Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
Oteplovači mají problém – to moře kolem Skandinávie ne a ne stoupnout … asi se tam nevotepluje …
…Švédsko a další severské státy se potýkají se zcela opačným jevem než například Manhattan nebo tichomořské ostrovy. Zatímco ty ohrožuje stoupající hladina moří, na severu stoupá pevnina. Moře totiž ustupuje a některé oblasti, které dříve ležely na pobřeží, se ocitají ve vnitrozemí. Informoval o tom server independent.co.uk…
http://www.novinky.cz/veda-skoly/286517-severske-staty-se-vynoruji-z-more-jejich-pobrezi-se-posunuje-do-vnitrozemi.html
Ad nepodpis ESM :
Je to zřejmě jen formální gesto, ale aspoň se o tom bude trochu mluvit, neb souzi se budou rozčilovat, a o to jde. Jinak by to svinstvo prošlo úplně potichu.
Ad „odvážné téma“ hořčičáky ;-P :
Že je odvál čas mě moc nemrzí, byli to dost oškliví průvodci ošklivých časů. Mně se víc líbily ty prvorepublikové tlusté sklenice s různými hranami, byť jen asi šlo o ten „pres“, jak tu někdo výše zmiňoval. Obě babičky je měly v kredencích a dělaly nám do nich různé domácí mošty či citronády, bohužel se dneška nedožily taky. IKEA teď zkouší něco podobného prodávat, ale tu prvorepublikovou eleganci ty čínské výrobky nemají.
Džjo,
no už jsem si říkala, jestli po poslední denní jízdě raději nepřejet zejména přední sklo suchým ručníkem, asi nějak moc funíme 🙂 Ale já nevyjedu, dokud skrz to sklo nevidím, takže až očistím, pak jedu.
Si ty rady asi všechny přepíšu do kalendáře, ten odlesk je taky dobré vodítko, co jsem už sama napozorovala…. a dcerka už taky pochopila, že když zavelím, tak je vyjímečně zticha jak pěna – to je k tomu vyjícímu opařenému chlapečkovi – něco takového by mne dostalo do smyku i na suché vozovce… mé dítko je zase z rodu štěbetavých – nejčastěji totiž jezdím s ní na palubě, tak holt oči na šťopkách jak šnek a pomaloučku pomalu. Včera jsem si i říkala, že jestli na mne ten mamlas zezadu zatroubí, tak zastavím a půjdu se ho zeptat, jestli má problém. 🙂
Jo, a dneska jsem zjistila, co je horší než migréna – totiž mít migrénu a být učitelkou hudby…. chudák paní učitelka dnes při dceřině hodině vypadala na sesypání, a asi se to přeneslo i na dítko, neboť díky silné rýmě špatně dýchá a na klávesnici skoro usínala – přitom rukama jela rondo-toccatinu od Kabalevského v dost rychlém tempu (a vorala to jak sedlák pole).
Ale nakonec mne rozesmála, neb cestou domů jsme se ještě stavily v malém řeznictví s vlastní výrobou uzenin, a tam dostala na ochutnání půl jejich klobásky (dvě mám zabalené na večeři). Tak to v autě slupla, a nadšeně uzavřela, že bude řeznicí, neboť chce dělat takové dobroty a taky nosit ten hezký čepeček 🙂
A kocouři už stáli frontu u dveří do domu a jen co zbaštili příděl v miskách, svorně zapochodovali do garáže, namísto obvyklého courání ven a dovnitř jako obvykle.
Čili, bude mráz.
Slunce zapadlo a už je – 10°C.
Já snad půjdu naštípat nějaké dříví… 🙁
na skleničku od hořčice dojel fichtl asi 7km tedy s menší jistotou k naší nejbližší benzínce.
Zajímavé:
…V Německu zřejmě začal zánik tištěných médií, který se očividně týká periodik levicových (Frankfurter Rundschau), stejně jako centralistických (Financial Times Deutschland), tisku určeného elitám ([podnikatelský] časopis Impulse), stejně jako společenských magazínů (magazín životního stylu Prinz [který bude od příštího roku existovat pouze na internetu]).
Kolem příčin tohoto jevu a poučení, které je třeba si z něj vzít, se rozproudila bouřlivá debata. Často se mluví o ekonomických modelech, papíru a samozřejmě internetu, méně už ale o tom, jak se proměnila samotná informace, ať už v elektronické, či tištěné podobě….
