Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. Jo, přiznám se, že to mně taky napadlo, Zpátečníku, že profík si obvykle dá záležet, aby odstřelil jen určenou oběť.
    Jenže k mafiánským praktikám taky patřilo partnerky netahat vůbec do byznysu. Takže pokud si mafiáni vyřizovali účty mezi sebou, věděli, že je neohrozí, když ženské vynechají.
    Ale tohle nebylo vyřizování účtů mezi svými a v případě, ža by bylo podezření, že přítelkyně by taky mohla mít nějaké choulostivé informace, by to byla jiná.

  2. 288 AK-já mám obavu, že to, že jsme dosud ušetřeni náporu imigrantů je jen přechodný jev, byť ta přechodná doba může trvat několik let. Prostě , Němci, Fr, It budou tak dlouho hledat cesty, až se jim to jejich nadělení podaří rovnoměrně rozptýlit. Dělba údělu. Umím si představit, že časem to bude pro ně totiž víc problém sociální, než současný finanční a vytvoří podmínky, aby u nás imigranti žili ( a možná i s finanční podporou zvenčí). Vidím tedy jako velmi nebezpečné a krátkozraké utěšovat se tím, že je tu dosud nemáme( ano, vím,že Vy tak nečiníte) a usilovně nehledat mechanismy, které by tomu zabránily.
    Rád bych měl jistotu, že současný relativní klid u nás není také výsledkem toho, že pro organizátory imigrace a i dalších rizikových aktivit tvoří naše republika ( polohou, společenským klimatem,životní úrovní, bezpečností…) výborné zázemí a že tihle bossové úmyslně nechávají náš prostor stranou konfliktů. Samozřejmě to nemohu ničím doložit, ale kdyby tomu tak bylo, bude to opět jen přechodné období. Z obou pohledů nejsou naše vyhlídky nadějné.

  3. 297 Zpátečníku, jeden z mnoha názvů pro průser je Dokonalý plán.

    281 Petře jo. Jestli to byla odborná práce, profesionální uklízečka je za horama.
    Něco by se dalo zkusit, ale je to mimo zavedený policejní styl a o hubu.
    Souvisí to s užitkovou keramikou a včelami.

  4. K zásadám práce profíka patří nenechávat svědky… Živé svědky.

    To děvče měla možná jen smůlu, že bylo ve špatný čas na špatném místě.

  5. maYdo – 301 – kde se proboha berou v lidech tyhle romantické představy ? To je z knih nebo z filmu ?

    Jen pro připomenutí, když v první polovině 90. let minulého století zahájila čečenská mafie svojí expansi do zemí východní Evropy, tak jedna z prvních profesionálně provedených vražd téhle mafie se stala tuším v Bulharsku (nebo někde tam v okolí).
    Profíci byli najati aby sejmuli nějakého tamnějšího podnikatele ve stavění budov (tuším se tomu říká dneska developer) a vyslali signál ostatním, že se nemají srát do kšeftů s pozemky ve kterých jede mafie která si profíky najala.

    Takže řečeného podnikatele polapili i s rodinou, odvezli je do jedné jeho rozestavěné stavby a tam ho pneumatickou hřebíkovačkou přitloukli za ruce a nohy ke zdi aby se necukal.
    Pak přinesli jeho pětiletou dceru přivázanou na prkno a pomocí motorové pily jí pojednali od nohou směrem nahoru, příčně. Pak provedli totéž s jeho ženou.
    A když si to podnikatel řádně užil, tak provedli totéž i s ním, pro změnu od rozkroku směrem nahoru.
    To celé natočili zcela profesionálně na video a poslali to ostatním v té oblasti s dovětkem, že pokud by jim chtěl někdo překážet, tak dopadne podstatně hůř…

    Asi tolik k profesionálním zabijákům, gentlemanům.

  6. No, já bych se na tu neexistenci hranic moc nepoléhala. Vsadila bych se, že v momentě, kdy němci přijdou na to, že pracně přidělení migranti jim přes hranice prosakujou zpátky, tak je určitě zadrátujou tak, že bolševická ostraha hranic by jen tiše záviděla.

  7. 298 — Děkuji, AeroKarle, v každém případě je to moc pěkné čtení. Autorce prosím tlumoč projev mé upřímné úcty.

    299 — No, pamatuji nějaké cesty do Německa, nejspíš skrz Rozvadov, někdy kolem roku 2000 či dříve, nevím už s kým, ale stačilo mít pasy položené za předním sklem, a šlo projet bez zastavení. Podobně v podobné době do Rakouska… Schengen určitě nechci brát jako fetiš.

