Karel Čapek, 1931
1. Despicere. Spočívá v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřazeny svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo.
2. Termini. Principem je užívání jistých specielně polemických obratů. Napíšete-li dejme tomu, že po vašem zdání pan X nemá v něčem pravdu, odpoví pan X, že jste se na něho “zákeřně vrhl”. Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím “lkáte” nebo “roníte slzy”. Podobně se říká “láteří” místo protestuje, “klevetí” místo poznamenává, “spílá” místo kritizuje a tak dále.
3. Caput Canis aneb používání takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální.
4. Non habet je variací na figuru třetí. Jste-li třeba učený myslitel, je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti.
5. Negare. Spočívá v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že věříte v čertovu babičku, je možno jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.
6. Imago. Místo odpůrce, jaký skutečně je, se světu podvrhne jakýsi nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Například polemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl; dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.
7. Pugna je figura příbuzná figuře předešlé. Odpůrci nebo věci, kterou zastává, se dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy. To se dělá hlavně v tzv. boji zásad. Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně potírá.
8. Ulixes. Podstatou je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor. Tím se polemika výhodně oživí, slabé pozice se zamaskují a nebere to žádny konec. Tomu se také říká unavovat odpůrce.
9. Testimonia. Tato figura značí dovolávání se nějaké autority, třeba “již Pantagruel pravil”. Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.
10. Quousque. Tato figura je podobna předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě “to je dávno odbyto” nebo “už dávno překonané stanovisko” nebo “každé dítě ví” a tak dále.
11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen.
12. Iubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a spočívá v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo “byl usvědčen.”
Zdroj: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/263730-falesne-argumenty-do-kazde-diskuze
Pokud jde o volby na Ukrajině, je jistě vše v nejlepším pořádku, klidu (ne jako při referendu na Krymu!) demokratické, jasné, správně spočítané.
Snad jen…
…že Porošenko se prý byl už předminulý týden představit u Merkelové jako nový president Ukrajiny…
Františku I dík…
já se zase tak úplně nedivím – i když osobně neochotu jít k volbám nejsem schopen pochopit.
Takže jak pravila ozubená pleš… výsledkem je 12 EUrohujerů z ČR…
jo, hezký je UKIP… ale nevím zda nám to pomůže…
493 však s s ní poradí. Třeba ji někam zavřou, do úřadu či jiného nevěstince pro použité politiky…
jasane, třeba se Mach od Faraga něco přiučí a hlavně otrká…
Rputi,
já to myslel jinak – je pro nás výhodou odchod UK z EU nebo není?
(506) Jako vše, má to kladné i záporné aspekty. A ber to z toho konce, kdyby i Britové volili Hujery, bylo by to nějak přínosné?
„do úřadu či jiného nevěstince pro použité politiky…“
Do Brusele. Tam se zamete lecjaký smetí 😀
jasane, obecně vzato ne. Ale jak se říká – utrhni komárovi nohu….. pokud se začnou sypat i ta střeva, tak ano.
Dušane, ad „digitální proletariát“ – s popisovanými projevy se setkávám, a souhlasím s názory, že roztěkanost, neschopnost se soustředit začíná u rodiny a zábavy zprostředkované na dálku. V Dikobrazu z 60-tých let jsem si všiml karikatury, jak televize ničí rodinné vztahy, tj. nic nového pod sluncem.
Dnes doba pokročila, místo jednoho či dvou televizních kanálů jich máme 60, k tomu internet, můžete se nechat kdykoli rušit čímkoli.
Zhoršující se zdravotní stav populace je dán i automatizací výroby, plus automobilovou dopravou.
Už škodil dost dlouho!
…Šéf sudetských Němců Bernd Posselt neobhájil svůj mandát v Evropském parlamentu, vyplývá z údajů německého centrálního volebního úřadu. Posseltovi uškodil velký volební propad bavorské Křesťanskosociální unie, která proti minulým volbám ztratila šestinu voličů. Evropský parlament opustí po 20 letech…
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/posselt-sudetsky-predak-konci-v-europarlamentu-fts-/zahranicni.aspx?c=A140526_081112_zahranicni_skr#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
Karle,
ale jiste… nicmene to nereší otázku…
Rputi.. ano.. je to takové dvojznačné….
Myslím, že DVD shrnul vztah k Palachovi a jeho činu úplně nejvýstižněji. Ač v mnohém souzním s Maydou, DVD to vyjádřil lépe.
