PODZIM A JEHO BRATR.

Publikováno | Autor:

P.M.

Přihořívá. Čím výš tě chodník vede do kopce, tím má každý pasínek o odstín barvy víc. Jen smrky a jedle až na hřebeni zůstávají tmavě zelené. Čím výše k hřebeni, tím jsou jejich kmeny nižší. V sedle pod vrcholem je nálet mladých jedliček hustý jako kožich, připravený na zimní slotu. Podzim neumí jehličnany pobarvit tak, jak se mu to podařilo s osikami, buky a hlavně s javory. I ty jsou však dole u Bečvy pořád ještě zelené; to jen jejich bratříci nahoře v horách znachověli, když se jich v noci dotkl první mrazík. Trnky v řadách na mezích také nabírají do žluta a plody začínají vrásčit od stopky. Správce palírny dole v dědině leští mosazné kotle a dubový stůl s dřevěnou lavicí čeká na prvního hosta. Na zabíjačky je ještě trochu brzo; špek, který se octne na tom do čista vydrhnutém stole ještě pochrochtává ve chlévě. Zraje, jako ty tmavomodré plody na stromě. Když pak začne ve stodole bečka s naloženými trnkami vonět kvasem, je čas zavolat pana řezníka. Ovar s čerstvě nastrouhaným křenem je pak podestýlkou pro první štamprlku z letošní úrody.

Když trochu přivřeš oči, uvidíš oživlé Kobzáňovy Horní chlapce skákat svůj odzemek u ohníčku vysoko v horách. Zbojníci a zakopané poklady, zlé Jezinky a Povětroň mašírují tvou hlavou ruku v ruce s podzimkem. Je to měnícími se barvami kolem? Je to tou slivovičkou? Nevíš. Nevíš a odpověď ani moc nehledáš. Jen nesmíš zapomenout trochu přivřít oči! Jelení zatroubení kdesi vysoko nad dědinou ti dává zapravdu. Jelen se zlobí, troubí a troubí; shání své laně do houfu, aby se mu nespustily s jeleními mládenci, obcházejícími opodál. Nemá na obsloužení svého harému moc času. Zimní větry kdesi na severu už mažou před svým koncertem smyčce kalafunou. V patách jejich hostovského vystoupení budou následovat milióny bílých vloček, které přikryjí krajinu. Starý jelen pak shodí paroží a štrapáce s drzými mládenci budou zapomenuty. Nevzpomene si ani na své laně. Teď  půjde o holý život…

Když už se nic nedá vydržet, děcka, která učíš ve škole zlobí, přijde pošťák s hrstí účtů a zjistíš, že musíš nechat předělat střechu na domě, sekneš se vším a jedeš. Na východ se nedá, šplouchá tam chladný Atlantik. Hurá tedy, na západ! Na dálnici jsi za pět minut. Washington s dominující bání Parlamentu a všemi sochami a monumenty, ulicemi plnými aut a někam spěchajících lidí, se ztratil někde za tebou. Začíná se měnit krajina a hlavně tvá nálada. Zaseknuté čelisti povolí a křeč v prstech svírajících volant též. Abys dostál vyzkoušenému rituálu, zastavíš a koupíš si párek v obchodě u cesty. Vždycky tam na lavici před obchodem sedí parta dědků. Moc nemluví ani mezi sebou, na tvůj pozdrav taktak odpoví. Mistrovsky však plivají hnědé plivance ze žvýkacího tabáku. Sedneš vedle a čekáš, až ti trochu vystydne kafe. Dědci neříkají nic. Možná přemýšlejí, co by se stalo, kdyby kdysi jejich pradědové narubali Yankejům. Něco se však muselo změnit! Dva z těch dědků jsou černí; jejich bílým kolegům v plivání to vůbec nepřijde. Každý si plivá, jak a kdy chce. Časy se změnily. Možná si brzy zvyknou i na tebe. Jeden z černých dědánků se přátelsky zasměje, když pozdravíš na odchodu. Jeho kratičké kudrnaté vlasy jsou bílé jako pápěří na pampelišce.

Silnice tě vyveze do kopečka, na levé straně stojí bílý kostelík. Pár náhrobků vedle, pěkné stromy a keře kolem. Jiný kostel je trochu dál, na pravé straně cesty. Kostel? Je to obyčejná chalupa, jen křížek na štítu a tabule s rozvrhem služeb naznačuje, že se jedná o Boží příbytek. A zase za plůtkem pár náhrobků. Někdy kytička ve sklenici na postříhané louce, někdy malý praporek s hvězdami a pruhy  jen tak zastrčený špejlí v zemi. Některé kytky jsou čerstvé, jiné umělé.

