Nezapomenutelné hořčičáky

Publikováno | Autor:

Albert Salický

Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.

 

Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.

 

Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.

 

Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!

 

Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.

 

Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.

 

Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.

 

Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.

 

Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …

 

Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.

 

A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)

 

Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE

adresa:  http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

989 komentářů u „Nezapomenutelné hořčičáky“

  1. „Fakt, že opakovaně nezvládnutou veřejnou zakázkou nejsou pokryty základní potřeby vojáků, podpořený rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve kterém konstatuje porušení zákonů ČR při vyhlášení této veřejné zakázky, je závažným důvodem k zajištění adresné odpovědnosti za výše uvedené skutečnosti,“
    Nemělo by se to aplikovat i na registr vozidel ?

  2. 601 Vy to nechápete Noname, bude-li každý z nás z křemene … Jde o to, aby si úředník nebyl jistý tím, co dělá, že co dělá je správné, dnes je to tak, zítra zas naopak. Vznikne tavící kotlík, kde všichni úředníci budou umět všechno, bude nastavená rovná laťka znalostí, nejmenší společný dělitel. Včera ministryně bez portmonky pro korupci, dneska na obraně, zítra v útoku, pozítří paní kardinálová, … to je kariéra ideální úřednice. Univerzální voják.

  3. Musím se omluvit za svoji mentální nedostatečnost – kdyby snad vznikl dojem, že já jsem někdy v hospodě vyslovil jméno francouzského spisovatele a filosofa, tak jde o mýlku. Já byl jen terčem oněch hlubokomyslných úvah.

    Skutečného stavu věci se dotkla jen část konversace s jirkou ppa o tom, jak se mají vítězové u vody.

    Odpovídá to i odkoukané zkušenosti, že nejchytřejší ženy dovolují mužům, aby si mysleli, že si je snad oni vybrali. Já bych vlastně seděl dodnes v koutě.

  4. 603- tak pólisti a plavci vůbec byli vždy žádané zboží, to prostě nejde popřít, ani když je jeden militantní feministka:)
    Bývali to fakt krásní kluci. Tedy jen když si sundali ty hnusné čepičky.

  6. Andy, to rád čtu, jirka je ten pólista, já ten plavec.

    Mějte se tu pěkně, Jedu si pro skládací lopatu, přece jenom nechci dělat ve vyspělé kapitalistické cizině ostudu se starou násadou. I motorovou pilu nechám doma, v Alpách jsou silnice nad pásmem lesů a tak snad závaly nehrozí.

  8. Však a kdo by o tom měl rozhodovat, divano ?
    I když, Albánsko a Kosovo by se zvážit mělo, progress v demokracii je tam nepřehlédnutelný …

  10. (607) To bude přátelství mezi Německem a Srbskem zvlášť utuženo, extra po tom, kdy z Haagu pustili Chorvata a kosovského Albánce a Srba zašili nafest.
    Má holt Andělína už před očima německé volby a na nějaké mezinárodní tentononc sere (nebo to ponechává rudé baronce).

  11. 609 pana Picka a Vetchého jsem měl za čestné muže. Kvůli jménům, osobně je neznám.

  13. A vzpomenu-li, jak vyváděl jistý ministr financí, když chtěli Parkanovou obvinit, tak bych řekla, že ty „bony“ patří Kalousovi.

  14. JAk jako „podpořila Parkanová“?

    Jetsli tam byli už za ní, tak proč je nevyhodila rovnou sama?

    Jestli tam přišli později, tak proč se do toho montuje?

  15. Personálni změny na MO byly patrně předjednány mezi Omnipolem a panem Charlesem Peak kdesi v Nekázance už minulý týden.
    Něco pro dámy. Annu Kareninu jsem viděla,stojí za zhlédnutí. Kvalitní režie spolehlivého Joe Wrigta (Pýcha a předsudek), scénář Tom Stoppard, vynikající Karenin Jude Lawa. Moje antipatie k zpovykané Karenině závislé na morfinu se jen utvrdila.
    Viděla jsem film s Gretou Garbo i Vivien Leigh, to byly holyvoodské sračky. Tato verse se povedla. Je v ní v geniální zkratce všechno, co Tolstoj napsal. Asi se předpokládá, že divák knihu četl. Přiměje-li film mladé, aby tu tlustou kinu přečetli, dobře se stane.
    Podle ukázek anoncujících Les Miserables jde o zfilmovaný muzikál.

  16. BAubo,
    přiznám se, že Bídníky jsem taky schopna vstřebat jen prostřednictvím muzikálu nebo slušného filmu.
    Můj pokus o Huga skončil na Evženii Grandetové, což je poměrně útlá knížka. Odvážila jsem se proto, že jsem viděla v televizi docela slušný zpracování.

