Je ekonomický program prezidenta Trumpa protekcionistický?

Publikováno | Autor:

Modrý pták

Byl jsem požádán Šumavákem, abych napsal krátkou stať o ekonomickém programu prezidenta Trumpa, který dává některými prohlášeními naději centrálním plánovačům, že by mohl oprášit „staré dobré metody“ ochranářství.

Než se dostanu k jeho programu (tímto děkuji Dušanovi za poskytnutí autentického materiálu), tak udělám krátkou exkurzi do protekcionistické doktríny.

Protekcionisté, někdy nazývaní merkantilisté nebo kameralisté (jemnými rozdíly nebudu zatěžovat) se objevili v 17. a 18. století, v době budování centralistického státního řízení. Dnes bychom řekli, že vycházejí z metodologického kolektivismu, tzn., centrem jejich zájmu je celek. Stát. Merkantilisté se rekrutovali z řad bankéřů, obchodníků a vysokých státních úředníků.

Měli praktické znalosti a zkušenosti z běžných obchodních vztahů, které se snažili povýšit ze sféry soukromé na úroveň národní. Na národní hospodářskou politiku a kladli otázky:

* Jak se může národ stát bohatším?

* Jaká je role zahraničního obchodu?

* Jakou roli má populační růst?

* Jaký je vztah mezi penězi, úrokem a bohatstvím?

Neležely jim na srdci zájmy jednotlivců, ale instituce, která pro ně byla zosobněním zájmů národa, pořádku, národní jednoty a síly. Proto ochranářské metody v obchodní politice – vysoká dovozní cla, která zamezují importu, a naopak vývozní subvence a monopoly, devizové regulace.

Jak tedy zapadá ekonomický program prezidenta Trumpa do protekcionistické šablony, abychom ho mohli zařadit mezi nástupce Jeana Colberta?

Mantrou zamýšlené hospodářské politiky nové administrativy je tvorba pracovních míst. Doslova nový nájemník Bílého domu sděluje, že „základním testem pro každý ekonomický zásah je, jestli vytvoříme více pracovních míst pro Američany?“ Stanoveného cíle má dosáhnout prostřednictvím 3 nástrojů: daňové reformy, odstraněním regulace a zavedením tarifů na zahraniční výrobky a služby.

Prvním nástrojem je zamýšlená reforma daňové soustavy, která míří na tři cíle: snížení počtu daňových pásem, snížení daňových sazeb a rozšíření odčitatelných položek.

Každé zjednodušení daňového systému je chvályhodné, protože vede k nižším nákladům na výběr daní a jednodušší orientaci poplatníků v daňovém systému. Zamýšlená redukce ze 7 daňových pásem na 3, je určitě velmi ambiciózní.

Snížení daňových sazeb vede k nižšímu přerozdělování, protože ponechává více peněz v kapse poplatníka a člověk sám umí o svých penězích rozhodovat určitě lépe sám než někdo jiný: 12, 25 a 33 % mají být nové sazby s tím, že nejvyšší sazba bude snížena o 6, 6procentních bodů, z nynějších 39,6 %.

Korporátní daně mají být sníženy ze současných 35 % na nových 15, což má (vedle snížení nákladů na daňovou optimalizaci) mobilizovat zdroje, které si

ponechají korporace na vlastní rozvoj. Ať už je zdůvodnění jakékoli, tak jeho efekt je stejný jako v případě soukromých osob – zbyde jim více peněz na útratu.

Daně na dividendy mají být sníženy ze současných 35 % na 10, což by mělo přivést zpět domů peníze, které jsou „zaparkované“ někde mimo území Spojených států a udělat přitažlivější domácí investování před zahraničním. Na všechny pády se opět jedná o snížení byrokratické zátěže, což je určitě krok správným směrem (bez ohledu na poněkud slabomyslné argumenty).

Rozšíření pásma odčitatelných položek (sleva na péči o děti) je jiným stylistickým vyjádřením snížení daní. Jedná se o selektivní krok (není univerzální), na druhou stranu je třeba ocenit každý krok, který vede ke snížení přerozdělování (na tomto místě zdůrazňuji, že se nezabývám řešením výpadku na straně příjmů a jejich řešení A) rušením výdajů nebo B) zvýšením deficitu).

Druhým nástrojem tvorby pracovních míst je rušení regulací, které byly v minulosti „jednostranně uvaleny na domácí průmysl naší nekontrolovanou byrokracií, a které způsobily naprostou katastrofu“. Není žádného sporu, že všechny regulace jsou plýtváním zdroji a žádný byrokrat ještě nevymyslel smysluplnou věc (kdyby to uměl, nebyl by byrokrat, ale obsluhoval by zákazníky).

