S M. Zeleným o vzdělávání a podnikání
Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.
Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?
Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.
Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…
O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.
Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?
Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.
Vidíte z tohoto marastu cestu ven?
Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.
Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?
Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.
Antonín Karoch
Dobré dopolední,
já tomu „svobodnému vzdělávání“ nějak nevěřím. Asi proto, že jako biolog vidím, co se dá udělat instinktem a co je nutno mláďata naučit… všichni primáti své potomstvo fackujou (i doslova) k disciplíně, a třeba šimpanzi rozhodně nemají žádná MŠMT 🙂 Ale pevnou hierarchii v tlupě ano… Čímž nechci vtrdit, že jsme zvířata úplně; svou podstatou však bezesporu.
Ale vážně – pokud by tento systém opravdu skvěle fungoval, tak snad budou takové školy všechny, ne ? IMHO se tedy jedná spíš jen o možnou alternativu pro specifické jedince (za adekvátní školné…), nic víc. Celkově však škola pro Sluneční stát…
Doporučuji diskuzi pod tím videem – děti jdou do jídelny, a co když se zrovna kuchařky svobodně rozhodly nevařit 🙂 ? Snad se na to celé kouknu večer, ale opravdu mne napadá, kolik zaměstnanců dané školy (s jistě velmi slušným platem) je zároveň jejím absolventem ? A jak se pak absolventi uplatňují v životě dál ? V profesích, kde je disciplína nutná ? Při setkávání s lidmi, kteří se nenaučili tolerovat a respektovat ostatní, ani demokraticky rozhodovat o tom, co bude k obědu…
Ve své krátké středoškolské praxi jsem zažila třídu, kam bylo o strach učit. A byl to gympl… samozřejmě to dělali kluci; kolega, který je dokázal zvládnout, jednou procedil přes zuby, že je pedagog napřed musí rozbrečet, a pak se s nimi dá pracovat (ten kolega šel posléze pracovat do věznice – prej držet hubu a krok jde za více peněz snáze).
Každopádně, dětem v oné škole držím palce, aby při setkání s realitou neryly „držkou v zemi“. Děti ponechány samy sobě…. napadá mne „Pán much“ od Goldinga, i když to je samozřejmě extrém, v té anglické škole dospělí jsou.
Matzurko 😀
asi tak 🙂
http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/311452-budoucnost-evropy
Existuje řešení uvedených problémů? Ano, ovšem v politických kruzích o něm jen tak neuslyšíme, protože jde proti samotné podstatě politického rozhodování. Jedná se o princip nedotknutelnosti vlastnických práv, který možná nebyl v žádné zemi v plné míře dodržován, nicméně je vhodné usilovat o jeho maximální přiblížení.
230 — To jo, AeroKarle, link na Barákův blog jsem sem prosím dával hlavně proto, že si též (správně) uvědomuje a správně pojmenovává, že inflace je útokem státu a jeho pochopů proti občanům a jejich majetku.
22 — Zároveň je myslím zrovna inflace jakožto pars pro toto velmi ilustrativním příkladem důvodu, proč pokládám pojem Lügenpresse za tak přiléhavý: Celý ten žvatlavý diskurs v mainstreamových mediích už dlouhá léta explicitně popisuje i implicitně bere inflaci nejen jako nevyhnutelnou(!), ale dokonce žádoucí a blahodárnou! Z mého pohledu není nijak rozhodné, zda jednotliví žurnalisté, jejich šéfredaktoři a loutkovodiči tuto obludnost šíří úmyslně, otrocky papouškují zhůvěřilosti, co sem přicházejí ze západních medií a od západních pohlavárů, anebo jen bezmyšlenkovitě žvaní tytéž fráze, které pochytali z celého svého milieu (jak, mimochodem řečeno, krásně ukázal třeba Karel Poláček na vrahu Maršíkovi, jehož řeč i mysl byly odzdola nahoru vyzbrojeny, ba kompletně vytvořeny frázemi tehdejších novin). Ve všech třech případech je výsledek zcela stejný: fundamentální prolhanost.
Na tom nic nemění, že se občas do tisku dostávají též rozumné názory a rozumné články. Koneckonců sám si Lidové noviny také dosud předplácím, i když už jen sobotní. Ale ani ten nejhezčí a nejrozumnější článek by neměl brzdit — tím méně zastavit — moji snahu hledat kořeny věcí, nezávisle na veškerých (původně propagandistických a žurnalistických, nyní už všeobecně rozšířených) klišé.
