Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
Pavle, tu býjimku podepsat musel neboť Mexiko a kanada jsou kryty zatím nereformovanou NAFTA. Pořád to považuji za bluff, jeho strukturu neznám a proto nechápu.
Navíc to není žádné překvapení. Na každém předvolebním shromáždění oí obchodním zadlužení Trump mluvil. Vždycky zdůrazňoval, že to není ani tak vinou těch zemí, ale americké vlády, která se nedokáže nekalým praktikám bránit. Ne obchodním zadlužení 566 miliard dollarů se Čína podílí 372.2 miliardami.Podle Trumpa a jeho poradců Navarra a Rosse, je to dáno hlabně politikou Pekinu – manipulací s měnou, ilegálními dotacem exportu, masovou krádeží intelektálního vlastnictví (porušování patentových práv) a laxními hospodářskými, pracovními a ekologickými zákony.
Osobně si myslím, že Trump žongluje s faktem, kterému říkám „siamská dvojčata“, import z Číny a Jižní Koreje do USA je tak velký, že by bez něj ekonomika těchto zemí rychle zkolabovala. Na základě této hrozby chce asi přinutit importéry k novým jednáním, tentokrát pro Ameriku výhodnějším.
Tak to jsem zvědavej, jak uspěje. Ono je takový jednání obvykle dost nadlouho.
Dušane, já ti nevím. Podle mého názoru nesmyslnost dovozních i jakýchkoli jiných cel dokázal a korektně vyargumentoval celkem přesvědčivě Frederic Bastiat již kolem poloviny 19. století.
A z čistě obchodního hlediska nevidím jediný důvod, proč by se měl třeba americký výrobce těžebních souprav, lodí nebo kupříkladu lokomotiv zajímat o to, jestli Čína nebo jiný dodavatel dosahuje svých nízkých cen pomocí státních subvencí, laxních ekologických či pracovních zákonů nebo masovou krádež čehokoli. Dokud jsou ochotni dodávat patřičně kvalitní ocel za co nejmenší množství papírků s obrázky presidentů, je to OK.
Pokud se to uměle nastaví tak, že se budou ty těžební soupravy, lodě nebo lokomotivy vyrábět z oceli, která bude o 25% dražší, budou ty výrobky o 25% dražší a někdo jiný si jich (zjednodušeně řečeno) koupí o 25% míň.
Ještě bych celkem tak nějak chápal snahu dosáhnout ve výrobě oceli a hliníku soběstačnost s ohledem na řekněme bezpečnostní politiku a tak. Není úplně prozíravé spoléhat na to, že ocel na výrobu zbraní nakoupíme od potencionálního nepřítele, na tom se asi shodnou všichni. Jenže nebylo by poněkud obratnější podpořit domácí výrobu oceli nějak jinak ? Třeba tím, že ocelárně vzniklé na území USA za peníze soukromých investorů z USA odpustíme na 10 let daně nebo tak něco ? To je sice také netržní, ale jeví se mi to jako poněkud praktičtější.
Martine TT ad 1319 – Tobě to nemusím říkat ale přesto …“přísahal na Ústavu…“
Ústava nikde nehovoří o tom, že se na ni má přísahat (to je nějaká zajímavá inovace bůh ví koho, aby Zeman mohl být osočován že na ni nepoložil prsty), ale zato je v ní DOSLOVNÝ text presidentského slibu.
A pokud se ho dovolávají, tak třeba to znamená, že všechen lid by měl stát za svým presidentem.
Což se ovšem nejdemokratičtějším z demokratů zřejmě příčí a odmítají uznat, že vyhrál demokratické volby…
Pavle ad Štěch v 1389 – i oko v hlavě může mít zelený zákal (z vysokého nitroočního tlaku 🙂 )který je nutno léčit a to neustále!
(Něco o tom vím! 🙂 )
Truimp zdůvodňoval rozhodnutí bezpečnostními riziky…ale stejně se mi to nějak do hlavy nechce vejít. Trochu více nastudují pro a cons a něco pak sepíšu.
Teď se čeká před Bílým domem na tiskovou konferenci kde Trump oznámí ochotu tlustého raketčíka sednout ke stolu s jihokorejcem a údajně po dobu jednání zastaví nukleární testy. Kdyby mu Trump neslíbil pár facek, tak k tomu zcela jistě nedošlo.
Tlustej raketzčík chce asi zýruky. Aby nedopadl jako Saddám, kterej zlikvidoval svoje rakety, načež k němu Amíci vpadli.
Severní korea je stále s USA ve válečném stavu.
Jako amater pozoruji reakci americkeho trhu. (Tam mam svoje uspory.) Kdyz president vysvetlil sve duvody pro tarify na ocel a hlinik, kdyz celou tuto komplikovanou zalezitost vysvetlil tak, ze budeme s kazdym partnerem jednat zvlast, podle dane situace, market nabral fofr nahoru. (Plus 95 behem pul hodiny Trumpova projevu.)Nezapomnel podotknout, ze mnozi z nasich „spojencu“ v NATO neplni sve zavazky prispivat do spolecne obrany, jak bylo slibeno a podepsano. Rekl, ze kdyz se veci nevylepsi, ti budou tercem zvysenych tarifu. Jako skvely obchodnik pouziva trumfu, ktere ma po ruce. Kanada a Mexiko dostaly ultimatum.
