Mariánský sloup a Radecký.

Publikováno | Autor:

Ikonografie – tam to všechno je!

Radim Gabor

V debatě o nové instalování mariánského sloupu na Staroměstské náměstí narážíme na oblíbené omyly. Prý je ten sloup díkuvzdáním za záchranu města před švédským drancováním. Inu, to být klidně může. Takový motiv by byl nejspíš jedním z možných. K tomu by ale nebylo zapotřebí stylizovat sloup způsobem, o němž bude dále řeč. Jeho výzdoba by mohla vyhlížet kupříkladu tak jako v případě morového sloupu na náměstí Malostranském: http://jdem.cz/e84sf8. Dominantním motivem obelisku malostranského, vztyčeného jako poděkování Bohorodičce za spásu před epidemií černé smrti je postava Panny Marie pošlapávající hada.

Další mylný výklad spojovaný se sloupem staroměstským praví, že na jeho vršku byl motiv týž: Panna Maria s hadem pod nohama. To prý je obecný symbol potření hříchu, a takový mírumilovný motiv přeci nemůže být žádnému citlivému člověku proti mysli! Nuže – není tomu tak…  

Pokud už se v tom chceme opravdu zorientovat, tak je dobré přidržet se ikonografie. Na staroměstském sloupu totiž měla Panna Maria po nohama draka: v křesťanské ikonografii symbol odpadlictví a kacířství. Není divu, že si to sdělení rekatolizovaní Češi vykládali přesně tak, jak to vrchnost zamýšlela. Na rozdíl od nás, kteří minulost převracíme stále z líce na rub, lidé tehdy dobře věděli proč! Ale, ať už význam symbolů známe nebo ne, je dobře, že se to stalo, a jsem tomu rád. Zboření toho sloupu je hezký symbol rozluky s rakouským státem a měl by být chápán přesně takhle. To je docela hezký příběh! (7:- ))  

Omlouvám se těm, které jsem snad předchozími řádky uvedl v mylný dojem, že mám něco proti katolické církvi. Tak tomu není. Nicméně jako gesta čistě politického si skácení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pražském hluboce cením a nepřeji si, aby byl tenhle akt v budoucnu zlehčován, či snad dokonce převrácen ve svůj pravý opak naivně sentimentálními snahami o „odčinění hříchu“ jakéhosi neuvědomělého barbarství či starostí o výtvarnou stránku dotyčného veřejného prostranství.

Asi se neshodnu s těmi, kdo tvrdí, že šlo o nějaký čiročirý, od světaběhu odtržený vandalismus, jakého se dopustí parta opilců, když se vrací nad ránem domů. A taky nesouhlasím s tím, že by šlo o obrazoborectví na způsob husitismu. Ostatně, žádná širší honba za likvidací symbolů odcházející epochy tehdy nenásledovala. Je vidět, že kromě strhávání „slepic“ z C. K. úřadů tohle lidu stačilo. Je jasné, že dnes už by ten sloup nikdo neboural. Naproti tomu asi současně platí i to, že by ho málokdo dnes zase stavěl (i když příznivce to nějaké má). Čas obrušuje ledasjaké hrany.

Osobně se sice cítím guerillovou akcí pana sochaře Váni občansky uražen, ale – přestože s ní hluboce nesouhlasím – doufám, že jednou pan Váňa nedostane ochutnat svou vlastní polívčičku. Mohlo by se mu z ní neudělat dobře.

Ale upřímně, opětovná instalace pomníku Radeckého by mi fakt nevadila. Ta ne.

Spíš bych udělal takovou malou inventuru veřejných plastik v pražských ulicích za posledních 30 let a pak uspořádat sbírku na ekologickou likvidaci některých z nich. Ale ono by to skončilo jako obvykle hysterií: lidé by bránily plastiky Anny Chromy, kulturní fronta zas Hejdukův „Dům matky otcovrahovy pratetičky“ a nakonec by po fackách a strkanicích věc skončila tím, že by ve městě přibyla na potvrzení české kulturnosti plastika tučňáka darovaná českými krajany z Patagonie – tentokrát pro změnu na Klárově.