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/3124901-tento-clanek-znici-sam-sebe
Sednout si ke kafi nebo lehnout na kanape, poskládat si noviny, přehrabovat je a šustit s nimi, má pořád ještě svoje kouzlo. Možná o to větší, že je to takový dotyk méně uspěchaných časů.
Zkuste si překládat monitor! A obličej si s ním, když vás přemůže dřímota, taky nezakryjete. Noviny můžete číst ve vaně, protože lkdyž vám do ní spadnou, není to taková tragedie, jako když se svámi vykoupe monitor.
no jo, ale když nebudou, tak nebudou.
Možná tu jednou budou naši potomci nostalgicky vzpomínat, jak tatínek vždycky v neděli po obědě spal pod novinami zrovna tak, jako my tu vzpomínáme na hořčičáky.
Dobrý večer, aby nebylo na víkend tak veselo, tak si zkuste představit blízkou budoucnost, kterou nám chystají úředníci ministerstva vnitra. Nepřichází z dalekého Brusele.
Občan, který má nyní jako místo trvalého pobytu adresu obecního úřadu, bude rozhodnutím tohoto úřadu povinně připsán vlastníkovi nemovitosti, který je jeho příbuzným nebo osobou blízkou. Může to být manžel, rodič, potomek, ale taky druh či jiný partner. A jak tam bude napsaný, tak do domu můžou začít chodit exekutoři a polepovat, zabavovat a prodávat. Ó, jak se máme.
A což teprve tabletem zatápět v kamnech! To se novinám nevyrovná!
nebo sušit mokrý pohorky, Šumavááku.
nejlepší bývalo Rudý právo, bylo hodně velký a ten papír dobře sál vlhkost.
Martine TT,
to tedy bude doplněk k tomu, že občané ČR jsou v celé EU nejméně ohroženi chudobou.
ČR jako jediná v EU nebude mít žádné (nebo alespoň jich bude mít nejméně) bezdomovce.
Také jsem včera četl, než mi to zamrzlo a zmizlo kus historie,že Rakousko velmi tlačí na EU k zavedení jednotné azylové politiky( a asi i kvot), protože se jim nelíbí, že oni mají za letošní rok 14 500 ( nebo možná 15 400?) žádostí o azyl a ta hnusná, atomová ČR jen 500. A tak to prý dál nejde.
Takže jako další krok MV vidím, že kdo má nadměrečné metry obytné plochy na osobu, dostane tam, v rámci posilování multikulti soužití, azylanta!
jestli bude azylant mladý, hezký a jako bonus pracovitý.. proč ne
zeptám se manžela, jestli bude souhlasit 🙂
a mimochodem, právě jsem zabalila dvě štoly, pro jistotu každou jinou
jednu s tvarohem, recept od Aidy
a druhou drážďanskou, recept od Anny
oběma tímto děkuji
uvidíme, jestli při pozdějším rozbalení ztratí pružnost kamene, jakou mají obě nyní 🙂
62- bezpochyby bude. Vyberte si http://nd03.jxs.cz/514/234/14e202efec_57524117_o2.jpg
Andy, ale to se mi moc nelíbí, tihleti se netváří dost natěšeně 🙂 🙂
65- no, v tom případě dostanete přiděleno http://www.topclanky.cz/images/article/40553-480×360.jpg
Šumaváku 61 – no to se nediv, zatím cikorky strašily jen v „nových zemích a teď už lezou i jinam. Dokonce už i Turky v Německu to nakrklo!
…Rozbitá okna, plíseň na stěnách, odpadky přede dveřmi… Stovky Romů bydlí v osmi podlažích jednoho zcela sešlého vícegeneračního domu v Duisburgu (Severní Porýní-Vestfálsko). Současně žijí ve čtvrti mnozí ve strachu z kriminálníků a přivandrovalců, píše německý magazín Der Spiegel…
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/romske-domy-hruzy-strasi-a-suzuji-nemecke-sousedy_254517.html
66, to se mi ale vůbec nelíbí
takhla jsem si tu spolupráci nepředstavovala …
O hořčičnejch sklínkách nevím vůbec nic…velmi pravdepodobně u nás nic takového nebylo. Jediné co si vzpomínám, byla sklenička s takovejma tenkejma linkama, tuším, že hnědá a žlutá. Ale jestli to bylo od hořčice netuším.