Schumachere, k Tvojí 429 a speciálně oné „ekonom vs. filosof“ a „udělal vs. neudělal“. Myslím, že takhle se na to nedá jít. Ekonomie je k cílům „netečná“ – nic o nich neříká. Nemá k tomu aparát. Cíle jsou přece vnitřní záležitostí. Ekonomie se vztahuje k prostředkům. Člověk má rozum a člověk má emoce a jde jen o to, co je v kategorii dříve a co je v kategorii později. Viz dvd 499, 2. odstavec – zcela vystihuje můj postoj k takovým záležitostem obecně.
P. S. Jestli se to tady objeví poosmé, tak mě omluvte – zkoušel jsem různé způsoby, jak odeslat stejný komentář, který mně systém vracel, že už byl odeslán.
Tak přátelé,
já jsem s výsledkem voleb celkem spokojen. Ve středu jsem se nachomýtl u volebního stánku SSO a dost jsem je v debatě znectil a projevil jsem značné pochybnosti o plánovaném rozvracení zevnitř. Přes všechny své námitky jsem jim to v sobotu hodil. A v našem městečku střediskovém, zapadlém, s krycím názvem Praha 22, všechno dopadlo ještě mnohem lépe, než ve zbytku této ztrápené republiky. Musím se pochlubit místními výsledky. 1. TOP09 – 420 hlasů/25,11% 2. ANO – 331/19,79% 3. ODS – 175/10,46% a teď pozor tramtararáá 4. SSO – 153 krásných hlasů a 9,15 ještě krásnějších procent. Bramborová medaile, jak u našich hokejistů, jak včera vtipně podotkl PeS, ovšem s rozdílem, že toto čtvrté místo jest velikým úspěchem a nebylo utrpěno jako v případě hokejistů. PeSi, sorry za ukradený copyright.
Ještě zajímavější jsou další místa. 5. ČSSD – 148/8,85% a teď zase překvapení 6. Piráti 112/6,69% až za nimi Melouni 96/5,74%. Lidovci a komunisti mají mezi 3-4% a Okamura 1,49%, ostatní je zanedbatelné od 0 do pár desítek %.
Vzhledem k výsledkům na mezinárodním poli mě toto naplňuje mírným optimismem. A společně s nicknamem doufám, že se předseda nenakazí bruseliózou a nestane se neplodným. Ve společnosti Sulíka, Farage, Marine LePen a dalších by to bylo ostudné.
A protože bez důkazu nic neplatí, tak tady jsou výsledky Praha 22: http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep1311?xjazyk=CZ&xobec=538931&xvyber=1100
A tady si můžete každý najít ty své podle místa: http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep13?xjazyk=CZ
Teda já bych se snad na tu Prahu 22 přestěhovala, nemít rozjetou tu výměnu oken, kterážto by tím pádem přišla vniveč 🙂
Hm, tak asi ne, když jsem se koukla, která že to je Praha….. 🙂
Mně se tuhle zdálo, že jsme se přestěhovali nějak na východní okraj Prahy a nějak jsem v tom snu při prohlížení nového obydlí v tom snu dosti bizarního, a zvážení dopravní obslužnosti, rovněž velmi podivné, došla k závěru, že to nebyl zrovna dobrý nápad…. 🙂
Docela protivnej sen, z kterého se probudíte s úlevou, že okolnosti v něm prožívané nenastaly.
Já si myslím, že eurohujerů je za česko v EP víc jak dvanáct. Stačí se podívat na většinu hlasování těch znovuzvolených. Kdo nebyl eurohujerem, byl europřidavačem.
Někteří si dovolili nesouhlasit v takových věcech, jako je potírání e-cigaret a to je tak všechno. Jak šlo do tuhého, tak podpořili souhlasem tam a i doma EU podpořili.
Ať koukám, jak koukám, tak složení je lepší, protože jeden zvolený eurohujerem není. Ale počkejme si, ještě o ničem nehlasoval. Držím mu palce, aby ho to nesemlelo. Nebude to mít vůbec lehké.
Jasane, tedy i tobě držím palce, ani ty to nemáš lehké a hůř bude hlavně tady.
Ale přesto musím napsat svůj povzdech.
Já si myslím, že otázka:
„A je to pro nás lepší?“,
je přesně to, co zničilo ODS, protože při absenci programu a směřování začlo dělení na NÁS a NÉ a to mnohonásobně, dle konkrétních „to“. Takže dnes už nikdo pořádně neví, když je to lepší pro nás, o koho se jedná. Jen je jasné, že je to někdo skrytý, se vztahy uvnitř strany. A že se nejedná o ideové směřování, ale o věci prozaičtější, jako je vliv, dotace, pozemky, zakázky a tak.
