Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:
„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“
Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:
„Ať sousedovi chcípne koza!“
Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.
Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.
Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.
Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.
Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.
P.M.
Šumavák bloguje
………….aneb: deníček za- a (vy)valeného
Schumi, 🙂
Schumi, to je snad i zbytečné. Kvákají už dnes…
Zakletí v kombinaci s Čapím hnízdem by bylo ideální.
OT: AeroKarel dnes pěkně pregnantně ve čtenářských dopisech v Lidovkách. On tam bývá často, jenže někdy to vypadá, že příčinlivý redaktor dopis zredigoval tak, aby podstata pokud možno vypadla.
Odkaz by nebyl, Zpátečníku?
Obávám se, StK, že Lidovky ty dopisy čtenářů na web nedávají, takže snad leda někde tady: https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20190420 (poslední stránka před přílohami, vlevo dole, jako ten Peroutkův článek).
No nic, díky, budu muset zkrotit svou zvědavost. [;>/
Lidovky mám tištěné, jenže bohužel ne tady. Snad časem…?
Dobré zas ráno… Tak vám všem přeju příjemné svátky velikonoční… Už jsem byl dotazován, zda mám pomlázku (mám, sice koupenou, ale mám… důvod jsem zmínil), abych mohl patřičně seřezat dceru přítelkyně… Ona kvůli tomu schválně jede s náma, aby jí taky někdo vyšlehal… Tohle západní slepice prostě nepochopěj…
(ale jak říká kolega, musí se jemně a něžně – jen do první krve, pak přestat…)
Aneb – řezat! řezat tu havěť! říkával Bedřich Bobš na pondělí velikonoční… V+S
„Veselé velikonoce!“
Šest výbuchů na Cejlonu. Tři kostely a tři hotely. Přes sto mrtvých a více než 450 raněných. A papež bude promlouvat k „Městu a světu..“
Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem…
Kam s těmi křesťanskými poučkami dojdeme?
StK, že ses nepochlubi, že sis udělal vejlet na Cejlon aby ses tam na stará sice bolavá ale dosud neotlačená kolena stal praktikujícím katolíkem. Ale chápu, že když už kolena bolí ať mají proč. Těší mě, žes přežil. Zvědavý na fotky, Cejlon je prý nádherný.
Bohužel není to tak, jak to možná vypadá, jen jsem si zapnul rádio.
Neměl jsem to dělat. Ale sbíral jsem se na první jarní focení do ZOO a zmáčkl jsem špatný knoflík.
A v zooparku stejně skoro všichni mówili po polsku. Dost jsem si přál, aby mluvili maďarsky – nemusel bych poslouchat ten nepřetržitý proud pitomostí a slyšel bych jen nesrozumitelný hluk.
P.S.: Všichni Poláci asi mají autorádia a používají je. Už to věděli a řešili.
Tvářil jsem se, že jsem Maďar a prchal bočními cestičkami…
Tak co, jak se vám povedla sekanice (a.k.a. hlavička, velikonoční nádivka, velikonoční buchta, atd. atp.)? No a protože, když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá, řekl bych že se mi velice povidla a jsem jen zvědav, jak jí oceněj přítelkyně a její dcera… Chtěl jsem jí udělat jen trochu, ale já nějak nedokážu vařit v malým, takže těsta byl zase lavór, ale výsledek stál za to. Po loňském vzoru jsem se předzásobil sušenými kopřivami, ale letos nebyly zapotřebí – kopřivy z mé zahrádky se opravdu povidly…
No a kromě kopřiv – mlíčí z pampelišek, špenát, hladká i kadeřavá petržel, pažitka, bazalka, koriandr, kopr, libeček a thajská bazalka… (polníček mi doprodali před čumákem…) leč minimálních 8 bylinek jsem i tak překonal. No a 3 druhy masa a krom rohlíků ještě 9 vajec – no, povidlo se… Tak to jen, abych vás patřičně namlsal…
Já zapomněl změnit adresu… Tak se to tu možná objeví ještě jednou…
Tak co, jak se vám povedla sekanice (a.k.a. hlavička, velikonoční nádivka, velikonoční buchta, atd. atp.)? No a protože, když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá, řekl bych že se mi velice povidla a jsem jen zvědav, jak jí oceněj přítelkyně a její dcera… Chtěl jsem jí udělat jen trochu, ale já nějak nedokážu vařit v malým, takže těsta byl zase lavór, ale výsledek stál za to. Po loňském vzoru jsem se předzásobil sušenými kopřivami, ale letos nebyly zapotřebí – kopřivy z mé zahrádky se opravdu povidly…
No a kromě kopřiv – mlíčí z pampelišek, špenát, hladká i kadeřavá petržel, pažitka, bazalka, koriandr, kopr, libeček a thajská bazalka… (polníček mi doprodali před čumákem…) leč minimálních 8 bylinek jsem i tak překonal. No a 3 druhy masa a krom rohlíků ještě 9 vajec – no, povidlo se… Tak to jen, abych vás patřičně namlsal…
Jo a zapomněl jsem na medvědí česnek…
Někdo krájí rohlíky na kostičky, já to nemám rád a namočené rohlíky spolu s masem a bylinkami rozšmelcuju – na kostičky jedině uzené… A to vmíchám do fáše z toho ostatního…
Tak nic nového.
