Krátce z historie daní

Publikováno | Autor:

Rozhovor s Pavlem Kohoutem  (uveřejněný s jeho souhlasem)

 

Jak v historii vypadala první doložená daň? Existují i informace o tom, jak se vypočítávala a v jaké podobě se daně odváděly?

Jistě. První daň v historii vypadala tak, že ozbrojenci obklíčili vesnici a pobrali tam všechno, co se dalo: obilí, dobytek, otroky. Švédsky se daň řekne „skatt“, což je slovo indoevropského původu příbuzné s českým slovem „skot“. To dává představu, co bylo hlavním předmětem výběru daní.

 

Daně ve středověku vybírali pachtýři s licencí od krále. Proč se vlastně od tohoto systému upustilo? Nebyl z hlediska nákladů efektivnější?

Neupustilo se od něho tak docela. Máme přece soukromé exekutory. Rubem tohoto systému je, že soukromý sektor, který je efektivnější, je někdy efektivní až příliš. V humorné nadsázce je zobrazen ve filmu Pošetilost mocných, kde Louis de Funès hraje až příliš agilního výběrčího, který ovšem až příliš myslí na vlastní kapsu.

Méně humorný je román Žid Süss od Liona Feuchtwangera, už jen proto, že je založen na historické předloze – tou byl finančník jménem Joseph Süß Oppenheimer. Příběh byl později zneužit nacistickou propagandou. Historický fakt, že v některých evropských zemích vykonávali činnost výběrčích daní Židé, byl jedním z kořenů antisemitismu.

 

Daň uvalená na dovoz čaje a dalšího zboží byla například rozbuškou pro americkou válku o nezávislost. Existují i další příklady, kdy zavedení nějaké daně měla tak dalekosáhlé důsledky?

Ve skutečnosti Bostonská čajová party – naházení beden s čajem do moře v roce 1773 – nebyla protestem proti výši daní, ale proti tomu, že daň byla schválena britským parlamentem. Šlo o porušení zásady „žádné zdanění bez zastoupení“, o kterou tehdy Američané usilovali.

Neméně významnou roli daně sehrály ve francouzské revoluci. Daňový systém francouzské monarchie v pozdní fázi její existence byl učebnicově chybný. Byl především složitý. Existovala vnitřní cla, která škodí rozvoji obchodu a proto se dnes již nepoužívají. Rolníci – většina populace – platili církevní desátek (tithe), dále daň z pozemků (taille), 5% daň z majetku (vingtième), daň z počtu rodinných příslušníků (capitation), daň jako náhradu za robotu (corvée) a daň z roční produkce (champart).

K tomu je třeba ještě připočíst nájemné za půdu (cens) a poplatky za použití vrchnostenských mlýnů, vinných lisů, pekáren a podobných zařízení (banalités). Nejvíce nenáviděná však byla daň ze soli (gabelle).

Přidejme k tomu fakt, že církev neplatila žádné daně a šlechta měla většinou dávno koupené privilegium neplatit daně. Kdybyste byli v kůži francouzského rolníka v roce 1789, neměli byste také chuť svrhnout monarchii?

 

Které daně se drží nejdéle a které naopak rychle zanikly?

Některé daně měly poměrně krátkého trvání, například anglická daň z počtu oken nebo německá daň z komínů. Velmi krátký život měl návrh na daň z hlavy, který předložila Margaret Thatcherová v závěru své kariéry předsedkyně vlády. Byl to extrémně neoblíbený návrh – všechny daně, které mají charakter plošných poplatků ve stejné výši pro všechny, jsou vnímány jako nespravedlivé a proto nepopulární.

Evergreenem je daň z nemovitostí, neboť vybírat poplatek z budov a pozemků je organizačně jednodušší než DPH nebo daně z příjmů.