ODS se touto otázkou, kterou byla nahrazena dřívější otázka:
„Je to správné?“,
zcela rozdrolila.
Ale už je to „zahrané“, ber to jen jako skřeky značně ojetého veterána.
Fakt držím palce.
Služebna Městské Policie na Smíchově včera odpoledne:
http://www.youtube.com/watch?v=f6LWNQqs7TE
514 Modrej, nejde o ekonomii a „její“ netečnost. Jde o rozdílné humanaction adepta oboru ekonomie, a adepta oboru filozofie, na základě jejich rozdílných preferencí, podle kterých si volí to či ono. Podle založení. Například u dětí jen podle toho, s čím si hrají, s autíčky a vláčky nebo s panenkami (nejsou-li genderisticky zglajchšaltovány), můžeš s vysokou pravděpodobností uhodnout jejich pohlaví a případně založení. Založení lidí se promítá v jejich preferencích projevujících se skutky. Je pozoruhodné, jakých intelektuálních kotrmelců a myšlenkových konstruktů jsou lidé schopni k popření reality nevyhovující jejich představě o ní. Jakými argumenty dokáží racionalizovat jakékoli jednání.
Kolikrát může človek volit do EP?
Lepší než Babišova blondýna je šéfredaktor týdeníku Die Zeit Giovanni di Lorenzo. V TV naprosto klidně přiznal, že volil 2x: jednou jako italský občan na italském konzulátu, jednou pak v nějaké škole v Hamburgu jako německý občan. Má totiž dvojí občanství. Ani to jej sice neopravňuje volit 2x – příslušný volební zákon to jednoznačně zakazuje – ale evidentně se to uhlídat nedá, takže jak pravil mluvčí italského velevyslanectví každý je sám odpovědný za sebe. (Podle německého trestního zákona je na to horní sazba 5 let.)
516 – MaYdo,
máte možnost, je tu na prodej lukrativní baráček, snad asi za 8 milionků nebo tak nějak. Jen ještě není jasné, zda ho bude prodávat Štaidl nebo Rychtář. To až se poperou o dědictví. Ovšem budete to mít poněkud dále do práce (tuším někde kolem Špejcharu?, čili v Šakalovicích, dle kontextu diskusí).
Co mě mile překvapilo, ve zdejším bolševickém hnízdě, kromě vzestupu SSO a Pirátů, tak propad socanů a komunistů. Až se mi tomu nechce věřit.
[521] To by se na Západě, natož v pořádkumilovném Německu…
No právě, Venco, to bych měla trochu z ruky…..
Jsme tu v dobré společnosti. Z jednej strany sídlo premiera, z druhej Hrad a ze třetí mormoni. 🙂 a ještě takovej podoivnej spolek, co se jmenuje „obec křesťanů“.
O tej obci křesťanů vím proto, že kluk chodil rok do jejich školy. Pak jsme ho odtamtud vyrvali a vrátili ho do hrůzyplného systému základního státního školství, aby tam trpěl nerespektováním své odlišnosti a aby byla ubíjena jeho individualita.
Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, kdybych tak neučinila, tam bych se dnes synkovou maturitou tady nechlubila. I když jsemochotna připustit, že když bychom jako rodiče dokázali přijmout fakt, že se mi o mé dítě postarají a po škole zajistí život v komunitě, která naplní jeho potřeby, tak bychom měli behem školní docházky méně stresů.
Ono je často pohodlný se vzdát…..
Ale to jsem odbočila a trochu si zaplevelila. 🙂
517 – MaYdo,
tak ne. Než jsem svoji 522 naťukal, už jste náš „lukrativní“ kout Prahy zavrhla. Ale ta dopravní oblužnost není nejhorší, tedy MHD, asi čtvrt hodiny autobusem na Háje nebo Depo Hostivař (hromada linek, takže každou chvíli) anebo nejrychlejší vlakem 20 minut na Hlavní nádraží (interval 30′, ve špičce 15′). Autem, poněkud horší, permanentní traffic jam.
Všechny nevýhody vynahradí ústup socanů.:)
Jak jsme se slabě osvědčili r.1848tého, tak zase a ze stejných příčin nedovedli jsme plněji zasáhnouti v konstituční a státoprávní vývoj Rakouska. byli jsme a posud jsme politicky málo vczdělaní; nepoměrný politický temperament náš postrádá pevného vzdělání. Po staletí byli jsme ovládáni cizí vládou a teď neumíme ani řádn ěpanovati ani řádně poslouchati….
