Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. 1430 Šumaváku, bylo. Chablis. Akorát že pil sám, protože jednak kontraindikace kvůli vertigu, druhak, že výrobky z nechmelové révy zcela výjimečně.

    1432 k Tobě do zapadlé lhoty se to nedostalo a asi nedostane. Ale ti žijící ve stolici, jezdící metrem si mohli všimnout plakátu zvoucího navýstavu o české škole. Na dobovém vyobrazení Masaryk, před ním se devotně hrbící zástupce nějakého zastupitelstva. Masarykova republika byla de facto pokračování RU monarchie v malém, s výjimkou monarchických pozitiv. Krom toho došlo pro takový případ k obecnému jevu, že nástupce nedosahuje kvality zakladatele. Republika Československá je nezvratnou minulostí. I v případě odlišného tehdejšího vývoje by její existence v důsledku vnitřního uspořádání, rozdílů kultur i důsledku české kultury samé, byla s velkým otazníkem. Nynější Česko je jen domnělý, tvrzeným pokračovatelem. Potácí v křečích vnitřní politiky, dějinné nejednotnosti a řevnivosti. Prosto všeobecné spojující kultury především u centrálně vládnoucí „elity“. Venkov v oblastech historicky trvalého usídlení a kontinuální kulturou je na tom významně lépe. Chybí nositel reálné moci jako státotvorný stmelující suverén s reálnou nebo alespoň s reálně vypadající všeobecně přijatelnou a podpořitelnou vizí. Czexit sám o sobě, bez toho aby nastal jako důsledek rozpadu EU způsobený jinými silami, je nereálný.

    Cose týče nástupního projevu, neposlouchal, příležitostně přečtu. O událostech kolem mi stačí co se mi donese. Z toho co doneslo nic nepřekvapujícího. Na návštěvě v rodném domě odmítl konzumovat obrazové zpravodajství o tom.
    Pro mě nepřekvapující, jako reálně možné jsem předvídal, že Zeman se bude chovat úměrně své povaze, názorům, a že nemá co ztratit. Ani chování ostatních, například Nměcové mě nepřekvapuje. Neuráží mě to, je to takové jaké je, protože….je to takové jaké je. Kdyby byly poměry pro to aby to bylo jiné, bylo by to jiné. Z mého pohledu marxisty – leninisty, dialektického a historického materialisty nic neobvyklého.
    Je to zajímavé. Přiměřeně.

  2. 1446 na mě musíš pomalu a popopatiskicky, ne v jinotajích, protože zvláště dneska jsem po včerejším Chablis zvláště pomalej a nedovtipnej.

  4. 1426 Martine, no….ale vždyť jo. To se tak dělá. Zvýšení jakéhokoli vstupního nákladu
    o procento promítnou do zvýšení ceny produktu o procento.
    Většina plebsu to zvýšení i odůvodnění vezme. Třebaže s nadáváním. Pekaři to tak dělaj. Jak se zvadne cena elektriky, zvednou o stejné procento. Jak se zvedne zcena mouky, zvednou o stejné procento. Nez ohledu nakolik se reálně promítá do nákladů. Když to klesne, najednou se objeví jiné vyšší náklady. Třeba na nové díže, sůl, kmín…
    Když nějaký pekař nečiní stejně, podpálejí mu pekárnu nebo ho udají hygieně, že nemá certifikované pastičky na šváby a Babišovi, že peče z černé mouky a podvádí na daních.

  5. 1449-jistěže navezli. Už na minulých demonstracích se „provokatéři“ snažili vyvolat roztržky s policií.
    Ale kdo dnes uvěří Ficovi … Maximálně, že to tam navezl sám. Viník všech budoucích událostí je známý.

  6. A největší sranda je, že i jinak ne úplně hloupí lidé dnes půjdou manifestovat na náměstí, protože by se „jinak nemohli podívat do zrcadla“. S jedním známým jsem dnes mluvil, a ptal jsem se ho, co je jinak, než bylo před měsícem. „Zavraždili novináře“. No ale neví se, kdo a proč, říkám. Vraždí se prakticky denně. V rodině, pacoš lékaře, poliše … Jsou to míň hrozné vraždy ? Nejsou, ale i tak půjde. Jde o budoucnost !
    No tak jo.