(Další povídání na téma mariánského sloupu najdete v diskusi na TÉTO uvedené adrese.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

884 komentářů u „Mariánský sloup a Radecký.“

  3. HzŽ: detailisto…..tak co treba fantasy ?

  5. To je jak házet hrách na stěnu. Vy stále nevěřité tomu jediněmu s rávnému výkladu politických událostí, který je vám obětavě předkládán.

  8. Noa? Člověk je nádoba hříšná a tak musí dělat taky neslušný věci, to dá rozum. Jinak by nebyl nádoba hříšná a to by už nebyl člověk.

  9. 2 Matzurka (3.7.2019 | 12.37)
    In re Barbra Streisand: ona v tom filmu nejpíš hrála sama sebe, resp. jakéhosi svého avatara. Před mnoha lety se v nějakém interview exhibovala, jak je správné sušit prádlo přirozeně a sušičky jsou fuj. Na dotaz, zda se tak postupuje i v její domácnosti, reagovala poněkud podrážděně: stačí přeci, když ona propaguje Myšlenku, pro ni takové požadavky nemohou platit, neb by neměla čas a sílu ty Myšlenky šířit. Odkaz sem dát už nemohu, na webu to vydrželo asi 15 let a pak se to ztratilo. Měl jsem ten odkaz uložený jako Streisand-krava. 🙂
    Něco podobného je i Al Gore et al.

  11. dvd,
    jo, tákňák. Kumštýři by se fakt měli držet svého kumštu, a nepouštět do politiky, to pak končí hrůzou. A jsem se mooooc divila, že jí tam šel sekundovat Dustin Hoffman… humor Bena Stillera mi navíc přijde dost… komunální, takže mne žádný z těchto filmů neoslovil (ještě tak Noc v muzeu, ten je přeci jen víc pro děti).

  13. dvd, k te Straisand – krava: Pamatuju na velky frmol pred lety, kdy na tu kravu prasklo, ze s nepricetnym revem vyrazila sluzku, protoze ta zapomnela dat do zachodove misy listky kvetu ruzi, na ktere byla hvezda zvykla, kdyz otevirala dekl k potrebe.

  14. (3.7.2019 | 13.59) – hluchoslepost je základní vlastnost svědků i svědkyň Putinových. 😛

  15. Jo, hvězdy mají hvězdné manýry. Svědomí národa sepsalo petici, že je fuj, že Karlovarský festival sponzoruje Česká zbrojovka.

    „https://www.lidovky.cz/kultura/festivalove-odzbrojeni-filmari-nechteji-aby-festival-ve-varech-platila-ceska-zbrojovka.A190701_103355_ln_kultura_jto?recommendationId=00000000-0000-5000-8000-000000000000“

    Tak doufám, že příště pojedou do Varů za svoje, místzo MoetPárty si zavdají pivem z kelímku (ze svýho zaplaceným zaplaceném a ten kelímek bude vratnej) a že Anča Geislerová půjde po červeném koberci ve vlastnoručně spíchnutým pytli a s korálkama z žaludů. Žádná róba za tisíce a značkový šperky.

  17. A.K., ten vynalez s pitnou a splachovaci vodou tady zrovna vcera udelal velke vlny. Ta (taky) krava Occasio – Cortez navstivila v Texasu instituci, kde jsou zadrzeni ti, kteri presli ilegalne k nam. Protoze prichazi po tisicich, je dost obtizne stacit stavet stanova mesta, kanalizaci a tak. Trump uz dva roky mluvi o krizi na hranici. Jeste pred tremi, ctyrmi tydny ho socani obvinovali, jmenovana krava byla jednou z nejhlasitejsich, ze si to vymyslel. Nazvala ty prechodne ubytovaci prostory a zarizeni koncentraky. (Mnozi z tech, kteri tam musi predepsany cas stravit se v zivote nemeli tak dobre.) Socani na truc Trumpovi blokovali v Kongresu penize na zlepseni situace na hranici. Minuly tyden uz to dal neslo, tak Trumpovi podepsali ctyri a pul bilionu . Po dvou a pul letech!

    Zpatky k te vode. Ta nahore zminena krava po navratu do NY vyrvavala, ze v tech koncentracich videla, jak zeny pily vodu v toaletach. Opomnela vysvetlit, ze tam jsou zarizeni popsana v klipu od A.K. Tedy pitko, vedle umyvadlo . Co zbude, pretece do splachovaci misy. Nicmene, po tiradach kravy AOC, mnohemu dusevnimu meresjevovi zustane v pameti predstava, jak ubozacka kleci u zachodove misy, chlemtajic vodu. S touto predstavou v lebecni dutine pujde toto chudatko k pristim volbam. . .