Považuji za dokonale samozřejmé, že bez toho se z dnešní žumpy nikdy nevyhrabeme. Byl jsem (zde) správně upozorněn, že se nevyhrabu ani tak. Ovšemže; aspoň si však v těch fekáliích mohu uchovat vlastní identitu. Přinejmenším do té doby, než se nechám mainstreamem přesvědčit, že nejvýhodnější pro mne bude se své identity zbavit. Převzít způsob myšlení medií a pochytat z nich nějaké ty jejich momentálně frekventované fráze k tomu bezpochyby bude ta nejpohodlnější, nejrychlejší a nejméně bolestivá cesta.
Ke vzdělávání na středních školách: nastoupil nám praktikant z druhého ročníku střední školy. 18 let. Myslím, že v 18ti letech by „děti“ měly být dospělé.
Ještě jedna připomínka ke školství. Pokud povinná výuka nebude 5-20 let, ale např. 6-15 bude moci být méně žáků na učitele. Slýchám, že někdy to je až 30 žáků na jednoho učitele. Optimální stav vidím níže. Na ZŠ nás zbylo ve třídě 21 a to byl stav, který mohl učitel určitě lépe zvládnout.
Nickname,
a to měl nějakou chorobu a odloženou první třídu ?
Jinak se mi mooooc líbí tenhle výzkum 🙂
http://zoom.iprima.cz/nova-studie-ukazala-ze-cokolada-pomaha-rovnou-proti-nekolika-smrtelnym-chorobam#utm_source=Parlamentni+listy&utm_medium=rss&utm_campaign=parlamentni+listy
Není nad to, mít ve svém šuplátku dostatek Lindt hořké s kousky pomerančové kůry nebo mandlí… 🙂
Nickname,
nás bylo ve třídě na 1. stupni taky do třiceti, na druhém a na gymplu cca 36. A učitelé to zvládali… Nechápu, proč ta hranice počtu žáků ve třídě není pružná, dle demografických křivek a dalších vlivů. Jasně že při deseti žácích je výuka jistě intenzivnější, naopak při 40ti je to na blázinec (pro učitele, pokud memá povoleno používat rákosku).
253 NickName
ad „princip nedotknutelnosti vlastnických práv“
Jde samozřejmě o platonský ideální konstrukt neboť „schopnost vlastnit“, kterážto je více méně universální nikterak nemusí znamenat „schopnost vlastnictví si udržet“.
Matzurko: odklady jsou docela časté. Měl odklad, zdá se šikovný. Vyšší počty žáků jsou zvládnutelné při motivovaném a +- homogenním žactvu – viz přednášky na VŠ pro 150 studentů.
Pokud významná část žáků není motivovaná, kvalita výuky jde dolů.
Nickname – 255 – za tohle nemůže střední škola. Pokud šel do první třídy v sedmi letech a stát nařizuje povinnou docházku do základní školy po dobu devíti let, tak těm dětem je 18 v době druhého roku čtyřletého gymnásia nebo v sextě osmiletého gymnásia.
Naše mladá je na tom úplně stejně, příští rok jí bude 18 a bude právě v sextě.
To ale bylo i dříve, už za komančů se říkalo ZDŠ neboli Základní devítiletá škola.
Akorát tam byl pár let pokus o změnu (zhruba v mé době), kdy se na gymnásium nebo průmyslovku mohly děti hlásit už v osmé třídě. Ale pak se to zase zrušilo.
DAno???
A nebo že bych já podědila totéž fluidum po mojí máti? Gól padl ve chvíli, kdy jsme s kolegou řešili něco u jeho počítače a on tam měl ten hokej puštěný.
Nickname, některý děti jsou dospělý dávno před tím, než je dospělými uzná legislativa, některé nedospějí nikdy.
Pokud jde o svobodné školy, taky v to neskládám velkou důvěru.
Popravdě řečeno, věřím na to, že děti potřebují zažít určitou míru stresu, poznat i neúspěch, nekomfort, být připraveny na to, že v životě si nelze dělat, co člověk chce, ale velmi často se musí přinutit k tomu, co dělat nechce.
Finanční podmínky podobných škol napovídají, že je můžou absolvovat jen děti z rodin, kde peníze nikdy nebyly problém. Pravděpodobně tedy budou do života natolik zajištěné, že si nebudou muset vydělávat na živobytí. Samozřejmě, i z takových poměrů můžou vzejít lidi schopní a tvrdě pracující, ovšem takoví uspějou vždycky, v jakémkoliv systému školství.