  8. 1456

    O budocnost určitě jde, ale poněkud v jiném smyslu, než si dotyčný známý myslí.

  9. “ Na dobovém vyobrazení Masaryk, před ním se devotně hrbící zástupce nějakého zastupitelstva.“

    Doporučuju, schumi, Masarykovo muzeum v lánech. Div že tam nemají nočník zakladatele. :-D.
    Výtvarná díla jsou zvlášť zdařilá, jejich podobu s díly reálného socialismu podtrhuje ještě fakt, že adorační malíři obvykle nebývají zruční portrétisté ( kdyby byli, neměli by zapotřebí se zahazovat s propagandistickou malbou) a oni ti bradatí chlápci vypadají poměrně stejně, takže jestli jde o Masaryka, řečnícího z balkonu radnice nebo Lenina, řečnícího z balkovu zimního paláce lze spolehlivě rozeznat hlavně podle popisky.

  10. ad 1455 – Mi to přijde jako blbnutí z druhé strany. Takové hloupé otázky: Jsou někde ty kostky k vidění? Že by si u kamerama obšancované budovy vlády nikdo nevšiml auta, jak vysypává kostky na chodník?

  11. 1460

    Nešlo o vysypání na chodník , ale (údajně ) pod keře a jiné poměrně nenápadné místa. Prý zkoumají záznamy kamer, aby zjistili, kdo a kdy je navezl.
    Za pravdivost Ficova tvrzení neručím.

  13. Kostky u Úřadu vlády se objevily už u „protigorilovských“ pochodů.
    Není to Fico, kdo potřebuje situaci eskalovat.
    Protivníci Fica znají, on neodstoupí. Je pořád premiérem, nikdo z koalice neodešel, vnitro má taky pod palcem. A ví, že protesty zeslábnou. Pokud se tedy nestane něco zlého.
    „Něco zlého“ není v zájmu Fica. Ale zato v zájmu hromady jiných.

  14. 1463
    Taky si myslím, že Fico neodstoupí a neustoupí.. Podle mě nemá důvod, protože je jasné , že konečným cílem není odstranění Kalinčáka, ale odstranění Fica.
    Takže mám pochybnosti o ohlašovaném odvolání či demisi Kalinčáka.
    Co si o tom, NoName myslíte ? O odstaranění Kalinčáka.

  16. Vytrezviteli – jsou věci mezi nebem a zemí… kdo navezl dlažební kostky před Aeroflot se také dodnes neví 😀 😀 😀

  18. NoName: neříkám, že Fico chtěl házet a eskalovat konflikt. Ale zase podstrčit protistraně, že chtěla házet a já tomu včas zabránil… IMHO v případě nalezení kostek připravených pro ‚demonstranty‘, bych nic do tisku nevytrubobal, ale kostky pečlivě ze zálohy hlídal. Zasáhl bych, až v okamžiku, kdy by si pro ně házeči šli. Ale já jsem houby intrikán.

  19. ad 1466 – no kdo by navezl? Pražská správa komunikací ne? Pražská mozaika má na házení takřka ideální rozměr a hmotu. Stačí mít něco na vypáčení prvního kousku, jako třeba šroubovák a pak už je přísun munice neomezený 😉

    ad 1467 — a tohle na pražskou mozaiku nevypadá. Uvážímli běžnou velikost borové šišky…. šel bych sebrat I. Bugára. Nikdo jiný na Slovensku tímhle efektivě házet nedokáže 😀

  20. Potíž je v tom, že Fico už defacto nemá žádný informační kanál, myslím, že někteří „novináři“ dokonce chtěli bojkot, tj. nezveřejňovat nic od Fica.
    Nemůže pracovat s tím, že se mu dostane slova, kdyby večer potřeboval.

  22. PAk je ovšem zbytečný vozit někam nějaký kamení, stačilo by přece na demošku vzít šroubovák. 😉

  23. ad 1472: když je v místě demošky dlažba, tak jo. Když asfalt, tak máte smolíka.

  24. ad 1470: což se s postupem, hodit špínu na protistranu jako první, tak úplně nevylučuje.

