Modrý pták
Byl jsem požádán Šumavákem, abych napsal krátkou stať o ekonomickém programu prezidenta Trumpa, který dává některými prohlášeními naději centrálním plánovačům, že by mohl oprášit „staré dobré metody“ ochranářství.
Než se dostanu k jeho programu (tímto děkuji Dušanovi za poskytnutí autentického materiálu), tak udělám krátkou exkurzi do protekcionistické doktríny.
Protekcionisté, někdy nazývaní merkantilisté nebo kameralisté (jemnými rozdíly nebudu zatěžovat) se objevili v 17. a 18. století, v době budování centralistického státního řízení. Dnes bychom řekli, že vycházejí z metodologického kolektivismu, tzn., centrem jejich zájmu je celek. Stát. Merkantilisté se rekrutovali z řad bankéřů, obchodníků a vysokých státních úředníků.
Měli praktické znalosti a zkušenosti z běžných obchodních vztahů, které se snažili povýšit ze sféry soukromé na úroveň národní. Na národní hospodářskou politiku a kladli otázky:
* Jak se může národ stát bohatším?
* Jaká je role zahraničního obchodu?
* Jakou roli má populační růst?
* Jaký je vztah mezi penězi, úrokem a bohatstvím?
Neležely jim na srdci zájmy jednotlivců, ale instituce, která pro ně byla zosobněním zájmů národa, pořádku, národní jednoty a síly. Proto ochranářské metody v obchodní politice – vysoká dovozní cla, která zamezují importu, a naopak vývozní subvence a monopoly, devizové regulace.
Jak tedy zapadá ekonomický program prezidenta Trumpa do protekcionistické šablony, abychom ho mohli zařadit mezi nástupce Jeana Colberta?
Mantrou zamýšlené hospodářské politiky nové administrativy je tvorba pracovních míst. Doslova nový nájemník Bílého domu sděluje, že „základním testem pro každý ekonomický zásah je, jestli vytvoříme více pracovních míst pro Američany?“ Stanoveného cíle má dosáhnout prostřednictvím 3 nástrojů: daňové reformy, odstraněním regulace a zavedením tarifů na zahraniční výrobky a služby.
Prvním nástrojem je zamýšlená reforma daňové soustavy, která míří na tři cíle: snížení počtu daňových pásem, snížení daňových sazeb a rozšíření odčitatelných položek.
Každé zjednodušení daňového systému je chvályhodné, protože vede k nižším nákladům na výběr daní a jednodušší orientaci poplatníků v daňovém systému. Zamýšlená redukce ze 7 daňových pásem na 3, je určitě velmi ambiciózní.
Snížení daňových sazeb vede k nižšímu přerozdělování, protože ponechává více peněz v kapse poplatníka a člověk sám umí o svých penězích rozhodovat určitě lépe sám než někdo jiný: 12, 25 a 33 % mají být nové sazby s tím, že nejvyšší sazba bude snížena o 6, 6procentních bodů, z nynějších 39,6 %.
Korporátní daně mají být sníženy ze současných 35 % na nových 15, což má (vedle snížení nákladů na daňovou optimalizaci) mobilizovat zdroje, které si
ponechají korporace na vlastní rozvoj. Ať už je zdůvodnění jakékoli, tak jeho efekt je stejný jako v případě soukromých osob – zbyde jim více peněz na útratu.
Daně na dividendy mají být sníženy ze současných 35 % na 10, což by mělo přivést zpět domů peníze, které jsou „zaparkované“ někde mimo území Spojených států a udělat přitažlivější domácí investování před zahraničním. Na všechny pády se opět jedná o snížení byrokratické zátěže, což je určitě krok správným směrem (bez ohledu na poněkud slabomyslné argumenty).
Rozšíření pásma odčitatelných položek (sleva na péči o děti) je jiným stylistickým vyjádřením snížení daní. Jedná se o selektivní krok (není univerzální), na druhou stranu je třeba ocenit každý krok, který vede ke snížení přerozdělování (na tomto místě zdůrazňuji, že se nezabývám řešením výpadku na straně příjmů a jejich řešení A) rušením výdajů nebo B) zvýšením deficitu).
