Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

    • S ohledem na ty, kterým jsou ty kecy určeny je to jedno.

  2. Dobré ráno,

    novináři dnes očividně nemají svůj den. 😀

    „Podle odhadů vědců hrozí, že do roku 1970 budou růst teploty na Zemi rychleji než v jakémkoliv stejně dlouhém období za poslední 2000 let. „

  3. A ty dinosaury jsme určitě vyhubili taky….

  4. StK, PeSi: díky za reakce. Z mé strany to byl jen povzdech, nemyslím, že mám nějaké univerzální řešení.
    Jednou jsem zkoušel v projektu na „příští pětiletku“ navrhnout v rámci digitalizace inovaci: Zavést čtení, psaní a počítání. Už dělám jinde 🙂

    • Provokatére!
      Znát nějaké základy je přece zcela zbytečné. A navíc – člověk se tak zbavuje možnosti se upřímně divit výsledkům své práce.
      Heslo našich mladých: „Návody čtou jenom zbabělci!“

      • I pro mě je přečtení návodu posledním zoufalým pokusem jak něco zprovoznit. Nepřipravím se o potěšení z objevování, opravování pokurveného, koupě náhrady za opravou dokurveného.

    • Návody: stroj za 3 milióny. Zaučení v mateřské firmě půl roku. Seřizovač odešel za lepším.
      Nastoupil nový, po třech týdnech sám na noční, bez návodů i návodek. „Musíš to rozběhnout“
      Tu šichtu zničil náhradní díly za cca 100.000, rozběhli to za týden.
      To nebyla chyba nového seřizovače (šteláka).

  5. Dušane, je něco nového zajímavého ohledně soudů z voleb? A když jsme u toho, žaloby výrobce počítacích strojů na Guilianiho?

    • Za chyby se platí 😉
      Napište někam na blogýsek, jestli to je použitelné.

      • Zatim jsem to jen otevrel a zavrel, dnes mam hutny den. Ale vypada to dobre!

  10. Svou zrcadlovku, tedy letitou dvscetimegovou, odhazuji v dál… S objektivem přes kilo.
    Fotky z mobilu jsou koukatelnejší bez toho abych celé odpoledne šteloval a celý večer prokrvavěl oči u počítače. A stejně nic moc. Kdežto z mobilu rovnou dostanu fotku tak jak vidím co fotím. Prokreslené stíny, obloha s mraky…Lépe se i komponuje. Samozřejmě, že porovnávám široké sklo při focení v plenéru. A to je mobil tři roky starý. Kdyby tohle technologie byla v kompaktu, s větším snímačem, lepším objektivem, stačilo by pevný široký 23 mm po přepočtu, bylo by to výborné. Jenže takový není. A mobily fotí lépe a lépe….

    • Něco Samsungu A40 na Olympus E-M5 II chybí. Někdy zoom, někdy lepší zaostření. 90% fotek z mobilu. Sony RX100 je pomalá, ale také jí někdy použiji. Porovnávám low-end s low-endem. Obyčejný mobil při výletech s rodinou stačí.

      • Huawei P20 Pro. Dnes kdybych chtěl utrácet tak P40 Pro. Lepší s skladnější než kterýkoli kompakt a leckterá zrcadlovka. Jak na co, jenže P20 při běžném focení v plenéru na široko dává celkově lepší výsledky než Sony A58. Dokonce i víc detailů. I když překvapivě někdy trochu maže. Zato režim panorama je velmi dobrý. Nové bezzrcadlovky jsou v něčem lepší, jenže kolik že váží s kvalitním objektivem…

    • Vyfotit si hrad. Město. Pro (pra)babičku, tety. Ženský si rády prohlížejí alba.
      V neděli jsme byli u prababičky. Děti se o ní na střídačku starají. Už to s ní není nejlepší. Jo v osmdesáti, to ještě skákala přes kaluže. Dneska si jen vyjde na zahrádku. Potěšilo mě, že i v 95 může člověk dostat kardiostimulátor.

  12. Na památku. Já si docela ráda občas prohlídnu starý fotky z dovolených z dob, kdy byly děti malý.

    • Nojo, to jsem ještě měl EXAKTU IIa na kinofilm…
      A prohlížení alb? Nemám alba, jen série naskenovaných fotek a na ty dojde tak jednou ročně na Vánoce. [;>)
      A to se focením občas přiživím!