  18. Maydo: jsem pro a souhlasím se „svědomím českého národa“. Doufám, že festival nebude platit ani ČZ, ani její dodavatelé ani organizace přijímající peníze od ČZ např. formou daní.

    Dušane, díky za skotské fotografie. Pro biology: proč ve Skotsku není vidět ani jeden strom? Kvůli ovcím nebo podnebí?

  19. Ale jo, nickname, nic proti tomu, aby festival nesponzorovaly žádné firmy. Ale připadá mi poněkud nevkusné tam přijet a sepisovat petice, že ty peníze, za který si tam užívají, vlastně smrdí.

  20. Maydo, já jsem spokojený. Firmy vidí následky podstrojování morálním pilířům společnosti. Příště se zařídí podle toho. Např. ČEZ. Nespaluje ošklivé uhlí?

  21. Katastrofa:
    V Kentucky hoří sklad bourbonu, ohroženo je 45 tisíc sudů.

  22. Ale jo, souhlas, nickname. Ale svědčí to o tom, že to jsou tupci nevychovaný a žádný morální pilíře.
    A až se firmy podle toho zařídí, budou brečet, že stát musí podporovat film a kinematografii.

  23. A samozřejmě, že ČEZ spaluje uhlí a je ekologicky fuj. TAkže příště ani korunu, mohlo by se to dotknout citlivých duší umělců.

  25. Zdravim hoapodu. Jak pekne mit svoji vlast…tak daleko za morem…

    Prijemnych triadvacet, lehky vetrik,slusni lide, cisto, slusna politika. Jen rec ne az tak srozumitelna a vyslovitelna. Avsak ano,tu a tam znamy zluty porost pripomina ohlas domova….

  26. Zvlastni Stary Kocoure ze i po navsteve Sankt Peterburgu mluvite o Petrohradu, cemuz nikdo krome v Cesku nebude rozumet kde jste vlastne byl. Je to takova zazrana konspirace soudim. Zde se tajemně mluvi o Petrohradu, Řezně, Kostnici a Cáchách abychom zmátli speciální služby nepřítele. Proto žádná z mých navigací není nastavená na češtinu. Netrefil bych podle nosočistoplenového zkomoleného názvu.

  27. I ta blbá Marie Majerová s alespoň snažila po ruském vzoru jakkoliv nedokonale zachovat pro ŕepáky původní zvuk ad Žanvalžan a Kozeta.
    Neodolatelná je ruská transkripce a následná výslovnost třeba Ñůremberk 🙂 hádejte co to je 🙂

  28. Dobrý večer, snaže se naprogramovat kousíček nějaké triviální AI, mám čas nanejvýš ocitovat z přednášky, kterou paralelně k tomu poslouchám:

    Bůh stvořil svět z ničeho. A teď vzniká otázka, kde se vzalo to nic.

    K ostatnímu popřípadě někdy později.

  29. 2 skimic:
    Petrohrad, Sankt Petěrburg, ba i Pítěr leží v Leningradské oblasti. Středem bývalo město-hrdina Leningrad, které už prý neexistuje, tedy pokud se někdo z místních trapně nepodřekne. Ale netrestá se to.
    Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.

    Mimo jiné: jeden Petrohrad leží i asi 80 km západně od Prahy, které často říkám Stověžatá. Tak o něm řeč nebyla. [;>)

  30. No, pokud byste si Zpátečníku osvojil základy kvantové mechaniky tak byste možná nemusel mudrovat nad irelevantními otázkami.

  31. Ad dotace pro Karlovarský Filmový Festival nebo cokoliv jiného:
    Herci i režiséři jsou osoby s neobvyklou citlivostí na cokoliv. To, že se prohlašuji za „svědomí národa“ je irelevantní. Že jsou v principu levicoví (větší část z nich) ale při shánění kšeftů praktikují zcela kapitalistické metody pro dosažení zisku.
    Z nějakých důvodů (asi PR) se snaží vypadat skromně, ale jejich víra ve vlastní velikost a nenahraditelnost je dost často prozradí.
    Když se film nebo inscenace povede, je to jen jejich zásluha. Když je tomu naopak, mohou za to pouze nevzdělaní, tupí diváci, kteří nepochopili jejich bohulibé záměry.
    Víc než 50 let s nimi koexistuji a toto jsou naprosto mé ověřené poznatky.