Druhým nástrojem tvorby pracovních míst je rušení regulací, které byly v minulosti „jednostranně uvaleny na domácí průmysl naší nekontrolovanou byrokracií, a které způsobily naprostou katastrofu“. Není žádného sporu, že všechny regulace jsou plýtváním zdroji a žádný byrokrat ještě nevymyslel smysluplnou věc (kdyby to uměl, nebyl by byrokrat, ale obsluhoval by zákazníky).
Zrušení regulací, které buď zvyšují náklady činností nebo je přímo znemožňují je bezpochyby krok správným směrem. Byrokrati nebudou šťastni, pokud jim zruší Zákony na ochranu vodních zdrojů nebo zavádění zelených technologií, které vyplývají z různých „klimatických konferencí“. Ušetřené (nevynaložené) prostředky bezpochyby mohou být vynaloženy v souladu s přáními zákazníků a nebudou nadále plýtvány podle představ byrokracie.
Třešničkou na dortu je opuštění veškerých jednání o tzv. „zavádění volného obchodu“. Volný obchod se nezavádí na konferencích za účasti byrokratů. K tomu stačí jedna věta: od zítřka rušíme cla, kvóty, subvence atd., kterou napíše každý referent a je to.
Třetím nástrojem tvorby pracovních míst je zavádění tarifů na zboží „všech zemí, které manipulují s měnou a tím získávají neférovou výhodu proti Spojeným státům, kradou obchodní tajemství a porušují duševní vlastnictví“. Se zvláštním důrazem na Čínu.
Tady by určitě Jean Colbert uronil slzu dojetí, neboť se jedná o úplnou a nefalšovanou esenci merkantilismu. S měnou manipulují úplně všechny země na světě a zákony na ochranu duševního vlastnictví (patenty a copyrighty) jsou v přímém rozporu se soukromým vlastnictvím (pokud si vyrobíte hrábě z vlastního dřeva a někdo drží patent, tak porušujete jeho práva k vzácnému statku, a pokud si prozpěvujete píseň, na kterou má někdo copyright, tak jste na tom stejně.)
Velmi pěkně se k uvedené problematice vyjádřil F. A. Hayek: „Titíž intelektuálové, kteří většinou inklinují k tomu, aby zpochybňovali ony formy materiálního vlastnictví, jež jsou pro efektivní organizaci hmotných výrobních prostředků nepostradatelné, se stali nejzanícenějšími zastánci určitých práv pojících se k nehmotnému majetku, jež byla vynalezena teprve nedávno a týkají se na příklad literární tvorby a technických vynálezů (tj. autorská práva a patenty)“.
Hojnosti se nedosahuje zavíráním přístavů před levnějšími dovozy nebo subvencováním dražších vývozů nebo realizací byrokratických výmyslů obecně. Pokud je osoba Fialová ochotna se vzdát předmětu, který chce osoba Růžová a
osoba Růžová je ochotna se vzdát předmětu, který chce osoba Fialová, tak se uskuteční transakce a obě strany směny jsou spokojeny. Centrální plánovač není součástí směny.
Šumavákovu otázku uvedenou v názvu textu, nechám bez odpovědi. Byla by nadbytečná.
2332 quivisi, Voltaire to zajisté zamýšlel poctivě a dobře. Jenže velmi naivní. Životní dějinná praxe ukazuje, že mnohého zla bychom byli ušetřeni, kdyby hlásání lecčeho bylo zabráněno. Potíž je v rozlišení zlého od dobrého. Aby to bylo ještě složitější, jestli jde o zlo či dobro musejí být prověřeny časem. To se včase podle důsledků, zúčastněných a pozorovatelů může jevit různě. Navíc často nejde o čisté zlo či čisté dobro, ale o směs dobrého a zlého.
2346 – nikolivěk Schumi. Žádná frustrace, jen obyčejný mindrák a potřeba přesvědčovat okolí, že jsem lepší než vypadám. Krátký pindík.