  13. 2 Petr Kunetka ad 1500 – v tom titulku mají chybu… Má tam být „blije“, nikoli „bije“…

  14. No, já si docela rád prohlížela i alba s fotkama, když jsem byla já malá nebo i když byli rodiče děti.
    Dá se z toho vyčíst ledacos, například proměny domu a zahrady za skoro stovku let.

    A to nemluvím o práci, o tom, když se někdy z takové historické fotky vyloupne nějaký detail, který zanikl a najednou máme dokument, jak vypadal a můžeme ho obnovit.

    Kdysi sem vyfotila při návštěvě ve Varech kamarádčinu dcerku, asi pětiletou, když jsme si zašly s amarádkou do hotelu Termal na kafe a vzaly ji s sebou.
    Pro začínající architektky byla návštěva Termálu něco jako pracovní povinnost 🙂

    Obyčejná momentka, ale fotka se mi docela povedla a kamarádka ji dlouho měla. Před časem měla být nějaká výstava k výročí Termálu a po Varech šla výzva, aby lidi poslali jakékoliv fotografie tam pořízené. Kamarádka si na tu fotku vzpomněla, poslala ji tam a prý snad ji docela ocenili jako dokument, protože v pozadí a na stole bylo vidět tehdejší dobové vybavení a docela to zachycovalo tehdejší atmosféru.

  16. 1514 maYda
    hlásím se. Hrabat se v albech bylo v určitém věku neodolatelné. Se sestřenicí jsme řvali smíchy 🙂

  17. Jel jsem dnes přes Doksy atp … oproti minulým letům docela prázdno … anebo to žije na diskoškách až večer.

  18. Good Doctor. Dobrý doktor
    https://www.csfd.cz/film/496857-dobry-doktor/prehled/
    kdo má Netflix.
    Seriál už asi čtvrtá serie o autistovi co chce být chirurgem (a je) ale má potíže se sociální interakcí a taky s holkama, ale něco se chytne, něco ne …

    Rodinná věc. Jeden dva díly večer před spaním s nějakým vínem. Neuráží to.
    Jednoho autistu znám, IQ tam imo selhává, protože ten člověk je neuvěřitelně nadaný na relativně úzkou specializaci ale co se týče je to jak němci a vtipy. Oni se nesmějí jiným a my se zase nesmějeme jejich (pokud dopředu neohlásí, že bude následovat vtip a viditelně nějakým gestem ho neukonči, jako třeba dirigent – že teď, teď pointa přišla, smějte se)

  19. Poslední Laďa Větvička,,,
    “ A tak sem v porubske Lidovce čuměl na ty krasne černe kluky, připravujici se na sprint na sto metru a přemyšlal, jaku može mět suvislost fakt, že většinu medajli ze sprintu ziskavaju černoši s faktem, že většinu medajli ve střelbě ziskavaju běloši.“
    No, ještě by při tom sprintu mohli kličkovat…

  20. Triatlon nevím… Ale onehdá mi jeden známej tvrdil, že ideálním sportem pro naše tmavší spoluobčany je cyklokros… Prostě popadnou (cizí) kolo, mrsknou ho na rameno a běžej dopryč… Případně kousek popojedou, ale hlavně zdrhaj s tím kolem na rameni… Tady vidím velký prostor pro případný medailový zisk…

    • Zaběhne si k rybníku, zaplave si a na kole jede domů 😉

  21. OT – není zde nějaký ornitolog amatér?

    mezi zdejším ptactvem se vyskytuje pták, který vydává zvuky jako když o sebe ťukáte dvěma oblázky křemene.
    Netušíte, co by to mohlo být?

  22. Možná ptákyně, pokud projev nezní dostatečně virilně …

  23. Možná kolem chodí jen nějaký obšourník co má kalcifikované testes, které při kontaktu zní jak údery křemenek.

  24. Sjkimici, kdyby se tu vyskytoval v okolí nějaký vobšourník, myslíš, že by hřadoval zrovna u nás na túji?

  25. Přečteno:
    Litva plánuje hraniční plot proti migrantům. Dobrý nápad, zní z Evropské komise.

    Jestli se dobře pamatuju, tak podobný plot, co postavili Maďaři, moc nadšení v Bruselu nevzbudil.

