Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle

Publikováno | Autor:

S  M. Zeleným o vzdělávání a podnikání

Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.

Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?

Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.

Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…

O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.

Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?

Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.

Vidíte z tohoto marastu cestu ven?

Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.

 

Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?

Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.

Antonín Karoch

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 865 komentářů u „Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle“

  1. Tak ho slušný lidi mívali (chodilo procesí), ale komunisti ho zrušili a … trvá to.

  2. Jééé, tak to mi něco říká. Když jsem byl malej, děda používal úsloví „rámusu jak o Božím těle“ 🙂

  3. 1401

    mno, slušní lidé….
    Taky jsem slyšel teorii, že protestantské země jsou na tom ekonomicky lépe taky proto, že ty protestantské mají míň církevních sátků, kdy se nepracuje 🙂

  4. Jo, Boží tělo si ještě pamatuju. Chodilo se procesím po vsi mezi největšími statky (v šedesátých už samozřejmě jen virtuálními) před kterými stály nazdobené oltáře, nad farářem nesli chlapi baldachýn, holky byly v bílém v košíčkách měly lístky pivoněk a květy kalin a pohazovaly to po zemi před procesím. Hezký to bejvalo. Vo Božím těle taky bývaly největší bouřky. A ono se to dneska k buřinám taky schyluje.

  6. Halladine, tak proč jsme na to nebyli nejlípzua komunistů, když ty svátky šmahem zrušili? 😉

  7. No, správně se to jmenuje Slavnost Těla a Krve Páně

    Průvod Božího Těla nese často prvky jisté okázalosti (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky – tzv. „troušení“, kadidlo, někdy i vyzvánění zvláštním mobilním zvoncem, střílení z děl – hmoždířů),

    Takže proto to dědečkovo příaloví 🙂

    Tak mě napadlo, že naše vesnička nestředisková nemá žádnej kanón 😀 Měl bych s tím něco udělat 😉

  8. Pol žartom, pol serio – v Praze jezdí autobus, který má u několika sedadel USB přípojky.

  9. 1403 Halle
    zrovna včera jsem louskal belgický Le Soir a tam zkoumali, proč je mezi Valony a Vlámy takový rozdíl v chuti ke stávkování (Valoni rádi a hodně, Vlámové poslední dobou tak 4 x méně, byl v zemi včera kolaps kvůli stávce železničářů, které se opět účastnili hlavně Valoni)
    Kromě jazyka našli i další významný rozdíl. Rádi stávkují socialisti, což jsou především katolíci.

  11. quivisi,
    asi proto, že komunisti nejsou protestanti. 😀

  12. Honza ze Ž. by měl být spokojený, jaká vzdělávací diskuse se tu vede!

  14. Že ne? Za první republiky protestovali proti všemu! 🙂

  15. Skimici,
    neumím rozklíčovat, kolik Valonů či Vlámů jsou socialisté.
    Akorát že vlámů je skoro 2 x víc. (58%,31%)

    Katolíků je celkem 77%, protestanti jsou až za vyznavači islámu.

  16. quivisi,

    názor komoušů na neposkvrněné početí panny Marie se od názorů protestantů podstatně liší 🙂
    Od názoru katolíků ostatně taky 😀

  17. 1415 Halle
    Valoni jsou socialisté skoro všichni (ti zbylí jsou komunisti)

  18. Skimici, 🙂

    podle tebe jsou socani skoro všichni, i tací, o které by si opravdovej socan ani kolo neopřel 🙂
    Toje nárory v téhle oblasti neberu vážně. 😉

  19. A jeden fórek pro Halla

    -Vladimir Vladimirovič, tak sme obsadili Severnu Ameriku a Euraziu…
    -Preboha prečo?
    -Veď ste povedal:Obsadiť pol-miru!
    -Durak! Hovoril som Palmyru!!!!

  22. 😀 😀 😀

    „Ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo rozpaky, protože nizozemské ministerstvo kultury zařadilo Rusko do seznamu zemí, sousedících s Evropou.“

  23. Rputi,

    čemu se divíš ?
    kdo není v EU, není v Evropě !
    Možná, že za chvíli dají do toho seznamu i GB ! 🙂

  24. Rputi
    sensu stricto to tak je, vezmeme li v úvahu Kaliningrad.

  26. Až je mi hanba, ale já pamatuji Joséfka Melhobo, jakož i svátek Božího těla. Byly jsme vystrojené, ve vlasech věnečky z umělých květin a v košíčcích natrhané lupení, tedy okvětní části jarních květin. My jsem neměli na zahrádce pivoňky, takže se ty okvětní lístky sháněly dost těžce. Jiné družičky měly košíčky narvané a pilně okvětní lístky házely do cesty procesí a panu vikáři pod baldachýnem. Ten se zastavoval u oltáříků zdobených uříznutými břízkami. Hrozně mě zlobilo, že nemám dostatečnou zásobu, tak jsem to řešila tím, že jsem do košíčku sbírala už to vyházené. Maminka nás na tu slavnost vypravovala s velkou péči, okraje košíčku vyplétala kopretinami a každé uvila malý věneček z mateřídoušky proložený kvítky jetele, který – posvěcen – pak celý rok visel nad našimi postýlkami. Asi je to pohyblivý svátek odvozený od velikonoc, protože jsem ho vždy měla spojený s červnem.

