Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
já se vrátím k 1325 – u toho pomalu spavě odcházejícího bych ten uvedený důvod (inkontinence) chápal, ale ti ostatní kvůli tomu přece nemuseli. 😉
halladine – 1338 – kritika médií je naprosto v pořádku. Běžný občan (jako třeba mi zde) může kritisovat média až do alelujá. Může dokonce použít médium jiné (třeba vlastní noviny nebo blog) aby kritisoval třeba ČT. Ale politik tohle v žádném případě dělat nesmí, pokud chceme hovořit o skutečné demokracii. Je to něco podobného jako třeba to, že politik nesmí kritisovat justici. Nebo to, že politik působící v moci výkonné (typicky ministr) nesmí kritisovat politiky v moci zákonodárné (poslance). Tyhle drobnosti bývají sepsány v Ústavách demokratických států nebo prostě dodržovány v těch demokratických zemích, které Ústavu nemají (typicky UK).
Pokud tyhle drobnosti někdo nechápe, pak není demokrat. Může se cítit demokratem lidovým, demokratem liberálním, demokratem východního typu nebo třeba monarchistou.
Ale demokrat fakt není. Vím o čem mluvím, já sám také demokrat nejsem 🙂
Problém je, že naše media nechtějí dělat to, co mají – objektivně informovat, ale pokoušejí se spoluvytvářet politiku.
Klidně z ústavy, kde je napsáno, že politik nesmí kritizovat média odcitujte, pane Kořenský. Stačí z jedné 😉
BTW, takhle vypadá davová psychóza.
13:03 Svoje znepokojenie v súvislosti so situáciou po vražde Kuciaka a jeho snúbenice vyjadrila aj Slovenská komora sestier a pôrodných asistentiek.
„Verejnosť postupne stráca dôveru v štátnu správu a svoje občianske postoje a názory prejavuje účasťou na organizovaných verejných zhromaždeniach,“ konštatovala komora sestier vo svojom stanovisku.
Čítajte viac: https://domov.sme.sk/c/20776202/online-minuta-po-minute-politicka-kriza-kuciak-vrazda-novinara-vlada-opozicia-kiska.html#ixzz59BctY54x
halladine – 1354 – zkoušíš to z jiné strany, ale takhle to fakt nefunguje. Média vždy spoluvytvářela politiku. Když se podíváš na archivní výtisky novin z první republiky nebo třeba z USA ve století 19. či kupříkladu na vídeňské listy z roku 1910, tak zjistíš, že média VŽDY spoluvytvářela politiku. Jediný rozdíl byl v tom, že ty vídeňské listy psaly to, co bylo vrchnosti milé, zatímco noviny za první republiky či v USA v 19. století tiskly většinou to, co bylo vrchnosti nemilé.
Něco jako objektivní informace zprostředkovaná kýmkoli jiným neexistuje. Ale to není vina médií.
Krom toho, v dnešní době existují médií stovky, tisíce, miliony a každý se může vybrat médium jeho srdci milé a mudrovat o tom, zda informuje pravdivě. Někdo si vybere Aeronet či Parlamentní listy, někdo ČT, někdo Financial Times, někdo Fox News a někdo třeba CNN nebo BBC. Já kupříkladu preferuji místní „Radotínský zpravodaj“ pokud se týká událostí místního významu a pak Financial Times, pokud se týká událostí jaksi globálnějšího charakteru. Pokud se chci dozvědět něco o dění v USA, podívám se na Fox News a na CNN a pravdu hledám přibližně uprostřed.
NoName – 1355 – no Ústavy úlohu médií nepopisují, to se v civilisovaném světě jaksi rozumí samo sebou. Normální člověk nepotřebuje zákony úplně na všechno.
1356 – situaci na Slovensku hodnotit nechci, protože slovenskou politickou situaci nijak nesleduji. Nicméně, pokud jsou Slováci nasraní (z libovolného důvodu) a komora porodních asistentek považuje za vhodné se k tomu vyjádřit prostým konstatováním o tom, že „veřejnost postupně ztrácí důvěru….“ tak se holt vyjádří. Třeba o tom kecali s maminkama před porodem nebo po něm, co já vím ?
A to, že o tomto kostatování informují média, je IMHO naprosto v pořádku.
1450 -bodejť by se Havel strefoval do media, když k němu byla povětšinou velmi servilní.