Hory se zvednou za ostrou zatáčkou jako zázrakem. Pokaždé tě tam překvapí. Jsou zaoblené časem, usmívají se. Své bujné mládí ostrých štítů vyměnily za táhlé, zaoblené hřbety. Cítíš z nich úctu k času a pokoru moudrosti, kterou přináší stáří. 

    „Hory,  hory,  hory  černé,

     neraz  som  já  přešel  cez  ně. . .“

Jsou jako Javorníky, dokonce plné javorů. Nejvíc je však na jejich stráních dubů. Kanadská jedle je tu jediným vyslancem za jehličnaté. Má pěkné jméno: hemlok. Jedle však rostou jen v hlubokých stržích až pod hřebenem. Jenom pak v těch, do kterých se nedostane horké letní slunko.

Jako švihnutí kouzelným proutkem změní zvlněnou nekonečnou zeleň první podzimní mrazík.  Kremlička, Slavíček, Van Gogh, Václav Špála a všichni jejich kamarádi položili své palety na stráně hor. Ano, nepletu se. I Václav Špála. Když přivřeš oči, strže pod hřebenem jsou do modra. Červená, žlutá, hnědá, hory se rozhořely. 

Indiánské léto. Mrazík spálí lebedu na polích v údolí a obnaží dýně; jsou krásně oranžové, leží roztroušené mezi zhnědlým býlím. Prodávají je ve stáncích u silnice spolu s jablky. Mají tam na policích též domácí med. Některý je ve sklenicích světlý, jiný tmavý. Ve velkých plastikových lahvích čeká na mlsného zákazníka čerstvý jablkový mošt; voní ti odešlým létem a vší krásou kolem. Sedlák, sklízející odměnu za svou nikdy nekončící práci, sedí na bedně od jablek a utržené peníze dává do talíře, který pak přikryje jiným talířem, aby se těžce vydělané dolárky nerozfoukaly s listím, které pomalu začíná ze stromů opadávat.

Cesta se klikatí a za chvíli se na údolí s poli a sady díváš z výšky. Není vůbec překvapením, když ti před autem přeskočí cestu jelení laňka a za ní dva vzrostlí kolouši.

Jen hodinka jízdy a jsi v jiném světě. Žádné klaksony nervózních řidičů, sirény sanitek a hasičáků. Žádné kravaty a škrtící naškrobené límce tě tu nemučí. Les je les, pooraná pole nedrží žádná tajemství. Kdybys pak šel brázdou až na úval a uviděl tam mezi vysokými topoly věž kostela z dědiny svého mládi, ani by tě to nepřekvapilo. Větrem přifouknutý zvuk dechovky by ti jen dotvrdil, že se vyplatí umět přivřít oči a jít a jít tou brázdou, vyoranou jen a jen pro tebe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 319 komentářů u „PODZIM A JEHO BRATR.“

  1. Co je na dnešní implozi finančního trhu užitečné? Má šanci oddělit zrno od plev. Není zdravé, aby společnosti fungovaly a rostly díky 90% zadlužení. Zadlužení, které je umožněno nekontrolovaným tiskem peněz. Je to problém minulého vedení FEDu, že držel sazby pod inflací, ne současného, že za brzdu zatáhl.

    • Muskovo převzetí Twitteru možná vstoupí do dějin jako třídenní pochod na Kyjev.
      Na Twitteru propálí $44bil. Tesla měla valuaci $860bil.

  2. Dobré ráno vespolek,

    dvd a Dušane,
    OK, tímto se tedy panu Kechlibarovi omlouvám, byť mé zkušenosti jsou jiné. Ale učila jsem svou aprobaci – M a Bi, v mých hodinách na politiku debata nepřišla, takže se možná podobně nastavení jedinci moc neprojevili. Jen pár maturantů se pokusilo zorganizovat stávku, ale i to bylo dost chaotické a vlastně nevěděli, co by měli prosazovat. Ovšem celková atmosféra byla spíš naplněná obavami až strachem, žádné revoluční nadšení.

    • Stávku na gymplu jsme zorganizovali. Krásná léta.
      V prvních dnech zorganizoval OV KSČ besedu se soudruhy na půdě gymnázia. Už nevím kdo od nich přišel. Ovšem byli tam dva pánové s bločky. Máte otázky, ptejte se. Jen si zapíšeme vaše jména. My jsme se vám představili, vy se nám představte. I učitelé ty hajzly estébácký vypískali. Co nám v Mordoru mohli udělat? Poslat nás za trest do Mordoru?
      Infórum, svoboda, radostná rezignace ředitele. Matfyzák, který se obětoval a vstoupil do KSČ. Po něm ředitelem jiný matfyzák, který měl trošku paranoiu. Když jsme vylepovali plakáty s názory na dění ve škole, tak otázka byla „chlapci, kdo vás řídí“.
      Neměnil bych.