Ona „noblesse“, která se tu diskutuje, není v mém chápání tohoto výrazu spojena ani se zakoupeným dekretem, ani s dědičným predikátem. Je to opak toho, čemu naše babičky říkaly: „Má chování řeznického psa“.
2348 maYdo, aby to tak bylo, aby byl císařpán, někdo musel udělit glejt jako první. Kdo udělil glejt tomu prvnímu? Slepice nebo vejce…
Je to záležitost společensko-mocenského systému.
Pro novodobou „šlechtu“ jsou projevy okázalosti příznačné.
Potíž je v tom, Martine, že někteří mají sklon hodnotit, co je chování řeznického psa, podle vzorce, jaký tu někdy cituje PeS – že šafář byl ožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej.
Rputi 🙂
Unisex záchodky jsou feministické spiknutí za účelem obrat muže o jejich odvěká práva- čůrat ve stoje do pisoáru. 🙂
Vědomí dobrého původu nebo úspěšné absolvování vysoké školy mají jeden dost důležitý důsledek. Významně zvyšují sebevědomí. Hezky o tom píše Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí.
2350 martine, různí to vykládají různě. Podle toho kam patří, jaké lejstro mají či nemají, nebo se podle svého mínění řadí. Jsou i případy, že huba nevymáchaná, srdce zlaté. A opak. Nebo mix obojího, to je nejčastější.
Většinou šlechta vznikla tak,že zakladatelé starých rodů byli schopnější hrdlořezové než ti ostatní.
2354 Baubo, ano. Správný titul před jménem funguje jako malý šlechtický. V příslušném kulturním prostředí, samozřejmě. Tak jako onen. Německo, Rakousko, Česko. Země jsou to titulomanické. Ano, je to užitečné, ale mám při tom pocit jako hlazení proti srsti. Itálie – tam je „Dottore“ každý.
No znám také jednoho z plemen řeznickych psů, ktery se tou noblesou ohání. A dokonce mu to někteří i žerou.
Možná ze zištných důvodů, možná ze zavisti, nevím.
2356 halladine, to je hnusná pomluva. Nediv se pak, že někteří tu na Tebe pohlížejí jako na vyvrhela.
Opak je pravdou. Skromnost, poctivost, ochrana vdov, sirotků, poutníků, obchodních cest, skutky milosrdenství a sebeobětování, vedení spravedlivých válek….
2354 – Baubo, velice pozorně čtu každý Váš vstup a přemýšlím nad ním. Pro zvýšení sebevědomí je asi nejúčinnější úspěch ve sportovním klání. Sportem ale nerozumím popohánění kulatého nesmyslu. Sport, kde se člověk unaví, zapotí a to vše v maximální intensitě několik hodin denně a několik let po sobě. Není to podmínka dostačující, některý sportovec je připosraný od začátku a nikdy se toho nedokáže zbavit.
Abych zase odčerpal ze studnice starých Valachů: „Gdo sa bojí, sere v síni“.
2359
🙂
Třeba přemyslovci, ,
Jsou i takoví, co se pořádně nadřeli a zapotili, přesto se chovají jako psychopati a úspěšní sportovci, kteří se chovají jako púrimadony. Což asi o vyrovnaném sebevědomí nesvědčí.
Na to neexistuje univerzální recept. Někdo ho má, někdo ho nemá. Recept, platný pro ejdnoho, nemusí fungovat u druhého.
Úspech v jakémkoliv klání přepojkládá soutěživost, jsou lidi, kteří ale soutěživí nejsou, přesto problém se sebevědomím nemají.
JInak bych podotkla, Martine, že když někoho otravuje, že někdo chce mocí mermo předvádět, jak je ten jeho pindík táááákhle dlóóóuhej ještě neznamená, že má nějakej problém se svým vlastním pindíkem. Obvykle to znamená, že dotyčnej prostě nemá potřebu soutěžit v délce pindíka.
maYdo, když ho to otravuje, tak to není mindrák. Pochopila jsi mě hodně z boku. Já reagoval na Schumachera a jeho 2346. Jak jsem dokonce výslovně napsal.