  25. Nevím. Ono Fico také není žádný beránek, Kaliňák je tvrďas s vazbami na podsvětí, všechno je možné.

  26. To je pravda, vytrezviteli, ale pak je jasný, že ta dlažba je nastražená. Protože na co navážet dlažbu na opravu chodníku, když je kolem asfalt. Je to asi tak nenápadný jako sáně v červenci.

  27. Ale zase může vzniknout půvabná situace, kdy se budou všichni navzájem obviňovat, že to tam navezl ten druhý. 😀

    Začínám mít pocit, že to budování proevropské společnosti je ještě větší sranda, než cesta k socialismu 😀 😀 😀

  28. 1471 – Trump skutečně není kovboj střílející od boku. Čínskou dumpingovou a celní politiku má dokázanou, stejně jako trvalé porušování patentních práv a další prohřešky včetně krádeží intelektuálního vlastnictví. Navrhl Číňanům zatím velmi mírný , řekl bych sbližující, program -oholit z obchodního deficitu miliardu dollarů ročně. To je symbolická suma.V přístupu k Číně získal i spojence, kteří jsou jinak v politické opozici. Jedním z nich je Elon Musk, na jehož export elektromobilů a technologií s jejich výrobou spojenou uvalila Čína 25% clo. Podstatným prvkem sporu je ovšem čínský komunistický přístup k vlastnictví. Žádna zahraniční společnost produkující v Číne není majetkem mateřské společnosti, ale drží jen 49%. Jelikož je to stále komunistická země, rozhodující podíl v každé americké – a zřejmě i evropské společnosti a tím i rozsáhlou kontrolu všeho – drží čínská vláda. Jedinou výjimkou jsou tajvanské společnosti neboť ten čínská vláda neuznává.Juncker má zřejmě stejné ekonomické vzdělání jako halladin.

  29. (1462) Trochu mi to připomíná žabičky, vysypané na plánovanou trasu dálnice. 😛

  31. Jo, těch rozhodujících 51 % drží čínské společnosti, ovšem těm zahraniční investorům to nevadilo. Zisky byly pro ně i tak enormní, jinak by do toho nešly.
    Já už tu možná před 10 lety tvrdil, že ty investice do Číny jsou krátkozraké, že si jen západ pěstuje mocenskou konkurenci. A že by na výrobu z Číny měly být uvaleny cla.
    Tehdy se Foundry z toho skoro obkreslil 🙂

    Mantry o svobodném obchodě atd…. 🙂 🙂
    Já nikdy netvrdil, že politika cel, jak je dělá Trump je pro USA škodlivá, jen že vyvolá obchodní válku, protože stejně , jak si Trumpovi stěžují američtí průmyslníci, úplně stejně si teď budou stěžovat průmyslníci, kterých se dotkne toto Trumpovo opatření.
    Do USA vyváží ocelové trubky, konkrétně pro naftový a plynárenský průmysl i ostravský Arcelor Mital.
    Takže uvidíme.

  32. Svobodny, bezcelni obchod vede skutecne k efektivnejsi alokaci zdroju. Problem je, jak svobodne obchodovat se zemi s rizenou ekonomikou…

  33. Svobodný bezcelní obchod vyhovuje tomu silnějšímu. Tomu, kdo vyrábí lepší výrobky , více a laciněji.
    Efektivní alokaci zdrojú možná v globálním měřítku. Pro jednotlivé státy, se slabší výrobou naopak může nadělat obrovské problémy, vyplývající z krachů místních firem, nárůstu nezaměstnanosti a z toho vyplývajících sociálních nepokojů.

  34. A myslím, že Číně přispěl k vzestupu právě ten řízený , omezeně svobodný trh.

  35. 1478 Dušane, to není komunistický postup. Obráceně bys dal přednost aby v USA 49 měli Číňani.
    Co se týče mírného programu, není to záležitost právní ochrany duševního vlastnictví a podobně, ale reálné síly. Čína obchodně sílí. Jak obchodně sílí, může si víc dovolovat a víc si dovoluje. Sice skrz patentovou ochranu jí lze zěžovat přístup na trh USA, jenže to je konec konců jen nějakých tři sta milionů lidí, třebaže vydatně konzumujících. Co je to proti zbytku světa, na který USA mají čím dál tím menší páky? Že někdo reprezentující třísetmilionovou zatím ještě „supervelmoc“ avšak vnitřně upadající, vyhlásí sankce, že zbylých šest miliard se z toho posere? USA už nejsou v pozici aby Číně mohly cokoli diktovat.