K ježdění v zimě a na sněhu a ledu, nedodám vůbec nic, snad jen, že mne to naopak docela baví a že si to užívám. Ale to je asi náturou, neboť většinou vytahuju serf, když ostatní balej, pro velkej vítr a další a další příklady, které nemá cenu vytahovat…
S těma utečencema tomu nerozumím. Proč by někdo, kdo chce pracovat a přemístit se do země, která se mu líbí, se měl jakkoliv otravovat…hezky se usaď, pracuj, přispěj svojí kulturou a třeba i jídlem do společného „tavícího kotle“…. vůbec nemám s běženci problém, naopak, fandím jim, když jsem tedy nepřijeli jen kvůli dávkám…
neruš, Jirko, Divana si vybírá, kým zaplní nadměrné metry, http://indahouse.cz/pictures/novy/muzi.jpg
Nojo, Jirko, problém je v tom, že ono se těm azylantům v Rakousku nějak víc líbí než u nás a to se zase nelíbí v Rakousku.
Přitom si vzpomínám na jednoho rakouského premiera, který vyhrál s volebním heslem : „Blahobyt musí být spravedlivě rozdělen“ a nejen že se nechtěl dělit se mnou ( nedalo mi to a dělal jsem mu návrhy jak se dělit 🙂 ), ale zdá se, že se nechce dělit ani s azylanty… 😀 😀 😀
To víš, maj smůlu. Když si nechají vyhodnotit Vídeň jako nejlepší město pro život v celé EU a přilehlém vesmíru, tak se jim tam holt lidi tlačí… 🙂
Andy, toho ne!
Jak už šlehá vejce na majonézu, je vymalováno! 😀
Hele, to je diskriminace, co si pak mám počít já? Já žádnýho šlehače domu nechci. Kdysi jsme s kamarádem řešili adopce thajských sedumnáctiletých masérek, ale už v počátku nám tu rozvojovou pomoc zatrhly manželky….že prej nemáme rozum a tak…
Jo jo, rozdělení blahobytu, to samozřejmě schvaluji, já se například dělím s manželkou. ostatně, co to je vlastně blahobyt nevím, chybí mi na to definice….
Jirko, pokud našleháš manželce sám, netřeba šlehače 😀
(62) třeba by souhlasil s tou Ukrajinkou.
Na tři děti postava velmi slušná, praxe nejspíš značná.
http://www.lidovky.cz/polonaha-ukrajinka-demonstrovala-pred-ceskym-parlamentem-pna-/zpravy-domov.aspx?c=A121206_160927_ln_domov_vsl
😛
Nepsal tu ráno někdo, že dnes by bylo Rejpalovi 71?
Dnes je 71 let od útoku na Pearl HArbor, to by se Rejpal narodil ve stejný den.
Možná do něj vstoupila duše nějakého padlého amerického námořníka…. 🙂
75 nejsem si jistá, jestli se Divanina představa shoduje s péčí o tři cizí děti a nakvartýrovanou hordou ukrajinských příbuzných a pasáků.
Všem milým komentátorům děkuji. Na Amoru a podobné francouzské lahůdky vzpomíná každý, to byl ten protipól tristní uniformity. Jsou lidé kteří sbírají i pozdější sklenice, Bona, potisk, Rumcajs ap., mám na ně kontakt, ale mě zajímají jen ty ošklivé tlusté. Ta chystaná publikace, která vše vysvětluje podrobněji, je u mne k mání ve Wordu i se spoustou fotek, napište mi: salicky@seznam.cz.
To že se pak komentáře zvrhly k problémům jízdy v zimě mě pobavilo, mám na stará kolena, po řadě slušných a hlavně fungujících firemních aut, staré Twingo, kterému přestal jít ventilátor topení. Ono opravit nebo vyměnit by nebyl problém, ale Francouz je Francouz, a ta pitomá přístrojovka se bez speciálního nářadí nedá rozebrat a jinak se k tomu nedá dostat. Takže se těším na vánoční cestování v bundě, eskymácké čepici a další bundě přes kolena. A maximálně ve dvou, to se dá vydechovaná vlhkost ještě štěrbinkou pootevřeného okna vyvětrat…
Pořádné auto má chladič, stupačky a kardan, o nějakém fofrníku topení nic …..
Rozebrat se dá vše, horší je to dávat dohromady.