      • Nojo. Časy se mění a názory podléhají vývoji.

        Na tu dvourychlostní Evropu taky jednou dojde. Občas nějaká tajná myšlenka vybublá na povrch globální bažiny. A zasmrdí.
        Třeba ta, že jsme se neměli míchat do děni v Afghanistanu.
        A taky v Libyji, Sýrii … [;>/

        • A výsledek nemíchání by byl lepší? :- P

          • Nebyl.

            Nicméně existuje jistý názorový proud ve společnosti, který se domnívá (bůhví proč), že kdyby se do Sýrie motalo jenom Rusko a Turecko, do Libye jenom Turecko, do Afghánistánu jenom Rusko a Pakistán atd. tak by bylo lépe na světě.
            Často to bývá doprovázeno dojmem, že je fajn nechat Čínu aby si podmanila Afriku.

            Já to nekomentuju, protože mně to přjde jako naprostá pitomost a debata s obhájci toho názoru je zcela zbytečná, podobně jako debata s lidmi, kteří mají zcela neotřesitelný a vědecky podložený názor, že Země je placatá.

          • O výsledku na místě nemohu spekulovat, nejsem muslim.
            Ale to „míchání“ způsobilo daleko více mrtvých. Nejen v armádách, ale i na místě. Viz vraždění „kolaborantů s cizími armádami“. Už tam dávno mohlo být zavedeno právo šaríja – které tam stejně zavedeno bude – a byl by +/- klid. Na emograční status by to mělo mít nepatrný vliv.

            V každém případě bychom si zachovali „čistší ruce“.
            (Pilát Pontský)

          • Byl. Pro nás rozhodně. Tak jako například pro Rakousko.

  26. Dobré ráno vespolek,

    „že Země je placatá“…. A není ? A ta placka je na hřbetech slonů, kteří stojí na krunýři želvy 😉
    Ovšem ani na té placaté zemi mi nepřijde jako dobrý nápad, aby se nějaký svrchovaný stát motal do vnitřních záležitostí jiného svrchovaného státu.

    • To by bylo krásný, kdyby ten nápad napadl všechny. To se na Zemi snad ještě nikdy nestalo.

  27. (1525.1.1.1.1) Tak nějak. U té Sýrie je navíc otázka, zda výsledný průser je výsledek míchání nebo nemíchání, zpočátku totiž byla prakticky ponechána sama sobě, Iránu a možná Číně. Blbý je, že výsledky míchání i nemíchání jsou zpravidla stejně špatné. Ten pocit „to je hrozný, co se tamhle děje, s tím by se mělo něco dělat“ docela chápu, když je většinou spojen s tím, že nebudu-li dělat já, bude děalt někdo jiný + občas nějaké ty ekonomické i geopolitické zájmy.

    • „ponechána sama sobě“ – IMHO jistá syrská naftová pole obhospodařuje a vydělává na nich někdo jiný než Syrie

  28. Dobré ráno,

    no, já si myslím, že by obecně bylo lépe, kdyby se lidi i státy na všech úrovních méně míchali do věcí jiných lidí a států, zametali především před vlastními prahy a navzájem respektovali, že každý má svou cestu a to, že je poněkud jiná, než ta moje, ještě neznamená, že je špatná.
    Jenže to by museli všichni rezignovat na jakékoliv podmaňování jiných lidí a států a v tom je ten problém.

    Pokud jde o geopolitické úvahy, co by, kdyby a jestli by svět byl lepší, kdyby čína tohle a rusáci tamto, tak vězte, že by nebyl ani lepší, ani horší, by by prostě jinej.
    Někomu by se to líbilo víc, někomu míň. Někdo by měl jednodušší život, než teď, někdo horší. Někoho by to vyneslo nahoru, někdo zchudnul, někdo zbohatl, někdo by to nepřežil.
    Jestli jste si nevšimli, je to tak od počátku světa a věků.

    • Kde kdo, i špička v (nějakém) oboru zapomíná na velké – a zdá se, že násilím nepřekonatelné civilizační rozdíly.
      Amerika jako „světový četník“ (a my – Západ jako jeho nohsledové) vlastně nikde nebyla na delší dobu úspěšná. Korea, Vietnam, arabské „demokracie“, totéž v Africe a jak se ukazuje, i v Jižní Americe. Nedokáže t.č. rychle vyřešit ani své problémy, BLM, #MeeToo atd.