    303 — jeden z mnoha názvů pro průser je Dokonalý plán — Jenže v tom případě (kdyby jej nepředvídaná okolnost přiměla tu slečnu zastřelit navíc), by tam ornamenty z nábojnic spíš asi neskládal…

    No nic, nebudu dál spekulovat; stejně o tom nic nevím, jen jsem reagoval na to, co jsem se dočetl v tomto vlákně. Můžeme leda býti zvědavi, kdy se to objasní. Kupříkladu u Valka to trvalo léta, a kdejaký šťoural může mít o oficiální verzi lecjaké pochybnosti.

    Přeji dobrou noc.

  8. Na druhou stranu, máme demokracii, ke které, v aktuálním pojetí, ochrana zločinců tak nějak patří. Lidem to tak nějak vyhovuje. Proto není důvod to tak nějak měnit. Ne, že by se o zločineckém ksindlu tak nějak nevědělo. Tak nějak se ví. Akorát k demokracii v aktuálním pojetí ochrana zločinců tak nějak patří.

  9. (302) Že je to jev přechodný a že na nás bude tlak, to souhlasím. jen jsem popsal, jak to zatím funguje, že zatím je nám neexistence vnitřních schengenských hranic spíš k užitku. Viz iráčtí křesťani páně Drápalovi.
    (306) Pak by se ale začali sami přívalu bránit. Nepodceňuj německý romantismus.

  10. Já jsem přece nepsala, že mafiáni jsou gentlemani. Jen to, že jistá pravidla dodržují mezi sebou. Opakuju : MEZI SEBOU. Konec konců, pokud se nechtějí vyvraždit navzájem, tak je to hlavně otázka pudu sebezáchovy a ne nějakého gentlemanství.
    Že mají nějaký svůj kodex , který mezi sebou v mezích možnosti dodržují, prosím nezaměňovat s tím, že by to znamenalo, že se svými oběťmi jednají v rukavičkách.

    To, že obvykle profík nezabije nikoho navíc ostatně taky není žádná otázka humanity, ale faktu, že za prvé, proč by dělal něco, co nebylo zadáno a uhrazeno a za druhý je jednodušší zabít někoho, když je sám.

  11. 305 No a? To je v pořádku. Nepochybuju o tom, že bezpečnostní složky nevěděly, kdo to provedl a kdo je za tím. Že čistě technicky nebyl problém je vyřídit dostatečně výstražným způsobem. Ovšem je demokracie, právní stát, lidská práva. Je to tak v nejlepším pořádku.

  12. (310) Takže jsi vlastně psala o něčem jiném …. 😛

  13. maYdo – 310 – Ach jo, tak jinak.

    Zkus si čistě teoreticky představit, že ten profesionál dostal zadání (a dostal za to i patřičně zaplaceno) ve smyslu „Sejmi toho novináře i s tou jeho čubkou, aby zbytek věděl, že do těch věcí fakt nebude nikdo strkat rypák“.

    S tím opravdu nesouvisí to, jak se filmoví či knižní mafiáni chovají mezi sebou.
    Pokud tedy nezahrneme novináře mezi mafii, aby pro ně platil nějaký ten „gentlemens agreement“.

  14. KArle, že mafiáni do mordování netahají ženské, psal jako první Zpátečník.

    Já jsem k tomu napsala: „Takže pokud si mafiáni vyřizovali účty mezi sebou, věděli, že je neohrozí, když ženské vynechají.
    Ale tohle nebylo vyřizování účtů mezi svými a v případě, ža by bylo podezření, že přítelkyně by taky mohla mít nějaké choulostivé informace, by to byla jiná.

    Takže bys mi třeba mohl ozřejmit, o čem jsem vlastně psala. Třeba Kořenský z toho vyčetl, že mám jakési romantické představy o mafiánech – gentlemanech. Cos z toho vyčetl Ty?

  15. „Zkus si čistě teoreticky představit, že ten profesionál dostal zadání (a dostal za to i patřičně zaplaceno) “
    Ale jistěže takový zadání mohlo být. Je to dokonce pravděpodobnější, než že měla být jen jedna oběť a druhá jen byla ve špatný čas na špatném místě.

    „S tím opravdu nesouvisí to, jak se filmoví či knižní mafiáni chovají mezi sebou.“
    A o čem tu asi celou dobu píšu, když ne o tom, že jedna věc je jak to mají mafiáni mezi sebou a druhá věc je, jak nakládají s lidmi mimo?