    • Měl jsem štěstí na učitele. Učitelé byli za nás ochotni i dýchat. Vyžrali si randál shora, vůči nám se nechovali jako svině. Žádný špatný posudek. Na nikoho. Rebelové, i když v mezích zákona. Třídní učitel – komunista – byl spravedlivý. Jednu fyzikářku (původně učila na základce) jsme si museli ochočit. Nepříjemné byly tak tři učitelky na celém gymplu.
      Po revoluci ho humanizovali, teď se zase vrací k technickým předmětům a přírodním vědám. Chemička ho sponzoruje, laboratoř je skvělá. Učitelé svým oborům rozumí – co jsem měl možnost vidět.
      Matematika byla za nás nesrovnatelná s Plzní, Jarníkem nás nemořili, ale VŠ šla zvládnout.

    • Tak nevím. Pokud se autor domnívá, že východoněmecký exodus začal poté, co v TV byla předvedena Honeckerova vila, tak se obávám, že není příliš orientovaný ve faktech politických dějin posledních desetiletí. A zároveň se mi zdá, že jeho cílem by byl život jako klienta státu, kde bude poslouchat elokventní projevy VH a jeho epigonů – tak pro mne je tenhle pán zcela mimo. Ostatně z diskuze vyplývá, koho přitahuje.

      • No, já to nebrala jako faktografii, ale spíš jako jeho vzpomínky. A závěrečné odstavce se mi líbí, je to aspoň pozitivní výzva:
        „Neuměli jsme si vládnout.
        Myslím, že teprve teď začne vyrůstat nová česká elita. Duchovní. Vzniká z vědomí. Z myšlenek. Učí se z historie. Z poučení z předchozích proher.
        Nebudeme budovat tisícileté říše. Jsou k ničemu. Nebudeme věšet vlajky a torpédovat lidskou mysl masivní indoktrinací a propagandou. Nepotřebujeme to. Lidem stačí říkat pravdu. Jsou dost chytří na to, aby pochopili, co mají dělat. Nebudeme ukazovat prstem na jiné a řvát, s novými Hitlery, tyhle potřebujeme pozabíjet, abychom získali nový životní prostor. Ne.

        • Naše cesta je a bude mírná. Bude to cesta lidí, kteří opečovávají zemi jako zahradu. Kteří žijí v symbióze se zemí, planetou, ostatními lidmi, rasami i národy. Kteří hledají cestu k životu pro všechny, nejen pro vybrané. Kteří vědí, moudře, že lidé potřebují motivaci, víru, práci, aby se z nich nestala zlá, líná a zdegenerovaná zvířata, jak to ukázal Calhounův pokus s myškami. Ale bude to něco stát. Nevybojuje to za nás nikdo. Musíme my sami. Jeden vedle druhého.“

    • Mňo, to že je Ostravák mi žíly netrhá, nobody’s perfect.
      Navíc nemůžu posoudit jaké tehdy byly Ostravské a Třebíčské reálie.
      Co vi vadí je ta úděsná rozvláčnost a rozkecanost.
      Není pan Martínek nějaký spisovatel, herec, či obecně „umělec“ ?

  4. Dušan Neumann (16.11.2022 (20.59)) dobré ráno
    ad „Old lascivious curmudgeon“
    To zní hezky i odborně. Dík 🙂

  5. Belgoši a Lucemburkové rusákům ukradli dalších 68 miliard EUR.
    Takže s těmi 300 mld rezerv už je to pěkná sumička.
    FROZEN ASSETS: The EU has frozen a total of €68 billion in Russian assets — most of which are in Belgium, according to an internal Commission document seen by POLITICO

  6. Finanční trhy (neradím): očekává se, že to půjde na krev. Amazon propouští __před__ Vánocemi. Lodě z Číny napůl prázdné.
    Ke kryptoměnovým burzám: půjčovaly si mezi sebou kryptoměny, aby měly na vyplácení klientů. Neregulovaný trh frakčního bankovnictví kryptoměn.

      • Je nám snad něco po tom?
        Posíláme do Číny zbraně? Můžeme to reálně nějak ovlivnit. Ne. Takže číst rozklady moudrých lidí si nechám na potom, až když nám po tom něco bude. Dtto Amerika. Doník versus Joe je jejich záležitost, vyjadřovat se k tomu může jen grafoman, ohromený svou genialitou.
        Nebo Američan, tomu po tom něco je.

      • Náš pan prezident se u pana Si-Ťing-Pchinga učil, jak se zklidňuje společnost. Čínská cesta se měla stát českou cestou. Proto je dobré vědět, co to znamená.
        Naše ČNB úvěrovala stavbu koncentračních táborů v Číně a tím devalvovala českou měnu (způsobovala inflaci). Všechno souvisí se vším. Máme dražší rohlíky i nové koncentrační tábory.

