Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
746 Články v Die Welt snižující pána Hájka a jeho dílo napsal pražský blogger a socialistický dopisovatel Hans Jörg Schmidt.To jsou ty světové ostudy. Pod článkem nechybí chilské pero.
Nickname – 738 – Díky za odkaz. Opravdu jsem si ten rozhovor užil. Nejúžasnější bylo, když Drtinová do hovoru zamotala kvantovou mechaniku. Docházím k úplně nedemokratickému názoru, že někteří lidé by měli mít kvantovou mechaniku zakázanou. Něco jako „jen na zbrojní pas“ :-).
Články jsem nečetl, debatu slyšel.
Pan Hájek je někde úplně jinde než já, ať zachovám dekorum. Docela by mne zajímalo, k jakému účelu si ho Klaus aranžoval.
Jó, vanilkové rohlíčky, křtěné Božkováčkem od maminky, jó ty sublimujou jedna báseň. Ale tu cestu by nepřežily, tak se muším spokojit s marokánkami, stejně dochucovanými. tak nádherný konec světa, prozatím chi chi chi….
Dobré ránko!
Obávám se, že při dnešní míře chamtivosti, nekázně a excesů, kam se podíváš, bude mít Mefistofeles žně!
…„Goethe viděl na příklad vzestupu vlastní rodiny, že správně používané peníze mohou vytvářet pozitivní příležitosti,“ říká Vera Hierholzerová, spolukurátorka výstavy „Goethe a peníze“. „Jako mnoho jiných členů jeho společenské třídy se však zároveň bál excesů a přemíry, touhy mít pořád víc. A to je i dnes velice německý pohled na věc: být si vědom limitů a snažit se věci držet mezi těmito mantinely.“…
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/3164701-nemecka-smlouva-s-dablem
JInak hlásím, že předpověď nelhala, je tu klouzačka jedna radost a jak tak vidím z okna, lidi sotva šoupou nohama.
Nahodou pan Hajek se mi kupodivu docela libil…. Jeho knizku, si koupim k Vanocum, uz z principu, ze jsem dlouho nic takoveho necetl.
Divano, ten Fischer je preci etalonem chovani vseholidu, nic v tom nevidim zavazneznejsiho, nez ty vylevy poslouchat a cist dnes….
Rputi, tomu opravdu nerozumim…. Takze bohatstvi je dobre, pokud okoli souhlasi s tim, jak nechutny bohac naklada se svym majetkem, cti peclive se deli se vsema co zrovna jsou zrovna na modni vlne a ihned a jak vseholid rika. Pokud ovsem bohatec to dela jinak, tak uz je to nechutne a prijde si pro nej certik Bertik? Takhle je to mysleno, nebo je tam nejaky dalsi vyznam, ktery nechapu? Stejne tak se ptam na to tou kazni a sebekazni…..
Vcera jsme, se zenou, povecereli s jednim echt zajimavym parem. Kupodivu to byly nejen normalni lide, ale jeste k tomu jsem se cele dve a pul hodiny opravdu nenudil. To se mi stava velmi malo kdy. Dokonce se dostala rec i na politku, jak krute, ze ano. No a tam jsem se opravdu pobavil, protoze rozebirani syndromu hybris, byl opravdu skvely. Cele to bylo zvlastni, nebot jsme dotycne videli podruhe v zivote, kdyz pocitam seznameni na jednom zahradnim grilovani. To se mi, nam, opravdu nestava casto. V podstate jen jen jednou, maximalne dvakrat, za sto let.
No a než začnete probírat tu střelbu ve škole, kde střelec picnul svou matku a spoustu dětí, tak bych jen připomněl, že existují školení, semináře a tréninky na to, jak v těchto případech chovat a že jsou volně přístupné a k dispozici. Je to samozřejmě specifické, pro každé prostředí, od letadla, po volný prostor a tak neváhejte a buďte připraveni. Kdyby měl někdo z mladších , do sta let zájem, protože to je samozřejmě fyzicky náročnější, nechť se ozve, doporučím a odkážu na patřičná místa. Mimochodem, konfliktní stavy mohou nastat i při koupi lístku na tramvaj, takže je lépe býti připraven a nespoléhat na státní orgány, které samozřejmě už ze své povahy a nastavení, nejsou nikdy tam, kde by měli v daný čas být….