Schumi.
Taleb si dělá propagaci. To, že máme být opatrní všichni víme. Jen málokdo tak ovšem činí. 😉 Už jste dočetl? Opravdu mě zajímá, jak se pozná „tlustý a tenký konec“ na Gaussově křivce. A taky ten bezesporný příklad „Černé labutě“. Jinak to jsou jen keci.
Matzurko.
Šel jsem dnes dopoledne podél Nisy. Ještě potoka. Na kameni v potoce seděla krásná, světle šedá mourovatá kočička. Být to osmnáctiletá dívka, tak bych se zamiloval a stal by se ze mne monogamní muž. 🙂 Lovila pstruhy. Mňoukla na mě. Myslel jsem, že se jí líbím a chce pohladit. Odběhla asi 5m a začala mňoukat. Až tehdy jsem pochopil. To první znamenalo pokračuj a neruš! Ty další byly sprosté nadávky. Jako u lidí. Krásná, ale ten charakter, ten chrakter … 🙂
Dobrý podvečer,
tož Pesi, já neměla tak široký sortiment, protože se držím zásady , že méně je více. A rohlíky nešmělcuju a všechno zelený jen na hrubo pokrájím.
Spuhlůasím, že letošní kopřivy byly excelentní, aby ne, když jsou velikonoce v tak pozdním termínu. ještě mně brní ruce od trhání.
Kromě kopřiv jsem dala pórek( ten jedinej krájím hodně na jemno), medvědí česnek a hrstičku popence a taky dobromysli, protože už vyrazila a aspiruje na to, aby nahradila trávník. Tuhle směsku jsem rozdělila na dvě části, do půlky pro masožravce přišel uzený bok a krkovice, do půlky pro nemasožravce něco strouhaného sýra a na kostičky na krájený ementál. Musím říct, že ta byla stejně vynikajíci jako ta pro masožravce.
Vy tam máte kopřivy? Jak jsem byl, v pátek?, se projít na Bukovou horu, tak nad 700 jsou, ve stinu, ještě plotny sněhu a nad 800 ještě leží v lese.
Tak není nic nového … 🙂
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/poslance-feriho-zbili-na-morave-nadavali-mu-do-negru-40280708
Vlasto, my asme 440 metrů nad mořem a letos tam bylo sněhu dost málo. Kvetou tam pampelišky, fialky a třešně a brácha pomalu plánuje, kdy posekat trávník.
Zpátečníku, pod jménem ing. Jiří Brož se neskrývám já. 🙂
No počkej, že bych se byl přehlédl? Jak jsem psal, noviny u sebe (dosud znovu) nemám.
Jak se prosím dá nadávat negrovi do negrů?
OT – zahradnický dota : Měla jsem v kuchyni na parapetu rajče v truhlíku. Dala jsem ho minulý týden, když se začalo oteplovat na okno ven a část listů zbělela a jakoby zprůsvitněla.
Myslela jsem , že jsem počasí přecenila a že omrzlo, ale brácha tvrdí, že celou dobu pod nulou nebylo, jemu nic nezmrzlo a že takhle omrzlý rajče nevypadá.
Máte s tím někdo zkušenost? Prý snad se někdy listy spálí od slunce, když je rajče pěstovaný za oknem a pak se dá na sluníčko.
StK aha. Tak je to v nejpepším pořádku.
Vlasto, nevím co je tlustý a co tenký konec gaussovy křivky. Jen jsem toho názoru, že čtivo, které jsem dosud nedočetl, ne, že by bylo tak náročné, ale že si ho nechávám aby déle vydrželo, je pro všednodenní záležitosti užitečnější než odborné pojednání o integrálním počtu.
Vlasto, problém není v tom, když někdo vypadá jako negr, ale že se chová jako negr.
Dobrý pozdní podvečer,
mno, projížďka ČB – okres Praha-Východ byla včera dost adrenalinová, tedy pokud nejste příznivci objížděk, rozkotaných cest a závodníků za volantem. Pane jo ! Byť jsme z ČB vyrazili celkem v pohodě, moje obavy, že kolem Benešova… se vyplnili – odbočka na objížďku nás provedla kolem Čapího hnízda, pak přes nějaké Horní Dolní, než jsme se vrátili na výpadovku… klasický Benešovský „trojúhelník“, že se Bermudy můžou jít schovat.