  7. Dobré zas ráno… Tak se koukám na přehled tisku a tlače a zatím jsem nenalezl žádné dojaté příběhy, jak úžasně koncertovaly Řvoucí Kundy… A už vůbec ne popis, co si tentokráte do těch kund strkaly… Jistě to musel být úžasný zážitek, o který – TV nemaje – zůstávám ochuzen!

  8. Už i Zeman použil příliš dehonestující překlad – mělo by to být něžnější, třeba VZBOUŘENÍ PIČULEK.

    • Viděl bych to na semtex. Maršál Fialskij je pion, kterého lzesnadno obětovat a pes po něm neštěkne.

  13. 2 Petr Kunetka – viděl jsi ten snímek na AK? To by mě zajímalo, co a kam ten traktor vezl… Jistě samé zemědělské produkty a potřeby, že?

  14. Neříkej mi soudružko! Já nejsem ve straně, ty nejsi v odborech! Paní učitelka, která každý rok nosila květiny k památníku americkým vojákům u chebského hřbitova.

  15. O tom, že východopolský Przewodów zasáhla raketa odpálená z Ukrajiny, a ne ruská střela, vláda ve Varšavě věděla velmi brzy. Polští představitelé ale byli v rozpacích, jak tuto informaci sdělit veřejnosti, a čekali na Spojené státy. S odvoláním na zdroje v polské a ukrajinské vládě to napsal polský list Gazeta Wyborcza.

    Naštěstí naše teta neváhala a ostře udeřila!
    Zlatý prciny 🙂

  16. Augmentin (amoxicillinmum / acidum clavulanicum) zabírá, v pondělí už asi práce z domova nebude.

    • Aha,
      tak proto o Antibiotíkách coby příčině zvlčení civilizace a rozbití rodin.
      Utrpěn společenský úraz neopatrným uklouznutím?

    • Ano. Místo abych zmíral na marách, obložen smrkovými větvičkami a v ústech snítku jalovce, tady tvrdnu na home office.
      Už třetí týden funguju jen napůl, tak jsem si vybrečel ATB. Malá půjde do školky, něco přinese domů, ona bude ležet týden, a já zase tři neděle bez výletů. A nový šéf potřebuje vidět, jak dobře metu.

  17. Martínek je skvostně utlachanej. Něco mezi Verneem a Nejedlým.

    • Není sám.
      Některé blogy by se mohly jmenovat „TTT“ – Tlacháš, tlachám tlacháme! To, co se kdysi odbývalo v hospodách a ve frontách na cokoliv je teď na síti. Písmenkový průjem. Je k vidění kdekoliv. Něco jako v Anglii Hyde Park. (Ani nevím, jestli to ještě existuje.)
      [;>D)

  18. Ten nahore obtisknuty vydech pana Martinka mne okamzite pripomnel, kdyz podobne popleteny Alexander Dubcek mluvil na schodech Ceskoslovenske ambasady k novinarum. Stal jsem kousek vedle, Arnost Lustig prekladal.Z Dubceka cisela pravda a laska k celemu svetu. Trochu jsem se bal, ze se samym stestim rozplace. Vety o vseobjimani, jako je posledni odstavec esseje pana Martinka ( Uvedu za chvili)nebraly konce. Kdyz vsak odpovedel na konkretni otazku, jak vidi ekonomickou budoucnost Ceskoslovenska, jeho odpoved kdekoho zarazilaa nekteri z novinaru zavreli notesy a sli po svych.“ Nebude to ani socialismus, ale ani kapitalismus. Hledame treti cestu.“

    • No a tady je ten slibeny, laskou a cirou pravdou nasakly odstavec z clanku pana Martinka:

      „Naše cesta je a bude mírná. Bude to cesta lidí, kteří opečovávají zemi jako zahradu. Kteří žijí v symbióze se zemí, planetou, ostatními lidmi, rasami i národy. Kteří hledají cestu k životu pro všechny, nejen pro vybrané. Kteří vědí, moudře, že lidé potřebují motivaci, víru, práci, aby se z nich nestala zlá, líná a zdegenerovaná zvířata, jak to ukázal Calhounův pokus s myškami. Ale bude to něco stát. Nevybojuje to za nás nikdo. Musíme my sami. Jeden vedle druhého.”

      Tak mne to pripomina hrdy odstavec z hymny Sovetskeho svazu:“Celovek prochadit kak chazjanin neobjatnoj rodinoj svajou.“

  19. A jak tak koukám, mnohým se Martínek nelíbí.
    No – číst to přece nemusí, když je to mimo jejich „bublinu“, jejich víru.
    Já též ledacos nečtu. Připadá mi to uhozené, jako když komunista burácí z pódia proti imperialistům z Wall Streetu.
    Nebo naopak. Něco na způsob „Kdo není s vámi, je proti vám!“

  20. PM
    Arnost Lustig prekladal.Z Dubceka ???
    Ze slovenštiny do češtiny?
    Ty kecáš, že jo 🙂 🙂 🙂

    • Jo! Arnost lezl do zeme jak krtek, protoze ti Amici si mysleli, ze si vymejsli a dela si z nich srandu.

