Zuzana Chlumská
Tak ony resentimenty mohou být různé. Třeba taková zhrzená láska umí jednomu pěkně zatopit! Ještě horší jsou pak resentimenty historické, protože v tom bývá zapletena spousta lidí, každý má své důvody zhrzenosti, ponížení, či aspoň nechuti a s potěšením pak přikládá, každý své polénko, aby se ohýnek řádně rozhořel. Nekončívají dobře tyhle akce a historie praví, že lépe se jich vyvarovat, neb nezřídka to končí krví a mrtvolami.
Vývoj mezinárodní politiky, kolem Krymu a Ukrajiny pak zejména, vybudil resentimentů mnoho a v podstatě diskutují rozdělil na dva nesmiřitelné tábory – celkem zbytečně, jak v mnohých sporech bývá.
Nehledejme ideál, nenajdeme ho. I historie zná podlost králů, potměšilost šedých eminencí, licoměrnost knížat, zradu kohokoli kýmkoli. Takový Talleyrand např. by mohl vyprávět!
Z našich rodných třeba Přemysl Otakar první, který svou cit.: “proslulou sérií změn svého stranictví během těchto bojů získal postupně Přemysl potvrzení dědičného královského titulu nejen od obou válčících stran (1198 Filip Švábský a 1203 Ota IV. Brunšvický), ale v roce 1204 i od papeže Inocence III.“ Konec konců Zlatá bula sicilská je výsledkem právě jedné takové změny.
Nemusí se nám to líbit (a také povětšinou nelíbí), ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Vždycky tomu tak bylo a bohužel, pravděpodobně i bude.
A když už jsme v té historii, podívejme se, jací rivalové na „evropském bojišti“ hráli tu největší roli.
Tak především tu máme Svatou říši římskou, založenou Karlem Velikým v 10 století a posléze přejmenovanou na Svatou říši národa německého. Vždycky se snažila expandovat, odborně se tomu říká, že měla „nadnárodní ambice“! Vyjde to nastejno a zajisté, že se při tom dělo mnoho, nad čím bychom si odplivli.
Na wikipedii je taková hezká pohyblivá mapka, která názorně ukazuje, kudy se ty územní změny ubírali. http://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1
Zajímavé, že výboje východním směrem končily na hranicích dnešního Slovenska. Karpaty byly výbornou přírodní hranicí.
Dalším hráčem byla tu Kyjevská Rus, následována Moskevskou Rusí, ale krom obchodníků ji začala brát Evropa na vědomí až tak za Petra I. Rychle to ovšem dohnala a svoji roli v Evropě začala hrát už jako rozlehlá říše. A rozšiřovala se dál a dál, jak si mnozí z nás pamatují. Jeji „nadnárodní ambice“ byly také naprosto nepochybné.
Třetím hráčem do politického mariáše, byla pak Osmanská říše, která od 13. století až do r. 1922 znepokojovala Evropu i Rusko. Jak to všechno dohromady vypadalo je vidět např. zde:
http://www.youtube.com/watch?v=uxDyJ_6N-6A
Takže nic nového pod sluncem, jen ony řiše mají k sobě dnes podstatně blíž. A jsou poněkud, civilizovanější. Tedy trochu poněkud. Názvy říší se sice změnily, ale jejich „nadnárodní ambice“ zůstaly stejné. A my jsme najednou svědky událostí, které jsme si už nějak nedovedli představit.
nickname, však se dočkáte! Ani to nebude dlouho trvat. Jen by to chtělo mít toho klauna někde po ruce… 🙂
Zvláštní novinářská práce. Dnes ráno jsem ve zprávách TV Nova zaslechla, že neúplatný postrach korupčníků Libor Michálek, si nechal po dobu svého působení v SFŽP proplatit předchozí školné na soukromé škole. Ve výši 300 tis. Kč. Chtěla jsem si to ověřit, ale v žádných novinách ani čárka. A ve zprávách na Nově už to neopakovali. Tak nevím, byl to výmysl Novy nebo zapracovala cenzúra?
Pro Danu i ostatní
http://josefhavranek.blog.idnes.cz/c/403124/Druha-tvar-senatora-Libora-Michalka.html
Dík, dvd, takže jsem se nepřeslechla. Jen je zvláštní, že v jiných případech se probírá podobná kauza horemdolem ve všech médiích a tady – nic.
Dano, díky za info. Těžký život „vyšších státních úřeníků“.
Ad odboráři: Zavadil si stěžoval, resp. popisoval svoje obětování se, když jde z odborů do sněmovny za nižší plat.
Ad živnostníci: Maydo, kolik je dnes minimální daň (+soc+zdr).
889 Modrej, ne. Lidé jednají pod vnějším tlakem. Krom toho ne až tak svobodně jako si myslejí. Jsou jako ten mravenec nakažený motolicí….To je na hospodu.
