Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
Co se remaků týče, zlých je jich spousta (skoro všechny), ale mne osobně asi nejvíc rozladil remake Bezva finty (Hold-Up). Původní film je zábavný, má spád, ale remake… Přitom mám Billa Murraye rád, je to komik z první ligy, ale zrovna tady je to celé špatné, toporné, nezábavné. Včetně Billa.
No a pak Růžový panter v podání S. Martina. To snad ani nemá cenu komentovat.
Dobré zas ráno,
2 šimon ad 503 – z dobře informovaných kruhů vím, že ten tajtrlík už funguje výhradně jako maskot… Z těch tzv. „jeho“ hospod mu nepatří ani jedna… Naopak vím o minimálně jedné hospodě, kterou se mu podařilo svými zásahy totálně vylidnit od zákazníků prostě proto, že ty jím nadiktované „speciality“ se nedaly žrát… Ale možná jen majitel a kuchař nepochopili genitalitu jeho myšlenek… To se lidem, kteří jsou ve své prostatě genitální od přirození, občas stává… Až do doby, kdy jsem tu restauraci navštívil, jsem se domníval, že na smaženym sejru se snad nedá nic zkazit… Hluboce jsem se mýlil… Ale hlavně, že na jídelním lístku byl na každé stránce okopírován jeho podpis a na titulní straně obtisklá tlama…
Šumaváku, já se ráno v sobotu na chatce probudil a kolem bílo. Bohužel nejen venku. Těch zhruba -5 jsem měl uvnitř. Ještěže spím ve spacáku do -20, ve kterém jsem kdysi při nynějších teplotách spával pod širákem. Někde jsem při budování vložky do původního krbu udělal chybičku jako ti soudruzi z NDR. Prostě nevytopím a nevytopím, i když jsem zabudoval vložku s kapacitou dvojnásobku vyhřívané plochy. Když si navíc udělám kombinaci svařáčku s grogem a zapomenu v cca 1.00 přiložit, nemusí chodit ani pán s plnovousem a ptát se:“Není ti zima, Františku?“ Ale já, narozdíl od tebe, plánovaně mrznu pouze o weekendech. Máš mou soustrast.
Foundry, uprimne, jak si cekal ze to dopadne? Je docela legrace, smutna, ze se ani nestydej a vydavaj to za svou vyhru. Ostatne, jak to dopadlo s tou „vyjimkou“ pri podpisu LS?
In re REMAKE a „nové“ filmy vůbec
Mě už na Fanfánovi nějak vadilo to, že byl obarven. Asi jde o zvyk. Co se pak remaků týče – jak se koukat na stále nová natáčení klasických děl jako jsou Tři mušketýři? Je můj nejoblíbenější mušketýrský film (1961 – režie B.Borderie) remakem předchozího zfilmování (1953 – A.Hunebelle), které jsem zhlédl jednou a pravil never more? A následující remake s Michaelem Yorkem (1973) ve mne budí i po letech hnus. (Zušlechtěnými slovy jednoho mého spolubojovníka ze let vojny: ftipnej jak exkrement.) –A onen zmíněný režisér Hunebelle natočil tři historické filmy s Honzou Blátem (=Jean Marais), kdy Hrbáč se stal obětí dalšího zfilmování (Phillipe de Broca). Pokud na YouTube zadáte „Le Bossu“, tak vyskočí nejspíš nějaké nové provedení (něco je snad TV film) a můžete jen tiše vzdychat.
I když třeba Sedm statečných je v podstatě taky remake, a dle mého povedený.
Neví náhodou někdo, zda je dobarven nebo byl natočen barevně ? Hledal jsem, ale nenašel.
Frantisku, muj jidelnicek si neurazil, jen jsem musel poopravit „pokrivenou“ nazor, co jako ze jedi sedlaci…. Zrovna v pondeli jsmemresili pul naseho mladeho byka a jak to bylo nakonec v podstate jako plivnuti do more, i kdyz dokonale. Zadne slaviky u mas doma nejime, zvlast kdyz Karel je uz par let po smrti.