  22. „No – číst to přece nemusí, když je to mimo jejich “bublinu”, jejich víru.“

    No, kocoure, a jak mám zjistit, že se mi něco nelíbí, když si to nepřečtu?
    A když už si to přečtu a zjistím, že se mi to nelíbí, proč bych svůj názor na to dílo nemohla napsat nebo říct?

    Nic se nemusí líbit všem.
    Mně ten Martínek taky nijak nenadchl. Připadalo mi to moc dlouhé, zbytečně patetické a nějak se v tom množství tématu, mezi kterými přeskakuje, ztrácím…

    • maYdo
      palec nahoru. Pochopitelně – abych se mohl k něčemu vyjádřit, musím se s tím seznámit.
      Viz Charta 77 nebo Několik vět.
      Chtěli od nás abychom to odsoudili aniž by nám to zpřístupnili.
      Že to byly voloviny je jiná věc. Jejich zakazováním to jen dělali atraktivnější.
      Kdo by dnes dobrovolně četl Havla nebo šel na jeho hru?
      Děsný. V jazzové sekci jsem se s těmi hrami setkal a užasl jsem nad tím jaké to jsou hovadiny. Ale mělo to aureolu zakázaného.
      Supermana taky nemuseli ti vypatlaní komouši zakazovat. Nebo Formanovy Vlasy.
      Stejně by na to nikdo moc nechodil.

      • Kdyz tehdy priletel Havel do Washingtonu se vsema tema prohlednutyma komunistama, stejne jsme tu my, uprdlici, skakali nadsenim. Byl jsem pozvany na party, kde mel byt tehdy velice ze zprav znamy profesor, nebo docent,zapomnel jsem jmeno. Havluv blizky poradce. Velice jsem se na setkani tesil. Den pred tim byla na Washington university generalka na predstaveni jedne z Havlovych her. Zase mne tam nekdo pozval. Ta „hra“ mne dala nesmirnou dardu. Bylo to v pivovaru a priozraly komunista tam mlel nejaky sebeoprasujici z hajzlovstvi monolog. Ten druhy herec byl tercem toho kecani. Rekl jen par slov. Ten americky herec tu roli silene prehral az do trapna. Fakt trapas. Na tu party jsem radsi pristi den nesel.

        • Ten pan, se kterym jsem se nesetkal, byl Palous. Lamal jsem si s tim zapomenutym jmenem hlavu. Vyloucil jsem pri tom jmena: Zabrodsky, Anezka Hodinova Spurna, Konopasek, Nejedly, Suchy & Slitr, Hazdrubal. No a vyklubal se z pameti pan Palous. . .

  23. Zjišťuji že je příjemně osvobozující nemít názor na něco názor.

    • Schumi
      nemít názor na něco názor ?

      Tvá výroková logika mi není úplně srozumitelná. Připadá mi, že na své cestě za vyjádřením jsi zašel příliš daleko.

      • Rozumím. Někdy je lépe svůj názor nesdělovat nikomu. Dělám to fotowebech a budu to dělat i tady. Ušetřím některým nesmyslné výpady.
        Tak si uvědomte: Ne každý kdo mlčí, souhlasí.
        Někdy mu jenom nestojí ten druhý za reakci.

  25. Není na světě člověk ten, co by se zalíbil lidem všem 🙂
    Mně tedy Martínek oslovil; jeho vzpomínky mi přišly autentičtější než Kechlibarovy (byť se zde zjevně projevuje jejich jiné nastavení – umělec a matematik), a ten patetický závěr se mi líbil. K výročí, proč ne.
    Jen doufám, že zde nebyl chudák pohaněn jen proto, že jsem ho pochválila zrovna já.

    • Ad Martínek:
      Ne že by to někdo neměl číst. Ale nemusí to dočíst (můj případ) a příště to číst nemusí vůbec. Já to při nedostatku času řeším tak, že když je článek delší než 4 obrazovky jdu dál. Ano, může být výborný, ale hledat v takovém množství slov „perly neotřelých myšlenek“ je pro mě moc pracné. Jsem už starý lenoch, mám raději koncentráty. Třeba vodku místo piva.

