Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
Ufff. Tady byla fakt trochu ledovka. Nepamatuji ( a že už tu nějaké desetiletí žiju) aby byla E55 zavřená pro veškerý provoz od Dolního Dvořiště až v podstatě do Velešína. O silnici od Krumlova podél Vltavy ani nemluvím, tam je náledí vždy.
Dával jsem traktorem balíky na pastvu (když se mi je podařilo ručně dostat někam , kam se mi podařilo s tím traktorem doklouzat) a s napíchlým balíkem dolů to docela jelo. Ovšem nahoru bez balíku téměř ani na redukci ne. Mejdlo je proti tomu brusná pasta…
A o tom, že jak se ten balík dostane na ten led, tak se o těch 300 kg opřete a nožičky nezaberou a nezaberou…, ani nemluvě. 🙁
Jo jo, Sumavaku, problem je to utahnout i normalne 🙁
Pavle, netusim, jak je to s volnou vychovou, nebo v dalsich vecech tykajicich se veci rodinnych. Jen si myslim, ze lide zacali postradat uplne a nebo castecne, pud sebezachoviy. Rodice v tom hraji zasadni roli. Je to proste jejich vina.
Modrý Maurícius for president. Ty desetikačkový známky nám bude závidět celý svět.
samí dědkové, KAM ŠLI? v sobotu, věk pět minut před smrtí- do knihovny?
Je to fakt na pováženou – tak starý a nevedej, ze nemeli souhlas ČHMÚ k vychazce…
KAm šli?
Kamkoliv. Zkuste být zavřený doma celej den s babkou 😀
Hmmm, tak čtu na Netu, že začíná povinnost opatřit domy energetickým štítkem (nikoli energetickým štítem, to zatím neumíme). Když ponechám stranou své mudrování nad tím, jaký energetický štítek si mám opatřit na naší roubenou chalupu z 18. století, zaujala mně v tom povídání jedna věc. A totiž to, že cituji:
„Do 31. prosince 2018 totiž musí členské státy EU zajistit, aby všechny nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné správy měly téměř nulovou spotřebu energie.
Od konce roku 2020 se tomuto standardu budou muset podřídit všechny nové objekty, tedy například i rodinné domy.“
Kefalín, čo rozumitě pod takym termitem „téměř nulová spotřeba energie“ ?
Barák sám o sobě (když se v něm zhasne a přestane topit) žádnou spotřebu energie nemá a pomalu tleje a rozpadá se, pokud je ponechán svému osudu.
Energii tedy spotřebovávají lidé, kteří v tom baráku eventuálně žijí, svítí, topí apod. Ale v tom případě si zase neumím představit, že by měli téměř nulovou spotřebu energie, protože termodynamické zákony dosud Evropský Parlament nezrušil a nočním viděním též člověk obdařen není a koneckonců i ty počítač v kancelářích nepracují tak nějak samy od sebe, že ano.
Mám tomu snad rozumět tak, že každá rodina vyfasuje domů jednoho evropského buzeranta, aby bylo vytepleno ? Vždyť jsou jich jen 4% a navíc většinou ve tmě nesvítí…
Á díky za vysvětlení, už to i já chápu
ale proč lezli na ten led? .-)
809- tam je, že „nové“ budovy. Takže ty nakradené paláce, co v nich sedí senát a různá pidisterstva můžou zůstat energeticky náročná jak se jim zachce.
re masakr: výchova, výchova. Rodinná a společenská. Rodinné vazby jsou rozvolněné. Rodiče se dětem věnují čím dál tím méně. Vše se dá koupit, a tak si místo výchovy „kupují“ děti dárky. I v autě jim raději pustí DVD než by si s nimi povídali. A na druhé straně se snaží děti všemožně chránit před vnějšími vlivy. Když dítě dostane poznámku, nedostane doma facku, ale jde se vynadat učiteli. Vyrůstá tak generace „závisláků“ neschopných fungovat v reálném světě neboˇjsou přesvědčeni, že mají na vše nárok a právo. Nenaučí se respektu ani pokoře. Svět je pak pro nepřátelským, frustrujícím, prostředím, cítí se jeho obětí a „odveta“ je pro ně jediným východiskem. Navíc, bez dohledu rodičů, jsou od malčka vystaveni vizuálnímu násilí, počínají animovannými pohádkami, video hrami, tv serály a filmy. Násilí a smrt jsou pak chápány jako legitimní způsob řešení osobních frustrací.