>>dvd – specielně u Fanfána to prostě nejde – dvě tak silné herecké osobnosti s takovou dávkou šarmu jako byli Philipe a Lolobrigida se tak snadno nenajdou.
Vite, ono je to tezke… Jak mam vypozorovano, tak synek amjeho kamaradi se proste radsi kouknou na remake Startreku, ci „obarveny hvezdny valky, nez na ty puvodni filmy. Taky treba Total Rekal, byl pry daleko lepsi v te nove verzi. Pripustme si to, ze kazdy film je nejen poplatny dobe, ale reziser Producent neni blbec a vzdy toci pro mgeneraci, ktera je schopna si koupit listek. Umelcum, co tocej, nekoukatelna zverstva to vetsinou zaplatej verejnopravni TV, fondy pro kinematografii, grantove agentury….. A ne divaci. To jenom aby se pohlizelo na filmy jen jako na zbozi. Co jineho by to melo byt?
Dobré ránoi.
zajímavá informace :
http://hn.ihned.cz/c1-58959660-cesku-hrozi-v-lednu-informacni-kolaps
Představte si ten průůůůšvih, kdyby se ukázalo, že svět funguje i bez toho. 🙂
„Czech Point je přitom důležitou součástí státního mozku“ – přiznám se, že informace, že stát má nějaký mozek, je pro mně překvapující. 😀
Ad remaky :
NIc proti dobrým remakům.
Ale dělají se většinou remaky na úspěšné filmy, diváky oblíbené a často i po léta připomínané a takové konkurenci čelit je docela těžké. Řekla bych, že názor „nepamětníků“ má něco do sebe, protože nemají porovnání s originálem.
Ale může to fungovat i opačne, pokud vidíte nejdřív remake a je dobrý a nějak vás to osloví, nemusí se vám tak líbit originál.
Ona většina filmů snese předělání do nové verze, ale když je to blbý, tak je to prostě blbý.
U toho Fanfána jde o to, že on to není nějaký bůhví jak nosný příběh, a opravdu to stojí a padá s neodolatelným šarmem Gerarda Philipa, půvaby paní Lologridgity a nesporným hereckým uměním obou. Dejte tam někoho jinýho a je to v háji.
Ale třeba na tu Annu Kareninu jako romantické drama s Keirou Knigtly se docela těším. On je to příběh, který snese, aby se z něj udělala velká podívaná.
Pokud ovšem tam nepřidělají romatický happy end.
MAtzurko, taky si myslím, že film Pýcha a předsudek mají svůj podíl na oblibě Jane Austenové u partičky, které se prý přezdívá „šprtgang“ 🙂
Ono je to s těmi přípěhy těžké. Myslím, že zaplať Bůh za cokoliv, co mládeži zprostředkuje nějaký příběh a třeba je přitáhne ke knižní předloze. Nebo ještě lépe – nakopne je k přemýšlení. A je buřt, jetsli jde o knihu, film nebo remake.
Syn třeba úporně kouká na Simpsonovy. Na chalupě má zákaz, protože babička s bráchou to nesnášejí, 🙂 prý taková blbost. jenže synek jako autista má leckdy problém se orientovat v běžných zpracováních příběhů, kde jsou složité a zamotané vztahy a plno náznaků. Věci, které mu v realitě unikají, je schopen objevit právě v těch do stupidity zjednodušených a zkarikovaných Simpsonech.Pro něj je to zřejmě něco, co je přehledné a srozumitelné na rozdíl od reálného světa.
Jinak moje děti Avatara neviděly, ale dceři se líbí Zemanovy filmy a na Stmívání byste ji do kina nedostali.
2 Jirka původní – ad „zvlast kdyz Karel je uz par let po smrti“ – no ale zas by byl pěkně odleželý… Asi jako ty medvědí tlapy, co o nich tak nadšeně blábolil Karel May…
Jinak Tři mušketýři existují ještě v horší verzi než ta z roku 73, a to ve verzi z roku 93. Čtyřka Charlie Sheen, Kiefer Sutherland, Chris O’Donnell, Oliver Platt … Young guns, francouzská verze.
