Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Spolehlivý internet? Až si Sluníčko uplivne. Se hukáže jak moc spolehlivý. Nekoupíte ani rohlík.

    • No, to ale nebudou fungovat ani počítače a mobily, takže Internet nebude potřeba 🙂

  2. Tak Dušan už bude asi doma.
    Zajímalo by mě, jestli roztátého fišáka snědl při čekání v Lisabonu jako tatarák anebo jestli ho odvážně dal do ledničky 🙂

  3. PKoř
    Ty jseš fakt ve Wiki a ani jsi nemusel nikoho zamordovat – krásný výkon 🙂

    • Tak nepsal bych to, kdybych nebyl.
      Podobně jako když si dám „distribution source search“ v Debianu nebo jiných distribucích. Nebo když dám do Googlu „man apcd“ 🙂

      Hezky to polechtá ego 🙂 🙂

          • Ach so už to vidím.
            Nejlépe to přemýšlí do třicítky 🙂

          • Já se na tyhle věci vždycky čas od času kouknu a připomenu si tím ten úvodní text z filmu Tron (1982):


            ‚This is the story of two worlds and the beings who inhabit them. One of these is our world, the one we can see and feel. The world of the „Users“. It lies on our side of the video screen.‘

            ‚The other, an electronic micro-civilization, lives and breathes just beyond our grasp. This is the world of the „Programs.“ Because we, the Users, have created this new world, part of us lives there, too…‘

            ‚ON THE OTHER SIDE OF THE SCREEN‘

            🙂

  4. No já si v současné době opakuji kombinatoriku.
    Stojím na hnoji, moudře obhlížím obzor a posuzuji varianty:
    Bouřka bude/nebude?
    půjde tudy nebo mimo?
    Budou tady tlouct blesky nebo nebudou?
    Vítr bude/nebude, bude-li jak silný?
    Bude slejvák/nebo kroupy (posledně byly i 6cm !)
    Utrhne to střechu nebo neutrhne? Minule to sice střechu neutrhlo, ale padala omítka ze stropu na koně. 🙁
    …
    …
    No a pak přichází ta kardinální otázka:
    Dát je ven nebo nedat?
    Kde mají větší šanci – při blescích a kroupách venku, nebo přivázaní ve stáji, když to utrhne střechu?
    Vzhledem k tomu, že se zatím bojím tam zůstat sám, jsou holt venku.
    Takže doufám, že tam ráno budou, budou všichni a všichni zdraví. (Přestože sousedovi před lety blesk zabil dva koně a jalovici)
    Malý šumavský športovy kuoň musí něco vydržet… 😀

    • Mňo, žene se na Tebe z jihozápadu pás deště širokej od Stuttgartu přes Passau až dolu k Ljubljaně. Snad se to jenom vyprší …

  5. Docela divoký to bylo, aspoň podle fotek na Iděsu, v Budějicích.

  6. Doufám že je Nickname v pořádku. Dnes tam v regionu byli v obchodech hadi a dokonce vylézaly krajty ze záchodových mís.
    Něco takového zkoušel jeden takovej na Faraona.

  7. No, já mám dojem, že krajty v záchodových mísách nejsou ojedinělým jevem. V okurkové sezóně je to vděčné téma

    • No, myslím, že letos si přes léto novináři hravě vystačí s tornádem a covidem.

      Každý den až do září. Pak převládne téma covidu a novináři začnou mudrovat nad tím, zda děcka půjdou do školy nebo jestli celá generace už na věky věků nebude umět číst a psát (a přitom zcela přehlédnou zřejmý fakt, že už kdysi v minulosti se urodila generace novinářů, kteří neumí ani číst ani psát).

      • Doufám, že nebude tak zlé. U mobilů (internetu) neumět číst je špatné. Nemohou pak děcka ovládat jinak, než mluveným slovem a obrázky. Ne, že by to nešlo, ale je to mnohem pracnější.

  8. Dobré ráno vespolek,
    na jihu kutečně „veselo“ bylo…. manžel dorazil z práce po šesté už s komplikacemi, neboť na kampusu popadaly stromy a musel to nějak vykličkovat… doma od šesté večerní jsme byli bez proudu – kdy to zapnuli netuším, ale ještě v jedenáct tu byla tma. Další bouřkové nápory mne v noci probudily ještě asi dvakrát. Zahrada vypadá, že kroupy přežila – ne tak u kolegyně na okraji ČB, ta má kromě rajčat potlučené všechno.
    Ale dle zpráv bylo jinde i hůře.