    „Pokud tedy nezahrneme novináře mezi mafii, aby pro ně platil nějaký ten “gentlemens agreement”.“
    No, tak určitě se nějací takoví najdou, ale ti se pochopitelně nestřílejí.

  16. Dobrý den.
    Ad (311): nechceme mít služebny poloviční? Nebo? Je zajímavé jak ujo zvedá sázky. Myslí si, že je Kostěj?

  20. Dobré zas ráno… Neznáte náhodou někdo nějakou jednoduchou a účinnou metodu, jak naučit právníka trojčlenku? Mám teď co do činění s jednou SPECIALIZOVANOU právničkou, které dělá potíže pochopit trojčlenku a jednoduchý zlomek… Asi v tom spočívá ta její specializace.

  21. 320 PeSi, obávám se, že v tomhle případě, je to základní kvalifikační předpoklad.

  22. 313 Tak. Co brouci Pytlíci viděli v biografu.

  23. 319 NoName, pěkný článek. Ověřitelné informece. Propojení na politiky je standardní pro organizovaný zločin tohohle typu. Ovšem co s tím? Jsem zvědavý jak to v „demokracii“ vyřeší. „Demokraticky“.

  24. 320 – taková metoda neexistuje. Já se v takovém prostředí pohybuji už léta. Největší kuriozitou jsou slečny soudkyně, které si na trojčlenku musí nechat udělat znalecký posudek.

  25. Tak dneska je Macek v botách výživný.

  26. Dobré ráno,

    Martine, nevím, jak je to dnes, ale za mých mladých let bylo častou motivací ke studiu práv to, že tam není potřeba matika.

  27. 324 martine, kdyby na trojčlenku.
    Slavná stolice uložila a o stupeň vyšší slavná stolice potvrdila, že znalec je nutný pro řešení zadání typu:
    V nádobě je 0,7 litru vody. Za hodinu z ní vytéká 0,12 litru. Kolik vody v ní bylo před třemi hodinami?

  30. A ještě ke všemu stříknutej politikem 😀

  32. No, já si vzpomínám, že jsem kdysi vypracovávala posudek na to, že když se zbourá zeď a na místě se postaví o metr nižší garáž, tak ta garáž nebude stínit víc, než ta zeď.

  33. 320 – nešlo by postavit ji před utrpení největší: výšku honoráře si musí spočítat prokazatelně sama trojčlenkou? A do smrti bude mít noční můry a děsy, jestli se neošidila

  34. 332

    No, maydo,
    ono se mi to nezdá tak úplně jednoznačné.
    Jedna zeď o určité výšce možná buede stínit jinak, než garáž ( vlastně zjednodušeně dvě zdi o určité výšce s odstupem mezi sebou.

  35. Ta story s posudkerm ostatně měla ještě zajímavou dohru. Stavebník bydlel někde za Prahou a já byla tenkrát na mateřský, děckám bylo cca tak rok a tři a půl. Možná rok a půl a čtyři, dcera se vozila ještě v kočárku. Pán se jmenoval – dejme tomu Mlha. 🙂

    Domluvila jsem si schůzku na místě, kde jsem se zároveň sešla s mužem, který cestou z práce převzal dětii a pán mně naložil do auta a odjeli jsme. Posudek jsem udělala, odevzdala a pustila ho z hlavy.
    Po několika měsících najednou synek někomu vykládal “ maminka odjela s panem Mlhanem do města“ a já koukala, si to vymýšlí.Byla jsme si jistá, že v době, kterou bych považovala za dohlednou z hlediska potomkovy paměti, jsem nikam s cizím chlapem autem nejela, jméno Mlhan mi nic neříkalo, ale synek trval na svém. Prý si jeho a sestřičku vzal tatínek a maminka někam odjela s panem Mlhanem. Autem. To auto bylo bílý. A pán se jmenoval Mlhan.

    Nakonec jsme usoudili, že synek si něco popletl a něco vyfantazíroval a nechali jsme to být.
    Až když za dalších pár týdnů, možná měsíců, jsem uklízela na stole a našla jsem složku, kde byly poznámky k tomu posudku a vizitku pana Mlhy, se mi rozsvítilo. Tajemný pan Mlhan byl odhalen. To už uplynul od našeho výletu kvůli posudku rok.

  37. „Jedna zeď o určité výšce možná buede stínit jinak, než garáž ( vlastně zjednodušeně dvě zdi o určité výšce s odstupem mezi sebou.“

    Ale houbeles. Ta zeď stála na hranici pozemku a ten posudek chtěl soused, respektive soused chtěl,a by se garáž nestavěla a proto tvrdil, že mu to bude stínit.

