Krátce z historie daní

Publikováno | Autor:

Rozhovor s Pavlem Kohoutem  (uveřejněný s jeho souhlasem)

 

Jak v historii vypadala první doložená daň? Existují i informace o tom, jak se vypočítávala a v jaké podobě se daně odváděly?

Jistě. První daň v historii vypadala tak, že ozbrojenci obklíčili vesnici a pobrali tam všechno, co se dalo: obilí, dobytek, otroky. Švédsky se daň řekne „skatt“, což je slovo indoevropského původu příbuzné s českým slovem „skot“. To dává představu, co bylo hlavním předmětem výběru daní.

 

Daně ve středověku vybírali pachtýři s licencí od krále. Proč se vlastně od tohoto systému upustilo? Nebyl z hlediska nákladů efektivnější?

Neupustilo se od něho tak docela. Máme přece soukromé exekutory. Rubem tohoto systému je, že soukromý sektor, který je efektivnější, je někdy efektivní až příliš. V humorné nadsázce je zobrazen ve filmu Pošetilost mocných, kde Louis de Funès hraje až příliš agilního výběrčího, který ovšem až příliš myslí na vlastní kapsu.

Méně humorný je román Žid Süss od Liona Feuchtwangera, už jen proto, že je založen na historické předloze – tou byl finančník jménem Joseph Süß Oppenheimer. Příběh byl později zneužit nacistickou propagandou. Historický fakt, že v některých evropských zemích vykonávali činnost výběrčích daní Židé, byl jedním z kořenů antisemitismu.

 

Daň uvalená na dovoz čaje a dalšího zboží byla například rozbuškou pro americkou válku o nezávislost. Existují i další příklady, kdy zavedení nějaké daně měla tak dalekosáhlé důsledky?

Ve skutečnosti Bostonská čajová party – naházení beden s čajem do moře v roce 1773 – nebyla protestem proti výši daní, ale proti tomu, že daň byla schválena britským parlamentem. Šlo o porušení zásady „žádné zdanění bez zastoupení“, o kterou tehdy Američané usilovali.

Neméně významnou roli daně sehrály ve francouzské revoluci. Daňový systém francouzské monarchie v pozdní fázi její existence byl učebnicově chybný. Byl především složitý. Existovala vnitřní cla, která škodí rozvoji obchodu a proto se dnes již nepoužívají. Rolníci – většina populace – platili církevní desátek (tithe), dále daň z pozemků (taille), 5% daň z majetku (vingtième), daň z počtu rodinných příslušníků (capitation), daň jako náhradu za robotu (corvée) a daň z roční produkce (champart).

K tomu je třeba ještě připočíst nájemné za půdu (cens) a poplatky za použití vrchnostenských mlýnů, vinných lisů, pekáren a podobných zařízení (banalités). Nejvíce nenáviděná však byla daň ze soli (gabelle).

Přidejme k tomu fakt, že církev neplatila žádné daně a šlechta měla většinou dávno koupené privilegium neplatit daně. Kdybyste byli v kůži francouzského rolníka v roce 1789, neměli byste také chuť svrhnout monarchii?

 

Které daně se drží nejdéle a které naopak rychle zanikly?

Některé daně měly poměrně krátkého trvání, například anglická daň z počtu oken nebo německá daň z komínů. Velmi krátký život měl návrh na daň z hlavy, který předložila Margaret Thatcherová v závěru své kariéry předsedkyně vlády. Byl to extrémně neoblíbený návrh – všechny daně, které mají charakter plošných poplatků ve stejné výši pro všechny, jsou vnímány jako nespravedlivé a proto nepopulární.

Evergreenem je daň z nemovitostí, neboť vybírat poplatek z budov a pozemků je organizačně jednodušší než DPH nebo daně z příjmů.

 

Americká vláda kdysi požádaly ekonomy o radu, jak zefektivnit výběr daně z příjmu. Přišli s konceptem, kdy se daň neplatila na konci roku, ale průběžně jako zálohy po 12 měsíců, což lidi mnohem méně pálilo. Jaké další triky vlády ve vybírání daní vymyslely?

Ve skutečnosti to byl Beardsley Ruml, guvernér Federální rezervní banky v Novém Yorku a bývalý finanční ředitel obchodního domu Macy’s. Věděl, že lidé mají menší problém, když velké položky platí postupně, formou splátek. Tak vznikl dodnes používaný systém zálohových plateb daně z příjmu. Zde je vidět, jak důležitá je pro státního úředníka praxe ze skutečného obchodu.

