Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

    • Pekne. A mozna se najde nekdo, kdo podle toho bude fungovat, ale neznam 😀

      • Dovolím si článek, obsahující spoustu zbyrtečných slov trošinku zkrátit. Tedy:

        Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!
        Co chceš aby ti jiní nečinili, nečiň ty jim!

        Znáte? Tak se podle toho chovejte.

    • (…) Například jsme-li pro přijímání uprchlíků, můžeme druhé straně říct, že to neznamená, že chceme hranice úplně zrušit. (…)

  2. Jinak dneska jsem byl píchnut druhou dávkou Pfitzeru, tak uvidíme.
    Zatím ruka nebolí (minule taky nebolela), což obecně přičítám spíš tomu, že mi vakcínu píchala sestra odhadem tak 55 let stará, která se to dobře naučila v praxi už dávno před covidem.

    Na druhou stranu je pravda, že jeden kolega zhruba stejného věku měl po druhé dávce asi dva dny teplotu kolem 38 stupňů a pak to přešlo. Ovšem další kolega, rovněž stejného věku, neměl ani při druhé dávce žádné pozorovatelné potíže.

    Tak uvidíme…

  3. Jinak tedy musím pochválit VFN na Karláku, že to mají moc dobře zorganisované.
    U vchodu na to očkovací oddělení člověk ukáže kartičku od pojišťovny, je zanesen do počítače a dál v chodbě se očkuje ve čtyřech ordinacích stylem jeden člověk cca. tři minuty. Tedy u druhé dávky.
    Pro první dávku je pracoviště o patro níž, princip je stejný, ale těch doktorů a sester je tam ve velké místnosti asi tak 15, jednotlivá pracoviště jsou oddělena plentou a je tam několik pracovnic navíc, které berou čekající a odvádějí je na právě volné místo. Tam to trvalo asi pět minut.

    • Eichmann by to nezorganizoval lépe. Jenže já se na euthanasii cítím dosud mladý.

      • Tak já vycházím z mírně optimistického předpokladu, že stát nemá zájem na vymření daňových poplatníků.

        Mohu se pochopitelně mýlit… 🙂

        • Ano, stát likvidující svém vlasní poplatníky je přece nesmysl. Ono se to odpírání nakonec „rozvolní“ samo. Benefity budou stále více lákat a odpírači se budou cítit lidmi nižší kasty…
          Nakonec je nebudou pouštět ani do hospody. A tak zjistí, že „toho nemají zapotřebí“ a zajdou se tiše a nenápadně bodnout.
          [;>))

          • Ano. A priste nas vlada donuti k cemu?

  4. 152 PK
    číms to byl píchnut? Pfitzer je sice taky německé jméno ale tento Karl byl Pfizer bez T.

    • A joo, ono tam není „t“. 🙂

      Bizarní je, že jsem si toho dosud nevšiml a vždy píšu Pfitzer.

    • On byl také jistý Josef Pfitzner co ho v září 1945 oběsili na Soudním náměstí.

  5. Podle reakci na očkování jen v mém okolí, covid jsem měl daleko příjemnější. Dva dny lehkého pokašlávání bez horečky a čtyři dny ztrátu čichu.

  6. Teda je pěkné držet v ruce výrobek z doby, kdy ještě věci fungovaly normálně.

    Ve středu odpoledne jsem v jedné krabici v kanceláři „znovuobjevil“ jednu kalkulačku z mé sbírky.

    Konkrétně tahle kalkulačka HP-15C (ve své době naprosto fantastický výrobek firmy Hewlett-Packard) má za sebou docela pestrou historii. Byla vyrobena v roce 1983 v USA a v USA také prodána prvnímu majiteli (podle sériového čísla a podle toho, že troska původního manuálu obsahuje jméno a adresu majitele).
    Pak se nějakým záhadným způsobem dostala do Venezuely. Já jsem jí koupil v roce 2000 na EBay od toho venezuelského majitele.
    Majitel byl také fanoušek kalkulaček HP, takže se o ní dobře staral a když jí tehdy prodával, tak zmínil a vyfotografoval, že kalkulačka perfektně funguje na původní baterie, které byly součástí originálního balení.
    Když jsem jí obdržel, tak kalkulačka skutečně obsahovala původní baterie a stále bezvadně fungovala. Používal jsem jí pro běžné počítání a zábavné počítání (ne každá kalkulačka umí zcela přirozeně komplexní čísla a matice) a hraní si s programováním až do roku 2011.
    Pak jsem jí nechal ležet v kanclu na stole, neboť se ukázala potřeba zaskočit na pár let na full time u jednoho zákazníka. V mezidobí jsme potřebovali můj kancl a stůl pro další lidi, takže mi chlapci z firmy složili soukromé věci do krabic a uložili do skladu.
    Mezitím jsem na celou věc pochopitelně zapomněl, ale kalkulačku jsem tak nějak pořád hledal a nemohl jsem přijít na to, kam jsem jí zasel.
    No a teď jak se budeme přesouvat do nových prostor, tak došlo na vypakování těch beden ze skladu a protože byly nadepsány „PavelK – soukromé“ tak jsem byl povolán, abych to vykydal a rozhodl co vyhodit. No a tak jsem jí znovu našel.