906 Schumi, toxoplazmóza? 🙂
I v civilu ze sebe lidé „vydávají to nejlepší“. Jen k tomu nemají takovou propagandu, filmové týdeníky atd….
Např. v automobilovém průmyslu: co bylo vymyšleno za války a co v civilu? Jaké technologie uspěly?
Schumi, skoro se mi chce říci s klasikem „co je a co není vidět“.
Oznamuje se láskám vašim, že o patro výše je už nový článek.
Chi chi chi Schumi, vydal jsi se po pěkné metodologické pěšince, s velmi vybranou společností 🙂 Nic ve zlém.
Stačí se vypořádat s detailem, jakému vnějšímu tlaku podléhají (nebo jsou proti němu imunní, vyber si) určovatelé (asi mravenčí královny?) tlaku pro ostatní mravence. A vyřešil jsi jeden z mnoha problémů, který mají všichni, s nimiž principiálně nesouhlasím. Já potom předložím další detaily, se kterými je třeba se vypořádat – takhle z fleku mě jich napadlo pět. Ale s potěšením si Tě kdykoli v hospodě poslechnu. Navrhni, dnes se vracím definitivně domů, tak mám času dost.
910 Modrej, nejsem si jist zda bych o onu vybranou společnost stál. Jestli to dobře chápu, ekonomie zkoumá a popisuje chování prvků systému, nikoli jejich fungování. Chování prvků systému, v tomto speciálním případě lidí, protože ekonomie se zabývá lidským světem, je podmíněno obecnými principy. Ekonomie nemůže odpovědět na otázku „proč“, to po ní nežádám ani do ní nemíním tahat co do ní nepatří. Je jedním ze zkoumajících oborů, zaměřeným na definovatellný a definovaný předmět. Sama o sobě není způsobilá dát komplexní odpověď na komplexní otázky tak jako není způsobilý kterýkoli z ostatních oborů. K podání komplexní odpovědi jsou nutné přesahy, jinak dopaáme podobně jako ti slepí osahávající slona.
Mraveniště jako uspořádání „společenského“ hmyzu, je velmi složiým organismem. Ještě složitějším organismem je lidská společnost skládající se z jedinců, z nichž každý je o mnoho složitější než celé mraveniště.
Válka a obětované příležitosti, vidím obě strany rovnice. Co všechno bylo vynalezeno a zdokonaleno pro válku a ve válce. Co bychom neměli nebýt války. Na druhou stranu, co bychom všechno mohli mít nebýt války. Otázka je co bychom měli, nehledě na životy. Nelze na ni odpovědět, protože je to otázka netestovaná. Nelze říci, co by vyprodukovala humanaction v dlouhém období bez války. Z toho co pozorujeme v nynějším klidnějším a obávám se, že přechodném období, jsou to fronty na „Ajfouny“. Něco by vypadalo trochu jinak. Ale nepochybuju, že by byl zajímavý technologický pokrok. Rozhodně si nemyslím, že nové technologie jako přínos války vyváží ty desítky milionů mrtvých. Například kolik milionů mrtvých by vyvážilo například mikrovlnnou troubu….To je tedy velké fuj. Já bych svůj život na oltář vědy a pokroku za mikrovlnku neobětoval.
Cítím velkou skepsi vůči určovatelům. A čím víc vím o všem, tím mám menší odvahu být určovatelem. Zdrženlivost v tom směru je založena na víře, že existence určovatele je špatná a proti být určovatelem je špatné, nebo na poznání, že je nemožné, aby určovatel obsáhl veškerou komplexitu spontánního řádu s jeho zpětnými a v úplnosti oním určovatelem nepostihnutelnými vnitřními vazbami. Prostě proto, že nelze simulovat systém vyššího řádu systémem nižšího řádu. Reálný svět je však plný zásahů určovatelů avšak až na krátká časová období a prostorovou ohraničenost, není však omezen na jediného nebo několik málo určovatelů. Všude není „všemocný“ Kim. Také po nějakém čase to špatně dopadá. V praxi, každý člověk s jeho humanaction je takovým určovatelem, ale míra jeho působení je dána jeho reálnou mocí.
Co se týče hospody, cinknu, chtělo by to ještě dalšího do diskuse.