Jen ti neschopní neskončí na Andělu před Albertuem s krabičákem, ale nějak vhodně umístěni, aby toho moc nepokazili 🙂
Ale ti by nakonec dopadli taky dfopadli stejně v jakémkoliv systému.
Svoje děti bych na takovou školu nedala. nemyslím, že by to pro ně bylo vhodné.
Syn autista měl na škole , která do jisté míry funhgovala na podobném principu problémy – všechno tam pro něj bylo příliš chaotické. NAkonec se ukázalo, že mu vyhovuje běžná škola, poskytující pevný řád a pravidla, v kterých se orientuje.
Dcera se od mala prosazovala jako samostatná osobnost s vlastní hlavou a názory, na ledacos v systému standardního školství má dnes názor kritický, ale potřebovala hranice, i kdyby jen na to, aby je zkoušela překračovat. Je odpovědná, naučila se kázni, ale kázeň jí není na překážku ve svobodném uvažování a budování názorů.
Rozohdně nemůžu říct, že by ta tolik proklínananá většinová výuka, kterou obě moje děti prošly, nějak potlačila jejich potenciál nebo poškodila jejich osobnost.
Ad školy, jde vůbec o situaci kázeň/nekázeň, svoboda/nesvoboda? Jako u všeho to nejspíš bude méně/více. A pak ať si každý vybere dle nátury svých potomků i nátury své.
(253) Dobré, ale jak ten pán píše, neprůchodné.
(254) Zpátečníku, k tomu Lügenpresse mainstreamu mám jen jednu, nepříliš důležitou námitku: Pokud tak nazveme mainstream, píšící či opisující různé „pravdy“ spíše z blbosti, jak potom nazveme média očividně a úmyslně lhavá (dost vzorků obvykle i zde)? Budeme-li potuovat odspodu, nutno pro ně vymyslet údernější termín. Při postupu shora, od nejlhavějších máme Lügenpresse u nich a název nutno vyplodit pro mainstream. Rozdíly totiž přece jenom jsou.
postupovat
262-za mých časů 9. třída nebyla, a ZDŠ se jmenovaly ZŠ. Takže nemálo spolužáků nemělo ještě 14 na začátku střední a 18 na začátku vysoké.
234 Štefl je….se mýlí. Podle jeho teze, když budu například chtít hrát na housle, naučím se to. Kykoli. Nejprve by měl vyzkoušet na sobě. I když, záleží jak co. Hulení by mu určitě šlo brzy. Pokud ho už neprovozuje.
237 Halladine, na základě čeho by Euro bylo za 22-23 Kč ? Peníze jsou (měly by být, oproštěny od úřední regulace) zboží jako každé jiné. Kč je zboží, Euro je zboží, USD je zboží. Poměry řeší nabídka a poptávka na trhu. Třeba kolik hrnců za kabát. Tak i kolik Kč za Euro. Kdo určuje směnný kurs bitcoinu?
266 — Ještě bych s dovolením chviličku zůstal toho Poláčka, AeroKarle. Ten na jedné straně má (v Hlavním přelíčení) Josefa Maršíka, což v podstatě je ztělesněná, chodící a posléze vraždící novinářská fráze, ani zpětně neschopná uvědomit si rozdíl mezi dobrem a zlem, a na druhé straně Habáskovy, sympatické, autentické a v rámci svého malého světa plně odpovědné lidi, ovšem vyjadřující se výhradně frázemi ze sportovních rubrik.
Mám bohužel jen matnou představu, jaká media máš na mysli; řekněme všelijaké propagandistické weby. Neznám je, nesleduji, zřídka se tam podívám na konkrétní odkaz, který sem někdo dá. Avšak aniž bych věděl, o čem mluvím, jednoduše bych to nazval propaganda. A samozřejmě budu rád, budu-li schopen identifikovat, čí: zda vládní a pravdoláskovní (Romea, Hate Free Culture…), ruská, bruselská, zelená, sorosovská, muslimská…
Jenže ono je to složitější, a rozhodně bych se na propagandu nedíval jen jako na vystupňovanou lež mainstreamu. To platí nejvýš pro tu vládní; kdybych ale měl dělat účinnou propagandu dejme tomu ruských nebo čínských zájmů, pak bych si právě z důvodu fundamentální prolhanosti mainstreamu a jeho medií založil list či web, kam bych dával výhradně pravdivé, ověřené a ověřitelné informace, ovšem náležitě vybrané: „Čtěte pozorně. Vedle lží, které se Vám Lügenpresse snaží vtlouct do hlav, byste možná měli vzít v úvahu ještě tohle a tohle…“
236 Rpputi, kdyby jen za posledních pět let. Čím dál tím potkávám víc lidí neschopných komplexního myšlení, s mělkým, pokud vůbec, kulturním základem. Jako by absolvovali rychlokurs. Jediné co jim neschází, je sebevědomí. Za ním prázdno.