  9. Dobré zas ráno… Tak noční bouřka prošla asi 5-6 km jižněji, na panelák šel celkem snesitelný déšť…
    Ale musím přiznat, potěšil mě včerejšek… Celý den jsme zkoušeli u Bc. státnic a obhajob a mám z toho docela dobrý pocit. Aspoň na MFF se najdou studenti, které to studium baví a chtějí se něco naučit a dozvědět… A aspoň za naši komisi mohu říci – nechceme zbytečný píčoviny (ty si člověk může najít), ale pochopení základů a souvislostí. Co se týče náročnosti – v rámci komise máme ty nároky celkem srovnatelné, takže mi z toho vychází, že nejsem ani příliš přísný, ani příliš tolerantní. Ale to pochopení podstaty chci. Na státnice jsme měli 7 kousků, zkoušel jsem všechny… (každý dostane 2 otázky, má půl hodiny na přípravu a pak půl hodiny na výkon). Na jednu otázku je tedy cca 1/4 hodiny, u třech z nich jsem asi po 7 minutách prohlásil, že mi to už stačí, že jsem spokojen… U kolegů obdobně… No a hlavně, nikoho jsme nevyhodili, z těch sedmi jen jedna trojka. A rozhodně nejsme „dávací“ komise…
    No, obávám se, že na podzim to bude horší – ti slabší si ty státnice odkládají na podzim… A to už pak víc vyhazujem, přece jen – trpíme naivní představou, že MFF by si měla zachovat svoji úroveň… A že např. Ohmův zákon platí nezávisle na tom, jakého pohlaví se momentálně zkoušený cítí být…

    • S tím pohlavím to může souviset,
      jak mají vědět, zda klást či neklást ODPOR 😀 ?

  10. OT: Pěkné zúčtování s justicí: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/esej-vecnost-totalitniho-mysleni.A210707_214705_p_spolecnost_wag

    Svůj názor na českou justici jsem zde vyjádřil tolikrát, že by bylo dokonale zbytečné jej opakovat. Cítím ale nutnost zastavit se u jiné věci: Esej pana Heina vlastně je jakýmsi komplementem teorie zkurvenosti. Ta se totiž morálními hledisky naopak vlastně příliš nezabývá, dokonce skoro vůbec ne. Sice je pro zkurvenost (= fundamentální ireparabilní deformaci s morálními aspekty) požaduje hned v definici, tam ale ke splnění zcela postačí, aby je tam spatřoval alespoň někdo, to jest kdokoliv. Není to chyba teorie? Není to neetické?

    Dříve, než si laskavý čtenář tuto otázku zodpoví, měl by se myslím zamyslet nad jinými. Tak třeba: Dokáže se prosím opravdu poctivě, takňák od srdce a od plic, morálně rozhořčit kupříkladu nad Láďou Hojerem? (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Hojer) Dokáže se takovýmto způsobem rozhořčit nad Hitlerem a Stalinem? Bába Dymáková by to vše jistě dokázala s veškerou svojí spontaneitou, ale o laskavém čtenáři, upřímně řečeno, v tomto směru dost pochybuji, právě z důvodu jeho bystrosti, erudice a nadhledu.

    Já bych to nedokázal ani v nejmenším. Zato si myslím, že kdybych k tomu měl potřebné prostředky, dokázal bych se jmenovanými naložit, jak je třeba. Zejména pokud bych je uměl identifikovat včas; a to je právě situace, v níž může posloužit axiom zkurvenosti.

    • „…možná zjistí, že za celý život nic dobrého nevykonali, nikomu neprospěli a šířili kolem sebe jenom strach, nespravedlnost, krutost, zášť a zlobu. Nikdo jim nepoděkuje, nikdo si na ně v dobrém nevzpomene a skončí jako protivní, popudliví, podezřívaví a zahořklí důchodci, kteří budou svému okolí jenom na obtíž.“
      Jenom soudci a prokurátoři?
      Mám spíše opačný poznatek- na mnohých z nich, dnes zatracovaných jsem už kdysi pozoroval nějaké „světlé stránky“.
      Jestli to dokázaly aspoň trochu vyvážit si neroufnu posoudit,´ Ale když se někdos takovým člověkem setkal jen letmo a ten člověk právě provozoval svou „“světlou stránku“, tak bude na něj mít jiný názorl. A tohle není „stockholmský syndrom“, ale jakýsi „syndrom bleskového světla“. Ten člověk neví, co bylo předtím a co potom.
      Zapamatoval si jen ten jeden okamžik.

    • Lituji, já ne. Mám pocit, že jsem kdysi jel okolo, ale nijak to ve mne stopy nezanechalo.

      • Což o to, kolem asi jel skoro každý (viz nezaměnitelná drážní architektura v pozadí vlevo). Z vlaku to vidět jde, či aspoň zahlédnout.

        Samozřejmě že třeba takový Lorenzo Bernini stavěl trochu jinak, ale i tohle má cosi do sebe; nasálo to duchem doby, a ten teď nenápadně a téměř podprahově vyzařuje zpět.

