Dušan Neumann
Seděl proti mně. Přijel na pár dní za snoubenkou, mladou servírkou ze Slovenska. Je mu tak 27 – 28 let, metr osmdesát pět, vypracovaná atletická postava. I z jeho projevu je cítit ostražité sebeovládání a důsledná sebekontrola. Vysloužilec námořní pěchoty s jednou rotací v Iráku a dvěma v Afghanistanu. Za několik dní se do Afghanistanu vrací. Už podruhé od chvíle kdy opustil Marines. Po chvíli víceméně nezávazné konverzace se řeč stočila na politiku. Brzy jsme zjistili, že na mnohé rysy americké zahraniční politiky máme podobný názor.
„Proč se tam znovu vracíš, když vidíš budoucnost jako velmi nejistou a neutěšenou“, zeptal jsem se.
„Pro peníze, takovej kšeft už v životě neseženu.“
„Co tam budeš dělat?“
„Eeé, já jsem kontraktor..“
„To budeš stavět znovu ty školy a zdravotnická střediska, která Talibán za týden po otevření vyhodí do vzduchu? Má to vůbec smysl?“
„Já jsem civilní kontraktor, ale ne ten co jezdí s cisternou a nechá se ostřelovat. Víš, já jsem „ten“ kontrakor….to co děláme má smysl ve výsledku, ale vůbec to nedává smysl jinak. Děláme, co by měla dělat armáda, která to ale dělat nemůže, co nemůže…, ani nesmí. Je to celé na hlavu. Já si nestěžuji, tak čtvrtka melouna za šest měsíců dokáže přehlušit veškeré filosofování“.
A rozpovídal se o tom, jak v uniformě byl vázán předpisy, jimž se říká „rules of engagement“, čili něco jako regulace kdy a za jakých okolností smí voják použít zbraň. Každý výstřel je evidován, zkoumán jestli byl nutný, nedala-li se situace řešit vyjednáváním a přesvědčováním. Strach Washingtonu z mediálně nepřátelského vnímání konfliktu, kde každý zabitý, který není na 100% a ze všech stran identifikován jako terorista zlikvidovaný těsně před útokem, je charakterizován jako oběť. Velitelé ve všech stupních jsou zodpovědní za vše, co v bojových podmínkách ani nemohou kontrolovat.
„Je to až komické, kdyby to nebylo nechutné.“ mávl rukou.
„A není to třeba tím, že dnešní politici nikdy nemuseli sloužit v armádě a nemají o skutečných bojových podmínkách představu?“ snažím se udržet rozhovor v chodu.
„Asi také, ale nedovedu si představit, že by se naši dědové vyzbrojení podobným pravidly mohli vylodit v Normandii, aby po prvním dnu těch strašných ztrát nebyli jejich velitelé suspendováni a postaveni před vojenský soud. Je to na hlavu, je to celé na hlavu. Ale já si vydělám. A je to docela zábavné,“ najednou pookřál.
Trochu mne zamrazilo. Přece jen jeho „prací“ je zabíjení.
„My to zblízka nevidíme. Člověk si zvykne. Je to takové anonymní, ale nakonec, když se nám podaří předejít nějaké teroristické akci, musí z toho člověk mít dobrý pocit, ne? Jinak by nešlo dělat“.
President Obama se snaží dostát aspoň některému předvolebnímu slibu. Zjistil, že s internačním táborem Guantanámo si neporadil ani jeho tým chicagských právníků, takže se o něm už oficiálně nemluví. Zato stažení vojsk z Iráku a Afghanistánu mu válkou unavených Američanů, kteří ji většinou považují buď za nekonečnou nebo víceméně ztracenou, znamená nárust bodů popularity. Opustit Aghanistan zcela, aniž by se Talibán rychle zmocnil vlády, nelze. To je jasné i nejtupějšímu politikovi ve Washingtonu. Jak to ale udělat, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Ještě za Bushovy vlády přišla zřejmě některá z agentur majících na starosti vnější bezpečnost, řečeno eufemisticky, s plánem vytvoření žoldnéřských jednotek nespadajících pod armádní předpisy. Většinou jsou to bývalí příslušníci speciálních jednotek, kteří jsou zcela konkrétně úkolováni.