divano
proč? – viz 808. To je pak člověku úplně jedno, jestli je venku led, nebo jestli tam hoří. V jedné staré knížce se píše o třech mládencích Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi. Ten příběh je značně zkreslený. Hlavním důvodem totiž bylo zašít se před tchýní na místě, kam za nima určitě nepoleze.
To je fakt – proč lezli na led , proč se mu – jako ostatní – nevyhnuli?
Dedci blazniví …
809 Čo bolo, to bolo, terazky som murárský majster. Pavle, nulové spotřeby dosáhnete solárními panely na ohřev TUV, fotovoltaikou, biomasou atd atp. Fyzika jde oblafnout razítkem. Domy s nulovou (zápornou) spotřebou ve smyslu zákona. 🙂
Dusane, i kdyz neznam nikoho, koho takhle popisujes, ctu to co poses, se zatajenym dechem….. Hruza…..
812- kdy to začalo? Tipuji pozdní paleolit.
Šimone, víš, co mi vrtá hlavou – jak to, že to byli samí dědci? Jak je možný, že se nepřerazila žádná baba? To je dyzgryminace!
818 Babi kandidátka se přerazila při dešti se sněhem před 14 dny. Takže má koleno v gypsu a nevychází z domu.
nickname – nebo peče a poslala dědka pro mlíko … 😀
Samozřejmě ze babky pečou , dedkové uždibujou a tak je babky vyhnali do hospody…a voni mamlasove tam šli asgerchnet po ledu. .
A nedosli…taky bych byl nakrknutej: bez piva sedět v přeplněné cekarne a s gipsovou haxnou…
Dobrý večer.
Dušane, psali, že střelec měl Aspergerův syndrom. Nevím, na kolik je to pravda, zprávy byly zpočátku chaotické. Ale jetslin tomu tak je, pak to není jen otázka výchovy.
To jsou lidi, kteří mají problém se sociálními vztahy, špatně vycházejí s vrstevníky, obvykle nemají kamarády. Většinou nevnímají nebo vnímají špatně neverbální komunikaci, neumí projevit emoce nebo je projevují divně. Bývají často vděčným terčem šikany.
Ano, jsou často neschopní nebo omezeně schopní fungovat v reálném světě, ale není na vině televize ani výchova, ale především skutečnost, že jim prostě jinak funguje mozek.
Svět lidí a jejich vztahů je pro ně nepřehledý, nerozumí mu. Nejistotu řeší uzavřením se do sebe, do svého světa. Často vztekle vybuchují, bývají vztahovační. Není v tom zlá vůle, je to nejistota, protože nerozumí nebo špatně rozumí výrazu tváře, tónu hlasu, nechápou narážky, neberou ironii.
Tomu střelci bylo dvacet. Rodiče se rozvedli v roce 2008, to mu bylo šestnáct a od té doby žil jen s matkou. Starší bratr se s ním neviděl od roku 2010. Většinou tihle lidi pro svoje komunikační a sociální potíže bývají omezeni ve vztazích jen na vlastní rodinu a ta se zřejmě rozpadla.
NAvíc ruku v ruce se sociálními poruchami jde – bez ohledu na to, že bývají i nadprůměrně ointeligentní- značná nezralost. Někteří zůstávají dětmi celý život.
Vychovávat takový dítě není sranda, A přes sebevetší snahu může dojít k nějaký tragedii. Prostě smůla, těch blbých okolností se sejde moc, nějaká chyba v nevhodnou chvíli. Blbá forma poruchy ( projevy bývají velmi různorodé) nebo se přidruží nějaký další psychický problém.
Zkuste si představit, že se ocitnete v komunitě, která mluví neznámým jazykem a ještě všichni nosí masky. A Vy, abyste přežil, tak se s nimi musíte nějak domluvit, pochopit, co oo vás chtějí a splnit jejich očekávání. A taky poznat, jetsli Vás náhodou nechtějí sežrat nebo ukamenovat.
