Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
1498 halladine, i to se nějak v nějakém čase vyrovnává.
Když vezmeš v úvahu, co je to deficit, a že peníze jsou zbožím „zvláštního druhu“ ale přec jen zbožím, a pocíváš se na to z opačné strany, tak Ti docvakne myšlenka, že naopak, z nějakého pohledu, v nějakém časovém měřítku by se obchodní bilance okolního světa vůči USA mohla jevit jako deficitní.
1500 Halladine, nepřej si poznat právníky…
1497 šumaváku, ano, jako uzavřený elektrický obvod skrz článek lec-lan…leclanš…to v tom zinku když se prožere tak všecko sežere.
Schumi, 😀
můj názor na právníky je poměrně jednoznačný 🙂
V globále.
1496 halladine, záleží na tom, co v dané situaci přijde levněji.
1505
Schumi, máš na mysli onen dovoz nafty ?
Možná z Aljašky do číny by mohlo být lacinější než z Perskího zálivu.
1492 – to jsi mne Schumi moc nepochopil.
V pripade obchodu mezi subjekty, ktre pusobi na volnem trhu, lze vcelku snadno dovodit, ze dojde k zvyseni efektivity alokace zdroju na obou stranach (asi neni duvod, abych tak cinil do detailu). Jestli toto zvyseni neni dosazitelne, obchod neprobehne.
V pripade, ze obchoduje subjekt, ktery pusobi na volnem trhu se subjektem, ktery pusobi na planovanem trhu, muze v souctu dojit k horsi alokaci zdroju.
Co se tyce Ciny a Ruska, prilezitostne se v obou techo zemich prilezitostne vyskytuji. Jsem vcelku presvedcen, ze Cina by byla mnohem dale, NEBYT vladou vynucene neefektivity.
A pisu jak tatar…
1504 včera jsem měl diskusi s jedním, úžasnou encyklopedií práva směnečného a cenných papírů. O směnce všechno. Jak se dá převádět, jak prodat…
Že nominál lze prodat za dvacet procent bez ohledu na likviditu, že firma ta a ta, že o likviditu se nezajímá, že je úžasný směnečný trh…A když jsem se ho zeptal jak to funguje, aby uvedl nějaký reálný případ nebo model, odpověděl, že není ekonom, že je právník, že tímhle se právo nezabývá, že ekonomie ho nezajímá a že se mu hnusí.
Příklad někoho kdo o bagru ví všechno až na to k čemu je dobrý. Tohle vychovávaj.
1496 – lze vyvodit, že státem řízené hospodářství by mohlo vyvolat maglajz na volném trhu s akciemi?
To jsou možná situace, které si Bastiat et al. neměli možnost představit.
Vládou vynuce ná neefektivita..
Ta neefektivita spočívala především v tom , že čínská vláda okamžitě nezavírala některé ztrátové státní firmy, a zavírala je postupně a do té doby dotovala.
Je ale otázka, jak efektivní by byl náhle vzniklý velký počet nezaměstnaných, a z toho vyplývající sociální nepokoje, anebo alespoň napětí.
A EU je přioravena nacpat do Ukrajiny další miliardu Eur
1507 Petře, to obecně chápu. Ovšem jestliže tím chceš naznačit, že Čína nepůsobí na volném trhu, pak je otázka kdo jiný ten trh omezuje (odhlédneme-li od toho, že trh jako takový neexituje, ale je vytvářen obchodními interakcemi).
Ber to tak, že Tvým obchodním partnerem je Čína. Megakorporace s nějakou řídící strukturou, navenek nějak reprezentovaná.
1510 Quivisi, lze dovodit. Také ten maglajz vyvolává. Aktuálně na virtuálních měnách. To by bylo aby někdo neregulovaně obchodoval.
1511 na nezaměstnané a sociální nepokoje lze pohlížet jako na náklady.
1515
na kosty, které je třeba katovat 🙂
1485 Schumi – jsi zase vedle. Např. IBM a Smithfield Foods vlastní Číňani stoprocentně. Tady se to neomezuje. B USA vlastní většinu přístavních zařízení. Korejci vlastní téměř 100% automobilky KIA a Hyundai – pár procent v nich mají clearingové banky…
Není vyloučeno, že 25% tarif na železo je vějičkou, aby do amerických oceláren Čína naunvestovala přebytečné dollary…
1516 ovšem katování těhle kostů často přináší další kosty v podobě katování, jak postupně poznali příkladmo Ludvík, Danton, Robespierre a další. To bylo katovací domino. V době nedávné a vzdálenosti nevelké, například Causescu, Saddam Hussain.