„Nejčastěji je to hlídání objektů jako jsou školy, nemocnice, úřady – prakticky všude, kde pracují ženy je nebezečí útoku. Jen stožáry mobilní sítě jsou bezpečné. Bastardi.Takže tam vyjedeme na obhlídku, najdeme si místo, odkud máme přehled a volbu několika bezpečných ústupových cest a zalehneme a smrdíme tam třeba týden, ale málokdy déle. Monitorujeme situaci v okolí objektu, ale i naši. Pokud je nás 5 tak dva se soustředí na objekt, dva hlídají křídla a jeden záda. A když uvidím jak se dva košiláči pachtí s bedýnkami nebo kanistry, je volba jednoduchá. Nabiju zápalnou a prásknu to do té bedýnky nebo kanistru. Jejich obsah se většinou postará o zbytek,“ dodal s lehkým úsměvem, „nejhorší je, když se schovávají mezi lidmi, to pak musím si být sakra jistý, abych s jeho palicí nevzal nějaké děcko za ním“
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to už stalo, ale nezeptal. Místo toho: „Ale to vzbudí přece poprask, když někoho složíš v davu, a nedej bože abys zrovna trefil tu bedýnku, ne?“
Na reakci nečekáme. My úřadujeme tak ze vzdálenosti 800 – 1200 metrů a nikdo o nás neví, nikomu nic nehlásíme a než se vzpamatují jsme v tahu. Jen se stáhneme a čekáme na další zadání.
„Jak dlouho to chceš dělat? Nemáš někdy výčitky svědomí?“
„Kdybych Ti odpověděl, že „dokud bude třeba“, tak bych kecal. Hlavní jsou ty peníze, ale určité uspokojení z toho mám, i když se Ti to bude třeba zdát cynické. Stačilo mi vidět jednou ohořelá tělíčka v kouřících troskách nějaké školy. Spánek kvůli sejmutým Talibáncům neztrácím. Nebudeš věřit, ale když operujeme podle sebe, je to daleko bezpečnější než když jsem sloužil v Iráku. Ale tahle rotace určitě není poslední.“
(sepsáno jak si to pamatuji, žádné poznámky jsem si nedělal, ale už mi také paměť tak neslouží, takže jsem určitě něco zapomněl a něco možná zkreslil)
Juro, teď se přiznám, že nerozumím …proč by se ředitelé měli setkávat s někým od konkurence. Doufám, že to není konkrétně o mne…
Protože to je docela zajímavé, jak si představuješ, jak to funguje v soukromejch firmách, tak jen takové odlehčení..pokud se někdo s někým setká, napíše o tom email, přimo na můj a popíše tam, proč se setkal, s kým se setkal, o čem se bavil a jaký to má všechno výsledek. Jistě, jedná se jen o pracovní setkání, či polopracovní, stejně tak i o soukromé, protože nikdy vedoucí neví, kdo ho uvidí a tak je to taková pojistka.
Když ale se zavádí novej produkt, či připravuje se změna, nebo dokonce se chystá nějaký důležitý obchod, či koupě, nikoho s vedoucích ani nenapadne se s někým vědomě setkat a když se z někým potká, třeba neplánovaně na fotbale, tak se o tom ihned zmíní…už proto, že místa, kde se dobře platí, kde je nikdo moc neotravuje, pokud dobře dělají svou práci a kde je obrovská míra svobody.
srovnávání soukromej sektor a zvyklosti, které v něm panují, se sektorem monopolistickým (dík MP), je úplně mimo mísu. Bez urážky a postraních úmyslů…když totiž nemusíš vydělat na aby bylo co utrácet, tak prostě některé věci jsou totálně nesdělitelné. Právě proto to podivováni nad tím, že ……dyť to vlastně nevadí a svoboda kurva, ni…
ps. Ono totiž blbě utroušená informace dokáže zmařit obchod, jen to hvízdne a to info ani nemusí bejt nijak pravdivé ….
328 Zpátečníku, že otravuju, ale čím jiným by demokratický rámec měl být naplněný, než genericky, ze své podstaty právě tímhle. Vím, měla by to být otázka na Doleschalla, ale zeptat se můžu…
Petře, ale to se bavíme o dvou nesouvisejícíhc věcech. Jedna věc je decentralizace a omezení státu
Druhá věc je, zda mají politici být za svou práci placeni.