Agresivita, hrubost potřeba urážení – on to vidí ve frustraci, já v mindráku.
Já bych to videl v dialekticke jednotě: ten dotyčný má mindrak z toho, že ho protivná strana dostatečně neobdivuje a je tím frustrován. Vysledkem je agrese.
Q.e.d.
Ano, sport je v naší historii významný. Známý je případ Dalibora, majitele AC Kozojedy. Ve snaze o postavení špičkového týmu přetahoval hráče z jiných panství. Za což byl jat, o hlavu natažen a po krátké neúspěšné snaze uspět na poli kulturním, o hlavu byl zkrácen. Od té doby se říká být na hlavu poražen. V těch časech když se hrálo, často o hlavu. Pa někdo přišel na nápad, že by se dalo hrát i hlavou. Což s koloniálním objevem kaučuku významně přispělo popularitě této hry.
Ovšem pravdou je, že sport byl zálibou panskou, neb poddaný lid robotní měl pohybu dostatek a po práci na dominikálu a rustikálu mu mnoho sil nezbývalo. S úbytkem práce spojené s tělesnou mámahou došlo k rozšíření sporu mezi ostatní, příkladmo inteligenci. Odtud rčení „Ve zdravém těle zdravý duch“. To je pochopitelné, protože když už někdo vynaloží tu námahu stát s einteligentem, tak si to co nejdéle chce užít. Proto ze starého českého filmu hláška „Já pleji, pane profesore…“ není hlášení z žactva pracujícího na školním pozemku.
Dobrý den. Ad seběvědomí, sport, povýšení …
Předminulý týden byl kolega povýšen. V oddělení, kde dělal neoficiálního „předáka“, se stal mistrem. Malý krůček pro lidstvo, ale velký krok pro člověka. Okamžitě požadoval novou cedulku ke dveřím – žel v nové hale není cedulek se jmény. Controlling mu musel spočítat výkony oddělení za měsíce zpět. A přestal mu jít počítač. Ve chvíli, kdy stěhujeme výrobu v osmimístných částkách požaduje kompletní přeinstalaci. Drobnost, kdybychom nebyli omezeni časem. Proto se raději ptám co s tím je – a on že nemůže vůbec pracovat. OK, zazálohujeme, přeinstalujeme a počítač musí čekat na naše další časové okno – pan majitel se zajímá, jestli jede stroj, A, B, C. Pan ředitel požaduje spuštění stroje D. Nový mistr je rozčilený, co má jako dělat, že bez počítače nemůže pracovat – odpovídám – pokud jsi nemohl pracovat dosud, nic se nezměnilo k horšímu. Stěžuje si výše a výše – znovu se ho ptám – jsi důležitější než pan ředitel? Než majitel? Jestli potřebuješ dělat, dělej na vedlejším PC, vem si odpolední šichtu, jsi mistr, můžeš si to rozhodnout. Nakonec se dovídám, že PC, které požadoval přeinstalovat +- fungovalo, jen specifická volba CAM programu nefungovala automaticky a musel to obcházet přes dvě další funkcionality. Na PC jsme nakonec CAM program dobře nainstalovali a mistr si snad zapamatuje, že lhát a přehánět se nemá.
Děda měl na stěně obraz: „Když se hovno stane hnojem, chce se vézt“.
Tentýž kolega se dal na sport. Zkoušel již různé pozdvihovače seběvědomí – motorky, auta, střelbu a myslivectví. Jeho letošní móda je posilování. Silové sporty se v našem kraji těžko obejdou bez chemie a vypadá to, že za jeho vyrýsovanou postavou jsou bobule nebo včeličky. Tak jsem mu alespoň pochválil prsa. Snad mu to sebevědomí pozdvihlo.
2367
Možná,že kdyby dostatečně neotravoval, nemá počítač přeinstalovaný dodnes. 😀
A pracovat systematicky v odpolední směně kvůli rozesranému kompu by se mi taky nechtělo.
