Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle

Publikováno | Autor:

S  M. Zeleným o vzdělávání a podnikání

Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.

Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?

Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.

Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…

O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.

Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?

Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.

Vidíte z tohoto marastu cestu ven?

Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.

 

Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?

Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.

Antonín Karoch

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 865 komentářů u „Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle“

  1. [1340] Já teda nemám dýku, ale zavírací, nosím ji v kapse, ale do Německa bych s ní neměl. Tady prošla i do střeženého prostoru pod pódium, na kterém stál mj. Zeman.
    Samkové bych napařil nedovolené ozbrojování za kušnu, která je, jak známo nebezpečnější než kuše.

  2. martineTT,
    podrobnosti neznám, ale první, co mě při čtení té zprávy napadlo, byla věta:
    Rozkaz zněl: „Zastavit muže s brašnou.“
    Tak proč nějak podobně nezastavit i Samkovou, že? Ona taková tělesná prohlídka ve stylu popisovaném Škutinou v Prezidentově vězni obsahuje výchovný moment.

  3. skimici, zatím, zatím. Já jsem ve vídni při cestě do Orlanda neuspěl se cvakátkem na nehty. Bdělá úřednice si všimla, že ve cvakátku je ještě pilníček, který je zakončený ostrým hrotem, asi na vyškrabování zeminy zpoza nehtů nás vidláků. Nejdřív mě nechtěla propustit dále, ale když jsem pilníček vykroutil a zahodil do koše, tak jsem směl do odbavovacího prostoru. V letadle jsem se bavil tím, že jsempozoroval spolucestující a personál a vymýšlel, jak použít k ozbrojenému útoku na piloty třeba propisovačku, DVD přehrávač nebo kšandy.

  4. Nejveselejší jsou orgáni, kteří něco musí zkontrolovat, ale nemyslí.
    To jsem se měl dostat na ministerstvo, kde potřebovali něco poštelovat na jedné naší aplikaci. Večer před akcí jsem narazil na skleněné dveře, zarazil si střep do předloktí, nechal si to zašít a pověsil ruku na šátek. Hlustvisihákovou to neoblblo, musel jsem levou rukou vyndat kovový obsah kapes, projít rámem, levou rukou vrátit obsah kapes, pak mě teprve pustila. Ten pán, co jsem za ním šel, to celou dobu pozoroval a vypadal, že je mu trapně.

  6. Honzo ze Ž,
    ještě tak přemýšlím nad tou dýkou. Si představ nějakou pidimini dýku s čepelí deset centimetrů. Tam musí být celková délka minimálně dvacet centimetrů. A když ji ten advokát měl v opasku… podle mě ten chlap musí být dost prostorově výrazný – minimálně jako Perry Mason, aby se v kružnici jeho břicha ukryl předmět zdéli dvaceti cenťáků.

  7. Opět OT: Paní Šichtařová k Lügenpresse: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523987

    Pořád nerozumím jedné věci… Proč je to tu celé tak strašlivě zabetonované? Poté, co Německo rozpoutalo současnou migrační vlnu, velká většina lidí už vidí to, co si jich před pár lety uvědomovalo jen pár, totiž zásadní a zhoubnou nesprávnost všeho, co sem přichází z onoho pseudoliberálně-pravdoláskovního konglomerátu, od veškeré té moderní levice, která zamořila nejen politiku, ale též media a justici, a pronikla i do školství a leckam do velkých korporací. No dobře. Odezva Svobodných je prakticky nulová; hm, dejme tomu, na to jsme si už tak nějak zvykli. Totéž ale vidíme u ODS, u KSČM, a téměř jediní, kdo se z prozření veřejnosti (byť jen částečného a nedůsledného) snaží něco vytěžit, jsou všelijaké víceméně obskurní figurky.

    Lidé, kteří ještě před několika lety zde na Šumavákově blogu byli schopni přinejmenším čas od času napsat pár poměrně pronikavých postřehů, tu dnes buď nejsou, nebo se věnují přísavné síle. Nálada jak v Protektorátu, řekl bych… Proč je tomu tak?