269 Zpátečníku, jenže kde při tom všem vzít čas na sám život? V základu stačí rozlišovat dobro a zlo tak jak činil Robinson.
224 quivisi navzájem. Spíš více z Londýna. Třebaže těm prakticky stačí ignorovat co se nelíbí.
Tak já se kaju. 🙁
Asi funguju podobně jako Dana.
Ten poslední gól padl zrovna když jsem zase koukala u kolegy na obrazovku. Fakt dvě minuty, dýl to nebylo. 🙁 A navíc měl zrovna obrazovku schovanou pod jiným oknem.
Jen s tím prostředním nemám nic společnýho, i když kdo ví……
No jo, zpátečníku, jenže serverů, přinášejících pravdivé, ověřené a ověřitelné informace je dnes třináct do tuctu. KAždej se zaklíná tím, že jeho informace jsou pravdivé a ověřené a ověřitelné?
A jak poznáte, kterej píše opravdu pravdu a kterej kecá? To ví jen ten, kdo ty informace na ten web dává. Ale otázka je, z jakýho zdroje čerpá. Cokoliv, u čeho jste nebyl, už je zprosteřdkovaná informace. A pokud už jste u něčeho opravdu byl, tak vám zase pro změnu můžou unikat souvislosti a z dostupu se všechno může jevit jinak.
Jinými slovy, pokud budete mít web, kde budetet chtít pravdivě informovat, stejně budete přinášet informace zproistředkované, kde se budete muset spolejhnout na jejich zdroje, že jsou pravdivé, přesné a nezpreslené. Jenže velm i často i ten váš zdroj čerpá informace zase z jiného zdroje, na kterého se bude muset spolehnout.
Jinými slovy – nezbyde vám, než VĚŘIT, že informace, které uvádíte, jsou pravdivé. Přitom stačí při postupu uinformace všemi kanály až k vám, aby došlo o jistému zkreslení a máte úplně jinou zprávu. JAko když si děti hrajou na tichou poštu a z věty „Anička miluje pepíka“ na začátku je na konci věta“ Tonda má poníka“.
No a pokud se rozhodnete informace ověřovat skutečně tak, že půjdete až ke zdroji, tak to je cesta do pekel, protože obvykele dostanete přehršel informavcí různých a natolik spletetých a protichůdných, že vydolovat z toho tu správnou ověřitelnou pravdu bude zhola nemožné.
Nemluvě o časových a finančních nákladech, to byste uveřejnil tři informace do roka.
A i kdyby se vám třeba i povedlo v dosdatečném tempu a množství distribuovat skutečně ověřené informace, za který můžete dát ruku do ohně, ti, kdo to vidí jinak, vás stejně označí za Lügenpresse
http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-proc-jakes-nelepi-pytliky-na-mirove-fgo-/p_politika.aspx?c=A160515_205730_p_politika_wag
Zásadní problém zde spočíval v komunistické aplikaci práva. Protiprávní vyhláška byla více než zákon. Protiprávní výklad byl více než ústava. Tato převrácená hierarchie byla plně v zájmu vládnoucí strany. Orgán podle stranických pokynů podal výklad, který byl více než právo. Komunistická aplikace práva byla hluboce zakotvena v myslích téměř všech právníků, soudců i prokurátorů.
Schumi: to je přesně to o čem jsem psal u RZ: fízlové chtějí pokutovat, protože mají pocit, že by si mohli nakapsičkovat. Najdou se úředníci s právním názorem, kteří je v této činnosti podpoří. Zeptá-li se postižený za co má být pokutován – nemáš provokovat a drž kušnu!
270 — A dokážeš nějak vysledovat korelaci s typem vzdělání, jímž prošli, Schumachere? Protože řekneme-li že povrchnost je všeobecný trend (možná celých posledních třech čtvrtin století, stačí se jen podívat, co a jak říkám já, a porovnat si to se dvěma generacemi přede mnou), sice snadno můžeme mít pravdu, ale nijak příliš nám to nepomůže.