>> NoName
Barevně byl již natočen. A jako přípomínka povedeného remaku je ten film určitě na místě. Nemyslím, že by se Kurosawa musel nějak rozčilovat. (Jinak Sergio Leone – Pro pár dolarů navíc – tohle štěstí neměl a s Kurosawou se vyrovnal mimosoudně.)
vidím, že Františka s těmi -5C zatím netrumfnu, ale když Vám prdne v těhle mrazech kotel(předevčírem), tak se pri večeri taky musí vhodně volit konverzační témata jako např. Zimní krása okenních skel či Medvědi (vyzdvihnout přednosti ledního).
A jesli mi dneska ten novej kotel v Mallu nedaj, tak si budu muset spíchnout i komický převlek tučnáka.
NoNAme,
viděla jsem Sedm statečných jako dítě v kině někdy v druhé polovině 60.let a byl barevný. O tom, že by byla nějaká černobílá verze, nic nevím.
MYslím, že dobarvování černobílých filmů se praktikovalo později na staré černobílé filmy, ale barevné filmy z té doby byly natočeny barevně. Ale nejsem znalec historie v téhle věci, je to jen můj laický odhad z doby a věku, kdy samozřejmou částí nedělního programu byla návštěva místního kina.
Dobarvenou verzi Fanfána jsem neviděla a nijak mi to nechybí. K tomu filmu černobílé zpracování patří.
Rezy, nám takhle odešel kotel minulý rok. Ale na druhý den dorazil (pravda, vybíral jsem ho i s ohledem na dostupnost skladem) a další den to topenář nainstaloval, překlenuli jsme to elektrickými radiátory (a překvapila mne instalace, ani nevypustili vodu z topení, v podstatě to zmákli za dopoledne, a to ještě hodinu čekali na subdodavatele, který předělal odvod do komína a dodal revizní správu).
Tedy abych se priznal, tak Zerard Filip, byl vzdycky pro mne symbolem afektovaneho pitomce….. Asi nejsem spravnej filmovej divak. Kam se hrabe na Belmonda, abych zustal ve Francii. Jinak konecne poznavam, diky MaYde, nezavislou mladez, co programove jde proti proudu vsech okolo…. U nas taky nejaka takovahle stvoreni byla. Vzpominam si treba na Moniku S. ktera az do ctvrteho rocniku gymplu chodila neucesama, nemyta, v batikovane sukni, triku a duchodkach, s dadaistickou poezii pod pazi a s listky od umeleckych filmu jako ubrousky pod svacinu, kde samozrejme nesmelo byt ani kolecko salamu, protoze maso. Nezapomenutelne byli i chvilky s prozou a divadlem pri hodinach literatury, kdyz ji pan profesor Hanzlik, vyvolal. Pro mne naprosto fantasticke zazitky. V zari ve ctvrtaku, prisla uplne jina Monika…. Ucesana, umyta, cetla sci fi a zacala kamaradit s klukama. Chodila do kina na normalni filmy a zacala cist ijine knihy nez nesmyslne ptakoviny. Taky se zucastnovala mejdanu a treba i na plese jsme spolu tancovali, coz drive by brala jako sexistickou hnusarnu…. A najednou to byla docela fajn holka a jak ji to v tom ctvrtaku sluselo. Zvlast na zaverecnem tridnim mejdanu byla okouzlujici.:-D
PeSi, jo Karel May, ten si dovedl blabolit ptakoviny, nez se tam jel podivat:-D
>> NoName
BINGO! To provedení 1993 je vskutku děs. A co pak ale provedení 2011. To se musí Alexander Dumas v hrobě obracet. To je snad ještě větší hrůza než překoktávání verneovek Ondřejem Neffem.
Vida, dvd je rychlejší…
Rezy, držím palce, ať nezmrznete.
Něco proti medvědím tlapám – mému majstrštyku na vánočním stole ????