Tak jsme si dnes nervy poléčili na chovatelské burze a do akvárek nám přibyla další rybí drobotina 🙂
Vlasto, šedivé kočičky na lovu nerušiiiiiit, nadávala právem 🙂
Já bohužel tento týden musela jednoho přitoulaného kočičáka poslat do kočičího nebe, a ve čtvrtek nechat ošetřit jednoho z mé stávající smečky, neboť mu prasknul abces na krku (dokud mu nevypadaly chlupy, tak ten zanícený kousanec nebylo vidět a naprosto si nestěžoval). Jojo. Prostě velikonoční přípravy a tak.
Velikonoční nádivku nedělám, neb naše rodiny toto nedělávaly, tak ani nevím co a jak a jestli vůbec. Ale přeji všem, aby se vydařila a chutnala skvostně.
Negrovi do negrů… no blbečků se najde vždycky dost, a asi tihle nebyli dostatečně vzdělaní, aby ho titulovali „african-czech“ nebo jak to má správně být… Ne žeby Feri pár facek nezasloužil, ale ne takto, a ani pro svůj vzhled. Spíš jak v té Werichově pohádce o Nebojsovi, co profackoval ducha na věčnost, neb tři facky mu chyběly do správného vychování…
maYdo, ano, spálené rajče může mít bílé fleky na listech. Diagnóza na dálku ale není můj obor; snad se vzpamatuje.
No a k Ceylonu, co dodat. Prý je dominantně buddhistický ? Jsem zvědavá, kdo se k té zrůdnosti přihlásí; náhoda to určitě nebyla….
A dnes měl celkem solidní komentář na PL Ivan David, kandidující za SPD…
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Ivan-David-ve-varu-Vy-ste-ty-co-kacej-stromy-na-koleje-hulakal-na-me-blb-u-metra-Na-takove-miri-media-idiotskymi-nalepkami-SPD-Cire-svinstvo-578556
I on se zjevně setkal s agresory jako Feri, tedy stejné inteligence, naštěstí ale na pěsti nedošlo.
PeSi, ptate se, jak rzozlisit mezi negrem a negrem.
OLIVER A TI DRUZÍ
Pohádal jsem se jednou na večírku ve Washingtonu s jedním našincem. Byli tam jen Česi, kteri kdysi prchli pred vsemi vymozenostmi, kterymi je zahrnoval Gustav Husak. Kalifornske vinecko a mistni goralenku tam vsak take ochutnavalo par maminek a tatínků, strýců nebo tet, taky starých kámošek a známých na návštěvě. To je vždycky legrace, musíš však opatrně, my žijeme v Americe už dlouho a lidé jsou někdy hákliví. Zrovna tak jsme však hákliví my; každý si brání svoje. Připíjím si s kamarádovým švagrem, je to fajn chlap. Kecáme o všem možném. Přijde řeč na černochy.
„Jak tady tu pakáž můžete trpět? Já bych s nima zatočil!“
Najednou vidím před sebou tváře dětí, které ve škole učím. Oliver, Patrick, Maria, Joe, Nathalie. Někdo bílý, tmavý, snědý, žlutý – děti. Už je nevidím barevné, jsou to jen obličeje za jmény; jejich pradedci se tu nejak prebrodili, jak vsichni Americani, z celého okolniho světa.
Zasměju se a kopnu všechno do autu. Chlapik je tu na návštěvě tři dny, za čtrnáct dní letí zpátky domů. Což jsem byl já po prichodu do Noveho sveta v tomto názoru jiný, přesto, že jsem vždycky vyznával Luise Armstronga a Ellu Fitzgeraldku? Táta vždycky mluvil pěkně o Jesse Owensovi, když vyhrál v třicátém šestém olympiádu v Berlíně a hrozně tím otrávil Hitlera. Maminka pak měla ráda Josephinu Baker, tu nádhernou černou zpěvačku.
Přesto však mně vzalo rok, dva, než jsem si ve škole zvykl, že děti jsou děti, ať jsou bílé nebo jakékoliv, ať je to žáček Jožka Kocůrků z Hovězí nebo Joe Smith z Washingtonu. Už mám jen ty dvě staré kantorské kategorie: děcka, která zlobí a děcka, která nezlobí.