  12. Dobrý den
    spíše by mě zajímalo kdo je vlastníkem toho stavení v tak otřesném stavu.

    • No, jednu dobu to prosím bývaly Čsl. hotely, národní podnik…

  13. V otřesném stavu je část ČB. Bouře nejen pokácela spoustu stromů – buď vyvráceny z kořenů, nebo zlomené někde v části. Všude orvané větve, listí, šišky… na kampusu to servalo eternit ze střechy kongresové haly a je to rozházené jako černé cucky po celém okolí.
    https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/jihocesi-likviduji-nasledky-nocnich-bourek-20210709.html
    Technické služby, hasiči i dobrovolníci s pilami mají co dělat – takže to po okolí aspoň hezky voní čerstvě řezaným dřevem…

  15. Praktický dotaz,
    v sobotu asi budeme muset na otočku do Brna, jaká je situace na D1 ? Opravy, výkopy atd.; nebude lepší to vzít přes Telč a Třebíč ?

  16. Dobré předpoledne,

    „Mít takovouto architektůru ve své obci já, denně se jí budu chodit klanět.“

    A k čemu to klanění bude?
    Barák je třeba udržovat a starat se o něj, což stojí peníze, čas a taky nemálo dobré vůle se dohodnout se všemi spoluvlastníky. Za poklony novou fasádu neuděláte.

  17. Jenom soudci a prokurátoři? Mám spíše opačný poznatek- na mnohých z nich, dnes zatracovaných jsem už kdysi pozoroval nějaké „světlé stránky“. (360.1) — Což o to, StK, nějaké světlé stránky má asi každý, dokonce možná i já. Lze si přinejmenším představit i toho Láďu Hojera, kterého hypoteticky sice nechytli, ale libido mu časem vyšeptalo, dnes je prvním rokem v předčasném důchodu, chodí do své oblíbené zahradní restaurace, jakoby zasněně hledí do dálky, a pak cestou domu v parku sype ptáčkům… Takovéhle banální pozorování by nás proto nemělo zmást.

    To je jedna námitka. Druhou pokládám za ještě závažnější: Nejsem Pánbůh, abych mohl lidi posuzovat z jejich morální stránky, a byť bych se celý zbytek života mravně zdokonaloval ze všech sil, nikdy je soudit moci nebudu, ani teoreticky. Teoreticky se ale mohu ocitnout v postavení, jež mi umožní některé eliminovat, odstranit z oblasti jejich působnosti. V takovém případě bych neměl váhat, sic se stanu jedním ze spoluviníků.

      • Ale Zpátečníku,
        já nemám na mysli alternativní historiii, „co kdyby“, ale prostě světlé okamžiky. Když už ten Hojer, tak třeba: Vytáhne z vody dvě topící se děcka, nečeká na díky a jde dál, příležitostně ukájet své pudy. Necítím se oprávněn posuzovat váhu činů.
        Komunistka, herečka, členka Národního shromáždění se naštvala, když s mojí žádostí o přidělení bytu udělali totéž, co s jinými, zašla na bytový odbor, mlátila tam poslaneckým průkazem o stůl – a den na to jsem dostal vyzvání k výběru bytu z pěti lokalit… Nic moc ji to nestálo, byla dobrá herečka, ale přesto. Co jí bylo po klukovi, který byl v divadle 14 dní i s cestou.
        Tatáž osoba zachánila bývalého šéfa činohry před vyhazovem v roce 1970. Měl toho na krku z politického hlediska dost, písemný nesouhlas s okuací bylo až to poslední. Zůstal jako uznávaný režsér mnohým tehdejším „aktivistům“ ku vzteku a udělal ještě spoustu vynikající umělecké práce.

        • O tom jsem uvažoval. To jsou ty síly, které poněkud zjemňují tu vaši „zkurvenost systému“ kterou pochopitelně nepopírám.
          Vidím, registruji, pamatuji – ale soudit bych si netroufl.

          • Amen bych neřekl, furt lepší jednu čí víc nespravedlností změnit než udržovat při životě.

        • S tímto tvrzením, s těmito příběhy o hodných komunistech, kteří zásluhou svého politického postavení pomohli někomu (známému, kolegovi) z nouze, mám velký problém. Ano, pomohli odstranit jednu nespravedlnost, kterou páchal režim, který svým aktivním členstvím udržovali při životě.

          • Nevím co bych Dano měl více dodat, kromě – Amen.

          • Já nesoudím. Jsem pozorovatel. Vy ano.

            Tahle nesmiřitelnost je dost podobná jiným. Náboženským, rasovým.
            Vendeta, Kainovo znamení.
            Nekonečný příběh o křivdách a mstách.

            Proto je svět takový, jaký je. A bude.

