Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. NoName,
    já to brala na celou SR.
    Překvapuje mne (a trochu děsí) obrana Soroše and his Melody Boys…

  2. Podívej Schumi, já nemám potřebu hájit ekonomii – jedná se o jednu z mnoha disciplín. Někomu je sympatická disciplína X a někomu není, což je normální. Ekonomie má svoje nástroje a někdy je smysluplné je používat, někdy není. Ale tohle téma jsme probrali pečlivě, podrobně a obsáhle.

    Jsem připraven se utkat, jestli se jedná o např. zločin velký, větší nebo největší a ze zábavy nevyjdeme. Ale víme, že se jedná o zločin a jen se dohadujeme, jestli je v nějaké situaci obhajitelný (protože je velký, ale není větší nebo největší). Také jsem připraven vysvětlit, jaký je rozdíl mezi účelem (cílem) a nástrojem, což bych řekl, že je také zdrojem nedorozumění. Ale opravdu nebudu po devatenácté vysvětlovat, že nějaké nástroje existují, a že zločin je přerozdělování (velké, větší nebo největší), loupež (jeden ze zločinů) není možné považovat za směnu, z důvodů, které jsem 18x vysvětlil. Kacíři jsou skvělí a zdrojem inspirace.

    Nakonec – jsou chvíle, kdy nemá smysl nějakou metodu používat, ačkoli existuje. Napadá mě takhle rychle „vražda na tyranu není zločinem“ nebo Sophiina volba. Jen pro jistotu a jako prevenci blbostem, že je to „trochu složitější“.

  3. Dobré skoropoledne!

    „To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání.“

    Děkuji za inspiraci, ptakopysče, koupila jsem mému milovanému choti k narozeninám lísky na operu 😀
    Pro celou rodinu, aby v tom nebyl sám.

  4. Tomu co píšeš rozumím a v té rovině jak to myslíš, naprosto souhlasím.

    Jenže jako přepadený nebudeš plýtvat námahou loupežníkovi, absolvenovi pomocné jednotřídky vykládat že jeho jednání je plýtvání vzácnými zdroji a že jeho jednání z ekonomického hlediska nedává smysl.

    Snažím se o praktickou aplikaci ekonomie mimo oblast „dobrovolné směny“.
    V tomhle případě v oblasti „ekonomie zločinu“.

  5. maYdo,
    chceš se mu pomstít, anebo vyprovokovat rozvod ? 😉 😀

  6. jeho jednání z ekonomického hlediska nedává smysl.

    Naopak, z jeho hlediska ekonomický smysl má 😀

  7. JAká msta a proč rozvod? Já na tu operu přece půjdu taky. 🙂

  8. 1552 Modrej, tím to pokládám za vysvětelné.
    Pro ten případ aby se s transakcí v případě „peníze nebo život“ dalo pracovat, jak to výstižně nazvat? Kvasi směna, nedobrovolná směna…aby to bylo jasné a terminologický spor nebránil diskusi například při rozboru transakčních nákladů loupežníka, jeho oběti, ostatních v různé míře zúčastněných, moci zákonodárné, soudní, výkonné. Vliv transakčních nákladů na loupež, na bránění loupeži, na postih loupeže, prevenci loupeže…Úvahy o závislosti potlačujícího systému na existenci potlačovaného. Boj proti zločinu a „krysí farma“… Aplikace ekonomie při rozboru jednotlivých případů…

  9. Včetně toho proč tak prostá a účinná metoda regulace, zabít loupežníka, je tak málo užívaná a dokonce i jeho oběti či potenciální oběti jsou veřejnou mocí uměle významně zvyšovány transakční náklady na účinnou obranu.

  10. maYdo 🙂

    Tvůj příspěvek začíná :
    o se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání.”

    Uvádíš to jako inspiraci, tedy Tvůj dar je možno považovat za trest za to, že se mangel něčeho takového dopustil, čili trest za to, popřípadě pomsta 😀

  11. 1559
    Schumi, možná proto, že nemá každý „kvalifikaci “ na zabíjení loupežníků

  12. No, ten , kdo se v naší rodině nemodlí, jsem já, Halladine. 😀

  13. 1561 Halladine,
    Proč je na světě tolik zlých lidí?
    Protože je zakázáno je zabít.

  15. Proč je na světě tolik zlých lidí?

    A kde by brala policie rekruty ??

  16. Na lidovky.cz:
    „Velké dopravní problémy? Žádné nejsou, Pražané jsou zpovykaní, říká Krnáčová“

    A potichu dodala: Počkejte, Pražáci, ještě bude hůř!