    No a teď to hlavní. Ze zvyku jsem stisknul tlačítko „ON“ a kalkulačka bez problémů naběhla a ukázala poslední výsledek, který tehdy byl na displeji (tyhle kalkulačky mají nepřetržitou paměť).
    Následně jsem jí ještě ukazoval asi tak půl hodiny klukům ve firmě (ona je to legrace, když dáte mladším kolegům do ruky kalkulačku a oni zjistí, že nemá tlačítko „=“) a vyprávěl jsem jim celou historku. Po cca. půl hodině kalkulačka chcípla…

    Tak jsem jí vzal domů, otevřel jsem prostor pro baterie a zjistil jsem, že ty původní skoro 40 let staré články musí být mrtvé už pár let, protože isolace mezi + a – byla rozpadlá a oxid stříbný půvabně krystalisoval v bateriovém prostoru.

    Ona ta chudinka kalkulačka tu půl hodinu makala na zbytkovou energii co byla ještě v kodensátorech uvnitř… :O

    Ovšem výhodou těch stříbro-oxidových článků je to, že nijak nekorodují okolní kontakty, takže jsem staré baterie vyhodil, prostor vytřel štětečkem a objednal jsem na Alze nové SR44 knoflíky (3 kusy). Včera přišly, dneska jsem je vložil do kalkulačky….

    Zmáčknul jsem „ON“ a kalkulačka funguje jako by se nechumelilo a těch 40 let neuplynulo… 🙂

    • To je docela dojemné, Pavle. Jako setkání s první láskou na podzim života. Ale rozumím tomu. Napropsto.
      Tak jsem se setkal s originál NEUMANNEM a dal jsem mu novou šanci.
      A funguje – možná i líp, než kdysi.

  7. BAcha na to, Pfizer je prý naředěná viagra 😀

  8. HP opravdu tehdy uměla dělat špičkové věci. Krom výše zmíněné kalkulačky už skoro 25 let docela často používám její sestru jménem HP-16C, což je patrně jediná kalkulačka pro programátory či obecně lidi od počítačů.

    Vyrobená byla v roce 1984, taky jsem jí koupil na EBay, ale původní a první majitel psal, že baterie (také SR44) už měnil jednou z originálních na nové. No a i po 25 letech ta kalkulačka pořád funguje na ty druhé baterie.

    Kdykoli jí používám, tak nepřestávám žasnout nad genialitou tehdejších inženýrů v HP, kteří si už v roce 1981 (kdy byla kalkulačka vyvíjena) uměli představit, že procesory jednoho dne budou mít nejen 32, ale i 64 bitů, takže kalkulátor zvládá úplně všechny operace včetně bitových posuvů a rotací, masek, AND,OR,XOR,NOT atd. v šířce 1-64 bitů s respektováním příznaků Carry a Zero. To vše v binární, oktálové, desítkové i hexadecimální soustavě.

    • Já zase vzpomínám na HP-25 z druhé půle sedmdesátých let. Kalkulačku v našem Institutu fasovali jen vedoucí odborů – a to bez ohledu na to, zda pro ni měli použití (osobní oddělení, účtárna atp.). Naštěstí „můj“ pan docent ji nepotřeboval a tak spadla na mne. Ovšem jednoho dne se baterie poroučely a nastala potřeba obstarat náhradní, Jenže to byl devizový nákup (mám pocit, že šlo o 5 USD). A tak mi bylo sděleno, že to musí povolit nadřízené ministerstvo tím, že to zařadí do plánu na příští rok. To ovšem již nejde, neboť požadavky našeho Institutu pro příští rok už byly uzavřeny a na ministerstvo odeslány, takže nejbližší teoretická možnost nastane až napřesrok.
      Baterky pak promptně obstaral bývalý spolužák, v té době vekslák.
      Loni jsem si koupil HP-35s – ze sentimentality. (Jinak by to bylo CASIO nebo TI.)

      • Jo, HP-25 mám ve sbírce také, ale momentálně nefunguje, protože baterky.
        U kalkulaček z té doby jsou s baterkama problémy, protože v té době u kalkulaček s LED displejem používala HP svoje NiCd akumulátory, které je víceméně nemožné sehnat.

        Dá se to obejít tím, že by se uvnitř ty články vyletovaly a vyvedl by se ven nějaký konektor. Ale tím se to ze sběratelského hlediska dost zničí a nedoporučoval bych to.

        HP-35s znám, ale nemám. To je relativně nový model a ty nesbírám. Mně zajímají kalkulačky řekněme do konce 80. let.
        A pak pochopitelně úplně vše co se týká HP-41C, HP-41CV a HP-41CX.

        Včetně moderního remake firmy SwissMicros:

        https://www.swissmicros.com/products

        Mám od nich DM-41L a je to výborná kalkulačka. Akorát má (jako všechny moderní napodobeniny) jednu zásadní vadu. Ta baterie CR2032 v tom vydrží rok, maximálně dva.
        Oproti tomu stará klasická HP-41CX vydrží s těmi alkallickými články typu N makat deset let.