    • A no tak asi není „muž pera“, já ani nevím, jestli má nějaký blog (to by byl asi lépe vypsaný, pravidelní čtenáři by asi poskytli zpětnou vazbu), či zda jen občas někde publikuje svoje zamyšlení. Nijak systematicky ho nesleduji, a ke své smůle jsem teď na něho párkrát natrefila nikoliv na PL, ale na pokec24, což je pro cenzuru tranformovaný ac24 – a tam se schází prapodivná komunita (klidně i lidi, co věří na dutou Zeměkouli). Třeba ještě dozraje 🙂

    • dvd
      pětihodinový projev dával Husák z ruky taky. Gradovaný. Výkřiky. Utišení. Výpady a štkaní. Kam čert nemůže alespoň zasmrdí (Karel Got). Krieglovat Kráglovat (ke Krieglovi)
      Pak mu to zakázali a musel číst z papíru schválenou versi. To už ho nebavilo.

  27. A hele, navšívila nás vrchnost, dostali jsme pochvalu….
    https://budejcka.drbna.cz/zpravy/36740-langsadlova-spojeni-biologickeho-centra-a-prirodovedecke-fakulty-je-vyjimka.html
    Ovšem nějak se pozapomnělo, jak vlastně zdejší PřF vznikla, a že od jejího vzniku se díky neustálému předělávání systému hodnocení a financování daří dříve symbiotický vztah čím dál víc rozvrtat.
    Škoda, že ta fotka je archivní; poté, co vichřice kongresovému pavilonu vedle parkoviště urvala střechu a dalších zjištěných havárkách je to vše pod rekonstrukcí.

  28. A tak Vlasy se mi docela líbily. Ale možná to bylo tím věkem. ( viděla jsem je na zájezdu v Polsku a pak až nějak po revoluci.) Totéž Superman.

    já jsem jednu dobu koukala s dětmi na nějaké jejich seriály a tenkrát mně to docela bavilo, i když to byla už tehdy pitomost, pak jsme si to jednou pro srandu společně pustili za několik let a vůbec jsme nechápali, jak jsme se na to mohli dívat…

    Chápu, že děti 8 – 10 leté a děti 14-16 leté mají poněkud jiný vkus , ale překvapilo mně, že i já, dospělák, mám tak porměnlivé nároky.
    Asi nějaký ty mateřský hormony, který mně srovnat na úroveń dětí 😀 😀 😀

    • Ach ty dávné doby. Tos ještě měla Vlasy.
      Nebo cit pro ně.
      Hele nebylas hipízačka s dlouhým svetrem a dřevěnejma korálkama co o nich mluví Nickname, že po vynálezu penicilínu nebyly k udržení?

      • Peniscilin byl vynalezen o několik desítek let dřív než vznikli hipísáci, to by se mělo vědět.

        • No, ale než to hipízáci zjistili, tak to asi trvalo. Viz Nickname a jeho lament.
          Měli Pilulku a pak i penicilínové pojištění. Sodoma a Gomora!

  30. a propos
    ad „Poláci brzy věděli, že raketa je ukrajinská, v rozpacích čekali na USA“
    Jenom jestli to nebyla škodolibost. Kdo by si nechal ujít ty dvě bojechtivé fůrie Němcovou a Nerudovou a jejich reakce 🙂
    Kdo ví jestli v rauši nevyběhly ven a neponičily alespoň zaparkovaná auta …

  31. ad fůrie – proč já jen si furt vybavuju velkou francouzskou revoluci a tam zmíněné „olizovačky gilotiny“… Tedy pizdy, o který by si jinak člověk kolo neopřel a který ty popravy prožívaly namísto sexu… a jestli si myslíte, že vyhynuly? Kdepak, jsou tu s náma pořád… A pořád ochotný olizovat tu gilotinu, jen když je na ní dost krve!

  32. 2 skimic ad 20:17 – no, já si je živě představuju, jak si dle svých zářných vzorů, cpou do kundy ty zachlazený kuřata…

  33. PeS (18.11.2022 (20.41))
    Chapeau, mon ami!
    Zachlazená, nikoliv zmrzlá kuřata.
    Je vidět že máš nejen rozhled fysika ale že ses již i setkal s ženskými rodidly (tedy kromě svého porodu).

    • Normální ženská nic zachlazeného do svých rodidel necpe, to „představení“ je fakt na psychiatra.

      • Matzurko
        to je k jedné dávné diskusi (RIP, Rputi), kdy tvrdošíjně tvrdila, že to kuře bylo mražené. Prostě nebylo. Bylo chlazené,
        Bylo to i na tom videu vidět. Prostě technický flame.
        Že to je odporné a že ta „hrdinka“ je vypatlaná kráva je věc jiná.
        Šlo mi o ten technický detail, který správně uvedl PeS. Proto jsem ho pochválil.

      • Z druhé strany, jako boj proti Putinovi to funguje.
        Flamengo mělo kuře v hodinkách, bojovnice proti Putinovi Kuře ve vagině.