Ještě je jeden aspekt, který snad stojí za zmínku: hyperprotektivní výchova. Hezký příklad mi tuhle ukázala jedna známá: Děti (snad šesťáci) mají ve škole cosi dělat s tavnou pistolí; kluk sáhne, kam nemá, a udělá si puchýř na bříšku prstu; matka obratem volá či mailuje učitelce… Sám jsem celoživotně spíše nešikovný, přesto (vyhýbaje se manuálním činnostem) i právě proto byla všelijakých popálenin, oděrek, ranek, zkrvavených kloubů a stinek ustavičně spousta, aniž bych cítil potřebu o nich rodiče či příbuzné informovat nebo se dokonce domníval, že by mi to nějak pomohlo. Samozřejmě to pořád nebylo nic proti mým daleko šikovnějším i aktivnějším spolužákům; jeden kupříkladu ve věku málo převyšujícím ony šesťáky tlačil do svahu svého Nortona, jehož se domníval opravovati, šlo mu to ztěžka, chtěl tedy za pohybu přešaltovat(?) či zařadit neutrál, ovšem protože měl sundané táhlo k šaltpáce, musel sahat přímo na tu krátkou páčku vyčnívající z převodovky, přičemž si strčil prsty do řetězu, jehož kryt byl sejmul rovněž. Přišel o poslední článek prstu, myslím ukazováčku, z čehož pochopitelně neměl radost nikdo, ovšem neslyšel jsem, že by mu byli proto další práce či jízdy na Nortonu zakázali. Zkrátka, v rozměru dekád jsou rozdíly vskutku markantní.
(Na druhé straně si dosud živě pamatuji, jak nás někdy v deseti nebo jedenácti letech v rámci předmětu eufemisticky zvaného Dílny nutili vyplít školní pozemek, jmenovitě tedy tahat z hlíny bodláky holýma rukama, ač by si na to každý normální zahradník či zahrádkář vzal rukavice. Ty jsme ovšem nikdo neměli. Ale také jsem si myslím nestěžoval u rodičů, ani jsem je nenutil, ať mi hroty těch trnů z kůže zas vytahají; celé to prostě zapadalo do mé všeobecné a ustálené představy, že škola je hnusná a blbá.)
271 — Nojo, jenže než bych se pokusil Ti odpovědět, kde vzít čas, musíme vzít v úvahu, že život není lineární a že ve skutečnosti nežijeme tady a teď, nýbrž jindy a jinde.
274 — A jelikož žijeme jindy a jinde, maYdo, dočetl jsem si až zpětně a odpovím později, popřípadě v jiném životě. Mezitím totiž přišla nějaká práce.
že za nedávno porovnávaná německá produktivita je dána i tím, že v práci nesledují hokej na počítači? 😉
http://www.novinky.cz/krimi/403721-mladik-se-bal-ze-nebude-na-silnici-videt-nesl-patnik-s-reflexnimi-prvky-dopoledne.html
A pak že to nejde.
Je pohotovej. Dává se to na plot jako futrál na noviny. 🙂
Quivis, nelze srovnávat, obávám se, produktivitu projektanta s produktivitou šičky.
Už proto, že nemáme – na rozdíl od tej šičky – žádný směny, takže výkonnost za směnu by se určovala fakt blbě
To zkoušel za bolševismu jedne můj šéf, který vycházel z toho, že kreslička má podle nějaký normy (nikdy jsme ji neviděli, tu normu) pokresilt za hodinu formát A4. A že bychom tedy měli za dem mít výkres, oodpovídájící velikosti formátu A1.
Byl nám vcelku pro srandu, a kdybychom měli tenkrát v práci nějaký králíky, tak by se zajisté taky mohli umlátit smíchy.
„A dokážeš nějak vysledovat korelaci s typem vzdělání, jímž prošli, Schumachere? Protože řekneme-li že povrchnost je všeobecný trend (možná celých posledních třech čtvrtin století, stačí se jen podívat, co a jak říkám já, a porovnat si to se dvěma generacemi přede mnou), sice snadno můžeme mít pravdu, ale nijak příliš nám to nepomůže.“
Non jo, vážení, ale položili jste si někdy otázku, kolik těch informací dnes musí člověk vstřebat v porovnání první polovinou dvacátého století?
Kolik informací musí vstřebat, protože dnes řada profesí vyřažaduje poměrně specifikované znalosti? Že dnes i zedníkovi zdaleka nestačí umět klást cihly a míchat maltu, že potřebuje, pokud dělá jako živnostník, pracovat s počítačem, řídit auto nebo ovládat různé soptoje a přístroje? A že se při tom szdění setkává s postupy a technologiemi, o kterých jeho děda neměl tušení?