😀 😀 😀
Dvd, naopak, tam bych videl, v roce 2011, uplne jiny film…. Pro mne to bylo docela zajimave, ja si proste lebedim ve steampunkovejch filmech. Chapu, ze to bylo uplne blbe a nesmyslne, ale „jak ji milujes, neni co resit“ ….. Stejne tak se mi treba libil uplne hloupy Sucker punch. Kazdy je proste nejak uchylny….
Rezy, bacha aby Te netrefili do kridla 😀
Tu poslední verzi můšketýřů jsem ještě neviděl, dvd, stejně tak jako třeba remake Planety opic, nějak nemám potřebu a ani odvahu. Mne tento rok stačil Prometheus.
Teď je moderní točit i filmy, které dějově předchází nějakému slavnému filmu či sérii, a z mého pohledu se bv tomto segmentu docela povedl film Star Trek z roku 2009.
Jirko,
dvě poznámky – dotyčná mládež včetně mé dcery – na rozdíl od Tvé alternativní spolužačky zná pojem slova „hygiena“ a vědí k čemu je hřeben a KArel MAy se stal spisovatelem v base, takže možnosti poznávat dějiště svých románů měl poněkud omezené.
NoName diky za podporu 🙂 to zní jako pohádka, nešlo o plynový kotel??, topenář už čeká s naškrtnutým autogenem, budu mít trochu problém s předělávkou trubek a usazením, rozměry nového jsou všechny jinak, snad to za zítřek zmáknem.
Rezy, raději nezakřiknout. Můj starý kotlík Vailland ňák divně rachotí, když sepne. Před topnou sezonou jsem předělával topení, odřezával otevřenou expanzku, dodával nové radiátory, takže část rezu se dostala do výměníku. Ještě štěstí, že kotel máme v přízemí poblíž kuchyně, takže se to řachtání dá vydržet. Ale odborníci vyhrožují.. Snad to vydrží do jara.
Maydo, já vím, že jsem trochu ujetý, ale Simpsouny také miluji. Strašně bych se divil, kdyby na scénáři neparticipoval nějaký Čech. Jsou tam témata, za které by se ani MFDnes nemusela stydět.
Mimochodem Avatar se mi strašně líbil. Ani ne tak příběhem a dějem, ale po výtvarné stránce. To by snad i Klee zaslintal.
Ano, šlo, rezy, on byl v takové divné kondici už na začátku topní sezony, ale ještě jsme ho dali opravit, ale když opět odešla nějaká měřící sonda teploty spalin a regulace hned kotel vypínala, řekl jsem si, že bude lepší vyměnit kotel (starý měl 16 let), i za cenu, že bude dva dny fakt zima. A bylo to jak říkáte, tento nový je o dost menší, dali jsme ho na jinou zeď, než byl původní, takže trubky jinak. Ale za půl dne to dali. Expanzka zůstala původní. A tento kotel máme jenom na topení, neřeší teplou vodu, tak i to ušetřilo nějakou práci.
Avatar je vizuálně (a i technologicky z pohledu výroby) fakt paráda, ale dějově je to v podstatě Pocahontas na jiné planetě, a to ještě v extrémně infantilní podobě. Ale ano, je to jeden z filmů, které jsem si koupil i na bluray, protože vizuálně stojí za to.
re mayda 569, i kdepak, to jen musím udržovat neoslabné rodinné jádro, zajímavé je, že sotva rupne kotel, tak si 3/4 potomků přespává jinde.
Kdybyste nevěděli, čím se dá živit, tak i stáním fronty. Za malý obolus vám auto přihlásí a nemusíte ani úředníka vidět. Kdyby registr fungoval normálně, tak by paní byla bez práce, nebylo by ani na bonboniéry pro spřízněné duše na úřadě. 🙂
Jo, a pár týdnů po kotli nám vytekl elektrický bojler Tatramat (těžce přes 20 let), rezy. Ale to už jsme brali s úsměvěm, stejná firma, co dodala kotel dodala i nový bojler.
Lucie dneska slaví, já jsem stihl včas nezapomenout a popřát – samá pozitiva. Fotky z fotolaboratoře, zadané před chvílí, budou hotové ve 12:30. Ke kanistru nemrznoucí směsi do ostřikovače jsem dostal zdarma spray na zamrzlá okna a káva v hrnečku je silná ateplá – může být ještě něco lepšího? Může. Ale to si nechám pro sebe.
