Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. “ Z toho vyctes vse, co se ptas, primo nebo neprimo.“

    no,jo, Petře, ale ten odkaz hovoří o zemích, které jsou ochotny vést válku za svou zem.
    To je ale něco jiného, než bránit svou zem.
    Za svou zemi můžeš vést i válku útočnou a agresivní a právě rozpínavé režimy často vyzdvihují ochotu bojovat – a taky padnout – za svou zem, vlast, císaře, vůdce jako ctnost.

    Takže na to, na co jsem se ptala, to není odpověď.

    • Ja bych to pokladal za vcelku jasne. Vsechna ministerstva se jmenuji ministerstva obrany, a vsechny okupace od doby WWII jsou obrana 🙂
      Pokladam v aktualnim chapani vest valku za svou zem a branit svou zem za ekvivalentni, nebot utocit uz neutoci nikdo.

      • Třeba takový muslim je ochoten se i nechat zabít pro vítězství islámu na celém světě,. Geograficky nebo národnostně to nijak nerozlišuje. Obrana islámu se široká platforma. Asi jako záchrana zeměkoule před oeplováním,. machismem, genderismem nebo invertním rasismem.

  2. Uz do te ctecky mohli hned narvat i socialni kredit. Ja nemam rad tyto plizive upgrady.

    • Tak vzhledem k tomu, že je to celé opřené o něco, co se jmenuje „EU Digital Green Certificate“ a je to oficiálně na GitHubu zde:

      https://github.com/eu-digital-green-certificates

      tak bych řekl, že přidání zeleného/sociálního kreditu nebude až tak složité 🙂

      • A teď se půjdu dolů zeptat, co vlastně chtějí ti pánové, co právě vyskákakali před domem ze šesti černých dodávek s neprůhlednými skly. 🙂

        • prý jsou u všech právě připojených ne tento blog ! 😉

      • Prave, tak uz to tam mohli hodit hned. Vis, jak to je s temi Release, co zasadne rozsirujou funkcnost. Lepsi je to narvat hned do prvotni instalace, i kdyz nehotove.

        • Aby nedocházelo k samovolnému upgrrade, nosím QR kód na papírku zatavený mezi dvěma fóliema.
          S OP dohromady to má patřičnou právní sílu.
          Chytrouše sice už mám, ale témě nepoužívám Jenom jako GPS mapu, jízdní řád nebo předpověď počasí.
          A jako foťák.

  3. „Pokladam v aktualnim chapani vest valku za svou zem a branit svou zem za ekvivalentni, nebot utocit uz neutoci nikdo.!

    Pokládat a aktuálně chápat to můžeš jak chceš, ale totéž to není.
    Hitler vedl válku s Anglii i SSSR. Napolen vedl válku s Ruskem. Oba hlásali, že to dělají pro svou zem. Pro větší Německo, pro slávu Francie.

    A když dnes už nikdo neútočí, tak kde se furt ty války berou?

    • V dobe Hitlera a Napoleona byla ministerstva valky, dnes uz jsou jen ministerstva obrany…
      Fakt si nevzpomenu na nejaky ozbrojeny konflikt z posledni doby, kde by se obe strany nebranily. Souhlasim, ze to je divne, ale je to tak… Podle toho ctu i ten vyzkum.

    • Ehm, čistě technická poznámka.

      Z hlediska mezinárodního práva byla poslední válka ta druhá světová. Od té doby se jedná výhradně o „policejní akce“, „vojenské angažmá v oblasti“ a podobně.

      Ono se to málo ví, ale „válka“ má přesná pravidla (dle Ženevských a jiných konvencí) a spočívá zejména v tom, že velvyslanec země X napochoduje k ministru věcí zahraničních země Y, předá mu formální nótu své vlády a pronese něco ve smyslu „Tímto aktem vám vyhlašujeme válku“.

      Jakkoli se v poslední době rozmohla móda bombardovat drbany tam či onde, o válku v pravém slova smyslu se nejedná.

      • V právním smyslu slova.
        Když na vás spadne něco z ochuzeného uranu, tak je vám jedno*, co který velyslanec komu řekl.
        */ zcela u pr_ele

      • Proto rikam, ze se uz neutoci. Vsichni se jenom brani 😀

        • Bez vyzvání v cizích zemích brání demokracii, svobodu atd. To zvratné sloveso tam být nemusí.
          Ve skutečnosti brání své zájmy.