A umíte porovnat, s čím vším musí umět zacházet dnes obyčejná kuchařka a co stačilo v kuchyni naším prabábám, tedy kromě nějaké té pomocnice, betz které se my musíme obejít?
Musíme si osvojit znalosti a dovednosti, které si ti, co žili dvě generace před námi ani nesnilo. A není to jen nějaká úzká vrstva vzdělanců, týká s eto toho nejběžnějšího života a lidí, kterým dřív o obživě opravdu stačilo umět číst, psát a počítat.
Tak co chcete, když mozky máme pořád stejný, ale musíme toho do nich nacpat mnohem víc. Máte na vybranou buď mznát méně a do hloubky nebo více, ale povrchněji. Nikdy to nebylo jinak. Čím víc, toho budemem muset znát, tím víc to, co nebudeme potřebovat nutně, bude posvrchnější, pokud nedojde k nějakýmu evolučnímu skoku.
Hale, Rašínova deflace byla klíčovým prvkem ve vzniku silné ekonomiky a měny ČSR mezi válkami. Ještě bych připomenul dvě drobnosti, v letech 1920-1922 byla malá, a v letech 1930-1933 dosti velká krize. V případě Japonska byla krize a deflace důsledkem, ne příčinou potíží.
Fakt, že vysoká deflace je obdobně špatná, jako vysoká inflace, je mimo diskusi. Ale měl jsem pocit, že diskutován je názor, že za deflace by nikdo nebyl ochoten podnikat. Což jsem spolehlivě vyvrátil, jak v ČSR, tak v Japonsku se za deflace podnikalo a vznikaly nové firmy.
Jestli chceme popsunout diskusi směrem k úbvaze, zda může být deflace spojena s rozkvětem ekonomiky, tak ano, může. Např. USA v období 1817 – 1860 a následně 1865-ca 1900 (odpověď na otázku, proč byla inflace 1860-65 nechám na laskavém čtenáři 🙂 ).
Matzuirko, Hale, kdyby se Vám chtělo otevřít některý z linků, který jsem poslal, tak Šumerhill funguje od roku 1921 a výsledky absolbventů jsou značně nadprůměrné.
Držení palců potřeboval jen v dobé, kdy po něm šlo ministerstvo a snažilo se je zlikvidovat neustálými kontrolami.
Asi hlavním důvodem, proč se tyto śkoly až tak moc nešíří je jejich enormní nákladnost. Také by se dalo říci, že Masseratti je asi dost špatné auto, když je na silnici člověk prakticky nepotká 😀
(283) Na zedničinu ani kuchaření není potřeba nějak enormně více věcí, možná i méně. Řídit auto je snažší, než řídit koně. Více je potřeba k alespoň vyrovnanému boji se státní buzerací. Jen ty soptoje mne nějak matou. 😛
Maydo,uU nás v práci kdysi dva hojně psali na jedno diskusní forum. Když byli konfrontování ze strany IT s doloženými časy připojení, tak argumentovali, že jako výzkumné pracovníky je nejlepší věci nenapadají v pracovní době, ale večer doma, takže mouhou pracovní dobu využívat jinak. Ale své aktivity pak pak přece jen výrazně omezili.
Petře, ty úvahy o škodlivosti deflace bych ještě tak pochopil, ač je nesdílím. Co nechápu, to je ta snaha o „prospěšnou“ inflaci. Být já centrální Singer (nebo Rusnok) cílím, v rámci možností, na tu nulu. Stálé ceny.
AK, mnne ta uvaha „zlomena noha je spatne, to radeji rakovinu“ prijde bizarni 🙂
V idealnim svete by cenova hladina mela byt mimo zajem centralnich bank. napachaly vic skody, nez uzitku…
Schumi,
kurz naší měny je určován kromě jiného ČNB, která pokud se rozhodne že je kurz vysokej, tak natiskne koruny a hodí je na trh.
Jak vidíme poslední dva roky. Tím kurz sníží.
A nákupy spekulantů, kteří koupí koruny pokud očekávají kurzový vzestup koruny, anebo je prodávají, pokud nabudou dojmu, že koruna je příliš vysoká a padne taky.
Jsou samozřejmě i další faktory.- úspěšnost exportu , anebo naopak neúspěšnost, a z toho vyplývající menší objem valut na trhu.
Petře,
v případě Japonska je to ovšem menšinový názor ekonomů , hlavně rakouské školy. I Rašín k ní patřil..
Díky té deflaci se index Nikei docela zřítil. A obvykle se burza bere za vypovídající hodnotu.
