Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
Uprimne receno mne nenapada, jak se k vcerejsi diskusi vyjadrit. Osobne nejsem z vysledku voleb nadsen, ale ze bych kvuli tomu zacal vyvolavat ducha ustavy ci myslel, ze stavka s politickymi cily je dobry napad…
Prijde mi, ze vsechny takoveto stavky, vyzvy, iniciativy zapominaji, ze Zeman vyhral (o prsa korejske zeny), a Babis vyhral (rozdilem ligy) svobodne a demokraticke volby. Ani z jednoho nejsem nadsen, ale je tomu tak a tak nejak to respektuji. Zjevne ne kazdy respektovat dokaze.
[1887] Nadějný mládenec. Dotáhne to daleko.
1884 Matzurko, jako bych viděl zájemce o práci v IT jak říká :
„V céčku sice programovat neumím, ale můžu vám vyložit co se stalo 15 března 1939 a 17 listopadu 1989.“
[1894] Ještě klika, že jsem LP 1989 už měl po škole i po vojně. Zablbnout si by bylo hezký. Takhle jsem akorát na bundě nosil trikolóru a šel si párkrát zacinkat klíčema.
[1901] Ta žena nebyla korejská. Nějaká snad napůl Ukrajinka, či čo ;o}
Jinak – 2 ptakopysk ad titulní článek – bylo jest mi se zúčastniti jednoho maturitního plesu… Hrůza dostala nový rozměr… Možná bych o tom měl také spáchat jakési vyprávění…
(1875) My se zaštiťujeme … – kteří my?
(1884) A Kalousek, pane, Kalousek je ďábel! 😛
(1891) Trialektika, ne? 😛
(1901) Otázka je, co to znamená respektovat. Pokud to, že neodmítám platit daně, jezdím po pravé straně ulice (většinou) a netahám semtex na Hrad, tak taky respektuji. Pokud by to znamenalo, že až do dalších voleb budu držet hubu a krok a nikde se nezmíním, jaký póvl byl zvolen, tak nerespektuji. K demokracii patří i nějaká ta demonstrace, petice nebo satira.
1880 – bojím, bojím, že zaměstnanci Agrofertu si Pavla najdou …
K demokracii patří ějakí ta demonstrace … já kdysi četl, že demokracie je respektování vůle většiny…
2 AeroKarel – ďábel ne… Je to jen docela obyčejná kurva. Takovej byl vždycky, znal jsem ho už za studií… A kurva kurvou zůstává…
1907 – No, dokonce i nejaka ta demonstrace mi prijde OK, ale stavka s politickymi cily, spojena s indokrinaci studentu, uz mi prijde zu viel.
Tradicni republikanska zasada je, ze skola a kostel jsou apoliticke.
Dobré ráno,
„Odvolávka na 15.3. je poměrně hloupá poznámka vzniklá někde na AeroNetu, protože ta stávka je svolaná na 15.3. nikoli proto, že by šlo o výročí okupace ČSR (to je pro mladé víceméně černé uhlí a je dobře, že to tak je), ale proto, že jde o “Mezinárodní den proti policejní brutalitě”, což bylo inspirováno tím Ondráčkem.“
Ne, není dobře, že je to pro mladé černé úhlí. Nejsem přítel hrabání v minulosti ad absurdum, ale jsou data, na která by se nemělo zapomínat a 15. březen je jedním z nich. A nejen v ČR, ale ve světle toho, co předcházelo ( Mnichov) a toho, co následovalo by si jho měla připomínat celá evropa, nejen my.
Většina lidí ví, co byl 15. březen 1939 a jsou na to datum poněkud citliví. Podotýkám, že moje děti vědí, co byl 15. březen 1939, ale vemi pochybuju, že by věděly, že to je nějakej den proti policejní brutalitě a většina čechů má to datum spojené s něměckou okupací a ne s nějakým dnem policejní brutality.
Ty požadavky většinou nemají s policejní brutalitou co dělat. A jestlinje pro ně okupace Hitlerem „černé úhlí“, tak jeden policejní mlátič pro ně může být tak leda hnědé uhlí.