  4. (390) Já jsem 1.1., první dítě roku, babička byla taky 1.1. 24.12. teta jménem Eva.

    • Samozřejmě!
      Už se pídím, kde bych se mohl zapsat do pořadníku! [;>))
      A pomalu spořím – třetí dávka možná nebude nároková.
      Třicetkrát vyšší ochrana! No nekup to!

      Proč pořád musím p.t. publiku připomínat První Klausovu Větu?

    • Proč myslet? Až to bude, nechám se ďobnout.

  6. „Ono se to málo ví, ale „válka“ má přesná pravidla (dle Ženevských a jiných konvencí) a spočívá zejména v tom, že velvyslanec země X napochoduje k ministru věcí zahraničních země Y, předá mu formální nótu své vlády a pronese něco ve smyslu „Tímto aktem vám vyhlašujeme válku“.“

    Dovolím si pochybovat o tom, že Hitler vyhlašoval válku podle regulí ženevských konvencí 😀

  7. Ahoj! Čtu o obřím betonovém kvádru v kolejisti, vázícím nejméně 80 kg…
    Hrůza!!
    https://www.denik.cz/krimi/kvadr-kolejiste-vlak-policie-krimi-20210709.html?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

    Já jsem jen blbej pasáček koní ale patník zvící 75x 20 x 22 cm (2400kg/m3) mi teda moc obří nepřipadá, nemluvě o představě policistů a spousty redaktorů o kvádru…
    Kdy začala ta inkluse?
    Už Neruda psal:
    Bude-li každý z nás z křemene
    je celý národ z kvádrů.
    Takže to spíše vypadá, že někdo se pokusil spáchat sebevraždu. 😉

  9. Každopádně je dobré si pamatovat data:

    1.9.1939 vyhlásilo Německu válku Polsku ultimátem a anexí.
    3.9.1939 vyhlásila Anglie, Francie, Austrálie, Nový Zéland, Transjordánsko, Maroko a Tunis válku Německu ultimátem.
    10.9.1939 vyhlásila Kanada, Bahrain a Omán Německu válku deklarací.
    17.9.1939 vyhlásilo Rusko/SSSR válku Polsku anexí
    30.11.1939 vyhlásilo Rusko/SSSR válku Finsku anexí

    • Ovšem je dobré mít na paměti, že rozdíl mezi vyhlášením války deklarací a ultimátem je poměrně subtilní.

      Deklarace – protože jste bubáci, tak vám od teď vyhlašujeme válku.
      Ultimátum – pokud se do dnešní půlnoci nestáhnete z XY, tak vám vyhlašujeme válku.

      Naproti tomu válka vzniklá na základě anexe je „Zabrali jsem vám třetinu území, takže jsme nejspíš ve válce. Chcete to vzdát ?“

      • Na tom nic bizarního nebylo. Československá exilová vláda zcela v souladu se Ženevskými konvencemi vyhlásila válku všem státům, které byly ve válce u UK, Francií a Ruskem/SSSR.

        Slovensku jí vyhlásit mohla, protože v té době existoval takzvaný „Slovenský štát“, který se tvářil jako samostatný stát a diplomaticky ho uznalo Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko a nějaké další.

        Na tohle kupodivu pamatoval už myslím Vídeňský kongres a další všelijaké konference, které se usnesly na tom, že exilová vláda nějakého státu může vyhlásit válku odštěpené provincii, která se prohlásí za samostatný stát a nějaké další státy jí uznají.

        Nejsem odborníkem na mezinárodní právo, ale co vím tak to funguje zhruba tak, že kdyby se Morava osamostatnila za podpory Ruska a Běloruska a prohlásila se za samostatný stát a v Praze by dělali Moraváci takový bordel, že by se Česká vláda musela uchýlit do exilu třeba do Dominikánské republiky, tak z hlediska mezinárodního práva je to pořád vláda nad územím Čech a Moravy a může deklarovat válku Moravské republice, kterou uznává třeba Rusko, Bělorusko a Tanzánie.