        • Sakra, ja jsem prave donesl domu dve zmrzle kaceny. Myslis, ze by to ta umelkyne zvladla?

      • Ježíš, že není zmrzlé a tvrdé a nepoddajné jako kámen!
        Copak jsi nikdy neviděl mrtvý kuře???
        No jo, že se ptám. Ty znáš jenom ty kluzký ryby.

  34. Na toho ruského chcypljonka nemusí být dáma ani nijak extra vyvinutá.

    • jj, jsou to takoví vysportovaní dlouhonozí štíhlí tvorečkové

  35. „Hele nebylas hipízačka s dlouhým svetrem a dřevěnejma korálkama co o nich mluví Nickname, že po vynálezu penicilínu nebyly k udržení?“

    no, dovol, skimici???? Co to je za ageistické poznámky??? 😀
    V době vynálezu penicilinu jsem dávno ještě nebyla na světě a moje máti, před pár lety zesnulá v požehnaném věku 95 let ještě nechodila do školy.

    A plešatá zatím taky nejsem.

    • No dobře dobře. Se tak nečil. Nikdo přece netvrdí, že jseš Ekaterina Myškin, vlastně Elina Makropulos
      :-p

      • No, tak to určitě ne 😀 😀 😀

        Jestli mně paměť neklame, byla to operní diva a já s bídou zazpívám Ovčáky čtveráky.

        • Určitě ne, maYdo.
          To chce být otrávený životem ve smyslu, že už jeden všechno prožl, nic ho nepřekvapí…
          To mám občas já a myslím i Zpátečník.

          Někdy mívám pocit, že jsem tu už fakt moc dlouho…
          Všechno se vrací v nových, nepříliš odlišných variacích. Kolo dějin se dotýká země stejným místem, stejnými loukotěmi se boří do jiného bláta.

          • Zivot je pro mne obnosena vesta,
            vse co se dalo, davno uz jsem prozil.
            ted zbyva jenom jedna cesta,
            vstriknout si trochu do zil.

          • Neser.
            Máš na světě místo.
            „Na rozdíl od těch,který tu už tři sta padesát let nemuseli bejt.“

  38. „. . .stejnými loukotěmi se boří do jiného bláta.“ Co jsou, do prdele, loukote?

    • Do prdele jsou to jednotlivé ohnutě segmenty ráfku dřevěného kola, prosím 😉

      • Dik! Uz zapominam. Ma to neco spolecneho s ohnoutama?

      • Tak.
        Doplňuji: tyčky spojující náboj kola s loukotěmi jsou „špice“. Mnohými považované a vydávané za loukotě.

  39. Dobré ráno vespolek,
    nevím jak jde, ale k nám přišel bílý kůň, zalehl nám celý kraj. Na naší terase cca 10čísel, a stále sype. Ale je na nule, tak je to taková ta mokrá duchna, zespoda to bude odtávat. Začnu vytahovat vánoční deky a polštáře 🙂

  40. Dobré zas ráno… No, tady za oknem je taky nějakej ten sníh… Moc ne, ale k nasrání to stačí. Nemám rád zimu.

  41. Matzurko dobré ráno
    nejen deky a polštáře, ale i svetry!
    Zima se záhy zeptá co jste dělala v létě a jak jste naslouchala radám našich volených zástupců.
    Svetr!

    • A ne jeden, dva. Tři ! Čím víc svetrů, tím víc antiPutin ! A běda jestli budou červeno-modro-bílé !!!

  42. Krásný blankyt svítí na lehký sněhový poprašek.
    Zima je tu. Budu dělat s vňoučatama sněhuláky a poslouchat kydy jejich matky, že jsem je zas vrátil sice šťastné ale promočené 🙂

    • No tak, ….o Seznamu s Novinkami víme snad všichni…

  44. Dobré ráno,
    i nás navštívil bílý kůň, ale nevypadá, že by zalehl dvůr nadlouho. venku je minus dva a polojasno.

    Ale Nohavicova vize kalamioty při stavu „tři centimetry sněhu a u muzea čtyři“ byla naplněna, protože včera v zatáčkách pod Strahovem prý uvízly nějaký autobusy.

  45. Na Vsetínsku sníh zůstal, ale u nás ten jeden centimetr už včera večer roztál. Dneska ráno minus tři, ale suché silnice. Jedeme plavat.

  46. OT: Skvělý, brilantní text zde: https://www.osel.cz/11701-spolecnost-namatkove-kontroly.html Brilantní trojná klasifikace (jde hlavně o ty poslední dva typy). Škoda každého dne, kdy jsem o něm nevěděl.

    (…) Dalším pokusem o zlahození je koncept lidských práv.