 

A došlo tedy k tomu, že se výběr zlepšil, respektive ubylo daňových úniků?

Daň z příjmu bývala dříve jen daní pro bohaté. Aby bylo možno financovat válečnou ekonomiku, stala se z ní daň pokrývající střední třídu. Z „class tax“ se stala „mass tax“. Zatímco v roce 1942 federální rozpočet vybral na dani z osobních příjmů 4,9 miliardy dolarů, podle nového daňového zákona se v roce 1943 vybralo 16,7 miliardy dolarů.

Po válce se daně už nikdy nevrátily na původní úroveň. Pro zajímavost, v roce 2012 se vybralo 1475,8 miliardy dolarů. (Údaje poskytlo americké ministerstvo obchodu.)

 

Lze odhadnout, zda lidé dnes odvádějí větší daně než v minulosti, případně poměr, kolik peněz odvedou a jaké služby za ně od státu dostanou?

Dnešní objemy vybraných daní jsou nesrovnatelně vyšší, než bývalo běžné v historii. Tak například kolem roku 1870 Rakousko utrácelo 10,5 procenta HDP, uvádějí Vito Tanzi a Ludger Schuknecht ve své práci Public Spending in the 20th Century (Cambridge University Press, 2000). Výdajům odpovídal i objem vybraných daní. V roce 1913 veřejné výdaje vzrostly na 17 % HDP, což bylo mírně nad průměrem vyspělých zemí té doby. V roce 1920 výdaje v Rakousku poklesly na 14,7 % HDP – obdobný poměr patrně platil i pro tehdejší Československo.

V roce 1937 Rakousko vydávalo 20,6 % HDP. Rekord tehdy patřil Německu, které se připravovalo na válku a utratilo tehdy 34,1 % HDP. Světový průměr činil 23,8 % HDP.

Po druhé světové válce již výdaje (a daně) víceméně jen rostly. Průměr vyspělých zemí činil 28 procent HDP v roce 1960; 41,9 % HDP v roce 1980; 43 % HDP v roce 1990 a zhruba polovinu HDP v současnosti. Pouze občas, jen někde a vždy jen v nevelké míře se podaří výdaje ztlumit. Pokud jde o služby, čtenář sám nechť si udělá obraz.

 

Úryvek z rozhovoru pro Lidové noviny. Otázky kladl Ondřej Linc.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 352 komentářů u „Krátce z historie daní“

  1. jakápak hamižnost?? Vždyt tu cenu navrhnul sám permoník. O hamižnosti bych mluvil, kdyby truhlík smlouval a dal cenu vejš, třeba na dvacet a že prší, je tma a kosa.Jenže převozník si jen vybral ze dvou nabídek. Nejak mi to připomíná Krakonoše a Trautmberka, Polovička příběhů je o tom, že Krakonoš něco ukuje, aby lapil Trautmberka na to, že si vybral, a to zcela přirozeně podle naprosto nezpochybnitelných kriterií, tu lepší variantu.

  2. a taky nevíme, kolik ten převozník platil daně, jesli nemusel odvádět na fond převozníků pro případ sucha, což je mimochodem pro převozníky totální pohroma.

  3. a to nemluvím o té pakáži co tenkrát vymyslela most.

  4. Jiříku Onane, objasni, prosím, jak se člověk v klidu bojí a třepe – nějak mi to nejde dohromady … 😀

  6. Jirko, :-), a to jsem ještě nezmínil Tyrše, ten zasadil převoznictví taky pěknou ránu! Co jsem tak četl, tak šířil mezi lidmi skákání o tyči.

  8. :-), tak tohle je spíš výchovná záležitost jak nelitovat peněz za dobrého střízlivého převozníka, zvláště pak, když máte na zádech ruksak cukru.

  9. a abych Jirko nezapoměl, Mojžíš si tenkrát taky vysloužil u převozníků pěkné skřípění zubů. Dodneška se o něm dočteš.

  10. no jistě, Jozue převozníky na Jordánu taky pěkně nadzved.

  11. Hele, ja ten Jordan videl. I v tom nesirsim a nejhlubsim miste mel Jan Krtitel problem poradne smocit ty co chtel krtit. Kdyby tam dali lodku s prevoznikem, tak by se mu v podstate prasilo od vedel. Ten Mojzis je skvely pripad, od mala samozrejme. Zacalo to tim, ze mu maminka porad rikala, ze aby neblnul s tou vodou

  12. tady Jirko vidíme,že od nepaměti se proti převozníkům osud spiknul a nickname bude jednoho, co si moh trochu vydělat a zaopatřit se na stáří, sucho, mosty a Tyrše, vinit z hamižnosti. A to jsme nezmínili to chození po hladině, to, kdyby se to rozmohlo, mohlo být osudové.

