Dušan Neumann
Seděl proti mně. Přijel na pár dní za snoubenkou, mladou servírkou ze Slovenska. Je mu tak 27 – 28 let, metr osmdesát pět, vypracovaná atletická postava. I z jeho projevu je cítit ostražité sebeovládání a důsledná sebekontrola. Vysloužilec námořní pěchoty s jednou rotací v Iráku a dvěma v Afghanistanu. Za několik dní se do Afghanistanu vrací. Už podruhé od chvíle kdy opustil Marines. Po chvíli víceméně nezávazné konverzace se řeč stočila na politiku. Brzy jsme zjistili, že na mnohé rysy americké zahraniční politiky máme podobný názor.
„Proč se tam znovu vracíš, když vidíš budoucnost jako velmi nejistou a neutěšenou“, zeptal jsem se.
„Pro peníze, takovej kšeft už v životě neseženu.“
„Co tam budeš dělat?“
„Eeé, já jsem kontraktor..“
„To budeš stavět znovu ty školy a zdravotnická střediska, která Talibán za týden po otevření vyhodí do vzduchu? Má to vůbec smysl?“
„Já jsem civilní kontraktor, ale ne ten co jezdí s cisternou a nechá se ostřelovat. Víš, já jsem „ten“ kontrakor….to co děláme má smysl ve výsledku, ale vůbec to nedává smysl jinak. Děláme, co by měla dělat armáda, která to ale dělat nemůže, co nemůže…, ani nesmí. Je to celé na hlavu. Já si nestěžuji, tak čtvrtka melouna za šest měsíců dokáže přehlušit veškeré filosofování“.
A rozpovídal se o tom, jak v uniformě byl vázán předpisy, jimž se říká „rules of engagement“, čili něco jako regulace kdy a za jakých okolností smí voják použít zbraň. Každý výstřel je evidován, zkoumán jestli byl nutný, nedala-li se situace řešit vyjednáváním a přesvědčováním. Strach Washingtonu z mediálně nepřátelského vnímání konfliktu, kde každý zabitý, který není na 100% a ze všech stran identifikován jako terorista zlikvidovaný těsně před útokem, je charakterizován jako oběť. Velitelé ve všech stupních jsou zodpovědní za vše, co v bojových podmínkách ani nemohou kontrolovat.
„Je to až komické, kdyby to nebylo nechutné.“ mávl rukou.
„A není to třeba tím, že dnešní politici nikdy nemuseli sloužit v armádě a nemají o skutečných bojových podmínkách představu?“ snažím se udržet rozhovor v chodu.
„Asi také, ale nedovedu si představit, že by se naši dědové vyzbrojení podobným pravidly mohli vylodit v Normandii, aby po prvním dnu těch strašných ztrát nebyli jejich velitelé suspendováni a postaveni před vojenský soud. Je to na hlavu, je to celé na hlavu. Ale já si vydělám. A je to docela zábavné,“ najednou pookřál.
Trochu mne zamrazilo. Přece jen jeho „prací“ je zabíjení.
„My to zblízka nevidíme. Člověk si zvykne. Je to takové anonymní, ale nakonec, když se nám podaří předejít nějaké teroristické akci, musí z toho člověk mít dobrý pocit, ne? Jinak by nešlo dělat“.
President Obama se snaží dostát aspoň některému předvolebnímu slibu. Zjistil, že s internačním táborem Guantanámo si neporadil ani jeho tým chicagských právníků, takže se o něm už oficiálně nemluví. Zato stažení vojsk z Iráku a Afghanistánu mu válkou unavených Američanů, kteří ji většinou považují buď za nekonečnou nebo víceméně ztracenou, znamená nárust bodů popularity. Opustit Aghanistan zcela, aniž by se Talibán rychle zmocnil vlády, nelze. To je jasné i nejtupějšímu politikovi ve Washingtonu. Jak to ale udělat, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Ještě za Bushovy vlády přišla zřejmě některá z agentur majících na starosti vnější bezpečnost, řečeno eufemisticky, s plánem vytvoření žoldnéřských jednotek nespadajících pod armádní předpisy. Většinou jsou to bývalí příslušníci speciálních jednotek, kteří jsou zcela konkrétně úkolováni.
„Nejčastěji je to hlídání objektů jako jsou školy, nemocnice, úřady – prakticky všude, kde pracují ženy je nebezečí útoku. Jen stožáry mobilní sítě jsou bezpečné. Bastardi.Takže tam vyjedeme na obhlídku, najdeme si místo, odkud máme přehled a volbu několika bezpečných ústupových cest a zalehneme a smrdíme tam třeba týden, ale málokdy déle. Monitorujeme situaci v okolí objektu, ale i naši. Pokud je nás 5 tak dva se soustředí na objekt, dva hlídají křídla a jeden záda. A když uvidím jak se dva košiláči pachtí s bedýnkami nebo kanistry, je volba jednoduchá. Nabiju zápalnou a prásknu to do té bedýnky nebo kanistru. Jejich obsah se většinou postará o zbytek,“ dodal s lehkým úsměvem, „nejhorší je, když se schovávají mezi lidmi, to pak musím si být sakra jistý, abych s jeho palicí nevzal nějaké děcko za ním“
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to už stalo, ale nezeptal. Místo toho: „Ale to vzbudí přece poprask, když někoho složíš v davu, a nedej bože abys zrovna trefil tu bedýnku, ne?“
Na reakci nečekáme. My úřadujeme tak ze vzdálenosti 800 – 1200 metrů a nikdo o nás neví, nikomu nic nehlásíme a než se vzpamatují jsme v tahu. Jen se stáhneme a čekáme na další zadání.