Už samo stanovení onoho dne na 15. březen je dost podivné, většinou se tyhle dny stanovují na datum, které by mělo nějakou takovou událost připomínat. Proč tedy 15. březen, snad kromě důvodu, že to datum si asi západ nechce moc připomíbat a nejradši by na něj zapomněl, tak se hodí na to dát nějaký ten „mezinárodní den“.
Když už tej osvícenej části mládeže tak leží na srdci „den proti policejní brutalitě“, tak by si spíš mohla připomenout Ondráčkovy soudruhy, mlátící katalánské občany. Jistě taky věřili, že dělají správnou věc.
A důvody?
Dovolím si citovat z NP:
“ Za všechny to dobře vystihla jedna taková dredovaná holčina, zhruba 20 let věku, když nadšeně řekla reportérovi ČT, že demonstruje na Václaváku proto, že už nemůže mlčet, protože máme v čele země presidenta, který je protievropský. “
Zemanovi jistě lze přičíst k tíži mnoho, ale rozhodně ne to, že je „protievropský“. A ať už je prezident takovej nebo makovej, v čele země je takovej, jakého zvolila většina.
Zeman byl zvolen především proto, že ostatní se jevili ještě horší než on nebo byli totálně neschopní a většinou obojí.
Demonstrace ano, ale ne xenofobní, rasistická, komunistická, odborářská… Ty jsou nebezpečné, of course.
A už se těším, až Kiska pověří sestavením vlády nějakého nestraníka a nechá ho vládnou bez důvěry … A demokraté budou hýkat, jak je to státotvorné.
1913 – no, tak to je samozrejme – prislusnici xenofobni demonstrace patri za mrize!
K těm morálně zavrženíhodným osobám – není to zas tak dávno, kdy Generálním tajemníkem OSN a následně prezidentem Rakouska byl usvědčený válečný zločinec Kurt Waldheim… Zdá se, že se od západních demokratů máme ještě mnohé co učit.
A mayda si taky koleduje, tou pripominkou Katalanska… Co jineho si sepratiste zaslousi, nez poradnou nakladacku?
Prorusti separatiste zaslouzi jeste hure, samozrejme.
1917-Guardiola Pepe (trenér Manchesteru City, ale jinak Katalánec tělem i duší) vyfasoval od Premier League trest za politické proklamace-nosil yellow ribbon na klopě kabátu jako připomínku stále vězněných katalánských politiků.
A tak je to správně. Politika do sportu nepatří. Tedy, pokud nejde o vyloučení Rusů nebo team uprchlíků …
„jako bych viděl zájemce o práci v IT jak říká :
“V céčku sice programovat neumím, ale můžu vám vyložit co se stalo 15 března 1939 a 17 listopadu 1989.”“
Schimi, u zájemce o práci v IT bych to jako podstanou závadu neviděla, ale u mládežníku, předvádějících se jako angažovaní občané, aspirující jednou na karieru učitelů politiků, novinářů, kteří za podpory učitelů organizují politcké demonstrace a sepisují plamenné výzvy plné frází o svobodě a demokracii, to teda vidím jako takovou neznalost jako dost zásadní.
„(1875) My se zaštiťujeme … – kteří my?“
No, dobře, dobře, tak teda ty údajné etalony morálky, svobody a demokracie se zaštiťují. Zejména ten guru na nebesích o tom rád mluvil.
(1910) Já si o něm PeSi nijaké iluze nedělám a tohle ti bez námahy věřím. Ovšem ďábla z něj dělají lidé, hledající jeho vliv kompletně ve všem.
(1911) Škola a kostel by měly být apolitické, ale vykládej to mlaďasům nebo věřícím ….
(1912) No prostě by měli dělat ne to, co chtějí oni a co jim připadá aktuální, ale to, co připadá vhodné a aktuální tobě. Obávám se, že tě neposlechnou.
(1917) Jen tak pro zajímavost, to někdo tvrdil? Co tak pamatuji, není to tak dávno, tak kolem toho spíš všichni chodili jak kolem horké kaše.
Apolitická škola nepřeruší výuku v době demonstrace. Není spoluorganizátorem demonstrací a neposílá tam studenty (VŠ na Slovensku). O SŠ nemluvě, vzhledem k věku studentů mají být SŠ prostě mimo z podstaty věci.
[1916] To by se na Západě stát nemohlo.