  13. Tato optika, Rezy, zadelava na obrovske problemy celemu potravinarstvi, vzdyt je jen krucek od chozeni po hladine k nasycenim davu par rybama a nekvasenym chlebem a to vubec nemluvim o duchodovem systemu, ktery by se zhroutil. Vzdyt v Japonsku se v podstate jen prida ryze a mame cely jidelnicek pro echt dlouhoveke. Radsi toho nechame, protoze si to precte Heger, nebo Stastny a je vymalovano

  14. dodnes se o tom mluví, že to byl vlastně první cateringový majstrštyk.

  15. Taky ho za to chtěli zvolit za prezidenta. Ale on věděl jak to s demográcií dopadá.
    Převozníci to mají těžký. Ten z Poříčí si zvolil fixní cenu, místo aby zvolil variábl. Nevěděl, že nemusí pršet, jen když kape.

  16. taky moh mít špatné zkušenosti se zájezdy. Třeba pak čekával požadavek na množstevní slevu, skupinový ticket etc.

  17. Ještě bych připomněl toho řeckýho převozníka řes Styx, kterej chce za transfer dva penízky, ať je inflace, nebo deflace, krize, nebo bankrot. Ale on má dost výsadní postavení. Má monopol, převáží přes řeku, která nevysychá, voda je toxická, takže ani mrtvej nepřežije, kdyby chtěl ušetřit a brodit ji. Protože převozník nemlaská u kasírování blahem, nikdo mu nezávidí a živobytí má jisté nafurt.
    Jo, málem bych zapomněl – typicky řecké – ten chlap neplatí daně! On i ouřada z berňáku jednou bude chtít převézt a přece nebude riskovat, že při plavbě náhodou čistě omylem spadne přes palubu.

  18. no dva penízky, on co tak vím vozí Cháron za dva zlatý. Až mu tam Brusel zavede měnu s nuceným oběhem, bude mít po ptákách.

  19. jesli to měl uložený na Kypru, tak je z něj dneska stejně žebrák.

  20. rezy,
    hele ty máš doupě tam, jak ten pasáček, a jak ten kouř ze země a hlas ze země a zlaťáky? Tam dneska musí být krásně…

  21. Cháronovi určitě někdo z kyperské vlády napráskal, co se chystá a on včas odklonil své finance. Mimoto Cháron tvrdě lpí na zlatém standardu, takže Brusel mu může se svými direktivami akorát tak vyleštit pádlo. Takovejch Bruselí už v životě viděl…

  22. znedaleka, co by Pepík kovářovic kamenem dohodil a zbytek došel, vypadá to tam Ptakopysku jako po dopadu středně velkýho meteoritu. Je otázka, jesli by nebylo lepší si ten vápenec nechat na pořádné věci a siřičitany nechat odfouknout zpravidla na východ.Podle informací co tak šuškaj lidi skončí cca 60 – 70% těžby v elektrárnách a jak praví znalci, tenhle vápenec je jeden z nejkvalitnějších v Evropě.

  24. Přírodní výběr vlaštovek na silnicích jede na plný plyn
    Brownovi ze svých dat také vyčetli, že se průměrné rozpětí křídel živých vlaštovek zkrátilo ze 111 milimetrů v roce 1982 na 106 milimetrů v roce 2012. Podle nich jde o přesvědčivý doklad působení přírodního výběru.

    A že by se ti opeřenci naučili za těch pět tisíc let rozpoznat kočku od želvy, to je nenapadne.
    http://osel.cz/index.php?clanek=6847

  25. no já bych z toho dovodil, že se prokazatelně otepluje a kvůli tomu, že vlaštovky nadnáší stoupající teplé proudy, omezují z úsporných důvodů (a také aby se tolik nepotily!) plochu křídel.

  26. nickname,
    díky za odkaz. Dostalo se mi cenné informace, že Kristus byl 11. dubna 2013 v Chebu 😀

  27. 625 Naopak pane profesore. Zcela prokazatelně chladne, hrozí nám nová doba ledová. V chladnějším vzduchu potřebují vlaštovky menší plochu na ochlazování, navíc chladný vzduch je těžší než teplý, tj. stačí jim menší plocha křídel pro stejnou stoupavost oproti vzduchu teplému.

