Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. Mi se docela líbili Žraloci a malé ryby od Wofganga Ott. Německá marína…

    Autor líčí beznadějnou situaci německých námořníků, kteří za druhé světové války dříve či později museli obětovat životy válečnému dobrodružství v Atlantiku. Soustřeďuje pozornost na posádku lodi Albatros, jedné z pěti atlantických minolovek, a sugestivně popisuje jejich psychické problémy v extrémně těžkých podmínkách. Hrdinou je mladý námořník, který se po výcviku dostal k námořnictvu a jako člen posádky Albatrosu zjitřeně prožívá všechny hrůzy bojů i krátké chvíle odpočinku při návratu na pevninu. Je svědkem zničení flotily, sám je těžce zraněn a po uzdravení přechází k ponorkové flotile určené k ničení spojeneckých konvojů, s malou nadějí na přežití

    Pokud by měl někdo zájem, může si stáhnout v mobi.

    http://www41.zippyshare.com/v/Paqo6NbF/file.html

  2. Autor sám byl za války v německém válečném námořnictvu, a kniha má v sobě spoustu jeho autobiografie.

  3. Docela by mne zajímalo, zda slovenští „aktivisté“ ví, s čím si zahrávají. Věřím tomu, že pocit z náměstí je silný, ale jenom SNS a Kotleba mají dohromady skoro 20%. A minimálně část z nich se nezakecá, když bude potřeba.

  5. NoName,
    no je fascinující, jak ti, co se zaštiťují demokracií:
    a) odmítají přímou demokracii a referenda (neboť Okamura)
    b) nahánějí peticemi lidi do ulic (pořád jich je méně i než jejich voličů….)

    A Němcová s dalšími Melody Boys na protest opustili sál během inauguračního proslovu demorkaticky zvoleného prezidenta. No, když ho nemusí, tak tam ani nemuseli chodit, ale to by asi bylo nedostatečné zviditelnění (radějí nezmiňuji, že odcházet během něčího rposlovu je dost nevychované).

    Aktivisti se možná budou divit…. revouce požírá své děti. N’est-ce pas?

  6. Kruciš,
    za překlepy se omlouvám, nějak mne to všechno namíchlo.

  7. 1301 – Prima knizka.Kolik takovych, ktere jsme pred sto lety ( tady bych mel mluvit v prvni osobe)s radosti louskali je kdesi v pameti davno, davno ulozeno. Kdyz je vsak nekdo pripomene, vyskoci razem ze suplicku k nasi radosti. Diky, Halladine!

    Je zajimave, ze ty knizky, ktere jsme preslabikovali jako decka jen jak jsme se naucili louskat pismenka, nebyly nikdy ulozeny na uplne dno supliku. Ladovi Bubaci a hastrmani, Princ Bajaja, potom Tarzan a Maugli, Robinson Crusoe, ci Erbenova Kytice,(Z te jseem mival divoke sny.)jsou pred nami, jako bychom je cetli vcera.

  8. Hele – žeby ti šašci odpochodovali i z politiky a už u toho Černého vola zůstali nafurt – to asi nehrozí, což ?
    Nojo, co je dnes dokonalé že ano…..

  9. Mě fascinují ty snahy médií, vydávat se za něco nekrizitovatelného. Ony kritizují Zemana, nemohou čekat, že Zeman nebude kritizovat je. Něco jiného by bylo je zakazovat.
    No a kritice médií , zvláště těm, vlastněným Tunelářem Bakalou s dopomocí Bohouška,( ať už způsobenou úmyslně či z neschopnost)se vůbec nedivím. Včetně ČT.
    Vzpomeňme si na informování ČT při amerických prezidentských volbách.
    Naprosto jasně bylo vidět, že fandí Clintonové
    Jejich povinností je nestranně informovat, ne vyjadřovat své politické preference.

  12. Já na tu válečnickou literaturu moc nejsem, ale Kruté moře se mi líbilo hodně. A ještě Konvoj do Murmanska.

  14. maYdo,

    konvoj do Murmanska je výbornej,, i když mi místy trochu připomíná ruské válečné knihy, s jejich idealizací hrdinů.
    Ale tu hrůzu , kterou zažívali námořníci, ať uš vojenští nebo obchoního loďsta znázorňuje skvěle.

  17. Jeste jsem se zapomnel zminit o jedne, v mem zivote velice dulezite knizce. Nikdy jsem ji necetl; nicmene, poslechl jsem odkazu jejiho titulu: DALEKO OD MOSKVY.