      Celá věc je jednodušší: Jde o pokus ovládnout území, lidi, zdroje a vytvořit další sortu odběratelů „produktů“.
      Totéž, co dělal CCCP v minulém století. Vidina hegemonie je nakažllivivější než koronáč. [;>))

  29. Tento týden jsme v přímém přenosu mohli sledovat neuvěřitelně výmluvný a přesný symbol úpadku evropské civilizace. V britských Midlands dochází k demolici oceláren, které kdysi bývaly největšími ocelárnami světa. Ocelárny mají ustoupit takzvaným zeleným projektům. A děje se tak ve chvíli, kdy se ceny oceli od začátku tohoto roku zvedly o 80 procent, protože je oceli na světě nedostatek.
    (Markéta Šichtařová na PL)

    Ne vždy s ní zcela souhlasím, ale tenhle případ je velmi ilustrativní.

    • A jestě něco:
      Amazon odmítá prodávat knihy kritizující transgender hnutí. Apple přidává emoji (pocitové symboly typu smajlíků) pro těhotné muže. K tomu si připočtěme pokrytecké korporace typu Vodafone, Ikea nebo BMW, které svá loga barví do duhy – ale jen na Západě. V islámských zemích, kde je skutečná diskriminace LGBT, si něco takového netroufnou. Připomíná to chování slavného Havlova zelináře, který každoročně věšel do výlohy sovětskou vlaječku a Husáka jen proto, aby mu dali pokoj, čímž ovšem pomáhal udržovat legitimitu tehdejšího režimu.
      Tady se to dotýká jádra pudla. Kdo vlastně řídí loutkáře!?

  31. Co se týče názorových proudu ve společnosti, jakýchkoli, na ty já seru. Jediný správný názor je můj. Vy to mæte také tak, je většinou nepovažujete za vhodné to říkat na plnou hubu.

  32. Dobré poledne.
    Je dobré se družit do skupinek s alespoň podobnými názory anžto lze snáze nakopat zadek těm s úplně debilními názory.
    Kdyby nááááhodou někoho napadlo, že horuji za „občanskou společnost“ tak to tedy ani náhodou.

    • Lze. Ovšem prakticky jen akademicky. Zanadávat si, leč karavana jde dál.

    • Kopat kohokoliv za názor (třeba ten můj mu může připadat neméně debilni) je zbytečné. Nepomůže.
      Občanská společnost? Co to je? Lidi, kteří si myslí aspoň přibližně to co já?

  33. Přečteno:
    Šéfka TOP 09 Adamová: Část migrantů bych přijala. Jen prověřené a začala bych dětmi.

    Doufám, že mínila svou domácnost!

  34. Prakticky alespoň to málo co jsme udělali, že nemáme tv. Nechybì.

  36. „Občanská společnost? Co to je? Lidi, kteří si myslí aspoň přibližně to co já?“

    Z předchozí diskuse mi jaksi vychází, že občanskou společnost tvoří skupinky lidí, které se sdružily, aby se jim lépe kopalo do těch, co mají debilní názory, s cílem je převychovat nebo eliminovat. Debilní = jiné než jejich.

    No, mohlo by to mít jisté výhody. Až by se ti bojovníci za názory a proti názorům navzájem ukopali, tak by třeba to zbylé obyvatelstvo mohlo v poklidu žít….

    • Nojo no…
      Ti primáti se taky každou chvíli rvou. A přitom jsou ve výběhu, odkud nemůžou ven. Na osvobození ani nemyslí.
      Nakonec – proč? Mají co žrát, kde spát a s čím si hrát. Ba i nějakopu hierarchii mají – takovou, jakou si vybojují.
      Chléb a hry. Jako my.

      Empatie, pokora, tolerance k názoru jiných.
      Tož to je tady nedostatkové zboží.