Proti kritice prezidenta nic nemám, souhlasím, že to k demokracii patří, ale to, co čtu často v mediích, nemá s kritikou nic společného. Kritika by měla být věcná a neměla by být vedena v osobní rovině. Emocionální výlevy a žlučovité texty, prozrazující, že pisatelem zmítají emoce při pouhém vyslovení jména kritizovaného a že si potřebuje schladit žáhu, nemají s kritikou moc společného.
Pletou se nám tady dvě věci, pane Kořenský.
Politik by neměl mít možnost ovlivňovat média ani justici(odvolávat, jmenovat, brát peníze atd. atd.).
Ale vyjadřovat se k činnosti jednoho nebo druhého, klidně i kriticky politik může. A taky to často dělá. Worldwide.
Slováci jsou nasraní přesně tak jak byli nasraní Češí v pondělí nebo kdy. 10 nebo 20 tisíc jich v součtu přišlo na 10 náměstí. 5 400 000 Slováků, resp. 10 500 000 Čechů nepřišlo.
A objevila by se tam i informace, že Komora asistentů početí se postavila za vládu?
Myslím, že media velmi často používají formulku: „Nehodicí se škrtni.“
maYdo – 1359 – ano, tak nějak kdysi hovořili soudruzi z ÚV KSČ (neber to osobně, jen konstatuji fakt).
Akorát tenkrát používali termín, že kritika by měla být především „konstruktivní“. 🙂
Nicméně existují média (a není jich málo), která jsou k presidentovi vstřícná a rozhodně nikoli žlučovitá. Z hlavy mně napadá TV Barrandov, Parlamentní Listy, Aeronet a tak.
Stačí si jen vybrat.
1361 – a media z toho udělala celonárodní protest.
Média dokážou vytvořit dojem, že celé Slovensko je proti Ficovi (ČR proti Babišovi, Zemanovi).
Minimálně ve druhém případě a třetím případě už máme důkaz, že tomu tak nebylo.
Co dělají soukromá média je jejich věc, Ale veřejnoprávní média platí i voliči Zemana, Babiše nebo Okamury. Podle toho by se měla i chovat. Mně osobně láska Moravce k Pospišilovi nijak nezajímá. Nicméně pokud Moravec potřebuje svoji náklonnost ke jmenovanému deklarovat, ať to dělá za svoje. Ne na obrazovce ČT.
Pane Kořenský,
jistě máte pravdu, nevyjádřil jsem se asi přesně. Jistě jsou listy, o kterých každý ví , za koho kopou.
Řeknu to tedy jinak.
Média mají inforemovat objektivně , a vedle toho mohou komentovat, jak to vidí ony.
A neměly by to míchat dohromady. Což dělají 🙂
Navíc si vybírají o čem informovat a co zamlčet.
U soukromých médií dejme tomu. Ale ne u veřejnoprávních médií. Ty si platí všichni občané od komoušů přes ODsáky k Ano.
A podle mě je zde na místě absolutně neutrální informování, ne aby voliči komunistů , socanů platili propsagaci starostů či TOP 09. A naopak.
NoName,
máte u mě pivo, napsal jste to dřív.
Ono novodobá nezávislost, třeba veřejnoprávních médií nebo národní banky je skutečně geniální koncept.
Vy nám povinně budete platit a my budeme dělat, co budeme chtít. Jsme nedotknutelní, nekritizovatelní, nevyměnitelní. Znehodnotíme vaše úspory, prodáme zlato národní banky… My můžeme všechno. Vy nás smíte respektovat.
halladine – 1366 – tak to je něco jiného. Otázka toho, zda by měla či neměla existovat veřejnoprávní média (placená z daní) je otázka na delší samostatnou diskusi a přiznám se, že já osobně v tomto smyslu vyhraněný a ucelený názor zatím nemám. Takzvanou „Stávku v ČT“ v roce 2000 jsem považoval za krajně pitomé počínání a dlouhodobě spíš tíhnu k názoru, že Supí hory by bylo nejlépe bombardovat něčím důrazným, klidně nukleární podstaty.
Na druhé straně mně poněkud mate, že celkem pohodové Švýcarsko si v referendu odhlasovalo zachování veřejnoprávních médií a zachování poplatků na jejich činnost.