 

Americká vláda kdysi požádaly ekonomy o radu, jak zefektivnit výběr daně z příjmu. Přišli s konceptem, kdy se daň neplatila na konci roku, ale průběžně jako zálohy po 12 měsíců, což lidi mnohem méně pálilo. Jaké další triky vlády ve vybírání daní vymyslely?

Ve skutečnosti to byl Beardsley Ruml, guvernér Federální rezervní banky v Novém Yorku a bývalý finanční ředitel obchodního domu Macy’s. Věděl, že lidé mají menší problém, když velké položky platí postupně, formou splátek. Tak vznikl dodnes používaný systém zálohových plateb daně z příjmu. Zde je vidět, jak důležitá je pro státního úředníka praxe ze skutečného obchodu.

 

A došlo tedy k tomu, že se výběr zlepšil, respektive ubylo daňových úniků?

Daň z příjmu bývala dříve jen daní pro bohaté. Aby bylo možno financovat válečnou ekonomiku, stala se z ní daň pokrývající střední třídu. Z „class tax“ se stala „mass tax“. Zatímco v roce 1942 federální rozpočet vybral na dani z osobních příjmů 4,9 miliardy dolarů, podle nového daňového zákona se v roce 1943 vybralo 16,7 miliardy dolarů.

Po válce se daně už nikdy nevrátily na původní úroveň. Pro zajímavost, v roce 2012 se vybralo 1475,8 miliardy dolarů. (Údaje poskytlo americké ministerstvo obchodu.)

 

Lze odhadnout, zda lidé dnes odvádějí větší daně než v minulosti, případně poměr, kolik peněz odvedou a jaké služby za ně od státu dostanou?

Dnešní objemy vybraných daní jsou nesrovnatelně vyšší, než bývalo běžné v historii. Tak například kolem roku 1870 Rakousko utrácelo 10,5 procenta HDP, uvádějí Vito Tanzi a Ludger Schuknecht ve své práci Public Spending in the 20th Century (Cambridge University Press, 2000). Výdajům odpovídal i objem vybraných daní. V roce 1913 veřejné výdaje vzrostly na 17 % HDP, což bylo mírně nad průměrem vyspělých zemí té doby. V roce 1920 výdaje v Rakousku poklesly na 14,7 % HDP – obdobný poměr patrně platil i pro tehdejší Československo.

V roce 1937 Rakousko vydávalo 20,6 % HDP. Rekord tehdy patřil Německu, které se připravovalo na válku a utratilo tehdy 34,1 % HDP. Světový průměr činil 23,8 % HDP.

Po druhé světové válce již výdaje (a daně) víceméně jen rostly. Průměr vyspělých zemí činil 28 procent HDP v roce 1960; 41,9 % HDP v roce 1980; 43 % HDP v roce 1990 a zhruba polovinu HDP v současnosti. Pouze občas, jen někde a vždy jen v nevelké míře se podaří výdaje ztlumit. Pokud jde o služby, čtenář sám nechť si udělá obraz.

 

Úryvek z rozhovoru pro Lidové noviny. Otázky kladl Ondřej Linc.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 352 komentářů u „Krátce z historie daní“

  1. Jo, veverka, to je věc!
    Lidi ve Vlašimi, co bydlí kolem parku už vědí, že ty kurvy chlupatý bez problémů vylezou po zdi do pátýho patra paneláku, vlezou do bytu a celej byt si označkujou. Takže můžete hodit všechny hadry do prádla, koupit univerzální čistič extra silný a čenichat po celým bytě, kde všude to ta mrcha označkovala. Ohromná zábava na celý den. A to nemluvím o blechách, který ty mrchy trousí, kudy chodí…