  17. Nějaká kakofonie. Přidám další hlas. Právě jsem se vrátila ze Slovenska. rekreující se slovenská část v pátek politickou situaci neřešila, v sobotu začala o politické situaci diskutovat. Bohužel, před ukončením diskuze jsem ze Slovenska odjížděla domů do ČR. Můj dojem? Ač to před dvěma dny nikomu žíly netrhalo, od včerejšího odpoledne se politika – informace o údajné vraždě novináře na objednávku, trumfována informacemi o korupčním jednání politických špiček, stává žhavým tématem.
    Moje předpověď: Fico to neustojí, vláda padne a bude nastolena vláda proevropská, pro migrační a Visegrádská 4 dostane ránu do vazu.

  18. 1567 — No, pro mne, jakožto naprostého outsidera, je docela zajímavé dát si namátkou dohromady třeba tyto dva odkazy:
    http://www.sas.sk/vyhlasenie-richarda-sulika-k-aktualne-politickej-situacii./6999
    https://www.youtube.com/watch?v=fvpU0fyXFRc

    Jistě souhlasím, že riziko nepříznivého vývoje je velmi vysoké. Zajímalo by mne, co podnikne Fico. Zaznamenal jsem sice, že Lügenpresse se rozhodl jej isolovat, ale asi tak nečiní natolik efektivně, abychom mohli předpokládat, že něco říká, jen to neslyšíme. Ergo, myslel bych si, se cosi podniknout zřejmě chystá; ač o tom vůbec nic nevím, nezdá se mi, že bude postupovat jako v analogické situaci Nečas. Konsoliduje mezitím své přívržence v silových složkách?

    (Malá terminologická poznámka, Dano: Vládu, která se chystá na Slovensku vítat Araby a Afričany, bych asi neoznačoval jako proevropskou.)

  19. (1567) To jsem zvědavej, kde by na tu proevropskou vládu „vzali lidi“.

  21. A prý je zajímavé si porovnat data úmrtí novináře a jeho snúbenice na náhrobních deskách. On ji přežil asi o 2 dni?

  23. třeba by k sobě byli určeni Halladin a Dana 😉

  25. Agitační střediska páté kolony jsou už dohodnuta :

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dobrovolnici-chteji-vybudovat-sit-center-pro-setkavani-lidi-kde-by-planovali-obcanske-aktivity-na-zaklade-aktualniho-deni-527590

    Asi opravdu platí, že se historie opakuje: napřed jako tragedie, potom jako fraška – jako malé dítko jsem „dobrodiní“ agitačních středisek coby center indoktrinace nezažil, ale v pubertálním věku v rámci školou nahnaných akcí Z, jsme u nás na Lotyšáku tam mívali složená kolečka, lopaty, krumpáče atd….
    Dneska je v tomto středisku zkušební scéna Dejvického divadla, kde angažovaní umělci nacvičují a diskutují s pracuj….tedy s demokratickými voliči.
    Holt některá místa si to své prokletí nesou časem dál…..

  27. Trochu mne mrzí, quivisi, že pořád myslíte v překonaném heterosexuálním schématu.
    Proč muž a žena ? A proč jenom 2 ?

  28. mea culpa, holt jsem v zajetí starých zvyklostí … 🙁

  29. Dobré polední,
    tak koukám, umjelci se zase předvedli. Nevíte, kolik z filmů oceněných Českým lvem bylo sponzorováno naší, občanskou a veřejnoprávní ČT ?

  32. https://fici.sme.sk/c/20776485/fico-nechape-ako-sa-da-za-5-dni-pripravit-pochod-spytali-sme-sa-organizatorky-karoliny-farskej.html?ref=njctse

    Středoškolačka organizuje pochody. Tedy spolu s „ostatními“.
    No a „ti ostatní“ jsou aktivisté na full time job, novinář ze SME … Zjevně jsou tam úplně nepodstatní, všechno odmaká středoškolačka.
    BTW, financování neziskovek a transparentní účty. Neziskovku financuje jiná neziskovka a tu zase jiná, dobrat se někde konce je práce na mnoho hodin.

  33. Jak poznat lidový majdan ?

    několik postřehů z demokratické Ukrajiny:

    První znak lidového majdanu jsou přenosné toalety. Pokud uvidíte, že tam jsou, je to stoprocentně lidový Majdan. Jak to? Babky přinesou občerstvení, dědečkové přivezou biozáchody. Aby bylo kam jít, po tom občerstvení..

    Druhý znak lidového majdanu je pódium. Pokud uvidíte pódium, na kterém vystupují umělci, znamená to, že jde o Majdan lidový. Protože lid vždy s sebou bere pódium pro umělce. A pokud na majdanu pódium není, je jasné, že mítink byl zaplacen Kremlem.