😛
Vážený pane Salický, děkuji za váš hořčičný článek. Člověku se ty hořčičáky vybavují přímo před očima… :-))
Jsem moc rád, že se váš článek ocitnul zrovna zde. Kolikrát jsem litoval, že vaše texty zmizely z Neviditelného Psa a za posledních několik let nebyly, aspoň tedy pro mne, nikde k nalezení. A ejhle. Najednou jste tu in natura…
Shodou okolností jsem v roce 2005 sázel vaši poslední knihu „Návod k použití rozvedeného muže aneb přechod kvality v kvantitu“ pro vydavatelství Metafora (jukněte prosím do tiráže) a od té doby lituji, že jsem zmeškal tehdejší autogramiádu na Pražském knižním veletrhu a pořád nemám tu knihu od vás podepsanou. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo a ten podpis z vás mocí mermo vymámím… :-))
Teď vám ještě píšu mail s prosbou o zaslání knihy o skleničkách. Pokud byste chtěl, tak bych vám knihu o skleničkách od hořičice mohl i vysadit (hezky a spolu i s vobrázkama a zadarmo), aby vypadala k světu a mohla by se i případně zařadit tady k Šumavákovi do knihovny k šakalovým textům o mizejících pražských památkách, s kterými šakalovi rovněž pomáhám…
mráz jako v ruským filmu….
Alberte, mám dotaz:
to, co jsem dostal jako druhý text je jen k zasílání po mailu, anebo to mohu dát na server a dát sem odkaz k volnému stažení?
Bohouš (zdravím!!!) umí papír,kdyby na to došlo, umíme (zdravím vlka) i elektronickou knihu pro čtečky…
Bohouši, zdravím Tě a přidávám se, protože mně taky napadlo, že když jste vydali Nepravidelníky, tak proč ne knížku o hořčičácích?
No a co mistr Šakal? Že ho pozdravuju. 🙂
Šakal nemá rád bábovky, natož dortíky pejska a kočičky… 🙂 🙂
Bohouši, dojímáte mě k slzám. Já jsem Psa opustil když ho Neff prodal a odešla řada autorů a komentátorů. Od té doby píšu pilně do Motor Journalu, to je luxusní měsíčník na kříďáku, píšu o starých autech a motorkách, ale především o lidech, závodnících a podobně. Napsal jsem asi 40 rozsáhlých článků, většinou i s vlastními fotkami. Stal se ze mě despota, který grafického redaktora týrá požadavky na layout, tedy sazbu. Chtěl bych mít všechno perfektní. Ty hořčičáky jsem začal taky sám fotit, jenže můj kamarád profi fotograf mi děsně vynadal, že takhle se sklo nefotí… a učí mě dělat kolem sklenic černý tunel a podobně. Tak se to učím. Samozřejmě, až to bude hotové, rád bych to měl v krásné sazbě. A budu vděčný, když mi pomůžete, abych našeho grafika v Journalu šetřil.. Jenže zatím to vypadá tak, že denně přicházejí mailem střípky, které do toho průběžně lepím. A fotky budou až na jaře, mám minigarsonku a fotím z pokoje na balkon, který je ale teď pod sněhem. Kam vám to mám poslat? Samozřejmě mám ve wordu i úplně vše, co jsem napsal do Psa, na 70 příspěvků. Hoďte mi mail, pošlu ty hořčičáky…
ŠUMAVÁKU, jsem osel, vůbec jsem nevěděl, že tam máš nějaké publikace. Klidně to tam dej, ale ne to co jsem poslal. Posílám ti okamžitě mailem lepší verzi.
áááá a já už to za tím účelem převedl do .pdf … tak to smáznu a počkám na tu lepší versi. 🙂
Což mi teda připomíná, že ten Pietro asi fakt umřel a ani nám nedal vědět… 🙁 Už ztrácím naději, že je jen někde na Ukrajině u přítelkyně, případně v nemocnici.
A z toho mě ještě bude bolet hlava.
No, jednu zálohu starého Šumaváka mám já, druhou PeS, jedna by měla být v Národní knihovně, a asi bude pomalu čas, abychom to zkusili nějak oživit. Mám podezření, že Pietro už to neudělá a že jsou v nenávratnu i ty statistiky, rozpracované nové, interaktivní, radio na Dušanovo sbírky a řada dalších projektů… 🙁 🙁
Život je jako tretna do kurníku. Taky tak krátkej a posranej!
