrání bylo akorát pro mně a děti k obědu a k tomu ty chlupačky. Za ty peníze, co to stálo, skvělej oběd.
Choť, který mastný ptáky nerad a navíc je má zapovězené skrz vysoký cholesterol, včera nebyl doma, tak jsme si s dětmi dali do nosu. 🙂
Matzurko,
to klouzavé je právě vono! Kysané zelí navrchu, polité dietním biosádlíčkem se zlatavými osmaženými kostičkami uzeného bůčku, důkladně vyhladovělý jedinec si přidá žďabíček krkovice pečené s cibulí a kmínem, k tomu půllitr dobře vychlazeného plnotučného pivánka s bílou smetanovou čepicí pěny…
Když člověk v tomhle sychravém podzimním počasí přijde ze zahrady, nebo z pole, je to naprosto dokonalá kombinace vitamínů, cereálií, minerálů a koncentrované energie. Tofu se sojovou omáčkou zabalené v řase nori, zdobené plátkem nakládaného zázvoru gari s kalíškem saké tomu prostě nemůže konkurovat.
562 Rputi, to je u nás holt taková tradice. Do funkce přes kriminál.
O mastném ptáku byla včera úvaha. Opatřiti chlazeného, ne zmražku z hypěrďoury či cosi vychrtlého. Příliš duté ptáky nerad. A jaké zelí je ke kachýnce nejlepší a kterak ptáka táhnout aby byl s křupavou kůžičkou, ano, takovou akorát zlatohnědou, kmínovanou a slaňoučkou, která udělá křup a pak se na jazyku rozplyne, a přitom uvnitř ne vysušený. A aby byla hojnost nejen vypečeného sádlíčka, ale i hnědého slaného sosu vpíjejícího se do houskových a bramborových knedlíčků. Cítím tu harmonii chutí od prvního sousta, začínajícího křupavou kůžičkou, ta se musí první, než zklihne, až k vytírání vejpečků z pekáče. Zapíjet plzeňským s budvarem, řezaným půl na půl, ve kterém se snoubí hořkost plzeňského s tělnatostí budvaru.
Tua tam si lze dopřát bez ohledu na cholesterol, hubnoucí předsevzetí a další vymyšlenosti. Z jedné podzimní kachýnky trubky nezarostou.
Dobré ráno!
Když jsme u těch krajových názvů. Moje babička pocházela z východních Čech
(Kostelec n.O.) a matka převzala její terminologii. Bramboráky smažila v lívanečníku a říkala jim „kramfleky“. Tohle křehounké a lahodné jídlo prozářilo mé válečné dětství. Brambory v nějaké podobě jsme měli denně, takže se mi dost zprotivily, ale na kramfleky nedám dospustit.
Díky všem za osvětu. Chlupaté knedle znám, ale překvapila mě kombinace s houbama. V naší rodině včetně babiček se vařily minimálně nejspíš proto, že se strávníky nenadchly, takže jsem je do běžného sortimentu nepřijala. Měla jsem kdysi dávno kolegyni, která je vařila ze syrových strouhaných brambor a suchých housek. Připadalo mi, že jsou skvělé a tak jsem je asi 4x v uvařila, byla to děsná patlačka, kuchyň poblemcaná, výsledek problematický a strávník, můj jediný – slunce mého života, nasraný… 😀 😀 😀 posledních 20let jsem na ně ani nevzdechla.
Mě tak napadlo,
že možná existence chlupaťáků souovisí s tím, jestli se v domácnosti nacházela kachlová kamna s troubou a prase. (Nemyslím člena rodiny, ale užitečné zvíře.) Moje babička měla po hospodářství plno práce a kvůli každému, kdo přišel že má hlad, nemohla lítat do kuchyně, aby mu nandala. Takže udělala chlupatý knedlíky, zelí, maso, nandala do pekáče dolů knedlíky, na ně obdělané kysané zelí, navrch dala maso (obvykle nějaké kousky, bezkonkurenčně nejlepší bylo pečené koleno) a celé to polila sádlem s osmaženými škvarky. No a přiklopila to druhým pekáčem a šoupla to do trouby. Pokud se v kamnech víc topilo, pekáč putoval na krovec, což byl prostor navrchu na peci. Tam bylo teplíčko, takže jídlo vydrželo celý den okamžitě konzumovatelné a zespoda se to nepřipalovalo. Všechny chutě se tak úžasně propojily a vonělo to celým barákem. Každej kdo přišel, si buď nandal na talíř, nebo užíral přímo z pekáče. Kočky byly zaparkovaný pod pecí, šmajchlovaly se pod nohama, vrněly jak dynamo a čekaly, co komu odpadne od huby.