Jiřiku, nemáš ty nějaké utkvělé představy? Co kdyby sis toho Fausta přečet?
…První jednání druhé části tragédie, která vyšla až po Goethově smrti, se odehrává na zkorumpovaném dvoře požitkářského císaře. Správce císařské pokladny císaře informuje, že „pokladnice je stále prázdná“ a kvůli pravidelným večírkům zejí prázdnotou i císařské sklepy.
Přesvědčivý Mefistofeles se zjeví, aby císaři nabídl, že změní papír v peníze. Zadluženého císaře to zaujme:„Už mám pokrk neustálého jak a odkud / Peníze chybí, tak nám je vyrob.” Bankovky s císařovým podpisem vyvolají spotřební horečku, během které se „polovina lidí snaží dobře najíst / zatímco druhou zajímají jen nové šaty”. Jen když Mefisto a jeho partner Faust zmizí, všimnou si ostatní, že cena bankovek ničemu skutečnému – například zlatu v císařském sejfu – neodpovídá. Je jen slibem zlata, které bude teprve vytěženo…
A co kdybys si precetla clanek? Link je na clanek a ne na Fausta 😀
Jirko, ale k Faustovi a Goethovým myšlenkám se vztahuje. A bůh ví, Goethe o všeholidu vskutku nepsal. 😀
Dobré ráno vespolek,
Jirko, ale já nic z toho, co Rputi v (757) podsouváš, nenašla. Jen že se nemá žít na dluh, netisknout nekryté peníze, a to dokonce na úrovni „lidstva“, nikoliv jednotlivce. A že by si Němci měli toho Fausta vzít za vzor.
Ale upřímně řečeno, pokud někdo bohatý dá na charitu, budu si ho vážit víc, než když si bude bankovkami vysoké hodnoty zapalovat doutníky motané na stehnech kubánských panen. Jistě, v obou případech ctím jejich právo naložit se svými pěnězi po svém, jen s tím prvním pánem bychom si možná měli o čem povídat. To je zas moje právo, myslet si o ostatních, co chci, nebo ne 🙂 ? Připomínám, myslet, nehodlám z toho dělat politický program.
762 – děkuji ti náčelnice, že ses mne zastala! 🙂
Musela jsem vystrčit nos, neb jsem zapomněla tašku s mlíkem v autě. Bylo to „zajímavé“, ale nic jsem si na té klouzačce nezlomila. Doufám, že u Šumaváka jen sněžilo – jinak chudáci koníci…
Ad 758 navrhuji nezabývat se tím. Věnujme se zdejším běžným záležitostem.
T.Haas: Nechceme, aby naši obranu zajišťovali vojáci?
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-haas.php?itemid=18455
V Praze se ráno stalo přes 100 nehod, vůbec nevyjíždějte, žádá policie
http://www.novinky.cz/krimi/287903-v-praze-se-rano-stalo-pres-100-nehod-vubec-nevyjizdejte-zada-policie.html
Pooslusne hlasim, ze ani nevychazim. . .
Byl jsem jenom se psem, aby se vykadil a malem jsem ho na tom naledi predbehl. . .
Tak si na dalsi vychazku dodavam odvahu nekolika frtanama portskeho.
Šimone, my jsme na tom ještě dobře, nám kloužou jen dvě. Ale chudáci psejci. Kocour Evelín se teď málem přizabil, když šel domů z vejletu a chtěl skočit na parapet … 🙂
tak jo, mate vsichni pravdu. jinak nevim ale ja jsem v klidu dojel do Moritzburgu a ledovka byla. tak jsem si ji nevsimal. Proste ji ignorujte a je to.
Tak teda Sejlinka problemy moc nemela. . .koukala na mne jak na blbce, proc misto po chodniku s ni se brodim snehem na travnicich.
