Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
39,8 dva dny po sobe, to uz je podle mne na doktora.
Mozna i na pohotovost…
Dano, zeptala jsem se dětské lékařky, která mi potvrdila můj názor. Víc než ta teplota by mi dělalo starost to bolení bříška. Takže rada zní: na pohotovost. Držím palce.
Kazdopadne Priessnitzuv obklad nejspis zabere, jestli srdce aplikujiciho vydrzi…
No u malých dětí ani ne, Petře.
Teď je docela hodně viróz, které trvají 2-3 dny. Včetně zvracení.
Ale něco na horečku určitě.
Když po 3 dnech horečka nejde dolů, pak k lékaři.
Bolavé břicho je vždycky problém , u dětí tím tuplem.
Přidávám se k pohotovosti, možná i chirurgické.
A na obavy, že budu za vola ,bych zapomenul.
NoName, v pasmu do 39,5 bych souhlasil, ale u mne osobne ochota jet s ditetem na pohotovst s tim, jak se blizi psychologicka hranice 40, roste…
A ta bolest bricha do toho… Muj nazor je, jak jsem napsal.
No, já jsem to udělal před 2 týdny. Pohotovost po 2 dnech horečky.
A dopadl jsem dle předpokladů. Průdušky čisté, mandle také, mám počkat další 2 dny. Počkali jsme, horečka odešla.
Samozřejmě to nechci zlehčovat. Není lehké rozhodovat.
Třeba pro mne je pohotovost na 5 minut jízdy. Možná pro Danu ne.
Tady bylo před časem cos podobného, tak doktorka a ta se ještě sichrovala sonem břicha (riziko slepáku).
No, k bolení bříška – včera ani dnes přes den nic moc nejedl, vždy tak 3-4 sousta, já ho nenutila. A na večeři si poručil krupicovou kaši, a talíř spásl do poslední lžičky. Takže to bolení bříška beru jako následek najedení se. Dnes ještě vytrvám, pokud bude horečka i dnes v noci, jedu s ním zítra k doktorce. Akorát to bude veselé, když s dítětem dorazí do ordinace k doktorce neznámá ženština, tvrdíce, že je babička. Jo, kdo podobnou situaci nezažil, neuvěří. Asi budu muset zavolat dceři, ať doktorce nahlásí, že s jejím synem přijedu já, ač nemá podepsané a uložené prohlášení, že dítě může doprovázet tato konkrétní osoba.
Jinak kromě pár babských fíglů tu mám Nurofen a jak jsem se dočetla na netu, mohu mu dát dávku po 6-ti hodinách a nikoli až po 8-mi.
No pokud s chutí pojedl, na slepák bych to neviděl …
Paní magistra se ptá, kolik má dítě kg a jaký Nurofen to je …
NoName, vnuk má cca 17 kg, má 4 roky a 3 měsíce. Nurofen má označení: Nurofen pro děti (100 mg ibuprofenum v 5 ml suspenze).
Ano, může být každých 6 hodin 5 ml.
Dano,
viz Anna – horečka, bolení bříška a blinkání – rozhodně pohotovost.
Držím palce.
Dano, mně kdysi radila naše dětská doktorka místo studeného zábalu vlažnou sprchu. Prý to ochladí taky a není to takový šok.
Matzurko, omlouvám se, asi jsem to nenapsala srozumitelně – u mě neblinkal, jen doma v noci ze soboty na neděli.
Rodiče jsou na horách – jsou jarní prázdniny a oni si ten pobyt (do čtvrtku s tím, že asi přijedou ve středu dopoledne) objednali před 3 týdny. Starší vnuk se strašně těšil, sám si sbalil vše, od lyží po plavky a brýle do vody. Kdyby nemohl jet kvůli mladšímu nemocnému bráškovi, asi by ho neměl moc rád. Proto je malý vnuk u mne.
Jo aha.
No, slepák se obvykle projevuje v dolním pravém kvadrantu, tedy na pomyslné spojnici od pupíku k pravé (ze strany dítěte) kyčli. Prej to zabolí, když je pacient na zádech, nohy pokrčené v kolenou – takže bříško je uvolněné – na popsanou oblast mírně zatlačit a pustit.
Nechutenství mohlo být z horečky, pokud se najedl a udrží to, tak snad nebude tak zle. Pokud by opět začal blinkat, už bych neváhala.