Směry a strany politické nebyly u nás vyjasněny, o rozdělení politické práce pomocí stran, pevně organisovaných a v cílech svých a proti Vídni vždy přece jen shodnutých nebylo řeči…Všecka tato nehotovost pak vedla k pasivní oposici, kterouž podle mého přesvědčení jen svou nehotovost jsme jakstaks maskovali…
Při nehotovosti naší a nedostatku dělby práce pro nedostatek pracovníků se stalo, že veliké vrstvy národa si zvykly očekávati od politiky dovršení našeho obrození a přímo naši spásu…
Život státní a politický nemá pro národ té důležitosti, která se mu u nás tatk přisuzuje. Určitěji řečeno: politická samostatnost nás nespasí a nezachrání; byli jsme samostatní a ztratili jsme samostatnost svou, a jsou národové samostatní a přece nesvoji. Palacký dobře poznal a neúnavně kázal, jak politický osud národa našeho závislý je na tom, co on zval „centralisací celé zeměkoule“, a jak tím nuceni jsme k asociaci se státy a národy jinými, a jak v té centralizaci světové udržeti se můžeme jen neúmornou prací osvětovou – hlasu toho politikové naši a my včichni jako bychom neslyšeli, a slyšíme-li jej, tož mu nerozumíme…
Naše obrození dovrší se teprve, když se domůžeme svésprávy v jisté formě politické samosttanosti neboť nejse a nebudeme cele svými, pokud nebudeme si sami pány a správci. Avšak dosažení toho cíle stává se pořád těžším a nebude snadnější, i kdybychom plné samostatnosti politické dosáhli, neboť o to běží, i duchovní samostatnosti, a té ani politická samostatnost sama nám nezaručuje. Život státní a politický je jen skrovnější část života duchovního vůbec.
(T.G.M.: Česká otázka.)
Pečlivě obhlédl obzor, hejna pečených holubů nezpozorovav, nebudu mezi ostatními vyčkávati s hubou dokořán otevřenou abych posléze s prázdným žaludkem žaloval, spílal a hrozil nebesům, nýbrž hledic si verpánku svého, odebírám píditi se za chlebem vezdejším, kterýž to všade o dvou kůrkách bývá, bych si ho krajíc i dobře namazaný spravedlivě zasloužil, dobře zažil, a nad to při dobré mysli i rozumu se uchoval ani v půtkách nerozumných čas svůj drahocenný planým politizírováním nemarnil.
MaYdo,
naprosto chápu. Já jsem prvních 10 let svého života (léta padesátá) strávil v domě na tehdejší Třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) prakticky u vstupu do metra (tehdy samozřejmě nebylo), tady https://maps.google.cz/maps?ie=UTF-8&layer=c&z=17&iwloc=A&sll=50.097024,14.404424&cbp=13,162.7,0,0,0&cbll=50.097110,14.404383&q=praha+6,+milady+hor%C3%A1kov%C3%A9+119&ei=6SeDU5qVNofgOIDigcAL&ved=0CCwQxB0wAA později o něco níže v Bubenči a časem mě přes jiná místa osud zavál až do zdejších končin na opačném konci Prahy, kde jsem už 34 let. Na tom Googlu, tam, co jsou ty Potraviny, bydlel spolužák, jehož máti tam dělala domovnici. My jsem bydleli v prvním patře nad tou hospodou. Co bylo místo dnešní hospody, si za Boha nevzpomenu, ale byl to taky byt. Jo, paměť odchází a s námi odejde definitivně.
Do míst svého mládí se chodím dost často projít (i když už je mnohé jinak), ani to nemusí pořádat Váš profesní kolega Radim (Šakal). Jen tou myší dírou z Klárova k Chotkovým sadům to už nevyběhnu jako za mlada, přesto ji rád projdu a nelenoším v metru.
Tak teď jsem to zase já zaplevelil stařeckými vzpomínkami, ale snad to tolik nevadí, jinak by odsud nechodilo tolik lidí na Šakalovy přednášky.
Schumi, Tvoje je „very intresting“. Z toho, čím si děti hrají, můžeš smyslově poznat právě jen to, s čím si hrají. Fakta (s čím si dětí hrají) jsou rozpoznatelná pouze smysly (zrak, čich, hmat atd.). Vypovídají pouze o nich samých a nic víc. Z toho „co je“ (s čím si hrají), je lze odvodit pouze to „co je“ (s čím si hrají). K pochopení řetězení faktů Ti nepomohou fakta an sich. K tomu potřebuješ „rozumění“ (němčina proto má výraz das Verstehen), např. kauzalitám. Ale to jsi úplně jinde od původního prohlášení.