A ty bouracky jsou z toho, ze ten led ti ignoranti neignorovali. . .jak proste 🙂
Šimone, Spidermanům to neklouže. Oni mají na nožičkách takový háčíčky a jak kmitaj těmi osmi nožičkama, tak je vždycky nějakej háčíček zaháčíčkovanej. Ale do Moritzburgu je to štreka, tak musí mít všech 8 dost ošoupanejch … 🙂
No,
jelikož jsem jediný akční člen domácnosti (manžel gyps, dítko angína), tak jsem musela ráno na nákup… po odsekání ledového krunýře z autínka a posypu pískem na příjezdovce jsem hrdinně vyjela. Mezi vesnicemi led, na hlavních tazích intenzívní posyp a solení. Aut minimum, a jeli všichni, jako já – dvojka, trojka, max padesát na odledněné vozovce. Takže ČB řidiče můžu leda pochválit, jediný nešťastník široko daleko byl pán, co poblíž Tesca dělal „jump-start“ autínka chcíplého napříč v křižovatce. Sanitky občas houkaly, ale když jsem viděla pár pádů chodců na neposzpaných podklouzaných chodnících, tak to bylo spíš k nim. Začalo do toho i lít, takže souseda, co ráno vyrážel ku Frýdku-Místku docela lituji.
Jo, kocourům to hezky podklouzávalo taky, takže s vděkem kvitovali můj návrat a nadrali se zpátky do baráku a pelechu v garáži.
Ale mám stromeček :), už začínají být doooost probrané….
A myslím, že až mi moje Feldinka odejde do věčných lovišť, budu držet smutek jak za člena rodiny 🙂
Jal jsem se lustrovat potenciálního kupce jedné nemovitosti. Vyskočil na mě dokument „Seznam agentů Sicherheitsdienst ve službách StB“ a „Úřední deska exekutora“. Jednat s ním či nejednat? 🙂
nickname – řekla bych potichu obejít obloukem a moc nedutat 🙂
Jinak hlásím, že se oteplilo a jak napršelo a roztálo, mám krásně umyté autíko.
Ach jo, může mi někdo vysvětlit, proč radiátory ústředního topení praskají zásadně:
1. V pátek večer v pozdních hodinách
2. Týden před Vánoci nebo mezi Vánocema a Novým rokem
???
A ještě doplňující otázka, proč už sakra někdo nevymyslel nějaký tmel, který by chytil na mokrý povrch, během pár minut zatvrdl a díru v radiátoru ucpal ? Létáme na Měsíc, posíláme vozejčky na Mars, tak snad takovouhle blbinku by lidstvo dokázalo vykoumat taky… 🙁
Pavle, asi vymyslel. Mám za to, že existuje takový sajrajt na utěsnění radiátoru chlazení(blbnu… chladiče) v autě…
Nevím jak velkou tam máš díru a tlak, ale v tom autě to bývá natlakované docela dost.
Jinak každý radiátor by měl jít zavřít a případně vypustit a prasklinu vysušit.Fénem. Nebo podléhám marným iluzím, protože mám radiátory staré asi 25-30 let a ty to tak měly??
když se nebudeme bavit o té střelbě, tak se to jako nestalo?
a stejně tak kousající psi
vzhledem k tomu, že mám v rodině dva nezávislé chovatele, tak přebírám od nich, že i pes jen pokoušející se kousnout, má být utracen
včera mi nějaký „odborník na zvižátka“ tvrdil ve zprávách, že chudák pejsek …
Šumaváku: bohužel, konstrukce těch našich radiátorů je taková, že individuálně nejde radiátor zavřít a vypustit.
Ale snad by měl každou chvíli dorazit opravář, který radiátor sundá, namontuje tam nové šroubení (které právě umožní ten jeden radiátor odpojit) a v týdnu pověsí nový, až ho koupí ve velkoobchodě.
Je mi líto, ale takhle malé díte nesmí byt ponecháno bez dozoru s jakýmkoliv psem, natož bojovým.
Kolikrát jsem videl, co děti dokážou a jak umeji ubližovat psům. Nechtěně- takze je to na dospělých aby tyto kontakty hlídali.