  2. Nějaký zacpaný dráty, nebo co… napřed to nejde vůbec a pak se komentář objeví dvakrát…

  3. fuj
    jsem doposlouchala na radiožurnálu hodinu s kamilou močkovou
    byla mladá a blbá, proto byla ve straně od svých 17. let, rudou knížku jí DOMŮ přinesl otec
    hodila ji na hlavu komunistům v rozhlase po okupaci v 1968
    a ti, co tam vlezli po 1968 už byli hajzli (podle moučkový)
    byla ve straně stejně jako lustig, stále to tu hodinu připomínala…
    k závěru jsem se dozvěděla,že komunisti její matku po válce zavřeli, protože otec utekl za války do anglie
    tak ona ve straně a matka v kriminále
    no, dostává cenu lustiga, to je ten, co v rozhlase podepsal smrt horákové a zveřejnilo se to až po jeho smrti = podepsal, aby nepřišel o práci v rozhlase!!
    moučková u nich byla, aby mohla dělat v televizi a rozhlase, říkala!!
    a tohle se tu velebí

    co se pak divíme, co tu je dnes za různé zrůdy, jsou to jen potomci těch minulých…

  5. divano, na Kamilu mi nesahejte! Znala jsem ji osobně, takže vím, o čem mluvím!
    Kamila Moučková je dcerou Viléma Nového (šéfredaktor RP), který ji do té partaje dokopal a ona se s ním kvůli tomu rozešla ještě dávno před 68 a v podstatě s ním do smrti nemluvila. V 68 se projevila jako nesmírně statečná ženská, takže řeči o zrůdách si laskavě nechte. 🙁

  6. Rputi, byla v partaji, zatímco mámu zavřeli.
    sama o tom teď hodinu vyprávěla…
    taky jsem osobně znala nějaké ty bolševiky
    nejste jediná
    sakra, ženská, co vám se v té hlavě pořád děje??
    jedu do přírody, proto případné další info až večer, prosím..

  7. Jo, jo, kdyby ty lidský osudy byly tak jednoduše křišťálově čistý a průhledný, černá nebo bílá a nic mezi tím…

    Šumaváku, zaujalo mně, jakou má ta veverka manikůru 😀

  8. Divano, v tom případku prosím o informace o vaší protikomunistické činnosti, diverzi a odboji vůbec!

  10. Divano…. Bingo…. Tohle je vzdy fascinujici

  12. TAk jsem pohlédla z okna kuchyně na svah za barákem a ejhle, od rána se tam poněkud zamodralo.
    Fialky jsou v plném květu, takže jaro nastalo. Neboť vězte, že u nás na Smíchově nedělají jaro vlaštovky, ale mravenci v kuchyni a fialky za barákem. 🙂

  13. Tak se mi ztratil příspěvek. Asi se to onlineovému cenzorovi nelíbilo.

  15. Divano, Moučkové je 85 let a tak asi paměť selhává. Nebo má účelové výpadky a negativní vzpomínky jsou vytěsněny?
    Je poučné přečíst si, co o ní nabízí Google. Například kecá, že ji jako dítě v roce 1948 houpal na kolenou Gottwald. Bylo jí ovšem tehdy už 20. Nikde není uvedeno, kde prožila válku. Asi v Londýně? Rodina obsadila v roce 1945 (tehdy vstoupila do KSČ) exkluzivní byt v Klimentské 21. Tento blok domů v těsné blízkosti Min. dopravy obývala také Jiřina Šiklová a Plojhar.Byty po Němcích byly přidělovány osvobozeným vězňům a stranické elitě. Přes „útlak“ v padesátých letech a během normalizace jim byly byty ponechány. Jiní to štěstí neměli.
    Paměť je ošidná a soudný člověk bere všecha podobná prohlášení starců s rezervou. Nikdo se nepřizná, že byl udavačská svině nebo fanatická svazačka. Že těžil z benefitů, které přinášela stranická příslušnost. Všem osmašedesátníkům začal , zdá se, život až v roce 1969, kdy benefity skončily.Moučková aspoň, pokud je známo, nestrká své potomky na výhodné pozice, jako to dělá rodina Uhlova, Bendova, Dienstbierova, Šustrova atd. Ať jí spánembohem dají cenu jakou chtějí. Bude mít na další plastiku a pak už oči nedovře.