    Lev přijde domů.
    Lvice: „Co že seš tak smutnej? A kde máš žrádlo?“
    Lev smutně: „No obešel jsem zvířata tak jako každej tejden. Akorát přišla řada na hyenu. A víš co mi řekla“
    Lvice: „No co“
    Lev smutně: „Že prej si mám trhnout, a jestli prej nechci přes držku.“

  36. Svobodný, neohraničeně svobodný trh nepovoluje ani rusko, Chytře nastavenými cly dosáhli toho, že firmy, které chtějí v Rusku prodávat , si na tyto výrobky postavily fabriky v Rusku. Tím přispěly k snížení nezaměstnanosti, a k tomu, že ony firmy platí daně do ruského rozpočtu.

  37. 1483 – a taky je dobre rozbijet stroje, protoze vedou k nezamestnanosti 😀

  38. Taky pjekný 🙂

    Kiska hovoril aj o neprijatí deklarácie, ktorú navrhoval na stretnutí s Dankom a Ficom na Bratislavskom hrade. To, že premiér na rokovanie priniesol vlastný návrh deklarácie, považuje prezident za nekorektné.

    „Nepovažujem za korektné prísť na naše stretnutie so zásadne iným návrhom textu, s ktorým som nemohol súhlasiť,“ skonštatoval Kiska.

    Fakticky chtěl, aby Fico pokorně podepsal to, co mu podstrčí 😀

  39. Vzdělanost národa je ohrožena (pokud to s Babišem nehne)!
    “ Studenti chystají stávku. Vadí jim trestně stíhaný premiér a neúcta k ústavě“

  40. Petře , to je nesmysl 🙂
    Nikdo ze zahraničí nebude rozbíjet stroje v USA, a už vůbec ne stroje ve fabrikách , které někdo postaví u nich doma.

    Proti Trumpovi se postavil i republikánský předseda Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan, která dosud s prezidentem úzce spolupracoval. „S tímto krokem nesouhlasím a obávám se neplánovaných následků,“ řekl.

    Zdroj: https://byznys.lidovky.cz/zavedeni-cla-na-ocel-a-hlinik-vyvolalo-kritiku-jak-v-usa-tak-ve-svete-11c-/firmy-trhy.aspx?c=A180309_085258_ln_zahranici_ele

  41. 1490 – no, Halle, ten argument, ktery jsi dal v 1483 byl vyvracen zhruba ve stejne dobe, co byla vyvracena prinostnost myslenky rozbijeni stroju… Jsem myslel, ze drzis oboji… 🙂

  42. 1483 což logicky vede ke změně režimu a k důvodu pro humanitární bombardování…

    1482 P.K. svobodně obchodovat se zemí s řízenou ekonomikou lze stejně jako s každou řízenou firmou. Jejíž filiálky mají omezenou suverenitu. No a v podmínkách té řízené ekonomiky, „soukromé“ podniky jsou prakticky takovými filiálkami. Jestliže jde například o duševní vlastnictví, bez ohledu na to, že kontrakt je uzavírán se „sokromou“ firmou, záruku ochrany lze požadovat na vládě reprezentující zemi jako celek a odpovědnost uplatňovat na celou zemi jako celek. Tak jako na mateřskou firmu. Ovšem uplatnění odpovědnosti znemaná dostatečnou sílu nebo existenci silného arbitra. Jenže ten v případě tak velkého podniku jako je Čína, přirozeně není. V tom případě to máš blbé, protože jako fakticky soukromá firma nejsi v pozici proti odpovídající soukromé firmě, ale vůči mateřské firmě ovládající filiálku s níž jednáš. Mateřská firma je současně arbitrem.

    Tak že Tvým obchodním partnerem je kat, blázen, a král. A ty jsi jen „soukromá firma“ a jen můžeš bušit na dveře panského domu. Že máš právo. Možná, že se dotlučeš, dveře se otevřou a z nich se vyřítí psi.