Dějiny jsou plné takového katování kostů. Až kosty praskaj, například při oblíbeném katování kolem či na něm.
1517 Dušane, to je vážné….o rudou knížku už požádáno máš?
Petře ad 1507 – prostě v Číně stejně jako u nás – hospodářský růst navzdory působení vlády.
Kde my už mohli být ( a vůbec to tentokrát nemyslím ironicky).
1517
Tady se to neomezuje…
Je řada firem, do kterých čínský vstup US vláda zakázala.
Existuje výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech (CFIUS),který posuzuje kapitalové vstupy ze zahraničí do US firem a má v pravomoci takový vstup, nebo nákup zakázat.
Ostatně i naše smlouva s USA obsahuje obory, do kterých máme omezeno právo vstupovat,, ( jako bychom na to měli prachy 🙂
A třeba čínská firma HUAWEi, která u nás dělá pro mobilní operátory má na US trh vstup zakázán.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1027942-uspesna-cinska-firma-huawei-do-usa-vstup-zakazan
smlouva o podpoře investic
Take nechapu, proc US nezadalo vyrobu jaderne bomby japoncum 😀
Nekdy proste politika business pokazi, no…
Stovky ortodoxních židů se ve čtvrtek v Jeruzalémě popraly s policisty kvůli sporu o povinnou vojenskou službu. Strážci zákona proti věřícím vyznavačům judaismu, kteří neuznávají Stát Izrael a odmítají se podílet na jeho obraně, nasadili vodní děla a jezdce na koních. Záběry z pouličních nepokojů v pátek zveřejnila agentura Reuters.
Ahoj. Tady se rozvíjejí úplně nové ekonomické teorie – to je nářez podle úplně všech pravidel, abych citoval klasika. David Ricardo se v hrobě musí otáčet fakt hodně.
Schumachere -1492- (symbolické číslo :-)) -Vaše : „Požadavek na absenci násilí v “ekonomických” vztazích je stejně reálný jako komunismus. Lze to odmítat,lze s tím nesouhlasit, psát proti tomu učená díla, ale to jevšechno co lze. Se stejným účinkem jako škrábání nápisů do písku.“ – to jste myslím hodně popletl. Když na Vás budu mířit pistolí s požadavkem – peníze nebo život ! – tak v té etudě hrají roli peníze, což je ekonomický fenomén, ale „ekonomický vztah“ to není. Zrovna tak bych po Vás mohl chtít telefonní číslo té sličné pěknice, se kterou jsem Vás kdysi viděl :-).
Tudíž Vaše tvrzení neobstojí, protože to, co považujete za nereálný požadavek je naopak 100% skutečností. Řeči o tom, že svoboda je poznaná nutnost, neberu – prostě je nedokážu vzít jako něco, co si opravdu někdo myslí.
Oteplovači,
peníze nebo život je blbej příklad…
Při obchodnmích vztazích k nějakému obchodu spojenému s přesunem zboží vždy dochází, i když si jeho podmínky někdo nějakou silou vynutí ve svůj prospěch.
Pokud mám zboží, vyráběné pro určitý trh, je třeba ho na tom trhu prodat, jinak se v něm utopí fůra peněz. Se zbožím trvale nebo delší dobu neprodaným jsou problémy.
Snižování výrobních kapacit taky není moc laciná věc.
Takže bude fůra nasraných v zahraničí, s krví v očích, kteří budou naléhat na své politiky, aby to oplatili.
Číny samotné se ty cla na ocel nedotkne, jejich export do USA není v TOP TEn. Nejvíc do USA exportuje Kanada a Mexiko, Čína velmi málo.
Proč jsou v ústavě termíny voleb? Vždyť by tam stačilo uvést: „Volby se konají vždy, když se vv ulicích sejde víc jak 10 000 občanů, kteří budou požadovat nové volby.“
Násilí v ekonomických vztazích – příklad.
V 19 . století chtěli Angličané stejně jako Američané dovážet z Číny obeovské množství čaje. Číňané ho měli, a byli ochotni prodat – ale neměli zájem o žádné zboží, které byli Angličané ochotni dodat za ten čaj.
Číňané chtěli jen stříbro, a to by nebylo trvale možné.
Takže opium vyráběné v Indii by bylo v Číně prodejné, jenže Čína jeho dovoz zakázla.