V případě ČR ta krize určitě hrála svoji roli. Ovšem Rašín fixoval korunu na zlato, a cena zlata za krizí obvykle stoupá….
Takže další rána exportu do vazu..
Hale, a ted jeste tech 80 let deflace v USA a mate hotovo 😀 😀 😀
Jinak, samozrejme lze diskutovat o pohledu ruznych skol, ale fakt, ze deflace neznemoznuje podnikani je mimo diskusi. Koneckoncu, inflace podnikani take moc neprospiva…
To záleží na tom, čemu říkáš „výsledky absolventů“, Petře. Vzhledem k nákladnosti škol je totiž hlavně pravděpodobné, že je mezi absolventy například mnohem více dědiců rodinného imperia.
otázka za’taky je, jak přistupují k výběru studentů. Nadprůměrné výsledky absolventů jsou totiž logické, pomkud si vybírají děti, které mají nadprůměrné dispozice k tomu být úspěšné.
A pak je samozřejmě otázka, jetsli ty nadprůměrné výsledky jsou danné tím, že je tak skvělý ten výukový systém nebo tím, že si vybírají takové děti, které k tomu úspěchu přirozeně spějí a podobně by uspěly i u jakéhokoliv jiného typu školy.
Jinak já jsem o tej škole něco četla, aniž bych věděla, že tam je nějaký enormě vysoký školný a aniž bych věděla něco o tom, jaké jsou výsledky absolventů.
Ostatně to vysoké školné a s tím spojená asi jistá exkuzivita prostředí ať už jde o vybavení školy nebo o skutečnost, že rodiče dětí budou pravděpodobně hlavně politici, umělci, milionáři a celebrity, méně příslušníci střední třídy a sotva potomci zedníků a kuchařek, může svědčit taky o tom, že to je hlavně politika školy směřující k tomu být a zůstat školou pro elitu a ne pro běžné občany.
Svůj úsudek, že pro moje děti by to nebylo a že ne každé dítě takovej systém snese bez újmy na duši, byť to zní přecevelice lákavě, jsem si udělala na základě popisu systému a zkušeností v průběhu školní docházky mých dětí. V tu dobu byla dcera na víceletém gymnaziu a kluk na střední škole. TAkže jsem měla zcela čerstvý zkušenosti, co moje děti od školy potřebují a bylo mi jasný, že tohle určitě ne.
288
Pokud je ve státech , se kterými ČR obchoduje, inflace, a u nás by byla inflace 0%, znamenalo by to neustálou pomalou deflaci vyplývající ze zvyšování kurzu Kč.
A ztráta konkurenceschopnosti.
Vzpomeňte si, jakej Klaus kladl důraz na zachování samostatnosti české měny a z toho vyplývající možnosti devalvovat, pokud by to pro ekonomiku bylo potřebné.
Například tím argumentoval za řecké finanční krize.
„že jako výzkumné pracovníky je nejlepší věci nenapadají v pracovní době, ale večer doma, takže mouhou pracovní dobu využívat jinak.“
My pracovní dobu nějak neřešíme. A jo, hodně lidí si třeba bere práci domů a dělá doma. Šéf s eo tyhle věci nestará, hlavně že bude hotovo v termínu.
Pokud stihneme, co máme, je mu jedno, kdybychom tu viseli od stropu jak netopejříi a spali.
Pete, kteých 80 let deflace v USA myslíš ?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Inflace#/media/File:US_Historical_Inflation_Ancient.svg
2 Schumi ad 267 – a proč ne? Kolega má nad stolem kresbu od Jiránka s houslistou a textem „Naučil se to Einstein, naučíte se to také!“
Mno,
račte brzdit ve svém svatém nadšení, přestaňme létat v oblacích a postavme se na matičku Zemi!
Petře,
ad „Šumerhill funguje od roku 1921 a výsledky absolbventů jsou značně nadprůměrné.“
Pokud jsou výsledky nadprůměrné, je zřejmé, že i „výchozí materiál“ je značně nadprůměrný, neb jak známo, z blba Einsteina nevyrobíš!
Takže se zjevně jedná o dítka tak vysoce inteligentní, že s nimi normálně není k vydržení a potřebují individuální výchovu a výuku. A na té škole na ně, místo rodičů, kteří ty znalosti nemají, čekají vysoce erudovaní pajdagogové, kteří jim luxus individuální výuky dopřejí, v rámci nenápadného usměrňování, kamže by svou nespoutanou duši měli zaměřit.