  33. Teď věřím Starý Kocoure že jste tam opravdu byl protože jste cítil potřebu v českě transkripci udělat háček nad e ve slově Peterburg (lokálně jazykově srozumitelné změkčení souhlásky t následované samohláskou či spíše dvojhláskou e) Věřte mi ale, že žádný Rus by jakkoliv pod vlivem krátkého ( 70 let) intermezza a laškování s Leningradem Stalingradem atp (správné tvoření slov) nikdy nevyslovil Petěrgrad. Jedná se totiž o reminiscence na jiný severozápadní historický civilzacni okruh na který jsou velmi pyšní.
    Věřím, že by se mnou Foundry souhlasil.

  34. Inu, skimici, vypadá to, jako kdybyste pozapomněl, že neexistuje žádná otázka, která by byla irelevantní na všech myslitelných úrovních. (Důkaz: Zkuste ji zkonstruovat. Pokud se Vám to povede, automaticky jí tím dodáte relevanci.)

    Odtud se již samo nabízí, že najdeme-li otázku, která je na jisté úrovni irelevantní dokonale, na určité jiné úrovní může mít – a snad i musí mít – relevanci poměrně bytelnou.

    Jinak tedy se základy kvantovky to prosím nemá společného nic. S všelijakými esoterickými úvahami o tom, jak vesmír vzniká kvantovou fluktuací vakua, sice ano, jenže ty spíše ukazují, že kvantová mechanika je jedna věc, zatímco realita světa věc druhá…

    No nic. Jestlipak by se mi povedlo naprogramovat A* jen tak z hlavy? Anebo se mám raději podívat do nějakého svého staršího zdrojáku?

  35. Starý Kocoure
    Umělci jsou umělci a bývají v tom dobří nebo špatní. Již staří egypťané abych parafrázoval je uměli používat pro své státní hry a to co se děje dnes není nic nového. Umělci se naučili jakési co-habitaci s aktuální mocí a občas mají pocit že moc mohou i vykonávat což se jim při cyklických změnách režimu vždy vymstí a musí se přeladit což zvládají lépe či hůře.
    Je to samizřejmě režimní avantgarda stejně jako spisovatelé či sportovci. Včelaři a filatelisti nemají takový záběr.

  36. Všichni domorodci, které jsem na Něvě během těch 5 let potkal, nazývali město stejně – Pitěr.

  37. Tedy Zpatecniku abych lepe rozumel a pripadne mohl zitra reagovat, rozumim tomu dobre ze argumentujete v technicko-semanticke rovine Kurtem Goedelem a axiomem nerozhodnutelnosti na danem uzavrenem okruhu? S Vami nikdy nevim a je treba byt jako ostriz 😉

  38. Hi hi Foundry
    Revolucia prichodit iz Piteri
    To je jasné. Ale petěrgrad by nevyslovili. Vždy Sankt Petěrburg když už oficiálně.

  39. Vaši jazykozpytné debaty se pánové bohužel nemohu zúčastnit, nemaje na to aprobaci. Já jenom musím občas dohlédnout, aby herci nemluvili „ostravski“.
    Ony lokální názvy jsou stejně zajímavé kalky. Třeba Petěrgof. Petrodvorec. Letní sídlo Petra Velikého, jeho „dvor“ – r Hof.
    Fonetické transkripty jsou mimo jiné docela rozsáhlá pole pro nekonečnou debatu.
    Jinak mě potěšila vaše důvěra v to, že jsem tam opravdu byl. [;>))
    Jo a slyšel jsem tam vždy jen „Pítěr“. Přízvuk na předposlední slabice.

  40. Moźná když si to Zpátečníku čtu ještě jednou je Váš insight motivován předpokladem mentální dostupnosti jakési lokální , přesto intensivně quasi universálně pociťované deity jakkoliv to můžete pojmenovat, ale tam se necítím být silný v kramflecích pro další diskusi.