Nastoupilo britské loďstvo, ledacos rozstřílelo, a čínská vláda byla nucena dovoz opia zlegalizovat.
To je velmi zkrácený a zjednodušený popis opiových válek, jako příklad vnucených obchodních vztahů.
Halladine – 1527 – peníze nebo žívot byl argument proti Schumacherovu výroku o násilí. Cla nejsou žádné násilí. Tarifní a netarifní překážky obchodu jsou prostě blbost, kterou občas někdo použije – a je jich kupodivu stále méně a méně. Lidstvo se zcivilizovalo obchodem. Pravda, vytvořilo si jiné a nové hrozby, ale to tak bylo vždy. Nezapomeňte, že žijeme v nejlepším z možných světů (copyright G.W. Leibnz) :-).
1530 Oteplovači, jak to, že clo není násilím? Zkus neproclít, zkus nezaplatit! Poznáš na majetku, případně na osobní svobodě.
To je stejné, jako když na lesní cestě Tě Sarka Farka slušně požádá o příspěvek na „cestné, průvozné a podobně“ To není násilí. Ovšem pro případ, že bys odmítl zaplatit, vytáhne bambitku, hvízdne, se stromů seskáčou asistenti s bambitkami…
Nezáleží jak se co nazývá. Leckteré chování státu je jen monopolizovaná, jinak nazvaná loupež.
1529 halladine, to by z nějakého pohledu bylo v pořádku. Prosazování svobody obchodu. Jenže to by musela být svoboda i pro dovážení a prodej opia do Anglie a to za stejných podmínek jako v Číně. A to jaksi ne. A to je jaksi podstata problému.
Schumi,
ona s tím opiem měla obrovské problémy.
Poté, co Anglie začala dovážet indické opium, se stalo velké množství Číňanů závislými na této omamné látce a později se počet závislých vyšplhal až na 20 milionů
2 quivis ad 1489 – dobro došli… Při déle trvající stávce bych se odvážil tipovat, že průměrné IQ populace značně vzroste…
(1531) Clu a státu se můžeš celkem snadno vyhnout. Pokud nekupuješ zboží z ciziny, stát tě ožebračuje, ale ne clem. U loupežníka se vyhnout nemůžeš (pokud tedy nevíš, kde loupežníkuje).
1535
Každé zboží vyrobené v zahraničí mimo EU a koupené u nás je procleno
1526 Oteplvači
„Zrovna tak bych po Vás mohl chtít telefonní číslo té sličné pěknice, se kterou jsem Vás kdysi viděl“
Hm, to já taky 😀
Ekonomie není o penězích. Přesněji, není jen o penězích. To je její redukce na monetarismus. Ekonomie, klidně řeknu, že ekonomie v mém pojetí zahrnuje i nabídku směny „peníze nebo život“. Teprve pak to všechno funguje a dává smysl, protože odráží realitu. Bez zahrnuutí tohoto, ekonomie je podobna utopickému socialismu. Jako utopická ekonomie. Rozumím touze po svobodném trhu, po svobobodné směně. Což není nic víc než součást obecné svobody. Která v představné podobe je jen utopií. Rozumím snaze o její rozšíření. Je to snaha odvěká a nekonečná. Ale jestliže ekonomie má být bezezbytku vysvětlujícím instrumentem, nemůže se omezit jen na „dobrovolnou“ směnu. Jistěže na modelových příkladech funguje. Ale selhává při vysvětlení například komplexu společensko ekonomických procesů obsahujících násilí. Nestačí se s tím vypořádat, že je to špatně a že násilí je fuj. Dokonce je „ekonomie války“, „ekonomie kriminality“. Výborně vysvětlující. Reálný svět není idylou svobodné směny hrnec za kabát, ani permanentní válkou, ale mixem všeho. Pro mě ekonomie není vědou či nástrojem redukovaným na vybrané mezilidské vztahy. Ale nástrojem universálním. Tím nepopírám nic třeba z toho co řídá například Modrej. To bezebytku platí v oblasti vztahů, na které to aplikuje. Já to jenom rozšiřuju mimo tu oblast.