        • Pochopitelně, v dnešní době je krajně obtížné si takovou situaci představit.
          Nicméně, poměrně nedávno tady byla Jugoslávie a tam se to řešilo postupně podle víceméně stejných principů.

  10. Z pozice toho drbana, který je tu od toho, aby si nechal na hlavu sypat bmby nebo padnul ve jménu vlasti, nárda Boha a čertví čeho mi jsou subtilní rozdíly mezi vyhlášení válkou deklarací a ultimátem poměrně ukradený.

    Když jde jednomu o kejhák, tak není na filosofování o subtilních rozdílech čas.

    • Je cítit ten rozdíl mezi teoretiky a prakiky. Politici a filosofové války by si to měli ozkoušet na bojišti. Jsem ořesvědčen, že by zařčali uvažovat jinak.
      ===
      Odjinud:
      Čím víc se derou do popředí exponenti LGBT+, tím víc je mi z nich na blití. S nedůvěrou se dívám na své známé a přrátele gaye i lesby a čekám, kdy se začnou projevovat pro mě nepřístojným způsobem. Zatím nic.
      Ono asi to „tvrdé jádro“ hnutí LGBT+ nebude příliš početné, Vypadá to, že 4% populace to rozhodně není. Ale těm 4% mohou hodně uškodit poté, co většina společnosti vzala tuhle úchylku na vědomí s tím, že se tak narodili a nemohou s tím nic dělat.
      Ano, JE to deviace, byť (zatím) v kotlince široce tolerovaná.

    • No, to si nemyslím.

      Ono kdyby se jednalo o válku (ve smyslu opravdové války) tak fůra těch konfliktů, které vedly USA nebo i třeba SSSR (v Afghanistánu) by se dala celkem snadno vyhrát během řádově dnů.

      Kolik desetimegatunových hlavic potřebuješ na to, abys kompletně zasklila Afghanistán nebo třeba Irák ?

      Průšvih USA (a kdysi SSSR) je v tom, že s problematickou zemí neválčí ve smyslu klasické „války“, ale pořád to okecávají, že jde víceméně o takovou policejní strkanici.

      To začalo už kdysi v Koreji a Vietnamu. Tehdejší vláda USA se bála použít v Koreji jaderné zbraně, protože „co by tomu řekli lidi“.
      Takže USA byly převálcovány, KLDR tu máme dodnes a lidi si na to ani nepamatují.
      Ve Vietnamu to bylo víceméně totéž, akorát bez jaderných zbraní, Spor se tehdy vedl o to, zda je takříkajíc „salonfahig“ zpopelnit i kus Laosu a dalších, protože tamtudy VietCong pašoval zbraně a vojáky.

      • Ale oni s těmi zeměmi přece vůbec neválčí. Oni tam podporují jedny proti druhým – občanská válka se to nazvá.
        Export svobody, demokracie a západní kultury. Svinstvo!
        ===
        Ve skuečnosti se ten konflikt velmocem výborně hodí jako polygon na testy nových zbraní – oběti jsou „tamní“ – vlastních je málo. V každém případě Vietnam a Afghánistán byl k tomu určený. Myslím že i jiné země, ale tam to nevím na 100 %
        A velmoci se přirozeně rozpínají a potřebují kolem sebe pro případ konfliktu (ale i infiltrace) „nárazníkové pásmo“.
        To je celý důvod anexe Krymu. Západ tam chtěl postavit námořní základnu. Tohle by dovolil jen stradegický packal.

  11. To Pavel Kořenský: Vy jste asi nebyl na vojně, že? [;>))
    „Kolik desetimegatunových hlavic potřebuješ na to, abys kompletně zasklila Afghanistán nebo třeba Irák?“ No v v Afghánistánu hodně, je to hornatá země, Spousty chráněných údolí, fanatický nepřítel, zvyklý na válku už stovky let. Jinde asi méně.
    Ale co by velmoc dělala s vypálenou, neobyatelnou zemí? Kdo potřebuje kus pouště? Navíc by ji to velmi vojensky oslabilo a bipolární (nyní tripolární) svět by se převážil v její neprospěch.

