Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
Aero ,
část Isiláků v Sýrii USA převzaly do služeb 🙂
Proste, Kosovo bylo horsi, nez zlocin. Byla to chyba…
A podporovat jakékoli vzbouřené mohamedány v evropě je zločin
(1150) To nebyla nějaká velmoc, to byl prakticky celý Západ. Ať vzpomínám,jak vzpomínám, nepamatuji si, že by někdo navrhoval nějaké jiné možné řešení. My zde máme výhodu: Nemusíme nějaký problém řešit. Jsou ovšem jiní, kteří musí. Pak možná udělají i chybu.
petře, vím jak to s Jugoslávií bylo od příbuzných, kteří si to prožili za 2.sv. války tak za konfliktu v 90 letech. O rozpad státu se zevnitř zasloužili nejvíceč bělehradští komunisté, chorvatští nacionalisté a opravdu potlačované muslimské menšiny. Zvenku pak zejména Německo.Jugosláviský systém po Titově smrti spěl k neudržitelnosti. Amerika do toho vstoupila přes NATO až v době, když se Jugoslávie nadala zachránit. Clinton nadělal stejné chyby jako později Obama, když se přidal na stranu francouzkého rozvrácení Libye.
Kosováci bojovali za svoji svobodu (a náboženství), aspoň některým je to tu jasné.
Ale za co bojují ti hnusní Katalánci? Zašlapat je do země!
[1148] Jak drhne? Islám; Svědkové Jehovovi; Lidožravci; Komunisti; Zelení; Eurohujeři…
Ono je to s tou svobodou a odpovědností moc pěkné. Certim sunt denique fines. Tolerance k netoleranci je debilita.
Západ se neměl do Kosova míchat. A už vůbec ne na straně organizace, kterou až do Kosovské operace uznávalo jako organizaci teroristickou.
(1157) A Svobodní snad tvrdí, že má být tolerance k netoleranci? Pokud se někdo začne chovat netolerantně (protože to je problém, ne čemu věří nebo nevěří) má být sofort umravněn, proti tomu Svobodní nijak nejsou, spíš pro.
Takže to lepší elegantnější řešení ohledně Krymu se prostě nedovím. Mělo být, ale je nepopsatelné ? Tajné ?
Dusane, mi pribuzni tam meli rodinne pratele a taktez neco vim (navic, zrovna ted vedle mne sedi na projektu kluk z Bosny…).
Pravdou je, ze napeti zacalo rust v 80. letech (a je na zajimavou diskusi, proc se vicemene neprojevovalo predtim). Rozrezane gumy na parkovistich a tento druh veci. Nahla explose nasili byla trochu prekvapiva, ale dejme tomu, balkan (v Rumunsku take, minus separatismus).
Cela ta chyba byla v naprosto nestastnem vstupu US na jedne ze stran… A naprosto arbitrarnim rozhodnuti o tom, kdo jsou hodni a spatni hosi. A aby to bylo jeste horsi, zrovna v oblasti, ktera je propojena s Ruskem uz asi 120 let (a samozrejme na ukor te strany, ktera byla s Ruskem nejbliz).
Dokazi pochopit vsechny uvahy, proc to tak bylo nutne, ale faktem je, ze se „zlomilo kouzlo“. A neprilis elegantne, rozbombardovat a nakreslit hranice proste neni prilis elegantni.
NoName,
nejelegantnější řešení by zcela určitě 🙂 , kdyby se Rusové vykašlali na krymské Rusy, a navíc z Krymu vojensky odešli, aby se tam mohlo nastěhovat nato.
Tím by mohlo kompenzovat své neustálé drze vojenské přibližování k hranicím NATO.
[1159] V teorii krásné, prakticky naprd. Vyjadřuji se k výrokům Macha v době kdy předsedoval a europoslancoval.
Petře,
když si to přebereš, tak fakticky všechny zásahy byly proti státům , které měly s Ruskem více méně přátelské vztahy.
Fakticky každá akce byla vedena snahou, zbavit rusko spřátelených vlád, a tak ho vytlačit a izolovat.
Celá Clintonova zahraniční politika byla jeden disaster za druhým. A ře by si Madla zaasloužila pokojíček v Sing Singu vedle Hillary o tom také zrovna nepochybuji. USA vstoupily do konfliktu jako partner NATO. ,,,Pamatuji jak teta v Karlovci vždycky říkala “ počkej až Tito zavře oči, to se tu budeme brodit v krvi po kolena. Nevíč, jaká jsme to verbež“., A to strejda zemřel v Titově koncentráku.