Šumaváku, máš v mailu novou verzi hořčičáků, tak ju tam šupni, jak říkáme u nás na Moravě. Je to verze 8.12. Ono je dnes pořád ještě sedmého, ale já mám děsný odpor k lichým číslům…
Takové plány přímo hřejí na duši! Jen tak dál, pánové! 🙂
Jen ten Pietro to nějak vodflák! 🙁
Tak první ( a doufám že i poslední, protože správný) pokus…
Hořčičáky komplet ZDE :
Adresa: http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf
MaYdo, ahoj.
Šakal tvoří a píše jako vzteklej. Když jsme se nedávno viděli u Vodičky, tak mne informoval, že je zatím tuším na straně 64 (formátu A4) a to prej je teprve v Hybernský ulici…
Píše totiž vo nádraží Masaryčce a tam bude taky ta jeho vlastivědná procházka. Čím víc toho napíše, tak tím více mu toho zbejvá k dalšímu napsání. Doufám ovšem, že mi to přesto co nejdříve dodá a já to se zpožděním vysadím a bude hnedle další veledílo na světě. Jeho časopis vůčihlédně číslo od čísla rapidně tloustne. Teď by to dalo už na normální knihu a informací je tam určitě víc, než v leckterý encyklopédii…
Speciální informace o šakalovi pro místní dámské osazenstvo či pro nějakého zvrhlíka. Ze šakala se nám, milé dámy, stává fešák, zhubnul totiž vo 8 kilo…
Šumaváku, já zvládám samozřejmě i standardní formáty elektronických knih EPUB a MOBI (100% validní).
Pane Salický, ad [84]. Já jsem po vás na internetu pátral, kam jste se mi to ztratil a v podstatě jsem vás už pohřbil. Říkal jsem si, jestli vás nezavalila nějaká ta hromada soli, co máte tam u vás v místě bydliště doma v podkroví či zda jste se neutopil v řece Salici. Proto jsem tak rád, že jste živej. Připadám si stejně, jako když se můj jmenovec Bohouš z Bratrstva Kočičí pracky dozvěděl od Rychlých šípů, že zrovna našli trilobita a on jim položil svou pověstnou otázku: „A živýho?“… :-))
Mail jsem vám už poslal ve 22:32. Předem děkuji a klaním se za knihu i za vše ostatní.
Opět mizím a zanořuji se a jdu si zase sedět na prackách. Já se zde vynořil kvůli panu Salickému, poněvadž mám opravdu velkou radost, že se zde zjevil jako sám duch ve stroji (samozřejmě na výrobu skleniček na hořčice)… :-))
Už je tam paní starostová… 🙂 😀
Odkaz je i nahoře, na konci článku, nejen zde v diskusi. A mě to funguje. Čemuž se i sám divím.
Jdu vyndat pracovní oblečení z pračky a pověsit, abych měl zítra v čem nezmrznout.
Dobrý večer, v (24) jsem myslel tyhle sklenky: http://zpht.rajce.idnes.cz/sklenky#IMG_7367.jpg (ale ono to asi bylo beztak jasné). Když jsem dnes na ně po letech pohlédl, překvapilo mne, že mají zlacený okraj; zdálo se mi, jako by konzervárna užívala nějaké nápojové sklenky, výrobcem snad vyřazené jako zmetkové. Ta čirá v pozadí je o pár milimetrů vyšší, a byl jsem zcela v rozpacích, zda byla koupena jako nápojová (pro děti, možná aby nás nekazili odlivkami na tvrdý alkohol s obdobnou kubaturou), anebo s hořčicí. (Našel jsem pak i třetí, jakýsi to přechodný typ mezi oběma, se zlaceným okrajem, ale bez sítotisku, jenže to už mi v krabičce vod mejdla chcíply baterky.) Časem tam dám obrázek i těch francouzských (ovšem spíše asi od oliv než od hořčice).