  12. „Kolik desetimegatunových hlavic potřebuješ na to, abys kompletně zasklila Afghanistán nebo třeba Irák ?“

    Nemám v úmyslu zasklívat ani afganistán ani irák ani kompletně ani částečně a tudíž je mi teoretická otázka, kolik desetmegatunových hlavic potřebuju, zcela u pozadí.
    Co mně momentálně zajímá je, kolik ořechů potřebuju na výrobu svatojánského likéru z litru vodky.

    • Teď promluvila normální ženská. Už bylo třeba! [;>D)

      Pokusím se na praktickou otázku odpovědět co nejpřesněji:
      Dostatek.

  13. (410.2.1) Export svobody, demokracie a západní kultury je kec pro domácí voliče. Prakticky jde o to, zkusit nějakou lumpárnu zarazit, nebo se o to alespoň pokusit. Nevím totiž o napadení nějakého celkem spořádaného a neagresivního státu západním státem. Vždycky to byl pokus pokrotit nějakou neplechu. Bohužel, kromě výsledků WW II málokdy úspěšný. Přidružené zájmy ovšem nevylučuji.
    Západ tam chtěl postavit námořní základnu. – opravdu, nebo to Rusové tvrdí?

    • na netu byly v této věci dokumenty Pentagonu, možná díky Assangeovi. Kdo chce, ten najde.

  14. „Prakticky jde o to, zkusit nějakou lumpárnu zarazit, nebo se o to alespoň pokusit. “

    Ale i to je kec pro domácí voliče. Ve skutečnosti jde o to obhájit něčí konkrétní zájmy. Co je „lumpárna“ je velmi relativní pojem.
    I Rusové v osmašedesátém tvrdili že tu chtěli zarazit kontrarevoluci, tedy z jejich hlediska „lumpárnu“.

  15. A těch ořechu na litr vodky má být dvacet. O váze cca 30 g kus. TAkže cca 60 deka.
    Rozhodně zajímavější počty a s pozitivnějším výsledkem, než úvahy, kolik desetimegatunovýchtunových hlavic potřebuju na likvidaci chudáků, co mi nikdy nic zlého neudělali, jen nějak překážejí něčím plánům nebo jsou jiného vyznání.

  16. Ad 413 – Opravdu. Roku 2017 končila smlouva o pronájmu přístavu a nová ukrajinská vláda už byla předběžně dohodnuta s Američany. Tohle je obecně známo a k dohledání všude možně na internetu.

  17. Pro PeSa: Ptal jste se tu, PeSi, jestli jsou povolene zakonem retezy na cernych pneumatikach.Jestli to prelozi do americtiny nejaky pilny svazak, bude z toho problemu nove ministerstvo, nebo aspon ti chudaci v Montane a jinych od studene, socialisticke Kanady nechranenych mistech, kde je furt snehu po prdel, budou muset kupovat pneumatiky bile. Jinak – satlava!

    • Nojo, hysterie je stejná jako kdysi s pionýrskými košilemi a šátky. Když si vzpomenu na tu sněhovou vánici na Prvního máje tak jsem měl tílko, svetr a až na něm bílou pionýrskou košili s rudým šátkem. Protože šlo o to nepokazit si „kádrový profil“. Já z toho ještě neměl rozum, ale dospělí ano. Někteří.
      A i to jsme přežili, aniž nás „dostali“. Takže před jakýmikoliv ideologiemi je nejlépe vylézt na sloupek u vrátek. Tam si vás nikdo nevšimne. A máte lepší rozhled.

  19. Dobré ráno vespolek,

    proč se likér z ořechů nazývá svatojánský 🙂 ? Vždyť na sv. Jana ořechy ještě nedozrávají… ?

    Ad lumpárny, imho jde většinou o to, že domácí „lumpové“ nechtějí snadno a levně vyprodat své zdroje ozbrojenému zájemci… nikdo se nehrne krotit „lumpárny“ do zemí bez surovin či aspoň strategického významu, že.

    • Jo, to je oblíbená verze, ale v praxi moc nefunguje.

  20. Matzurko, do svatojánského likéru patří nezralé. zelené ořechy – proto se sklízejí od sv. Jana. Doba sběru končí sv. Annou, tedy koncem července. Svatá Anna, chladna z rána.