Jarní prázdniny tu máme taky…
takže manžel s dcerou dojeli k její mudr kvůli úpornému suchému kašli, co ji trápí už dva týdny. Mudr doporučila zvýšit dávku antiastmatika – ovšem nedala recept, pro ten jsem musela já na alergologii (naštěstí si nevzali dovču a ordinují v upraveném provozu, ověřeno telefonicky). Když jsem vyseděla frontu a obdržela recept, bylo mi olítat 6 lékáren, aby mi i v poslední řekli, že daný lék má momentálně výpadek v dodávce. V té poslední lékárně aspoň zavolali do lékárny nemocniční, jestli aspoň tam… bohužel neexistuje alternativa. No, nakonec jsem dorazila domů a začal obvolávat další lékárny v okolí, na třetí to vyšlo, takže zpátky do města s receptem těsně před zavíračkou a dítko si v případě potřeby může dýchnout…
No, držím palce všem momentálně trpícím a úpícím.
Dano, to je docela rozumný, protože nemocný děcko a otrávený děcko, který kvůli bráškovi přišlo o prázdniny je kombinace na zabití a matka na mašli. 🙂 Tak držím palce, ať je brzo v pořádky, ty daně se nezblázní, ještě je tři neděle čas.
I když bych se taky pomalu do toho měla pustit 🙂
Dano, jestli máte i parelen, tak ho můžete střídat s nurofenem a zkrátit interval.
Bříško a slepák. Ať zkůsí zaskákat na jedné noze. Pokud to pro bolest nezvládne, je to slepák.
Sweet report: Vnuk už hodinu a půl spí, horečka zatím v normě (dle hmatu mírně zvýšená), já zvládla zpracovat přiznání včetně roční evidence pro jednu sousedku – je na tom jako já, pronajímá nemovitost a účtuje skutečné náklady včetně toho, že jsem jí volala, aby si zítra došla pro vše potřebné a teď se pouštím do dalších a zároveň vyčkám tak hodinku,než dám vnukovi další dávku nurofenu. Ta mu doufám vydrží do rána tak, abych nemusela kolem 2-3 ráno pořádat manévry se srážením horečky. Dík všem za rady. 🙂
1721-paní magistra říká, že když teplota po nurofenu aspoň trochu klesne, nestřídala by to a nechala jenom nurofen. No a pokud se teplota drží i po nurofenu, radši by jela na pohotovost.
NoName, dětská pohotovost v našem okrese – mimo bydliště vnuka – je do 22:00 hod. Takže se držím toho, že pokud bude horečka i v noci (teplota nad 27,5) jedeme zítra k příslušné obvoďačce. Dík paní magistře. 🙂
No, nevím , mě kdysi chytil slepák cestou autobusem do OV. Vystoupil jsem před Ostravou , a jel stopem zpátky, Když jsme projížděli Vsetínem, bylo mi tak blbě , že jsem se nechal vyložit v tamním špitále.
Představil jsem se s tím , že se mě chytá slepák. Vyšetřili mě , leukocyty jsem měl sice vysoké , ale nezdálo se jim to. Nechali si mě na pozorování, a poslal jsem telegram bejvalce, co je se mnou.
Ráno mi bylo dobře , a bejvalka mě našla , jsk s pacienty mastím karty. Skoro ji kleplo. 🙂
Propustili mě, a pan primář řekl “ Jako slepák se mi to nezdá, ale až přijedete do Trenčína, ukažte se chirurgovi.
Tak jsem se ukázal, a šel jsem hned na sál….
Podle histologie byl ten apendix gangrenózni….
Jo, ten primář taky řekl “ U zdravotníka je možné všechno “ 😀
Dano, přednostně nutno vyloučit slepák. Vzít v úvahu i případ, že se může sejít s virózou. Příčinou bolení břicha může být viróza, tak se u někoho nějaká projevovala letos, jenže nutno uvažovat nejzávažnější příčinu. Nurofen a podobně jsou jen ulevovadla. Pozor na maskovací efekt. Na naši generaci fungoval acyplyrin, jenže nyní se u dětí častěji vyskytují případy těžkých reakcí. Na horečku je dobrý zábal, nebo vlažná sprcha. Nepustit ke čtyřicítce, nesrážet pod třicet osm. Octové ponožky jsou pitomost.