Já nevidím důvod, pokud nebude stát dobře fungovat tam, kde fungovat má a nebude se mi montovat do života tam, kde nemá, aby nebyli politici odpovídajícícm způsobem placeni za svou práci.
Jibnak korupce lidstvo provází, co lidstvem je a úplně se jí nezbavíme nikdy. Zajistém exitovala i v dobách, kdy pro politiky nebyla zdrojem obživy.
451 jirko ppa etc…máš to pěkně zařízeno. Vedeš také osobní svazky a registrace vázacích aktů?
no protože mi tam vypadly slovíčka, tak to nejdůležitější slovo, které není , je mezi slovama svoboda a tečkou a to co chybí je …. „moc není“
Jasane, pan ministr je přesvědčen, že je tady od toho, aby řídil. Šel s programem, že bude řídit. Tak řídí.
Schumachere, mě nerušíš, co jsem tím chtěl sdělit, jsem ve 403 sdělil. Nemám nic, co bych k tomu dodal.
Ne nevedu, proč taky. Chci spolupracovat s lidma, co jsou loajální, keativní, inspirující pro ostatní a spolehliví. Pravidla jsou nastavena tak, abychom nikdo z nás co pracujeme, nepřišel o peníze a zbytečně se neotravoval se zbytečnostma.
Mimo to, ten systém je docela vymyšlený, protože ho používá jedna z velmi úspěšných světových firem. No asi je to nevysvětlitelné a nepřenositelné.
Schumi, přesě tak. A bohatci si budou objednávat „metalsnow“, neboli ekvivalent staniolových pásků, kterým při hrozícím nebezpečí jednak zajistí vzdušný perimetr proti dronům a druhak pronikající dron zamotaný do nanodrátků půjde na hranici perimetru k zemi, ani nemrkne vokem kamery. Ty chudý budou muset snášet šmírování oknem, či transfer stonožek, jako to provedl ve Star Wars Jango Fett při pokusu o atentát na Padmé.
Týýý, jo a neměla bych šéfovi náhodou hlásit, když jedu na víkend za kámoškama ze školy? KOnec konců pracují u konkurence nebo to jsou úřednice.
Hele , Jirko,a co když ředitelův brácha pracuje u konkurence ? To musí pokaždý hlásít, že slavil s bráchou silvestra a kolik toho vypili? Nebo když si vyrazí s bráchou na houby?
Nebo při vstupním pohovoru kádruješ rodinné příslušníky a příbbuzenstvo do pátýho pokolení?
Jirko ppa,
domnívám se, že je to nepřenosné. Jestli myslíš stejnou světovou firmu jako já, tak jsem znal několikero lidí, kteří s ní pracovali, viděli jak se to dělá a ani ti nejvyšší a nejmocnější to ve svých firmách nedokázali zreprodukovat. To se asi musí začít osvíceným otcem zakladatelem a vytrvale firemní kulturu roky pěstovat.
Podobně jako anglickej trávník. Taky každej ví jak na to, ale pravej anglickej trávník má mimo anglii jenom málokdo.
ještě bych dodal, že návod jak dojebat vlastní firmu k nepoznání podle jiných, již zesnulých, světových firem, naopak dokáže pochopit každý manažer na první pokus 😀
Jirko, co píšeš mne přijde jako dost velká nedůvěra v elementární loajalitu…
Celý život dělám v soukromém, a samozřejmě z ofiko jednání se dělá zápis a souhrnné memo pro rychlé načtení základního rámce, ale že bych hlásil fakt, že s kolegou, se kterým jsem dělal 5 let a nyní dělá u konkurence jdu na pivo…
Leda že by na tom pivu padla myšlenka kooperace či přímo konsorcia na konkrétních projektech, to je jiná a párkrát už jsem to takto „u piva“ poskládal… .
„ps. Ono totiž blbě utroušená informace dokáže zmařit obchod, jen to hvízdne a to info ani nemusí bejt nijak pravdivé “
No ale když máš lidi spolehlivý a loayální, tak snad jim lze důvěřovat, že neproekcnou, co nemají a že vědí, co enmají prokecnout i bez toho,a by Ti psali hlášení.