Pribylo mne a nejen mne, par sestek na konte. Nejsem sam. Navic, zjeb ze Severni Koreje zjistil, ze tentokrat narazil. Pristich sedm let Trumpova presidentstvi se mne jevi usmevnym. . .
1405
Tak zřejmě se Trump pokusí dokázat, že Bastiatova teorie je na houby, a nedivil bych se, kdyby se mu to podařilo.
Bude vyjednávat s každým zvlášť – to znamená rozděl a panuj. Když bude zvlášť vyjednávat ČR s USA – asi to nebude ausgerechnet rovnoprávné jednání.
Mimochodem – nějakou ocel prodáváme do USA i my.. i další státy EU. Vznikne přebytek, a něco se v Evropě bude muset zavřít…
Spojenci dávaj málo peněz na zvrojení – bezpochyby to znamená že nakupují málo emerických zbraní, a měli by toho kupovat víc.
Vyrovnaná obchodní bilance mezi jednotlivými zeměmi je poněkud nesmyslná věc.
Kupříkladu Čína někde devizy na dovoz surovin musí vzít – a dost pochybuju, že toho od ní třeba Saudové koupěj tolik, aby to stačilo třeba na zaplacení ropy..
Bude veselo, začnou obchodní války. Státy si začnou navzájem zvyšovat cla, a kde to skončí, Bůh ví…
Jen aby se Amíci nedivili, když se zbytek světa nasere, a přestane odebírat americké zboží, protože na ně uvalí clo, a EU se rozhodne, že se spojí a třeba ty zbraně si bude vyrábět sama.
Na druhé straně 🙂 -třeba se začnou Lewisky zase vyrábět v USA….
Dobré zas ráno… 2 martin ad 1319 – no když jsem se tu před časem zmínil, že Němcová je blbá kráva (omlouvám se tomu užitečnému zvířeti), bylo mi řečeno, že ne, když má ve Žďáru knihkupectví. No tak už nemá. A protože jí tam maj rádi jak osinu v prdeli, tak se dokonce odstěhovala. Inu, není nad osobní důvěrnou znalost…
No a jinak, při četbě komentářů si připomínám zákony prof. Parkinsona a jeho analýzu „nejcennějšího muže ve firmě“. Zatím to vychází…
Ekonomie je náboženství a halladin jeho bůh
Anil jsem si nemusel pouštět Radiožurnál, komentář k setkání Trumpa s Kimem převzán NYT a WP, kde tento positivní vývoj shazují s odkazem, že s tatíkem už jednal i Clinton a nic z toho nebylo. Nějak se ovšem zapomněli zmínit, že Clinton věnoval Severní Koreji 160 milionů dollarů na mírový rozvoj atomobé energeticky, zatímco Trump mu otevřeně a nediplomiticky slíbil, že dostane přes držku, Ejhle, co zafungovalo a kupodivu hodně rychle.
Nechval dne před večerem. IMHO to vyvolalo úsilí Jižní Koreje o klid na poloostrově.
Zaznamenali jste, že se už smí slavit MDŽ? Samozřejmě, že s vysvětlivkami, protože se nejedná o komunistický svátek ožralých papalášů, ale ušlechtilý svátek amerických dělnic.
Dobré dopolední vespolek,
Martine,
včera moje dcera přišla ze školy s rozpačitým úsměvem, v ruce růžičku a čokoládu. Od ruského spolužáka…. 😀
Mne manžel akorát pozval na pivo 😀
1419 – já na sebe musím prásknout, že nosím ženě květiny už odjakživa a nejenom k nějakému svátku. Teď už tolik neutratím, protože jsem skoro samozásobitel, ale ještě je zima a na zahradě poslední zbytky sněhu.
Mně se líbí ten časový posun (vývoj). Od 1990 k dnešku. MDŽ stejně jako Spartakiáda. Jen ten Masarykův Strahov se podařilo nevratně zlikvidovat.
Gentleman nepotřebuje MDŽ ani Valentýna, aby donesl kvítko nebo vzal manželku na večeři. 😉
1418 Zaznamenal, včetně toho, že už jsou mání i obligátní karafiáty. Což v kombinaci s belgickými pralinkami, které jsem koupil v ukrajinském onchodě, vystihuje dnešní dobu.
NoName,
asi tak 😉
Ale potěší i maličkost ve dnech v kalendáři znamenaných.
1405 Nebudou o 25% dražší.
Ovšem maličkost jako je neočekávané umytí nádobí nebo úklid bytu potěší ještě víc. 🙂
1424 – Schumi, buď velkorysý…
Já mám nošení kytek zakázáno. Naše kočky mají totiž na květiny v bytě velmi svérázný názor.