1719 Matzurko, můžeš vyzkoušet volně prodejné antihistaminikum. Na suchý kašel pulmoran a pectoralis. Med. Pampeliškový med. vlhčovač vzduchu. Ultrazvukový zvlhčovač naplněný vincentkou nebo roztokem soli z Mrtvého moře, asi polévková lžíce na dva litry.
Schumi, teďs mě znejistil. Octové ponožky fungovaly spolehlivě u mých dcer. Že by posun ve vývoji člověčenstva? Ono zábal je dost šok pro pacienta, o sprše ani nemluvě. Pokud jde o acylpyrin – uškodilo mu, že není obecně známo, že se musí užívat rozdrcený-rozpuštěný, hodně zapít a rozhodně se nesnáší s citronem. To žádný příbalový leták ani lékárník nesděloval.
Teda Schumi…..jak tě tak čtu , tak lituji, ze pozítří mě nebudeš kuchat ty …
Béla Bugár navrhl na Slovensku předčasné volby, pravděpodobně v létě.
Schumi,
koukám, z čehože máš doktorát 🙂 ?
Vyzkoušeno víceméně vše tebou popsané, s nevalným výsledkem. Proto jsme nakonec došly na alergologii, testy negativní, kromě spirometrie. Teď se k tomu přidala nějaká slabší viróza, jinak by už měla být bez inhalátorku. V létě plánujeme pobyt u moře.
Co bys medle radil na dědičnou artrózu 🙂 ?
Šimone,
tak se držte !!!
Šimone, držím palce 🙂
Matzurko,
kdo ji má, a jak se projevuje ?
Ad octové ponožky a jiné babské rady – ono taky na každýho funguje něco jinýho.Možná někdy i jako placebo efekt, ale hlavně, že to funguje.
K acylpirynu mám vztah veskrze negativní, jsem na něj silně alergická, naposled jsem ho vzala skoro před čtyřiceti lety na koleji, já se málem udusila a moje spolubydlíci z toho měla málem trauma, protože se obávala, co si počne s mrtvolou, když nedorazí doktor včas.
Od té doby se mu vyhýbám obloukem a nesmí mi do baráku, jakož i cokoliv dalšího, co by mohlo obsahovat kyselinu acetylsalicilovou. Prý to je typické pro určitý typ astmatu.
A tohle je zajímavé… Píšou na aktuálních konfliktech
Novichok agents je látka, která se vyráběla v době Sovětské svazu na území Uzbekistánu.
“Since its independence in 1991, Uzbekistan has been working with the government of the United States to dismantle and decontaminate the sites where the Novichok agents and other chemical weapons were tested and developed”
Je to citát z englické wiki
Dobré ráno vespolek,
Dano, doufám, že už je lépe ?
Halle,
no jak asi, bolestmi kloubů, a mastičky na to nezabírají. Trochu Ibalgin. Nejhůř po odpočinku – ráno lezu z postele jak vysloužilec od Waterloo, pak se to rozhýbe. Mám sedavé zaměstnání – vždycky, když vstanu od počítače, bolí kolena a klouby chodidel. Některé klouby začínají zbytňovat (nodální), na jedné ruce risartróza. V chladu je to horší. Prostě typické příznaky, moje starší sestra je na tom podobně (na rozdíl od ní ovšem nemám nadváhu), kletba je z matčiny strany. Překvapil mne rychlý nástup, no ale co bych nechtěla v kategorii 50+, jsou i horší věci 🙂
Zatím zvládám, ale chystám se k ortopedovi.
Matzurko,
už jsi tam měla být, a revmatolog by taky neškodil. Ten možná ještě dřív. No a z vlastních zkušeností – infekční a testy na borelie a podobné potvory.
Bůh ví, jak dlouho jsem s tou boreliozou běhal po světě.
Se mnou je to opačně – ráno jakž takž , problémy po zátěži.Dlouho se nechystej, a maž k dochtorům, čím dřív začne léčba, tím líp.
Matzurko,
předepsán Dafalgan (Paracetamolum 1g)a Arthrotec 50 (Diclofenacum natricum/ misoprostolum.) Střídám, neb se nemohu rozhodnout, co pomáhá víc. Kontstatuji, že pomoženo. Bolesti ustoupily, zdá se, že i postup zastaven. Ranní pozdrav (všem) M.Š.