  9. Ten obrázek otce a syna s glancputýnkami na hlavách je OK – vždyť to jsou gojové.

  11. Rputi,
    Rockefeller je od Roubíčka dost daleko. Skoro stejně daleko od třeba tohoto gentlemana: http://www.fler.cz/files/u30544/107.jpg

    Prostě cylindr není předmětem, který člověku automaticky vytane na mysli při vyslovění pojmu „Žid“. K Jeho Lordstvu ovšem cylindr patří jako k velbloudovi hrby.

  13. 1356 ptakopysku
    možná to ukryl do rýhy v sixpacku.

  14. >>dvd,
    ale kdeže!
    Cilindr patřil v 19. století k bontonu bohatých a po první válce alespoň ke společenskému úboru bez ohledu na původ.

  15. Případně do kožního záhybu mezi prvním a druhým břichem

  16. Zpátečníku 1357,
    převládli přispěvatelé, kteří si přejí nezávazně tlachat a pokud se někdo dopustí jakéhosi rozboru, zajisté se dočká otrávené otázky: „Že vás to baví….?“

  17. 1350 — (…) teorie, že origoš židovské vtipy jsou jako každé jiné, ale jakmile je nějaký vtip hodně dobrý, obsadí se Kohnem, Roubitschkem, Sárou, prohlásí se za židovský (…) — S tím bych ve vší úctě příliš nesouhlasil, ptakopysku. Naštěstí tu ale mám tak mizerné připojení, že se sotva mohu pustit do plamennější polemiky.

    Viděl bych to prosím trochu jinak. Na jedné straně jsem přesvědčen, že anekdota končící slovy „(…) ovšem upozorňuju tě, že z toho budu mít celej den zkaženej!“ žádný nežidovský ekvivalent nemá. Na druhé jsem si kdysi prošel sbírku údajně echtovních vtipů přímo z Israele, a téměř nic mi na nich vtipného nepřipadalo; skoro jako kdybych četl japonské či mongolské anekdoty, pokud tam tedy nějaké mají.

    Podle mého názoru jsou židovské anekdoty (tedy to, co pod tím pojmem zde rozumíme) význačné též (a pro účely této úvahy zejména) tím, jak zachycují ten kolorit a šmrnc starých zlatých a ztracených středoevropských časů — jejichž pojivem Židé bývali a jejichž ambivalenci (přesněji řečeno rozmanité ambivalence) dokázali vyjádřit a ztělesnit lépe, než kdokoliv jiný.

  19. 1368

    Bože, to je kráva!

    „Krym se podle ní na Ukrajinu vrátí v případě třetí světové války, „nebo až lidem dojde, jakou udělali chybu“.

  20. 1367 — Mea maxima culpa! Italiku jsem chtěl skončit hned za tím vykřičníkem, ale zapomněl na to. Trapný výsledek mi tak aspoň dává příležitost odpovědět Rputi…:

    1366 — převládli přispěvatelé, kteří si přejí nezávazně tlachat — Nojo, ale co se stalo s těmi ostatními, tedy pokud holt neumřeli? Nepozoruji, že by snad někde jinde jasnozřivě komentovali dnešní katastrofy…

    Je to docela zajímavý paradox. Na první pohled je veřejnost rozjitřena, jak nebyla již léta. Pohlédneme-li blíže, je naopak hypnoticky ukolébána do polomrákotného stavu, asi jako slečny Oldřichem Novým v roli Kristiána (1939)…

  21. Zpátečníku, ti ostatní neumřeli, jen se vyjadřují a komentují jinde než na tomto blogu.

    Proč je tomu tak? Těžko se dočkáš odpovědi od těch, kteří neodešli. Tedy dočkáš se, ale …

  22. [1356] Perry Mason? Pokud si pamatuji z knih, moc prostorově výrazný nebyl.
    V tomhle jednoznačně vede Nero Wolfe, ale u toho chybí právnické vzdělání. Navíc si vůbec nedovedu představit, že když už by opustil pískovcový dům na 35. ulici, že by si bral dýku. Co se pamatuju, ozbrojoval se pistolí, když už to muselo být. Ale k soudu by šel určitě bez ní.