      • Tož to je. I u těch, kteří na to poukazují.
        No, ale jsme lidé. Se všemi klady i zápory…

  39. 2 Petr Kunetka ad 1538 – v jednom starším textu jsem se dočetl:
    “ A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“

    • Jojo, nedavno mne to take napadlo… Zabavna shoda…

    • Zjeveni Sv. Jana kapitola 13. verše 16-18. 🙂

      Nejsem si zcela jist, zda slova tohoto původně řecky psaného spisku, nepříliš dobře (dle odborníků) přeloženého do latiny někdy kolem roku 100 n.l. má nějakou relevanci k tomu, co se děje dnes.

      Snad akorát přeneseně v tom smyslu, že už kdysi se blblo podobně jako dneska (akorát v menším měřítku) a lidstvo se nepoučilo a stále opakuje stejné chyby.

      Ale je pravda, že celá kapitola Zjevení je velmi zajímavá a dá se nad ní nad pivem či vínem debatovat celé roky. Co roky, celá staletí. I když vlastně původně součástí Bible ani nebyla, pokud se nepletu.

    • No, článek je sice zajímavý, nutí k jistému zamyšlení, ale dle mého názoru z něj až moc čiší životní přístup „Jím proto, abych byl naživu. Nežiju proto, abych jedl.“ (citace z článku).

      Což je přesně věc, kvůli které s článkem nemohu moc souhlasit, protože taková filosofie jde přímo proti tomu, co uznávám já. Já jsem ten kdo „Žije aby jedl“ – nikoli tedy ve smyslu nezřízené konsumace potravin, ale ve smyslu užívání si života dokud existuje. Koneckonců, žijeme jen párkrát. Alespoň tedy my agnostici s částečným příklonem k budhismu. Křesťané to mají horší, ti jdou rovnou buď do pekla nebo do ráje a dle mého názoru obojí za moc nestojí… 🙂

      • Příklon k budhismu nemám, ale jídlo je jen jeden z mnoha požitků, který si lze dopřát. A nejsa flagelantem, snažím se dopřávat si vše reálně dostupné, mnohdy i za cenu osobního nasazení při přípravě.

  41. 1540 — Ach jo, zrovna jsem si chtěl jít lehnout… Tak sem jen něco nadatluji v odpověď, jako Hrabalovy automatické texty, už nemám energii to po sobě číst a editovat,

    Už jsem to sem psal, zbytečně: Kapitalismus je jen (ná)stroj k uspokojování poptávky. Není-li tato autentická, pochopitelně nastávají problémy. V nejlepším případě: Hrníčku vař. Tohle mi u Robejška chybělo.

    Nenasytnost a moc superbohatých zablokujeme, když změníme pravidla našeho rozhodování o všem, co od života chceme. — No, nevím. Co Robejšek radí, dělám v roli konsumenta už hodně přes 30 let, a v roli producenta jsem s tím před pár lety už také začal. Zatím jsem tím toho mnoho nezablokoval.

    A víte proč? Vzpomínáte si na člověka, který ví, že květiny, váza a voda jsou kulturní kód, a tak když nějaké dostane, samozřejmě je dá do vázy, do ní naleje vodu, jenže ne tolik, aby do ní stonky dosáhly? Jako on se jen jmenuje…? Já si hned vzpomenu… Aha. Spirochetus Roch. Tak, pěkně prosím, víte, co si tenhleten Spirochetus nechává dovážet každý (každý druhý?) weekend domů za potraviny? (A za kolik?) Když vidím, kolik toho z nich pak vyhazuje, jsem přesvědčen, že jen za cenu těch jím znehodnocených bych se dokázal stravovat dvakrát…

    Zkrátka, vycouvat ze systému by muselo velmi podstatné procento lidí, aby je s výhodou pro producenty nestačili zastoupit jiní. Je to struktuálně, asi jako kdybych spáchal sebevraždu proto, abych nezvyšoval carbon footprint lidstva: Ten v důsledku toho (ceteris paribus) jedině stoupne. Ačkoliv není sporu, že kdyby to udělali opravdu všichni, carbon footprint lidstva by vskutku spadl na nulu (jen co by doběhla putrefakce).

    — Není to tak jednoduché, jak píšete, StK: Kupříkladu akční supercena (trvanlivých) těstovin ve slevě znamená, že si je pro jednou kupujete za jakžtakž normální, správnou cenu. Mimo akci si je normální člověk (za ten dvojnásobek) nekoupí, ledaže si zapomněl udržovat zásobu, tuto vyčerpal, a neumí bez nich týden dva vydržet.