Samozřejmě nevím, jak to bylo ( to tady nikdo), ale klid psa při odchytu něco napovídá.
A doufám, ze se s podobnými “ chovateli“ nikde nepotkam.
Ke střelbě mám jen odkaz na Aktuálne.cz, kde říkali nějací odporníci přímo z USA, ze tomu neslo zabránit.
Takze asi jakékoliv strategie jsou dobře jen v pripadech, kdy se to očekává .
Tolik odporníci.
Byl to syn učitelky … Zřejmě nebyl ve škole za matkou poprvé. To se nedá předvídat ani na to být připraven. Jedině kdybychom žili v matrixu.
No a pes-v zásadě je to tak, jak píše Šimon. Jenom bych k tomu dodal, že je ve městech přepsováno. Mnoho lidí, mnoho psů, mnoho potenciálních problémů. Pes potřebuje prostor – a ten v bytě s občasnou vycházkou nemá.
já jsem mívala vlčáka, o nich se tehdá říkalo, že aspoň jednou se pokusí svého pána kousnout
mně se to nestalo, tak nevím, jestli to bylo z reality nebo jen pověra
Noname,
pokud ten pes nemá zrovna sadistického majitele, který si to na něm vybíjí (nebo prdlého soudce, který se jako čestný fízl Bretschneider nechá sežrat vlastní smečkou), pak téměř stoprocentně u psa a zvl. v bytě jde o „člena rodiny“.
Ten když někoho z této rodiny napadne (chlapečkovi bylo 1,5 let, takže nic nového ve „smečce“), to už musí být opravdu něco mimořádného (opět: kromě propuklého psího šílenství, ale tomu by mělo pravidelné očkování preventivně zamezit).
Takže já osobně v tom vidím chybu rodiny – jednoznačně, protože pokud pes byl opravdu z nějaké příčiny již dříve nebepečný (a opět opět: rodině, tj. vlastní smečce), tak měl být z bytu odstraněn.
Bohužel daň za toto chování byla ta nejvyšší.
ANO, ve městě je přepsováno, mi přijde, že víc než na venkově.
a kromě toho, mám dojem, že se už se psy moc nechodí na cvičák, tím chybí „vychování“
a dost psů mi připadá, že jsou vyšílení jako jejich páníčkové
hlavně takoví ti malí čoklíci
O obou nešťastných případech je minimum informací, takže soudit lze jen obecně.
Chovatel mající agresivního psa je vůl.
Buď je to agresivita vrozená a takového psa vůbec nepatří chovat.
Nebo je pes agresivní z nejistoty, strachu či žárlivosti a je na chovateli, aby s tím něco udělal.
Děťátka bývají ještě méně vypočitatelná než ten pes a chovatel, který je nechá pohromadě samotné je opět vůl.
O střelci se píše pouze to, že měl psychické problémy a dispozici měl zřejmě volně ložené dvě pistole a pušku. Co k tomu dodat … 🙁
Jen nakukuju v průletu – Pavle ad 775 – nevím jak teď, v moderní době, ale my jsme přidávali do vody v ústředním topení vodní sklo, právě pro to, aby menší prasklinky a dírky zatmelilo. Ale možná se pletu. Jsem přece blondýna. 🙂
JInak s tebou cítím. Mně každoročně před Vánoci odešla – porouchala se voda. Tak čekám letos, co bude. Zatím mám jen rozkopanou a pomalu se dávající dohromady koupelnu. Už zbývá jen napojit světla a vypínače do elektriky.
A mizím na Vánoční trhy v nedalekém městě. Už se těším na vánoční punč. :-)))
pes selma, netreba to vic rozebirat.
No a s tou strelbou. staci si uvedomit, ze vetsina, ale mozna ze vsechny takove veci, jsou uskutecneny v … gun free zone…. to jenom poznamka na zaver tematu.
Jo a kdo neumi jezdit na snehu a ledovce proste kdys snezi nejezdi, kdo neumi plavat, at nechodi fo hlubsi vody. proste normalka. To jenom k tem „rozklepanejm z rana“ .