  28. Nickname, vzdyt jo, ja uz premyslim o adekvatnim trestu…

  30. Na obhajobu prostořeké paní Samkové bych chtěl zdůraznit, že je to cikánka, a ti si neberou při komunikaci servítky. Nelze jí odsoudit jenom proto, že řekla to co si myslí, respektive to, co si myslí většina zde přítomných.
    Hitler cikány pro jejich živelnost a prostořekost poslal do Osvětimi. Jak se zachová tento ctihodný soud?
    PS: mluvil jsem s mandantkou a tu historický výraz cikán nepohoršuje, naopak je na něj hrdá.

  31. Svobodu projevu (ve variante i po projevu) jsem mel hodne rad 🙂

  32. Také nelze zapomenout, že uražení z turecké ambasády odešli nejenom z důvodu upozornění na nekompatibilitu islámu a moderní společnosti, ale také z důvodu, že k nim mluvila žena – dle jejich učení podřadné stvoření, a k tomu cikánka (esmer vatandas).

  34. 1399 – to byl svátek Božího těla. Ráno o tom něco povídali v radiu. Mně překvapilo, že to drží v pracovní den, mám takový dojem, že se to drží u nás vždycky v neděli.

  35. nickname 1430,
    Samková není cikánka!
    Jen měla za manžela cikána Samka a k cikánství inklinuje. Jinak je to Češka jako poleno!

  36. Petře,

    takovej římskej otec rodiny mohl kohokoli ze své rodiny zabít.
    Takže pokrok tu je 🙂

  37. Hale, spise ve smeru institucionalizace 🙂

    „If legislators defy the council, its members have been known to accuse lawmakers of blasphemy. In Pakistan, a formal blasphemy charge can be punishable by death.“

  38. Jo, taky jsem chodívala s košíkem a sypala lístečky. PIvoňku jsme měli a pokud nebylo léto příliš opožděné nebo Boží tělo moc brzo, tak i lístky ze stolisté růže. Akorát že jsme neobcházeli místní statky, procesí obešlo náves a park před kostelem a tím to skončilo. A ty mateřídouškový věnečky jsem dělávala, to už jsem sypání lístečků odrostla. TAkovej věneček potom v pokoji krásně a dlouho voněl.

  39. maYdo
    pivoňku můžeš snadno učinit i ze sebe, zvláště když je dnes pátek. Pošli prostě děti se džbánem 🙂

  40. To se uvidí, skimici, jak bude žízeň. TAky máme v lednici lahvový – Něžnýho barbara, což je postřižinské polotmavé. Móóóc dobrý pivo.

  41. Ptakopysku,
    ty mne jednou fakt budeš mít na svědomí 😀 😀 😀

    K Božímu tělu se mi také váže dětská vzpomínka – nebyla jsem za družičku v procesí, ale pohazovali jsme to kvítí na uličku ve vesnickém kostelíku, kam nás naše bohabojná prateta vyšňořila, abychom viděli. Ale mate mne doba, neboť jsme tam jezdívali o prázdninách… Nu nešť.
    Asi se nám to moc líbilo, neb jsme hned další den pratetě odrbaly (já, moje starší sestra a pár sestřenic) půl zahrady a okvětními lístky vyzdobily schodiště v patrovém rodinném domku, kde jsme tehdy pobývali. Ještě si pamatuju sestřenici, která protáhla smetákem cestičku středem, žeaby měl Ježíšek kudy chodit.
    No a závěr je nasnadě, prateta nás patřičně odměnila březovým košťátkem :), což bývala její oblíbená výchovně-didaktická pomůcka. Rovněž měla naprosto zázračné účinky na memorické funkce, neb si to všechno pamatuji dodnes, i když to bylo před více jak čtyřmi dekádami…

  42. Dano,
    kdybyste se tu vyskytla – schází li Vám déšť, umyjte si auto. U mě to s jistotou funguje do max 3 hodin.

  43. Matzurko
    teď si úplně nejsem jistý, anžto ty rituály neznám. Březovým košťátkem Vás prateta vykropila (jsem to viděl jednou v kostele) nebo pořádně přetáhla?

  44. tady jsme krestansko zidovska evropa
    islam sem nepustime. 😮

  45. Jak vidno z reakce tureckého velvyslance: Islam už je tady.

  46. skimici,
    kdepak kropení, seřezala nám zadky, jen to hvízdalo 🙂
    A dodnes na její výchovné metody s láskou vzpomínám (taky nám takto pomáhala řešit různé spory, např. kdo si co začal – seřezala všechny účastníky bez rozdílu, aby to náhodou někomu nebylo líto…zlatá moje pratetička :)… a jak uměla vařit !!!)

  47. Tak co, kdypak se bude pochodovat „Je suis Klara Samkova“ ?

  48. Dies Sanctissimi Corporis et Sanguinis Domini
    se německy jmenuje Fronleichnam. V podstatě žádný Němec (není-li studovaný germanista se znalostí mittelhochdeutsch) ten název nedovede „rozložit na prvočinitele“. Fron znamená něco jako „pánův“, „páně“, „co se pána týče“. Mittelhochdeutsch má totiž na místě dnešní dvojice Herr/Frau dvojici frô/frouwe . Tak to byl jazykový úvod. A protože člověk hledá nějaké nejbližší etymologické řešení („to je ta žirafa co žížaly rafá“) slyšel jeden Němec (špičkový odborník pracující v anglofonním prostředí) na začátku něco jako „froh“ (=veselý) a přeložil Fronleichnam jako – Anka bubnuj! – HAPPY CADAVER.

  50. 1444 – a to jako proč? Pro pár historek z dětství o Božím těle a nějakou tu židovskou anekdotu?

    Možná bys to měl, Pepo, ohlásit na příslušnej ouřad, že tu vedeme politicky nekorektní řeči. 😀

Komentáře nejsou povoleny.