JInak loyalita ano, pokud jde o práci, ale s kým se scházím soukromě a o čem se s ním bavím, je moje soukromá věc. Když to někomu nevadí, jeho věc, ale já byhc asi v takovém prostředí pracovat nemohla.
A pokud jde o ny „tajné schůzky politků“, myslím, že to jen odvádí pozornost od skutečných problémů a nahrává konspiračním teoriím o tom, co všechno je tajně řízeno.
A pak mají všichni táááákovýhle voči z nějakýho Bilderbergu.
453 – myslím, že po decentralizaci a značném omezení státu by bylo lze zrušit i placení politiků.
Tento cíl není totiž při existenci placené, profesionální vrstvy politiků reálný. Neboť jejich příjmy budou záviset na centralizaci a příjmech vlády a v jeho dosažení budou efektivnější, než amatéři (zastupující voliče). Paradox, ale koneckonců, dnes to vidíme v přímém přenosu. QED 🙂
Myslím, Petře, že to je utopie…..
A nemyslete si, že ke korupci a zvýhodňování kamarádů proto nebude docházet. Bude.
A ještě něco, určité skupiny můžou chtít mít někoho, koho by měly v politice, tudíž ho budou vyplácet tajně.
Maydo, fungovalo to, a není to až tak dávno :).
Korupce by bylo z definice méně, samozřejmě dokud se násilně přerozděluje, korupce nějaká bude. Ale její míra dle mne klesá se čtvercem disponibilních peněz ke korupci. Jinou pravdou je, že jsme povýśili korupci na legální princip (řepka, solár…).
Co jsem popsal je asi utopie, nicméně ostatní varianty jsou katastrofa.
Neduvera Petre? Ne neni, jen se s nima nevidim kazdy den, ani kazdy teden. A hlavne nejsem monopol, abych si mohl dovolit polevi v inovacich, vyvoji, kreativite…. a zaroven v konservativnosti.
MaYdo, ano, nemohla by si u nas pracovat.
zločinče -tvoje 462 – nemyslím si, že jste v rozporu. Komentář je příliš krátký a klávesnice příliš neohebná, aby se dalo sdělit všechno, co bys normálně vyslovil v kontaktu u stolu.
Vždyť uvádíš, že nebudeš posílat záznam o tom, že jsi mluvil s konkurencí u piva, pokud se to nebude týkat vlastního podniku. A tady je ten mezník – když tě knkurence pozvce na pivo a bude se bavit o holkách z kolejí, tak nic nebudeš nikomu psát. Když tě konkurence pozve na pivo a začne sondovat, co říkáš na to a to nebo dokonce z tebe tahat rozumy, tak to šéfovi řekneš. Nebo ne?
Buzinec je buzinec – nejdůležitější je odpovědnost vůči sobě a vůči partnerům. To ale nemusím říkat lidem, kteří tím úspěšně procházejí – včetně tebe.
Nechce se mi psát podrobněji, i kdybych nebyl jako advokát vázán mlčenlivostí, tak mám sám nastavené limity, o čem se smí mluvit na veřejnosti a o čem ne. Proto nemůžu reagovat na názory Hurvínků. Sdělení pro Hurvínky – zločinec k vám nepatří.
No, co se žvanění politiků dotejčí, u některých je skutečně nejlepší uplatňovat heslo praktikované na MZ: „Držte dědka ve vzduchu!“ 🙂
Inu, každá korporace si nastavuje pravidla dle svého majitele, nebo nějakého jeho orgánu. A pravdou je, že se pohybuji na trhu, kde jsou vcelku vysoké náklady vstupu (skutečně dobře vyškolit programátora a konzultanta je na roky, často i deset), takže ta konkurence je mnohem méně „ostrá“.
Potenciální přinos ukradení nějaké myšlenky či kšeftu na „mém“ trhu by byl v součtu pro zloděje hodně ztrátový. Pár se jich o tom poučilo.
Řeknu konkrétní příklad. S jedním – větším – konkurentem jsme kooperovali na projektu a naše kooperace byla kritická. Můj – jiný – zákazník mi dal echo, že je oslovil nějaký nový dynamický obchodník od tohoto konkurenta s nabídkou, aby přešli k nim. Podmínky a nabídka je neoslovila, ale měli pocit, že to mám vědět. Tak jsem si provolal nějakého ředitele od konkurence, zda mají takový přebytek kapacity, že ji mohou nabízet našim zákazníkům a zda by nebylo efektivnější kooperaci ukončit s tím, že svou kapacitu použijí na své zákazníky.