Remake – an sich – je to kšeft. Opisuje se úspěšný předek. V divadle, stejně jako ve filmu, abych rozmetal ty iluze. Když to dělá někdo, kdo umí něco říct nebo udělat alespoň poctivé řemeslo, tak se to dá shlédnout – vždyť je to jen zábava (včetně dvou zámků, plných spisovatelů). Když se někdo chce zviditelnit jen tím, že to udělá jinak, tak se může i Rusalka prohánět na skateboardu.
Spolužačka Ivana – říkali jsme tomu typu éterická bytost. Kuňkavý hlas, dlouhé blond vlasy, sluníčko, kytičky, zvířátka, miláčkové, teploučko. Na sraz pomaturitníků v roce 1993 přiletěla dělová koule, osmdesát kilo živé váhy, černé, na krátko ostříhané vlasy, majitelka stavební firmy v Itálii. Život naučí.
Nedá mi to, abych nevzpomněl klasikovo (ptákopyskovo) líčení unylých studentek filozofické fakulty v hospodě – nejdřív Satre, pak slzy a pak ojebat. Život nie je prechádzka s Ančou po rozkvitnutej lúke – jak říkal jeden z prezidentů.
O půlnoci bylo minus osmnáct, pak se někde něco stalo a ráno už bylo jen příjemných 11 a teď (byl jsem chvilku venku) je jen minus pět.
já vím, že se píše Sartre. Ale ruka je rychlejší hlavy.
Ale Martine, vždyť i ten originál je kšeft 🙂
I Shakespeare se musel nějak uživit, jinak by chcípl hlady a nebyl by ani Romeo a Julie, ani Hamlet.. 🙂
A nakonec jeho hry neměly začasté původní námět, kostra příběhů se někdy objevuje i ve starších příbězích.
Z tohohle hlediska je dnes remake všechno. 🙂
Že prý zkolaboval registr vozidel.
To se stává i odladěným systémům.
584 Noname, uvidíme ve 12 🙂
…Vědění má několik forem: Vědět, co je. Vědět, co má být. Vědět, co dělat. Vědět, jak to dělat. A vědět, co cítit. To poslední je podmínkou morálního vzdělávání. Vědět, co cítit, znamená být motivován. Chceme-li učit ctnostem, musíme vzdělávat emoce, čili schopnost cítit správně, ke správnému účelu a ve správné míře, za daných okolností. „Kultivace srdce“ (místo hlavy) je účelem náboženství. Tuto funkci od náboženství dědí kultura. V dobách, kdy náboženství ztrácí vliv, je důležité předávat kulturu, protože ona se stala jediným sdělitelným svědectvím o vyšším životě lidstva. Kultura je „kolektivní praxe obnovující vize lidských hodnot, které rozšiřují naše sympatie do všech koutů srdce“. Ona tvoří tu „tenkou kůru normálnosti, pod níž se skrývají naše temné pudy schopné kdykoli vybuchnout v násilí“….
…Její ztráta by byla pádem do barbarství a rozkladu společnosti. Její zachování a předávání je povinností, k níž se musíme probudit, než bude pozdě…
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=18424
registr vozidel kolabuje furt, to není nic novýho.
MaYdo, závady registru byly odstraněny už dávno. Několikrát.
„líčení unylých studentek filozofické fakulty v hospodě – nejdřív Satre, pak slzy a pak ojebat“
Asi jako v tom vtipu o Rusech, co končil: „A Puškina ty znaješ? Tak davaj pajebať!“
AeroKarle – ten vtip vyprávěli Rusové o Gruzíncích.
Moje (a ptákopyskova) zkušenost byla trochu jiná, kulturu a filosofii vnášely do debaty ty bytosti, ale po pár deci se ideologická nadstavba rozpustila a zůstala jen hmotná základna – příroda.