  16. 41 – Jirko ppa etc., zdá se mi, že by v první řadě bylo třeba vymotati se ze zmatení pojmů země, vlast, národ, stát, erár… (a ještě několik dalších by se možná našlo, např. pozapomenutý, resp. vyprázdněný pojem republika), podobně též Evropa a EU. Takovýto zkrat tam trošku má i Křivan, ve větě: „Dnes každý něco po státu chce, a nikoho nenapadne zeptat se sám sebe: co jsem ochoten udělat pro svou zem?“

    Přitom si myslím, že lidé dříve (ve starých zlatých časech, i když zrovna byly mizerné) mezi nimi uměli rozlišovat dobře – tak třeba ti, kteří, aniž by je k tomu byla jakákoliv státní moc nutila, ve 40. letech bojovali proti Němcům (a) za obnovu republiky, o ní (jakožto o politickém systému) často neměli mínění nijak vysoké. (Ostatně, viz též Dobrodružství šesti trampů z doby trochu dřívější.)

    Navíc – a to IMHO opravdu je věc na předešlém dosti nezávislá – obecně vycházeli z toho, že vlastenectví je ctnost, a (s tolerancí velmi širokou, byť nikoliv nekonečnou) bez ohledu na to, jaká ta vlast je. (Tisíceré toho doklady, kupříkladu Nottinghillský Napoleon…) Jest dávnou ctností se pro cosi zapálit a za to bojovat. Samozřejmě představa spoluobčanů vybíhajících ze zákopů k bodákové zteči s voláním „Ve jménu našeho financministra Kalouska za světlou památku Eduarda Janoty!“, popřípadě „Za křišťálového Grosse a našeho eurokomisaře Špidlu!“ je fantasmagorická natolik, že by ji Jaroslav Žák sice vymyslel hravě, ale nedokázal by ji literárně využít, nehodí se nejspíše ani k tomu.

    No zkrátka, aby člověk zbytečně nezvyšoval zmatek v prvním odstavci popsaný (a potajmu jistě s velmi svědomitou péčí udržovaný, přiživovaný a prohlubovaný všelijakými politiky, žurnalisty a šíbry), měl by, dle mého skrovného názoru, kdykoliv říká „[vlastní] stát je nejhorší nepřítel“, vždy ihned dodat: „Nemyslím stát, myslím erár.“ Pokud tedy skutečně myslí jen ten erár. Jestli ne, je to holt drobet horší…

  18. Nebo se to v roce 1948 na paměť houpání Kamily přejmenovalo na Klémovo kolo?

  19. Dobrý den, abych se tedy také vmíchala …. Je pravda, že neznám osobně ani Moučkovou, ani jejího otce, ba ani Lustiga. Nicméně vím, že se dnešní rozhovor na radiožurnálu nedal poslouchat. Nedělám to často, ale dnes jsem paní Moučkovou po 15 minutách vypnula

  20. Dobré odpoledne, ojedinělá přírodní památka jsou lačnovské šafrány. Mnoho lidí z daleka i okolí je jezdí navštěvovat a fotografovat. Já je mám za humny, takže nemusím čekat na neděli, ale jel jsem náhodou před chvílí okolo. Lidí spousta, starší na kolech nebo pěšky, mladí autem. Aspoň, že tak.

    Každý člověk má v minulosti chvíle, za které se později stydí nebo je aspoň z paměti vytěsňuje. Jen zvláštní sorta lidí se cpe do popředí a okecává a okecává. Doufám, že tuto větu mohu napsat, aniž bych měl legitimaci Svazu protikomunistických bojovníků.