  18. Matzurko,

    fotky z ČB byly na idnes a vypadalo to fakt strašidelně. Zaplať Bůh, že jste zřejmě vyvázli bez úhony.
    Hradecký kraj je značně postižen výpadky elektřiny, ale tady nic, jen několika sekundový výpadek proudu a následně několikaminutový výpadek internetu cca v deset večer. Měli jsme kliku, naše ves zůstala mezi dvěma pruhy těch nejhorších bouřek.

  19. „Nová fasáda tomu hotelu přesah nezjedná, leda za 40, 50, 60 let, jenže to už právě nová nebude.“

    No, jo, trandescence, to je potom těžký… ona totiž i taková fasáda má omezenou životnost a je třeba ji neustále vyspravovat a obnovovat. Jinak Vám ta trandesnce stejně opadá i s omítkou.

  21. ad 362

    RaJ byl zrušen někdy na počátku devadesátých let, Čsl. hotely, národní podnik njspíš taky.
    Myslím, že je poměrně irelevantní tď řešit, kdo měl hotel ve vlastnictví před třiceti lety.

    Dnes ho má soukromá osoba, která tam taky provozuje hotel.
    Hotel v Úvalech asi nebude nejvýnosnější byznys, po loňském roce asi může být hotelier rád, pokud přežije, natož aby měl na novou fasádu.

    Jak jaem napsala výš, trandescence je sice hezká věc, ale sama od sebe barák neopraví.

  22. 2 Matzurka ad 365 – teda, bejt Tebou, tak bych jel přes Telč a Třebíč a Rosice…
    Jet nahoru na D1 je zbytečná zajížďka… Ale pokud si chcete postát v kolonách…

    • Díky,
      já to vidím podobně, ale volantem bude kroutit manžel – tak jsem zvědavá, jestli ho popadne touha po dobrodružství a vyrazí na D1, žeaby to bylo rychlejší…..

  23. 371 — Těžká věc, maYdo. Hotel totiž dostal pěkně na frak nejen samotným zanedbáním údržby (http://www.uvaly.cz/wp-content/uploads/2016/11/uvaly939.jpg). Když jsem jej poprvé spatřil jednoho pondělního podvečera, na zahrádce se nacházel jediný host v trenýrkách a umolousaném tílku, nejspíše Ukrajinec, u piva. Když jsem šel kolem zpět na vlak, přisedl si k němu další, šedovlasý, s cigaretou, ještě trochu opotřebovanější životem…

    Takže z praktického hlediska máte samozřejmě pravdu, že fasádu by bylo třeba spravit. Jenže ze stejně praktického hlediska docházíme k tomu, že hotel si na to dnes zdaleka nevydělá, a i kdyby byl vzorně opravený, sotva by se objevila klientela, která by té opravě zajistila jakoukoliv návratnost. Svět se změnil.

    Svět se změnil, a změnil se tak, že dle mého názoru již neumožňuje tento hotel opravit tak, aby zůstal zachován jeho někdejší maloměstský air, trochu hrabalovský, lehce bizarní; závan velkého světa, který podivně transformován pronikl až do Úval. Ba co hůř, změnil se tak, že hotely podobných kvalit (ať již přenesených či nepřenesených do současné doby) už neumožňuje stavět vůbec nikde, přinejmenším v Čechách ne.

    Tudíž hodnotu hotelu Budka může dnes (nejlépe) uchovat jedině jeho ničím nerušené chátrání.

  24. 367.1.1 — No, víte, StK, mám dojem, že si pořád příliš nerozumíme, ačkoliv názory máme vlastně dost podobné.

    Avšak s KSČ myslím nelze příliš argumentovat. Jednu dobu v ní byla snad šestina dospělé populace; již proto by bylo obtížné si myslet, že to všechno byly samé svině skrz naskrz. Jiná věc může být, jak vypadala interakce s nějakým členem KSČ v jeho funkci; ta totiž mohla být především dána právě povahou systému.

    Co se teorie zkurvenosti týče, už jsem zde párkrát varoval před samotným aplikováním toho pojmu na lidi; to ať každý popřípadě dělá na vlastní odpovědnost, ovšem s vědomím toho, že teorie pak v takto označeném už vylučuje cokoliv nezkurveného. Zde lze jedině doporučit krajní zdrženlivost.

    • Jistě, souhlas.
      Jenom že „systém“ tvoří lidé. Takoví, jací jsou.
      Bez protagonistů systému by žádný systém nemohl existovat.
      Co neexistuje, nemůže být ani dobré, ani špatné, ba ani zkurvené.
      Tak jako bez hmoty (v jakémkoliv tvaru) neexistuje prostor, ba ani čas. Nihil. Nic.
      On ten Big Bang je vlastně logicky potvrzením Boha. Fyzikové se domnívají že našli ysvětkení. Myslím, že nenašli nic. Vesmír vznikl z ničeho, ať už to nazveme jakkoliv a skončí, podle předpokladů kosmologů dokonalou prázdntou bez hmoty, bez energie.
      A tedy i bez rozměru a bez času.
      Nový začátek?