Zkusím přirovnat. Ekonomie v tom užším pojetí je jako speciální teorie relativity, kdežto ekonomie v mím pojetí je jeko obecná ekonomie relativity. V nějakých podmímkách newtonovská fyzika poskytuje vysvětlení, v jiných už ne. Přesto fyzikové netvrdí, že podmínky v nichž nefunguje jsou špatně, a že to není obsat zájmu příslušející fyzikům. Chápu, že ekonomové s konzervativním pohledem jako například Modrej se brání mému pojetí. Netrvám na tom, že to musí být nazýváno ekonomií. ATřebaže se mi to pojetí jeví jako možné. Chápu naučenou a sdílenou zabetonovanost v hranicích nějakého oboru.
Přípomíná mi to to onoho kolegu který o něčem ví „všechno“. Akorát neví k čemu a jak je to použít. Tím se jeho obor nezabývá.
1533 ostrovní Angláni byli imunní?
Schumi,
na výrobu opia a obchod s ním měla nejdřív monopol britská Východoindická společnist, později tu společnost převzal stát a příjmy z opia tvořily šestinu příjmů britské indické koloniální vlady.
Dovoz opia do británie byl tedy ve státních rukách, byl legální, u Britů nenadělal takové problémy jako v Číně.
on o tom obchodu s opiem psal už Karel Marx. 😀 😀
https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1858/091858.html
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/465778-afghanec-pobodal-ve-vidni-rodinu-protoze-vypadala-spokojene-a-smala-se.html
Neznámý útočník z Vídně už není neznámý…
Dobrý den,
Schumachere vysvětloval jsem ti vše už mnohokrát, a přesto stále dokola meleš nesmysly a popíráš všechno ze mnou řečeného nebo napsaného.
Lidé (každý jednotlivec) si určuje cíle (vlastní) a volí prostředky pro jejich dosažení. Buď spolupracuje s ostatními, tzn. provádí směnu (transakci) nebo nespolupracuje a provozuje násilí. Ve směně získávají prospěch všechny zúčastněné strany. Provozování násilí je přerozdělováním. Jsou vynakládány vzácné zdroje na přípravu akce, která je jednosměrná. Násilník má výnos, přepadený náklad. Jestli se násilí nazývá loupež nebo daň (sem patří všechny subvence, dotace, cla) je fuk. Popsáno bylo mnohokrát. Pro úplnost – loupež není směnou, protože oloupený nic nezískal, protože život už měl. Vysvětloval jsem ti nejméně 18 krát a slibuji slavnostně, že tento příspěvek je poslední k tématu, které je tímto zcela vyčerpáno.
Ach jo, tyhle jednoduché teorie, podle kterých je něco buď bílé nebo černé a nic mezi tím….
No jo, uz se to blizi…
https://www.lidovky.cz/politicka-krize-na-slovensku-pokracuje-fico-a-kiska-se-neshodli-na-spolecne-deklaraci-ga5-/zpravy-svet.aspx?c=A180309_134603_ln_zahranici_mha
1544-zajímavé je i to, že když se nehodný prezident plete do vládnutí, je to špatné (Zeman), kdežto když to dělá hodný prezident, je to dobré (Kiska).
A i když 80 000 voličů chce předčasné volby, nějakých 2 700 000 to má pořád v paži.
Samozřejmě vím, že jde o zjednodušený pohled, 80 000 nositelů pravdy je víc než parlamentní demokracie a miliony voličů.
Můj odhad je, že Fico „vyhodí“ Kaliňáka a Béla Bugár řekne, že z koalice neodchází.
No a pak bude na tahu zase ulice.
Dobré ráno vespolek,
Petře, jo, 50k lidí na náměstích už začíná být na pováženou.
Ale pořád jich doma zůstalo víc…
A snad nikdo nepozval střelce z Gruzie.
No, těch 50 v Bratislavě nebylo. Námestie SNP je malé, necelá půlka Václaváku odhaduju. A zdaleka nebylo plné.
1545
Pokud Fico vyhodí Kaliňáka, tak je měkkej.
Protože to bude stejně málo.
Náměstí SNP, tam se demonstrovalo v listopadu 1989, pamatuju si to dobře ?
Taky jsem tam jednou byl, koukal na Kňažka s Budajem a cinkal klíčema. 🙂
To je let 🙂
1542 Modrej, ať či tak, bez ohledu na to, že se v tomhle míjíme, mě těší, že mám v čem se míjet, protože nebýt Tebe tak bych se nemíjel. Buď rád i za kacíře. Protože dosud jsi asi od nikoho neslyšel, že ekonomie je hnusná a nezajímavá a že o ní nechce nic vědět. Já jo. A ne jednou. Naposledy tenhle týden. To je absolutní marnost.