        • Tedy přesněji, vydržela by, jenže moderně vyráběné články tak dlouho nevydrží a je nutné je měnit, než se rozpadnou.

          Ale zajímavé je, že jsem někde viděl úpravu původní HP-41CX v tom smyslu, že baterie se nepoužijí, původní battery box se prodrátuje a na bok kalkulačky se vyvede jednoduchý jack 3.5mm.
          Do něj se připojí úplně cokoli co dává stejnosměrně 4-6V (třeba úplně malý FV panel) a kalkulačka funguje a dokonce kapacita vnitřních kondensátorů stačí na to, že si kalkulačka podrží vnitřní paměť několik dnů zcela bez napájení.

          Vážně jsem si před časem pohrával s myšlenkou, že dva nebo tři kousky koupím, upravím a uložím do dobře odstíněné kovové schránky jen tak pro jistotu, kdyby nastal EMP puls a široko daleko kolem by nikdo neuměl počítat 🙂
          Na HP-41CX se dá spočítat asi úplně všechno (koneckonců, měli to v raketoplánech jako záložní počítač) a při troše dobré vůle se to rozběhne i na několika sériově/parallelně zapojených bramborách s měděným a zinkovým drátem.

    • On ten pán není příliš informovaný o mnoha jiných věcech. Tak např. ve volebním programu navrhuje, aby galerie a muzea byly jeden den v roce bez vstupného.
      Ale voličstvo mít bude. Prostě jako vtělení Václava Kopeckého s jeho sloganem, že „imperialistům zatneme žílu u samýho pytlíka“.

  11. 160 Dana krásné ráno
    proč si ho kazíte Šlachtou? Kdo by ho mohl volit? To snad tady ani nežije …

    • Mně se Kubiška nikdy nelíbila kvůli Modlitbě ale tady má vyloženě odporně vulgární hlas. Přitom tak nádherný song, který se snad nedá zkazit. Když pominu samotného Dylana, trojhlasy od Peter, Paul and Mary i ten Peter Paul and Mary revival co občas dělal předskokan u Nerezu …
      Blééé Kubiška …

      • Mně také ne. Vždycky jak jsem na Svobodné slyšel „Modlitbu“, vypínal jsem. Hudební pásmo uváděné přeslazenou Rozinou jsem také nemusel. Ostatně jako celý „tón“ Svobodné s dočasným účelovým konglomerátem osmačtyřicátníků a osmašedesátníků, později osmašedesátníků. Chytání pro mě bylo především technickou prestiží a chutí zakázaného ovoce. Účelový pokleslý „opoziční“ bulvár. Poslouchal jsem Londýn a Hlas Ameriky. To mi schází. Poslouchat BBC už nevydržím. Je to sračka. Český Rozhlas… éééch….

  13. Dobré zas ráno… 2 skimic – jen aby ses nedivil… Některejm lidem totiž furt imponuje ten zásah na vládě, potažmo státní převrat… A že z těch kil zlata a buchvvíčeho zbylo jen pár kabelek, to už nikoho nezajímá… Sice mu chybí páteř, ale o to odolnější má žaludek…

    • Je jedno jakým způsobem byl zrušen nástup metresokracie. Dobře se stalo.

  14. Dobré dopoledne,

    hezka připomínka, kocoure 🙂
    Časy se mění a lidi taky.
    Kde zítra budou mluvící hlavy s dnešními neoddiskutovatelnými pravdami?

  15. Pro jasnější pochopení song od Jarka Nohavici.
    Intonace tu není tak dokonalá jako u Golden Kids, ale text je poněkud aktuálnější.
    Jinými slovy: LGBT byde mít stále těch 4-5%.
    Ale co se bude dít, až muslimové dosáhnou v populaci 51%?

    • Někteří lidé zamrzli v uvažování stejně jako kdysi kapitán Titanicu. Na horních palubách se stále tančí a v podpalubí se lidé topí.

  16. Skimici – 161 – říkám stejně jako PeS – abyste se nedivil. Odhaduju jeho výsledek na 12-15%. Lidi už od dob předkristových hledají furtemfurt mesiáše. A protože ten současný se neosvědčil, tak hledají dalšího. Jednou ten diktátor musí vyjít.

  17. Díky, kocoure, tuhle versi jsem neznala.

    No vidíte, ta písnička je stará víc než půl stletí a furt j aktuální. a pamatuje si ještě někdo tehdejší mluvící hlavy a jejich neoddiskutovatelné pravdy?

    • To je (ne)výhoda nás, starců,
      kteří si až příliš dobře pamatujií „staré časy“. A následné převlékání kabátů, vytahování kostlivců z různých skříní a předestírání novoučkých, ještě světlejších zítřků.
      Proto sedím na sloupku a jen občas si tiše(!) mňouknu. Spíše jen tak pro sebe abych se ujistil, že ještě žiju, že nejsem vycpaný.

  18. „Ale co se bude dít, až muslimové dosáhnou v populaci 51%?“

    Možná si vyznavači Peruna někdy před mnoha staletími tutéž otázku kladli o křesťanech.