Tak nějak vnímají ten náš reálný svět lidi s Aspergerovým syndromem. A to se nezískává výchovou, s tím se děti rodí.
maYdo – pokud by tomu tak bylo, tak takový mimozemšťan opravdu nemá vyrůstat v rodině, kde se vyskytují střelné zbraně a nejspíš by se neměl pohybovat mezi většinovou populací jen tak bez dozoru. Což jen potvrzuje to, co jsem napsal v 797.
Nejdřív odkrágloval vlastní matku.
To bych viděl spíše na magora (odborné označení ponechávám odborníkům), než na blbou výchovu.
Ale že ta blbá výchova páchá škody, o tom nepochybuji.
(823) Ono to Pavle ale není 0/1, pozemšťan/mimozemšťan, ono to asi přechází dost plynule. A rodiče nemusí být (zvláště matky) nejlepšími diagnostiky.
Takže jistě by bylo ideální minimalizovat riziko. Jenže kdo to rozhodne před tím, než se něco stane?
Ale obecně vzato bych skoro souhlasil s tím, že svět se zbláznil.
Po dlouhé době jsem se odhodlal pustit si ze záznamu katastrofálně katastrofický film. Celkem ani nejde o to, že film je úplně blbý, ale dostala mně reklama:
Tento pořad sponsoruje nová rodinná hra „Psí hovínko“
doprovázená záběry rozjuchané rodiny, která si hraje s plastovým psíkem, který vytlačuje na stůl ze zadku nějakou hmotu.
Nejsem nijak cimprlich a nechci působit jako škarohlíd, ale pokud si podobná rodinná hra najde své zákazníky (a ona si je najde, když se vyplatí zainvestovat reklamu v TV), kteří jsou schopni si jí zahrát po Štedrovečerní večeři a nadílce na svátečně prostřeném stole, je něco kurva špatně.
Celkem dokážu pochopit vánoční nadšení nad štěnětem, které udělá na koberci loužičku, ale rodinná hra „Psí hovínko“ v podobě plastového psíka je už mimo hranice mého chápání.
Pokud někdo vyrůstá v rodině, která holduje podobným kratochvílím, ani se nedivím, že ve dvaceti má chuť střílet… 🙁
AeroKarle – s tím mimozemšťanem jsem reagoval na „Zkuste si představit, že se ocitnete v komunitě, která mluví neznámým jazykem a ještě všichni nosí masky. A Vy, abyste přežil, tak se s nimi musíte nějak domluvit, pochopit, co oo vás chtějí a splnit jejich očekávání. A taky poznat, jetsli Vás náhodou nechtějí sežrat nebo ukamenovat.“
To opravdu není definice pozemšťana, ani plynule ani nespojitě.
PavleK,
tu reklamu jsem viděla taky – zdůrazňuje „výchovný“ moment, že se má dítko učit sbírat po svém pejsáčkovi. Na youtube jsou scénky nadšených hráčů, původně se to prý objevilo v Německu jako Kackel Dackel… Mně to přijde eklhaft, stejně jako před časem „pohádková“ knížka, kde krtek zjišťoval, kdo ho pokakal a obcházel okukovat hovínka různých zvířátek. Juniorka se zděsila taky, tak je snad u nás doma vše v pořádku.
(827) to je jedno, budeme-li tomu říkat mimozemšťan či jinak.
Problém, kdo diagnostikuje a předem určí opatření zůstává. Když ani blázen/normální nepřechází skokově, ale plynule.
Pavle, to není mimozemšťan, to je pozemštan s Aspergerovým syndromem.
A s tím dozorem, no, těžší případy mívají třeba na výuku osobní asistenty. Což ovšem taky nebývá laickou veřejností vnímáno moc libě, protože proč má mít nějakej magor nejaký extra výhody. Ale co s těma lidma jinak chcete dělat? Zavřít je do klece?
Svým podivínstvím trpí především oni a jejich nejbližší. Střelbou to většinou neřeší. Ale i taková poznjámka, že podobný exot by neměl volně běhat mezi lidmi může mít v jejich psychice nedozírné následky.