  18. PM,
    nic se nemá přehánět 🙂

    Připadá mi, že jsem od ní docela daleko 🙂

  19. Tak Němcovou k odchodu postrčila křivá přísaha – prý všeho lidu! Takže všeholid se dočkal.
    Česká televize se vyznamenala (i když asi nechtěně, protože to jsou blbci jeden jako druhý). Po skončení přenosu z inaugurace udělala rozhovory s předními politiky, světe div se, byli to politici za TOP09 a STAN. Čímž zase nabili flintu Zemanovi – tak blbé nejsou ani děti v mateřské škole.

  20. MArtine – vzpomen Napoleona. Ac genialni taktik, od bitvy u Jeny se vykaslal na vytvareni genialni taktiky a uz jel jen na hrubou silu… A dojel na to, ze v soucte ji meli souperi vice…

  21. No odcházet nebylo dobré gesto. Už z důvodu úcty k instituci Presidenta ČR bez ohledu na to, že tuto instituci právě personifikuje dost zoufalá figura. Součástí profese politika je mimo jiné i to, že se musí setkávat i s lidmi, s nimiž by se normální slušný člověk raději nesetkal a kdyby setkal, rozhodně by je třeba nepozdravil.

    Na drouhou stranu, když jsem se podíval ze záznamu na ten „inaugurační projev“, musím bohužel konstatovat, že to nebylo nic jiného než hloupé tlachání zapšklého a evidentně již duševně i tělesně nemocného starce. Svým způsobem je mi Zemana snad i trochu líto.

  22. Tak jsem si poslechl projev Zemana, a nic hrozného jsem tam neslyšel.
    Ale řekl bych, že Zeman momentálně není v bůhvíjaké zdravotní kondici.

  23. Já tomu nerozumím, jaká křivá přísaha všeho lidu? Já jsem chtěla vědět, proč odcházeli, tak jsem teď ten projev sledovala. A jak mě to nebavilo, tak jsem zaznamenala Bakalu a pak už jen TOP 09, ale ne to mezi tím. Můžete mi to vysvětlit, prosím?.

  24. Tak obecně vzato by se president měl ve svých projevech (zejména tedy inauguračních) vyvarovat útoků na libovolná média či spřádat jakési teorie o trestné činnosti exaktně jmenovaných osob. Zejména tedy, pokud nepodal již dříve trestní oznámení na ty konkrétní osoby které jmenuje.

    Tak zoufalej nebyl ani Havel ke konci svého úřadu. 🙁

  25. Inkontinence kombinovaná s přežráním je zoufalá věc – nerozmazávejte to prosím…..

  26. Kristo,

    námitka Němcové neni úplně nelogická 😉
    Zeman očividně nehodlá pracovat v její prospěch, takže z toho důvodu nehodlá pracovat pro všeholid 😀

  27. Hlavní problém v ČR i SR je stejný – strany s volebními zisky v desítkách procent z nějakého podivného důvodu nechtějí předat vládu autentickým, systémovým demokratickým stranám se zisky 5.8% hlasů.

  28. Pane Kořenský,
    nějaké trestní podání již byla podána. Chystá se vyšetřovací komise na privatizaci OKD.
    A po nikom, tím spíš po Zemanovi, nelze chtít, aby se nechal neustále fackovat (tiskem) a přitom držel hubu.

  29. Jinak tedy o kvalitě projevu vypovídá krom jiného i to, že jej velmi opatrně zkritizoval dokonce i Babiš a kupodivu i představitel KSČ Dolejš. A jediným, kdo projev naopak pochválil byl Pitomio Okamura. 🙂

  30. halladine – tak pokud vím, to OKD prodala Bakalovi ještě Zemanova ČSSD a doprodala Sobotkova ČSSD. A za celé ty roky nebyl žádný trestný čin dokázán (ani za vlád ČSSD ani za vlád ODS nebo vlád úřednických). Pokud vím, nebyl Bakala dokonce ani obviněn, zadržen nebo tak něco.

    No a k tomu druhému – v normální demokracii bez přívlastků je naopak povinností úplně všech politiků nechat se fackovat tiskem či jiným médiem a držet při tom hubu. Případně, pokud je to fackování již neúnosné, odstoupit. Mám dokonce dojem, že v tomto smyslu padlo několik závazných soudních rozhodnutí nejvyšších soudů v mnoha různých demokratických zemích.