  19. 166 Dana
    Pan Šlachta není žádnej Mesiáš ale prachobyčejnej … eeeh, no … vždyť na to ani není slušné slovo 🙂

    • To ovšem není pro jeho potenciální voliče žádný argument.

      • Když „odzoomujete“ svůj objektiv zjistíte, že kolem je to vlastně – úplně stejné. Hnojomety jedou na plné obrátky…

    • Tady to můžeš napsat…. ušatej traktorista.

      • Akorát, jestli tohle přečte někdo odjinud, abychom nedopadli jako v onom případě „Brutus krade“

  20. Zpatrecniku, diky za vkusne 151.2 – ano, kazdy si MYSLI, ze prave on se toho povidani drzi a druha strana je agresivni a tupa 😀

  21. Znáte někdo tenhle film?

    https://www.csfd.cz/film/291954-hudba-hrat-neprestala/prehled/

    pro upřesnění – důvod rozchodu otce a syna byl v tom, že se neshodli v názoru na vietnamskou válku ( stalo se v době, kdy mládež v USA proti ní vehementně protestovala) Kapela v které hrál syn, spálila na školním vystoupení americkou vlajku a otec to neunesl, syn utekl z domova a dvacet lt o něm nvěděli, dokud jim nezavolali z nemocnice, že ho tam mají po operaci mozku, nikdo nví, kde a jak žil, asi poslední roky na ulici a že má nenávratně poškoznou paměť a mentální funkce. Býval to nadaný muzikant, který se chtěl hudbě věnovat a chystal se na studia, když odešel po hádce s otcem z domova…
    Tak si kladu otázku, jetsli ta vlajka stála za to všechno, co celá rodina kvůli jejímu spálení na školním představení zaplatila….

    • Film neznam, ale formulace „otec to neunesl a syn utekl z domova: nejaka divna 😀

      Rekl bych, ze kazdy ma neco, co je pro nej dulezitejsi, nez krev. Diky bojhu na to vetsina z nas nenarazi.

      • Důležitější než krev?
        Jak to myslíš?
        Třeba srdce je taky důležitý i když máš krve habaděj. Plíce. Njějak nerozumím.

      • C j na tom dvnýho? Poštěkali se, řekli si mnoho ošklivch slov a kluk utekl. Myslím, ž mu táta v podstatě řekl ať táhne a nčkal, že to opravdu udělá.

        „Rekl bych, ze kazdy ma neco, co je pro nej dulezitejsi, nez krev. “

        No, někteří to tak mají…
        Třeba ta paní, co nemluví se svýma dcerama, protože ona je odpůrkyně očkování a ony se očkovat nechaly.
        Jenže v životě to tak chodí, že nakonec jsou děti dospělý a mají vlastní názory, jsou vlastní cestou a už jim nemůžeš nařezat za špatný vysvědčení. A nemůžes je nutit, aby to, co je důležité pro Tebe, bylo důležité i pro ně.

        „Diky bojhu na to vetsina z nas nenarazi.“

        Nenarazíš na to ne proto, že Tě uchrání Pán Bůh, ale pokud dokážeš akceptovat, že Tvoje dítě tu není od toho, aby bylo Tvým otiskem, ale že to je samostatná bytost s vlastními názory, hledající vlastní cestu životem.

        • Celkem dost rodicu brutalnich vrahu, kteri neprojevili litost, bylo OK s trestem smrti pro sve dite.
          Proste nekde ta hranice byva, uznavam, ze spaleni vlajky je celkem malo.

    • Je přirozené, že všichni nemají stejné priority. Když nemusejí… Kolik lidí za víru tu či onu, kterou staví nade vše obětuje vše…

  22. No jo
    https://www.novinky.cz/domaci/clanek/cisnici-budou-muset-hosty-proverit-mobilem-planuje-vojtech-40365278

    Nehodlam sdilet sva zdravotni data s pingly, dekuji velice pekne. Ani jmeno, bydliste a rodne cislo. Nemeli jsme kdysi takovou vec, GDPR se jmenovala?

    Kdyz jsem byl poprve v Cine, mel jsem takove zabavne nedorozumeni. Pozvali mne na vecer do restautace, a pri small talku jsem se zeptal, zda takhle vecer v hospode pari casto. Chvili po sobe zamyslene koukali a pote se shodli, ze vlastne mohou jak casto chteji, nebot na to neni zadny zakon, jak casto mohou do hospody.

    Ja blahovy jsem se skoro rozesmal.

      • Kdysi davno lide mohli chodit do hospody, když bylo otevřeno… 😀

        Máte pravdu, pořád můžeme dělat vše, co zákon nezakazuje, takže jsme porad svobodni. Sice zákon zakazuje porad vice, ale to je detail.

        No nic, když to tak voliči chtějí….

      • Návštěva hospody je…. návštěva hospody. To je normální. Jakmile je o ní uvažováno jako o lidském právu, je to příznak nenormálnosti.