  21. Zpátečníku, kdysi mně šakal povídal hezký fór: servou se mezi sebou v Bruselu na náměstí Vlámové a Valoni. Zasáhnou policajti a nařizují: Vlámové nalevo sem, Valoni tam. K policajtovi přijde jakýsi chlápek a ptá se: pane policajt a Belgičani kam?
    Podle mého názoru jde vždy o to, že kdosi vymýšlí (a to nemyslím nijak hanlivě) nějaký „efektivní“ způsob správy nějakého území´(v centralizaci je síla) a hledá nějakou „fangličku“, která by byla pro obyvatelstvo „komunity“ dostatečně vzrušující a přitažlivá, aby se na ní bylo ochotno podílet. Od dob Bismarcových (ačkoli on už s tím začal Napoleon), přes Garibaldiho a další, je to národ. Např. jsem Čech (a podle národního principu) jím do smrti zůstanu, ačkoli žiji na území jiného státu a cítím se příslušníkem tamního národa. Když se tam ožením s příslušnicí národa XY, tak náš potomek je asi legračně obojí (nebo to rozhodně nějaký erární orgán). Ono to fungovalo zřejmě vždy (na východním Slovensku, konkrétně na Spiši, která dokonce sahala přes Tatry, je vesnice Spišské Vlachy, protože Spišský hrad stavěli dnešní Italové). Takže pointa bude stále ve stejné záležitosti, kterou jste přesně trefil vyjádřením: „nemyslím stát, myslím erár“. A protože košile je bližší než kabát, tak ten náš erár (ať už na místní nebo státní úrovni) sice stojí za nic, ale cizí erár (např. EU) je ještě mizernější. Nebo naopak (každý dosadí podle libosti). Ale pořád je to nekonečná víra, že existuje nějaké „optimum“ správních nákladů, takže „myslím erár“. Když chci tohle opravdu přímočaře a srozumitelně vypointovat, tak říkám hrozně neomaleně: „protože jsem nesměl spotřebovat vzácné zdroje já, tak je mně jedno, zda-li erár postaví nemocnici, čističku odpadních vod nebo je přímo rozkradou byrokrati. Už jsem byl přinucen je spláchnout do záchoda. Klidně ponechám každého zájemce, aby se o ně porval ve formě subvencí, dotací, kvót atakdále pod praporem principu, který je mu milý.“ Zkrátka a dobře, je třeba stále nových specialit, protože ty jsou přitažlivé, zatímco obecné (např. lidské) je takové obyčejné.

  22. heleno* 69 – Rozhovor jsem neslyšela, ale vím, že jsou věci, za které je Moučkové nutno si vážit.
    Obecně jsem proti rozhovorům a vzpomínkám více jak osmdesátníků, ono to většinou už nedopadá moc dobře. Identické pocity jsem nedávno měla při rozhovoru se Zdenou Mašínovou, když vykřikovala, že Klaus je Pružinskij a bylo by třeba ho zavřít do blázince ….
    ani ty „vzpomínky“ už nejsou vzpomínky, ale směska skutečná, slyšená,čtená, sněná …. prostě výpovědní hodnota minimální.

  23. nutno? – mě nikdo nenutí, abych si ji vážil za to, že se veřejně zřekla svého otce, v době, kdy se jí to hodilo ho nemít.

  24. martine, ona se ho „zřekla“ už před tím a zřeknutí veřejně nevyhlašovala, „když se to hodilo“. On byl vskutku obr svině.
    A ona v tom srpnu riskovala krk, ale nešla se schovat a tu „fangli“ držela!
    Samozřejmě tě nikdo nenutí, aby sis jí za to vážil, ale řeči o zrůdách jsou zhola zbytečné.

  25. Rputi,
    řeči o zrůdách může vést ten, který Habsburkům nikdy s ničím nepomohl 😀 😀 😀

  26. Zrůdy na mě nepoužívej, to není můj slovník, ale svině je na stejné úrovni. Rodičů se než říkáme, jestli to udělala dřív, tak je to fuk. Veřejně jsem ji to slyšel udělat, když už se smělo do staré gardy kopat.