  21. Dobré ráno. U nás všichni zdrávi a v pořádku. Jen budu muset dokončit obkopání domu. Do sklepa se při těchto deštích dostane trochu vlhkosti.
    V noci ze čtvrtka na pátek nám lítal nad hlavou policejní vrtulník, ale nikde ani zmínka koho hledali. Možná zde?
    https://www.policie.cz/clanek/kriminaliste-objasnili-pripad-kradeze.aspx

    Za Svobodné jsem rád, že se připojili k podpoře Orbána.
    https://echo24.cz/a/SJvbK/ceske-europoslance-rozdelil-postoj-k-madarskemu-zakonu-zastupci-ano-hlasovali-proti-orbanovi

    • Problém je v tom, že Svobodní nevyhrají volby. ANO možná ano. Prostě Kotlinka je Kotlinka. „Bližší košile než kabát!“, „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše!“ atd.

  22. Dobré zas ráno… 2 Petr Kunetka ad 405 – to je věru hezké… Už se těším, jak to bude komentovat kamarád, co měl týden čtyřicítky horečky (převoz do špitálu odmítnul s tím, že jasnovidcům nevěří ani dobrý den) – že by to měl za půl roku absolvovat znovu… No, v našem věku nejsou čtyřicítky horečky žádná prdel… Dost se bojím, aby na to nezakukal…
    Jeho argument byl kouzelný – nechám se naočkovat a budu moci volně cestovat… Něco jako osvědčení o árijském původu…
    Mám obavu, že v penálu se zas tak volně necestuje… A celé osvědčení mu bude na 4 věci…

  23. … že už jasnovicům nevěří … Mělo být..

    • To PeS [422]: I na ten protektorát je možno nahlížet tak, že árijský původ je opakem židovské hvězdy. Bonus / Mallus. Jinak se na věc koukal Germán, jinak Žid. A to ani jeden z nich nemusel být tak úplně čistokrevný.

  26. Dobrý krásný slunný den
    Aero – s těma válkama co by západní státy nikdy nevedly …
    Ještě že nejsme západní stát. Z Afghanistánu sice budeme stáhnuti ale v další podělané francouzské kolonii Mali jsme stále až po uši …

    • I Srbove jsou jiste radi, ze skoncila nase humanitarni pomoc… Policejni akci v Iraku bych neuvadel, to bylo urcite na zadost obyvatel – mozna i zvaci dopis by se nasel…

      Pripomina mi to holubici povahu Slovanu, pred kterou prchali valkou otuyene germanske kmeny a pri vyprave Fridricha Barbarossy se mesta, oblehane slovany nadsene vzdavaly Fridrichovy s jedinou podminkou, aby Slovany neposutel dovnitr…

      Kazdopadne, ze mne se stal dnes otrok systemu… Zridil jsem si datovou schranku. Maly, zly kompromis…

      • S tou schránkou – jdeš dobrodružství vstříc? Já počkám až nám jí napálí sami. Třeba skrze e-identitu.

        • Buzerace pro ty z nas, co stale pouzivali papir stale rostou…

  27. Pekny clanek na psovi o upadku zajmu o CNN… Ale stejne je pozde.

      • I kdyz to slovo chybi je trochu diskutabilni… Na jednu stranu je smutno, ze se ani nesnazi lhat trochu verohodne a poradne, na druhou stranu…

  28. 427 Petře
    pamatuji si živě čečenské války. To jsem se zrovna pohyboval po Rusku. Projekty třeba v Machačkale atd, kousek. A tak jsem viděl a slyšel co se děje. Potom jsem přijel domů na skok a pustil jsem si CNN a ČT.
    Sim-sala-bim – a ocitl jsem se rázem v jiném světě 🙂

  29. (426) To je skimici kočkování, ne válka, v Mali.

  30. Dobré poledne.

    Ořechy na likér naloženy, v hrnci se pomalu vaří polívka, v kastrolu se dusí karbonáda. Dopíjíme jako aperitiv pivo, co se nevešlo do omáčky. Je hezky, teplo, ale ne vedro.

    Můj táta v takových chvílích vždycky říkával, že takhle je ten socialismus docela snesitelnej.