[1920] Já bych si to dovolil upravit:
Zájemce o práci v IT říká: neumím programovat.
Zájemce o místo politologa říká: nevím, co se stalo 15.3.1939.
Zájemce o práci moderátora říká: Momomožná nenenevypadám nenenejlíp, aaale šmišminky tututu brabradavici zazazakrejou.
„No prostě by měli dělat ne to, co chtějí oni a co jim připadá aktuální, ale to, co připadá vhodné a aktuální tobě. Obávám se, že tě neposlechnou.“
já se neobávám, mně je vcelku jedno, co dělají Tvoje nebo Kořenského děti.
Jen sje si dovolila podotknout, že když už jim tak leží na srdci ta policejní brutalita, tak jsou aktuálnější případy. proti kterým lze protestovata že se o policejní brutalutě nemluví, když jsou dmeonstranti ti, co jsou „fuj“.
No a jestli je dobře, že události devětatřicátého jsou pro ty mladý „černý uhlí“, tak teda pak by nemělo vadit, když stejně přistupují k vítěznému únoru nebo sovětské okupaci.
Pokud tenhle přístup mají navíc studenti elitního gymnazia, tak tím hůř, tak by měly snad školy víc dbát na výuku dějepisu. Možná by pak nebylo třeba podporovat studenty v demonstracích, protože by se zblbnout nenechali.
„tak kolem toho spíš všichni chodili jak kolem horké kaše.“
Kdo všichni?
?Už čačtí engličané vypověděli Putinovi válku ?
Včera jsem zahlédli v ČT dva zjevy. Jeden byl nějakej vědec co e týká chemických zbraní, druhej bý valej šef vojenské rozvědky. Rodoče toho vojenskýho rozvědčíka museli své dítka hodně nenávidět.
Jakoby nestačilo, že zdědil příjmení šíndor, vylepšili to jménem ándor…
Ale to nic. Hlavně oba kroutili hlavou…
Je tolik způsobů, jak zabít člověka… A udělat to způsobem , který prstem ukáže….
A ausgerechnet před volbami v Rusku a misrovstvím ve fotbalu.
Už delší pocit mám dojem, že jsme si patrony vybrali dost blbě. A nic s tím nenaděláme….
1920 maYdo, jinak řečeno prostitutních indoktrinujících žvanilů.
Matikář, fyzikář, chemikář… to nepotřebují. Naopak, čím více mladí jsou ušetřeni informací, které pro svůj spokojený život nepotřebují, informací s nulovým praktickým využitím zato ovládajících a manipulujících skrze emoce, tím lépe.
Zítra je 15. březen. No a? Kolik generací se tím má intenzívně zabývat než se stane stejně intenzívně vzpomínaným a probíraným datem jako například 30. květen 1434?
Historie je zajímavá. Zajímavé příběhy, zajímavé souvislosti, zajímavá poučení. Jenže o tohle ve vztahu k mlaým nejde. O co tedy jde? O to aby odcházející generace svá traumata předala další generaci a tím si zajistila „nesmrtelnost“. O to aby na ní navěsila těžké vagóny minulosti. Která jako by hlásala, že nelze prožít úžasný život bez alespoň virtuálního prožívání traumat předešlých generací a bez vědomí kdo byl například Adolf Hitler. A tím břemenem, které na ni zavěsí jakko dědičný hřích, ovládnout její budoucnost. Na smrtelné posteli říkají „Slib, že nikdy nezapomeneš, co praprapra těhle učinili zlého Tvým praprapra, a že to budeš učit další.“
Nedivím se ignoranci spousty mladých. Mají svůj život, své zájmy. Žijí budoucností. Držím palce těm z nich, kteří se nenechávají zmanipulovat komedianty navzájem se ujitující, že jsou to oni, kteří nejen že „drží prst na tepu dějin“. ale jsou i jejich tvůrci.
Jo, a zkoušíte někdo to zobrazení ve stupnici šedé místo vlezlých barviček? Nebo pořád máte otevřený obrazový kanál obcházející intelektový firewall?
1925 Honzo, spíš takhle vynikne rozdíl:
Umím programovat. Máte pro mě práci?
Jsem politolog. Máte pro mě práci?