Dal jsem si s tím kámošovým švagrem ještě jeden drink, prima jsme si pokecali o fotbalu. Pohádal jsem se pak s jiným chlapem. Žije tu déle než já a opakoval hlasitě stejnou pitomost jako ten čerstvý návštěvník. Kalhoty má na kolenou prošoupané, jak se pořád modlí v kostele. Má taky doktorát, nevím z čeho. Peněz jako much. O demokracii mele od rána do večera, zbožňuje Masaryka. Stále se ale cítí, že on je lepší než někdo jiný třeba proto, že ten druhý má od Pána Boha černou hubu. Slyšel jsem, že se bude stěhovat do Československa, zdědil prý tam mlýn. Nad mlýnicí bude cedule: “Meleme jen árijské proso!“ To už tady přeci bylo. Docela nedávno.
„Ty špinavý negře!“ Tak nadává černá služka v knize “Jih proti Severu“ jinému černochovi. Už si nepamatuji proč, snad něco vzal nebo byl jinak nepoctivý. To ošklivé slovo nemluví o barvě kůže, mluví o barvě duše.
Nez jsem se po prichodu do Ameriky vratil do cechu Jana Amosa, fusoval jsem do fochu Michelangelovi. Maloval jsem. Baraky.Malovali jsme jednou nově postavenou školu. Pracoval jsem tehdy pro velkou americkou firmu. Pracovali jsme v té nové škole ve dvojicích. Jeden maloval štětkou rohy, druhý válečkoval. Pak jsme se vystřídali, práce šla jako po másle. Podlahy nebyly ještě hotové, nemuseli jsme ani přikrývat; malířův sen. Chodby byly dlouhé, třídy prostorné, prázdné. Nejjednodušší malování, jaké si jen umíš představit. Když jsme položili druhý nátěr, bylo všechno ještě lehčí. Natírali jsme dveře, rámy a lišty. Pohoda. A pak znova, další patro.
Můj partner se jmenoval Oliver. Šestadvacet roků, chlap jako hora. Rád se chechtal. Nemohl se však smát mým vtipům, sotva jsem se uměl tehdy vymáčknout. Řehtal se, když jsem napodoboval Armstrongův chraplavý hlas. Hlavně se pak smál, jak jsem pitvořil angličtinu. Ukazoval mně věci a dával jim anglická jména. Už jsem uměl anglicky říct barva, štětka, žebř a váleček. Taky nějaké základní nadávky. Práce nám šla od ruky, předák se na nás smál a něco přátelsky hulákal. Oliver se řehtal na celé kolo. Plácl mně po zádech, že jsem málem vlítnul na čerstvě namalovanou stěnu.
Oliver byl černoch. Za pár dnů jsme se skamarádili, byli jsme partneři. Učil jsem se od něj angličtině a také všelijakým malířským trikům. Byl velice šikovný.
Pak k nám přidal předák ještě jednu dvojici. Vzali jsme vždycky chodbu ze dvou stran proti sobě a setkali se uprostřed. Svačinu a polední přestávku jsme strávili vždycky společně. Oni povídali, já jsem se snažil z jejich hantýrky sem tam něco pochytit. Angličtina je potvora. Když však mluví tři černoši najednou, má s ní někdy problém i rodilý Američan. Obyčejně probírali nějaký sport, hlavně košíkovou. Oliver se mně někdy snažil vysvětlit, o čem je řeč.
Všecko bylo prima. Až do dne, kdy jsme narazili na kotelnu. U stropu nahoře byla plná trubek, uprostřed a podél stěn stejně tak. Předák přišel s plánem. Každá trubka musela být namalovaná jinou barvou. Strop a stěny za trubkami nejdřív. Kotle byly černé, musely se před malováním přikrýt. Nesměly po nás zůstat žádné barevné stříkance na stěnách, ani na stropě.
Bylo po smíchu. Zrovna tak, jak byly chodby a prázdné třídy jednoduchá a čistá práce, tak byla kotelna práce složitá a těžká.
Za ní však byly zase ty nekonečné, příjemné chodby. Říkám si, tři, čtyři dny lezení kolem trubek u stropu, barva na obličeji, rukou i uniformě. Nu ale co, tři, čtyři dny, to se dá zvládnout.
Něco se však stalo s mými partnery. Dohadují se s předákem. Ten rozkládá rukama, hlasy jsou pořád hlasitější. Tváře se změnily. Nevidím bílé zuby v rozesmátých obličejích. Oči, oči jsou jiné. Je v nich nenávist. Jako by nám předák nastrčil proklatou kotelnu schválně. Hlasy se vystupňovaly, předák je rudý v tváři, něco křičí. Moji partneři odcházejí. Je půl jedenácté dopoledne, není konec šichty. Nechali toho, jdou domů. Vidina špinavé práce v kotelně byla pro ně příliš. Předák tam stojí, plány kotelny v rukou. Oliver se po mně ani neohlédl.
Přikryl jsem všechny kotle plachtami. Nachystal jsem barvy na příští den a opsal si do notýsku jména všech barev z výkresu. Mrknu se doma do slovníku, abych nic nepopletl. Musím začít se stropem a stěnami. Trubky budou poslední.