  31. To StK :
    Pisete nahore:“Nojo, hysterie je stejná jako kdysi s pionýrskými košilemi a šátky. Když si vzpomenu na tu sněhovou vánici na Prvního máje tak jsem měl tílko, svetr a až na něm bílou pionýrskou košili s rudým šátkem. Protože šlo o to nepokazit si „kádrový profil“. Já z toho ještě neměl rozum, ale dospělí ano. Někteří.
    A i to jsme přežili, aniž nás „dostali“. Takže před jakýmikoliv ideologiemi je nejlépe vylézt na sloupek u vrátek. Tam si vás nikdo nevšimne. A máte lepší rozhled.“

    O tom to vsecko bylo, v nekterych pripadech stale je. Vylezt na sloupek a byt „nad tim“ je u mne stejne, jako strcit hlavu do pisku a pockat.Kadrovy profil nebo neprofil, ja se mohu pochlubit , ze jsem v Pionyru nikdy nebyl. To neni o mne. Je to o mych rodicich. Nikdy by je nenapadlo lezt na nejaky sloupek a „byt nad tim“, o strkani hlavy do pisku ani nemluve. A taky to prezili.

    • Není to to samé jako pštrosí taktika. Vidím!
      Ale jsem moc starý na to, abych se nechal strhnout na tu nebo onu stranu. Možná souhlasím, možná částečně nebo vůbec – ale můj „podpis krví“ nemá nikdo.
      Navíc – když časem zjistíte, že věci si běží svým směrem, který jste nepředpokládal – co potom? Koho opustit? Sebe nebo svou víru?
      Ten sloupek je jistý druh svobody. Vnitřní svobody upozorňuji!

    • Lézt na sloupek nebo odlézt za móře? Let´s find a difference.

      • Na sloupku je nepříjemně když je jeden želva. Motáš nohama ale nehneš se.

      • Inu, diference muze byt v tom, ze za morem si jeden mohl poustet hubu (aspon donedavna) na spacir a hlasit se na tu, ci tu stranu. Mel taky vyhodu, ze svym detem nemusel uvazovat ani pionyrske, ani jine satky na krk, aby si zachoval a uchranil kadrovy profil. Ze stejneho duvodu nemusel nikde demonstrovat oddanost tomu, kdo je zrovna u kormidla.

        Ta varianta vylezeni na sloupek ma pro jineho taky sve vyhody. To, ze ten sloupek ochci kdejaky okolojdouci pes je jako nepodstatny fakt s moudrym usmevem ignorovano. Pohled na tise kvokajici slepice pod sebou musi davat na sloupku sedicimu notny pocit sebeuspokojeni. Ani fakt, ze ty slepice krome kvokani krok za krokem na ten dvorek serou neni taky duvodem, aby si pozorovatel prestal poklepavat na sve rameno v sebeobdivu, jak na to vyzral, ze on na svem sloupku je uchranen nebezpeci, ze by do nektereho z tech hoven mohl slapnout. Je nad tim.

        • „za morem si jeden mohl poustet hubu (aspon donedavna) na spacir a hlasit se na tu, ci tu stranu. “

          A co když se jeden nechce hlásit k žádné straně a nemá potřebu si pouštět hubu na špacír?

        • Ostaně ve skutečně svobodné společosti má člověk právo i na svobodné rozhodnutí, že bude sedět na sloupku, aniž by byl za to souzen nebo popotahován.

          • Mate, maYdo, pravdu. Kdyz ma ale pozorovatel ze sloupku trpelivost bez aspon hlasiteho mnouknuti preckat Gottvalda, Zapotockeho, Novotneho, Svobodu, Husaka, Havla, Klause a ted preckava, s moudrym usmevem ve fousech Zemana, tomu rikam opravdu „byt nad veci“.

          • Sloupek bývá u dveří v plotě. Plot bývá na hranici svého pozemku. Kocour sedící na sloupku zjevně zasahuje do prostoru veřejného (k sousedovi bych neměl dveře). Po veřejné komunikaci chodí různě naložené entity. Dokážu si představit, že pokud chodím každý den okolo sloupku z kterého do komunikace trčí tlamka zpruzelého kocoura, jednoho dne (třeba když jsem se říznul při holení anebo byla ŽD protivná) se něco zlomí … 🙂

          • PM, ale většina z nás opravdu nemohla za to, že minulost byla jaká byla…
            Většina lidí se snažila nějak přežít, ale neublížit a hledali nějaký rozumný kompromis.
            Spousta těch, kdo ublížili jako mladý komunisti se dnes těší úctě jako zasloužilí disidenti a těm ostatním, co se nepostavili na žádnou stranu, vyčítají, že ten komunismus podporovali.