Jinak s tou placenou propagací jakékoli strany je to zapeklité. V principu souhlasím a začal bych tím, že v rámci šetření peněz daňových poplatníků se škrtnou příspěvky ze státní kasy na činnost politických stran. Takové ty peníze za každého poslance či senátora a tak. A dále bych se přimlouval za zákon, který ustanoví to, že každá politická strana (bez vyjímky) má přidělený stejný vysílací čas, podobně jako v předvolebních spotech. A bez rozdílu toho, zda je o předsedovi partaje XYZ referováno v Televisních novinách, je hostem v nějakém diskusním pořadu nebo vystupuje v komediálním pořadu se smějícím se publikem. Všechny takové časy by se měly sčítat.
Pane Kořenský,
možná je to tím, že to ta švýcarská veřejnoprávní televize dělá dobře.
Pozoruju tady nějaké ujímání. Že jste se dneska dívali na televizi?
Zítra nebo kdy prezident podstoupí lidožroutský rituál lidožroutského nábožensví jehož vyznavači pojídají tělo svého boha a vyvolení i pijí jeho krev, klanění se korunované lebce vyrobeného „svatého“ což je specifický název „hrdiny katolické církve“, která je vyrábí na míru pro každý národ.
V jedenadvacátém století. Ty vole, to je fakt hustej nářez.
Nevím, kdo to je, ale zdá se, že se nezbláznili úplně všichni.
http://edochmelar.sk/hamujte-revolucionari-toto-nie-je-totalitarny-stat/
(Mám to ze stránek Mariána Greksu ze skupiny Demikát-toho znám ;-)).
Ostatně , stejně jako je různě schopný soustružník, lékař nebo podnikatel mmohou být různě schopné , nebo různě kvalitně pracující veřejnoprávní televize či rádia v různých zemích.
Ani bych to nekladl na problém, zda veřejnoprávní media ano či ne , ale spíš o to , aby ty televize či radia dělaly to, co dělat mají.
Tady to na mě spíš působí dojmem, že někdo se na základě určité volby politiky zmocní určité organizace , dělá si s ní co chce, naprosto bez kontroly , a když se objeví kritika tak řve o dušu, o pádu demokracie.
PAvle, sorry, ale tos teda poněkud přestřelil, i když se kryješ tvrzením, že to nemám brát osobně.
Pokud jde o kritiku, pro mně jsou jisté hranice, kdy kritika přestává být kritikou
Pokud jsou hranice překročeny, text přestávám vnímat jako výpověď o kritizovaném, ale jako výpověď o kritizujícím.
Pokud neumíš rozlišit mezi házením špíny a kritikou, je to Tvůj problém.
Pokud jde o Tebou uvedená media, nesleduju je a nebýt rozhořčených komentářů vás, antizemanovců, tak bych snad ani nevěděla, že existujou.
(1311) To víš že ne, Františku. Poctivý Mazáč. A ještě i Tragédie obrněnce, Na zrádných útesech a Znesvěcený ráj.
(1321) Jo Pavle, stejný dojem, alespoň z toho, co jsem při přípravě cmundy zaslechl.
(1352) Ano.
(1357) Ano, ale … Tehdy neměli „média veřejné služby“, která by z definice měla být nestranná. Jiná věc je, zda ta nestrannost je vůbec možná. On ten Zeman a jeho žvásty je dost „do nebe volající“. Své problémy s tím má i BBC, ač ne tak křiklavé jako zde.
(1359) Kritika by měla být věcná a neměla by být vedena v osobní rovině. Emocionální výlevy a žlučovité texty, prozrazující, že pisatelem zmítají emoce při pouhém vyslovení jména kritizovaného a že si potřebuje schladit žáhu, nemají s kritikou moc společného. Ano. Jestlipak to ví Zeman?
Ví. Proto se ozývá 🙂
Františku,
ta kniha je k mání za 77 Kč v bazaru. U toho odkazu. Napiš si tam
Nic z knih onoho autora jako ebooky nemám.
maYdo – 1374 – ale to je v pořádku. Ty jako občan můžeš mít nějaké hranice, kdy pro Tebe osobně kritika (jakákoli) přestává být kritikou a ve Tvých očích se stává házením špíny.