Zrušení regulací, které buď zvyšují náklady činností nebo je přímo znemožňují je bezpochyby krok správným směrem. Byrokrati nebudou šťastni, pokud jim zruší Zákony na ochranu vodních zdrojů nebo zavádění zelených technologií, které vyplývají z různých „klimatických konferencí“. Ušetřené (nevynaložené) prostředky bezpochyby mohou být vynaloženy v souladu s přáními zákazníků a nebudou nadále plýtvány podle představ byrokracie.

Třešničkou na dortu je opuštění veškerých jednání o tzv. „zavádění volného obchodu“. Volný obchod se nezavádí na konferencích za účasti byrokratů. K tomu stačí jedna věta: od zítřka rušíme cla, kvóty, subvence atd., kterou napíše každý referent a je to.

Třetím nástrojem tvorby pracovních míst je zavádění tarifů na zboží „všech zemí, které manipulují s měnou a tím získávají neférovou výhodu proti Spojeným státům, kradou obchodní tajemství a porušují duševní vlastnictví“. Se zvláštním důrazem na Čínu.

Tady by určitě Jean Colbert uronil slzu dojetí, neboť se jedná o úplnou a nefalšovanou esenci merkantilismu. S měnou manipulují úplně všechny země na světě a zákony na ochranu duševního vlastnictví (patenty a copyrighty) jsou v přímém rozporu se soukromým vlastnictvím (pokud si vyrobíte hrábě z vlastního dřeva a někdo drží patent, tak porušujete jeho práva k vzácnému statku, a pokud si prozpěvujete píseň, na kterou má někdo copyright, tak jste na tom stejně.)

Velmi pěkně se k uvedené problematice vyjádřil F. A. Hayek: „Titíž intelektuálové, kteří většinou inklinují k tomu, aby zpochybňovali ony formy materiálního vlastnictví, jež jsou pro efektivní organizaci hmotných výrobních prostředků nepostradatelné, se stali nejzanícenějšími zastánci určitých práv pojících se k nehmotnému majetku, jež byla vynalezena teprve nedávno a týkají se na příklad literární tvorby a technických vynálezů (tj. autorská práva a patenty)“.

Hojnosti se nedosahuje zavíráním přístavů před levnějšími dovozy nebo subvencováním dražších vývozů nebo realizací byrokratických výmyslů obecně. Pokud je osoba Fialová ochotna se vzdát předmětu, který chce osoba Růžová a

osoba Růžová je ochotna se vzdát předmětu, který chce osoba Fialová, tak se uskuteční transakce a obě strany směny jsou spokojeny. Centrální plánovač není součástí směny.

Šumavákovu otázku uvedenou v názvu textu, nechám bez odpovědi. Byla by nadbytečná.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 490 komentářů u „Je ekonomický program prezidenta Trumpa protekcionistický?“

  1. 1691
    Ten Maiziere tam vůbec není navíc, on se ve věci hymny taky vyjařoval.

  2. Prostě jste zase jenom googloval příliš rychle a povrchně, jako obvykle.
    Nic víc.
    Jenom to poučování ostatních je navíc. Jako obvykle.

  4. Ať si zpívá kdo chce co chce, ať si vyznává co chce. Když s tím neruší.

  5. Bei staatlichen Veranstaltungen soll die dritte Strophe gesungen werden“. Diese Abweichung von seinem Vorschlag nahm Heuss hin, und so wurden die beiden Briefe, datiert auf den 29. April 1952 und den 2. Mai 1952, am 6. Mai 1952 im Bulletin des Bundespresseamtes veröffentlicht.[16][17] Damit wurde das Lied der Deutschen mit Hervorhebung der dritten Strophe die Nationalhymne der Bundesrepublik Deutschland.

  8. Já tomu rozhodnutí Ůstavního soudu rozumím tak, že jakkoliv ta píseň má tři sloky, coby státní symbok je chráněna pouze sloka třetí. Předtím se podle dohody presidenta a kancléře roku 1952 ty první dvě „akorát“ nezpívaly. Až US roku 1990 explicitně vyjádřil že pouze 3 sloka je chráněná a následující rok se takto vyjádřil tehdejší president a kancléř.
    Do doby rozhodnuti US to takto jasné nebylo.

  9. Opět jedna z diskusí o andělech na špičce jehly, končící ad hominem. A 1699 možná sedí.

  10. US obvykle rozhoduje, když to někomu jasné je a někomu ne.

  11. 1709 no vždyť to tak taky bylo. A dokonce pokud si ten nález přečteš tak se jednalo původně o trestní věc.