    Kareninu jsem nečetla, výklad v hodinách literatury mi ji zprotivil, neb jsem i z toho školního souhrnu měla dojem, že to není ani tak trpitelka v nesvobodné společnosti jako spíš rozmazlená, sobecká a poněkud frackoiodní ženská, která byla zvyklá dostat vždycky,co chtěla a nezvládla to, když zjistila, že jednou prdelí na dvou židlích vždycky sedět nelze.

    Ale přečetla jsem celou Vojnu a Mír. MYslím, že jsem měla tenkrát nějakou spálu nebo zdlouhavou angínu.

  19. No vida, zasloužilý úředník Henych už má soudně potvrzeno, že je skutečně takovým blbem, jakým se jevil 🙂

  21. Baubo, kdy na řadu přijde privatizace vojenských újezdů, lázeňských zařízení a nemocnic. Prej ten špitál v Holomóci je tuze na pěkném místě na to a by se nezprivatizoval.
    Jsem zvědavý do jak vysoké trestní sazby se stačí vyšplhat….

  22. Peak? Při své strmé kariéře jistě do té nejvyšší.

  23. Zachytil jsem někde (asi na Nově) kratičký, ale úderný rozhovor s novou ministryní:
    Reportér:… kolik vrtulí má Casa?
    Peak: ten letoun? nevím! Asi dvě? Tři.
    Reportér: akolik vrtulí má Gripen?
    Peak: Nevím…

    Zde to uťali a to byla škoda, já ještě očekával otázku: „co je to biomasa?“

  24. Peak holt šplhá na nejvyšší „peak“. No, bejvaj z toho držkopády…

  25. Tak nevím, jestli to s těmi kotly topení není nějaká epidemie – včera večer odešel elektromagnetický ventil u kotle, hned ráno jsem povolal servisáka, ten v poledne přijel, vyměnil ventil a zas nic. Vadný náhradní ventil. Takže zítra další pokus.
    Ještě štěstí, že máme druhý funkční kotel na dřevo a nějakou železnou zásobu dřevěných briket.

  26. Foundry,
    když to tak čtu, tak jsem ráda, že máme pod oknama těch sedm kubíků naštípaného dřeva… a finskou krbovou vložku Jotul (tak nějak instinktivně věřím víc Skandinávcům než Italům, že o topení něco vědí), se dvěma vývody teplého vzduchu do patra….

  27. Matzurko, no vždyť já mám taky druhej kotel a v baráku 23°C, ale to přikládání je opruz 🙂

  28. Šumaváku 623 – myslím, že to uťali úmyslně … aby náležitě vyznělo … 😀

    Jen aby se nejlepší z nejlepších ještě nedivil. To není „hodná“ Vlastička a namydlí mu schody při první příležitosti!

  29. Ale kuš! Ještě jedeme na Buderus z dvaasedmdesátého a oběhové čerpadlo Sundstrand z téže doby. Poněkud orezlé, ale běží. Plánujeme výměnu kotle, ale rádi bychom aby vydržel do jara. Od nového kondenzačního si slibujeme větší účinnost, jenže tenhle starý nám unikajícím teplem a dlouhým kouřovodem do komína vyhřeje celý suterén. Jak je to s účinností spalování nevím, pochybuju, že nový by byl o moc lepší.

  30. Foundry,
    to jo, to jo.

    Rputi, taky mám pocit, že na rozdíl od mírně potroublé Vlastičky (nemůžu si pomoct, ale ta paní na mne fakt působí jak „děvucha sedi, duša spi“), zatímco Pík bude zřejmě práskanej ambicouz.

  31. Hnedle jsem otestoval manželku. Kolik vrtulí má Grippen? Shovívavě se na mě podívala jako na žáka zvláštní školy, co to mám za odvahu přijít s takovou pitomou otázkou. No přece žádnou!
    Tak kdyby se na Obraně uvolnilo místo, můžu nabídnout někoho kvalifikovaného.

  32. Tedy já nevím, ale podle mého je v tom motoru vrtuli docela dost…. samozřejmě nejsou vidět, ale v proudových motorech prostě nějaké bejt musej, ni?

  33. Ach jo…

    Ale někde tam možná je výklopná vrtulka záložního generátoru pro případ výpadku elektřiny.