No, jen jsem chtěla říct, že pokud měl střelec opravdu Aspergerův syndrom, tak je pokud zjednodušující říct „špsatná výchova“ Jo, výchova může ledacos napravit nebo zkazit, ale s tím, že tihle lidi vnímají realitu poněkud jinak, nic moc nenaděláte.
maYdo, sorry, ale mně je poměrně těžké dojmout a tyhle diskusní hry nehraju.
Takže bych si dovolil celý problém přeformulovat jinak, pokud tedy připustíme, že se jednalo o nějaký „od A“ syndrom.
Otázka tedy zní, jestli si společnost může dovolit nechat podobně postižené pobíhat na svobodě (třebas s asistentem) za cenu toho, že „Střelbou to většinou neřeší“ ?
1. Pokud si na tuto otázku odpovíme ANO, pak naprosto nemá smysl mudrovat o držení zbraní nebo se rozněžňovat nad počtem zastřelených děcek v nějaké škole. Prostě si musíme na férovku říct, že preferujeme volné pobíhání magorů mezi většinovou populací i za cenu občasných ztrát na životech. To je celkem legitimní volba, akorát by se o tom možná mělo hlasovat.
2. Pokud si na tuto otázku odpovíme NE, pak by asi nebylo vhodné, aby tito postižení volně běhali s asistentem nebo bez něj a bylo by patrně lepší, kdyby byli internováni v nějakém ústavu pro tyhle případy zřízeném. Bývaly takové, říkalo se jim „blázinec“.
830- preferuji způsob č.1, až se bude hlasovat, kdybych zrovna nebyla přítomna, někdo to vezměte za mne.
Jelikož až pozavíráte „magory“ s A syndromem, vylezou magoři s B syndromem, pak ti od C,D,E atd atd. Dřív se následky ve formě zmasakrovaných vesnic, upálených čarodějnic a hromad dalších mrtvol ztratily v Matrixu různých válek, masakrů údajně náboženských atd., dodnes to tak funguje mimo umělé sféry míru a demokracie.
Takové ty pindy o internaci se mi moc líbily, když jakási schizofrenička před rokem či dvěma zabila sousedovic děťátko. Tehdy lid ječel, že každého schizofrenika na doživotí do blázince.
Při troše dobré vůle je možno jednomu každému jedinci diagnostikovat nějaké opísmenkované zmagoření- například Pavel se svou přímočarou agresivitou by jel ve svěrací kazajce rovnou s áčkama.
Trochu mi to připomíná takové to „lid chce prohibici, poplatky, zákon o evidenci čehokoli…, tak mu to dopřejme“.
Dobré ránko!
Diagnoza „tichý chlapec“
Jenže ti předchozí střelci netrpěli Aspergerovým syndromem, ale jestli jste si všimli, tak u většiny těch případů se psalo „byl to tichý chlapec“. Co s tím? Zavřem preventivně všechny introverty?
Myslím, že ten ten problém je stejný jako u těch psů a velmi přesně je to popsáno v jednom článku:“Často slýchaná tvrzení, že hodný pes bezdůvodně a bez varování z ničeho nic zaútočil, jsou obvykle ukázkou až „slepoty a hluchoty“ k varovným signálům. Pes často jasně projevuje nelibost či náznaky agrese, ale majitelé to vůbec nevidí, respektive si to neuvědomují. Je neuvěřitelné, co někdy rodiče dovedou přehlížet v komunikaci pes x dítě.“
http://michalmaly.blog.idnes.cz/c/311540/Nebezpeci-nazyvane-bojovy-pes-doslovne-prevzato.html
I „zcela normální“ člověk se může „zbláznit“ i hodný pes může kousnout, ale oba před tím vysílají nějaké signály, které my přehlédneme.
Nemůžeme preventivně zavřít všechny tiché chlapce a všechny psy, ale můžeme si sebe navzájem i těch psů víc všímat.
833- jo jo, tak nějak.
Ještě můj dědeček, narozený 1878 byl přesvědčen, že leváci jsou úchylní a měli by být násilím napraveni. Jistě by nic nenamítal ani proti internaci, pro jistotu.