Takže se jedná o školu nikoliv „svobodnou“ neboli cochcárnu, alébrž o velmi náročný program takříkajíc šitý na míru každému studujícímu. A odtud zřejmě i pramení enormní finanční náročnost.
Takže je zjevné, že obecně tento model použitelný není…
maydo,
ad „Non jo, vážení, ale položili jste si někdy otázku, kolik těch informací dnes musí člověk vstřebat v porovnání první polovinou dvacátého století?“
Já bych se zeptala jinak – položili jste si otázku, kolik informací jsme se vůbec nenaučili a museli zapomenout oproti našim dědečkům a babičkám?
Nevytahujme se jako trika, naši dědové museli vstřebat též velké množství informací, jen my už o nich nemáme ani tušení, neb je k životu nepotřebujeme. Máme knoflíky, čudlíky, vypínače a vůbec nad tím nepřemýšlíme, ale stačilo by nám vypnout eletriku a jsme na hrnci, neb bychom si s obyčejným životem nevěděli rady.
A kdyby nám stroj času dopřál výlet do doby kamenné, nepřežijem ani týden! 😀 😀
288
Pokud je ve státech , se kterými ČR obchoduje, inflace, a u nás by byla inflace 0%, znamenalo by to neustálou pomalou deflaci vyplývající ze zvyšování kurzu Kč.
A ztráta konkurenceschopnosti.
Vzpomeňte si, jakej Klaus kladl důraz na zachování samostatnosti české měny a z toho vyplývající možnosti devalvovat, pokud by to pro ekonomiku bylo potřebné.
Například tím argumentoval za řecké finanční krize.
Petře,
ale já netvrdím, že je Summerhill špatná škola !!!
Jen že není pro každého, a to i když odhlédnu od nákladnosti. Jsou dětičky, na něž je potřeba biče, aspoň dle mé zkušenosti.
Na dokument se příležitostně podívám, ale spíš mi to přišlo jako sehraná scénka… a pokud to půjde, i na ty absolventy. Pokud víš, tak prosím odpověz, jestli jim absolventi na té škole vaří… Ten film začíná tím, že dva snobští rodiče (OK, snobsky vypadá zejména lehce hysterická exaltovaná matka) vezou dcerku, s níž si neví rady v běžných školách, do nějaké školy „extra“. Už to mne lehce irituje, takže si budu muset na důkladnější analýzu vyhradit nějaký pohodový den, abych byla aspoň trochu objektivní 🙂
Každopádně trvám na tom, že se mi ta idea a systém nelíbí, takže bych tam dceru nedala, i kdyby to bylo zadarmo. Navíc, tím že dítko mám jen jedno, mi vadí i internátní život – v UK je to sice běžné, ale upřímně řečeno si vážím každého dne, kdy se můžu dceři věnovat – nejen občas pomáhat se studiem, ale každodenně klábosit o životě a běžných věcech. Je to sice hodin a hodin, které nevěnuji jiným věcem (např. kariéře, takže jí na drahou školu nevydělám), ale já si to užívám (i když někdy přemýšlím o fackách :)…puberta…)
Čímž, a to znovu podtrhuji, Summerhillskou školu nezatracuji, naopak jsem ráda, že poskytuje alternativní způsob vzdělávání. Ovšem aplikace tohoto ve velkém měřítku – na to jsem fakt skeptik.
Každopádně teď mizím směr hudební škola, neb dítko si k mírně donucenému klavíru (který jí však docela jde) samo přibralo i hodiny zpěvu (ráda zaplatím), a musím ji tam odvézt, neb zdejší MHD je tristní (cena za to, že bydlíme na vsi ve velmi milém prostředí a domkem nám courají dva kocourci). A večer musíme probrat chemii, neb na rozdíl od matikářky (zdravím PeSi, je to absolventka MFF UK a IMHO učí výborně), která látku vysvětlit umí, je chemikářka (absolventka zdejší PřF JU) tragik.
Jen krátce k té deflaci, zatím bohužel nemám kdy to dočíst. Samozřejmě nevidím důvod, proč by deflace mohla být škodlivější, než obdobně vysoká inflace. Ale — a nevím, zda to někdo nahoře zmínil — v dnešním šuntovním světě je nutno ji vidět zejména ve spojitosti se zadlužením. To totiž je zjevně naprosto nesplatitelné už teď, resp. už dávno. Avšak co by to navíc dělalo při deflaci dejme tomu 1:10 za nějakých 30 let (tj. 8 % p.a.)? Když si představím dejme tomu hypotéku na takovouto dobu…
277 — řekneme-li, že — sorry