ČT 24 – živě. Okamura může být vystavován jako supermistr populismu.
„Celá Clintonova zahraniční politika byla jeden disaster za druhým“
Amen. Ve svetle CLintonovy zahranicni politiky byl Carter genius…
Dusane, zdravim! (A vsecky zdravim.)Vidim tu na bedne, ze se stale tu i onde kmitaji snehove lopaty. Lauerdale by the Sea ma 32C, polovicni ceny v hospodach od ctyr do sedmi.Halladine, docela mne ta zla, imperialni Amerika pasuje.
Dano,
a proč ne ? Vox populi, vox dei.
Mně je víc blivno když vidím tlamatého vysmátého Kalouska, jak podpírá knížete na té demošce proti Ondráčkovi… ještěže si neuvázal přes záda tibetskou vlajku.
Všimněte si toho, že vyučované i „oficiální“ dějiny jsou většinou podávány jako dějiny vládnoucích elit a privilegovaných. Jak žil faraon, jeho úředníci a kněží, ví každý. Kolik se toho učí, kdo ví jak žil prostý egypťan. Jak žil prostý poddaný v době Přemyslovců?
Tak i nynější události. Plebs, to znamená lidi jako my, je nezajímavý. Desetitisíce, statisícemiliony. Bezejmenných. To se týče i migrantů. Zdaleka ne teroristi. Lidí utíkajících ze sraček ve vidině lepšího. Ze sraček, které si tak úplně sami nezpůsobili. Ze sraček kteří způsobili nositelé demokracie a lidských práv. Bída z lidí lotry činí, vlky z lesů žene hlad… To je hlavní příčinou radikalizace. Nakonec tu politiku odsíráme všichni. My i oni. A jiní na tom vydělávají těžké prachy. A další ve vidině, že se dostanou nahoru, nás manipulují aby se vyšplhali po našich zádech. Podívějte se na mámy s dětmi v bombardovaných či okupovaných městech, terorizovaní zločinci podporovaných tou či onou stranou. Podívejte se do jejich nešťastných očí.
Někdo tamní poměry způsobil nebo k nim přinejmenším významně přispěl. My sice ne, ale přidali jsme se k němu. Sice pozdě, protože flám mezi tím skončil. Přišel čas platit. Spolu chyceni, spolu pověšeni…
PM,
možná bysis myslel něco jiného, kdybys žil v jiném místě.
A popravdě , spousta Evropanů nemá chuť zařvat kvůli tomu, že USA chtějí vládnout světu.
Před pár týdny jsem četl seznam jaderných cílů USA v ČŘ za studené války.
A byla to hrůza , asi bychom v případě války prostě přestali existovat.
Více méně je mi úplně fuk, jestli se vypařím po americké anebo ruské bombě.
Každopádně , vydávání Ruska za nějakého smrtelného nepřítele , který se chystá napadnout západ je nesmysl. Stát s pouhými 140 milióny obyvateli s mnohem menší vojenskou a ekonomickou silpou toho není schopen i kdyby měl sto chutí.
Myslím, že Putin není takovej blbec, aby se o něco takového pokoušel.
1152, 1155, Dušane, Petře, ano. Co se týče války v Jugoslávii a návaznost na druhou světovou válku a na předcházející historii, vím o tom od člověka nanejvýš informovaného.
Strašné ze všech stran. Oběti? Obyčejní lidé. Jako my.
Halladine, jako malé umíněné dítě. V Tachově na štábu za záclonkou byla tajná mapa postupu našeho pluku v rámci divize k Rýnu. (tedy, pokud by ten ruskej šrot vůbec dojel do Weidenuú, Zrovna minulý týden se Putin předváděl v televizi s animovaným útokem na Miami. haha.. Spojené státy nikdy nechtěly a nechtějí vládnout světu – pouze v něm existovat za rovných podmínek. Z Ruska dělají nepřítele debilní Demokrati ve snaze sejmout Trumpa. Ale národ jim tom moc nežere. Američané jsou si dobře vědomi, že Rusko není nepřítel, ale protivník. A mezi tím je sakra rozdíl.
1171 Halladine, jenže co jsou to ta USA? To jsou zájmové skupiny. Ne P.M. Ten je jen jako my všichni považován jen za kanonenfutr. P.M. je na jedné lodi s námi, se všemi, kteří chtějí prožít normální lidský, trochu slušný život. Kdekoli na světě.
Ještě že jen s animovaným. Ale kde to jen někdo nedávno mluvil o možnosti preventivního útoku malými zcela lidem nškodnými neukleárním zbraničkami?