    No a když postavíš garáž – tedy v podstatě krabici, tak, že stojí jedna stěna na hranici souseda a druhá na Tvém pozemku, tak nejdál dopadne a tudíž zastíní sousední pozemek ta stěna, která je na hranici pozemku. Rozhodující je proto pouze a jedině výška stěny na hranici pozemku, ta určuje hranici zastínění.

    To, že ta garáž nebude stínit víc, než zeď, bylo evidentní a každýmu normálně uvažujícímu jasný.

    A řekla bych, že tohle si představit neklade na prosotoru představivost nějaký extrémní nároky.

  38. Po několika měsících najednou synek někomu vykládal ” maminka odjela s panem Mlhanem do města” a já koukala, si to vymýšlí.Byla jsme si jistá, že v době, kterou bych považovala za dohlednou z hlediska potomkovy paměti, jsem nikam s cizím chlapem autem nejela, jméno Mlhan mi nic neříkalo, ale synek trval na svém. Prý si jeho a sestřičku vzal tatínek a maminka někam odjela s panem Mlhanem. Autem. To auto bylo bílý. A pán se jmenoval Mlhan.

    Z toho mohl dotyčný , komu to syn vyprávěl usoudit, že si maYdo „přivyděláváš“ :-D, a mangel tě v tom podporuje 😀
    Tím spíš, že jsi to popírala 😀

  39. Jasně, maYdo.V tomhle případě ano .
    Pokud by onen sousedův pozemek byl za garáží, a ne vedle boční zdí, možná by to bylo jinak

  40. Ale s těmi garářema a sousedama bývá problém.
    Můj bratranec si chtěl postavit garáž na své zahradě mezi svým domem a sousedovým.
    ten soused nesouhlasil.
    Bratranec si přesto plechovou garáž postavil, bez stavebního povolení. A jelikož byl šikovnej bastlíř, udělal k té garáži kolečka , které se daly pákou zdvihnout a tím pádem se garáž stala mobilní.
    Soused na něj poslal kontrolu ze stavebního úřadu, která po zhlédnutí oněch koleček prohlásila, že jde o mobilní záležitost, nevyžadující stavební povolení, a tudíž je nezajímá.
    Bratranec samozřejmě neměl v úmyslu tou garáží jakkoli hejbat. 🙂

  41. 340 větší fór by byl kdyby s tou garáží odjel dřív než přišla kontrola.

  42. 334 koukám, že zubaři jsou na tom s geometrií tak jako právníci s matikou.

  43. Schumi,

    nejsem si jistej, jestli by ta garáž projela vraty 🙂
    A už vůbec si nejsem jistej, jestli by se na poměrně úzké cestě před domem vytočila 🙂

  45. No, ono se navíc neposuzuje zastínění pozemku, ale obytných prostor. A jediný okno „obytnýho prostoru“, který by teoreticky mohla ta garáž zastínit, nestínila ani ta vyšší zeď, bylo asi o metr výš a mezi zdí a tím oknem byl asi pětimetrovej dvoreček.

    Fakt to byla kravina žádat na to posudek, to bylo vidět na první pohled. Ale místní úřednice v tom byly nevinně, mám takovej dojem, že to vyhodnotily jako nesmyslnou námitku, jenže soused se odvolal a magistrát jako nadřízený orgán jim věc vrátil s tím, že tam musí ten posudek být.

  47. 345 — K zastínění evidentně dochází vždy po část té doby, kdy se Slunce nachází pod horizontem, a to v případě, že Zeměkoule je průhledná. Jak se posudek vypořádal s touto možností?

    (To já jen že se zde zrovna věnuju práci přetržité povahy…)

  48. No a dnes se mi podařilo absolvovat návštěvu ortopéda a punkci obou kolen.
    Už jsem tam byl v pondělí, ale to neordinovali.

  49. PeSi ad 320- přes peníze!
    Kolik Vám zůstanu dlužen za dvouhodinou konzultaci, chcete-li za jednu hodinu 2000,-Kč?

    Uvidíš,jak jí to půjde.

  50. ad 349 – jen aby jí to nešlo, jak tomu obchodníkovi, kterému stačilo vydělávat jen jedno procento.
    Dvě hodiny po dvoutisících. To máme 2 krát jedna jsou tři, plus dva je šest, tak to mi pane PeSi budete dlužit deset tisíc. 😛

Komentáře nejsou povoleny.