    — Jinak si myslím, že systém se nezmění postupem, který Robejšek doporučuje, nýbrž že popřípadě jednoho krásného dne dojede na degradaci kvality pracovní síly (jak jsem o ní zde marně psal před 10+ lety), což teprve druhotně změní přístup průměrného konsumenta k němu.

    • Ad předposlední odstavec:
      Ano. Dělám to také tak s kávou, těstovinami, konzervami atd. Dokonce i papírové utěrky do kuchyně a toaletní papír kupuji ve slevě do zásoby. Vše, co nějakou dobu vydrží.
      Ale nekupuji to proto, že to je ve slevě ale proto, že to budu záhy potřebvat. (Nechtěl jsem jít do detailů.)

      Ale třeba ta příhoda s dětským piškoty je nadějná.

      Já osobně nevěřím na revoluci, protože rozvášněný dav si do svého čela zvolí tytéž psychopaty které svrhl – jen jiné barvy.

      Komunisty v CCCP přece nesvrhli krvavou cestou, ale „všelidovým odporem“. A dokonce na tři fáze: Gorbačov – Jelcin – Putin.
      (Opět jenom přibližně.)

  42. „Já jsem ten kdo „Žije aby jedl“ – nikoli tedy ve smyslu nezřízené konsumace potravin, ale ve smyslu užívání si života dokud existuje“

    No, já zastávám stejnou filosofii, ale to neznamená, že musím snídat kaviár a šampanský a přikusovat lanýže.
    V tomhle ohledu moje požadavky na užívání si dobrého jídla splní i ten chleba se škvarkama nebo bramborový placky.
    Užívat si je možno i za poměrně skrovné prostředky.
    Zrovna dnes prohodil brácha, když jsme seděli u kafíčka před barákem „kam se hrabou Maledivy“. Brácha je zrovna z těch, kdo by si klidně těch 14 dní na Maledivách mohli bez problémů dovolit, ale radši je stráví na chalupě a kochá se tím, jak mu rostou rajčat. A jestli ej nsežer plíseň, tak se letos je čím kochat!

    A dobrý jídlo si tu opravdu užíváme. Žádnou „haute cuisin“, ale dobrý jídlo.

    No a když jsme u toho, tak dýně, která vyrostla jaksi sama od sebe, se ukázala skvělou surovinou – upekli jsme půlku zbavenou semínek v troubě spolu s česnekem, posolenou a pokapanou olivovým olejem. Není ji třeba loupat, po upečení stačí jen ze slupky „vyklopit“ jako z bábovky.
    Dužinu jsme rozmixovali, vzniklé pyré naředili vodou a doladili bylinkama a byla z toho skvělá polívka.

    • Tomu samozřejmě rozumím. Není v tom totiž žádná snobárna.
      A tu fakt moc dobře nesnáším. V jakémkoliv oboru.
      Hodinky, balet, jídlo, auto, dům, knihy, cestování, fotografování atd. Jsem fakt hodně „přízemní“ člověk. Ale snobárnu vyčuchám hned.

      I když se musím často tvářit, že snobské řeči přijímám nebo aspoň nevnímám. Ale to je v profesi. Soukromně z takových rozhovorů urychleně mizím. Nechci nikoho urážet a spousta snobů by to stejně nepochopila, jejich svět je přece „značkový“.

  43. Dobré jitro. Tak mne napadlo, jak se projevuje obava o „naše tlumočníky“ z Afganistanu, oni tlumočili do češtiny? To by se u nás uplatnili, ale bojím, bojím, že to byla angličtina.

    • Pastunština je pro nás stejná exotika, jako pro ně čeština. Anglicky naproti tomu rozumí kdejaký hejhula. Tak asi ano.
      Jinak někteří přeživší starci by tam ještě mohli vládnout „pinquin ruštinou“.
      Jenže to je k ničemu – naši vojáci rusky neumí. Jen anglicky. A bylo tomu naopak. A předtím to byla němčina. Každá doba má svůj preferovaný jazyk. Jak tak dumám – není pomalu už vhodná doba, aby se mladí učili čínštinu? Tu jednoduchou, kantonskou…
      Až nás čínští vojáci budou bránit před muslimy?