Pane Neumanne, 🙂
To mi neříkáte žádnou novinku . My jsme na vojenské katedře cvičili útok motostřeleckého praporu na Rakousko.
Na můj nesmělej dotaz, že Rakousko je jaksi neutrální mi pplk. Giertl odpověděl
Žůrek, keď bude vojna , tak sa na nejakú neutralitu každý vyserie !
A každý ví, že v případě války by Varšavská smlouva útočila směrem na Západ.
Ovšem, v případě války, a do té se Sověti nikdy nepustili, i když byli mnohem, mnohem silnější, než je Rusko dnes.
Zavedení protiraketové obrany a zrušení smlouvy o tom svědčí o tom, že se USA snaží dosáhnout vojenské převahy , omezit odvetné ruskéútok, a tak udělat následky války pro USA snesitelné.
A tím USA umožnit začit válku.
Mimochodem – narazil jsem na názor, že Rusko samo o sobě Američanům zas tak moc nevadí. Ale vědí, že může nastat doba, kdy si USA s Čínou budou muset dost tvrdě vyříkat, kdože to bude vládnout světu, a dávali by přednost tomu, aby v té době už Rusko jako významný stát radši neexistovalo.
Schumacher,
PM, zcela jistě není na jedné lodi s Lybijci, Syřany, Iráčany atd.
Naštěstí zatím ani my.
Byl bych rád, aby to tak zůstalo.
Pane Neumanne, 1173, To je ono. Není to nepřítel, ale protivník.
S protivníkem se dá přetlačovat, kolíkovat území-ale koexistovat. S nepřítelem je to problém.
A jak sám píšete, marxizmus už řádí v amerických intelektuálních kruzích 50 let a projevil se i v zahraniční politice.
A na amerických bombardérech nebylo napsáno Clinton-Albright, ale USA.
Amerika je úžasná země individuálních příležitostí, iniciativy, svobody a tolerance. Na jedné straně.
Amerika je šílená země genderizmu, homosexualizmu, ekologizmu, preferování menšin, extrémní netolerance a celkové totální idiocie na straně druhé.
Posledních 20 let převažovala ta druhá verze. Se všemi důsledky.
Trump je pokus o návrat k té první Americe. Ale nevím, zda to ustojí.
Kdysi jsem četl názor nějakého Rusa, který reagoval na nevysílání Armstronga v TV slovy „myslí si, že když uvidím Armstronga na Měsíci, přestanu si vážit Gagarina a náš kosmický program ?“
Tady je to to samé. Nemít rád tu druhou Ameriku neznamená, že někdo nemá rád tu první.
1173 Dušane, nejen protivník, ale potenciální civilizační spojenec. „Amerikánskoje“ je pro Rusa velkou inspirací. Snem Rusa je být „Amerikáncem“. V tom dobrém. Je to cesta na dlouhou trať.Rusko a Rusové za sebou táhnou přetěžký náklad minulosti. A bohužel pravoslaví jako silnou součást národní kultury. Temné pravoslaví postrádající všeobecně vzdělávací snahy protestantismu ale i některých katolických řádů. Na rozdíl od horizontálního protestantismu silně pyramidální, nejen v podstatě antidemokratické, ale konzervující středověký byzantinský despotismus.
1178 NoName, podepisuju.
Doba je taková, žerozumný a poctivý člověk nemůže býtzarputilým obhájcem jedné strany.
Schumi,
ona i katolická církev je více méně vertikální mocenský systém. 🙂
Doporučuji pro dlouhé večery četbu Clancyho. Celý vývoj řady presidenta Ryana.
A kdo může dnes večer sledovat Nova Cinema, tak od 20:00.
NoName, s většinou se dá souhlasit, ale nelze se na Ameriku dívat prostřednictvím uřvaných mainstream medií a college campusů. Zejmína venkov je stále tou starou, individualistickou Amerikou. Pusťte si někdy nejsledovanějšího politického showmana – Rush Limbaugha. Každý den má na tisíci rozhlasových stanic tříhodinový program. Ne se vším se dá souhlasit, alůe je to osvěžující pohled z druhé strany.
PM potvrdí.
V některých dílech o Ryanovi existuje dobráckej dědeček – agent sovětské rozvědky 😀
Venkov není důležitej. Důležití jsou ti, co maj pod palcem zahraniční politiku a americké ozbrojené síly.
Ono nejde ani tak o uřvaná media, jako o uřvané politiky…..
A pak dost zavádějící řvaní hloupých ovcí, zblblých těmi politiky – a samozřejmě medii.