  29. Tak tomu říkám výzkum! 😀

    „Chuť piva vyvolává v mozku mužů příjemné pocity“
    …Je to divné, ale je to tak. Už samotný chuťový vjem z oblíbeného nápoje dobrého vojáka Švejka i knížete básníků Jaroslava Vrchlického stačí, aby se mozek muže cítil potěšen. Ba co víc, žádá další dávku. Alespoň to tvrdí vědecká studie, která nyní vyšla v odborném časopise Neuropsychopharmacology…
    http://www.tyden.cz/rubriky/veda/chut-piva-vyvolava-v-mozku-muzu-prijemne-pocity_267478.html

  30. 591 rezy, převozník dostal na výběr, jestli platbu groš za permoníka nebo paušál deset tolarů. To byl pro převozníka majlant, řekl si, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, jistota je jistota, proč riskovat, krom toho o permonících zbla nic nevěděl, protože když nepíchal bahno bidlem, tak si hleděl aby měl na hospodu. To mu stačilo. Večer co večer se opil a od rána zas šťouchal bidlem. dsen za dnem, rok za rokem. O nic jiného se nezajímal. A že by měl nějaké abstraktní myšlení to ani náhodou. Ne, že by nezáviděl jiným úspěšnějším, ale proč by se namáhal něčím v čem neviděl bezprostřední zisk. A protože byl permonicky nevzdělaný tak jak jiní jsou nevzdělaní ekonomicky, a nad to nezdrženlivý, bez nějakého namáhavého přemýšlení vzal nabídku, která se mu zdála jistější a výhodnější. Myslel si kdovíjak je chytrý. Jen do té doby dokud permoníci nesmekli. Pak se nasraný vrátil k bidlu a těch deset tolarů propil na zlost. A až do smrti smrťoucí píchal bidlem bahno. Protože byl blbý, líný a nezdrženlivý, což často chodívá ruku v ruce. V tom je to poučení. A že permoníci mají zvláštní škodolibý smysl pro humor. Ale to my, kteří je známe, přeci víme.

  31. 629 Rputi, co je na tom divného? Za to může chmelovina a alkohol. Stejné vůně tabáku jako pro abstinujícího kuřáka či pohled nadrženého na zajímavé oblinky a zákoutíčka.
    To jsou do podmíněných reflexů vytvořené asociace. Například, když slyšíš tekoucí vodu, třeba čůrkem z vodovodu, okapu či konve, nebo v potůčku, chce se Ti strašně moc čůrat. Slyšíš to zurčení? Přesně tak to z ní. Strašně moc se To chce. Už to nevydržíš. To zurčení vyvolává neodbytný pocit. Je to k nevydržení. Kdyžkoli zaslechneš to zurčení tak to přijde….
    To aby sis v reálu představila co se v mužské mysli děje, když k ní dolehne zvonící břinkot půllitrů s vůní chmeloviny a vábícím hospodským hlaholem.

    Slyšíš to zurčení? Hrozně moc se Ti Chce!
    🙂 🙂 🙂

  32. Jirko,
    s tím Jordánem nesmíš zapomenout, že v biblických dobách se z toho nezavlažovalo půl pouště. Ale i dnes tam mají babtisti cachtadla, kde i do pasu voda dosahuje – a to smáčení provozují tím, že hodí „záda“. Takže by se ani hlubší voda nehodila, aby jim při tom nějaké křtěňátko neuplavalo, anebo – Nedej Křtitel ! – se neutopilo….

    Nickname,
    ad pohádky a pověsti z Egerlandu, já osobně je znám díky poněkud humornějšímu převyprávění od Zdeňka Šmída v knize Strašidla a krásné panny. Rozhodně doporučuji !!!

  33. Matzurko, ja se obavam, ze to je stejne jedno, Helenka zapela „prejdu jordaaaaan“ a ta to musela vedet uz tehdy presne. Jinak by zpivala „preplav jordaaaaan“ no a nezpiva 😀

    Bych jenom upozornil, ze Charon je tu pro Reky a tak. Neni pro kazdeho. A pak dalsi zklamani muze prijit, kdyz zjistite, ze rozhodne Charon po ptakach mit nemuze. Uz z duvodu fyziologickych.

    Schumachcere, ja Tinevim, ale nejak mne ten rinkot sklenic nepritahuje. Tedy pokud se tam neozyvaji zname hlasy, ale to je pak jedno, jestli okolo cinkaj pulitry, ci cvakaj pribory o porcelan, nebo caka voda na koupalisti….