            Jenže ono to podstavit se na jednu či druhou stranu tady, pokud to chcete brát tak černobíle,v podstatě znamenalo vybrat si mezi těmi komunisty, co to v šedesátém osmém vyhráli a těmi, co to prohráli.

  32. 420 maYda
    Ořechovka!!! Jednou jsem se toho u tetičky jako mladík napil. Kdo se jednou napije, do smrti nezapomene.
    maYdo, mám to nějak spojené s divoce modulovaným účesem a černým kocourem na rameni.
    Kocoura sháníš?

  33. jo maYdo,
    pomalu se vaří polívka – máš skoro jednu hodinu, plamen trochu okuř nebo budete obědvat večer

    • Celej život obědváváme kolem třetí. Po zkoušce se muselo napřed nakoupit a uvařit,. A v důchodu to přetrvává i když třeba pracuji z domu jako dneska.
      ===
      Mám už naškrábané brambory. Oběd může být tak za 3/4 hodiny.
      Vařené brambory z podhůří Jeseníků, zcela zasyopané zlatavou cibulkou osmaženou na domácím špeku. Kyška bohužel jen „tovární“.
      A už dost, nebo budu považován za trolla.

  34. Polívka je hotová, jen čekáme, až se dopečou brambory. Obědvat budeme poněkud později a co má bejt?
    Celý mládí jsme si poslouchali, co si kdo pomyslí, že se nestíhá oběd ve dvanáct.

  35. Kocoura nesháním. Skutečná profesionálka, vědomá si svých kvalit nemá zapotřebí s zviditelňovat pomocí primitivních atributů. 😀

    Chceš ochutnat? Kolem vánoc bude likér správně uleželý.

    • Ořechový likér? Never more 🙂
      Přemýšlím, jestli si nemám třikrát odplivnout preventivně 🙂
      Jednou jsem ochutnal v Koryčanech (Bohem zapomenutá ves kousek od Kyjeva) likér švestkový. Prý švestky napřed vypálili a pak vzali další švestky a nechali to v tom máčet, čímž se to naředilo, kompot pak přecedili a humus podávali.
      Moraváci no. Ti by se bez švestky a uzenýho nepřežili.

  36. Mladej včera s partou kámošů slavil dodatečně osmnáctiny. Už když vyrazil s dvěma láhvemi vodky, lehce jsem jej litoval. No, dopadlo to klasicky, poblili se všichni, junior trefil domů sice po svejch, ale s dopomocí, sousedův junior dopadl hůř, toho prý domů odnesli. Jsem zvědavej, co se od rodičů ostatních účastníků doslechnu v hospodě.

  37. Foundry
    to je výhoda mládí. Když přebereš a věci smícháš, prostě se pobleješ a dál funguješ.

  38. Když odplivnout, tak jedině třikrát dozadu přes levý rameno, skimici, jinak to neplatí 😀

    Švestkový likér neznám, ale pila jsem slivovici, ve které se máčely sušené švestky, tak 2-3 na litrovou lahev a nebylo to špatný.

  39. 423.1 STK, čistokrevný…. na tom tak nesešlo. Důležité bylo lejstro. Certifikát. Jako nyní v covidové době. Ve všech takových případech jsi to na co máš lejstro.

  40. Jo, to je ten krásnej věk, kdy člověk nemusí uvažvat, jetsli mu to pití stojí za tu kocovinu druhej den.

  41. Lejstro, držet hubu a krok. Ta doba je dávno za námi.
    Průša mini+. Postupně si vybavuji dílničku.

    • Gratuluji 🙂
      Vždycky jsem si to chtěl pořídit, ale nikdy jsem nepřišel na to k čemu bych to mohl potřebovat, takže furt nic.

    • Přípravek do výroby, na který potřebuji velká ložiska. 150mm vnitřní průměr. Naše vlastní by byla drahá a těžká. Nestavím těžební plošinu. Sestavím pár iterací přípravku doma, pak zkusím ukecat lidi z výroby, že to má smysl.