  25. >> Dana (367.1.1.2)
    Léčit nemocného je chvályhodná věc. Léčit nemocného jehož nemoc jsme způsobili je už něco jiného.

  26. 2 Matzurka – nezapomeň, že Ťokův průsmyk dokázal zastavit i americkou kolonu – a bez jediného výstřelu!

  27. 374 Zpátečník says: 9.7.2021 (13.24)
    „Avšak s KSČ myslím nelze příliš argumentovat. Jednu dobu v ní byla snad šestina dospělé populace; již proto by bylo obtížné si myslet, že to všechno byly samé svině skrz naskrz.“

    Pro mě to fakt těžké není si to myslet. Spíše jsem překvapen že jen jedna šestina?
    Jenom 16% dospělé populace byly svině? To dnes odhaduji to procento daleko až násobně vyšší.

    Koukám na ten Váš optimistický statement se široce otevřenýma očima …

    • No právě.
      Komunismus / fašismus / a další -ismy jsou jeniom fangličky, kterými máváme. Cokoliv je stvořeno (jako systém vztashů) má prapůvod v lidech.
      Úvahy o procentech jsou ošidné. Kdo určuje, do které množiny se daný subjekt zařadí?

      • Nikdo. Nemluvím ani o komouších či fašistech.
        Žasnu jen, že Zpátečník pokládá pouze 16 procent dospělé populace za svině.
        Právě proto, že kdo je svině a kdo ne je čistě subjektivní, právě proto žasnu, protože Zpátečníkovo srdce je všeobjímající zatímco mé srdce je nikoliv tvrdé ale řekněme zkušenostmi poučené.

      • Tak mě napadá taková definice:
        Komunismus je krásná idea – jenom by jej nesměli realizovat živí, skuteční lidé.

        Za komunismus si můžete dosadit jakýkolv jiný pojerm.

        • Mozna jsem v tomto stadiu senility nepostrehl skryty for, ale: Komunismus je (tedy podle me) ta nesprostsi a nejzakernejsi hajzlovina predhozena jako fata morgana pro omezence.

          • Nebudu tu obhajovat komunismus. Jenom znovu upozorňuji, že bez lidí by neexistoval.
            Taktéž by neexistoval rasismus, genderismus , fašismus…

            Každý z nás doplatil na jiný -ismus. Nebo časem doplatí. Třeba teď to vypadá tak, že Státy doplatí na invertovaný rasismus.
            Být bílý je trestuhodné a neodpustitelné.

  28. Ono to není tak jednoduché, ty počty, že šestina národa byli svině, protože byli v KSČ.

    Dost lidí do KSČ nešlo proto, že by byli svině, ale chtělo tak nějak přežít a mělo za to, že to bude jednodušší, aby se děti dostaly na studia, protože bylo snazší dostat byt, spíš se jeden dostal někam do ciziny, lepší vyhlídky v práci
    Dost jich tam vlezlo z nerozvážosti, věřili tomu, že opravdu budují něco pozitivního, i když to se týká spáš tj gnerace z padesátých let, al e v mé genraci s enašli tací, c měli za to, že chyby se sce staly, ale teď jsme se už poučili a budeme to dělat správně.
    Těch důvodů byla spousta a ne vždycky šlo jen o to, že byl někdo odsouzeníhodná svině.
    Na druhou stranu – byli, jsou a budou lidi, co by do KSČ nikdy nevstoupili a taky to byli pěkný svině.

    Komunisti jsou od vesla třicet let. Ti, co byli tehdy na začítku pracovní karery, jsou dnes důchdci, tehdejší děti jsou ve středních letech. Svět je dnes někde jinde a totalitní myšlení přichází ze zemí, ke kterým jsme se tehdy upínali jako ke vzoru svobdy a demokracie.

    • Na druhou stranu – byli, jsou a budou lidi, co by do KSČ nikdy nevstoupili a taky to byli pěkný svině.

      To je jádro pudla. Komunismus, fašismus, rasismus, islamismus, křesťanství a tak dále jsou jen fangličky, pod kterými se shromažďujeme. Abychom se necítili tak sami.
      Vlastně i primitivní náboženství vznikala takto, jako skupina, která se méně bála blesků, medvěda nebo povodní.
      Bylo jich víc, nebáli se tak vlka, nic!