  23. Dobré předpoledne,

    Ad cilindr – první, co se mi vybaví, je Jiří Menzel na scéně Činoherního klubu, kterak se vrací, omotán bílou šálou a značně podroušen, z plesu, aby tím zkomplikoval průběh dámské návštěvy svému spolubydlícímu Josefu Abrhámovi, skrývajícímu v almaře v almaře lehkou děvu. 🙂

  24. Zpátečníku,
    ftipy se vyvíjejí podle aktuální společenské situace. Co bylo ostrým satirickým ftipem za socialismu, je v současnosti čímsi plytkým a nepochopitelným, na což po hadráku dojela spousta socialistických undergroundových humoristů, písnikářů a umělců. Měli léty ověřené schéma, že když vytvoří sebevětší sračku a šoupnou tam něco „protistátního“, že se lidi budou smát, protože je bude lehtat vědomí, že i oni tím smíchem cosi protistátního konají. Najednou se ty podpůrné klacíky vypařily a zbyla jenom prázdná slupka. V současnosti se začíná vypařovat i havlismus. Když se podíváte na jednu z her Divadla Járy Cimrmana, kde je v přednáškové části Pavla Vondrušky zmiňován Václav Havel, dotyčná glosa začíná vyznívat poněkud řiťolezecky a původní význam již nesluníčka nechápou.
    Za první republiky bývaly tištěné židovské ftipy velmi brutální a Židé v nich vystupovali jako záporné postavy, eventuelně jako blbci. Ona vůbec byla prvorepubliková společnost krajně antisemitská. Hubou, samozřejmě. Některým spoluobčanům to vydrželo dodnes. Souvislost mezi tehdejším antisemitismem a židovským způsobem operování s penězi je celkem jasná.
    Když se porovnají protisocialistické ftipy s protektorátními, zjistíme, že jsou celkem identické, akorát s jinými hlavními postavami. Posun od stařičkého mocnáře proběhl jenom částečně, protože reálie mocnářství zavál čas a staly se v rozvíjející se technické společnosti neuchopitelnými. Stejný posun jako u protektorátních je u ftipů veřejnobezpečnostních směrem k blondýnám. Sluníčkáři posouvají ftipy o pitomých manželkách do roviny pitomých manželů – tam dochází k podobnému tření, jako u Rputina středostavovského Jajtelese v cylindru high society – protože se ignorují reálie.
    Atd. atd. ale to by bylo na nějakou esej.

  26. No, rputi, ono tu bývalo taky více srandy a více témat nepolitických a radostných.

    Pořád dokola probírat jen tu politiku může být poněkud ubíjející. Život má i radostnější stránky. A řekla bych, že čím je člověk starší, měl by se věnovat tomu pozitivnějšímu a ne se pořád hrabat v tom politickém blátě.

    Tlachání nebo rozbor, ono to vyjde ve výsledku na stejno. Svět tím nezměníte. Procesy ve společnosti jsou příliš komplexní. To je stejný jako to globální oteplování.

    Tedy, ne že bych si občas nepřečetla zajímavý, dobře udělaný a napsaný rozbor.
    Ale rozbor není konstatování, že všechno je v pr…a lidi, tak s tím něco udělejte.

  28. (1369) Jaké jsou vaše představy podmínek navrácení Krymu?
    (1370) Co se stalo s těmi ostatními … Co já tak vím, tak kocour a Dušan na svých ksichtoknihách, Pavel Kořenský občas nahlédne, AndyO občas (zřídka) na NP.
    (1374)Za první republiky bývaly tištěné židovské ftipy velmi brutální – a byly to židovské vtipy?

  30. [1376] Vzpomínáš na ty časy, kdy PeS sem psával o fyzice, martin s kocourem o právu, Loki o šutrech, šakal a Ty o architektuře, modrej o ekonomice, Jirka o obrazech… No jo, jenže pak se začalo řešit, kdo je pravej pravičák.

  31. No jo, jenže pak se začalo řešit, kdo je pravej pravičák. – to až s výskytem neb genezí levičáků.

  33. ad 1378 – navrácení komu? IMHo nedávno vrácen byl. Pokud půjdeme dál do minulosti, tak by asi šlo o vrcení Turkům.

