Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
Bohouši,
Šumavák povstává z popela Bloguje.cz, které firma odmítla Arturu Dentovi i prodat! Ne že by se s naší podporou nesnažil…
Sem to znamená vložit vše znova.
A to znáš… den má jen 25 hodin, já mám jen tři ruce a co horšího, ti moji mrzáci chtějí nejméně dvakrát denně ( a kdyby dostali i třikrát denně) žrát.
Ale my, pamětníci víme, že „Chleba bude, vejce budou, i maso bude soudruzi,… všechno bude!“ A neboj se … 😀 😀
Šumaváku, no dobře. Dobře.
Já ti tedy věřím – co jinýho mi taky zbejvá, že jo. A už se vůbec nebojim…
Vodteďka přestávám klást vopravdu vošemetný votázky… :-/
Dobrou, ty jeden Fénixi ze Šumavy…
Dobré ránko!
No to je nádhera takhle po ránu!
Jedna se probudí a tady už visí celá knížka! Alberte i Šumaváku děkan, jste jedničky!
Bych jen poznamenala, že ta víčka se vskutku nasazovala seshora a protože byla taktéž kvality daremné, tak při tom nasazování ráda praskala a třepila se s nedej pámbůh, aby se tak stalo už v tašce s nákupem, protože všechno bylo rázem oblemcaný.
A ten nákup se nosil v síťovce, což byl další fenomén téže doby!
A ku pobavení p.t. obecenstva cítím se povinna uvést nejnovější peakovinu (divano, pokud si něco myslíte, tak si to nemyslete)- paní Peak to ministerstvo vojenství hodlá vzít jako vedlejšák, protože to protikorupční předsednictví hodlá samozřejmě vést dál, prej to všechno zmákne levou zadní! Třeba by k tomu mohla vzít i to presidentování, když bude sesle volná… 😀
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Peake-Zvladnu-dve-prace-Obranu-i-boj-s-korupci-256006/diskuse/
Tak jsem si dovolil se na knizku podivat…..a potvrdil jsem si, ze sklinky jsem vubec nevidel. Horcici ale ano, tu znam…..
Sitovka? Mam kamarada, kterej ma znameho, co zakoupil za smesny peniz stary stroj na „pleteni“ tasek, nebo dva, ted opravdu nevim. Pry to byli jedine co zbyly. No a dal je dohromady, odvezl k Pekingu, zalozil firmu a seka sitovky jak Bata cvicky. Dokonce pred par lety se dostali do cech, nazpet, v jednommz retezcu se mohli koupit, ci dostat. Ale moc se to nechytlo, takze je prodava jinam. I sitovky podlehaji trhu s pracovni silou a regulaci.
Bohousi zdravim….
– 17, jasno, bílo.
Rputi,
zrovna vcera jsem od dcery dostal krasnou síťovku jako darek k narozeninam s tim, ze si pamatuje, jak visívala ve spíži a pamatuje si z detstvi, jak jsem s ni chodival na nakupy vanocniho kapra.
No a chce si to znovu pripomenout (tu starou jsme vyhodili, byla z takoveho nepodajneho rybarskeho silonu, tahle darovaná je z natahovaciho nylonu).
A potvrzuji u sklenicek to přetahovaci vicko, s tatou jsme v nich diky tomu mohli chvili skladovat zbytky rozdělanych barev na modýlky. Ta silna vzpominka Zpatecnikova je asi vyvolana uz vičkama v identickem provedeni na pozdejsich/dnesnich hořčicnych kelimcich z bileho vixlajvantu.
Btw-mame doma nekolik „umelecky“ zprohybanych cca polovicnich sklinek s onim přetahovacim vickem od ruzně ochucenych hořčic, koupenych jeste asi pred dvema lety- takze to neni nic mrtveho.
Jo a moc dekuji panu Salickemu za tuhle „slepičí polevku pro zahřátí duše“.
Přes zminenou asociaci mi to pripomnelo obdobi meho zeleznicniho modelareni s tátou.
Oboje uz odeslo “ do svetla“.
Jj – Šimone – kapr v síťovce byl obvyklý vánoční obrázek – ona se ta síťovka podle něj vytvarovala, takže se v ní dobře transportoval.
A ona nejen síťovka – já nedávno u zdejšího Vietnamce objevila takové ty první „kabelky“ z umělé hmoty, co se objevily nějak v 60-tých letech. Bylo to odlévané, imitovaly síťovinu a prodávali se „rovné“ a na okrajích měly takové čudlíky a ďovírky, kterými se to pospojovalo. A bývaly bílé a taky otřesně růžové a později i jinak barevné.