Ráno je ještě venku šero. Převlékám se v kotelně do svého malířského munduru. Večer budu pěkně zamazaný. Ale co se dá dělat. Najednou se objeví ve dveřích Oliver. Tváří se velmi vážně.
„Good morning Pete, jak se dneska máš?“
„Fajn se mám, prima se mám!“
Jsem rád, že je zpět. „Good morning Oliver!“
Podává mně ruku, provinile něco říká. Rozumím jen slovu “sorry“. Vím, že se tím slovem omlouváš, když třeba do někoho šťouchneš nebo když je ti něčeho líto.
„Sorry friend!“ říká Oliver. Pak se převlékne do malířské uniformy. Zasměje se až tehdy, když vidí na plánu kotelny tužkou česky připsáno: žlutá, červená, modrá, zelená. Řehtáme se, když ho slova učím vyslovovat.
Ti dva se neukázali. Sedí před domem a čekají na pošťáka, až jim přinese podporu v nezaměstnanosti. Není zrovna malá. Pošťák s penězi však přijde týden co týden. Kdo by se mazal s nějakými trubkami v kotelně? Zítra půjdou demonstrovat k Bílému domu proti bezpráví, které se děje černochům.
Oliver na demonstraci nebude. Poslední trubka je natřená, čeká nás zítra ráno dlouhá, dlouhá, příjemná chodba.
Vzpomínám na nadávku služebné z knihy. Olivera se netýká, on je už z vody venku. Třeba taky ukáže jak z vody ven těm dvěma malířům, kteří se do práce nevrátili.Ta ošklivá nadávka však velice pasuje organizatorovi demonstrace. Co by si, chudak, pocal, kdyby vsichni lenosi najednou namisto demonstrovani zacali natirat trubky?
„Ty špinavý negře!“ řekla služka v knize. Oslovovala taky funkcionáře z města mého mládí. Smál se tehdy mé mamince:
„Ten váš syn to ale dopracoval! Tady byl učitelem a v Americe vláčí žebře!“
Koukám, že to vzalo i dlouhý příspěvek!
A moc hezkej 🙂 !!!!
Ano, „negr“ je stav duše. Konec konců se říkávalo, že má někdo „černou“ duši už od středověku a kdoví, jestli ne déle.
To P.M. (22/4/2019):
Příspěvek je moc hezký, dlouhý a poučný. Je to tak, stav duše je nejen negr, ale taky gay, kojící matka nebo ajťák. Protože na barvě kůže ani na tím, koho máte nejraději v posteli naprosto nezáleží. Na negerském, homosexuálním i jiném uvažování ovšem ano. Cikáni například. Máme jednu rodiny ve věžáku. Pracují oba, dětí mají o trochu víc než „bílí“ (3) nebo Vietnamci, kteří tu taky bydlí, ale jinak se liší jen snědší barvou kůže.
Zaměstnával jsem třikrát gaye. Dva z nich nám dokonce s chutí vyprávěli vtipy o buzerantech. Dobré vtipy. Prostě je přitahovali podobně orientovaní muži, No a? Někdo má rád kypré blondýny, někdo éterické černovlásky. No a?
Všichni tihle „jiní“ jsou naprosto v pořádku, pokud „dodržují pravidla“. Pokud se asimilují nebo aspoň integrují. Stávají se protivnými, když začnou zdůrazňovat svoji odlišnost nebo začnou požadovat nějako výhody. Gay Pride Parade v Praze. Nebo demonstrace Romů v Ostravě před lety. Tam jsem byl fotit i s rizikem, že mi rozbijou foťák, Nikoliv. Pohyboval jsem se tam svobodně – pod dohledem policejních kamer a špatně maskovaných tajných s vysílačkami. Nikdo na mě nebyl zlý nebo protivný. Ani partička namakaných mladých Cikánů se skládacími obušky po kapsách. Ukázalo se, že Cikáni (většina skutečných Cikánů tohle oslovení naprosto toleruje, dokonce jsem nejednou zaznamenal větu „My nejsme žádní Romové, ti chodí pro dávky na úřad. My jsme normální Cikáni, občas někdo něco ukradne, no…“
Co ze mě dělá rasistu (byť jen teoretika) jsou „nevládní organizace“ které se zastávají tu Romů, onde gayů, muslimů nebo kojících matek. Po několika slovech takových dárečků jsme protiromský, okamžitě trpím homofóbií, nesnáším Araby, černochy – (pardon: Afroameričany) a menšiny vůbec.
Takže problém mám jen s požadavky na „zvláštní zacházení“ a privilegia těch „menšin“. Ostrava tohle neřešila – tady je šílená směska lidí.