  28. martine, já jsem zrůdy nepoužila a výslovně jsem napsala, že je to zhola zbytečné. (53)

  29. Tak ještě jednou – ani já jsem zrůdy nepoužil, tak mi o nich nepiš.

  30. Hm, asi to byla složitá a nelehklá situace, matka zavřená a táta politickej kádr. Myslím, že to podstatné bylo a odehrálo se mezi otcem a dcerou. MOžná šlo o osobní rovinu, ne tu politickou a neměla potřebu veřejně vykřikovat, že se ho zříká. prostě se ropzešli a nestýkali. Občas to děti udělají, když je rodič nějak zásadně zklame, a naopak, a obvykle to nemají potřebu zveřejňovat

    blátem s edá hodit vždycky. Lze jí přičíst k tíži buď to, kdo byl její otec a nebo že se ho zřekla.

    Soudit nechci, protože nevím. Ale myslím, že za skutky rodičů děti nemůžou. I když ty následky obvykle stejně odnesou.

  31. tak jsem se zasmál…

    „Spor o obsazení velvyslaneckých postů je ve skutečnosti zásadní otázkou toho, kdo bude mít konečné slovo v české zahraniční politice, prohlásil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). “

    President, Karle, president.
    i v politice platí, že vyšší bere, aneb s noblesou: silnější pes jebe 😀 😀

  32. Šumaváku, vždyť říkám, že mu musela uniknout zatraceně tučná kost. Zatím se vždycky ovládal, ale teď vyloženě střečkuje.

  33. No vite… Tady jsou videt v praxi priciny, nasledky a odpovednost za rozhodnuti…. Musim se tomu smat, opravdu mi to pripada smesne, kdyz jedna frakce komunistu prohraje ale je moralnim vitezem a ted se stavej do pozic jako ze oni v zivote nic spatneho neudelali, protze vzdy to spolecenske dobro. V podstate ten kdo u nich jednou byl, z jakehokoliv duvodu, pro mne zcela skoncil a je pro mne efektivne mrtev….a nelze, opravdu nikdy to nelze nijak okecat.

  34. Ja tu panirezidentovou preju…. At se dobre dilo podari 😀

  35. Na druhé straně, kdyby kníže drželo dané slovo, tak takovéhle problémy nemá… 🙂

  37. Dobré odpoledne. Taxem se vrátil z pěkného jarního výletu, dočítám a zírám jako blázen (53 – 58). Ten, kdo má jiný názor na komunistu (-y), tak má dodat doklady o protikomunistické činnosti …
    Teda, netušil jsem, že se s něčím takovým potkám zrovna na tomto blogu, to je (Modrý pták odpustí) nářez podle všech pravidel.

  38. Rputi, tím nastolil otázku, po které válce je teď v EU? 😀 😀
    Válka Severu EU proti Jihu EU je zatím ve fázi diplomatických jednání.

  39. Šumaváku, jen kde ty bohatý na tom Kypru vezmou, když po tomhle se jim odstěhuje i ten poslední zbytek bohatých Rusů, co tam ještě zbyl…

  40. Tučňáku, odvozuje-li se právo kritiky pouze z nečlenství v KSČ, pak je to vskutku na pováženou … 🙂

  41. Zpátečníku (59): ty nepravé barvy vyvolávají takový zvláštní, díky tmavé obloze noční dojem.
    Mě to spíš zaujalo z technického hlediska, jak jste to udělal – nejdřív jsem si myslel, že to je nějaká digitální varianta Sabattierova jevu, ale nakonec jsem tu správnou kobinaci našel. A až v tu chvíli jsem si všiml, že jste tam nechal nápovědu … 🙂