  29. Ja bych zde s dovolenim citoval pani Danu:

    „S tímto tvrzením, s těmito příběhy o hodných komunistech, kteří zásluhou svého politického postavení pomohli někomu (známému, kolegovi) z nouze, mám velký problém. Ano, pomohli odstranit jednu nespravedlnost, kterou páchal režim, který svým aktivním členstvím udržovali při životě.“

    Absolutni souhlas. Jak jsem deni u Vas s nadsenim pozoroval z dalky, tito nejenom zvonili klicky po listopadu, ale velmi aktivne vykrocili do sametoveho „kapitalismu“. Uvery v bankach, kompjutery a hlavne jejich pouzivani mely v malicku jejich jeste davno pred listopadem ve Francii, Anglii, ci v U.S.A. vystudovane ratolesti. Znalosti cizich jazyku pro zacatky kseftu s do te doby nepratelskym Zapadem prisly take k ruce.No a pri nich se nekdy svezl sem tam clenstvim v partaji neposkvrneny kamarad. Kdyz jsem kdysi nadsene maval svou ceduli na letisti ve Washingtonu, kdyz vysel president Havel z letadla, vzapeti mne huba spadla do podkovy, kdyz hned za Havlem vylezl Calfa. Ale, to bylo uz davno. . .

  30. “ Komunismus je (tedy podle me) ta nesprostsi a nejzakernejsi hajzlovina predhozena jako fata morgana pro omezence.“

    Před tím to byl fašismus, nacismus a dnes je to multikulturalismus, ekologismus a bůhví jaké …ismy.
    Vždycy se něco najde, co vypadá krásně a jako návod na jiný lepší svět a vždycky tomu určitá část lidí podlehne, protože jim unikne to čertovo kopyto, co to má v sobě schovaný a jiná část to zneužije pro snahu ty ostatní ovládat.
    Pokud se pozornost upře na komunismus, že on je toho všeho příčinou, tak může uniknout pozornosti to čertovo kopyto v jiných ideologiích. Komunistům tady po válce taky hodně pomohlo, že na ně bylo pohlíženo jako na nepřátele nacistického Německa. To, co děla Hitler , bylo to nejhorší, takže už nic nhrozí. Teď si mnozí, co komunismus ani nepamatujou, myslí, že to nejhorší máme za sebou a nchtějí vidět stejné rysy v jiných ideologiích.
    vždyť se nic neděje, nejhorší byl komunismus a nacismus a ty už známe.

  31. Ja bych se s dovolenim pripojil k debate nahore jen dvemi citaty…

    „Zlo je zlo, Stregobore,… Menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec…“

    pripadne mene literarni
    „Dokud budeme volit menší zlo, bude vítězit jen zlo. Sice menší, ale pořád zlo.“

    A jelikoz jsem mel dnes jeden z tech dnu, necham Vam prostor 🙂

  32. I muži mají své dny 😉 ?

    Mně by spíš zajímalo, jestli je domácí pán v pohodě a nehoní koníky přes tři lesy. Ta bouřina byla fakt hodně lokální, u nís jakž takž, za kopcem spoušť, o kilometr dál pohoda, pak zase děs běs.

    Ale jsou i světlejší stránky…. dnes je tomu osmnácte let, co jsem v potu tváře přivedla na tento svět jedno malé děvčátko 🙂

    • Zdravím obě. (A vlastně bych neměl zapomínat ani na toho třetího.)

      • Otec silně rozhozen, jak to uteklo 🙂
        Před těmi lety asistoval na sále, mírně nazelenalý v obličeji (nebyl tam úplne dobrovolně – já na tom ani netrvala, ale sestra na příjmu se ho na nic neptala, dala mu „modráky“ a prej „tak, tatínku, šup za maminkou“ a netroufnul si oponovat 😀 😀 :D).

  33. Pro mě to fakt těžké není si to myslet. Spíše jsem překvapen že jen jedna šestina? Jenom 16% dospělé populace byly svině? (377) — Jenomže, skimici, to jste vynechal to moje skrz naskrz, takže Vám pak vychází cosi jiného. Ve skutečnosti však takových skrznaskrzsviní asi bude dost málo, ostatní jsou schopni se (i nezištně) alespoň někdy a/nebo k někomu zachovat poctivě, ba velkoryse. Mimoto (čistě teoreticky) jsem nic nepsal o těch zbylých 5/6.

    Znovu opakuji, jednak tu nejsem od toho, abych posuzoval, příp. odsuzoval konkrétní lidi s jejich lidskou podstatou, jejím přesahem, historií a nesmrtelnou duší, jednak na obecné rovině systém a pravidla moštárny dělají hrozně mnoho. Odlehlý příklad: Nerozlučnost manželství. Dokud platí, manželé se k sobě chovají (ve vlastním zájmu) nějak, je-li zrušena, chovají se (opět ve vlastním zájmu) jinak.

    Obecně, systém (režim) je tím lepší, čím méně (v okolí toho bodu stavového prostoru, v němž se momentálně nachází) motivuje lidi, aby se chovali jako svině. A naopak.

  34. (377) Jenom 16% dospělé populace byly svině? To dnes odhaduji to procento daleko až násobně vyšší. Jistěže víc. Všichni v KSČ nebyli svině (většina asi jo), všechny svině nebyly v KSČ.