  34. maydo 1376,
    sranda není žádná sranda! 🙂
    Bylo mi spíláno, že na raní otevření dávám nějakou katastrofu, tož už několik týdnů dávám vtípky a myslím, že ne špatné. Za celou tu dobu, zaznamenala jsem jedinou reakci ze strany Schumiho.
    Jinak tvrdé ksichty a jak kdyby nebylo!
    Ono dělat srandu předpokládá taky zpětnou vazbu, bez ní to nefunguje.
    Leč lid chce být baven bez toho, že by musel namáhat závity…

  35. 1378

    Krym se nikdy nevrátí Ukrajině, Nikdy to nebylo doopravdy ukrajinské území – a nic na tom nezměnil fakt, že ho kdysi Chruščev k Ukrajině připojil.

  37. A když to vezmeme šmahem tak Česko Bójům. 😉

  38. Na Krymu nikdy Ukrajinci nežili (kromě pár jedinců)
    Žili tam Rusové, kterým Ukrajina zrušila ruštinu jako úřední jazyk a žili tam Krymští Tataři, kteří několikrát žádali Kyjev o autonomii a vždy jim to bylo zamítnuto!
    Že teď snaživě (za peníze) jsou jejich vůdci najednou proukrajinští, nehraje roli!

  39. Ještě bych doplnil dermatologické „uhry Uhrům!“

  40. 1375 Zpátečnéku, většina rozumných lidí se věnuje přísavné síle a podobným záležitostem. Akorát potíž je v tom, že blbci jim to kurvěj a ztrpčujou jim život tak, že je to odvádí na zkoumání tý přísavný síly a podobných záležitostí.

  41. 1322 dtto práva. Výsledkem je, že na trojčlenku nutno přibrat znalce.

  42. 1380, 1381

    Honzo, články o architektuře sem psával čšakal, já jen kecala v diskusích 🙂

    pokud jde o ty infiltrující levičáky, já teda nevím, proč bych se nemohla s lecvičákem bavit o architektuře, fyzice, muzice nebo čemkoliv dalším.

    Dokonce i o tej politice můžu, pokud se shodneme na tom, že se neshodnem 🙂

    S tím, že by tole měl být blog výhradně pravicový, začal prudit, pokud si vzpomínám, Jirka p.p. No a některým se představa ryze pravicového blogu zalíbila a začali kádrovat, kdo je hoden a kdo ne. A k tomu kádrování se začali do lidí navážet – někdy dost osobně.

    A tím to šlo do kopru.

    Myslím, že kdyby se všichni na to hledání té nejpravější pravice vybodli a dál se tu klábosilo o právu, muzice, architektuře a taky dobrým jídle s každým kdo v dobrém přichází bez ophledu na poilitickou orientaci, tak by obě strany zjistily, že ti druzí nekoušou a že to jsou třeba i fajn lidi.

    Ovšem ideologické hranice by tím byly smazány a to by byla hrůůůůza nejhrůůůzovatější a zrada nejčernější, když by se lidi s různými politickými názory dokázali na něčem shodnout.

    Proto se mi víc líbí, když se tu jen tlachá. Protože když se shodnete s názorovým oponentem na receptu nad svíčkovou, tak ho hůř vnímáte jako nepřítele

    Politika dovede vyhloubit zatraceně hluboké příkopy mezi lidmi a jen těžko se zasypávají.

  44. 1384

    Rputi, tož já se nad těmi Vašinmi vtípky většinou zasměju. Ale netušila jsem, že je nutno nějak reagovat. KOnec konců, jak mám vědět, na kterej příspěvek tu zpětnou reakci chcete a na kterehj ne?

    Navíc většinou ráno otevírám tyhle stránky u ranního kafe, kdy už mám za sebou ranní směnu doma a přesun do práce, takže diskuse je už někde jinde, deprese a katastrofy mají zelenou a jak mám já, děvše prosté venkovské, vědět, jetsli bych smajlíkem nepopudila bnebo nevhodsně neshodila nějaký hlubokomyslný příspěvek? :-D?