No Name ad 782: psů je ve městě akorát, ale lidí je tam moc !!! 🙂
co, kdo neumí na sněhu
na ledu na kole = http://divana.rajce.idnes.cz/kolo
🙂 🙂
No tak konečně z pracovny, domácí, samozřejmě, takže to rozvedu, o čem jsem psal….
Takže, RE náledí…. ten kdo umí jezdit po vlhku, kluzku, sněhu a ledu, nemá problém, ani s tou ledovkou. Je to opravdu otázka umění a když to umíte, nemáte vůbec „stopku“ na krásný den. No a proc Moritzburg? No to je jednoduché, zakázali jsme si TV, na celé vánoční svátky a dcerky říkaly, že když ne TV, tak musí proběhnout Popelka a když Draj házlnus fyr Ašbundl, tak jedině Moritzburg. Vždyť je to jenom nějakých slabých 170 km…
Pes je vždycky jenom šelma, sebehodnější je vždycky nebezpečný a čím menší, tím větší hajzlík. Takže ani své děti nenechávám se psama samotné a to prosím předchozí vlkodav, co jsem měl, nosil za dupačky synka i po ulici…. ale samotný s ním nikdy nebyl, nejsem blázen, abych to pak musel řešit.
No a to střílení. Nepochybně to bude využito k tomu, aby se magoři, co chtějí zakázat zbraně, udělají velký humbuk, přesto je zajímavé na tom to, že tam kde se může nosit zbraň a jejich vlastníci se jí nebojí použít, se nic takového nestává. No a to se vracíme k mé původní nabídce, pokud někdo bude mít tu touhu a chuť se něco naučit a také se něco dozvědět o sobě, zvlášť jak reaguje v krizovejch stavech, nechť se ozve. Předem upozorňuji, že to dělám bezplatně a dobrovolně, protože si myslím, že každý, kdo je připraven, je prostě připravenější, než ostatní a staví se do stejného „sdružení“ jako já…
Jo a tady je seznam těch gun free zone http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10151311028176907&set=a.210153236906.134439.122584106906&type=1&theater
Jirko ppa, nechal jsem se inspirovat tvou 757, toho Hájka si objednal a dám si ho k vánocům. Už se těším. Pro případné zájemce jsem to našel nejlevněji s možností osobního vyzvednutí v Praze (Holešovicích) tady: http://www.dobre-knihy.cz/krasna-literatura/ceska-soucasna-literatura/smrt-v-sametu.html
Pro mimopražské s nutností poslat je na heurece o pár korun levnější, ale pouze s posláním, osobní odběr nelze. A ta jeho předchozí knížka Smrt ve středu je beznadějně rozebraná, ale na ulozto.cz je v pdf.
No precetl jsem si clanek o Faustovi a schopnoti rozumneho utraceni znovu, dvakrat a s vetsi pozornosti. Presto po precteni nemenim vubec nic, co jsem psal rano, snad jen doplnim to, ze stat, je ten nejvetsi penezokazec . I ten vseholid a tak, jsem si tam nasel, vzdyt tam je, staci cist pozorne
Fujtajbl vespolek,
taxem absolvoval výlet do Jihlavy. Vylezše ráno z baráku, připadalo mi, že bude docela hezky a měl jsem dojem, že když pojedu na slunný jih, že bude ještě líp.
Nebylo.
Za Humpolcem začal mrak jako pytel a nastala tma. V Jihlavě vytrvale lilo celou dobu, co jsem se tam flákal. Ale déšť – nedéšť, příjemně jsem se napapal v Amazonii – mají tam nového kuchaře – stejkaře a je to šikula. Rib eye byl křehoučký, že by se dal namazat na chleba, růžovoučký po celém řezu, tak akorát tex-mex, fazolky správně ogrilované, prostě éňo, ňéňo. Radost mi udělala sýrárna u brány, že ještě nezkrachovala, tak jsem svým nákupem mohl udělat radost také já jim.
Prostě i přes odporný déšť velmi vydařené prosincové odpoledne.