    Třetí znak lidového majdanu jsou američtí senátoři, europoslanci, či jiní vzácní hosté z ciziny. Pokud přiletěli takoví vzácní hosté, jde o Majdan lidový. Na akce placené Kremlem američtí senátoři nechodí. Pak už je to tutovka.

    Čtvrtý znak lidového majdanu je, že trvá několik týdnů, ba až měsíců. Je to proto, že lidem netřeba chodit do práce, když místo toho mohou jíst pirožky, žít ve stanech a chodit na biotoalety. A také mohou pozorovat umělce nebo americké senátory a europoslance. Přesně tak se chová normální lid. To jen teroristé placeni Kremlem musí jít v pondělí do práce, aby přišli na mítink až další neděli.

    A konečně pátý, celkem jednoznačný znak lidového majdanu je, že vás na něj pozve televize a média. Pak už je to zcela určitě lidový Majdan. Lidovější už ani být nemůže. A pokud žádné televizní kanály nevysílají pozvánky, znamená to, že jde o mítink placených agentů. To jen oni jednají tak tajně, že po sobě nezanechávají žádné stopy.

  34. šimone, dobrý! Stručně podaná definice.

    Nevím, jak je v jiných koutech vlasti české, ale u nás je teplo, slunce, naše sněženky jsou obsypané včelami( taky nemají nic jiného, ale teplo je probudilo). Skoro každý cyklista, včetně mé maličkosti, vyrazil provětrat stroje.

    Lva jsem nesledoval, i když se mi celý minulý týden vnucoval na všech programech Bolek. Jak jsem se dočetl, Najbt vyzýval k tomu, aby lidé nevolili Zemana. Vedle, jak ta jedle. Elitní Hřebejk vytáhl výrazy z kanálu, režisér Adamec mu připomenul, že ti „blbci“ mu platí živobytí. Není to lehké, být avantgardou.

  35. 1575 Šimone, dřív na potřebném, ne na cyklostezkách či rozhlednách v údolí sami mákli v akci Z, dneska sedějí na zadeli, tváří se těžce „svobodně“ a „tržně“ a čekají na dotace. Buď se sami broděj v blátě, nebo mají chodník za někomu sebrané peníze. Místo aby vynaložili svůj čas, kořistí z životního času jiného. Co jiného je takové přerozdělování než moderní forma otrokářství? O tom, že někde sami přiloží ruku k dílu a za svého, a protože se svého, tak na něco co opravdu potřebují, to v médiích nenajdete.
    A jak je to sakra nejednoduché když se rozhodnou, že za své vybrané obecní peníze. To nejde dohodnout se v hospodě, že na tom sami máknou a že Franta, že svou firmičkou vypomůže s technikou, že mu zaplatí provoz, on na to dohlídne. Protože pravidla veřejných zakázek… A jak skrze to neskončit před prokurvátorem.
    Dnes obce kdysi zbudované a v ajfru devadesátých let zprivatizované, odkupují zpátky.

  38. 1583 😀 Šimone, moc pěkné obsahově i literárně. Jako by Ti za zády stál Karel Čapek.

  39. přátelé pozor !
    To není moje, pouze copy and paste.
    Pohov.

  40. ještě lepší formulace:
    “ Požadavek televizní objektivity je útokem na televizní nezávislost.“

  41. 1586 v případě některých nedůtklivějších, třeba Kima, téměř cassus belli.

  42. 1589 tak poděkování autorovi. Tobě za tu pastu.

  43. MeToo v Rusku:
    Bábuška povídá: Pajebali menja v sorokpjatom, charašo vzpaminať.

  44. 1574 To je trend. Za co Omama dostal nobelovku…
    Od odéru toho rektálního alpinismu nepomůže ani vymáchání v sedmi vodách s terpentýnem.

  45. 1593

    quivisi, to byly úplně jiné podmínky. Obrovské ztráty chlapů ve válce , ženská měla vůbec problém, sehnat chlapa , co by ji po…..

    To mohlo být znásilnění velmi vítaná a vstřícná služba 😀 😀

  46. Jo, jo…. Ještě že se klubou sněženky a bude jaro a a tak. Je potřeba si uhájit prostor, kam nemá politika přístup.

    co budou ty „sereblity“ dělat, až nebudou mít Zemana…

  47. Ale vážně . Komouši tehdy , v obavě o rozvoj populace zrušili pro muže povinnost platit alimenty.
    Aby se nebáli šukat 😀

  48. 1597 – upřesňuji, byla zrušena možnost podat žalobu o určení otcovství a určení výživného.

Komentáře nejsou povoleny.