Kalousek….
Fascinuje mě jeho antilevičáctví a antikomunismus…
Jen si vzpomenu, jak byl kdysi ochotnej jít do vlády s Paroubkem a podporou komoušů, což ho stálo předsednictví u Lidovců…..
Víš, schumi, nevědět, kdo byl Adolf Hitler nejspíš znamená si ho dříve nebo později zopakovat. Ti, co se nenechávají zmanipulovat, jsou obvykle ti, co tyhle věci znají a umí o nicj kriticky uvažovat.
bohužel právě oni jsou první na řadě, když má zmanipulovaná masa potřebu někoho semlet. Netřeba dodávat, že technický pokrok v podobě sociálních sítí dává tomu semílání netušené možnosti.
1928 halladine, o víkendu zhltnul Šándorovy „paměti“. Zajímavé, zajímavý člověk s dobrým přehledem. V TV neviděl, nemám zavedený trychtýř. Takové pořady mi nestojí za instalační proceduru.
Dostala se ke mně „informace“, že Putin oznámil, že Rusko má raketu s jaderným pohonem. Odkaz na Echo 24 a ČT 24… Úžasné hámotiny. Progůglil, co je to za píčovinu, protože o tomhle mám nějaké ponětí, autentické video projevu nenašel, jen komentáře a připojené video ze zkoušky letecké rakety a rakety s plochou dráhou letu. S konvenčním pohonem, jak jinak. Splácáno z různých zpráv o různém ala „Wunderwaffe“. „Anglická“ část netu ani ň. Jen o projektu jaderného pohonu pro pohyb kosmické lodi ve vesmíru. A historický projekt NERVA a podobně.
Schumi,
ad IT zájemce o práci – maYda a PetrK odpověděli za mne.
AK,
ad Kalousek, jistěže není ztělesněný ďábel, ale je ho nějak všude plno – tu s tibetskou vlajkou, tu organizuje „demokratický blok“, támhle zas cupitá z inaugurace, ondyho zas podpírá knížete na demošce proti Ondáčkovi… nejde si nevšimnout. I když z organizování demošek ho nepodezírám, to zas ne 🙂
Pesi, nemusíme chodit daleko. Tuším, že Zápotondu chtěli soudit Frantíci za nějaké drobné podíly na masakrech v Mathausenu (už nevím přesně a googlit nehodlám), kde fungoval jako hodně brutální kápo. A kam to potom dotáhl.
O zkurvenci Babišovi se rozepisovat nebudu. Samozřejmě, že je zloděj, lhář a podvodník. To snad chápe i poslední obecní blb. Ale taky je bohužel lídr. Jediný, kdo mu může trochu konkurovat, je Okamura a kupodivu Bartoš. A taky možná mladý klaus, ale toho zadupou, jak lze pozorovat. Takže se nedivme současné situaci, ať už se nám líbí či ne.
Halle, měl jsi to správně: typy. Tipy byl pan Vajíčko, a to z propagačních důvodů, protože se jednomu tehdejšímu soudruhu z Merkurie nelíbilo tvrdé y, neb se chtěl odlišovat od imperialistického type (prosím, nehledejte překladu ani v tom dalším logiku prostě tipy).
V jednom momentu mi jsou anozmetci trochu sympatičtější a tleskám jim. Vyhodili tuším cca 27 ministerských úředníků a prý jejich místa zrušili. Do dalších nasadili Anoodborníky, kteří budou díky této akci po změně pozic v budoucnu vyhozeni. Alespoň nějaká radost do budoucna.
1932 maYdo, kolik procent Tvé generace má ponětí například o Attilovi?