Tak nevím – buď už jsme to tenkrát dováželi z Číny nebo to nějaký podnikavec taky vyvezl. Strašnej hnus! 🙂
Ty dva bile „hnusy fialowy“ jsem v lete jeste objevil na chalupe. Byly dcer a chodivaly s nimi k rybniku. Mivaly v nich rucniky, cepice, miče apoud. Ted v nich skladuji igelitove pytliky.
Dobré zas ráno… Tak se mi za oknem globálně oteplilo na -9 celaskona…
Ad sklenice od hořčice (nesnáším název hořčičák – co to je? Ta sklenice, ta hořčice. Hořčičák můžou říkat snad jedině na pauze, kde jijó okurek žícej a utíraj to handrou) – víno doma nepiju prakticky z ničeho jiného… mám dobrou hořčici rád a tak mám dostatečnou zásobu skleniček. Esli ste si nevšimli, tak v intersparu prodávají velmi dobrou francouzskou hořčici (pro případné zájemce i kremžskou) ve sklenici nazývané whiskovka. Klasické 2 deci, příjemný tvar, akorát do ruky a stačí akorát dolévat červené víno… Dřív jsem si také vozil hořčici z Německa, mají tam takovou hezky ostrou – jestli jim to už EU nezakázala – a ta byla zas v takových pěkně zaoblených tenkostěnných skleničkách – taky tak akorát do ruky… Těch tvarů tam bylo více, ale ty už se mi tak nelíbily… Ten správný tvar (a náplň správnou chuť) měla akorát ostrá hořčice Thomy.
tady: http://www.amazon.com/Thomy-Hot-Mustard-Jar-250/dp/B000X51X1M/ref=pd_sim_gro_3/183-4964949-8756345
Hořčičáky mám v hlavě spojené s podivnou módou té doby – švejk z drátu, kytka ve vodě v uříznuté luxfeře na lince, vypalovaná překližka, palmy z víček od piva… Bylo to všude, u kolegů z práce, u příbuzných. A taky chemlon – dečky, koberečky, i ty síťovky. Chemlonu jsme se nevyhnuli ani u nás doma (dvě dcery).
http://www.kchp.cz/chov/wp-content/uploads/2010/10/pudl-_chemlonek.jpg
2 martin – ad 58 – a toto že by na nás chtěla chystat naše pravicová vláda pod vedením nejpravicovější ODS? Tomu se snad nedá věřit…
V souvislosti s 58 jsem se chtěla Martina zeptat – když je někdo někde trvale hlášen, tak tam má právo i fyzicky bydlet, není-liž pravda?
Z toho budou mít zejména radost manželky ožralů, kterým se konečně podařilo zbavit se toho sanktusáka, co mlátil jí i děti a propil, co se dalo.
Já bych spíš byla pro ten Ráthův návrh na zřízení obecních chudobinců, kamž by se tihle „bezdomovci“ dali převést. Taková dosílací adresa Eneáš Pumprdlíček, podnikatel, Obecní chudobinec, Jihlava – to by mělo zvuk 🙂
Vizitka by se přibila na vrata a každý by věděl. A že si nechodí pro poštu by byla čistě jeho věc. Ještě lepší by ovšem bylo vězení pro dlužníky s pracovní povinností. Např. takový Budvar v ČB má s prací vězňů prý dobré zkušenosti. 🙂
není-liž.
Evidenční zápis o místě pobytu nezakládá žádné užívací právo k nemovitosti.
martine, dík za info!
Doufejme, že ta blbina neprojde!
vězení pro dlužníky s pracovní povinností – Rputi, až se budeš divit, cože ti kdo vkládá do úst, tak si vzpomeň například na tuto větu.
Evidence na matrice není nic jiného než evidenční údaj o dodávací adrese, kterou si občan svobodně a dobrovolně zvolil. Chodí mu tam pošta a je tam zapsán ve volebních seznamech. Pokud si poštu nevyzvedává, jeho věc. Pokud nepřijde k volbám, jeho věc. Obecní chudobinec? Převádění „bezdomovců“.
Nebudu pokračovat dál, protože bych se dostal k závěrům, na které tady nelze ani pomyslet.
Rputi, ta blbina projde. Navrhli ji úředníci z páteře na obecních a městských úřadech. Dokonce i starostové jsou proti, ale páteř, ty pracovité včeličky, si nechtějí přidělávat práci tím, že by poštu evidovali, ukládali, vyvěšovali oznámení a pod. Začti se do zdůvodnění v původních zprávách o tomto návrhu, tam to všechno je.