  41. Chi Starý Kocoure. Rusáci stejně jako Frantíci neznají znělé h ale směle používají něco jako naše ch.
    Ti kulturnější tedy neříkají nelibozvučné petěrgof ale petěrchov, jistě jste to tam zaslechl.
    Mmch jistě se Vám tam líbil krásný park v divokem anglickem stylu narozdil od letniho sidla Kateriny neumele kopirujicim Versailles s tim vsim zlatem a fontanami

  42. Ále ne, skimici, co jsem sem napsal ve 21.09, jsem citoval čistě proto, že mne dnes (a snad i pár dnů zpět) nejspíše nic nepobavilo více.

    Jinak tedy, já sice o filosofii naprosto nic nevím, ale co jsem během jednoho promarněného života všelijak pochytil, beru tak, že existují přinejmenším dva základní (a téměř dokonale protikladné) filosofické směry. Jeden pokládá za fundamentální problém filosofie otázku Jak je možné, že existuje něco, spíše než by neexistovalo nic? a druhý (víceméně Wittgensteinův; natolik jsem ignorant, že netuším, zda se v něm někdo významnější pokusil pokračovat i po něm) bere filosofii jakožto jakousi terapii jazyka: Všechny filosofické výtvory mají formu nějaké promluvy (v lingvistickém významu toho pojmu) v nějakém jazyce: Jak s tímto jazykem musíme zacházet, abychom nežvanili voloviny?

    No nic, doprogramuji si to zítra. Přeji dobrou noc.

  43. Moc děkuji Zpátečníku za upřesněni. Tedy nic akutního a zřejmě Vám nyní rozumím. Prima okruh pro počínající prázdniny a volné diskuse. Bude mi potěšením když nyní vím na co se zhruba mám naladit. Dobrou noc 😉

  44. Jejda
    Černoprdelníci, socialisti a Teličkové a Roučkové (pro ty nemám
    Nevidím zásadní rozdíl …publikovatelnou kategorii) skučí unisono.
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lidovec-se-rozpovidal-co-zašlápnu li do psího či kravského lejnazil-s-Timmermansem-az-Tvaruzkove-spadla-brada-Ale-Babis-pry-nema-nad-cim-jasat-587779
    Pan Benešík mi způsobil novou radost.
    Nicméně s Uršulou a skimičími přízemní i zàjmy –

  45. Šlápnu li do lejna pana Timmermanse či nežné Uršuly, bude to průšvih tak jako tak.

  46. HAPPY BIRTHDAY, AMERICA!
    With love.

    OHŇOSTROJ NAD PRÉRIÍ

    Na alegorickém voze se veze místní Marilyn Monroe. Na hlavě má
    korunku, musí to tedy být aspoň princezna. Lidi ve špalíru ji znají jménem, tleskají a volají na ni. Holka se směje. Má pěkné dlouhé nohy, jinak je napěchovaná do lesklého modrého trikotu. Jako by se na voze vezla jen tak pro radost. Mně rozhodně radost udělala.

    Kapela za alegorickým vozem vyhrává nějaký foxtrot nebo možná kvapík, polonéza by se na to určitě tancovat nemohla. Muzikanti mají barevné uniformy. Pozouny, klarinety, trubky. Do bubnu mlátí dvoumetrový kluk, řehtá se na celé kolo. Na bubnu je napsáno: “Gray Wolves“ – Šedí vlci. Tak se jmenuje maskot místní základní školy. “Šedí vlci“ vyhrávají na hlavní třídě. Po prázdninách to budou “Šedí vlci“, kteří budou reprezentovat město v baseballu, na podzim v americkém fotbale a v zimě v košíkové. Ať “Vlci“ dělají cokoliv, celé městečko je má rádo. Zrovna jako tu královnu krásy – je ze stejné školy. Mýlka je vyloučena, v městečku je jenom jedna škola.