Pravděpodobnost (třídy jevů) Ti k tomu také neřekne nic. Leda to, že jsi na nejlepší cestě podlehnout omylu hazardního hráče 🙂 Ten konstrukt: „kdyby byl ekonom, tak nespáchá sebevraždu“ je prostě od počátku „very interesting“.
Prostě „srdce má důvody, které rozum nezná“. Ty důvody zná jen onen vlastník a to je vše, co k tomu můžeme sdělit. Smiř se s tím, že občas „nevíme“ a samoúčelné používání nějakého aparátu může „nevíme“ jen více zatemnit.
Schumi, Tvoje je „very intresting“. Z toho, čím si děti hrají, můžeš smyslově poznat právě jen to, s čím si hrají. Fakta (s čím si dětí hrají) jsou rozpoznatelná pouze smysly (zrak, čich, hmat atd.). Vypovídají pouze o nich samých a nic víc. Z toho „co je“ (s čím si hrají), je lze odvodit pouze to „co je“ (s čím si hrají). K pochopení řetězení faktů Ti nepomohou fakta an sich. K tomu potřebuješ „rozumění“ (němčina proto má výraz das Verstehen), např. kauzalitám. Ale to jsi úplně jinde od původního prohlášení.
Pravděpodobnost (třídy jevů) Ti k tomu také neřekne nic. Leda to, že jsi na nejlepší cestě podlehnout omylu hazardního hráče 🙂 Ten konstrukt: „kdyby byl ekonom, tak nespáchá sebevraždu“ je prostě od počátku „very interesting“.
Prostě „srdce má důvody, které rozum nezná“. Ty důvody zná jen onen vlastník a to je vše, co k tomu můžeme sdělit. Smiř se s tím, že občas „nevíme“ a samoúčelné používání nějakého aparátu může „nevíme“ jen více zatemnit.
Rputi, nezapomněl jsem. Ale protože jsem ztratil kontakt se základním školstvím a také nemám mezi kamarády jediného pediatra, obrátil jsem se s Tvou otázkou na dobrou známou, učitelku postžených dětí, která žije a učí v typickém „filmovém“ prostředí amerického předměstí obývaného střední a vyšší střední třídou. Její odpověď je smutným dokladem rozkladu naší civilizace. Za několik desetiletí budou mít s námi zeloti (všech kategorií) snadnou práci.
Americké děti jsou opravdu přetíženy medikamenty. Bohužel žijeme v době, kdy na každý přirozený emoční stav existuje nálepka a lék. Pracuji s dětmi, které berou psychofarmaka (třeba Prozac, v Evropě u dětí kontraindikován), protože trpí úzkostí (dle lékařů). Pracuji s dětmi, které jsou přirozeně zvídavé a neposedné (a to je syndrom hyperaktivity, takže léčba je lékem).
Nemohu porovnávat české a americké děti, pracuji jen s dětmi v USA. Mé dcery jsou obklopeny spolužáky, kteří jsou závislí na lécích. Desetileté kamarádky mých dětí jsou diagnostikovány úzkostí a panikou, chodí k psychologům a psychiatrům a berou léky. Neznám jedinou kamarádku mých dcer, která by nebrala nějaký lék, neměla potravinovou intoleranci, alergii, dietní omezení, atd.
Co se týče technologie: I já se domnívám, že je to dobrý sluha, zlý pán. Jak lehké je utéci z reálného života do virtuální pohádky. Jak těžký úkol mají pedagogové, kteří se snaží udržet pozornost dětí prostou výukou (bez i-padů). I handicapované děti, které učím, jsou nejvíce motivovány i-pady.
Já sama jsem zvolila pro své děti alternativní školu, která nepodporuje nadužívání technologií a jde směrem zpátky. Mé děti umějí plést, háčkovat, kreslit a skákat na trampolíně, rozvíjejí schopnosti hrubé i jemné motoriky, píší tužkou a jsou kreativní. V rodině nemáme jediný i-pad a mé děti (13 a 10) nevědí, co je to facebook, ale umí upéct cukroví , ušít šaty pro panenku a sbírat kopřivy, ze kterých mi pomůžou vyrobit kopřivový sirup.
Vyhýbám se lékařům. V USA jsem za exota, protože mé děti nikdy neměly antibiotika. Nejsem příznivcem módních diet ani léků na pseudoproblémy.