A co ve skutečnosti zná o vzniku německého národního socialismu, o jeho historických, ideových, sociálních a ekonomických základech, než jen onu dějepisnou karikaturu doplněnou o emotivní vyobrazení jak moc to bylo hnusné? Ti mozkomorové, kteří v té souvislosti papouškují o „fašismu“? Kolik procent z Tvé „vzdělané“ generace je schopen popsat nejen příznaky, ale rozboru základů a příčin? Kdo má znalost právě toho aby rozpoznal podobné nebezpečí dřív než se projeví? Kolik z těch, kteří vyčítají mladým jejich neznalost a ignoranci, jen mumlá „Krleš, krleš…“
1934, 1935 mě Zápotonda a i další jsou ukradení. Kalousek je Kalousek, Babiš je Babiš, a další jsou další. Proč opakovat stále ty samé mantry…
Demošky…lidé se zabaví, vyventilují…
Schumi,
krlešáci zvolili Babiše. Mladiství krlešáci to fakt nevytrhnou. Z mladých krlešáků budou za pár let starší a ještě starší krlešáci…
Měli jsme tu kdysi kolegyni z Číny, prej vědkyni. Když se jí – při zjištění jakéhosi profesiního vědomostního nedostatku – manžel zeptal, co dělala za studií, odpověděla „No přece demostrovala proti špatným učitelům !“. Jo, paní holt ještě stihla kulturní revoluci, bohužel se ale nestihla naučit biologii.
Schumi,
https://www.nbcnews.com/news/world/putin-denies-new-cold-war-says-new-nukes-are-combat-n852496
Mimochodem, Amíci zkoušeli tank s jaderným pohonem, Rusové zkoušeli letadlo s jaderným pohonem.
Vyskytl se malinkej problém – reaktor se nedal dostatečně odstínit , aby neozářil posádku smrtelnými dávkami.
To už je v případě střely bez posádky passé…
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tupolev_Tu-119
Hele,
a kolik vlastně těch demošek bude ? Zaregistrovala jsem tu proti Ondráčkovi, a dneska má být na Václaváku umělecká fronta bránící naší/vaši ČT ? A zítra studentská za ústavnost ?
Ja mladým nevyčítám jejich ignoraci.Konec konců řada z nich žádní ignoranti nejsou. Řada z nich zase pracuje v povoláních, kde není „ignorace“ na závadu. Od pekaře nechci nějaké znalosti z dějepisu, ani kritické myšlení, stačí, když umí zadělat těsto, držís e řemesdla a nehraje si na myslitele.
Ale na studenty gymnazií, s dovolením, bych měla přece jen poněkdu vyšší požadavky. Jinak se může stát, že ten pekař, na rozdíl od nich, bude umět aspoň zadělat to těsto.
(1927) Všichni ti, kdo se k tomu nějak vyjadřovali.
(1935) Ač nerad, Františku, tak Ti trochu zkazím radost: https://echo24.cz/a/ScY5j/dalsich-600-novych-uredniku-za-25-miliardy-babisova-vlada-je-neskrta
[1935] Mám pocit, že ne Frantíci, ale Holanďani. Googlit rovněž nehodlám, a je to celkem buřt.
Jo, Prazanum gratuluji ke spravne volbe primatorky…
https://www.novinky.cz/domaci/466133-krnacova-to-za-zpovykane-prazany-schytala-i-od-babise.html
Proste jsou zpovykani, ze na jizni spojce se eka jen hodinu a na okruhu Parize treba dve… Ale krnacova to dozene a predezene…
[1944] ANO, bude líp.
Jo, mimochodem…
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/466131-angela-merkelova-byla-poctvrte-zvolena-kanclerkou.html
1946-Jste to ale nepochopil, požadavek na max. dvě funkční období po sobě je určen pro čínské a ruské politiky, tam je to žádoucí. Evropský politik má co přinést i ve čtvrtém a vůbec to není to samé, jako když bude mít 4 funkční období po sobě i prezident čínský.
1947 – ale to je Noname logicke. Cinsky politik je nedemokraticky a dve ci vice volebnich obdobi po sobe jsou projevem jeho nedemokraticnosti. Nemecky politik je samozrejme demokraticky a 4 volebni obdobi pro sobe jsou projevem jeho demokraticnosti.
Na tom neni vubec nic k premysleni.
No a že byly volby, protože velká koalice selhala… Řešením je proto velká koalice.
No ale když to voliči tak chtějí … Tedy nechtějí, ale jinak to nejde.
(1947) Mimochodem, všiml jste si, že žádný německý poválečný president nebyl zvolen více než 2x a ani to příliš často? Že ti Číňani a Rusové si to stanovili sami a nejspíš dost dobře věděli proč?
Že pokud už někde je takové ustanovení, týká se presidentů a ne premiérů? 😛