    Za kapelou jedou tři auťáky. Lesknou se chromem i barvou. Vypadají jako by vyjely z výrobní linky v Detroitu včera. Možná vypadají ještě novější. Takového Cadillaca měl přeci Elvis Presley! Obrovské chromové nárazníky, lesklé pruhy i po stranách. Vzadu velká křídla s červenými světly. A zase tuna chromu. Auťáky mají staženou střechu. Vezou se v nich nějací rozesmátí lidé. Ti, co stojí ve špalíru na ně pokřikují jmény, oni se obracejí a zdraví jmény zase lidi na chodníku. Každý tu každého zná. Na kandelábrech jsou zelené girlandy. Na každém domě je vyvěšena hvězdnatá vlajka. Děti i dospělí mají malé vlaječky na špejlích, někdo si strčí špejli za stuhu na klobouku.Několik lidí sedí u silnice na židlích. Vynesli si je z domů, které lemují hlavní ulici. Průvod pomalu prochází kolem. Ještě dva alegorické vozy, na tom druhém vyhrává country music kapela. Muzikanti jsou v kovbojském, mají stejné bílé stetsony. Lidé na chodnících podupávají do rytmu. Malé děti se patlají růžovou cukrovou pěnou na špejlích, někdo líže zmrzlinu.

    Kolem prochází skupina chlápků, jednoho z nich strkají na pojízdné židli. Váleční veteráni. Mají na hlavách vojenské lodičky. Jdou pomalu, několik z nich už je hodně, hodně starých. Smějí se na lidi kolem, někteří vyšlapují s vážnou tváří. Nejmladší vojáci mají oblečené maskáče. Ti se nesmějí. Čím je vzpomínka na válku čerstvější, tím víc je bolestná. Starší veteráni už se smířili. Vzpomínají s úsměvem na své kamarády, kteří odpočívají pod bílými kříži v Evropě, Koreji i Tichomoří.Lidi na chodnících zvážní. Ti, co sedí na židlích, vstanou. Klobouky jdou dolů. Veteráni si vyšlapují svou hlavní třídou, oslavují Den nezávislosti.

    Letí mně hlavou obraz Arlingtonského hřbitova. Leží tam jen vojáci. Na náhrobcích jsou tisíce jmen, u některých místa, kde padli. Německo, Belgie, Quadalcanal, Československo, Itálie. Vím, že polovina družstva “Šedých vlků“ v košíkové by jména těch míst ani neuměla najít na mapě světa. Stojí však také potichu, dokonce přestali přežvykovat. Možná jim už všechno dochází. Bez té party veteránů bychom ani neměli co oslavovat.

    Na baseballovém hřišti hned za městečkem je piknik. Mají tam spoustu stolů s papírovými ubrusy. U některých jsou skládací židle, u těch dlouhých dřevěné lavice. Z velkých roštů na straně se kouří, pět nebo šest chlapíků ve stetsonech a dlouhých zástěrách tam opéká maso. Bifteky, hamburgery nebo celé kusy žeber. Opečené maso potřou pálivou mexickou omáčkou a plácnou ti porci na velký papírový talíř. Vezmeš si hrst ubrousků na zamazané prsty a fousy. Ještě pivo a už se máš jak v nebi. Kousek stranu u tribunky začne vyhrávat kapela z alegorického vozu. Kytarista něco huhňá do mikrofonu, nerozumím ani slovo. Nevadí. Jdu si ještě pro jedno žebro. Kupa dětí se vozí na velkém žebřiňáku s balíky sena. Opratě drží mladý kluk v klobouku, šátek u krku má frajerský povolený. Koníci vážně vykračují. Vědí, že vezou městský poklad.

    Na kusu rovinky kousek za hřištěm zavrčelo letadlo. Pomalu se otáčí. Teď nabírá fofr, ocas se zvedá ze země. Ještě chvíli jede po zemi předními kolečky a už je ve vzduchu. Nabere rychle výšku a udělá prudkou zatáčku. Na křídlech žlutého dvouplošníku se začernají kříže. Jsou to německé válečné kříže z první světové války. Hledím s otevřenou pusou. Nechápu. Proč ne americké hvězdy nebo aspoň anglické kruhy? Letadlo dělá kumšty. Zatáčky, salta, obraty. Jako velký pstruh na konci udice. Lidé tleskají, kusy masa na talířích stydnou, zmrzlina v kornoutech roztaje a teče po zapatlaných prstečkách. Z křídel se najednou začne kouřit. Na obou stranách. Červená z horního křídla, modrá ze spodního. Z ocasu se táhne bílá. Letadlo přestane dělat kousky. Maluje oblohu nad námi. Červená, modrá, bílá. Červená, modrá, bílá. . . Tleskám s ostatními.