  12. Jelikož jsem mocen německého jazyka, prostudoval jsem si německé zdroje. Pokud jsem úplně nezblbnul,hymnou je Deutschlandlied i nadále, pří státních příležitostech se však zpívá jen 3. sloka, která je i chráněna zákonem.
    Samozřejmě je možno vést debatu o pojmu „hymna“. naskýtá se otázka, zda je českou hymnou pouze 1. sloka písničky „Kde domov můj“ nebo obě. Co se obvykle užívá, je pak dle mého soudu jiná věc.

  13. Quivisi, teď jsem si bral tabletku, Halladinova bystrost mne vyloženě ničí…
    Nicméně, pokud má Halladin právo neustále poučovat ostatní (protože VYGOOGLOVAL), já mám právo mu říct, že je pako.
    Říkejte tomu, jak chcete.

  14. 1771 Foundry
    Na Tvou otázku o české hymně tj jestli celá nebo jen první sloka Ti jednoznačně odpoví 3/1993 Sb.

  15. Skoimici, dík, už je mi to jasnější. Takže v D-případě je analogicky hymnou 3. sloka a ten Havajec si sice vybral správný song, ale špatnou sloku.

  16. Mě prostě nikdy nenapadlo, že je za hymnu možno prohlásit jen úryvek nějakého popěvku. Už jsem moudřejší 🙂

  17. no, tak já teda nevím, proč byly ty Něěěmky tak uražený…. Buď to byla nacistická píseň a tak by si prostě měli najít jinou hymnu nebo nebyla, což asi teda nebyla, když ji složil Handel a pak je sice poněkud trapas, když zpěvák zvolí jinou sloku, než tu, která je oficielně hymnou, ale přesto je poněkud hysterický z toho odvozovat nějaký připomínky nacismu a urážet se kvůli tomu.

  18. Ale no tak Foundry, copak nevíš, odkud se vzala česká hymna? 🙂

    Je ovšem pravda, že vzít to někde zprostředka je poněkud neobvyklé.

  19. 1712
    Já to neberu jako poučování, ale poskytování informací.

    Pokud nějdo vygoogluje něco , co jsem předtím nevěděl, jsem mu upřímně vděčný.
    Pokud někdo napíše něco, co neodpovídá tomu, co vím,třeba jenom částečně, ověřím si to.

    To, že Německo po válce nepřevzalo hymnu ve stavu, v jakém byla za Hitlera jsem věděl.
    Tudíž mi bylo jasné, že německá hymna nepochází z doby po sjednocení Německa.
    Nějaké volání po fungl nové hymně po sjednocení sice byly, ale neprorazilo.

  20. Maydo, pochopitelně vím, odkud je česká hymna. Žil jsem ale v domnění, že hymnou je celý song, jen se používá pouze 1. sloka, aby to lidi vydrželi. Ted zjišťuju, že 1. sloka je vlastně kompletní hymna.
    Škoda, že to nejde per analogiam třeba v manželství – v rozmezí, dejme tomu, 20-35 let zvolit coby partnerské partie určitou výseč, třeba tu prostřední, pak přibrat třeba tu horní a následně zase třebas tu prostřední vyloučit.

  21. No, jsem upřímně zvědav, kdy se předmětem téhle diskuse stane i Marseillaise; jest totiž otázkou, zda jistá její sloka v dnešní zjitřené pokrokově multikulturní době pojednou opět nenabývá aktuálnějších významů…

    Ale napřed musím dodělat nějaké korektury.

  22. Halladine, ta písnička je od Haydna furt stejná, jen se jako hymna používaly různé části.

  25. Sorry, Foundry, já jsem reagovala na to, co se objevilo bezprostředně nad mým příspěvkem a přehlídla jsem to, cos psal o něco výš. Takže mi to vyznělo, jako kdybys nevěděl, že česká hymna je první sloka z písně ze hry Fidlovačka, což navíc, pokud mně paměť neklame, ani nebylo žádný intelektuální veledílo, ale zábavný kus pro lidové vrstvy.

    Mně česká hymna připadá krátká, protože mi tam chybí ten slovenskej ocas. Přijde pauza, čekáte, že nastoupí Nad Tatrú sa blýská – a ono nic, žádný hromy divo nebijů, už je konec.

  27. 1724 maYdo
    „Chybí mi ten slovenskej ocas“
    Měla ses mrknout na televizi. Byl u Moravce.

  29. 1725

    Na rozdíl od Čechů se nepotřebujeme ptát, kde jsme doma. 😀

  30. (1726) Skimici, já mrknul. Zaujalo mne, jak slovenský vocas chápe slovo „emitent“.