907 Nickname, ano, například toxoplasmosa. Velmi zajímavá.
Řekněme, že něčím nakažený jedinec je třeba nějak specificky ovlivnitelnější. Pak stačí nakazit cílovou skpinu a učinit ji citlivější na ovládající nástroje. Fór je v tom, že každý tak ovládaný jedinec si myslí, že jedná svobodně. Podobně toho lze dosáhnout i přidáváním vhodných látek do potravního řetězde, do vody a podobně. To je dost extrémní případ. Jenže v praxi stačí jemnější prostředky. Protože lidská „duše“ není něco vznášející se nad vodami, ale funkce neuronové sítě mozku, jejíž fyzická struktura se mění vnějšími podněty a jjeich zpracováváním a uchováváním, lze mozek člověka měnit na fyzické úrovni a žádoucí program do něj „zadrátovat“. Čím dříve tím lépe. Míře „plastičnosti“, které ubývá se stárnutím je přímo úměrná schopnost učení a způsobilost nakažení se myšlenkovými programy, které jsou nazývány memy, čili způosbilost k indoktrinaci. Memy měnící mysl indoktrinovaného se brání protikladným memům a brání tak samy sebe a brání změně indoktrinace. Za tím účelem jimi nakažená struktura je schopna důvtipně vytvářet složité a zdánlivě logické myšlenkové koncepty skrývající bludy, které jsou v rozporu s objektivní realitou. V krajním případě takový nakažený jedinec je ochoten obětovat svůj život pro cizí zájem, usmrcovat jiné a dopouštět se všelijakých krutostí, kterých by se jinak nedopouštěl. A dokonce si při tom myslet, že jedná svobodně, rozumně a ve svůj prospěch. Proto na základě empirické zkušenosti, všichni ideologičtí manipulátoři milují mladé lidi, nejlépe ještě děti, s „panenskou“ myslí, bez silných obranných mechanismů. Jednou z manipulačních metod (neříkám, že vždy úmyslnou či vědomou, podle mého je na bázi stejného memetického procesu) je konzumerismus. Konzumně konformní (konvenční)člověk bývá konformní (konvenční)obecně. Konformní v konzumu, konformní v názorech. Tohle je známé a pracuje se s tím. Například odpůrce zavedeného politického pořádku, extremisty a teroristy je účelné hledat mezi lidmi konzumně méně konformními, třebaže to neplatí ve všech případech. Velmi zjednodušeně, chceš-li najít nepřítele státu, prohrabávej lidem popelnice. Dá rozum, že u někoho se standardním spotřebitelským chováním například ala „sen americké manželky“ je velmi nízká pravděpodobnost, že zastřelí prezidenta. Pokud ten nedělá tak pitomou politiku, že mu boří ten sen, samozřejmě. Jestliže platilo „ukaž mi co čteš, řeknu ti jaký jsi“, nyní platí “ ukaž mi obsah své popelnice, řeknu ti jaký jsi“. Samozřejmě, že tohle je jen příklad. Ukazatelů je mnoho různě významných. Umožňují předvídat statisticky významné chování definovaných skupin obyvatelstva i jednotlivců. Takové analýzy jsou zpracovávány v oblasti bezpečnosti a marketingu. Jde o komplexní multioborovou analýzu. A skvěle placenou. Například jeden z mnoha, Philip Morris, takovému výzkumu věnuje velkou pozornost. Zkoumá zvyky konzumentů do velkých detailů.
Schumi, ad 1. odstavec – možná je „nejasnost“ v tom, co jsou ty komplexní otázky. Ekonomie (a každý společenský obor) se zabývá lidmi. Ekonomie jednajícími lidmi (preference, rozhodnutí, jednání, vůle a tak dále). Není sporu o tom, že lidé jednají v rámci nějakých vnějších (přírodovědných) podmínek. Snažím se Ti vysvětlit, že jen používání analogií se světem zvířátek je nepřípustné. To je přírodovědný svět, nikoli lidský.
Ad 2. odstavec – to přece není rovnice. Subjektivní užitek je nerovnice. Obětovaná (alternativní) příležitost má nižší hodnotu než realizovaná. Směna je také nerovnice – to, čeho se vzdávám musí mít nižší hodnotu než to, co získávám. Jak tohle dostat do soustavy rovnic? Tedy, můžeš se tvářit, že „znáš“ ty hodnoty pro jednající lidi. Ale potom máš nepřekonatelný problém: v předpokladu máš už obsaženo to, co jsi měl výpočtem teprve dokázat (na tomhle velmi odvážném pokusu „shořel“ kdekdo, nejslavněji Enrico Barone).
Ale, to je lhostejné, protože (a to zdůrazňuji velmi důtklivě) není problém, který bychom měli řešit. Ty mrtvoly prostě vzniknou, což dopředu víme, což nelze zanedbat a vynechat. Do bizarních diskusí o ceně lidského života jsem se nikdy nepouštěl a nemám v úmyslu s tím začínat. Tohle není technický problém, který se dá zvážit a změřit. Ačkoli některé obskurní figury se o to pokoušejí. Takže celý 2. odstavec je úplný nesmysl.
No, a teď by Ti mělo být zcela jasné, proč jsem Ti psal o té „velmi vybrané společnosti“. Jsem si jist, že o ni nestojíš.