Jj. kde jsou ty časy…
Dete k certu! !
Nejmene dve hodiny do obeda a vy takhle! !
Smiruje mne s tim pouze fakt, ze se uz pece ten vcerejsi kralik, co mi dal soused (asi v kraji radi myxomatoza cico). . .
Zenuska se ale stará o to, aby nebyl moc dietní.
Pivo se chladi, spenat vlastni sklizeň . . . polifka take sqelá.
Odchazim slintat do ustrani.
Ptakopysku ad 580 souhlas. Jsem přesvědčená, že spousta lahůdek je vázaná na existenci kamen s pecí. Bramborové placky pečené na sucho na plotně, maštěné škvarečky nebo plněné dušenou kapustou…..hmmm nebe v hubě. Koláče pečené v peci roztopené dřevem, nedostižné.
Takovýhle věci já raděj vůbec nečtu! Nejsem masochista!
ptakopysku,
ty cereálie ti tam sice drobet chybí (mouka na zahuštění těsta ?), ale dle posledních názorů dietologů jsou stejně k ničemu, neb milion let evoluce rodu Homo posledních deset tisíc let zemědělství ještě nepřepralo… to jen aby se dobře prodávaly muesli tyčky (jinak přeslazené a s polevou ze ztuženého pokrmového tuku jsou horší než krajíc poctivého chleba se sádlem a cibulí).
Tentýž dietolog také radí, jíst podle individuálních potřeb, takže s tvým popisem (návrat ze sychravého pole role) i Schumiho zásadou (jednou to neublíží) by naprosto souhlasil 🙂
Ten popis s kachlovýma kamnama je boží… lidi dřeli jak koně, ale uměli si užívat i prostých věcí. Asi půjdu hodit pár polínek do krbu, čistě kvůli atmosféře 🙂
Zdravím !
Tak vy takhle -v neděli , v den Boží , místo povznesení se k duchovnu vy dlabanec, a ještě k tomu bůčkový 🙁 Sankce na vás ! Jako za oné kruciáty r.1425, vyhlášené na to plémě amalekitské, Bohu nemilé a západu protivné-husity (stejně jste jejich potomci, a trest boží platí do sedmého pokolení !) 😕
Prostě zákaz vývozu škvarků, , kachen, hus … a vůbec , a nedbat na následky ( jak v tom roce stalo v Horní Lužici ,když zakázali vývoz sleďů do Čech) , ať se ti čeští kacíři udusí suchými chlupatými knedlíky …. !
Protože historie je zlomyslná a ráda se opakuje připomínám tuto historickou historku ( za pomocí A.Sapkowkého): v tom roce 1425, když se Reichstag radil o zákazu obchodu s těmi zatracenými husity, jistý hornolužický rytíř Jindřich Dohna z Grafenštejna na vlastní pěst, nečekaje na rozhodnutí Reichstagu, zadržel dodávky panu Hynku Bočkovi z Kunštátu , podobojí, jeho náramně oblíbené nakládané sledě ; rozhněvaný pan Boček napřed slušně: prý víra je víra, ale herynek je herynek, o víře možno mluvit, ale slanečky neodpírat ;,leč Dohna odmítl heretikům slanečky dodávat ; ať se ti kacíři krmí bůčkem třeba i v pátek ! Což byla chyba: Džbán trpělivosti přetekl; „pan Boček se dopálil, svolal své houfy a vtrhl do Lužice s ohněm a mečem.Jako první lehl popelem hrad Karlfrýd,pohraniční celní bod, kde byly transporty se slanečky zadržovány….Tři dny pan Boček plundroval a pálil. ……„
westíku,
když už zmiňujete Sapkowského – vedla se tu řeč o Afhánistánu i zapůjčil jsem si knihu Zmije, o které anoncováno, že jest to příběh afghánský. Fantasy je tam pramálo, jenom jako leitmotiv. Jde o výsek ze života ruského poddůstojníka v afghánské válce. Pro fajnšmekry fantastické množství ruských vojenských slangových výrazů (se slovníčkem na konci), filosofování nad důvody ruské přítomnosti v Afg. i nad vlastním pinožením jednotlivých aktérů konfliktu, odskoky do minulosti – Alexandrova vojenská výprava, britský pokus o ovládnutí této země, i vysvětlení důvodů ryze materiálních, které vedou velmoci k obsazování tohoto nehostinného území. Dobře se to čte. Vřele doporučuji.