  42. Rputi, to je tak mnohoznačná věta (90), že ji lze vyložit mnoha způsoby: jak to myslíte ?

  44. Tučňáku, inu znala jsem nečleny, kterým bych ruku nepodala.
    Moje dcera měla učitelku klavíru, co byla úplně normální, jen chuděra hrozně ošklivá a jedinej, kdo si jí byl ochoten vzít, byl jeden khakimozek z povolání. Podmínka byla, že vstoupí do strany, aby mu to nenarušilo karieru. Bylo jí, holce, už pětatřicet… ve stavu vzít si třeba jednonohou gorilu … tak podlehla ….
    A třeba vedoucí katedry slavistiky členem KSČ nebyl, leč byl vysokým důstojníkem STB. 18.listopadu 89 v hrůze skočil z okna…

    On život opravdu není černobílý a já se chráním soudit jen podle nálepky, neb praví stará moudrost: „Po jejich ovoci poznáte je.“

  45. Aha, takže soudíte, že kritizovat (pouze) něčí členství v KSČ je špatně.
    Ale to je pouze Váš pohled. Někdo jiný má prostě pohled opačný – proč by to mělo být na pováženou ? Proč je na pováženou kritizovat někoho, že byl (ať už z jakéhokoli důvodu) členem zločinecké organizace, která tu zničila osudy mnoha lidí ?

  46. No jsou jisté limity, které bílý muž nedělá…. nemlátí manželku, nespí s dcerou, neříká …žeru… a nepodepisuje přihlášku do NSDAP, či KSČ ….. pokud něco takového udělá, je to chyba, ale nemusí se kvůli tomu zabíjet, stačí když se nebude ukazovat a hlavně se na něco vymlouvat. Nikdy totiž při tom podepsaní nělo o život. Jen o tu profesní karieru. Je to stigma, přes které nejede vlak. Nejde to nijak okecat, tedy v mejch očích. Pedofila bych si taky na hlídání dětí neobjednal, stejně tako jakéhokoliv komunistu, i bejvalýho pro správu věcí veřejných.

  47. TAk on je trochu rozdíl kritizovat něčí členství v KSČ a někoho kvůli tomu KSČ zavrhnout na věky věkův a nazvat zrůdou.

    Konec konců i to členství v KSČ lze odpustit, ale to musí každý sám za sebe….

    Lidi nejsou jen hrdinové.

    Jo, já vím, bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů….

    Ovšem napadlo vás někdy, že žít celej život mezi samými kvádry z křemene nemusí být zrovna radostné?

  48. technická poznámka, JIří
    Moučková není bílý muž. 😀

    TAk co, ještě nikdo neví, proč jsem sem dala odkaz na Macha a Šebestovou?

  49. MaYdo, tak ještě jednou…členství v KSČ je prostě morální selhání. komunisté se nemusí kvůli tomu nijak střílet a skákat z okna, jen si myslím, že vystavovat se na veřejnosti s tím, že oni vlastně vstoupili pod nátlakem a trochu natruc, či aby stranu rozkládali zevnitř, je poměrně trapné…. Jen si představ, že nebejt komunistů, komunisti nejsou, že ano. Těch skalních s přesvědčení zase není tolik….ale samozřejmě to je jen můj úzkej pohled na danou problematiku. To je stejné, jako kdyby měla po kapsách cigarety, taky bych si nikdy kuřačku nevzal. Přitom neříkám, že se mají jít kuřácí oběsit, ale proč bych s nima měl trávit život?

  50. Jirko, je i sorta bílých mužů, která má ty mantinely jinak, ženu mlátí, do KSČ vleze. Výmluvy mají taky kvalitní – z těch nejhodnotnějších kromě už zmíněné kariéry třeba „dybych tam nebyl já, tak by vám šéfovala ňáká svině“.
    Na to si vždycky vzpomenu ve chvíli, kdy pravicová vláda obětavě zvyšuje daně, aby to místo nich neudělala nějaká větší svině …

Komentáře nejsou povoleny.