Je mi líto všech dětí, se kterými pracuji, které jsou produkty zaneprázdněných rodičů, kteří nemají čas přečíst dítěti pohádku, krmí je technologií (substituce péče) a na každý přirozený výchovný problém hledají pilulku (a tu vždy najdou).
Od časného dětsví mých dcer mě fascinoval americký technologický fenomén. Nejrůznější aktivity a kroužky pro batolata, kroužky, které rozvíjejí vztah k počítačům a technologické dovednosti. Co na tom, že tříleté dítě u počítače je stále v plínkách (protože se nenašel nikdo, kdo by dítě naučil chodit na záchod, to je nepodstatné). Podivná generace dětí, která vyrostla u televize a u obrazovek počítačů (Baby Einstein pořady slibují kognitivní rozvoj novorozence a rodiče mají alibi, proč se nemusejí o dítě starat, když to obrazovka umí lépe). Výsledkem jsou sociálně handicapované děti, které neumějí udělat kotrmelec a hrát si s vrstevníky a které potřebují léky, aby udrželi pozornost u jakékoliv přirozené činnosti.
Společnost vytvořila příznivé klima k nadužívání léků. Reklamy farma společností, přetížení rodičů, ztráta selského rozumu, odklon od přirozenosti, atd. A pak ta nešťastná americká psychologizace školství. Čím víc odborníků na výchovu a psychologii dítěte, tím větší průšvih. Z každého běžného nešvaru se udělá diagnóza, kterou řeší odborník a výsledkem jsou děti – roboti. Podle šablony udržovány nějakým prostředkem (třeba lékem).
Něco k juvenilní justici:
http://romovia.sme.sk/c/7215146/deti-slovenskych-romov-poslali-v-britanii-gayom.html
Venco, nechodil jsi náhodou také na „krupkárnu“? Já žil celých 35 let v tom bloku přes koleje, v němž je na jižním cípu hospoda Dejvická sokolovna (jenže na východním rohu). Nechápu, proč ten Google rozmazává i čísla domů a vývěsní štíty obchodů….není to na hlavu?
>> Venca
Špejchar, 50. léta a Myší díra: pamatuješ na italského zmrzlináře v Myší díře – byl tam snad i počátekm druhé poloviny oněch let? A pak jsem se dočetl, že to byl (spolu)pracovník StB. Ale zmrzku měl vynikající.
V myší díře tzmrzlinář? A kbde? Dnes se nad ní tyčí betonový oblouk vozovky.
Bezdomovci se ovšem nestěžujou, poskytuje jim to dopravní dílo střechu nad hlavou a suchou noclehárnu. někdy, jda z púráce na tramvaj v pozdější hodině, je tam slyším klábosit u cigaretky, než zalehnou do spacáků. 🙂
Italskýho zmrzlináře pamatuju na Karláku . Nebo spíš ve Vodičkově, tam co ústí do Kalrláku. Jetsli to byl agent StB, netuším. Ale pravej Ital to asi nebyl.
Dušane,
do školy jsem chodil nejdřív na Majakovského (nyní Pelléova), která už léta chátrá a od 6. třídy na krupkárnu, ta funguje teď jako Obchodní akademie. Už jsme si o tom před lety něco psali. Jsem o pár let mladší (ročník 49). A Ty jsi tedy bydlel v Srbský? Já těch prvních 10 let, jak jsem psal a potom v ulici Čsl. armády do roku 1967, pak nějaký čas za Prahou a teď v Uhříněvsi a když dá Bůh, tak tu dožiju. Ne, že by se mi tu zrovna moc líbilo, ale jako důchodce už nemám na něco lepšího.
Jako kluk jsem z okna (měli jsme jedno to rohové nad dnešní hospodou, ostatní do ulice za rohem Pod baštam) koukal přes závory na tu hospodu Dejvická sokolovna za rohem od ní do Bubenečský jsem chodil cvičit do Sokola, na Písecký bráně jsme řádili, taktéž na Letenské pláni a ve Stromovce, jezdili na kolech, hráli fotbal atd. atd. Doba malin nezralých, dávno všechno pryč. A spolužáky mám od Austrálie až po Kalifornii.
Dvd,
italského zmrzlináře ještě pamatuju a Myší díra byl pro nás takový vstup do centra. Přes Stalina jsem nechodili rádi. Později už tam vše jen chátralo, ale dnes jsou v dolní části nějaké byty a hotýlek nebo penzion a vypadá to tam docela pěkně.