Dalších 30 minut jsem poslouchal omluvy různých lidí. Daný obchodník by snad byl ochoten i spáchat seppuku, jkdyby to patřilo k našemu civilizačnímu okruhu 🙂
Tím chci říci, že bych si na takhle nastavené pravidlo asi zvykl, ale přišlo by mi to divné. A v mé branži neznám nikoho, kdo by se mu blížil. Máme takovou „sportovní“ konkurenci. Velmi často jsem věděl, který z mých konkurentů má „rozdělaného“ kterého zákazníka, a nebyl ani mimořádný případ, kdy se rozjednané prospekty předávaly těm, kdo se na danou oblast více specializovali… na druhou stranu nebylo výjimkou si u zákazníka konkurovat, jestliže jsem měl skutečně pocit, že jsem pro daného zákazníka ten lepší.
Ale hlídat komunikaci svých lidí z kolegy z jiných firem… To by se neujalo 🙂
Martine, to je relativně složitější. Dokud to bude na neformální, na úrovni veselých historek z vojny… Což je možná také specifikum našeho trhu. Prosté si všichni do kuchyně vidíme… 🙂
Mnohem drsněji jsem vymáhal pravidlo, jak jsem říkával, První směrnice: „Poskytnutí, nebo nabídka poskytnutí služeb nebo produktů vládě nebo podniku s nadpoloviční majetkovou účasti vlády je hrubým porušením pracovní kázně“. Asi to není legit ani úplně definičně jasné, ale lidi to chápali 🙂
„MaYdo, ano, nemohla by si u nas pracovat.“
Tak to mně těší, Jiří, že se pro jednou vyjimečně shodneme….
Jirko, no protože jsem do těch VIP taky občas zašel. Já ti mám pocit, že ředitelé firem tvoří komunitu, která se ze všech profesí schází nejčastěji. Já i ostatní politici jsme na taková místa chodili občas, tak aby se neřeklo, že nezajdeme a že se vyhýbáme. Ale ti ředitelé tam byli všichni a vždycky. Konkurence, nekonkurence. Věčné scházení se zábavama, občerstvením a mluvením mezi sebou je součást jejich životního stylu. Sponzorují to z podnikového a užívají osobně.
Já si myslím, že je prostě třeba vybírat spolehlivé lidi, co se neprokecnou, ani kdyby je tloukli a motivovat je tak, aby jim na vlastní firmě záleželo. A pak je nechat být, na nich nechat, co považují za zajímavé a potřebné říkat ze svých schůzek.
Držet kulturu firmy a kvalitu komunikace.
Ale debata vznikla z toho, že politici mají menší právo na soukromí. A já tvrdím, že když na tuhle myšlenku přistoupíme, tak už je celá společnost v levicovém spáru.
Právo je to, že nikdo, zejména stát nesmí jedince, někdy občana, někdy nikoho, k něčemu nutit nebo mu bránit. Právo je vlastně zákazem.
Tam, kde se splete právo na soukromí, tedy to, že existují oblasti, kam nikdo nesmí nakukovat, ani stát. Tam patří i právo sejít se s kým chci a nikdo nemá právo nutit mě, abych řekl víc, než chci já, o tom, co tam bylo řečeno. Toto právo může být omezeno zákonem (třeba trestním zákonem a řádem), ale ničím jiným. Jestli to máš u svých omezeno smlouvou, pak ano, se smlouvou oni souhlasili, takže je to i z jejich vůle a chtějí říkat.
Tím jsem se vždy řídil, a některé věci jsem vlídně a s úsměvem novinářům neříkal. Co jim řeknu, o tom jsem vždy rozhodoval já a nebyl to žádný šéf strany, nebylo to veřejné mínění, žádné právo (nárok) nutit mě něco prozradit veřejnosti, která má prý nějaké právo rozhodovat, co má právo (nárok) vědět o mém soukromí (schůzkách) vědět, nikdy nebylo.
A kdo tvrdí, že jo, tak je levičák, který tvrdí, že práva a zájmy veřejnosti rozhodují o právech občana a přijde mu to normální.