Dědeček byl starostovic, ze statku, do školy chodil bos a maso měli jen v neděli a o posvícení. Jnak se jedlo skromně, peklo se jednou za čas, chleba musel vydržet dlouho. Mastilo se sádlem, máslo bylo pro trh. Nulaprocentní jogurty a musli tyčinky neznali, pomeranč ochutnal když si ho jako kluk vystřeolil na střelnici. Jako student obdržel od F.J.I. památeční peníz, o který nás připravila první amnestie V.H.I., tedy nějaký propuštěný kriminálník, kerý si u nás přilepšil.
Jíst lze všechno co dělá dobře, ale v přiměřeném množství, dieta je pro zdravého škodlivá. Lepší méně dobrého než příliš špatného. Hru na „tohle my nejíme , to je nezdravé, komusi kdysi po tom bylo špatně“ nehraju. Všimněte si toho „my“. To je příznačné. Kachýnka, prasátko, husička, jsou zdravá krmě. Ale ne furt. Jsou to sváteční jídla. Ostatně přejedla by se, mít je denně.
585 pan Boček mi připadá jako velmi sympatický člověk. Já sledě také rád.
Nyní to nazýváme demokracie, svoboda a lidská práva. Tehdy tomu říkali víra. Jenže stejně tako tehdy a jsko vždycky, jde o nějaké ty sledě.
(586) ptakopysku, dík za upozornění: ale hned zítra mají do Jihlavy napochodovat Sapkowského „Boží bojovníci“; čekám, že přijdou k obědu …. 🙂 Leč i na tu Sapkowského „Zmiji“ se podívám…
westíku,
velebiti nadpřirozenou božskou krmí, no hele jak nám to sváteční rozjímání jde 🙂
Bojují zejména hladovci, aby se k jídlu dostali….
Schumi,
ad 587, IMHO jste trefil jádro pudla.
Westíku, kamlůpak na mně se suchejma chlupačkama… i s těma houbama je to jedlý.
kramfleky se říkalo u nás doma, ale nějak to vymizelo. Na koleji byl bramborák častou krmí, ale když jsem se zmínila o kramfleku, nikdo nevěděl, o čem je řeč.Brácha taktéč. Takže tím nějak kramfleky vymizely z rodinného slovníku.
ale pekly se na normální pánvi a v rodinách mých spolužáků se pekly takto i lívance. My jako pražští přivandrovalci jsme je dělali na lívanečníku a tak mi takové lívance připadaly divný.
Bramborové placky lze péct na železné plotýnce na plynovém vařiči, ale ta atmosféra tomu chybí. Placky jsou oévšem i tak dobré, se sádlem nebo cibulí a choť si na ně maže povidla nebo, když nejsou, i marmeládu.
Bramboráky se u nás ve vsi pekly taky na sucho na rozpálené plotně. Moje máti na to vzpomíná a jednou jsme tu spekulovali s Honzou žižkovským, který to rovněž znal od své matky, jaký že v tom byl fígl, že se to na tej plotně nepřichytilo.
To ale asi fakt chce ty kamna a taky zkušenou hospodyni. Možná taky správný druh mouky a brambor…..
CHlupačky s houbami jsou u nás krajové jídlo, mizející s tím, jak postupně přestávalo být vepřové maso luxusem pro určité vrstvy.
Je to kraj, kde se na vánoce pekl hubník a houbový kuba na slavnostní stůl a kyselo a bramboračka s houbama bylo běžně hlavním chodem večeře.