Halle: je to uživatel, který je stále nespokojený. A k tomu ajťák-amatér. „Ono se to pokazilo“ u něj znamená „vrtal jsem se v tom a neumím to opravit“. Samozřejmě, považuje se za profesionála.
2370
Tak potom jsem nic neřek 😉
2370 byla řeč o mě?
Pohyb mezi „Mám úžasný nápad“ a „Že já vůl se na to nevysral“ bývá občas únavný.
2368 nickname, pochválil? Jak? „Slušný trojky…“
Schumi – to už zkoušet nebudu, třeba by mě praštil kabelkou 🙂
(2364)on to vidí ve frustraci, já v mindráku. – což jsou ovšem pojmy dost související.
mindrák je chronickej, frustrace může být akutní 🙂
Ale bezesporu souvisí, a může být problém určit, o co go.
Mindrák se může vyvinout jako následek frustrace, ale jinak se to od sebe dost liší!
Frustrace je pocit zmarnění (příležitosti, života, možností změny apod.), kdežto mindrák jsou pochybnosti o sobě samém (schopnostech, hodnotě, významu…), takže odlišit by se to mělo většinou celkem snadno.
Ajajajajaj!
Tak, cigarety se povedly …. a teď nám pan ministr zakáže chlast a zavře i ten poslední zbytek hospod!
…Přiznal také, že dobrým vzorem není ani stávající hlava státu: „Na pana prezidenta jsem v tomto směru již mnohokrát apeloval,“ přiznal.
Tolerance je v Česku podle Ludvíka extrémně vysoká. „A je to špatně. Jdeme vždycky ode zdi ke zdi. Před revolucí se tu vše regulovalo, po revoluci se řeklo, nic se nereguluje, demokracie je bezbřehá. Lidi mají pocit, že je jim vše dovoleno… Ale není, protože se pohybují v nějakých společenských dimenzích. Metanolová aféra jenom ukázala, kde všude, pro mne až překvapivě, je normální přes den pít tvrdý alkohol,“ podotkl.
Domnívá se, že je povinností každého ministra zdravotnictví být propagátorem zdravého životního stylu…
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ministr-Ludvik-je-znechucen-nasi-toleranci-vuci-alkoholu-Zacina-to-pry-uz-od-prezidenta-476058
DRobré odpoledne,
no, jo, ministr je vůl. Metanová aféra ukázala ledacos, ale rozhodně ne to, kde všude je normální pít přes den tvrdý alkohol. Konec konců, jetsli oběti popíjeli ve dne nebo v noci je naprosto nepodstatné.
Pan ministr je vlbec přeborník 😀
„. „Já trvám na tom, že peníze do zdravotnictví určitě přijít musejí a ta otázka zní jen – odkud. Čtyřicet procent domácností nezaplatí jednorázový výdaj ve výši pět tisíc korun,“ “
No, jsou různý možnosti. Podle cikánů se pro peníze chodí na poštu. Možná by to soudruh ministr mohl zkusit, třeba mu taky dají.
fakt, že všec hny peníze ve státním rozpočtu pocházejí od občanů vščetně těch 40 procent domácností, co nezaplatí jednorázový výdaj pět tisíc, to je asi nad páně ministrovo chápání. 😀
maYdo, všechny peníze opravdu, ale opravdu nepocházejí od občanů. 🙂
A mimochodem – v chlastu jsme druzí na světě… I Slováci chlastaj míň než my -a to je co říct.
Fakt ne? A kde se teda berou?
Daně z příjmů právnických osob a sociálná pojstné které tyto firmy platí( mnohé z nich v zahraničním vlastnictví) ti neříkají nic ?
Schumi – otázka co dřív, zda vejce nebo slepice je už dávno vyřešena. Nejdříve bylo vejce, pak až slepice.
Ptakoještěři, např. takový antikvární pterodaktylus, byli teplokrevní, vejcorodí DRAVCI.