        • Z praxe: V Německu, Polsku, Rakousku, Španělsku Itálii atd. po mě skoro vždy chtěli jméno , bydliště, někdy i číslo pasu.
          Asi jsem se měl urazit a jít spát na lavbičku do parku…

          • Po mně to chtěj i v Imperiálu v Ostravě 🙂

          • Po nás jména, adresu a tel. kontakt v občerstvovací „kolibě“ u Obersee. Nijak nás to nepohoršilo. Věděli jsme proč to. Bez obav co s těmi daty… Lidé mnohdy přikládají důležitost jinému než by měli. Protože jsou zmanipulovaní, že to tak potřebuje někdo jiný.

          • Ja ale nemluvim o jmenu, telefonu a adrese. Kdyz reknu, ze se mi nelibi A, nevim, k cemu mi je vysvetleni, ze B je v poradku 😀

    • To je jen momentální naladění zdejších zákonů a vykládající justice. Němci a Belgoši data s pinglama sdílej a nějak jim to nepřijde. My ty zákony plus minus opisujeme. Až bude u lizu Bartoš, taky se bude sdílet. Furt říkaj že nemaj nějaká data.
      GDPR je jen kvůli tomu, aby Tě mohli skřípnout kdyby bylo zapotřebí.

      • a k otravování. Viz nekonečné a nervující schvalování všeho, jedno, kam se na netu hneš.

      • Ja vim. Smutim po necem, co je mrtve a vlastne to nikomu moc nechybi. No nic, jdu delat neco uzitecnejsiho.

    • GDPR….život je příliš krátký na to zabývat se tím, jestli nějaký pingl bude znát má nějaká zdravotní data. Proti čemu jsem očkovaný…
      Dat hodných ochrany je velmi málo. Ta nejdůležitější naopak nejsou chráněna. Například zápis v katastru. Kdyby alespoň pinem jako u platební karty. Kdežto u některých bank pro některé platební transakce nestačí ani dvoufaktorové ověření. Otisk prstu a jiná zabezpečení mobilu, notebooku. Ale vlastnictví baráku není chráněno ničím. Občane, starej se, plať si službu, hlídej si jestli Ti někdo nekrade barák ze státní úschovny. Na tohle daně neplatíš…

      • IMHO si myslím, že většině pinglů ta možnost koukat na nějaká data bude u … zadní části těla.

  23. A ještě jedna kostka do stavebnice. Pořád si vzpomínám na tehdejší teze pánů Císaře, Šika, Dubčeka a dalších. Taky byli přesvědčeni o tom, že jsou nositeli jediné pravé pravdy. A jak to dopadlo. Dnes by byli opět disidenty.
    Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí…?

    Jestli zvítězí „policejní“ nebo „soudní“ (soudící se) křídlo opozice nevím. Ale až v podpalubí stoupne voda, bude to mít každá věrchuška těžké. Možná se ji nepodaří z toho křepčení na horní palubě vykecat a půjde „na ráhno“.
    (Zvlášť legrační mi připadají pirátští pikolíci, kteří by vše vyřešili šmahem. Stačilo by je pustit ke kormidlu. Ale to by pak nebyla legrace!)

  24. Dobré předpolední vespolek,

    takže otázka – co bude horší, Bartoš nebo Šlachta ?

    • Protiotazka, je lepsi leva nebo prava zlomena noha?
      Musim rici, ze neumim odpovedet. Piratstvo se podle mne rozpadne, takze asi mene skody…

  25. A ke kauze „koronáč delta“:
    Logika Davida Vávry je správná. Čím vice testů, tím vice odhalených „koviďáků“.
    Ale pokračujme na druhou stranu. Čím méně testů, tím méně odhalených – nákaza se stěhuje na mladší, neproočkované ročníky, které mají průběh často bezpříznakový nebo mírný. Takže zůstanou jen tu nešťastníci, kteří se vymykají tomuto novému pravidlu epidemie a onemocní vážně nebo dokonce zemřou. Všechni je v pořádku, čísla jsou malá, můžeme rozvolnit. Značná část (asi polovina), „rizikových“ ročníků je přece očkovaná.

    • Že se bude infekce šířit dál se bohužel dá předpokládat. Více nakažených – více možností k mutacím viru. Takže důvod k radosti bych moc neviděl. Tuhle teorii prověří až návrat cestovatelů z ciziny. Nebudou se chovat obezřetně – ze záběrů v TV o oslavách vítězství ve fotbalu to jasně vyplývá. Takže bych raději počkal, co bude koncem srpna nebo začátkem září. Řev opozice, kdyby se tak nestalo a náhodou přišla předpokládaná čtvrtá vlna si dovedu barvitě představit.

      A opět podobensví „Titanic“. Kapitán to prostě pos…l! Že měl ve skutečnosti malý vliv na konec zaoceánského parníku se nebude brát v úvahu.

      • Naopak. Měl plnou odpovědnost a jí odpovídající pravomoci. Protože kapitán, první po Bohu.

        • Schumi – reál…. [;>))
          Se všemi zákony, parlamenty, línými úředníky atd.
          On tak jenom vypadá. On se tak jenom tváří.
          Možná si chvíli tak připadá než přijde na to, že je jen figurka.

    • Zakazal bych taky koupani. V kategorii do 18 let na to umira stejne lidi, jako na koronac, a nezbytne k zivotu to neni.