    Ani jsem si předtím letiště za hřištěm nevšiml. Když žluťásek zase přistál, uviděl jsem blízko stát ještě čtyři letadýlka. Normální letadla s čísly na směrovce. Stála vedle sebe hned vedle velké stodoly. Od té teď někdo otevřel vrata a žlutý eroplán si to pomaličku namířil dovnitř. Leží mně v hlavě černé německé kříže.

    „Ty neznáš Steve Mulligana?“

    „Ne, neznám,“ odpovídám. Chlapík, kterého jsem se zeptal, se zvedl od vedlejšího stolu. Přisedl si. „Hi! Ahoj, jak se máš?“ podal mně ruku. Zrovna jde kolem kluk s pivem. Objednám dvě. Můj nový známý se směje. „Coca colu pro mě, příteli. Řídím. Steve Mulligan je místní frajer. Už hrál se svým letadlem ve třech filmech.“ Rozsvěcuje se mi. Musím se smát, chlápek se řehtá taky. „Mají někde v Kalifornii klub. Všichni mají kopie letadel z první světové války. Filmaři o nich vědí.“ Chlapík se pohodlně rozvaluje na židli a upíjí z papírového šálku svoji kolu. Jeho obličej je tmavý, jako by se pořádně na sluníčku každý den opaloval. Vlasy, které mu vzadu pod bílým stetsonem vylézají až nad ramena jsou černé jako smůla. Jeho zahnutý nos mně všechno potvrdil. Indián.

    „Už to vidím, jak zase bude děti bolet břicho,“ říká. „Cpou se zmrzlinou, párky, melouny. Je jim to fuk.“

    „Kde jsou?“ ptám se.

    „Jely na voze na projížďku. Mají fůru legrace. Mám kluka a malou holku. Být tady na pikniku je pro ně svátek. Hrát si s jinými dětmi, to mají ti dva rádi.“

    Prima si povídáme. Johny se dověděl, kdo jsem, můj obligátní příběh. „Musí to být těžké, ztratit svoji zem,“ zamyšleně říká. „Znám i tady hodně lidí, co nemají svoji zem. Já jsem Sioux. Jsem tu doma!“ Vypráví o svých lidech. Je to smutný příběh. Mnozí žijí v rezervaci, rezignovali. Týden co týden přijdou peníze na podporu. Podpora a whisky. Johny neví, které z těch dvou zel je horší.

    „Já mám farmu. Krávy a žito. Je to trochu z ruky, do města se často nedostaneme. Zato jsme pořád na čerstvém vzduchu,“ řehtá se.

    Koníci přitáhli žebřiňák plný dětí. Kluk na kozlíku zatáhl za opratě. Čekal jsem, že řekne “Prrr!“ Tak to vždycky koňům nařizoval pan Maňka. Někdy nás svezl na cestě domů ze školy. Ten kluk však zabroukal něco jako “hou“ nebo co to bylo. To už však děti skákaly z vozu a utíkaly k rodičům pro další dolar na cukrovou vatu. Johny se už předem smál. Hnal se k němu klučina, tak jedenáct, dvanáct. Jako by tátovi z oka vypadl. Klobouk neměl, vlasy černotou přímo svítily.

    „Ahoj Pete!” říká, když mu táta řekl, kdo jsem. „Táto, můžu mít dolar?“ Johny to očekával, měl pro něj nachystaný jeden v kapsičce na košili. „Řekni mámě, že za hodinku letíme!“ křičí za klukem Johny. Kluk jen zamává, že slyšel a už je v prachu. „Sally si někde povídá s kamarádkami. Od jara se neviděly.“

    Od letiště přicházejí tři chlápci. Jeden má na sobě koženou bundu. Starosvětskou kuklu s brýlemi a rukavicemi nese v ruce. To musí být Steve, který řídil eroplán. Všichni ho zdraví, je to hrdina.

    „Ahoj Johny!“ Zdraví mého kamaráda. „Ta tvoje Cessna vypadá jako nová. Jak to děláš?“ Mrknu se k letišti. Čtyři letadélka tam stojí v řadě. Jedno z nich je Johnyho. Už vím, proč klukovi říkal, že za hodinu poletí domů.