Ty bych nepodceňoval (alespoň ve zdejším prostředí), protože jde většinou (téměř zcela ,téměř !)o lidi s „titulama“ a to u jednodušších lidí zabírá (pan doktor, pan profesor přece v tývý říkal…).
A hup – shit hits a fun !
Tady se dohadují jeden kanonfutr s druhým kanonefutrem…..
1185-dívám se občas na Johna Oliviera na HBO-a žasnu. Ty „intelektuální“ konstrukce jsou prostě neuvěřitelné.
A jak jsem už psal mnohokrát, většinou se pohybuju v redneckově v Illinois poblíž hranic s Kentucky (hromada lidí dojíždí do fabriky z Kentucky). Je to maloměstská a farmářská Amerika v tom nejlepším slova smyslu, nechci napsat jako ze starých filmů, ale ano, jako z filmů …
Martine,
😀 😀 😀
Čekala jsem něco špionážního nebo těžké filosofično…. i když on to je zase žhavě aktuální film.
Ale i to, co běží právě teď, stojí za shlédnutí, ovšem kniha je samozřejmě kniha.
1187 – je to marný, je to marný, halladin to ví nejlíp.
Pane Neumanne,
jakej je americký venkov mě nezajímá. Nijak se mě nedotýká. Ti co dělaj zahraniční politiku ano.
Šimone, Amerika funduje jinak. Posledních 14 dní cpala media lidem do hlavy velmi optimistické předpovědi ohldeně primárek v Texasu. Demokrati podle medií se silnou podporou měli ukázat nástup jednotných protitrumpovských sil a naznačit jak dopadnou mezitermínové volby v listopadu. Ejhle, překvapení. Republikáni vyhráli rekordním počtem voličů. Jen obhajující Ted Cruz, dostal 1.2mil hlasů, zatímco všichni Demokraté dohromady 700k hlasů.NoName , PA kromě Philadelphie je totéž…
Mainstreamová idiocie je tak odtržená od reality, že to se mnou mlátí smíchy o zem. Poslední příklad : CBS točí pilotní příběh budoucího seriálu od něhož si slibuje sledovanost a pochopitelně komerční úspěch. Páteří příběhu je bílý tatínek, vdovec, jemuž bílý chicagský policajt zastřeli černého mažela. To bude větší sranda než v sedmdesátých letech bulharské špionážní filmy. A určitě to vydělá miliony dollarů.
Zrovna poslouchám Rushe jak si dělá srandu z reportérky CNN Samanthy Powers, která komentuje volby v Italii jako úspěch Putinovy rozvědky. A Rush ji neštří, jeho nejvlídnější hodnoce Samanthy je „debil“
1194
To nevědčí o bůhvíjakém rozumu amerického obecenstva, pokud na to budou lidi chodit.
Černého manžela????
Copak o to, možnosti korektní společnosti jsou ještě neomezenější, než bývaly v zemi, kde zítra znamenalo včera, ale jak se ten vdovec po černém manželovi stal navíc tatínkem? Já měla za to, že příroda na politickou korektnost to… však víte. 😉
Pro odlehčení od světové politiky.
Pěkně jsem si naběhl na netu.
Potřebuju náhradu za zadní dekl rádia prasklý v místě uchycení antény. Tuhé ložisko antény je stejnou specialitou jako tuhé panty notebooku. Se stejnými následky.
Výrobce za náhradní díly, pokud vůbec jsou k mání, jako že u nás nejsou, chce šílené peníze. Inu SONY. Na netu jsem našel nabídku nefunkčního rádia podle fotky se zachovalým deklem. Za cenu jen deklu. No nekupte to, nějaké náhradní díly navíc se hodí.
Došlo velmi zachovalé. Zadní dekl komplet s anténou jako nový. Výborně! Přední dekl dole po straně trošičku vyštípnutý. Nevadí, nepotřebuju.
Udělal jsem zásadní chybu. Místo abych to rozložil na prvočinitele a kanibalizoval, ze zvědavosti co tomu krámu je, založil baterky. To jsem neměl. Všechno funguje jak má.
Teď potřebuju nejen zadní dekl ke starému rádiu ale navíc přední dekl k novému.
Pak někomu důvěřujte…
A NoName se zdrží pošklebování, jo ?!?
Ach ty zákruty halladinova myšlení
„Mně je víc blivno když vidím tlamatého vysmátého Kalouska, jak podpírá knížete na té demošce proti Ondráčkovi… “
No a proč se knížepán nedostavil proti Ondráčkovi hlasovat? Došmaťchat se na do parlamentu je snad méně namáhavé, než šmaťchat po václaváku.