      Primarnim prinosem ockovani neni zabraneni prenosu a mutaci, ale zabraneni tezkemu prubehu. Ohledne toho, ze koronac nebude vymycen, uz panuje celkem konsensus.

      Ale to je jedno, jdu neco delat. Mejte se.

  27. Já bych rozhopádně zakázal cestovat na sever, aby lidi nechytli rýmu. Tu taky způsobují koronaviry. Taky by, nedej bože, mohli dostat angínu.
    No a na jih taky ne, tam zase hrozí sračka. A malárie.
    Na západ vlastně taky ne, tam jsou samý hory, jezera a moře, jedno nebezpečnější než druhý.
    A na východě ďábelskej Putin a ještě horší Číňani, tam bych nepouštěl už vůbec nikoho.
    Takže tak maximálně do NDR, ale ne k Baltu, kvůli tý rýmě.

    • Do NDR taky ne.
      Jednak už neexistuje, jednak tam mají špatné pivo a jednak se tam narodila Anděla Merkelová. To by mohlo být nakažlivé!

  28. „Celkem dost rodicu brutalnich vrahu, kteri neprojevili litost, bylo OK s trestem smrti pro sve dite.“

    No, za prvé je to velmi zjednodušující tvrzení.
    Především bych to nenazvala, že „byli OK“, normální rodič s něčím takovým nikdy není „OK“, pokud sám není psychopat nebo přinejmenším velmi citově oploštělý, není jednoduché něco takového přijmout a vyrovnat se s tím a člověk se s něčím takovým nevyrovná nikdy.
    Krom toho za tím může být skutečnost, že zatímco vrah bude popraven, ostatní musí nějak žít dál a v podstatě jim nezbývá, než to přijmout, pokud nechtějí stigma, které mají, ještě prohlubovat.
    Je to nesmírně složitá a bolestná situace a nedá se odbýt jen něčím jako „jsou OK s tím, že jim popraví dítě“.

    Za druhé, tohle je jeden extrem, druhý extrém jsou lidi, ochotni rozvrátit rodinu a uvést svoje blízké do neštěstí pro něco, co považují za „důležitější než krev“.
    Byli i tací, co byli OK s tím, že jejich blízcí budu popraveni ne za to, že někoho zabili, ale za to, že měli nesprávné názory a stáli na druhé straně barikády.
    Třba takovej Pavlík Morozov, syn kulaka. On to prý sice bylo poněkud jinak, ale ta bolševická legenda je přesně podle toho vzorce. Vyšší dobro je důležitější, než krev.

    • Vyšší dobro je důležitější než krev!
      To by se mělo opakovat Cikánům několikrát denně… [;>))

    • Nekteri po tom trestu smrti i volali. Ale nechtel jsem zabihat do detailu, pouze upozornit, ze to neni binarni. Je to jista „stupnice:, s extremnimi hodnotami na obou stranach. Nekdo to ma u paleni vlajky, nekdo treba u homosexuality, nekdo u brutalni vrazdy.

      • Myslím, že takoví rodiče by místo OK měli zpytovat své svědomí, co při výchově zanedbali …

        • Nekdy to mohou byt predispozice nebo poruchy osobnosti. Ne kazdy vrah v de4tstvi trpel, ne kazdy, kdo mel skarede detstvi, vrazdi…

  29. Jistě, ale není od věci se zamyslet, že když se mění časy, jestli není občas od věci přehdnotit i tu stupnici.

    • Casy se menu porad, ale zde Ti neodpovim – ja zadne ditko kvuli paleni vlajky nevyhodil. A kdyz budu aktualni, urcite bych nevyhodil, ani kdyby se nechalo ockovat 🙂

  30. Konečně smysluplná motivace

    „Washington umožnil nabízet ve specializovaných prodejnách zdarma marihuanové cigarety všem lidem starším 21 let, kteří si právě nechali dát injekci s vakcínou“

    • Jú es ej = vzor pro program Námořních lupičů 😉

    • No to je fajne a pjekne. Zase ti blbci, co přišli na očkování jen tak jsou biti. Dodatečně nedostanou nic.
      Ale – nechodí si někteří pro tu mariánku několikrát?
      (I když – zase mohou testovat neškodnost předávkování vakcínou – i mariánkou… [;>D)

      OT (tornádo): Už „na vládě“ vyřešili, o kolik míň dostanou na opravy baráků ti, kteří byli pojištění a pojišťovna jim zaplatí „plnění“?
      To je stejný případ. Platíš si pojistku a dostaneš míň než ten, kdo na to kašlal a barák měl nepojištěný.

      • Ja bych to takhle pojal vse – treba kdo si malo nebo vubec platil na duchod nebo podporu v nezamestnanosti, smula. A zdravotni pojisteni take, podle rizika, ne prijmu.

        • Nejen smůla, ale rovnou zlikvidovat, aby tady nepůsobil svým zanedbaným vzhledem.

          • Hm? Ja pouze aplikuji navrhovane reseni pro dalsi oblasti?