Ale politik vůbec žádné takové hranice mít nesmí a nesmí to dávat najevo. Za to není placen a po pravdě řečeno, kdyby nějaké takové hranice chtěl mít či dokonce je sám nastavovat, je to krajně nebezpečné a končí to koncentračními tábory, gulagy či v Jižní Americe eskadrami smrti nebo prostým vražděním novinářů.
Pokud by něco podobného bylo politikům dovoleno nebo pokud by pojali dojem, že jim to vůbec projde, tak je s demokracií ámen, protože kritika by přešla akorát tak do házení hrachu na stěnu nebo by byla umlčena totálně.
Podobně jako před rokem 1989 u nás, kdy byla povolena jen ta již zmíněná kritika konstruktivní (typicky takzvaná „komunální satira“ ve smyslu Šimka s Krampolem a jejich „na celý okres máme jenom dva asfaltéry. A to ještě jeden pije. A co dělá ten druhý ? Ten mu nalévá…“). A kdo zkusil kritiku opravdovou, byl buď zavřen nebo prohlášen za neosobu, neboť politikové to považovali (v dojemné shodě s částí dělnických kádrů) za kydání špíny.
Nevím jak komu, ale mně tyhle bývalé časy rozhodně nechybí a jsem řádově spokojenější v časech současných. Byť to sebou nese tu drobnou nepříjemnost spočívající v tom, že prohlášení „Miloš Zeman je stárnoucí vychlastaný kretén, který je už zcela mimo mísu“ může být pro některé jeho voliče poněkud nepříjemné, protože to sice sami taky v nitru cítí, ale mají pocit, že věřící svou osobní deitu kritisovat nesmí.
„Jestlipak to ví Zeman?“
Proč by to měl vědět zrovna Zeman?
Vědět by to měli především novináři, který ty kritiky píšou.
Pane Kořenský,
Vaše srovnání je absolutně nemístné. Nikdo ony novináře nezavírá , ani je zavřít nemůže a oni novináři to moc dobře vědí.
Děje se jen to, že novináři držkují na Zemana, a on jim to oplácí.
Eto vsjo.
(1378) Já se Pavle domnívám, že politik podobné emocionální výlevy a žlučovité text nemá a nemůže mít zakázané jakýmkoliv zákonem, že jediné, co mu to zapovídá, je obava ze ztráty preferencí ať už jemu, nebo jeho straně (pominu-li tak jednoduchou věc, jako tu prostou slušnost nebo vkus). Pokud to zde ztrátu preferencí neznamená, občas dokonce i zisk, nelze očekávat v čele státu jiného politika, než zemanoidního.
(1379) Že by se toho měl vystříhat, ale jinak, viz výše.
Ale nejde jen o Miloše Zemana, ono to co jsem psal platí opačným způsobem taky. Pokud kupříkladu Merkelová a další politikové v Německu chtějí censurovat média v tom smyslu, že nikdo nemůže napsat, že imigranti jsou obecně vzato ksindl, který se přišel akorát napást a v EU je víceméně nikdo (až na pár pomatenců) nechce, tak je to rovněž krajně pitomé a tito politici by se měli okamžitě pakovat do civilu.
To ale narážíš na problém, že kdyby si 3i přálo jen pár pomatenců, už by se Andělína a další dávno pakovali. Pokud přežili volby sice se ztrátami, ale ne tragickými, je pomatenců víc než jen pár.
No, PAvle, ono to prohlášení „Miloš Zeman je stárnoucí vychlastaný kretén, který je už zcela mimo mísu“ opravdu není nic pěkného ani duchaplného a věcná kritika je tomu na hony vzdálená.
Na to nemusím být volič Zemana, aby se mi to nelíbilo – nebo spíš, protože takový emoce zas mnou nezmítají – abych to přešla jako nezajímavý a poměrně profláklý blábol někoho, komu Zeman leží v žaludku.
Mimochodem, zeman stárne,což iovšen neí charakterová vada, protože stárneme všichni, ale vždycky byl chytrej a mazanej, žádnej kretén. To, že ho mnozí považují za kreténa, je pro něj strategickou výhodou, protože obvykle ho jeho odpůrci těýce podcení anaběhnou mu na vidle sami.