Dobré ráno, aniž bych rozumněl psychologii (kde je Jura?), aniž bych rozumněl zbraním, tak vypustím jedno moudro: Nechcete šílence se zbraní ve vašem domě? Pořiďte si pořádné dveře, závoru, vstupní bránu.
Byli bychom rádi, kdyby se všude kolem rozprostírala láska, pokoj, štěstí, my jsme pod modrou oblohou, šli tam, dál, za duhou, bez ohledu na malověrné připomínky meteorologů.
Všechny zlojedy, zlouny, šílence bychom měli hezky pod zámkem, a jen dobří lidé by od zámku měli klíč.
Zpátky od snů k realitě: Nevíte, kdo na vás zítra zaútočí, kryjte si záda a hlídejte peněženku. Nevíte, co je to za lidi, kteří stopují u krajnice – proto nezastavujte a nenavazujte kontakt s cizinci. Se sousedy vytvořte domobranu a navzájem si hlídejte domy, byty. Mějte svého daňového poradce a právníka. Okrást vás mohou i bez násilí. Mějte svého lékaře. Být dobře ošetřen v nemocnici často vyžaduje protekci. Budujte si síť přátel, nejen na facebooku…
Určitě vás napadnou další rady, jak přežít v tomto krásném i zlém světě zároveň.
Já bych se ještě vrátila k těm psům a ocitovala ještě jednou z výše zmíněného článku jeden velice důležitý aspekt: „A dvakrát smůla, že oni nezkušení a často sami o sobě problémoví lidé, jdou obvykle právě tam, kde je štěně k dispozici snadno a levně. A tak se především právě produkty množitelů stávají časovanou bombou.
A protože je to před Vánocemi téma velmi aktuální, upáchala jsem i já na dané téma článek a je u něj fotka takové množírny – v tomto případě čivav. Podívejte se na ni a jistě pochopíte, že z takového „chovu“ jen těžko může vyjít bezproblémový pes. Velké a méně zvladatelné rasy na tom nejsou o nic líp.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-maminkoooo-kup-mi-djs-/p_spolecnost.asp?c=A121213_231058_p_spolecnost_wag
Dobré zas ráno… Já teda nevím, co se tu rozčilujete… Game over – no tak se stiskne restart a zas má každej k dobru 3 životy… Nebo snad ne?
Dobré adventní ráno vespolek,
Nickname, ad (835), to jsou rady pro přežití v každé společnosti v každé době…. díky.
Ale za toho „zlojeda“ vás jednou příležitostně bacím :), vždyť je to nonsens – jestli jí zlo, tak je vlastně hodnej, ni ?
2 Matzurka – to nic… To si zas jeden blbeček vymyslel módní termín a všichni to po něm do zblbnutí opakujou…
Matzurko, já myslím, že tím není míněno jídlo, ale „jed“ jako takový.
Jinak – swetr report – +3 celaskony, chčije a z namrzlých chodníků se pozvolna smývají zbytky posypu, zatímco led se pokrývá vrstvičkou vody. Ideální počasí do předvánočního šílenství, zvlášť pro důchodce – není nad to strávit vánoce v gypsu. No a na jaře se projeví ta embolie a vesele do krematoria… Tzv. přirozená důchodová reforma…
Jojo,
ale zlo=jed stejně, takže je to IMHO blbost pořád.
Hele, zajímavější počtení:
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/kabinet-ministryne-obrany-povede-jeho-reditel-z-ery-martina-bartaka?utm_source=newsletter&utm_medium=mail&utm_campaign=ns_cnt_sp
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/strma-kariera-studenta-pavla-kotrby-nyni-po-boku-karoliny-peake
Taky článek o valkýře uvádí zajímavé souvislsoti, a doporučuji i diskuze a případně odkazy v nich skryté…. z malých prasátek rostou rychle velké svině.
