Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. pořeh – krátký, ale intenzivní smích – přeneseno od zvuku, který vydává kůň. Tak jako štěkot může být v kratším časovém intervalu jen štěkem, tak koňský hlasový projev – řehtání – může být jen pořehem.
    Napravil jsem svoji chybu?

  2. [1651] Umlátit oponenta krátkým, ale intenzivním smíchem? Dobrá volba.
    Já to měl lepší o to, že jsem ten původní překlep četl ještě rozespal na lehce znečištěném monitoru, kde mi opravdu připadlo, že je tam háček na e.

  3. Dpbré ráno.

    Honzo. Matzurko, naopak – znalost marxismu chvályhodná. Nepřítele je třeba znát. Naopak leckterej marxista ho nezná a tak ani netuší, že je marxista. 😀

    Mimochodem, marx, ač sám žid, byl antisemita a taky slovany považoval za podřadné plémě. Snad na to téma i něco sepsal. Nabízí se otázka, jetsli tedy nebyl i marx jedním z inspiračích zdrojů Adolfa Hitlera 😀 Rozhodně by si, soudruzi, rozuměli.

    O to pikantnější bude, až bude řečnit předseda evropské komice nebo co to ten Juncker je při příležitosti odhalení sochy otce zajkladatele marxistické ideologie, darované čísnkými soudruhy. 😀 .-D 😀

  4. taxem včera koukal na ten Lvy ověnčený film, ale zhnuseně jsem odešel.

    Ta sobotní lví adorace české televize se taky nějak minula. Přece Česká televize je dobrá, jen kdyby tam nebyli ti nemožní reportéři a komentátoři.

  6. Jmenuje se Kaliňák. A IMHO je to domluvené s Most-Híd a Béla zatím koalici neopustí.

  7. 1653 – jj, par takovych neprilis popularizovanych Marxovych citatu jsem myslim daval i na Sumavaka…

  9. Prosím o prominutí překouknutí, jestli je to vůbec možné.

  10. Kalinak byl vzdy Ficovou pravou rukou, toho stylu Spolu kradli, spolu viseli…

  11. Račte si povšimnout, že blbnutí Me too a podobně je blbnutím ve specifických sociálních skupinách s příznačným podílem histrionských zlatokopek, kterým vyschnul zlatý důl. Do té doby jim kutání v něm nevadilo.

  12. Kalinciak byl tak trochu romantik Byronovskeho stylu (samozrejme lokalniho kalibru), mel stylovy knir a nebyl tak ulitly, jako Frano Kral.

    Vim to, protoze byl z Martina, kde jsem chodil do skol 😀

  14. No právě jsem si říkal, zda se pustit i do slovenské literatury, Fraňo je o 100 let později a prozaik k tomu 😉

  15. 2 martin ad 1645 – no, jen že se tam teď exhiboval ten černej kníže, co se čím dál víc projevuje jak vůl… Teda alespoň dle tisku či tlači… Já jsem tam prezenci nedělal…

  17. „Nejsou schopni vydržet“ -Zeman se jim schválně dal důvod, oni ho využili. Normální průběh, spokojenost na obou stranách.

  18. 1665 – PeSi, tak přes svoje důvěrné kanály si zjistím, jak to bylo. Inu host, jako host. Ale není to důvod na zanevření na hospodu se skvělým pivem a nízkými cenami.

  19. No, já si myslíám, že Zeman si mohl tenhle projev odpustit, na inaguraci se něco takového fakt nehodí. Zbytečně poskytl munici. Něco takového očekávali a hodilo se jim to.

    Kdyby místo toho pronesl umírněný státnický projev, klidnící rozbouřené vody, pisálky, komedianty a kašpárky by to zaskočilo a mohlo to mít podobný efekt jako když otevřete najednu dveře, který se někdo z druhý strany pokouší vyrazit.

    Mně by zajímalo, jestli má vůbec šanci, aby byla vyšetřena vražda novináře na Slovensku skutečně seriozně a pokud nebude výsledek v souladu s politickými záměry, zda bude zveřejněn.
    Myslím, že to by si oběť zasloužila víc, než když šašci běhají s plackama s jeho jménem po rudolfinu.