    Halt si budu muset zapsat do diáře, že mám posílat smajlík, když se zasměju VAšem vtipu. Jenže já se stejně zapomenu do toho diáře podívat, tak soi od toho moc neslibujte 😀

  45. Koukám, že už se to schyluje, přihodím tedy tři vtípky čerpající z doby dávné, pradávné. O starouškovi, sivém čtverákovi…

    Kdysi přišel Ladík ze školy. Chodil do 3. třídy.
    Dědeček ptal se Ladíka: „Čemu jste se ve škole učili?“
    „Učili jsme se o mlynářích, dědečku,“ odvětil Ladík.
    „Však i já jsem mlynář,“ zableskly dědečkovi šibalsky oči.
    „I vy, dědečku?“ nedůvěřoval Ladík, „vždyť nemáte mlýna.“
    „Tak podívej, ty nedovtipo,“ zasmál se dědeček a udělal palci mlýnek, „podívej, jak melu!“
    A Ladík měl zas víc o kudrlinku, jež mu občas dědeček na jeho rozumu napaloval.

    Sobotního odpoledne krátce před klekáním se veškerá drobotina kolem milého dědouška shlukla.
    „Vyprávěj nám, dědečku, povídej o tom, co jsi zažil,“ ozývalo se z mnohých dětských hrdélek.
    Laskavý stařík dopil skleničku vody a čtverácky se zadíval na rozjívené ratolesti.
    „Ale, tak vzpomínám, jak jsem jednou přes Prahu letěl…“ započal rozšafně, ale děti mu okamžitě přerušily rozprávku.
    „V balónu jste letěl, děde?“ vykviknul překvapeně Ladík.
    „Nebo v montgolfiéře? V Zeppelinově vzducholodi?“ překřikovali se Jen s Lidunkou.
    „Kdepak,“ utnul kmet jejich štěbetání. „Přes Prahu jsem kvapným krokem letěl, abych stihl poštovní kočár do Makotřas!“
    To bylo smíchu a radosti, jak je bystrý staroušek opět napálil.

    Roku sedmnáctého přišel Ladík ze školy, nesa v ruce podivuhodný předmět.
    „Podívej, podívej, dědečku, co jsem našel,“ volal zvesela a mával nalezeným pokladem nad hlavou.
    „Á, už vím,“ uštířil se sivý kmet, „to je kouzelná hrající skříňka. Zavolej kamarády a povím ti, jak funguje.“
    Všechny děti se shromáždily do kruhu kolem Ladíka a napjatě poslouchaly rady starého dobráka.
    „Inu, děti, zavřete oči, počítejte v klidu do padesáti. Potom ať Ladík zatáhne za tento provázek a do chvíle hudbu andělskou uslyšíte.“
    Zatímco se zlomyslný kmet šoural za blízkou stodolu, děti učinily žádané.
    Sivý čtverák se tomu smál ještě před popravčí četou.

  46. Zpátečníku ad 1357 – A jaká by v protektorátu ČR měla nálada být, než jako v protektorátu?

  47. Myslím, že od momentu, kdy Putin nabídl, že vezme EU do Ruské federace,není třeba vlastnictví Krymu řešit… 😉 😀

  48. Obdoba 1395:
    V šerém dávnověku, když jsem byl asi ve 2. třídě, přišel do školy stréček Křópal z Břochovan a mimo jiné nám ukazoval veliké kapesní hdoinky a povídal, že jsou „bicí“. Kamarád nad tím kroutil hlavou a tak mu je stéček přistrčil k uchu a povídal „Posloché!“
    a pak ho s nima praštil do hlavy….
    A schválně, kdo ještě ví o stréčkovi a Jozéfkovi Melhobovi?

  49. Pane Ty to vidíš.
    Od včerejška v Rakousku a v Polsku nikdo neodpovídá na maily. Teď mi jeden vysvětlil, že byl včera nějakej nepravidelnej svátek, časově navázaný na Velikonoce a dneska mají všichni bridge.
    Nějaký slavnosti krve, jsem tou šišlavou polštinou rozuměl. Slavnosti Krwi Pańskiej.
    To je opravdu k po…ní. Holt ty papíry nevyřídím 🙁

  50. Nevzdělanče! To je přece svátek Božího těla! 😉

Komentáře nejsou povoleny.