Matzurko, jak má tak ta paní našlápnuto, to na mně dělá dojem, že až tahle vláda skončí, vstoupí LIDEM korporativně do TOPky a Peak se zajisté nabídne, že to vezme po Schwarzenbergovi … 🙁
842 Vážení přátelé, ano, příště tam přidám značku (PI) 🙂
zlojed je složenina podobná slovu medvěd – medjed. A tím se dostáváme k legendě o Beowulfovi, později nádherně zpracované v mytologické baladě východních germánů:
http://www.youtube.com/watch?v=KKUGKlRbRIM
Život je boj.
Dej si pozor, milý Petříčku, život se nepodobá peříčku. Život se tíží blíží k olovu. Zvláště když na krku máš hlavu volovu.
Dobré ráno,
Pavle, já nechci nikoho dojímat. Jen jsem si dovolila komentář k tomu, že střelec měl Aspergerův syndrom a že nelze v tomto případě jednoduše tvrdit, že „to ta výchova, nevšímali si ho a proseděl hodiny u televize“. To jsou prostě fakta.
Dovolila jsem si to proto, že jedno dítě s Aspergerovým syndromem vychovávám a tudíž trošku tuším, co to obnáší a jak vnímají ten náš reálný svě.
A taky vím, jaký to je „med“, když vaše okolí to bere tak, že dítě je nevychované, prpotože na to kašlete a jste neschopný rodič nebo vám poskytuje „podporu v tom, že takový magory by měli zavřít někam do ústavu.
Jinak pravděpodobnost, že se z takto postiženého jedince stane masový vrah, není o nic větší, než u děcek z „normálních “ rpodin. Dokonce bych podotkla, že tam, kde ta diagnóza je, tak je to důsledek toho, že rodiče si všímají, že je dítě atypické a jednají podle toho.
Před lety se stalo, že se nějaká parta zlaté mládeže poněkud více rozjela na večírku a důsledkem bylo znásilnění a zabití jedné studentky. NA případ se přišlo po létech, když už měli pachatelé dostudováno a měli vlastní rodiny.
Tak což takhle pro jistotu preventivně pozavírat všechnu zlatou mládež?
A tak trochu nerozumím tomu, když tu tak horujete všichni pro to, že nechcete, aby vás stát chránil v podobě omezujících norem, předpisů, zákazů a přípazů, proč najednou trváte na tom, že pro Vaše vlastní bezpečí by se měli postižení zavírat do ústavů.
A kdo by je tam vlastně měl zavírat? Soud? Stát? Najednou vám nevadí, že stát někoho omezuje pro Vaše bezpečí? A kdo by takový zařízení platil? Stát? Vy? A za co? ZA to, že měli smůlu a narodili se s postižením?
Jo, kluk to povídal, že zas bude v internetových diskusích plno keců o tom, že je mají všechny pozavírat do ústavu nebo že je měli v mládí pořádně seřezat.
Řekla jsem mu, ať tty diskuse nečte, že takový věci píšou jen debilové, co si tím řeší vlastní problémy.
Co taky mu můžu říct jinýho?
Nickname, dovolím si nesouhlasit. Ti, kdo na ramenou nosí hlavu volovu, majíi obvykle život jednoduchej a ve všem jasno.
MaYdo, to je strach z jinakosti a požadavek standardizace života, při čemž co je standard určuji „JÁ“. A protože každé „já“ je jiné, tak z toho vznikají ta nedorozumění. 🙂
Jistě rputi.
Takhle to prostě vypadá, když dojde na lámání chleba.
Pokud nějaké pravidlo omezuje mně, tak je to trestuhodný útok na moji svobodu. Ale společnost a stát by měli zajistit, aby ti, kdo sjsou nějaký divný, mně svou existencí neobtěžovali
Zbývá dodat, kam ty blázince umístit, protože kdyby je chtěli umístit zrovna přes ulici, tak se to samozřejmě taky líbit nebude, protože „jak k tomu přijdu já a moje děti, mít ty magory hned vedle“.
>> maYda
To je prostě ta dialektika. Když to říkám já, tak je to pravda. Když to říká ten druhý, tak to pravda není. Příkladů by se i na tomhle blogu pár našlo.
>> Matzurka
On ten vztah malá prasátka – velké svině je takový zacyklovaný. To věděl už Tóma ze Štítného: „Kděž velká svině učiní dieru, tudiež i malá polezú prasata.“