Jo, MaYdo,
byl tam, ale dole u ústí na Klárov, ne tam, kde dnes sídlí bezdomovci. Taky tam ještě nebylo to rozšíření vozovky. Ale Vy jste mladší, tak jste ho už nezažila. Do těch končin jste snad přišla až jako studentka. Vás mám spojenou s Vašimi vzpomínkami na buřtostánek na kulaťáku, mnohem později.
Tam, kde Vodičkova ústí do Karláku tam byla velká Italská cukrárna, možná ještě je, dlouho jsem tam nebyl. A naproti byla docela slušná vinárna Beograd, tam jsme kdysi chodívali (v sedmdesátých letech) na pokec u vínka a dobrý jugoslávský bašty.
Tak cukrárnu u Itala na Karláku pamatuji taky, i když jsem ročník o něco mladší, protože mí prarodiče bydleli v Žitné ulici – naproti vyústění Školské. Bývala to první zastávka, když nás dědeček bral co dítka školou povinná na couračku Prahou, abychom věděli, jak vypadá Prašná brána, Orloj i Pražský hrad 🙂
Zmrzlinář byl v tom prostředním domku, co je teď součástí hotelu Hoffmeister.Na základku jsme také chodil na „majakárnu“ do „pelleovky“ (Majakovského jsme té ulici nikdy neříkali. V té ulici byl také „Ústav Zikmunda a Hanzelky“ odkud jsme v roce 1957 sledoval jejich odjezd dvěma T805 na východ…a o dva roky později si naprosti vyzvedával u dobrého čaje Maovy rudé knižky.
Já bydlel v Srbské 1. Můj děd tam měl od roku 1913 ař do 1949 obchod koloniálním zbožím (vyučen u Meinla a Kulíka) Z toho krámu zbyl jen nápis nad bývalým průčelím „U Nové Prahy“ . „U Itala“ byla také cukrárna ve Čkalově ulici blízko rohu s Dejvickou. Ale byl to Bosňák. Já tam chodil na citronovou do papírového kelímku za 50h. Ta cukrárna ve Vodičkově ulici ještě je, byť vypadá zcela jinak. Beograd bohužel zařval. Chodíval jsem tam na pljeskavice s dvoudeckou Venerina mlieka. Tak ještě chvíli a začne ta nostalgie ze mne kapat. Dnes zcela chápu co myslel Werich když říkal „je strašné stát se pamětníkem“
Nojo, no. To jsou ty pamětníci. My sklerotici máme naopak velmi dobrodružný a napínavý život.
Mohu dát k dispozici zcela zdarma a se zárukou radu vyplývající z výše uvedeného:
„Nikdy neotírejte zaprášený notebook ubrouskem, kterým jste před chvílí stírali nacamranou vodu z vaření vlasových nudlí a zapomněli jste ho na stole.“
Nevěřili byste, jak škrob dokáže festovně držet na plastu… 🙁
MAtzurko, jak je ten svět malej.
moje máma bydlela v Sokolské, hned za Pavlákem. Dnes by mohla skákat z okna rovnou na dálnici – brr, to by bylo bydlení. 🙂
O ulici výš byl gympl v Londýnské, instituce z hledika naší rodiny přímo osudová, neb se tam sešli v jedný třídě táta a taky strejda, bratr mojí mámy. U jeho rodičů, na tom Pavláku měla třída něco jako hlavní stan, neb byt byl velikej a pokud randál nedosáhl takové intenzity , že dolehl k uším tet mého dědečka, což se ovšem stávalo často, byli prarodiče poměrně tolerantní.
V tej tlupě spolužáků si táta nějak stihl namluvil moji mámu a někdy v třiapadesátým si ji vzal v kostele sv. Štěpána.
a máti chodila na arcibiskupský gympl na Míráku, dbnes je tam zase. Chodila , leč nedochodila, protože to nevypadalo, že z ní vyroste genius či vědec, tak ji vve čtrnácti dali na obchodní akademii.
Ale se spolužačkama se stýkala dokud to šlo, víc než s těmi z OA, – teď už si nejsem jistá, jetsli náhodou nezůstala z tej třídy poslední.
Ježíšmarjá Dušane,
v tom Beogradu jsme si dávali ouplně to samý. Až se mi z toho v tom horku vyrazila husí kůže.
A ještě taková zajímavost. Můj o 2 roky mladší brácha chodil na tej majakárně do třídy s princem, synem kambodžského krále Norodoma Sihanouka. Toho sem poslali na studia a vzal to rovnou od první třídy, kvůli češtině. Jak tam v těch končinách je plno velvyslanectví, tak se tam taková exotika dost vyskytovala.