  34. faktem je, že na Jordánu operovali převozníci a ti se mohli jít s Jozuem leda tak pást, na druhou stranu, stejně všichni byli z Jericha, takže je to dlouho nemrzelo. Přežila jen Ráchel

  37. Rezy, o Jerichu nemluv, pro mne to bylo velke zklamani…. Je to misto, velmi male, kousek od parkoviste mistniho hypersuper Pod arabskou spravou….jestli by tam opravdu chodili dokola tak dlouho,tak spis se zblaznili, nez aby pouzili trouby.

  38. Schumi 631 – ten výzkum je divnej! Na co potřebuješ magnetickou rezonanci, když stačí pustit čůrek, on zazurčí a už se ti chce. Nebo jdeš okolo nálevny, cvakne půlitr, zazurčí pípa …. no, a za chvíli se ti taky chce … 😀

  39. Matzurko…. Ja bych to Tve tvrzeni vubec nepredkladal verejnosti. On ten jeji manzel se hrozne rad soudi a tak aby si to nahodou neprecetl 😀

    Takze Helenka samozrejme vi vsechno a neco i dvakrat

  40. Jděte do háje, Schumachere!!! Kómis proti mučení na Vás!!!!

    Já mám jazyk přilepenej k patru a pivo v nedohlednu a to ani nejsem chlap. Umíte si představit , co jak musí trpět mužská mysl při Vašem líčení ve spojení s absencí piva?

  41. uvědom si, Jirko, žes do Jericha prostě přišel trochu pozdějc. Tak o tři a půl tisíce let

  42. 640 dusno parno, jazyk lepí lepí, cink břink cink cink cink břink, pěna jak samet, orosené cink břink! A jazyk lepí…

  43. No ja vim Rezy, nejsem dokonalej 😀

  44. Schumachzere, když to trochu rozpracujete, tak se s tím můžete přihlásit naa Bratislavskú lýru. 😀

    Nebo do Superstar.

  45. Jirko ppa,
    ale zase jsi se dovnitř do Jericha dostal celkem snadno. Si představ, že bys u značky „Začátek obce Jericho“ vyfasoval trubku a musel bys kolem vsi kroužit jako hladovej sup a troubit a troubit…

  46. Jirko,
    ale já neřekla, která Helenka ví kulový…. 😉

    Jericho jsem taky prošvihla, neb se nám v zájezdu poněkud přiopila spoluturistka. Jelikož nebylo zřejmé, z čeho je jí tak zle, čekali jsme na doktora. Kibutzník původem z Ukrajiny věděl své; ale přijeli jsme už po zavíračce a na ty starobylé zdi jukali jen přes plot, takže dojem taky nic moc, Masada byla podstatně větší zážitek.
    A nejvíc nás všechna štvalo, že nám odmítnuli vízum do Jordánska, tak jsme ani neviděli Petru…. 🙁

  47. Matzurko, Masada je velmi silný „klenot“ neskutečné. Příště to udělejte, protože to je něco neuvěřitelného. Pokud je člověk zdatnej, vezme báťoh s vodou a vyrazí pěšky až na ten placatej vrchol. No a když to máte domluvené a povolené a vlastně trošku na „zapřenou“ tak můžete na tom ostrohu Herodova paláce, na staré dlažbě a bez nějakého komfortu.. je to velmi „vnitřní“ zážitek. Vřele doporučuji

  48. samozřejmě tam zůstat přes noc…

  49. Potvrzuji, že Masada je silný zážitek a Jericho velké zklamání. Ale musím se pokorně přiznat, že k místu, kde se našly Kumránské svitky, jsem už nevystoupila a stačilo se mi na ten otvor ve skále podívat z okna autobusu.

  50. Jirko,
    já jsem už za sebou měla 14 dní od Cheopse po Abu Simbel… Takže pokorně lanovkou, do Mrtvého moře jsem strčila akorát packy (neboť mi poušť vysušila nohy do krvavých prasklin – takže ani černé „bláto“ jsem raději na sebe neplácala), přespávačku na údajné Mojžíšově hoře (nahoru jsme lezli potmě, abychom na vrcholu zažili východ slunce)…. pochod k Davidovu prameni… Akko bylo hezké, Betlém taky, ale na mne asi nejvíc zapůsobil Jeruzalém, tedy Staré město, pochopitelně.
    Cestou domů jsme se stavovali v Athénách, a to už mi pak přišlo, že si tu Akropolis nad špinavým městem můžou za to nekřesťanské vstupné leda strčit za klobouk (ale nakonec jsme tam vlezli, zklamání o to větší).

Komentáře nejsou povoleny.