Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. Tak samozrejme nelze pustit do vlady extremne pravicovou stranu, ze ano… Nezavisle od toho, ze „krajni pravicovost“ se projevuje stredovosti a strana ziskala asi sestinu hlasy volicu.

  2. Je poněkud srandovní, pokud se v evropských zemích limituje počet volebních období funkcionářům bez faktické moci ( třeba německej a českej prezident). A kancléři, který drží veškerou moc ne .

    U států s prezidentským systémem to samozřejmě smysl mít může.
    No ale když to někomu vyhovuje, ať si to nastaví jak chce.

  3. Prezident je obvykle míň důležitý než premiér, a proto je logické, že se jeho mandát omezí. U premiéra, který má podstatně větší vliv omezení není. Eurologické.

    Nebo co je přesně smyslem poznámky „ustanovení se týká prezidentů, ne premiérů“ ?

  4. Rusům kde co nastavili američtí poradci za jelcina, včetně ekonomie.
    Třeba ruská vláda mohla vytisknout nové rublíky, pokud je měla kryty emerickými dolary či emerickými dluhopisy.

  5. No a že si to Rusové a Číňané nastavili sami je naprosto skandální.

  6. Ale zase, Merkel dostala nejvíc hlasů v demokratických volbách, i když ji má zbytek voličů plné zuby. A taky jednala o koalici téměř 6 měsíců.
    Ne jako Babiš.
    Tedy, vlastně jako Babiš ?
    Já vím, že je to ÚPLNĚ JINÉ.

  7. „Eurologické“ – 😀 Noname, Vy jste geniální 😀

  8. Když si ta anděla nedá pokoj, bude věčná jak Lenin 😀 😀

    Na sdruhou stranu, ona, jetsli se nepletu, taky nemá minulost nějak extra košer….

    Tuhle o ní říkal Malý, ten biskup, co je prý tak úžasně zdělanej, ale kritické myšlení je mu naprosto cizí, takovým patetickým hlasem, že to je velká žena. 😀

  10. 2 maYda ad 1958 – no, to byla Marta Gottwaldová taky…

  11. No, Niko, Rusove vedeli, co delaji, kdyz kopirovali americky zakon o neziskovkach…
    Vysegrad byl otravny uz dlouho, navic se k nemu zacalo – obzvlaste po volbach priklanet i Rrakousko a vypada to, ze nedemokraticka nakaza chytla i Italii.

    Zjevne je treba podniknout kroky, aby byl zvracen nastup nedemokaticke vetsiny.

  12. A koukám,
    paní Mayová se asi zbláznila. Myslím, že by měla požadovat po Německu vysvětlení, když Kurdové proti Turecku použili německé tanky… nebo jak to bylo.
    Copak to, že někdo něco vyrobí znamená, že to bude používat výlučně jen on ? Kór když se na „likvidaci“ zásob podílelo nemálo dalších ?

  13. Vidle, cepy, sudlice, vařechy, cokoli máte kdo doma, budete to potřebovat proti vlastizrádcům, proti muslimům, proti islámu a proti všem, kteří nás tady chtějí zotročit,“ citovala policie v usnesení Zapletalova slova. Při svém proslovu prý pozdvihl cep, na kterém měl uvázanou vlajku České republiky. Cep, který měl Zapletal v rukou, podle policie nebyl vnímán jako zemědělské náčiní, ale jako zbraň.
    Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/veteran-valka-kuvajt-kosovo-policie-obvineni-podnecovani-nenavisti-islam-martin-zapletal-g8o-/krimi.aspx?c=A180314_090946_domaci_bja

    Cep, který měl Zapletal v rukou, podle policie nebyl vnímán jako zemědělské náčiní, ale jako zbraň.

    Tak to je dokonalá prdel… A pak že je justice přetížená, když máš čas a mléko na takové … Ehm.

  14. „kteří chtějí údajně zlikvidovat svobodnou a nezávislou veřejnoprávní Českou televizi.ů

    jak se likviduje něco, co není a nejspíš ani nikdy nebylo?

  15. Mimochodem, dnes se prý slaví den písmene pí. 🙂
    Nebylo ny rozumnější oslavovat den pí, než policejní brutalitu a okupaci ČR? 🙂

    No, já vím, nebylo. Matematika určitě není politicky korektní a prý je i rasistická….

  16. 2 Matzurka ad 1962 – no, řekl bych, že si spíše popletla adresy… Spíše měla žádat o vysvětlení US embassy…

  19. Tak když jsme u těch dat a symboliky, zatímco někteří už brousí trasparetny a kosy na podporu televize, já jsem zrušila televizní poplatek 😀

  21. Vepřín v Letech je zavřenej .. Původně tam bylo 13 000 chrochtů. Nějak jsem neslyšel, žeby byla postavena náhrada . Anebo jo ? Nebude to chybět ? Nezdraží vepřové ?

  22. A z diskuse k obdobnému článku v Daily Mail s nejvíce lajky:
    Another death linked to the Clintons? Damn! But they are a dangerous couple to know!

  23. Neměla by být policie omezena jen na dopravu? Na Slovensku dvojnásobná vražda, v Anglii pokus o dvojnásobnou vraždu a demonstrantům je jasno i bez výsledku vyšteřování. :-O

  24. Quivisi, „Zacem bukvy? Vsjo jasno“.

    Spise si myslim, ze v te Anglii to byla stylova poprava, aby jini tajni agenti nemeli cukani, ale ze bych si tim byl jistej natoli, abych sel demonstrovat…

  25. 1957 Úžasné! Protože eurologie nejen v tomto významu, ale i ve významu medicínském.