  20. 1668 . loni na Štědrý den – plzínka za 39 korun

  22. Tak rakouský občan útočící na vojáka byl 26 letý Mohammed E.
    Zřejmě původ v některé z periferii bývalé monarchie. Tedy soudím dle jména.

  23. 1668 – to jsou ceny, skoro jako u nás v Prdelákově!

    Asi si tam kníže odskakoval v době svého ministrování z Černínského paláce.

    Detaily mimo tento blog.

  24. No, obvykle, při inauguračním projevu bývá zvykem, co chce nastupující dělat.
    Cosi jako trůnní řeč.
    No a pokud někdo čeká od Zemana, člověka ,který má fůru chyb, ale nikdy nebyl připosranej, že bude pronášet něco nemastného neslaného, co nikoho sice neurazí, ale taky nenadchne, tak má smolíka.
    Zeman nešel do voleb, aby byl nemastnej neslanej, ani mu nejde o prachy. Je o něm známo, že na ně celkem kašle.tady
    No a pokud někoho rozčiluje, že se opřel o Bakalu, o kterém každý ví, že je zloděj a tunelář , a že kritizuje ČT, dokonale splňující podmínky pro zařazení do kategorie fake news, tak je mi to srdečně fuk.

  25. Sakra , píšu jako hotentot.

    bývá zvykem říct, o kterém každý tady ví…

  26. No, Halladine, já neříkám, že jsem od Zemanan očekávala nějakou nemastnou neslanou trůní řeč, ale je fakt, že kdybyprávě proto pronesl něco, při čem by vyjimečně nikoho neurazil, tak by to byl velice překvapující a všechny by to zaskočilo.
    Od těch, co spěchali na záchod až po pisálky, kteří by se museli mnohem víc snažit, aby vypotili něco o tom, jak je Zeman příšernej.

    Navíc v těchto souvislostech by to nebyla nemastná neslaná trůní řeč, ale elegantní finta, jak odzbrojit soupeře. 😀

    no a kohl by trochu pokrotit ovčáčka, ten je fakt trapnej.

  27. JInak s obsahem nemohu nesouhlasit. Jen bych řekla, že to mohl odložit na příležitost poněkud vhodnější. Ono by se určitě něco našlo.

    No, my vlastně doma televizi nemáme, televizi přes internet odhlašuju, protože dávno nemáme počítač, na kterém fungovala, takže bych mohla taky přestat platit televizní poplatky, ne?

  29. maYdo

    mám dost pochybností, jestli by se Zemanovi podařilo najít vhodnější dobu, tedy dobu, kdy by se na Zemana koukalo tolik lidí 😀

  30. No vždyť taky minulý týden súdružka primátorka vravela, že uďě hůř!

  32. 1678-Brno také útočí, uzavírkou Dornychu. Na 2,5 roku.
    Dělat tahle parta projekt Apollo, byl by na 150 let.

  33. Nakoukl jsem ještě na waze. Rychlosti v zaseklých ulicích 4÷7 km/h se blíží k historickým dobám.
    Pak jsem si ještě všiml, kolik je vyznačených nebezpečných výmolů. Ještě víc podchozích lešení a budu si zase připadat jak zamlada.

  34. Stupeň dopravy 8 : pomalu couvající kolona…..

  38. To je těžký, když se lidem nechce googlovat, potažmo to neumí 😉

    stupeň 1: provoz pouze jednotlivých vozidel, jízda je plynulá
    stupeň 2: provoz malých skupinek vozidel, jízda je plynulá, odbavování na křižovatkách bez problémů
    stupeň 3: tvoří se proudy vozidel, provoz je plynulý, avšak rychlost nižší než maximální povolená
    stupeň 4: tvoří se kolony vozidel, provoz není plynulý, průměrná rychlost je výrazně snížená, průjezd křižovatkami je narušen
    stupeň 5: dopravní kolaps – vozidla na komunikacích stojí nebo v kolonách jen velmi pomalu popojíždějí, průměrná rychlost je velmi malá

  39. Mimochodem, premiérka Mayová dnes v parlamentu fakticky obvinila Eusko z vraždy špióna Skripala, byl povolán ruský velvyslanec, a dostal více méně ultimátum k odpovědi zítra.