    (…) Pravidla nikdo nedodržuje, takže je lze jen těžko kontrolovat. Proto se kontrola děje pouze namátkově, tj. vzácně a ne vždy podle momentálně platných pravidel. O to přísněji je ovšem potrestán náhodně přistižený pachatel. Někdo jde bezelstně na zelenou a dostane exemplárně 20 let natvrdo, pro výstrahu ostatním, co si ořezávají tužku nezabezpečeným nožem nebo loupí banky.

  47. To chce být otrávený životem ve smyslu, že už jeden všechno prožil, nic ho nepřekvapí… To mám občas já a myslím i Zpátečník. — Víte, StK, obávám se, že mne nevidíte dost přesně. Být to jak píšete, bylo by to ještě krásné.

    Jak už jsem párkrát zmínil, narodil jsem se do první republiky. Ta existovala všude kolem, v pokoji, v domku, a dál až k horizontu, který jsem jako každé dítě měl vzdálen pár set metrů; a ovšem i ještě dále, třeba 150 km, pokud se někdy cestovalo tak daleko, neb vždy se jelo správně zvoleným směrem, do dětství zas někoho jiného.

    • Existovala, ale nežila — zejména rozumíme-li životem vývoj alespoň čímsi zásadně odlišný od zániku a zmaru, probíhajícího či přinejmenším výmluvně hrozícího. Vcelku všem kolem mne bývalo intuitivně a beze slov jasné, že život, život ve smyslu toho, co si pod tím slovem představovali oni, možný není. Generace prarodičů s tím byla smířena, žili už dříve, ve šťastnějších a nadějnějších časech, teď už byli jednoduše staří; a tak se opírala zády o prkennou, térpapírem potaženou boudu a zírala do krajiny úžasného, posmutnělého,

    • širokého, často lehce mlžného údolí táhnoucího se od středověkého, fabrikami pozměněného města až do nedohledna, anebo si ta generace sedla k omačkanému a zjizvenému rýsovacímu prknu upevněnému zcuchanými konopnými provázky k okenním kličkám a s koleny u vlažného radiátoru na něm versatilkou v poklidu spisovala zas další skripta. Generace rodičů žila, pracovala, psala, občas jezdila po konferencích do starobylých, tehdy téměř nedotčených měst Střední Evropy i Západu, ale za skutečný, jim před válkou přisouzený život to (z dnešního pohledu poněkud kupodivu) příliš nepokládala, tiše i chvilkami hlasitě, leč umírněně se bouřila, podstaty se nedotýkajíc, aspoň slovy ne.

    • No a já někdy ve čtyřech letech dostal do rukou pilku na kov s krátkým listem v masivním tuhém rámu a svěráček s pěticentimetrovými čelistmi, kombinačky a nebozezy, svidříky a šroubováky. To mělo dva vyhraněné důsledky: Intuitivně jsem od počátku viděl, kam by bylo třeba směřovat, a zároveň, snad ještě podvědoměji, uznával, že se mi to nedaří a dařit ani nemůže. Eloxovaný hliníkový nýtek měl překrásnou, jemně zelinkavou barvu, ještě jemnější texturu a mineralogicky hedvábný lesk, ale rozklepal jsem jej tak ohavně, že jsem to poznal i sám, a hlavně viděl, že spojím-li jím cokoliv, nikam to vlastně nevede a svět nijak nezlepšuje.

      Odtud jsem se, principiálně vzato, již nikdy nedostal dále. Jakkoliv se kdysi občas jevil opak.

      No nic, musím do terénu. Jednou to třeba přepíšu a dopíšu.

        • Zajisté. Ať si to vyžerou. To je demokracie.
          Blbé je to, že s těmi blbci i my. Jenže to je úděl menšiny, že si vyžírá s většinou. Nebo musí plýtvat úsilím aby alespoň pro sebe omezila to nejhorší. Místo aby vynakládala užitečněji. Třebaže je i menšina, naopak které podíl na těch hovadnostech přináší prospěch.

    • Teda Ty vybíráš články o kterých s Tebou nemohu diskutovat. Musel bych totiž začít o těch z pětikoaličního klubu, třeba bych se při jejich popisu neudržel a šel bych bručet.

  49. Dobré ráno. Zpátečníku, nechcete sepsat vaše myšlenky do článku? Pěkně se to čte.
    Mně je dán úděl optimisty. Nic jiného nezbývá. Války, trápení hodně vzaly. Mnohokrát moje rodina, příbuzní museli začínat od nuly. Když bude třeba, začneme znovu. Civilizaci, společnost, společenství lze vybudovat na zelené louce. I v bažině. I v Mordoru.

  50. Nadhazuji praktické téma.
    Poptávám rukojeť pro upnutí listu přímočaré kmitající pilky. Pro ruční použití.
    Má Conrad, jenže se mi nelíbí, navíc za víc než jsem ochotný zaplatit. Tak moc mě to nedrásá.

Komentáře nejsou povoleny.