Já se nechci s nikým hádat, moje žena tvrdí, že jsem v tomto ohledu slaboch, abych měl klid, tak raději zmlknu, zatímco ona, jako každá správná ženská, cítí potřebu to několikrát rozebrat, dokázat, že má ona vždycky pravdu a ještě mít poslední slovo nad protivníkem, zadupaným do země. A to je ta moje ten nejlepší kus, co se dal a dá na trhu sehnat. Jenže dnes a denně se setkávám s násilím, které je mi vnucováno pro moje dobro. Jdu do přírody, teplota vystoupila na pouhých minus jedenáct.
ad 61, ad 119 – bude to dotaženo k dokonalosti, EU vám domů přidělí běžence a místní páteř bezdomovce. Já s nimi všemi vyjebu – stihnu včas umřít.
PeSi, Thomy Senf scharf Ti zůstane zachována, neb Thomy jest švýcarská firma since 1930 (koncern Nestlé.) Jak známo, v referendu 1992 (zrovna před týdnem vzpomínáno dvacetileté výročí) byl pokus o vstup do EU (tehdá ještě EHS) zamítnut.
http://www.thomy.ch/de/produkte/senf.aspx
Pane Salický, ještě mne napadla jedna věc. Pokud budete chtít spojit s jedním nadějným kunshistorikem, co si vybral jako svou specializaci období, o kterém píšete…. myslím, že v kotlině je jedinej a dost ho to bere. Až se s ním bude zase mlátit, vytírat podlahu, či on se mnou, mohu mu o Vás povědět, popřípadě předat kontakt. Třeba by to ohlo k něčemu vést…. tedy pokud budete chtít, jinak budu mlčet jako hrob …
Dobré dopoledne!
Síťovky se koncem 50. a začátkem 60. let síťovaly ručně.http://gord.gringo.cz/Uzly/index.html?Text=ZU-Sitovani.html
Moje tchýně si tak přivydělávala k invalidnímu důchodu. Celá rodina jí pomáhala výrobou držadel, která se zhotovovala technikou drhání. Kdepak stroje, jen ruční práce.
Dobré dopoledne,
Babo. to jer skvěký odkaz, je tam i návod jak umotat provazový žebřík 🙂
Připomněla jste mi drhání, což bylo pro změnu oblíbené v letech tuším sedmdesátých.
A pak ještě pamatuju období výroby lampiček z kahví a samorosty.
Kuriozní chyba http://www.knihydobrovsky.cz/knihy-kralova-rec-349.html :))
Milý feudalisto a imperialisto, budu vděčný za každý kontakt.
Milý Dědo z V., to lidové umění z drátů a vršků od piva zmiňuji v kapitole svého veledíla (je přivěšeno na konci článku), která se jmenuje nějak o luxusu. Akorát tam ještě nejsou obrázky, ale jděte na http://www.domaciumeni.cz a tam prolistujte Galerii: je tam FŠECKO.
Milý… jaký je pátý pád od PeS? Já v podstatě slovo hořčičák taky nemám rád. Doma, tedy v Brně jednoho z minulých století, jsme zásadně mluvili o sklínkách od hořtice. Jenže, jako papež o sobě tvrdí, že je papežem všech lidí a ne jen katolíků, tak i já nemohu psát jen pro svý rodný bráchy a švici, nýbrž i pro bratry a sestry… proto používám slovo hořčičák. I když slovo hořtice je tak elegantní… Když hledám vhodné slovo, s oblibou používám Google jako měřítko. Například mě jednou jeden pisatel napadl, že se správně neříká Verneovka, ale Vernovka. A podívejte se na zastoupení! 27 700 verneovek, 2 800 vernovek. Hořčičák je bohužel název zavedený a musíme ho respektovat, stejně jako spoustu jiných, někdy i zcela zavádějících označení, jako je třeba Oidipův komplex, onanie, elektrický proud, humanismus, přírodní materiál, demokracie, politika středu a podobně.
V Chebu se říkávalo „hořčičný servis“. A nezapomeňme na překližkové lampičky a zrcátka s ohořelými ozdobami.
Pane Skalicky….. Umaval ma moji adresu, kdyz mu to nebude za tezko, tak mu napiste svuj kontakt a on ho preposle, nejpozdeji ve stredu dotycneho uvedomim. Pak uz je to na Vas, jak se domluvite a na cem….. Mohu takto?
Ten tablet, velky prsty a nedockavost…. Vrazedna kombinace:-( samozrejme, ze Sumavak ma moji adresu,…. Je to jiste srozumitelnejsi, nez to predchozi.