Jo… koukám, že je řeč o náledí. Silnice byly osolené, úplně všichni lidi jeli slušně, takže jediný nervák bylo zledovatělé jihlavské námňo a přilehlé pěší komunikace. Přesouvat se dnes pěšky po Jihlavě bylo fakt o držťku, či o zlomhaxnu.
Dobrý podvečer.
Absolvovala jsem dnes výJezd ze Smíchova na chalupu, t.j. po Jižní spojce a po hradecké dálnici a dál po hlavním tahu n a Polsko, nějakých 25 km od hranic po odbočce na místní silnice v poměrně kopcovitém terénu. Při návratu přes Nusle a Kobylisy. Nejhorší bylo dojít ráno k autu.
Jen to byl hnus fialovej, pršelo celou cestu, mlha, bláto, břečka. A po dojezdu nás čekal studenej barák a hlavně zasněžená cesta, kterou bylo nutno odhrabat. ještě včera poodle sousedky lehký prašan, dnes mokrá tíha. A celou dobu, co jsme ti hrabali, pršelo.
Tak jsme to vyhrabali, v baráku trochu pustili topení, aby se aspoň zavlažil, až tam pojedeme na vánoce, odebrali se do penzionu na oběd a jeli zpátky.
Jirko,
ad „přesto je zajímavé na tom to, že tam kde se může nosit zbraň a jejich vlastníci se jí nebojí použít, se nic takového nestává.“
To se stalo v USA a tam, pokud vím, jsou pravidla nošení zbraní mnohem volnější, než tady.
Tím neříkám, co je dobře a co špatně, jen že se takové věci očividně stávají i tam, kde jsou pravidla nošení zbraní volnější.
JInak proti tomu, aby někomu ruplo v bedně a udělal něco šílenýho, asi neexistuje spolehlivá prevence v žádném systému.
Jirko – ad 791.
Není snad většího obhájce práva občanů držet a nosit zbraň, než jsem já.
ALE – uvědom si, že útočník střílel na pěti až desetiletá děcka a učitelky v základní škole. Nechceš doufám tvrdit, že ty děti by měly mít zbraň patřičné ráže a výcvik na to, aby hladkou ranou mezi oči zneškodnily útočníka v neprůstřelné vestě ?
A pokud se týká učitelů a učitelek, také se mi moc nezamlouvá představa, že by chodili po škole ozbrojení. To by pak mohlo snadno skončit tím, že tváří v tvář děckám, produktům americké „volné výchovy“, rozpoutá nějaký masakr sám.
Mimochodem, tyhle masakry nejsou problém zbraní jako takových. IMHO je ten problém buď ve výchově nebo ve špatném přístupu školy či rodičů k dětem. Kdyby to byl jeden případ za 100 let, tak dobrá. Může se stát, že někomu naprosto nečekaně přeskočí v hlavě.
Ale těch případů kdy si nikdo ničeho nevšiml a zčistajasna student nebo někdo podobný vystřílel XY lidí ve škole či někde jinde, se nějak množí. Možná s tím ta moderní „volná výchova“ při které se dítě nechává svobodně a bez omezení „rozvíjet“ (čti růst jako dříví v lese) nějak souvisí, já nevím.
Ostatně, moje drahá pracuje už hrůzu let ve školce a tvrdí, že už ve věku 3-4 let jsou nejproblémovější děti ty, jejichž rodiče podobnou výchovu praktikují a svým pitomkům nenastavili od kojeneckého věku žádné mantinely jejich přijatelného chování.
Jirko, článek o Faustovi je pro mě plný nenaplněných očekávání. Jemně naznačuje, že peníze by se neměly tisknout, ale jak dál si ani nedovolí naznačovat. Někdo nazývá tyto články politicky korektní.
Vůbec nechápu komentáře pod ním, jakoby diskutovali trockisté s maoisty, ortodoxní marxisté s leninisty.
koukám na zprávy na čt24
led, praha a vinohradská nemocnice
zlámené kosti
samí dědkové, KAM ŠLI? v sobotu, věk pět minut před smrtí
to nemohli zůstat sedět doma?
obvzlášť jeden kousek na vozíku, na hlavě ušanku a nadával na svět..
Třeba mají psy a šli je venčit.