    Bohužel museli letět. Děti škemraly, že chtějí vidět ohňostroj. Holčička pofňukávala. Maminka nechala rozhodnutí na tátovi. Probrala už s kamarádkami všechny novinky. Uvidí je na konci léta, v městečku bude zase piknik na Svátek práce. Za chvíli se jedno z letadélek s vrčením zvedlo. Obletělo jednou hřiště plné stolů a lidí a namířilo pak nosem někam, kde na konci letu čeká farma. Až přistane na louce vedle, krávy zabučí na pozdrav a pes se pozdraví s dětmi. Snažím se představit si všechny čtyři v kabince letadla. Johny u řízení, Sally s dětmi za ním. Tátův i synův zahnutý nos míří dopředu jako orlí zobáky. Maminka drží kolem ramínek tu malou, klíží se jí už oči.

    Na nebi se rozprskl chumáč zelených jisker. A pak další, tentokrát červený. Pak tři najednou. Každý jiné barvy. Nad prérií se pomalu setmělo, ohňostroj ji vždycky na chvíli osvítil. Někdy byla tráva zvlněné prérie žlutá, někdy červená. Country music kapela vyhrávala, vysoký kovboj něco broukal do mikrofonu. Čahounova písnička hladila celé městečko, pronikala však i do tmy kolem. Zpívala ukolébavku nekonečné, vlnící se prérii.

  47. Ahoj vespolek!
    Zvláštní je, že mezinárodnímu námořnickému (nota bene křesťanskému) pozdravu „AHOI“ mladá generace v Chorvatsku nerozumí. Takže i těm nezletilým jen „Dobar dan“ nebo jen „Dobar“.
    Skimicovo zadání jsem splnil téměř na 99%. Prolezl jsem kostely, zejména Sv. Martina, který nebyl otevřený, a skončil na terase restaurace Nada s výhledem na Novi Vinodolski. Moje posedlost mořskými plody mi zadala Rybí polévku a poté Šurlice s plodovima mora. Moje nejmilejší si zgustla na medailoncích z mořského ďasa, ale stejně jsme si navzájem kradli z talířů a ochutnávali.
    Cestou k parkovišti jsme vyzkoušeli místní speciální Žlahtinu, šlo to, takže tři litry za 60 kun. Už néééénni.

  48. P.M. to je z loňska? Já jdu místní parádu filmovat zítra – jako každý rok posledních 30 let. Je to tu podobné jen o trochu větší. Královničky se vozí na naleštěných hasičácích. Kdyžř kluci nechodí na vojnu vyžívají se u hasičů. Líbí se mi to víc. je těch pochodujících veteránů ubývá. Už nejsou ani ti korejští. Zato na každém kandelábru ve městě visí fotografie veterána z 2.sv války – se jménem a operačním nasazením Jsou jich ve městě stovky. Stejně tak zítr se i na opuštěných hřbitovech u hrobů veteránů obnoví vlaječky. I u těch z občanské války. Stále ještě bereme nezávislost a svobodu vážně. Occasional-Cortex je tu jen k smíchu.

  49. Ne, Dusane, to neni z lonska. Je to z tech davnych, davnych dob, kdy jsem se velice snazil se podelit o moje americke zazitky s lidmi ve Stare zemi. Podelit se o hory, prerie, oceany. A o lidi. Americany. O novy zivot. Jen jak jsem umel, jsem o tom vsem psal, abych mohl sdilet radost. Realite me nastavila jedna byvala kolegyne. Rekla:“Jsi trouba! Napis, jak prijit rychle k penezum a budes mit bestseller.“

    Well, na to gebiry ani vedomosti nemam. Jen si, jako stary dedek ctu v zasobniku, ze o muj vztah k Nove zemi az tak moc lidi pod Ripem dneska nestoji. Vim, ze nejsem Ota Pavel, aby muj byt jen jazyk nekoho zaujal. Moji kamaradi vsak povidacky, podobne te, kterou jsem tady vyhrabal a predhodil na Sumavaka, znaji. Nekdy dokonce u piva prohodi, ze je to fajn. Polehta to me sestupovane srdicko, nez si objednam druhe pivo.

  50. P.M.: díky za vzpomínku.
    Starý Kocoure: díky za úvahu. Podle mne moc zevšeobecňujete. Je-li mnoho příkazů, nemohou nám být vzácné.

Komentáře nejsou povoleny.