Ještě prosím mám z dětství jednu takovou neurčitou vzpomínku… Již jako malej (ostatně později bylo pozdě, nebyla už příležitost) jsem si povšiml, že tahleta víčka http://zpht.rajce.idnes.cz/sklenky#IMG_7355.jpg v Merkuru jsou rozměrově i materiálem zcela stejná jako od kelímků s pribiňáky (? – ne od těch z voskovaného papíru), čokoládovou polevou, a tak podobně. (Tedy snad; tehdy jsem i jen poněkud jemnější rozdíly zas tak nerozlišoval.) Avšak v hlavě mi nyní straší zřejmě falešná vzpomínka, že se užívala též na ty dávné hořčičné sklenky…? Anebo pro ně bývala stejná jen materiálem, a přetahovala se přes okraj těch sklenic? … … Třeba jádrem té vzpomínky vlastně je kontrast masivní, těžké a trochu hrubé sklenky s tenkým, křehkým a víceméně fórovým víčkem…
Na knížku pana Salického se velmi rád podívám, jakmile ji Šumavák vyvěsí (jinak si dovolím poslat e-mail).
A hele, než jsem to dopsal, pdf je na webu. I s krásnejma fotkama!
Visí, už visí!
Což se o mnohém dněšním politikovi říci nedá… 🙂
Já se třeba jednou dobabrám i k tomu, že tento systém upravím k obrazu svému.
Zřejmě to ovšem nebude jako starý šumavák, kde jsem se nakrkl, sedl k tomu, s příručkou HTML otevřenou v druhém okně a přesvědčením, že když to dokáže patnáctiletý fracek, tak já také, jsem za jednu noc napsal šablonu, za druhou doladil a od té doby do toho zbytečně nevrtal( jestli se nepletu hi hi hi – tak asi za měsíc to bude sedm let!).
Problém je v tom, že tento systém je podstatně blbuvzdornější a mým zemědělským zásahům se docela brání a navíc, ta mrcha na mě, prostého českého pasáčka koní, mluví anglicky, což mně, tedy poměrně vadí !!!
Tak, a než vypnu počítač se softwarem a odeberu se na lože, kde si pdf přečtu v notebooku… Taktilní vzpomínka! Teď jsem si přesně vybavil nezaměnitelný hmatový dojem z textury toho skla! Jak je to sakra možné? V domě, kde jsem dnes fotil ty sklenky Bona, jsem našel přesně jednu hořčičnou, ale tu jsem snad nebral do ruky… Nebyly snad hořčičné sklenky v jedné takové zbytkově-provisorní domácnosti, kde jsem chvilku byl v září? Přece jsem si ten dojem nemohl tak živě zachovat celé ty desítky let…
Zpátečníku, ta víčka ne.
Pokud se pamatuji, a já si už dnes z mládí pamatuji mnohem více než ze včerejška :-D, tak ta víčka byla z takové poloměkké umělé hmoty a rozhodně se nasazovala přes okrak té skleničky a nikoliv dovnitř.
Jinak odbočím-li, mně se teda z toho pulitru s těmi kulatými prolisy pije daleko lépe( a rychleji) než z jakékoliv vysoké sklenice…
Mám dojem, že ten tvar tenkrát dělali dle přání zákazníka za účelem zvýšení odbytu piva…
Hned na prvním obrázku v tom .pdf je u obou sklenic vidět nahoře vystouplý okraj, za který se to víčko zachytávalo. Dobře je to pak vidět na straně 6, obrázek celkově třetí… To víčko se zaklaplo o ten výstupek tvořený tím svislým rantlem pokračující pak tím zkosením.
Šumaváče, zdravím. Mám několik otázek.
Kde zde prosím visí Šakalovy spisy, he?!? Šakaloviny zmizely!!! Zcela a dočista. Ještě, že mám vše zálohováno.
A kde jsou Finistovy spisy? Tedy informace o nich a možnosti jejich zakoupení. Garretův Strojvůdce a Nepravidelníky od Modrého ftáka, he?!? Mj. Finist koncem ledna r. 2013, tj. cca za dva měsíce vydá další knihu, kterou bude mít opět po rafické stránce na svědomí má maličkost.
A kde je info o zásadním Kocourově dílu – výkladu Lisabonské smlouvy, he?
Šumaváku, připadám si tu jako v tom Menzelově filmu „Skřivánci na niti“. Tam taky padaly takový votázky. Kam zmizel Mlíkař, kam zmizel … atd., atd. …
Nejenže shora jmenovaní dokonale zmizeli a nic tu po nich nezůstalo, ale oni tu dokonce ani nevisí!!! Jak je toto možné!!! Ani jeden tu nevisí!!!
Šumaváče, Šumaváče, prosím, polepši se… 🙂