A taky jsi jako kluk obdivoval ty krásný americký rockandrollový bouráky v US rezidenci vedle školy? Že se vůbec ptám. Před jejich vjezdem ve Wintrovce jsme hrávali fotbal, školní tašky místo brankových tyčí. Kdybysme tam jen tak lelkovali, to by nás odnaproti vnitráci hnali. Ale nafocený nás měli. Kupodivu dneska tam cajti hlídaj též, jen z jiných důvodů a tuhle jsem jim vyprávěl, jak jsme kdysi v tý Wintrovce řádili za bedlivého dozoru jejich tehdejších kolegů, smáli se tomu.
Ano, pamětníci. Já jsem si v Beogradu dával Pljeskavici leskovačku, asi to tam bylo oblíbené, nebo levné? Už si nepamatuju. Skvělý byl ten chleba k tomu. Před několika dny jsem šel kolem, Italská cukrárna tam je, ale má napsáno – prodáváme české výrobky!!
Mě ten svět nepřijde moc malej. To jen tak vypadá, když jste všichni z jedné obce.
Tak to Tvůj malej brách je stajně starej jako moje malá s=gra neboť ta do školy s malým Sihanukem chodila též… My kopali v Srbské. Přesně ty samé branky a když jednou za půl hodiny jelo auto, tak jsme je s nelibostí museli na chvíli odstranit. řidiči byli nějak vlídnější. Nepamatuji, že by na nás někdo zlostně troubil. Jasně, že na ta auta pamatuji. Klasické americké křídlaté baroko.
Jo, Beograd, nebo Dubrovník, někdy také na nábřeží Orlík …… 😛
Juro-p,
jsme sice z jedné obce, ale ta obec čítá bratru milion hlav. Ve vzpomínkách se shodnem, protože jsme měli podobné zájmy a tím se vyskytovali i na stejných místech.
Hlavsone,
do toho Beogradu jsem tenkrát chodili asi všichni, bylo to tam příjemný a to jídlo i vínko vynikající. Italská cukrárna prodávající české výrobky je tedy nonsens.
Dušane,
tomu malýmu bráchovi už je taky přes šedesát. Nějak to utíká. Zkusím se ho zeptat, jestli si pamatuje Tvoji sestru, ale pochabuju, on je dost sklerotik a nějak si minulost ani moc pamatovat nechce. Ani toho Sihanuka si už nějak nepamatuje, pokud mu to nepřipomenu, jak jako malej byl nadšenej, že chodí do třídy s princem.
A těch aut jezdilo tehdy poskrovnu. V tý Wintrovce často za odpoledne ani jedno. Ty rockandrollový bouráky mě berou pořád, vypadaly tak nějak mnohem líp, než ty dnešní auta. Kdybych na to měl, jako Honza Čech, co píše na Psa, tak bych je sbíral. Takhle je jen obdivuju ve starých filmech anebo na veteránských srazech.
Jé, těch překlepů, dám si pauzu, stejně potřebuju skočit na nákup. Samo se nenakope ani nenakoupí.
529 Modrej, už chápu, proč tak nerad opouštíš přátelské městské prostředí. V lese nejsou hospody, nekoupíš tam cigára a na každém kroku číhá smrtelné nebezpečí.
Na zemi malý, hnědý, smrdí. Vedle v blátě otisk velkého drápatého chodidla. Slyšíš divné temné zvuky. Vidíš něco velikého, tmavého, chlupatého. To nejsou fakta, která vypovídají jen o nich samých. To je medvěd.
Jééé, tu se hezky vzpomíná. I já měla dnes odpoledne vzpomínkové. Vzpomínala jsem, jaké to bylo, když mi bylo o hodně míň. Na tak malé vesnici si děti hrají a baví se dohromady, pokud ovšem zrovna neválčí dolní konec proti hornímu. A tak jsem vzpomínala, jak jsme celá banda přelézali ploty sousedů při výpravách na třešně, jablka a hrušky a jak nás sousedé proháněli. Také jak jsme v zimě na bruslích jezdili po potoku až k soutoku s Odrou, jak jsme pálili bramborovou nať a pekli brambory, na pozdně večerní výpravy za rodiči a prarodiči do družstevního kurníku. Prostě těch vzpomínek bylo moc a moc. A o to silnější při smuteční hudbě v obřadní síni. Ano, jeden z nás už není, dnes jsme ho vyprovodili na cestě poslední. Byl o čtyři roky mladší. Do okna bubnuje déšť a je nějak divný čas.
Beograd
se původně jmenoval Kumanovo (asi to nebylo kádrově vhodné pojmenování) – a teď tam jsou, myslím, Hooters.