  32. 1729 Aero
    Niedermayer ho kvalitně a suše vykostil 🙂

  33. Jenom bych podotkl, že zvolit jako státní hymnu písničku s názvem „Kde bydlím?“ (Zkuste si přeložit kde domov můj do nějakého neslovanskeho jazyka a zpátky) může akorát český intelektuál. A takhle je to v tomhle státě pořád. Přemyslovci radši vyhynuli, poslední Jagellonec skočil do řeky v brnění, Habsburkové zdegenerovali, aby jim Češi přestali vadit…

  34. Předpokládám, že „slovenskej oscas “ je ministr financí. A na Moravce nekoukám.
    ale nevím, jetsli je tenhle ocas dostatečnou náhradou slovesnké části bývalé československé hymny.

  36. . Hol van hazám,
    kde domov můj? hol van hazám?
    Voda hučí po lučinách, Víz hömpölyög a réteken,
    bory šumí po skalinách, fenyőerdők zúgnak a sziklákon,
    v sadě skví se jara květ, a kertben tavaszi virág díszeleg,
    zemský ráj to na pohled! földi paradicsomnak tűnik!
    A to je ta krásná země, Ez az a gyönyörű föld
    země česká, domov můj, a cseh föld, a hazám,
    země česká, domov můj! a cseh föld, a hazám.

  37. (1731) Ano. Ovšem nepředpokládám, že by to kobliháři viděli stejně.

  38. No, von ten slovenskej vocas vidí stát jako firmu, tudíž mu zákonitě uniká rozdíl mezi státními a firemními dluhopisy. No a pokud firemní dluhopisy nakupuje majitel firmy, to už úplně přesahuje mentální schopnosti bílého koně.

  39. Ale Halladin nám to jistě logicky zdůvodní.

  40. Foundry,

    nic nového. Úplně stejné, jako když majitel firmy prodá své firmě sporťák, anebo jachtu 🙂
    Vytahování peněz s firmy , legálním způsobem.

  42. Myslím si nicméně, že Babiš je v podstatě nesvéprávnej (soudě dle jeho veřejných vystoupení) a že všechna jeho rozhodnutí jsou diktována a předepsána někým v pozadí. Občas holt ale musí něco vyplodit mozkovým myšlením, a pak se ten v pozadí může jen modlit.
    Takhle blbej snad není ani žádnej bezdomovec z brněnské role.

  45. (1741) Foundry, mám podobný dojem, ale voličům se to zřejmě líbí. Jestli je to náhoda nebo záměr, takhle se trefit do vkusu „dolních deseti milionů“ nevím, ale prý se nepřetvařuje na radu PR mágů.

  46. Kdyby nesvéprávnost stačila k získání miliardového majetku, chtěl bych být nesvéprávnej taky 🙂

  47. Dejte si inzerát, „bílý kůň nabízí své služby“. 😛

  48. Bílí koně končej pod zemí, anebo v base, Babiš rozhodně bílý kůň není.

  49. A k miliardám se bílí koně nedostatávají.
    Rada na h….. 🙂

  50. OT: Vycvaknu si jednu takovou vilu v Liboci… (Totiž, z té strany je to vila, v nejlepším libockém stylu, rádoby a téměř italském; z druhé kupodivu vypadá spíš jako pavlačovaj barák. Číslo popisné 56, mám-li být konkrétní.) Poměrně širokým ohniskem, 37,5 mm po přepočtu na kinofilm. Třicetina vteřiny, samozřejmě z ruky, natolik rozklepán chladem jsem rozhodně nebyl (ač poněkud zmítán pochybnostmi, co tam v tom šeru polární noci vlastně dělám). ISO vylezlo na 200. Objektiv není nic moc, de facto vobyčejnej seťák, hned bych ho nahradil jiným, kdyby existoval s podobným rozsahem a lepší kresbou.

    A teď, úzkým mimovolným průhledem kamsi za rybník, mezi loubím vily a stromem p(r)orostlým břečťanem, se mi tam ukazují ulice prakticky již sousední čtvrti, kdesi za rybníkem, o skoro půl kilometru dál. Tady doma koukám, po jedné z nich vede maminka dítě v tmavomodré kombinézce, vysoké circa deset pixelů… Neměl bych ho vyretušovat?

    Já tedy fotografovat neumím vůbec; ale ta technika ano, a to, co obvykle beru jakožto míru rozlišení, tedy na deset metrů poznat (někde na baráku) hlavičku hřebíku od hlavičky vrutu (která má drážku), to prosím není zas tak zhola nereálná věc…

Komentáře nejsou povoleny.