  31. Politik, zejména tedy vládnoucí politik, je v každé civilisované demokratické zemi pro média zcela legitimní a legální lovná zvěř. Když jsou na něj média extra hodná, dopřejí mu těch 100 dnů hájení na začátku.

    Je to součást takových těch vyvažovacích mechanismů, které v demokracii fungují, nebo by alespoň měly fungovat. Jinou páku na politiky občané nemají, pokud tedy nepočítáme pochodně a zemědělské nářadí.

  32. Neexistuje žádná povinnost nechat se fackovat touhle bandou prolhaných šmejdů, kteří si říkají novináři. S původní respektovanou profesi nemají nic společného.

  34. NoName – pak ale to zřízení, ve kterém žijeme, nelze ani při zamhouření obou očí nazvat demokracií. Můžeme to nazvat demokracií lidovou, demokracií východního typu nebo k tomu vymyslet ještě nějaké nové kreativní přívlastky, ale demokracie v pravém slova smyslu to nebude 🙂

    Pak pochopitelně záleží na tom, komu se to líbí a komu ne. Mně osobně se to nelíbí, dávám přednost demokracii bez přívlastků.

  35. A to, že média ustavičně preferují Top a Starosty , je prostě fakt a správné to není.

  36. 1334-ne. Tak jako hňup, který leze na chladící věž v Dukovanech není ochránce přírody, přestože se za něho prohlašuje, prolhaný aktivistický šmejd není novinář, přestože se žánru prohlašuje. A není to specifický český problém-viz štvanice na Trumpa. To není žurnalistika, ale stalking.

  37. BTW, to samé se teď děje na Slovensku. Ať je Fico, jaký chce, to, co si dovoluji média a „novináři“ ve vztahu k němu je stonásobně za hranou.
    Udělat opačným směrem desetinu z toho, ti samí „žurnalisté“ by se posrali rozhořčením.

  38. Pane Kořenský,

    jedna věc je zakazovat media , druhá věc je jejich kritika.
    Kritizovat může každý každého.Tisk Zemana , a pak opravdu nechápu proč se někdo rozčiluje , když je to i naopak.
    Zeman ty media ani nenechal zakázat, ani novináře zavřít.
    A o tom že většina novinářů fandí sluničkářům, vúbec nepochybuju.

  40. NoName,
    máte pravdu, ale tím, že si Fico nasadil do týmu nějakou mladou modelku či co co to je, udělal stejnou pitomost jako kdysi Paroubek.
    A za některé problémy si naběhl sám.
    Kdy\si si cosi podobného odskákal Willy Brant.
    Dosadil si do týmu někoho, koho neměl.

  41. Ať si klidně odskáče, ale projděte si články třeba na Sme a nebo Deníku N.
    Ty komentáře (třeba Havran), to je řádění psychopatů.

  42. NoName ,
    to já nepopírám , a plně souhlasím.
    Ale udělal chybu, která kritikům nahrála.

  43. Napadá mne vzpoura deprivantů. V přímém přenosu, bohužel.

  45. Mě by zajímalo, jestli někdo z těch odšedších byl LP 1997 v Rudolfinu, zdali tenkrát z onoho projevu odešel, případně proč ne.
    Mlaďasů jako Feri možno pak se ptát, zda by odešel atd. atp.

  46. Ale zdá se mi, že se docela dobře drží předseda sněmovnmy Vondráček, co říká je k věci a nechodí do konflktů.

  47. Honzo,

    dobrej postřeh. Asi myslíte „naše zem nevzkvétá“ :….

  48. Já bych řekl, že pokud médium ČT vyžaduje po prezidentovi, aby se nechal fackovat a nijak se k tomu nevyjadřoval, tak by se totéž občany placené médium nemělo vyjadřovat ku kritice z řad jiných médií. Že je Soukup poněkud svérázný moderatizátor, na věci nic nemění, on to dělá za své.

  50. Honzo – 1345 – tenkrát nikdo neodešel. Nejspíš proto, že Havel tehdy nebyl až takový zoufalec jako v dnešní době Zeman. Taky proto, že ten rudolfinský projev byl sice drsný, ale nebyl až tak daleko za hranou jako ten dnešní. No a v neposlední řadě měl Havel i tehdy něco jako zbytek morálního kreditu, který respektovali i ti, jimž byl z duše protivný.
    A pokud si dobře vzpomínám, Havel se tenkrát netrefoval do médií.

Komentáře nejsou povoleny.