  31. Vzpomínka na první svobodné volby:
    „Klausova nominace do Ostravy je dodnes předmětem spekulací. Převažuje názor, že cílem bylo „zchladit“ ambiciózního a v disidentském ústředí silně nepopulárního ministra financí. Proto byl nominován do kraje, kde OF mělo asi nejmenší šance na úspěch.
    Václav Klaus ale všechny překvapil. Dodnes mnozí vzpomínají na jeho neuvěřitelný maratón sto osmi mítinků během patnácti dnů, během kterých se setkal s půlmilionem občanů. Výsledkem byl rekordní zisk 364 tisíc preferenčních hlasů. A pak už jej nedokázal z politiky dostat nikdo.“

    Nepřipomíná vám to postup „ušatého traktoristy“ Šlachty?

  32. Velmi dobry challenger.
    „Zkrátka a dobře, z výčtu zemí, do kterých nám naše současné bolševicko-fašistické elity zakážou cestovat, nejsou vybírány podle nebezpečí šíření infekce, nýbrž dle politického klíče. Slovy Winstona Churchilla se nám tady zase zavírá železná opona.“

    • Proč tak zúženo? Správně původní formulace „žido-bolševicko-fašistické elity“.

      • Osobne bych to zestrucnil na neokomunisticke, ale fasismus a bolsevismus patri na stejnou hromadu, tak proc ne?

  34. Jste to, co jíte.
    Slogan zastánců zdravé stravy dostává nový význam 😀

    „Bělost francouzského jídla je o to silnější, že je nepojmenovaná, což umožňuje rasové většině těžit z privilegií jídla, aniž by musela uznávat jejich rasový původ,“ dodala s tím, že stravovací návyky jsou formovány normami bílé vyšší střední třídy.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/francie-jidlo-rasismus-kolonialismus-bile-privilegium-pariz-kritika-mathilde-cohen.A210630_143559_zahranicni_dtt

    Myslíte, že by pomohlo přidat do camembertu saze a obarvit ho tím načerno?

    • Sice pracnější, ale endlösung: nabílit černochy ..

      • Stačí všem lidem poručit, aby je považovali za sněhobílé. Realita je nerozhodující. Podstatné je to patřičně obkecat. Stejně jako třerí a dalsí pohlaví atd. A máme po rasovém problému. Bude se muset najít jiný parametr k diskriminaci.

        Co třeba plešatost?

  35. Taky by se mohlo vyjít z práce J.V: Stalina Marxismus a národnostní otázka – třeba považovat černochy v USA za národ a dát jim autonomii, přesuny obyvatelstva by se vyřešily – byl by White House a Black House
    (mimochodem proč už BLM nežádalo přejmenování?).

    • JVS se nedají upřít správné postřehy. Jako v onom díle kap 116:
      „Marx a Engels stali se, proti své vůli, praktickými kosmopolity.“
      Národ je pro ně jen jakousi politickou formou ale rasová otázka je jim cizí.

      • uuuf, toto zrovna je z Masaryka, ale JSV tam řekl cosi podobného. Mea culpa ..

    • No, to zkusili s Liberii, ale moc se to nechytlo 🙂

  36. 2 Petr Kunetka ad hospody… Včera jsme jeli z Prahy na barák a protože jsme vyjeli časně ráno, cca půl jedenácté, tak abych nemusel hned vařit, zastavili jsme se cestou na oběd ve spřátelené hospodě, která naštěstí zatím přežila Burešovo řádění…
    Vrchní nás radostně uvítal, že je to fajn, že se po delší době zas vidíme… Obsazenost cca polovina – tlamokryt neměl nikdo. Asi za 10 minut přišla dvojice v tlamokrytech – udělali 4 kroky a došlo jim, jak jsou trapní a hned si ty hadry sundali… Asi jim došlo, že si v té hospodě chceme dát něco k jídlu a ne si hrát na bandity. (vařej furt velice dobře).
    No a dnes jsme si udělali malý výlet a protože za vozem opravdu netahám polní kuchyni PK1, šli jsme na oběd do hospody zas… Tentokrát tam tlamokryt neměl nikdo… Nicméně, navzdory tomu, jídlo velice dobré…
    Bohužel, Šíblová už neprovozuje svůj proslulý bufet, kde se to nedalo žrát a několik lidí si tam pořídilo otravu z jídla… Škoda, pokud chce pidistr chodit buzerovat po hospodách, poslal bych ho k ní… Takhle ho mohu poslat leda do prdele…
    Na silnici mě občas (občas skoro furt) sere kategorie řidičů. kterým říkám vzorný dodržovatel – volná rovná silnice, u pankejtu někdo zapomněl přenosnou sedmdesátku, tak on jede pro sichr 65 a nenechá se předjet…
    Vzorní dodržovatelé tlamokrytů (v lese, nikdo nikde, leč on/a vrorně nasazený tlamokryt) mě obvykle nijak neomezují, neohrožují a pokud přímo mě nebuzerují, tak jsou mi vcelku u prdele a je jejich věc, že vypadají jak debilové. Pokud ovšem chtějí se mnou komunikovat, mají smůlu. Maminka mi říkala, že s neznámými lidmi, kteří si navíc zakrývají obličej, se nikdy nemám bavit. (jedinou výjimkou by snad mohl být Milouš ze Saturnina – když už mu to tam vyrostlo, měl by si na tom před lidmi nosit čistý kapesník)…

  37. PeS
    myslím, že po takových dávkách alkaloidů je nosit respirátor zakázané anžto by se Ti udělal kapsaicinový lišej.
    Ostatně do takto ošetřených sliznic se kovid stejně neodváží a s tichým kvičením prchá.