Já si myslím, že právě tady vede kus hranice mezi individualistickou a odpovědnou pravicí a kolektivistickými, jedince společnosti podřizujícími, levicovými teoriemi.
Já jen klidně a vytrvale říkám, že tomu tak není a že občanská práva, tedy i právo na soukromí, je naopak zákaz komukoli, aby občana (tedy i politika) nutil zveřejňovat věci ze svého soukromí.
456 Modrej rozumím. Netušil jsem, že něco takového je možné. Ekonomie dohromady s právem. Jako by si svatej dal rande s kurvou. Možné je lecos….
zločinče,
jsem namočen ve věci, ve které bych jako právník měl hlídat, aby nás někdo nevykradl. Naši chlapi jsou světová špička. Když by někdo něco vykecal nebo ukradl, tak jsme už rok a půl napřed. To je samozřejmě unikátní situace, ale je to hezký pocit. Přesto bych majitelům řekl, kdyby se někdo pokusil něco vydolovat nebo, což by bylo ještě horší, kdybych se dozvěděl, že někdo něco někomu.
Na druhé straně klidně přijímám informaci o tom, že se moje právnická konkurence pokusila uříznout si kousek pro sebe. A že se snaží, protože velikost obratu jim spouští kalkulačky na výpočet fakturačního právnického úkonu. Já jsem ale lepší a když se předseda představenstva sejde s panem XY nebo panem YZ, kteří jsou mediálně vyhlášení, tak mi nemusí nic hlásit. Oni to stejně udělají, protože platí pravidlo číslo jedna. A zpátky k tématu, opakuji, nejste s jirkou v rozporu. Ovšem Hurvínci jsou úplně vedle.
My jsme, juro, do jisté míry voyerská civilizace.
Prostě to lidi baví, koukat pod pokličku jiným, zejména slavným. Někdy i pod sukni, když ji vítr nadzvedne choti následníka 🙂
A pokud jde o ty spekulace, kdo se s kým sešel na tajné schůzce, tak je to jak špionážní román. A navíc ten útěšný pocit, že svět je řízen jakýmisi tajemnými elitami, které se na jednoho domlouvají …
člověk pak ví, že za nic nemůže, to všechno „oni“ a navíc si připadá děsně chytrej, protože ví, jak to chodí. 🙂
A novináři dodají ochotně materiál, protože spekulace o tom, že dva poslanci si dali v parlamentním bufáči kafe a o čem asi bylo těch pár slov, co nad tím kafem prohodili, se píšou snadněji, než nějaký zasvěcený výklad o důsledcích připravovaného zákona.
Proto to šťourání do soukromí.
Je po tom poptávka, protože je snadnější sledovat cizí životy než žít ten vlastní.
Mně by bylo úplně jedno, s kým se poslanci schází nebo neschází, jen kdyby ten parlament vydával předpisy k něčemu. Vlastně je to obsurdní, my tu řešíme, jak by měl fungovat stát a jestli by měli být poslanci placení a jak by měli vykonávat svoji funkci….
Moje klienty taky nezajímá, jak to udělám, aby dostali svůj projekt a jak a jetsli platím topenáře.
Chtějí barák, kde by se jim dobře bydlelo, za rozumnou cenu.
Nebo dobře upečenej chleba od pekaře.
a od politiků rozumně fungující stát. JAk si to zařídí, klidně nechám na nich, pokud ten stát bude fungovat a nebude řešit každej prd.
Co si, juro myslíte Vy, o tom , co tu píše Petr Kunetka o neplacených politicích a o tom, že politika nemá být zdrojem obřživy?
Váš názor by mně zajímal.
Myslím, že to sice vypadá lákavě, ale v realitě to skrývá zrádná úskalí.