Jinak musim rici, ze dorticky z Bad Ischlu jsou skvele. Tedy ne ze bych snad si je objednal, ale vlastnima silama jsme je se zenou vytvorili…. Bylo to kouzelne dopoledne, plne rumu a slz…. A nejen to, par jich vypada, jako z te cukrarny kde jsme si vzali recept. Treba i budou mit takovou chut. Ale asi ne, protoze prostredi dela polovinu dojmu….
2 albert salicky – většinou se mi tu říká PeSi… Verneovku chápu, ten pán se jmenoval Verne a nikoli Vern. A byl to určitě úplnej blbec, když tu jeho knížky musí dneska Neff, PaH-BŽ, předělávat. Politiku středu také chápu… Ani příliš vlevo, ani příliš vpravo, zlatá střední cesta, asi jak je naznačena zde: http://www.uloz.to/xahKq8m/prdel-sveta-bmp
Pojem demokracie také vcelku chápu – demo, to je jasné… Něco jako demo verze programu, prostě předváděcí akce pro nachytání blbečků… Jen u té druhé půlky si nejsem jist, zda je odvozena ze slova krade – kracie, nebo od slova kretén. Významově by odpovídal obojí výklad.
Ale onanie? Že by slovensky „odešla“?
Martine 119 – jj a Eneáš Pumprdlíček je také myšlen naprosto vážně, aby ses měl čeho chytit. Doufám, že si ho najdeš a budete mne společně žalovat pro veřejné utrhání na cti. Bože, bože …. 😀
Ty dortíčky máme v nějaký kuchařce pod názvem „išlské dortíčky“.
Ale recept neznám, na vánoce peču osvědčenou trojkombinavi linecký-rohlíčky-pracky.
Hořtice – my to říkáme dodnes. Ono se to nějak líp vyslovuje…
Ale napsaný jsme to viděla dnes poprvé.
Jinak občas děláým k rybě hořčicovou omáčku. Z obyčejný plnotučný hořčice. jednou jsem ji neměla a vzala nějakou s názvem „vídeňská“ a nebylo to ono. Bylo to nějaký divný a k tej rybě to vůbec nesedlo.
Hmmm, tam je krásně, jak jsem zjistila, když mně napadlo se pro jistotu podívat jetsli jsem u auta zhasla světla.
V takovém počasí má jeden popíjet svařák na vánočním trhu a nadávat, jak mu mrznou uši a ne se flákat v teple u v teple u počítače.
Teda, ne že bych se tu flákala sama, je tu rušno jak ve všední den.
Něco k těm hořčičákům a síťovkám 🙂
http://www.youtube.com/watch?v=1Qqm9XgG8Tg
http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=AfpCc8G_cUw&feature=endscreen
Pro nepamětníky – Fr. film „Můj strýček“ z r. 1958
…Jen si tak chvilku hrát se svým strýčkem, držet ho za kabát a s ním se smát …
Milý PeSi,
v noci jsem špatně spal a teď si chtěl zdřímnout, ale nepředloženě jsem ještě koukl na komentáře a ten tvůj mě rozesmál tak, že je po ospalosti. Neffovy předělávky jsou děs, mají ale ještě jeden nechutný rozměr, V Brně totiž vydává verneovky pan Suchánek, teď dokonce vydal poprvé v této zemi verneovku úplně kompletní, tedy s plným počtem rytin i částečnou kolorací.A tento dobrý člověk chtěl vydat i něco s ilustracemi Zdeňka Buriana, jenže dědicové si řekli o takový balík, že to nešlo. A hle, o půl roku později je tady řada Neffových zprasenic… a kdo chce Burianovy ilustrace, musí je koupit. Učinil jsem tak jen jednou a třásl se hrůzou od první do poslední stránky. Pak mě to inspirovalo k vytvoření alternativy na téma Matyáš Sandorf, a kupodivu to Pes pustil. Pokud Sandorfa znáš (alias Nový hrabě Monte Christo), oceníš to:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/z-meho-podkrovi-matos-srandorf-dm0-/p_kultura.asp?c=A090119_204350_p_kultura_wag
Milá MaYdo,
volal jsem své bývalé ženě, která dělá išlské dortíčky tak skvěle, že s nimi má i u místních domorodců neboli salzburských aborigines velký úspěch. A ona mi prozradila, že je dělá podle Sandtnerky. Čímž je míněna slavná kuchařka Marie Janků – Sandtnerové, dříve v každé domácnosti, ale existuje i novější vydání.