Já sám jsem ze čtvrtiny Němec, ze dvou čtvrtin Polák a z poslední čtvrtiny Slezan, no a?
Taková dialektika.
Něco o těch našich „negrech“:
http://stary-kocour.blogspot.com/2013/08/cigosi-ja.html
Dobré dopoledne,
s dcerou jsem měla pokec na téma „pomoc Africe“.
Prý je to akorát byznys. Nechápe smysl toho, když studenti jezdí jako dobrovolníci do afriky stavět školu, když by ji mohli stavět místní a dostat za to zaplaceno. Považuje za vadný systém, kdy tam jede někdo na pátr týdnů učit děti a takoví učitelé se tam střídají jako figurky na orloji, prý děti v první – druhé třídě potřebují jednu stálou osobu a nevychovávají učitele z místních. Že prý neziskovky spíš mají zájem na tom,a by byla Afrika na pomoci závislá a jednají podle toho.
P.M. díky za pěkné vyprávění. Bylo by do knížky.
Matzurko.
S tou kočkou. Jediné přijatelné chování krásné kočky vůči mně je, že se mi vrhne do náruče a vrní blahem. Jinak je to vada charakteru. ;-D
Ano, někteří cikáni mají za jménem titul Csc. (Celkom slušný cikán) Jednoho takového jsem poznal v noci z 20. na 21.8.78.
Problém s Ferim je, že je to arogantní fracek, přesvědčený o své výjimečnosti a o tom, že se poslanecká imunita vztahuje i na ožralé. 🙂 Podle zranění bych si tipnul, že dostal jednu po čuni a záda si odřel o roh stánku. Nic, co by vyžadovalo lékařské ošetření, natož pobyt v nemocnici. Ale zřejmě se domnívá, že mu to pomůže v politické kariéře. Pochybuji.
Z tohohole mám radost:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/bohatstvi-z-vesmiru-by-z-kazdeho-z-nas-udelalo-sefa-amazonu-70532?seq-no=2&dop-ab-variant=&source=article-detail
Třeaže zabaleno do bulvárně ekonomického nesmyslu zelné hlávky zavěšené před osla aby přičinlivě táhl. Hlavně aby se to pohlo. Při závěrečném kratičkém záznamu Neila Armstronga mi jako očitému televiznímu pamětníkovi zvlhly oči.
Schumi.
Ten problém je právě v tom, že ani já nevím, co je tlustý a tenký konec u Gaussovi krivky. U matematiky ekonomů je problém, který si uvědomují!, že nedokáží postihnout všechny parametry a rozsah proměnných. Proto ve svých vzorcích jejich počet a rozsah omezují. Toho si ovšem nejsou vědomi někteří „praktici“. Nechme nyní sporu. Až dočtete, tak mi povíte, co jste se dověděl nového. To, že máme být opatrní a diversifikovat portfolio, to není. To už věděl pračlověk. Jenom tomu neříkal portfólio, ale riziko.
“ Ale zřejmě se domnívá, že mu to pomůže v politické kariéře.“
Ale to je starej trik. Sobotka taky nosil po zbytek kampaně fixační límec po té, co dostal facku od naštvanýho voliče. A Káča jaujau, která se nechala sebrat zrovna když kolem jela náhodou Marvanová v tramvaji.
fakt je, že tej káče to asi do parlamentu pomohlo….
Jsem zvědavý, jak bude reagovat Neff až mu na jeho měsíčním pozemečku přistane čínská výprava. Jestli a s jakým výsledkem podá žalobu u kalifornského soudu.
Protože tenhle celý kus vesmíru je už dávno registrovaný u katastrálního soudu na Aldebaránsku.
Vlasto, neobjevuju v tom něco zásadního co bych nevěděl. Je to „připomínkové“, pro přemýšlení inspirativní čtení.
Například pro ze čtiva odvozenou úvahu, že zájem na spravedlnosti nemusí být zájmem právnických cechů.
To je přece jasné, platí obecně. Jenže přestože doslova leží na talíři, nebo právě proto, že přehlíženo, je užitečné připomínat.
Ještě ke kočkám. Odposlechnuto z radia.