Zločinče,
já si myslím, že Jirkova branže je něco krapet jinýho, než je ta naše. SDi představ, že Jirka ppa dělá špičkovou ovocnou šťávu Tlamolep (ať už se to podle regulí EU jmenuje každýho půl roku jinak, nebo ne) a jeho zaměstnanec se dá do řeči u piva s nějakým lisařem. A vykecá mu, že lisuje šťávu z ovoce tlakem 4.5 hektopascalů. Jirka se to dozví a dozví se taky, že dotyčný zaměstnanec si před měsícem pustil hubu na špacír a vykládal nějaký děfce v baru o tom, že kotel zahřívá na 48.25°C a že je mu u toho takovej hic, že by neradši chodil nahej, ale nemůže, protože na schodech by si ho přišloupnul. No a tak se Jirka ppa dozví, že jeho zaměstnanec takhle postupně vyžvanil agentům od První džusárenské jeho how-know, jak vyrábět špičkovou ovocnou šťávu Tlamolep. Pokud sleduje aktivity sklíčových zaměstnanců a případně na ně udělá Bulisy-mulisy, nebo je včas kopne do řiti, může se tohohle rozkošného překvapení vyvarovat.
To je poněkud odlišné od toho, když spolu kecaj dva programátoři. Tedy pokud jeden z nich čistě náhodou není hlavním kryptovacím analytikem. To by bylo skoro to samý, jak s tím Tlamolepem 😀
ptakopysku, jj, taky jsem myslel, ze nase branze je trochu specificka (asi nejvic mi to pripomina automobilovou branzi tak kolem zacatku WWI – vsechno je na zakazku, kapacity nejsou, je to drahe a vsichni jsme jedna parta garazniku). A take si myslim, ze nejsem s Jirkou ve sporu… Proste si to jen neumim uplne predstavit, jsouc me zkusnosti jine 🙂
Co se tyce soukromi, v zasade souhlasim s jurou, ale mam jeden zajimavy dotaz – co soukromi politiku, kteri tvrdi, ze soukromi je prezitek a ze je spravne jej obcanum narusovat. Je spravne jejich pravo na soukromi ctit? 🙂
soudě podle toho, jak se kroutěj, když se na ně vytáhne technologie, kterou sami ordinují spoluobčanům, (odposlechy, videonahrávky, sledování pohybu, alkatestery, radary) tak asi to není správné. Z jejich pohledu samozřejmě 😀 😀 😀
Dneska zrovna lízli ústeckýho policejního ředitele, že řídil pod vlivem alkoholu. Že je zbytkáč svinstvo konečně zjistil i jeden z pomazanejch 😀
Ptakopysku, ještě je tu varianta, že do hlášení se napíše, že se u piva kecalo o fotbale nebo se hlášení o tom, s kým se plkalo u piva prostě nepošle.
Přece nebudu šéfovi mailovat, že jsem vyžvanila klíčové tajemství firmy 🙂
Náš šéf měl jednu dobu nějaký úlet, že chtěl jednou týdně velice podrobné hlášení o postupu prací ode všech. Navíc měl přesnou představu, jak to má vypadat, takže nám to dával přepisovat. Když hrozilo, že víc času věnujeme psaní hlášení o práci než práci, naštěstí to převzala kolegyně, která tohel má zmáklá a hlášení se smrskla na pár vět, pokud možno holých.
“ Je spravne jejich pravo na soukromi ctit?“
já myslím, že ano, Petře. Protože pokud to máme jako princip, musí platit pro každého. Jakmile jednou připustíme výjimku, tak se to poveze a nakonec ho nebude ctít nikdo vůči nikomu.
Okradení zloděje je krádež jako každá jiná a taky nelze přihlédnout k tomu, že dotyčný sám krade.
Maydo, otázka ale není v tom, že chci výjimku pro někoho. V reálu to je tak, že tito politici chtějí výjimku pro sebe… 🙂
Oni uz nám přece to právo na soukromí vzali.
Je to vlastně taková obdoba toho parkování u parlamentu.
V čem nám ho vzali?
Já myslím, že kdo svoje soukromí nechce odhalovat, nemusí.
I ten muj priklad s financnim vyborem, ktery neziskal zadny zajem, je dalsi obdobou toho sameho principu.
Obecne – politici ukladaji obcanum ukoly a povinnosti, a ocekavaji, ze je budou plnit na sve naklady. Kazdy vyplneny formular, kazde zasedani vyboru obce, kazda kontrola socialky je dalsi a dalsi ukazkou toho principu – od tech, kdo se zivi sami se ceka, ze sve ukoly budou platit sami. A jeste platit cely aparat, kteri si politici vybudovali. Politiku samotnych se myslenka delat na sve naklady a delat zdarma samozrejme netyka.