Teprve díky feministickému hnutí mezi dinosaury (proto vyhynuli!) a plazy se z některých vajec vylíhly blbé, vegetariánské slepice, které se občas ještě stále pokoušejí předstírat, že jsou dravé.
Marně.
Ale je to redundantní znak, který, díky některým náboženstvím už nemá budoucnost… 😉 😀 😀
halladine /2382/
asi nejsi správný marxista – ty peníze přece vznikají z nadhodnoty vytvářené (vykořisťovanými) pracujícími.
DVD,
tak to bych nečekal, že mi budeš vytýkat že nejsem správnej marxista 😀
Spíš jsem pragmatik – peníze, které stát získá bez toho, že by prošly šrajtoflí nebo účtem občana od něj opravdu nepochází, jak tvrdila maYda 🙂
A kde asi tak firma ty peníze, co odvede státu, vezme? Někdo je asi musel vydělat, ne? Akorát že je nedostane ve výplatě, dostane je stát.
MaYdo,
teď mluvíš jako kovanej marxista ty 🙂
No dobře, tak jsem kovanej marxista. 😀
Mohl bys mi tedy zodpovědět – zcela neideologicky a pravdivě – dvě prosté otázky?
1. Odkud bere firma peníze, které posílá jako daň právnické osoby a sociální pojistné státu?
2. Odkud tedy přijdou do zdravotnictví peníze, když by tím neměli být zatíženi občané?
2380 všechny peníze odevzdané na daních pocházejí od občanů -lidí. Peníze jsou platidlem a oběživem pro uspokojení potřeb lidí. Pocházejí z lidské práce. Bez lidské potřeby a práce by neměly význam. To, že část jejich oběhu je před pozorovatelem skryta, neznamená, že to tak není.
2378 metanová aféra – ano, z metanolu se prdí metan, nebezpečný oteplující polutatnt…
Opět mě napadla mě hnusná, odporná a zavrženíhodná myšlenka, že tu a tam „zapomenout“ cisternu by vedlo ke zvýšení kvality místního občanstva.
2384 Je marxista – blbý. Není marxista – blbý. Se jeden nezavděčí.
To je jak s inkvizicí. Hranice pro kacíře za nevíru v Boha jediného a když, tak za nevíru ve svatou Trojici…
maYdo,
pracovní síla je jistě jednou nutnou podmínkou pro úspěšnou existenci firmy ( úspěšná = platící daně ze zisku, protože nějakej zisk má)
Ale ne jedinou .- Roli hraje i fůra dalších věcí – třeba rozumné řízení, rozumné investice, dobrej nápad nebo úspěšný vývoj a bůhví co všechno dalšího, včetně dostatku provozního kapitálu.
V zásadě -někdy by se zaměstnanci mohli sedřít,a stejně firma zkrachuje.
JoJo,schumi,tak mivypadla slabika.
🙂
Ale odpověď na moje dvě otázky od Halladine někde vázne:-)
No a ten uspesny vývoj spadne z nebe? Na ho záleží na schopnému vývojáři, kterého je nutno zaplatíte schopnému vedeni, které ho umí zaměstnat a ukolovat?
Vy se všichni mýlíte!!!
Peníze vznikají tak, že je ČNB a ECB tiskne, pak je dá jako dotace firmám a ty je odvedou jako daně a sociální pojištění státu!
S tím přece občan nemá vůůůůbec nic společného ! 😉 😀
Tiskne? Fuj. To slovo až příliš zjevuje pravdu.
Peníze vznikají tak, že je ČNB a ECB tiskne,
poslední době to tak naozaj vyzerá 😀
BTW: Na ČT1 je film, který dokázal přimět diváky vyhledat či alespoň naslouchat „vážné“ hudbě. A může nás – mě – těšit, že tím, kdo to dokázal byl Čech – který nenaříkal, nefňukal, ale pracoval a dokázal to. Na prvním promítání onoho filmu v městě krajském jsem zažila potlesk při závěrečných titulcích. Myslím, že mnoho z tehdejších aplaudantů si i dnes sem-tam poslechne klasické hudební autory – a je to zásluha toho filmu. 🙂