Nějaká paní na Slovensku si chtěla pohladit pruhovanou kočičku. Tygr její bohulibý úmysl nepochpil a zaútočil na ni. Už je po operaci. Tygr byl v kleci, přežila. Být soudcem tohoto případu: majitel by dostal nelikvidační pokutu pro špatné zabezpečení. Dámu bych odsoudil k povinnosti, při odchodu z bytu nést nad hlavou oboustranně popsanou ceduli, „Jsem sobě a okolí nebezpečný blb.“
MaYdo, opakovaný vtip přestává být vtipem, ale stává se blbostí. 😉
Jestli dovolíte, P.M. a StK, měl bych dvě poznámky, možná dokonce zásadní poznámky:
1) Hezký článek o nepokojích v Ostravě, StK. Snad ještě koncem minulého století (a jistě v první polovině 90. let) bych se na věci díval stejně. Dnes ale – aniž bych rozporoval cokoliv z toho, co jste napsal – celou věc vidím dost jinak a jako primární zde vidím cosi jiného: Už dlouho jsem přesvědčen, že režim tento konflikt vyvolává úmyslně, s cílem upevnit své postavení v duchu principu divide et impera; úmyslně Cikány korumpuje sociálními dávkami, úmyslně již v několikáté generaci snižuje jejich beztak přinejlepším průměrnou ochotu vzdělávat se a pracovat, úmyslně ničí jejich motivaci přemýšlet o budoucnosti sebe a svých dětí, úmyslně se vysmívá těm pracujícím (včetně pracujících Cikánů), kteří si stěžují na do očí bijící nespravedlnosti positivní diskriminace, úmyslně trpí, ba fakticky podporuje drobnou kriminalitu, a samozřejmě ne jinak než úmyslně si pěstuje komické a zjevně nevěrohodné neonacistické hnutí, do něhož nasazuje své provokatéry.
Na tuto politiku se nabalují neziskovky (tvořící přímou součást režimu; viz režimní šestice, o níž jsem zde kdesi psal) se svým nekonečným začleňováním, které již samo o sobě rozsah celého problému zmnohonásobilo a zhoršuje jej dále bez sebemenší naděje na příznivé výsledky, majitelé sběren, zástaváren, heren, policisti (pohodlní a režimem nutně demoralizovaní, viz výše) v klidu kanceláří pátrající po projevech nenávisti na internetu, aktivisté plus aktivističtí žurnalisté, a posléze i pravdoláskovní politici, budující si kariéru bojem proti údajným rasistům a fašistům včetně těch zakuklených, ve skutečnosti nejčastěji lidem, kteří toto vše již desítky let nedobrovolně financují a čas od času si nanejvýš trochu postěžovali.
Dosavadní bilance konfliktu se mi zdá být zcela jednoznačná. Nesporným vítězem je režim. Tomu přihřívání a opatrná eskalace tohoto konfliktu pomohlo přežít a přežívat dále až do nedohledna, ač jeho nelegitimita je již dávno očividná. Naopak hlavním poraženým jsou právě Cikáni. Materiálně si třeba polepšili (ač většinu peněz odevzdávají zpět režimu, viz předchozí odstavec), ale za cenu ztráty perspektiv; ty se mi dnes jeví mnohem horší, než jaké měli v roce 1990. A je to ovšem tento pravdoláskovní, lidskoprávní a progresivistický režim, který je (úmyslně) deklasoval. Říci to takhle se mi jeví mnohem poctivější, než by případně bylo tvrdit, že se deklasovali sami.
2) Navíc se režim, ač se snad může jevit stále méně udržitelný, dosud nesetkává s oposicí zdravého rozumu, naopak to již léta vypadá, že oposice se spíše donekonečna štěpí než aspoň prvotně formuje. Jenže nic netrvá věčně, a ani současný režim nebude. Vzhledem k chronické impotenci rozumné akceschopné oposice se pak také může stát, že se k moci dostane nějaký rapl, ba přímo běs. Kyvadlo se pak snadno může na opačnou stranu vychýlit mnohem dále (i rychleji), než si dnes umíme představit – stejně jako jsem si před 25 lety neuměl představit kupříkladu nynější excesy genderismu –, a Cikáni pak mohou těžce doplatit na to, jak snadno jsou rozpoznatelní.
Totéž se mi zdá být problémem skrytým v pozadí krásného vyprávění P.M. Samozřejmě je mnohem lépe (moci) lidi dělit podle toho, jak se postaví k natírání trubek v kotelně, než podle barvy pleti. (A Oliver si zaslouží uznání větší o snahu režimu jej zkorumpovat dávkami, pro něj možná již tehdy o kousek dostupnějšími než pro bělocha.) Jenže budoucnost neznáme; jen víme, že v ní mohou mj. nastat i pěkně ošklivé výbuchy, s překvapivě rychlou dynamikou. A kdyby se tak stalo, jestlipak by existovaly i nápadnější a prvoplánovější znaky, podle kterých lze identifikovat stranu, než barva pleti? Přitom je zcela vedlejší, že toto říkám já; daleko podstatnější je, že totéž si někde na dně duše více či méně uvědomuje každý.
Schumachere. 🙂
V USA ten soud vyhraje. Číňané se odvolají na mezinárodní dohodu, dle níž nemá nikdo právo si přivlastnit objekty ve vesmíru. Ale hlavně. Budou ho mít na háku. 🙂
Zpátečníku ….. Ano.