(1406) tak třeba to znamená, že všechen lid by měl stát za svým presidentem – ve všem? To by byl zázrak. Vypadalo by to jako zbořená „fronta na maso“? 😛
(1410) Saddám musel. Anžto vyvolal válku, prosral válku a byl rád, že je rád.
(1412) To se mu podařit nemůže. To dokázání. Může vyjednat lepší podmínky, to jo.
(1418) Ono se nesmělo?
(1427) Máš moderní EUrookna, kde nelze kytky dát mezi?
Dobré dopoledne,
„Ústava nikde nehovoří o tom, že se na ni má přísahat (to je nějaká zajímavá inovace bůh ví koho, aby Zeman mohl být osočován že na ni nepoložil prsty)“
no já mám dpojem, že ta úřísaha s rukou an ústavě bude nějaká havlí tradice. Ten si potrpěl na to, tyhle akce režírovat jako divadelní představení i na patetická gesta. Stejnej původ jako poněkud operetní uniformy. FAnfáry a šerpa.
Americký prezidenti přísahají na Bibli, pokud vím, tak my aspoň na ústavu. Stejně jako opičení se po tradici, pojmenovávat po prezidentech letiště.
Mimochodem, nepřísahal Havel po svém prvním zvolení na komunistickou ústavu? 😀
Schumi ad 1422- vidím, že jsi to pojal ryze západně: belgické pralinky, holandské karafiáty… a co francouzské víno? Bylo? 😉 😀 😀 😀
[1428] Ano, mezi okna kytky dát nelze. Nicméně zákaz se týká i květin řezaných, které se zpravidla mezi okna nedávají, byť to lze.
Jinak OT k oběma Koreám:
Mně se včera nejvíce líbila ta skupinka vzdělaných géniů, která ausgerechnet u sochy MASARYKA mávala prapory EU a vykřikovala „Ať žije kníže“.
Kam se na to hrabe jakýkoliv Zemanův projev!
Takovou absurditu nevymyslel ani Havel…
Mimochodem, Šumaváku, ta socha je taky z jistého úhlu poněkud choulostivá .-D
Aha, tak uz to mam!To nebyl Trump, kdo chytil pod krk toho tlusteho skreta ze Severni Koreje. To, ze prestal najednou svetu vyhrozovat je vysledkem „usili Jizni Koreje o klid na poloostrove“, jak jsem se docetl v # 1417. Bezvadny! Takze vlidne slovo najednou prineslo mir, pravdu a lasku!
(1434) Jihokorejci se snaží setrvale, neb jsou na ráně. To je konstanta.
No jo, asi je to jihokoreské úsilí blbost, Trump měl tlustého skřeta scelou jeho zemí vymazat z mapy (možná, že si by taky troufl na Husajna, ale tady bylo přece jen krapet riziko).
1419 Matzurko, to měl dodržet tradici a pozvat dceru na vodku s kyselou okurkou 🙂
2 quivis ad 1436 – neříká se vymazat z mapy. Správný termín je dovézt tam demokracii.
MaYdo – k dokonalosti měli tu sochu svrhnout a požadovat tam vztyčení modrého Mariánského sloupu s dvanácti hvězdičkami… 😀 😀 😀 😀
Pokud by vám přišel mail od Kocoura, že vás objímá, tak bacha, na nic neklikat, je to pokus o pishing !!
1437 – třeba pozval, Jirko. Matka taky nemusí všechno vědět 🙂
Šumaváku, asi by mně poněkud zaskočilo, že mně chce zrovna Kocour obejmout 🙂
což Tebe, ale mě!!! 😀
1440 …leda že by udělal coming out 😀
Phishing znám. Ale pishing je něco nového? Snaha počůrat skrz mail?
Je jasné, že objímající mail se snahou počůrat je podvrh.
Tak tím to je úplně jasné!
Prostě chvátala aby byla dole dřív, než se jí ta bota rozpadne !
https://www.tyden.cz/rubriky/sport/zoh-2018/ester-jela-zlatou-jizdu-s-prasklinou-prozradil-ledecky_470881.html
Schumi já se to snažil napsat diplomaticky!
Ale je jasné, že autor toho mailu se snaží příjemcům „pochcat nohy“! 😀 😀
PS.
Znáš tu poučku, že když už se ti něco nepovede, je to třeba vydávat za umělecký záměr…?
Sranda v přímém přenosu.
Bělobrádek vyčítá Babišovi, že řekl o Junckerovi, že chlastá a nechodí do práce 🙂
Pomalu začínám mít hluboké pochopení pro některé tradiční české zvyky, cum beišpíl defenestrace. 😀
Fico tvrdí, že kdosi navezl k úřadu vlády dlažební kostky.
Jinak – Polkud Babiš snad řekl, v úzkém kruhu vlády něco, co se všeobecně ví, , že Juncker chlastá, tak zmiňovat to veřejně v parlamentu je obyčejné donášení a udavačstvíve snaze zkomplikovat Babišovi ( a jistým způsobem i celé ČR ) pozici při jednání v Bruselu.