Martine, ale zase na některé to holt platilo. Znalost pár citátů člověka nezabije. 😉
NoName, on takový vtip se vyprávěl i o mladíkovi na venkovské tancovačce. Chodil po sále a vždycky se zastavil na krátkou větu u dámy, dostal facku a šel dál. Když se ho ptali, co jim říkal, tak odpověděl: Slečno, nešla byste si zaprcat? Ostatní se mu vysmáli s tím, že dostane moře facek. On ale odvětil, že si taky párkrát švihne.
Holt mladost, radost. Co neukecáš, to nemáš.
NoNAme- 588 – to je ten věčný rozpor mezi tím, jak by to mělo být a mezi tím, jak to doopravdy je 🙂
(592) Jednoho takévého jsem znal. Sledovat v ho v hospodě, kterak přišel ke stolu, kde seděly dvě dost slušně vyhlížející a zahájil konverzaci: „Dobrý den, tak bych tu byl ohledně toho mrdání“ a ukecal to, to byla zábava pro bohy.
Tedy to jsou veci…. Uz se tady balej holky.
No kluci od vody to meli vzdycky v tomhle velmi jednoduche. Stacilo si nechat otevrit oboci, ci dat par golu, nebo se poprat a to se naslo osetrovatelek ….. A vsechny v plavkach….. A to se vyplati, kdyz jde o prirodu, ze ano. Ostatne proc chodit do zakourenych prostor, kdyz se muzeme nechat ukecat na plavecaku
Jirko, přece jsem nemohl být naložený ve vodě celých 24 hodin! Stačilo těch šest až osm.
V předchozím textu jsem hlavně opisoval to, co jsem slyšel. Vlastní zážitky byly z vináren a hospod pozdějšího věku, kdy jsem poznal, že existuje ještě něco lepšího než se škádlit s holkama při ragbíčku na mělčině.
Ale použil jsi nejdůležitější slovo – ukecat. Někteří museli ukecávat, střelci gólů a vítězové závodu se mohli nechat ukecávat.
591- nechci vám kazit šovinistické plácání, ale vždy se jednalo o konsensuální sex na základě jasného výběru…a ten výběr vskutku neprovádělo mužské osazenstvo příslušné vinárny. Kritérium byl vzhled a zábavnost( no, možná nějaké kantorky ze druháku mohl uhrovatý strojař se Sartrem oblbnout, za ty bych ruku do ohně nedala, ale takový zpravidla neměl prachy na čtyři deci v Makarské, spíš lemtal pivo padesát metrů od koleje). Ony holky z fildy nebývaly až na výjimky hloupé husičky a batikované sukně byly tehdy jediná možnost jak uniknout krimplenu.
Historky z vojny a „jak jsem sbalil každou kterou jsem chtěl“ jak vidím nemají konce:)
597-jsem psal na některé, ne „jak jsem sbalil každou kterou jsem chtěl“. 😉
A dokonce ani netvrdím, že to nebylo konsesuální, však jaké jiné by to mělo a mohlo být. Jedině konsensuální. Asi takhle:
Prý ses oženil.“ .. „Jo jo, oženil.“ .. „To musíš být šťastný.“ .. „Jo jo, to musím.“
http://domaci.eurozpravy.cz/politika/61794-peake-zacala-zostra-vyhodila-picka-a-dalsi-uredniky/
Proč je raději nedala zastřelit? To je nějaký generál, sakryš?
Paní Bobo jde na hrad, Tomio a Dlouhý mají smolíka. A nebo se musí soudit.
http://www.lidovky.cz/bobosikova-s-odvolanim-u-soudu-uspela-dlouhy-a-okamura-ne-pm0-/zpravy-domov.aspx?c=A121213_112446_ln_domov_kh
Paní Kačka Kvačková – Pík mění náměstky jak ponožky. Tak to má být, aby ve státní správě nezůstal kámen na kameni. Všechno v pohybu, jen tak se udělá pořádek.
http://www.lidovky.cz/peake-den-po-nastupu-jako-ministryne-obrany-odvolala-namestka-picka-11b-/zpravy-domov.aspx?c=A121213_104851_ln_domov_kh