    Asi bude velmi veselo……

  40. Halladine!!!!!
    Nepotřebuju googlovat, abych věděla, co je stupeň 1-5. To mám vyzkoušený i v praxi.!!!!!!

    Ptala jsem se na stupeň 6 a 7. Kdybys neuměl snad číslice, tak slovy šest a sedm. ( těch 5 byl překlep a hned jsem se opravila)

    Byla to reakce na šimonův popis co je stupeň 8 a očekávala jsem odpověď v podobném duchu.
    A asi bychom měli před podobnými vtípky vložit upozornění, specielně pro tebe, že jde o žertovný příspěvek neboli fór. 😀 😀

  41. Tak ono jsou v Rusku prezidentské volby.
    A všechny volby ovlivňuje Rusko. Tak proč ne tyhle ?

    A tady se opět projevila naivita Rusů. Použili plyn, který má jenom Rusko. Asi nějaký agent-začátečník. Ta parta, co dělala Olympiádu v Soči a zamaskovala vše tak, že se nic nenašlo asi dělá na něčem jiném.

  42. Ale možná si jen hačáš na kabeli. V tom případě bystačilo poposednout, než něco napíšeš.

  43. Co byste chtěl od primitivních mužiků v láptích, NoName 😀

  44. maYdo 🙂
    Tak promiň. zřejmě jsem tě podcenil 😉
    Abych to napravil, dodám definici stupně 6 a 7
    stupeŇ číslo 6 – lidé vystupují z auta, a vedle cesty zapalují ohýnky a vařej čaj.
    stupeň číslo 7 – lidé opouštějí svá auta, ve kterách došlo palivo, spotřebované na topení

  45. Já mám rád tu ruskou dualitu. Jednou jsou rafinovaní až hrůza a podruhé použijí něco jednoznačně identifikovatelného, aby byli za týden odhaleni.
    To I ten slovenský vrah byl rafinovanější.

  46. No, já bych neřekl že jde o ruskou dualitu.

  47. NoName, ona je tato specificka dialektika zazrana ve specifickem druhu lidi.
    Uprimne receno jsem vcelku svolen podezirat Rusko, prece jen, uprchli agenti se obvykle nedozivaji vysokeho veku…

  48. no vidíš, a hned mám jasno…. jen nevím, coi si počnou ti, kterým došlo palivo, když nastane stupeň 8, protože i na couvání je třeba paliva. Ledaže by stupeň 8 nastával výhradně ve stoupání, to by pak auta coufala samospádem.

  49. Tenhle nebyl uprchlej, ale zobchodovanej.
    A docela výhodně – za 4 západních 10 vlastních odhalených agentů.

  50. Já mám momentálně jiné starosti a prosím o úplně jinou radu. Mám tu nemocného vnuka (4) – dopoledne sotva existoval, po poledním spánku a požití Nurofenu je jako rybička. Včera to bylo stejné, načež následovala noc, kdy jsem se snažila snížit 39,8 babskými recepty – zábaly rukou, octové ponožky – leč po dvou hodinách jsem vyměkla a nasadila chemickou léčbu (na celkový zábal jsem nebyla dost tvrdá – vnuk je něco jiného než vlastní dítě), která zabrala po hodině. Teď došel a tvrdí, že jej bolí bříško stejně, jako doma, než blinkal. Asi mě čeká další bouřlivá noc. A to mi stojí ve frontě 2 sousedé se žádostí o zpracování přiznání a vyúčtování příjmů a 3 PO – neziskovky, rovněž s požadavkem na zpracování daňového přiznání (ty neziskovky rozhodně nečerpají nic ze státního rozpočtu).
    Má někdo radu, co s nemocným vnukem, jak snížit horečku? Jedna nikdy neví vše.

Komentáře nejsou povoleny.