Krom toho se zabíjelo vždycky v zimě a po létě obvykle byly zásoby vepřového pryč, za to hub v lesích dostatek.
Jinak věechno to jsou jídla sice prostá a nenákladná, ale když se dobře připraví, tak si fakt pochutnáte. 🙂
Jo, westíku, přečtěte si ve „Věčně zpívají lesy“, jak se chystala vánoční hostina na Medvědím dole. Kdepak nějaký rozjímání, na to nebyl čas.
A proč? Protože bohatá tabule měla symbolizovat rozmanitost darů Božích.
Nejde velebiti pána, aniž bychom se radovali z darů jeho 🙂
2 Schumi ad 577 – zkus pomalu pečenou husu/kachnu. Viz:
http://www.toprecepty.cz/recept/16047-pomalu-pecena-martinska-husa/
Já už to jinak nedělám, výsledek vynikající a nedá se to zkazit. Při přendavání na mísu stačí upustit cca tak z výše 10-15 cm a maso krásně odpadá od kostí. A kůžička je naprosto dokonalá, zvlášť, když ji tak půl hodiny před koncem poleješ malou sklenkou studené vody.
Zcela zdravé a dietní jídlo, zvlášť s dobře udělanými knedlíky, (variace houskové, bramborové, bosáky, karlovarské a špekové; připomínám, že bosáky a bramborové prudce získají na stravitelnosti a nutriční hodnotě, opečeme-li je na sádle do červena). Ty knedlíky si samozřejmě dělám sám a tím zabezpečím, že nemám na talíři kynutý nasákavý blemc. Pěkně tuhé, na řezu kompaktní. No, i ty chlupatý by snad šly, ale taky bych si je musel udělat sám…
No a kombinace bílé a červené kysané zelí to jistí… Kysané, nikoli sterilované. Nejlepší za syrova, jen zlehka propláchnout a pokrájet.
Pivo k tomu bych já doporučil plnotučný Únětice, velmi stravitelné pivo. Kdepak, Únětická kultura má svou tradici…
591 maYdo, prosté placky z vařených brambor, takové ty flekaté, jsou lahůdka. Na plotnu se nepřichytávaly proto, že co se na ní zprvu přichytilo, to se vypálilo, veškerá ta mastnota ze sádla, až se vytvořila nepřilnavá vrstva. Kromě toho jsou nepřilnavé samy od sebe, poprášené moukou. Proto litinové nádobí se musí vytírat do sucha a ne drhnout v sedmi vodách se saponátem. Jeho povrch má výt pěkně začernalý. Dobří kuchaři, to znají, v profesionální kuchyni se nepoužívá teflonové nádobí. Teflon, když se přehřeje, je zdravotně ehmm…problematický. Opatrně s tím. Když už tak keramický povrch.
Důslednost nebo bezcitnost?
„Bílý dům zakázal rodičům Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa před jejich popravou vyplatit výkupné Islámskému státu, který oba novináře zadržoval v Sýrii. Pokud by se o to příbuzní pokusili, hrozilo by jim trestní stíhání.“
PeSi,
Únětická kultura ? A nevynalezli i ten nyní zprofanový „římský“ hrnec ? Když měli rozvinutou keramiku a hrncová pole :)…
(591,592) maydo, jsem sice z velkoměsta, ale prázdniny jsem trávila jako dítě u svých příbuzných na vesnici, takže tyhle krmě znám 🙂
No, a „vánoční hostina“ u nás doma symbolizovala „rozmanitost darů Božích“ ,ale já trpěla hladem, protože takového „kubu“, „kapra na černo“ a pod. jsem nemohla ani vidět, tím spíše jíst ….. 🙁
http://wingsoverscotland.com/and-then-my-heart-went-boom/
Komunisté realitu neukazovali, báli se jí.
Čeho se ale bojí demokraté ?
A proklikal jsem různé „proskotské stránky“ a facebooky a videa, ta kampaň je nakažlivá v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Tanec, zpěv, báječná nálada. Kontrast s oficiální „No“ kampaní. To agentury a zasloužilí politici prostě nedají.
NoName,
taky jsem zvědavá, jak to dopadne – ať už jakkoliv, bude to zajímavé.