“ mají pocit, že věřící svou osobní deitu kritisovat nesmí“
No, ne každý volič je věřící, který k němu vzhlíží jako k bohovi. Řada lidí Zemana volila – teď i poprvé, protože prostě se jim přes všechny chyby jevil jako přijatelnější varianta místo Drahoše.
halladine – 1380 – nezavírá, zatím. Na Slovensku, v Rusku nebo ve Francii je sem tam zavraždí. U nás to myslím kdysi někdo z té Zemanovo party zkusil se Slonkovou, ale nějak to naštěstí nevyšlo.
Což ovšem nic nemění na tom, že novináři obecně mohou držkovat na libovolného politika (a přiznejme si, že Zeman je poměrně vděčný cíl díky tomu co dělá a co říká), ale v opačném gardu je to skutečně nepřípustné. Což IMHO platí třeba i pro Donalda Trumpa, jehož občasné trefování do médií také považuji za krajně nevhodné a hloupé a myslím si, že se mu to v delším horisontu vymstí.
maYdo – 1384 – no, k tomu lze dodat snad jen „QED“. 🙂
Je to marný…..šediváci útočí…..
(1379) Že by se toho měl vystříhat, ale jinak, viz výše.- já bych řekla, KArle, že Zeman tohle ví, ale prostě ho baví nasírat novináře. I když je pravda, že zrovna u inauguračního projevu si to mohl odpustit, tam takový věci nepatří.
i když teda většina novinářů si jeho občasné průplesky po pravdě řečeno zaslouží.
Hmm, tak už i ten bláznivý odborář Štěch se od Zemana opatrně distancuje, detailně zpovídán na stránkách tiskového odboru Kosteleckých uzenin:
https://zpravy.idnes.cz/rozhovor-predseda-senatu-stech-zeman-verejnopravni-ct-vlada-p5e-/domaci.aspx?c=A180308_181147_domaci_kop
aby nám ten Zeman nakonec nezůstal chudák sám jako kůl v plotě…
Pane Kořenský, ona taková vražda někoho pozičního je docela obvyklá. Myslím vražda vlastního člověka.
Kdysi jsem zachytil , že jakej si venezuelský opozičník se skrýval , a měl v plánu vyklepat prach z obuvi své a zmizet do USA.
No a pak jeho mangelku navštívila venezuelská rozvědka a dala jí nahrávku, ve které se kompadres onoho opozičníka domlouvali , že ho v té Emerice picnou, a hoděj to na venezuelské kontras.
No, milej opozičník to zvážil a radši se sám přihlásil na policii.
Zrovna tak dodnes nechápu, proč by Putin potřeboval oddělat Němcova, který byl v té době už úplně bezvýznamný.
A když si vzpomenu na Ukrajinu, ty snajpry . co na Majdanu stříleli jak demonstranty , tak poliše, taky to musel někdo zorganizovat a zaplatit.
Mimochodem, údajně úplně stejně začalo povstání i v Sýrii v roce 2011, kdy taky kdosi střílel jak do demonstrantů , tak do polišů a vojáků.
Nakonec, i Listopad začal nasráním obyvatelstzva, že byl zabit student Šmíd…
Obyčejná provokace za jistým cílem…
Přeberte si to jak chcete.
pardon, venezuelské socany
maYdo – 1388 – no zaplaťbůh, že ho baví nasírat jenom novináře, ti mají relativně málo tanků a vrtulníků.
Ani nechci domyslet, že by ho jako presidenta a vrchního velitele Armády ČR začalo bavit nasírat třeba Rakousko, Polsko nebo Slovensko. 🙂
Štěch se distancoval od Zemana už hodně dávno….
Na nasírání novinářů je fůra příčin, na nasírání jiných států nema Zeman důvod, takže to je nesmysl.
Hmm, ale z poněkud podstatnějšího soudku.
Donald Trump ten dekret o clech na ocel a hliník skutečně podepsal. To tedy opravdu nechápu, zejména když uvážím, že Kanada a Mexiko dostali vyjímku.
Jsem zvědavý, jak tohle EU vydejchá.
To jako myslíš, PAvle, že by nám Polsko nebo Rakousko vyhlásilo kvůli Zemanovým bonmotům válku? 😀
Od ledna jsou cla na pračky a solární panely.
Několikrát už nasral Slováky, Rakušany, Saúdy, takže záleží jen na tom, jak moc má zrovna opici nebo kocovinu.
Kanada a Mexiko dostali vyjímku.
Dočasně. Pokud nebudou souhllasit se změnou Nafty, padnou na ně cla taky.
Cistokrevne dada…..