    Eurologické obtíže. Eurologický čaj. Euroskopie. Euroneuróza. Eurodeprese. Eurohalucinace. Euroobsese. Euromanická porucha osobnosti. Eurodeprivace. Eurologická léčba. Eurologické vyšetření s doporučením na euroiatrii.
    Těch možností!

  28. Ale jo, Petře, ale takhle blbě ? a v téhle době ?

  29. NO vida,
    dole pod článkem v diskuzi je seznam škol, které se hodlají zítra demošky účastnit. Leč nemohu si pomoci, zejména mládež ještě bez občanky by se raději měla učit (klidně i dějepis).

  32. Noname, muj vtipek z 1968 nahle ziskava na aktualnosti.

  33. Z aktuálních konfliktů

    rofesor katedry anorganické chemie Londýnské univerzity Andrea Sella zdůraznil, že Rusko není jediná země, která může vyrábět Novičok. S ním souhlasí i toxikolog z Leedské univerzity Alastair Hay, který zcela pochybuje o účasti Moskvy v atentátu na Skripala.

    Podle jeho slov není jasné, proč by ruské tajné služby používaly jed, který z nich okamžitě udělá hlavního podezřelého. Jsou „mnohem efektivnější metody“ vraždy, které nejsou okamžitě spojovány s nějakou konkrétní zemí, uvedl Hay.

    Prý je citován lLe Monde. Franštinář nejsem, takže nemůžu ověřit.

  34. (1953) Prosté konstatování skutečnosti. Proč si to tak někde ustanovili nevím a je mi to jedno.
    (1971) Ne. Ne. Ne.

  36. Tak Halle, psychologicky si predstavit umim, ze to Rusove s prebehlym agentem udelaji takhle. Na druhou stranu si umim stejne dobre predstavit tento druh provokace ze strany nekoho jineho.

  37. po pravdě, Petře, dokud nebylo oznámeno, jak se to údajně stalo, taky bych věřil.
    Ale to už je moc.
    A když si vezmu do úvahy ty údajné chemické útoky v Sýrii, nevěřím vůbec.

  38. Ale Rusové podle mezinárodní úmluvy o chemických zbraních
    požádali UK o vzorek. Ten jim vydán nebyl, dostali ultimátum a dnes vyhoštění diplomatů.
    Hm.

  39. Matzurko, tak se na Rusaka musi. Jakekoliv umluvy a dohody neplati, protoze… no to je jedno.

  40. Fico se vzdá postu premiéra, premiérem bude Pellegrini (Smer) a Bugárovi to stačí ? Hm.

  42. 9:24 Podpredseda parlamentu Andrej Hrnčiar z klubu Mosta-Híd hovorí, že na predsedníctve strany všetci jednoznačne odsúhlasili, aby premiér Fico podal demisiu. Vylúčil aj akékoľvek odchody zo strany. Nespokojné bolo najmä krídlo ministerky spravodlivosti Lucie Žitňanskej. Poslanec František Šebej z Mosta však už v pondelok pred Republikovou radou strany povedal, že ak by Fico odišiel, z koalície by nemal dôvod odísť.

    Čítajte viac: https://domov.sme.sk/c/20780574/online-vladna-kriza-pokracuje.html#ixzz59kW5jl00

  44. na aktualne.cz je přímý přenos demonstrace na václavském Václaváku (jen vypadává zvuk).
    No demonstrace v 89 byly důstojnější, ty dnešní tam-tamy jsou moc hecířské.

  45. Celý koncept „opozice* byl postavený na tom, že Fico demisi nepodá.
    No a teď bez Mostu nemá šanci.
    Jediné eskalovat situaci v ulicích.

  47. maYdo – 1912 – jistě, většina lidí ví, co bylo 15.3.1939. Jenže pro ty mladé, kteří neslyšeli od babičky/dědečka vyprávět, jak to v Protektorátu vypadalo je to opravdu „černé uhlí“.
    Proto moje a tvoje generace ještě ten rok 1939 prožívá, protože jsme to slyšeli od předků z první ruky. Jsou jisté nesdělitelné věci, které výuka dějepisu nahradit nedokáže.
    Generace mojí dcery už nemá svědectví o 2.sv. válce z první ruky, ale má od babiček a dědečků z první ruky svědectví o roce 1968.
    A takhle je to pořád dokola v historii. Proto tvrdím, že je to dobře, že pro ně je 2.sv. válka víceméně černé uhlí. Ve čtvrté generaci je dobré už zapomenout, protože vzpomínky bývají zprostředkovány už jen knižně a tou knižní úpravou jsou dost deformované podle názoru autora té které publikace.

  48. 1986 Petře, připadá mi to průhledné. FSB je úplně blbá, Tereza May má „vsjo jásno“. Asi má forenzní věšteckou kouli.

    Když si dám dám otázku v čí prospěch a zvednu ji, odpověď je, že ne v ruský. Tahle snaha o likvidaci a právě takovým způsobem je očividně kontraproduktivní.

    Tohle je jak od Toma Clancyho. Někdo má kurevský zájem na rozesrání vztahů mezi Británií a Ruskem. A potřebuje vytvořit obraz Ruska ještě démoničtějšího než byl Sovětský svaz.
    Protože stvořitel té jedovaté látky je v USA, dává to zajímavé možnosti k zajímavým úvahám. Nemusí to být akce posvěcená exekutivní špičkou USA. Spíš polosoukromá někoho v pozadí v tajných službách. Nebo, na druhou stranu, někoho podobného z ruské strany ve snaze ovlivnit vnitřní politiku. Volbu prezidenta.

  50. Tak na rozesrání vztahů mezi UK a Ruskem by mohla mít zájem i EU 🙂

Komentáře nejsou povoleny.