  35. Jirko, jo, pokud bereš lopatky kompresoru a turbíny za vrtule, pak jich má Grippen 12-15 🙂

  36. No jo já vím….vrtule je samozřejmě něco jinýho, ale taky nejsem ministr obrany a tak se snižuji na tu úroveň, která je k tomu potřebná, , že ano….zdali pak ministr obrany musí umět střílet, či jestli vtiskne do ruky Žižkovi místo klacíku lahký gulomet 😀

  37. ministr obrany by měl umět střílet, minimálně by se měl umět trefit do vlastní hlavy, až přijde vhodná doba.

  38. Jirko, ministr obrany nemusí umět střílet. Už mnoho a mnoho desetiletí platí minimálně v západním civilisačním okruhu ono Clausewitzovo – „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky“. Ministr války a vůbec celý resort toho ministerstva je tudíž záležitost čistě politická a s technologií vedení války vůbec nesouvisí.
    Je to zhruba podobné tomu, že ředitel automobilky taky nemusí vědět jak se vymění u auta motor nebo znát jemné nuance číslicového obrábění. Stačí mu zhruba vědět, že auto má nějaký motor a že při výrobě toho motoru se používají nějaké technologické postupy, které stojí XYZ.

    U Pík je ovšem problém v tom, že ona neumí nejen střílet…

  39. Zpátečníku 634 – a někdo snad pochyboval, že přesně tohle dělat bude? 😀

  40. Andy, střílí se generálové, ministři ne. Ministr resignuje na funkci a jde ministrovat jinam nebo si sedne do nějaké dozorčí rady, eventuálně se nechá ve volbách něčím zvolit.

  42. Ono je to legrace, ale ja jsem presvedcen, ze ministr obrany by mel vedet, jaky je rozdil, mezi tankem co strili a tankem na pivo. Ikdyz si myslim, ze to je managersky nezvykle, ale armada je furt jenom armada a plati tam trosicku jina pravidla nez v komercni firme. Ale samozrejme se mohu plest, vzdyt by to nebylo poprve.

  43. Andy: ale jistě, o tom není sporu. Jenže to tak prostě je. Víceméně všude, s vyjímkou některých asijských režimů totalitního stylu.

    Po pravdě řečeno, nechtěl bych žít v režimu, kde za politické selhání je kulka. Něco podobného praktikoval (nejen) Stalin v SSSR a k ničemu dobrému to nevedlo.

  44. Šumaváku – ad „kolik vrtulí má Grippen“

    Máloco mi je tak vzdáleno, jako armádní letectvo, přesto mám neodbytný pocit, že jde proudovou stíhačku a tudíž nemá žádné vrtule.

    Tak to bych se mohla v příští vládě taky ucházet o post ministra obrany, ne?

  45. Jirko – 642 Jenže problém je právě v tom, že Ty směšuješ armádu a ministerstvo války. To jsou dvě naprosto různé věci.

    V armádě jako takové bezpochyby platí to co říkáš. I náčelník generálního štábu bezpochyby umí střílet (nebo by měl umět) a poznat rozdíl mezi tankem co střílí a tankem na pivo. To je jaksi dáno tím, že za svůj život prošel vojenskou karierou od počátku. Do armády se nenastupuje tak, že se vezme civilista, dají se mu nějaké frčky a je najednou generálmajorem třeba u letectva.

    Naproti tomu, ministerstvo války je zcela civilní instituce, které může šéfovat i člověk, který byl ještě před volbami třeba traktorista nebo akademický malíř. Je to podobné jako ministerstvo průmyslu (ministr taky nemusí v životě držet v ruce kladivo) nebo zemědělství (ministr či ministerský úředník taky nemusí poznat krávu od ovce a víceméně se to po něm ani nevyžaduje).

  46. Ach jo – tady hromadně odcházejí kotle,přičemž každý postižený má náhradní zdroj topení, zatímco mi odešel vysavač a protože náhradní nemám, je to v době předvánočního šílenství, ke kterému se přidala inovace koupelny spojená se zvýšenou prašností, přímo na …k vzteku.

  47. Foundrymane (635), to už byste tedy měl zahrnout i rozváděcí kola (takové jakoby stacionární vrtule, no…), jinak zůstáváte u 12 vrtulí, což se mi za ty peníze zdá být přece jen málo.

  48. Nebo ještě jinak. Někdo (? možná taky Clausewitz) kdysi řekl, že „armáda je nástroj“ zatímco volená civilní vláda je ruka, která ten nástroj drží a rozhoduje o tom, co se s tím nástrojem bude dělat.

  49. 643- říkám snad, že má být zastřelen? Měl by se picnout sám.

  50. Axch, tak,paní Schumacherová prošla se ctí vstupním testem na ministerstvo obrany dříve než moje maličkost.

    no, co, pokud byla otázka míněna vážně, mohla bychh dělat aspoň toho novináře, ne?

Komentáře nejsou povoleny.