  44. (1542) A dobrý jídlo si tu opravdu užíváme. Žádnou „haute cuisin“, ale dobrý jídlo. – „haute cuisin“ nemůže být „dobrý jídlo“ (a obráceně)? Pavel ani já nezmiňujeme, že dobrý je automaticky drahý (a obráceně).

    • Ale proboha, vždyť vám to nikdo nebere. Někdo má rád holky, někdo vdolky. Ale dovolte mi, abych se upřímně podivil té vášnivosti…
      Já třeba miluji třenou bábovku a moje žena ji umí snad nelíp v Kotlince – možná i ve Střední Evropě. Ale přesný popis výroby je proti realitě velmi slaboučký čajíček. [;>))

    • Ono takové povečeření v restauraci s „haute cuisine“ někdy vypadá jako festival umazaných talířů.

  45. Dobré dopolední vespolek,

    maYdo, to jsme na stejné vlně „Nemusím na Maledivy, stačí mi mé malé divy….“ 🙂 Taky budu trávit dovolenou doma, na zahrádce, čuchtat kolem baráku co jindy nestíhám. Nebo se jen někam zašiju s knížkou a světe, zboř se ! Nějak mám pocit, že adrenalinových zážitků mám i tak v práci a životě ažaž, takže dovolená je spíš o klidu a pohodě (a po zájezdu na Zakynthos s cestovkou jsem chytla silnou alergii na podobný způsob cestování). Davy lidí nemám ráda odjakživa, to raději do lesa na houby 🙂

  46. Dobré zas ráno… 2 Pavel Kořenský ad 1540.1 – No, a my neznabozi jdeme rovnou do hlíny nebo proletíme komínem…
    Jsem v dobrém rozmaru, včera se mi posralo auto, tak jsem zvědav, co s tím bude… (to abych hned po ránu udělal někomu radost…)

  47. 2 Zpátečník ad 1541 – teda, tolika vzlettnými slovy popsat prostinký fakt, že Robejšek si cintá pentli – máš můj obdiv…

  49. Dobré ráno
    ad spotřební zboží a zásoby.
    Zrovna jsem někde četl, že pěstitel si pro vlastní spotřebu smí nechat vypálit jen 30 l alkoholu. Což je bratru 60 litrů 50% slivky.
    Další případ státního útlaku. Jak s tím mají moraváci vydržet?
    Odhaduji tak max půl roku. A pak už jsou hnáni do chrámů konzumu.

    • To je ta relativita. Koupil jsem dobrou mandlovici. Sice na černo zhotovenou, ale chuťově vynikající, o vůni ani nemluvě.
      2 (dva) litry. Počítám, že ještě na Vánoce jí bude dost.
      Domácí slivovici, jeden litr, jsem dostal loni jako úplatek či pozornost od slovenské firmy za jednu dobrou radu. Ušetřili dva montážní dny. Tak ta už bohužel skončila. Byla příliš dobrá.

  50. St k
    tak co se mě týče, tyto ovocné nápoje sice doma mám, ale vydrží mi lahev i několik let. ŽD to používá do pečení když dělá koláč atp.

    Nicméně ad „Mandlovice“

    Od Dany jsem pochopil, že když neokopává brambor, nespravuje kotel či neobsluhuje hyd tak je vytížena výrobou kvasů, z nichž poté dobývá alkohol.
    Když chce slivku, naloží slivky.

    Jak se dělá Mandlovice? To fakt Dana natrhá mandle z nějakého mandlovníku, nasype do sudu a zakvasí?
    Že se to dá dělat s kdoulema už jsem slyšel.

    • Mandle se dají koupit ve velkém. Jak to dělá ten člověk nevím, nepátrám. Lidi, teří navštíví masokombinát pak dkouho nemohou jíst párky a salámy. Já to zažil ve fabrice na nanuky. Čokoládovod.

      A leckdo to zažil při „odbalování“ ženy. Finální zjištění, že se jedná o „transku“ může způsobit doživotní trauma.

      Hráli jsme takto už před mnoha lety „Tramvaj do stanice Touha“. To ještě „trans“ nebylo téma jako dnes. Nenechalo to skoro nikoho chladným. Přičemž – vzhledem k autorovi – to bylo jedno z možných řešení zápletky. A herec, který hrál Blanche tu roli „vystřihl“ skvěle.

Komentáře nejsou povoleny.