A jak tady kdysi napslal PK: jak dlouho by nám (a Němcům) potom trvalo ten „problém“ vyřešit? Ale asi by se opakovalo „kyvadlo“.
Tak potvrzeno z radia. Feri dostal jedinou ránu pěstí a odřel si záda. O tom jestli provokoval ani slovo. 🙂
To Zpátečník:
…Vzhledem k chronické impotenci rozumné akceschopné oposice se pak také může stát, že se k moci dostane nějaký rapl…
Už jsem o té obavě rychlého překlopení několikrát psal. Taky se ji bojím. Jenže neříkejme „režim“. Je to v lidech, kteří se dneska mají příliš dobře na to, aby se nějak angažovali. Jakmile se ekonomická situace zhorší (a ta se zhorší), nastane stejný efekt, který vynesl k moci Adolfa H.
O jiných aspektech naší civilizační sebevraždy píšu v posledním článku. Jsou to „bílí mužové a ženy, dobře situovaní a bez finančních starostí“, kteří vyvolávají vlny. Gay, gender, transgender, náboženské rozmíšky…
Hon na „nácky“ „odmítače“ multikulti, antiglobalisty. Upřednostňování globálního nad osobním, soukromým. Elektroauta, plasty , uhlíková stopa…
Zdá se že nás ze západu dohání to, co jsme zdánlivě zahnali na východ.
Zeměkouje je holt docela malá kulička ve vesmíru.
http://stary-kocour.blogspot.com/2019/04/ovsem-na-druhe-strane.html
A ještě Schumi, už fakt bez sporu. Povšimněte si při čtení, že se Taleb chová jako někteří taky podnikatelé a právníci v 90tých, kteří se na nějakém mítinku nechali vyfotit např s Klausem a fotku si vyvěsili, retusovanou, v kanceláři. U Taleba je to očividně takhle např s Mandelbrotem. (Fraktály) Když budete číst pozorně, tak tam najdete, nechtěné, přiznání, že ho Mandelbrot nakonec slušně, ale přeci jen vyhodil. Spěchal. 🙂
StK
Co jsme vyhnali na východ, jde ze západu …
Další důkaz, že Země je kulatá. 🙂
A když už jsem se tak „rozkecal“. Nejsem PeS (nomen omen). Ženy, o velikonocich, nebiji do první krve, ale pouze symbolicky. 🙂 Vajec, nebo do vajec, dostanu stejně. 🙂
To Schumacher:
O efektu „sklenářova syna“ aplikovaného na „právnictvo“ jsme kdysi už diskutovali. K pozemkům na Měsíci, v pásmu asteroidů nebo třeba na čtvrté planetě Proximy Centauri: Nakolik se to liší od prodeje hrnců za 36 000.-? A nejen chamtiví důchodci. Co takhle mobil s pěti fotoaparáty za 17 999.-? Nebo příruční tiskárna na pravé bankovky?
Prostě pořád ta samá hra Na vyčůránky a hejly.
K Apollu:
Ten den jsem měl „opušťák“ a jel jsem z vojny domů. Vlak ze Slovenska dojel jako vždy něco málo po půlnoci, tramvaje v noci nejezdily a tak jsem chodíval ty tři kilometry z nádraží pěšky. Když jsem došel až k našim, opatrně jsem odemykal, abych je nevzbudil.
Nespali – čučeli na TV, dokud Neil Armstrong neseskočil na povrch. A pak se až do ráno o tom debatovalo. Krásné časy, kdy málokomu nebylo nic jedno…
„Už dlouho jsem přesvědčen, že režim tento konflikt vyvolává úmyslně, s cílem upevnit své postavení v duchu principu divide et impera;“
Já bych ten „režim “ tolik nepřeceňovala. „Režim“ není osoba, která by myslela a plánovala a měla zájmy a cíle. Režim je jen slovo.
Ti, kdo myslí a plánují a mají své zájmy a cíle jsou vždycky lidé. Konkrétní lidé. A poměry jsou výslednicí jejich jednání.
Zajisté že z hlediska různorodých zájmů múže být situace pro někoho výhodnáa pro někoho ne. Pobírači dávek a neziskovky žijí ve vzájemné symbióze a mají stejný zájem a halt je jich tolik, že jejich kroky mění poměry v jejich prospěch.
„Režim“ nemůžete činit odpovědný za cokoliv, protože režim nekoná, nejedná. Jednají a konají vždycky konkrétní lidé.
A nedělejte si naděje, že kdyby se to překlopilo a k moci se dostala opozice, že by se chvala nějak výrazně jinak. Nechovala. Každá opozice, jakmile se dostane k moci, má základní zájem se u tej moci udržet.