  38. 2 skimic – no ale já říkám, že jsme šli do hospody, ne, že jsem vařil sám nějaké to prosté, jednoduché, zdravé a dietní jídlo…
    (ale s tím kapsaicinem máš pravdu – ukazuje se, že imunizuje sliznice poživatelů, že se to svinstvo tm není schopno usadit… Tak to si opravdu raději dám lehce pikantní nasi goreng, než do sebe nechat cpát neodzkoušené jedy…)

  39. No a jinak, důvod toho dnešního výletu byla krátká návštěva domácího pána. Krátká, abychom ho moc neunavovali. Celkový dojem – doktoři se na něm vyřádili… Ale snad se to bude postupně zlepšovat a bude moci i na další operaci.
    No a asi budu muset zagitovat své známé a přátele, že aby se to všechno líp hojilo…

  40. Ještě 2 skimic – teď to nějak nemůžu najít, ale posílal mi podobně postižený kamarád studii, že u požíračů aspoň středně pálivých chilli papriček je počet skutečně nemocných případů minimální. (někde jsem to zabordelil, stálo by to za statistické zpracování…) Teď mi měnili počítadlo, tak to musím najít někde po zálohách…

  41. Vařím marmeládu v přízemí a naprosto a vůbec nekoukám na TV v patře. Jen slyším komentáře….

    • Tak doufám, že jste mě před pár minutama neslyšela 🙂

  42. přišel jsem na druhý poločas a výsledek podle mne neodpovídá průběhu…

    • Výsledek odpovídá průběhu prvního poločasu.
      No, ostuda to nebyla a těžko chtít víc.

  43. Dánské brejky byly nebezpečnější.

  44. Ne vždy lepší zvítězí.
    Já jsem přes všechny okolnosti zuřivý fanoušek.
    Ale dopadli jsme lépe, než se očekávalo. A navíc odešli se ctí.
    Tak příště.

  45. Akorát by mě zajímalo, proč tam Šilhavý zase nacpal tragickou figuru Bořila.

  46. maYdo – ad 184 – také jsem četl ten blábol a upřímně jsem se pobavil.

    Bohužel jsem tam nenalezl odpověď té „vědátorky“ na jednoduchou otázku. Co vlastně brání černochům (nebo obecně vzato komukoli) vařit a jíst francouzskou kuchyni ?

    Chápu, že některé recepty takzvané „haut cuisine“ mohou působit poněkud komplikovaně, ale na druhou stranu uvařit dobrou cibulovou polévku nebo namáčet si ráno croissant do kafe s mlékem se může při troše dobré vůle naučit skoro každý… 🙂

  47. Nabílit černochy vyřešeno v Iron Sky.

    • Vždyť by ztratili jeden z důležitých důvodů remcat. Jak tak tu to někdy čtu, pro mnohé by to bylo psychickou katastrofou. Když ztratí možnost brblat tak ztratí smysl života. [;>))

      Lidi s náhubkem: „Pokud ovšem chtějí se mnou komunikovat, mají smůlu. Maminka mi říkala, že s neznámými lidmi, kteří si navíc zakrývají obličej, se nikdy nemám bavit.“ prostě neberu na vědomí. I kdyby mi říkali, že se na mě řítí lavina nebo horda oteplovačů…
      Moudré rozhodnutí! [;>))

  48. Jinak tedy musím poznamenat, že po druhé dávce vakcíny nepociťuji vůbec žádné změny, ani k horšímu, ani k lepšímu.

    Nic mně nebolí, necítím naprosto žádnou změnu zdravotního stavu a ani nevím, že jsem na nějakém očkování včera byl.

    • Já jsem trošku cítil rameno, ale nijak moc. Bolest se tomu říkat nedalo.

  49. No vidíš, PAvle, a zrovna ten croissant namáčený do kafe s mlíkem bych ani po ránu nemusela…
    Vždyť je to hřích, nadýchnuté křupavé pečivo rozmáčet do rozbředlýho žvance…
    A k tomu drobky v kafi… brrr

    Ale na jakou stranu barikády , pokud jde rasismus, mně řadí moje chutě, fakt netuším. Ale ona mi to třeba nějaký chytrá profesorka někdy vysvětlí….

    • Namočit jakékoliv pečivo a pozřít to by mne zabilo.

      • Aspoň máte jednoduchý a levný způsob, jak opustit tento svět – kdyby se vám někdy zachtělo.. [;>))
        Dneska jsem nějak třeskutě vtipný. Pardon…

      • No jo, ale vy máte „žuby“, moje babička je neměla a namáčela taky !

    • Jo a pečivo si dokonce těsně před konzumací rychle rozpeču v horkovzdušném hrnci, aby bylo teplé a křoupalo.
      Tak rád to křoupání, že mi není líno… [;>))

Komentáře nejsou povoleny.