    Doba kdy velmoc vyslala dělové čluny s poselstvím jak se bude obchodovat, už minula. Je humorné, že některé bývalé velmoci se pořád považují za velmoci a že se domnívají, že to tak funguje.

    S použitím „Modrého“ oblíbeného modelu, seš Robinson a Pátek došel k závěru, že přinejmenším je stejně silný jako Ty, možná, že silnější, a že si bude dělat co chce, že se nenechá buzerovat a že mu budeš sloužit. A protože síly jsou rozděleny jak jsou a není mocný arbitr, kterého by ses dovolal. Můžeš argumentovat citáty z děl proslulých autorů, do písku škrábat hesla jako že „Náslí je v ekonomice nepřípustné“.
    To je tak všechno, nápis je smazán následujícím přílivem a zas pojucháš Pátkovi udělat pedikůru, když nejsou botky k přeleštění. Přitom můžeš přemýšlet jak to, že ty tak pěkné teorie o svobodné dobrovolné směně nefungují.

    Požadavek na absenci násilí v „ekonomických“ vztazích je stejně reálný jako komunismus. Lze to odmítat,lze s tím nesouhlasit, psát proti tomu učená díla, ale to jevšechno co lze. Se stejným účinkem jako škrábání nápisů do písku.

  43. Petře,
    myslím, že se neodvážíš oponovat tomu, že právě ta omezená svoboda trhů umožnila ekonomický vzestup Číny, a částečně i Ruska.
    Což dokazuje správnost mého tvrzení.

  44. Halladine, obecně, obchodní bilance se vždycky nějak vyrovná. Ne nutně bilaterálně zjednodušeným modelem „francouzské víno za anglické obilí“.

  46. Schumi ad 1485 – kdo by si dělal hlavu s ochranou duševního vlastnictví, když lze v tichosti skoupit akcie?
    Čínská státní společnost je momentálně největším akcionářem Mercedesu a Mercédes z toho má momentálně hlavu v pejru…

  47. Schumi třeba Takhle: Německé ponorky Řecku za peníze EU daňových poplatníků přes ECB? 😀 😀

  48. 1494
    Schumi,
    nějak vyrovná . Většinou ano. Náš deficit v obchodě s Čínou platíme z přebytku obchodu s EU, a ještě jsme mírně pozitivní.
    V případě USA je to trochu jinak, a jejich obchodní bilance vůči ostatnímu světu je trvale deficitní.
    Naštěstí je objem zahraničního obchodu USA vůči celkovému HDP malý.
    Ale možnost snížení deficitu v obchodě s Čínou vidím. USA začínají o hodně víc těžit ropu, a jsou ochotné ji exportovat. Stačilo by, aby Čína začala odebírat část ropy z USA, a ledacos by se srovnalo.
    Možná, že by to bylo únosné pro obě strany.

  49. 1493 halladine, bude to správnější, když napíšeš jen „omezená svoboda“.
    Lidské dějiny nejsou dějinami svobody, ale jejího omezování. Svoboda v liberálním (libertariánském) pojetí je iluze. Kojenec side „může akorát tak řvát“ kdežto dospělý…
    V to mají problém, protože směšují reálnou schopnost humanaction s nominální, přesněji arbitrární. Do tolika seš nesvéprávný debil, cinkne půlnoc a seš plnoprávný zcela odpovědný občan. V reálu jsou mezi tím nějaké další předěly a podmínky, například být dostatečně senilní bys mohl být senátorem či prezidentem, ale to na podstatě onoho nic nemění. Zatím co arbitrárně lze udělit veškerou způsobilost, reálnou schopnost udělit nelze. Arbitrární stav je v neodstranitelném rozporu s reálným. To skrze právníky vytváří nejaký civilizační problém. V tom mají něco společného s ekonomy. Hezké nefungující teorie. Abych byl objektivní, ve srovnání s právníky, ekonomové mají uchováno víc zdravého rozumu.

  50. Schumi,

    ekonomové mají uchováno víc zdravého rozumu.

    Ti teoretizující sotva. Ti prakticky působící a uvažující, znající limity oněch svobod, ano.

Komentáře nejsou povoleny.