  35. Jo, Matzurko, dny jako byl ten Tvůj před osmnácti lety, jsou ty skutečně nezapomenutelné dny….

    Ten čas fakt strašně letí. To, co si říkáš Ty dnes, bych já mohla říct v září před sedmi lety. A letos to bude čtvrt století.

  36. Náš nejmladší má taky letos 18. On se ale narodil stylově – 4. července 🙂

  37. Prosím co je na tom stylového kromě toho že se ten den kdysi objevila Krabí mlhovina?

    • Soud rozhodl moudře. S vědomím, že ani očkování či antigenní test nezaručují bezinfekčnost, stejně tak bezinfekčnost nezaručují protilátky v nějaké hladině.
      Proto s klidným svědomím judikoval, že do toho bordelu patří i ony. Ty protilátky 🙂

      • JJ. Cele ty vyhody pro ockovane jsou vicemene stupidni manipulace, a toho se neucastnim, at mne za blbce oznaci desitky Dolezalu a Konvalinku.

  40. Když už tu došlo na narozeninová výročí, tak mladší syn se narodil 24.12. večer.

    • A jakpak se jmenuje, Ježíš nebo Adam 🙂 ?

  41. 2 skimic ad 377 – můj kamarád říkával: „Ne každej komunista je darebák, ale každej darebák je komunista!“ Neměl pravdu – znám několik darebáků, který ani ti komunisti k sobě nechtěli… Asi pud sebezáchovy – vesměs to totiž byly udavačský svině…

    • Donašeč na gestapo se lehounce přerodí na udavače pro komunisty a pak podle potřeby třeba na informátora pro progresivisty.
      To je prostě povaha, na zřízení (systému) nezáleží.

    • Nojo, je to tak. Právě jsem si to ověřil u sebe.
      Ještě včera jsem svítil zeleně a měl jsem platný certifikát. Teď svítím červeně a certifikát je neplatný, že prý bude platný až 16.7.

      Mně je to celkem jedno, nikam se nechystám. Ale kdybych měl třeba sbalený kufr a s rodinou čekal na taxíka na letiště, tak by mně to asi hodně naštvalo. Zejména kdybych to zjistil až před nástupem do letadla…

      • Porad je lepsi nez varianta, ze Te vyhodi z letadla, nebot Ti prave zcervenal test 😀

        Ta hysterie je unavna.

        • A za to všechno můžou ajťáci!
          Aplikují do aplikací nesmyslná, stále se měnící pravidla o „bezinfekčnosti“. Ty změny pravidel jsou opravdu otravné a nesmyslné. S „bojem proti koronáči“ to nemá nic společného. Ale úředník musí v yplodit nějaké příkazy, aby bylo vidět, že vůbec existuje.
          Moc jsem se „pobavil“ při změnách státní pomoci pro lidi, kteří přišli vlivem tornáda o dům. Budou se odečítat plnění od pojišťovny, nebudou, budou se odečítat dary ze sbírek – nebudou atd. Dotaci dostanou i lidi v exekuci – což není dovoleno, ale pozměníme zákon…
          Panebože, ty to vidíš!!

          • Ajtaci? Ty ta pravidla nemeni, pouze ty upravy zanasi.
            Choas od statnich uredniku, to je to. Musi vykazovat cinnost, chranit nas, pomahat, bojovat o kazde zrno… Aby se nemuseli zivit praci.

          • To ne, tu změnu od dneška prosadilo Ministerstvo zdravotnictví.

    • A tak spravna pripominka. Cas podivat se ne nektery z onech serveru, zda tam jiz maji nejaky rozumne generator nebo craclou verzi…

      • To není potřeba. Ti dovedové to mají podle času a data v mobilu, takže když na iPhone posunu datum o týden, tak to zezelená a stane se to platným 🙂

        • Sikulky 😀
          Anebo tak, ale nez soupat s datumama, radeji nejakou kvalitni apku.

        • Jenomže na letišti v destinaci Ti na zelenání či červenání podle interního datumu s.re pes. Důležitý je, co je v tom QR kodu. Čtečky maj eventuelně vlastní.

  45. Stary kocoure, pripomenu oblibene shrnuti zaniku rise rimske.

    „Indeed, many Romans welcomed the barbarians as saviors from the onerous tax burden.“

    „Higher and higher taxes failed to raise additional revenues
    because wealthier taxpayers could evade such taxes while the middle
    class—and its taxpaying capacity—were exterminated. Although the
    final demise of the Roman Empire in the West was an event of great historical
    importance, for most Romans it was a relief.“

    Ochota branit CR je nyni krasnych 23 procent. Ja osobne si rikam, ze s Rusem bude lepsi dohoda, nez s bernakem, ale Rus ne a ne prijit.