Stat se stava pro sve obcany cim dal tim vetsi zatezi. Proto neni divu, ze se z toho stava my-oni.
Podobnost se situaci Rima 4 st. n.l. asi neni nahodna.
Maydo, mate mobil?
Akcie? Chodite na internet? Maily?
atd., atd.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338222-zlomili-jsme-odpor-hlasi-armada-od-slavjansku-mrtvych-je-pry-500.html
500 mrtvych, 1500 zranenych. To uz by asi bylo na humanitarni bombardovani a nasilne odtrzeni povstalecke oblasti, ne?
Tanky, letectvo, dělostřelectvo… Inu, klid… To by byla legrace, kdyby takto Janukovyc resil Majdan…
Vzdyt je to smesne…
Petře, jo, mám internet a mám mobil.
Akcie nemám.
pokud jde o internet, zdaleka to není jen stát, kdo představuje riziko porušení soukromí. To samý s mobilem.
Stejně jako stát shromažďují moje osobní údaje i firmy, aby mně mohly zahrnovat nabídkama. Rozhodnutí, že budu používat mobil a internet, přes to riziko, že moje soukromí může být narušeno, jsem udělala dobrovolně. NIkdo mně nenutí používat internet ani mobil.
Něco jinýho by bylo, kdyby bylo zákonem nařízeno, že každý musí mít internet a mobil, aby mohl být pod klontrolou. Ale to by už asi bylo nejjednodušší lidi rovnou očipovat, ne?
Ono je vždycky něco za něco. Až mi to bude vadit natolik, že s tím nebudu moct žít, tak mobil zahodím, internet odpojím a odstěhuju se do divočiny.
490 – obdobné lze argumentovat, že politikem se stává člověk dobrovolně a s rizikem, že jeho soukromí bude narušeno…
Nepsala jste půbvodně, že by ctění soukromí by nemělo mít výjimek? 🙂
Sklípek klidně domluvím, ale chtělo by to alespoň 10-15 lidí.
Pro zamysleni, Maydo…
http://www.abclinuxu.cz/blog/jenda/2012/4/rozhovor-s-predkladatelem-zakona-o-regulaci-sifrovani
Foundry, ja bych klidne dal, jestli termin nebude nejak uplne spatny…
Ten rozhovor je samozrejme fiktivni, ale ty navrhy padaji vcelku pravidelne – pro lidi, co nejsou z branze 🙂
Dobrý večer. Juro-p, zkuste si představit Víta Jedličku, který letadýlkem sleduje, kdo na setkání Bilderbergu přijíždí – podle mne je to blbost, jednoduší je sledovat provoz před kodaňským letištěm, případně přímo kamery v hotelu, ale budiž. Zjistí, že tam jeli někteří z našich politiků. Jiný investigativec zjistí, že se tam plánovala invaze na Krym, bombardování východní Ukrajiny. Je porušením soukromí zeptat se dotyčného českého politika, jaký má na tyto věci názor? (Teoretický příklad)
Je porušením soukromí fotografie neformální schůzky policejního důstojníka, prokurátorky a televizního baviče? Pokud při ní plánují přeorání politické mapy ČR? Je porušením soukromí zkoumání minulosti kandidáta na prezidenta USA?
Napr.:
http://en.wikipedia.org/wiki/Cyberspace_Electronic_Security_Act
Termín může být v podstatě libovolný.
Foundry, pokud by byly Bílovice v termínu 13. – 28. 6. -hlásím jednu jistě, možná dvě osoby. Přes prázdniny – no nevím, to jsou dovolené, hlídání vnoučat a vůbec. No a počátkem října je snad Šumava – teda pokud nebude 17.10. – to už mám akci.
475
juro-p,
ano, já tomu sice neříkám „levicové“ ale asi je to přesnější.
Prostě všudepřítomná relativizace… soukromí je sice nedoktnutelné ALE v tomto případě…
Pachatelé těchto myšlenek nejsou buhvíproč schopni pochopit, že relativizace vypuštěná z řetězu nebude relativizovat jen to, co se jim líbí ale I to, co se jim zatraceně líbit nebude…
Prostě se nějak????? domnívají, že relativizovat se bude vždy po jejich.
Nebude.
Stačila by jen trochu znalosti historie a trochu obecnějšího pohledu… nějak ho nejsou schopni.