Zimaaa…
Jirko, tak dortíčky z Bad Ischlu už máš zmáknuté, teď jen počkat, až na ně k Tobě přijede rakouský císař a tím založí tradici ježdění na letní byt do severních Čech…
Když s tím pohneš, tak by v r.2014 mohl u Tebe sepsat manifest Mým národům a vyhlásit válku Kosovu… 🙂 🙂
Alberte 135 článek – s tím by se mělo něco podniknout – co to navrhnout Nově nebo Primě jako poseriál? 😀
JInak Neffa za ohrožování mravní výchovy mládeže snad pověsit za koule do průvanu! (divano, martine – nečtěte to)
Ad 136 – přesně! Zahoďte všechny časopisy s krásně barevnými fotkami cukroví různé staší socialistické kuchařky, ze krerých to všichni opisují, a vraťte se k Sandtnerce. Nejen její išlské dortíčky, ale i mandlové rohlíčky a medvědí tlapičky nemají konkurenci.
Sandtnerka je snad v každé kuchyni poviná, ne? Netřeba o tom mluvit. Je tam vše a docela snesitelně nejen napsané, ale i „chutnací“
Ale na druhou stranu, když recept na dortíčky z toho Ischlu, tak přímo od nich, přeci jenom, drobné odlišnosti tam jsou. V podstatě to nikdy nejde udělat stejně, jako oni, i kdybych se rozkrájel. To je tím místem…
Šumaváku, to bych si nedovolil, i když máme ještě dodavatelské smlouvy a faktury s „razítkem“ Hofburku a té druhé usedlosti vedle ZOO, tuším že Rakouský císař hned tak nebude. Zvlášť když se musí dělit blahobyt 😀
Jak nebude??? Od r. 2009 už zase je!!! viz:
http://www.youtube.com/watch?v=pl0wNNIyBVk&feature=player_detailpage#t=128s
To nás feudalisty nemůže rozložit 😀
Šumaváku, tedy já nevím, nemůžu si pomoct, ale Hoheit vypadá jako hubenější Paroubek… 🙂
Já mám dojem, že my jsme ten recept na išlské dortíčky měli ještě ve starý Rettigový.
V tom případě by stálo za to je porovnat. Ale tu kuchařku mám na chalupě. ZA týden tam jedu zatopit před svátky, ale na hrabání v knihovně tam bude zima.
Rputi, i kdyby byl stejně tlustej jako Paroubek, tak na toho Paroubek nikdy neměl a nikdy mít nebude.
Jirko, já Ti tady nabízím mnohem lepší zážitek a presentaci Madam Verde, než je exkurse školy z Německa, která ani nezaplatí… 🙂
S císařem jezdí celý dvůr a reportéři z celého světa.
Ptakopysk zpracuje scénář návštěvy, vynechá impertinence typu: Kdyby Strache uměl psát… a jeho voliči číst, připraví situaci, kdy ho nachytáš na hruškách a budete slavní! V uhelné pánvi kaiser ještě nebyl… 😀 😀
Šumaváku, si pamatuješ? to je neuvěřitelný. Jsem si myslel, že to nikoho nezaujalo 😀
No a vono s těma dortíčkama, je to jako s domácí pizzou. Taky prostě to budou jen více, či méně zdařilé napodobeniny originálu. Prostě to nejde. V podstatě to není ani Ischelský dortíček. Je to jen něco, co by měl být. Prostě plagiát…
>> albert salický
Díky za Matóše Srandorfa. Ač jsem O. Neffovi byl ochoten odpustit cokoliv, tak to kurvení verneovek mu odpustit nemohu.
>> šumavák
Díky za tenhle výstup Roberta Heinricha. Nějak jsem ho před časem přestal na TyTroubo sledovat, což byla zřejmě chyba.
Jirko ppa, regionální originál z toho plagiátu Bad Ischleského dortíčku uděláš tím, že ho posypeš místo práškovým cukrem, mourem.Pro vzácné návštěvy, (jihž si vážíš) lze originální mostecký mour nahradit na jemno drceným živočišným uhlím. Vzhled stejný, účinek vynikající.
Před podáváním s kafem od deMELA ( 🙂 ) se návštěvníci pomodlí v restaurované kapli.:-D 😀
120 Dědo z V neblázněte, to byste z toho lehko vyvázl
choť paní divany (tak pravil modrý pták) vzkazuje, že bude potřeba každý do dalšího odboje
milá Rputi,
to bylo podruhé 🙂 🙂
děkuji, že na mě myslíte