    • No ano, jistě!
      Kolo dějin se stále toči, ne vždy úplně stejně, ale vždy až přliš podobně. Co mě ale zaráží je, že se ta jeho rychlost zvyšuje…

      • „Pokrok znamena, ze se spatne veci deji rychleji. „

  46. “ mladší syn se narodil 24.12. večer“

    hezkej dárek pod stromeček, ale chudák dítě, oslavu narozenin mu vyfoukl někdo jinej předem

  47. „Ochota branit CR je nyni krasnych 23 procent.“

    Ochota bránit ČR před čím nebo kým?

    Před Ruskem nebo před EU?
    Před uprchlíky nebo nacionalisty?
    Před deziformacemi nebo před cenzůrou?
    Před epidemií nebo před farmaceutickými firmami, které na ní vydělávají?
    Před invazí z východu nebo ze západu?
    Před Losnou nebo Mažňákem?

    To je informace naprosto na nic. Těch 23 procent se stejně nedohodne, před čím je třeba se bránit.
    A ti ostatní na stát stejně jen pořád nadávají, takže proč nasazovat krk na něco, co stejně většina nechce?

      • Docela zajímavé je Lotyšsko. Tam by bránit zemi chtělo 41 %.
        To tak zhruba odpovídá čtvrtině oficiálních rusáků a další čtvrtině neoficiálních rusáků (co se lotyšovali složením jazykových a politických zkoušek)
        Je otázka proti jakému nepříteli by byli připravení bojovat, ta polovina obyvatelstva)

      • Docela by mě zajímala metodika toho výzkumu. Já se takového zúčastnil v roce 196-70 tam byla ochota se postavit nepříteli se zbraní v ruce tuším 17%. Tedy po započítání tzv. lžifaktoru. (Dvě vzájemně se vylučující informace.)
        Problém byl ten, že bylo řečeno „nepřítel“, ale nebylo explicitně řečeno, jestli na Výchdě nebo na Západě….

        O ruském a finském patriotismu nepochybuji. [;>))

  48. skimici – 392.2.1.2 – v tom QR kódu platnost není vůbec. Tam jsou jen údaje o tom jak se jmenuješ, kdy ses narodil, odkud jsi a kdy jsi byl testován, případně očkován a kolika dávkama jaké vakcíny.
    S tím, že je to podepsané privátním klíčem nějaké zastřešující autority. Víc jsem toho zatím nevyzkoumal.

    Nicméně samotný QR kód (třeba vytištěný na papíře) je na první pohled docela bezpečný, protože informace v něm jsou skutečně podepsané ve smyslu digitálního podpisu.
    Takže úplně jednoduše padělat by to nešlo, minimálně do doby než prosákne z nějaké země druhá půlka klíče. Na DarkNetu už nějaké nabídky jsou, ale je otázka zda to není fake. Rozhodně mi to nestojí za to, abych si za 1000 USD v Bitcoinech zkoušel ten údajný privátní klíč koupit.

    Nicméně jsem zkoušel různé čtečky, jmenovitě oficiální lucemburskou, holandskou, francouzskou a českou.
    První tři to autorizovaly zeleně jako platné, česká čTečka to autorisovala červeně jako neplatné, s tím že certifikát začne platit až 16.7.
    Takže z toho plyne, že certifikát v QR kódu mít můžeš, ale ve finále stejně záleží na cílové zemi, jak to posuzuje.

    Každopádně je dobré si pamatovat, že QR kód rozhodně není anonymní a vypovídá o věku. Takže pro mladší osmnácti let z toho plyne poučení, že nemá smysl dožadovat se sklenky alkoholu někde, kde se ověřujeme kovidovým QR kódem oproti čtečce. 🙂
    A je dobré si uvědomit, že i na papíře vytištěný QR kód může sloužit pro šmírování vašeho pohybu, protože obsahuje skoro stejné údaje jako občanka.

  49. Pavle K
    O tom píšu. Nebo jsem psát chtěl. Že zfixlovat to nastavením jiného datumu na Tvém founu aby zezelenal to nepůjde.

    • Tak na letišti rozhodně ne. Ale třeba při vstupu do kina nebo na disco rozhodně ano. Oni se tam u vchodu nebudou obsírat se čtečkou, ale možná budou chtít, abys jednoduše ukázal QR kód a když bude svítit zeleně nebo budeš mít papír, tak tě pustí.

      Pokud teda vůbec budou něco v hospodě kontrolovat…

  50. V širším slova smyslu by se dalo říct, že veškeré řeči o tom, že certifikát zaručuje anonymní a volný pohyb v Schenegenském prostoru jsou jednoduše kecy.

    Takže pozor na to, pokud si sjednáte s milenkou romantickou večeři v „Le Jules Verne“ v Paříži a manželce budete tvrdit, že jste na třídenní služební cestě v Budapešti. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.