  43. Dano nekoukáte na Wimbledon po obědě?
    Plíšková prohrála první set, druhý v tiebreaku vybojovala ale teď do toho zase bohužel ve třetím setu mlátí jak kdyby klepala koberce

  44. No jo, Ta australská indiánka Barty byla lepší. Trpělivá v dlouhých výměnách. Ale Plíšková hrála taky dobře a dostat se do finále Wimbledonu je úspěch!
    6:3
    6:7
    6:3

    • Pliskova hrala vyborne! Mlatit do toho musela, protoze Ta Ash promeni kazdy papirak od souperky ve vlastni bod. Ja jsem jen poprve videl, ze Pliskova skutecne bojovala az do konce. Ze ji ukapla slzicka mne ji, jako fandovi tenisu, priblizilo. Skvele finale!

      • Ano, Ash vyhrála všechny delší výměny. Jako stroj. Karolína naopak bodovala když útočila. Ale jak říkáš – vůbec toho času u televize nelituji.

  45. Přemístěni na dva týdny do Ostrolovského Újezdu. Bazén, grill a tak.

  46. Vážení přátelé
    ke klientovi (komukoliv) je nejjednodušší se přiblížit tak, že s ním sdílíte určité stavy mysli. Kvůli tomu sleduji třeba fotbal, protože spousta lidí má ráda fotbal a jeden musí být orientován a umět o tom mluvit. Už se mi také stalo, že jsem se setkal s profesionály, kteří si své znalosti o fotbalu obstarávali ze stejných důvodů a až po letech jsme si to řekli 🙂
    Teď jsou ty BLM a gendery. O BLM mluvit umím, nakonec tu máme cikány přes půl tisíciletí. Gender je složitější. Názvosloví se rozkošatilo tak, že je složité se v tom orientovat. O to složitější je se „zapojit“. Tedy zařadit se.
    Nejde už říkat já na to peču, já jsem normální. Tím dehonestuješ ostatní, anžto je posuneš do posice „nenormální“ a nastane vřeštění, disputace a kšeft je fuč.

    Dnes jsem dostal nápad – v těchto případech o sobě budu tvrdit, že jsem CISSEXUÁL.
    To zní dobře ne? Nikoho to neurazí, málokdo ví co to znamená a já budu jeden z nich. Nebudou se bát ode mne něco menšího koupit 🙂

    • Nebo Cisgender. To je vlastně definice toho, kdo se cítí v souladu se svým pindíkem nebo kačenkou 🙂

      • Trans – něco přes (řeku atd) * daleko
        Cis – něco na tomto břehu. Blízko.

        • Konfigurace cis a trans (prostorové uspořádání molekul) je v org. chemii důležitý údaj.

    • Skimici, ty jsi si se mnou pred chvili prima, informovane, povidal o tenise. Mam tomu rozumet tak, ze se mne budes snazit neco prodat?

  47. Cissexuál, potomek otroků, i uprchlých otroků. Podle mého národa (rasy) vzniklo pojmenování otrok (slave, Sklave). Jestli se tak dnes pojmenovávají nějací dovezení Afroameričané, jedná se o kulturní apropriaci (vykořisťování).
    Samozřejmě jsem starosvětský liberál prosazující moderní myšlenky zrušení otroctví, nevolnictví, šlechty.

  48. Někde jsem četl, že Slovani jsou tak nazýváni protože uměli srozumitelně mluvit. Slovo. Slovani.
    Germáni mluvit srozumitelně neuměli. Byli tedy němí. Němci.

  50. Tak já jsem si zavařila. Za chvíli vyrážím na místní oddělení PČR sepsat protokol – trestní oznámení. Dnes odpoledne jsem přistihla v domě, v garáži, cizího chlapa. Tvrdil, že hledá práci. Ale přitom musel projít kolem Standy, který byl na zahradě. Takže když jsem ho nachytala, lekl se víc než já. Když odešel, zrovna na ulici zastavili měšťáci, tak jsme jim o tom řekli, kdyby někde něco..No a ti neměli nic lepšího na práci, než to předat státním.
    Tak já fičím.

Komentáře nejsou povoleny.