Na Dr. PharmDr. Leonarda da Schumachera jsem úplně zapomněl 😉
Matzurko, ohledně bolesti – na každého zabírá něco jiného. Můj favorit je Nalgesin S.
konstatuji, že takhle po ránu je těžké napsat cokoliv bez chib
Dobré zas ráno… No, s bolavým břichem u dcer jsme vždycky jezdili rovnou do nemocnice na chirurgickou pohotovost. Sice z toho nikdy nic nebylo, ale vždycky nám zdůraznili, že lepší zbytečná cesta v noci do špitálu, než řešit akutní průser. Takže jsme tam dojeli, příslušná dcerunka se po cestě autem vyblila, zklidnilo se to, vyšetřili – a vždycky si nás pozvali na další den na kontrolu. Takže určitě nepodceňovat… A než na obyč. pohotovost, radši rovnou na tu chirurgii – tam jsou na akutní záležitosti zvyklí…
Schumi – octový ponožky blbost nejsou… Nohy, hlavně chodidla, jsou hlavní chladič organismu – a ten ocet zlepšuje odvod tepla a tím snižuje horečku. Nehledě na protizánětlivé účinky, kdy ta octovka osmoticky proniká dovnitř a aspoň trochu zabraňuje šíření zánětu. Ale může to vyjímečně někdo hůř snášet. U nás se osvědčilo dát další hadr namočený do octové vody (odstáté, ne moc studené) na zátylek – lépe se chladí podvěsek mozkový a prodloužená mícha – tím se často zklidní i to břicho, pokud tam není něco dalšího.
No a vypnuli nám elektřinu – až do půl čtvrté…..
Jinak z dnešního Macka:
„Pokud chcete část občanů pořádně vytočit, napište pod fotografii houfu černých dětí s titulkem “V Kongu hrozí dvěma milionům dětí smrt hladem a porodnost přitom neklesá“ dovětek „Tak ať místo šoustání začnou něco dělat“, jak to udělal Petr Pauczyński. Sesypou se na vás jako vosy, aniž by se nad tím, proč tomu tak je, sebeméně zamysleli. Nicméně OSN tam chce dodat další „humanitární“ pomoc, takže za pár let bude těch dětí tři miliony…“
No, pokud ovšem ta humanitární pomoc nebude formou humanitárního bombardování… Někde jsem četl, že v Srbsku takhle „vyřešili“ 80 000 dětí a Madlenka si spokojeně mnula ruce, jak to dobře dopadlo… A zrzavej skřet se nad tím rozplýval blahem…
Pánové,
díky za input, k mudrům se vydám taky 🙂
PeSi,
souhlas, u děvčat vzhledem k uložení reprodukčních orgánů je cokoliv v břiše důvod k rychlé akci. Bohužel jsem před pár lety vyslechla „příhodu“ v čekárně – děvčátko s bolestí v bříšku začali léčit na slepáka, ale vzhledem k horšícímu se stavu (během 24h) převezeno do Prahy, kde zjištěn skříplý vaječník a bylo nutno operativně odstranit, neboť tkáň již odumírala. Taky nic moc.
Trautenberk v akci
https://zpravy.idnes.cz/cesky-klub-turistu-znacena-trasa-rukavecska-obora-kvetov-panstvi-schwarzenberg-soud-g4g-/domaci.aspx?c=A180312_202501_domaci_ane
Šimonovi držím na zítra(?) palce. Za prvé, aby vyšel termín, za druhé, aby to vyšlo.
Pokud jde o bolavé břicho, pokud to rychle nepřejde, vřele doporučuji pohotovost. Po vlastních osobních zkušenostech chirurgickou, kde mají ten pohmat procvičený výrazně líp.
Šimon na to jde 15.3., budeme palečkovat a čekat
(1728) Rozdrcení zaručeně neuškodí (ale nepraktikuji ho), každopádně ne na lačný žaludek a taky ne s bílým vínem. Holt je to kyselina.
Ještě jsem si vzpomenula k aspirinu,
vzhledem k tomu, že jako kyselina může neblaze působit na žaludeční sliznici, tak je v prodeji i v pufrované verzi – nicméně ta nezabrání případné alergické reakci viz MaYda. Ale je to analgetikum/antirevmatikum staré jak lidstvo samo…byť dnes už vrbovou kůru žvejká málokdo 🙂