„Jak dlouho to chceš dělat? Nemáš někdy výčitky svědomí?“
„Kdybych Ti odpověděl, že „dokud bude třeba“, tak bych kecal. Hlavní jsou ty peníze, ale určité uspokojení z toho mám, i když se Ti to bude třeba zdát cynické. Stačilo mi vidět jednou ohořelá tělíčka v kouřících troskách nějaké školy. Spánek kvůli sejmutým Talibáncům neztrácím. Nebudeš věřit, ale když operujeme podle sebe, je to daleko bezpečnější než když jsem sloužil v Iráku. Ale tahle rotace určitě není poslední.“
(sepsáno jak si to pamatuji, žádné poznámky jsem si nedělal, ale už mi také paměť tak neslouží, takže jsem určitě něco zapomněl a něco možná zkreslil)
Jiřiku, uklidni se! 😀
Než ty ses vůbec vykulil na tenhle svět, tak já už měla docela slušně nastříleno. Takže o tom vůbec nehodlám diskutovat nebo se bavit. Pohov! Konec! Rozchod!
Doktore, i v podobě, o které píšete je to zvrácené. Jde o obecný symbol. Co třeba trička matematického kroužku se symvolem pi ?
jirko ppa…
kdyz nepomuze kuse tak brokovnice 12/76… nebo mas dron obrneny?
Fujtajbl vespolek,
jenom maličké ekonomické okénko:
Ve vedlejší vsi uspořádal farmář dětský den. Ukazoval dětem, že krávy nejsou modré, že prase vůbec není roztomilé růžovoučké mluvící ťuťuňuňu, udělal jim provazovou stezku mezi stromy a hromadu dalších aktivit, kde dědečkové a rodiče vůbec nebyli potřeba a mohli se věnovat konzumaci grilovaných prasat, pití piva a filosofickým debatám. Tolik úvodem.
Mám známého, celoživotního pesimistu a negativistu, který negativně vnímal cenu grilovaného masa a soudil, že těm farmářskejm vydřiduchům by se měla maximální cena stanovit vyhláškou, nebo ještě lépe, že by poslanci měli přijmout zákon stanovující cenu grilovaného vepřového. (Zajímavé bylo, že tento názor prezentoval zásadně z doslechu oněch vydřiduchů.) Řekl jsem mu, proč si to teda kupuje, když je to podle něj drahý. Když si grilovaný prase nebude kupovat nikdo z nespokojených, tak prodejce bude muset zlevnit, nebo zkrachuje. Bylo vidět, jak se mu pozvolna a ztěžka rozbíhá sada klopných obvodů, nebo spíš kuličkový počitadlo, který má umístěný v prostoru mezi ušima. A úplně zbytečně. Vůbec mojí nosnou myšlenku nepochopil a zavrhl jí jako blbost. No a šel si koupit „předražený“ vepřový.
Kdybych měl na hlavě klobouk, tak ho s úctou před pekařema a mlíkařema smeknu, protože TAKHLE vycvičenýho zákazníka… to se fakt nevidí. Každopádně se nedivím, že sem řetězce perou sračky pod tlakem. Byli by blbý kdyby to nedělali.
Jasane, ano jistě, brokovnice je taky dobrý volba, vůbec v podstatě neřeším čím, ale jak……. viděl jsem mnoho lidí, co říkali, že není problém z brokovnice střílet, že to je v podstatě legrace https://www.youtube.com/watch?v=DzX_F2gj-Xs
Ptakopysku a to ty krávy ani neměly modré jazyky? Neuvěřitelné jak jsme zaostalí!
Ve Švýcarsku to mají… 😉 😀
ptakopysku, občas sleduju Vaňkův seriál na Streamu. Ono je to trošku jinak s tím „praním“.
Matička rodná EUnie vymyslela genitální trik – výrobce musí dodržovat normy své země pokud to v té zemi uvádí na trh. Pokud to vyváží jinam jsou jí jakékoliv normy ukradené a postižená země vůbec nemá gebuer hlásat cosi o tom, že na jejím území platí snad nějaké normy, natož požadovat, aby snad cena byla srágoře přiměřená.
Páka na likvidaci konkurence jedna báseň! Byli by blbí, kdyby to nedělali.
A český konzument vůbec o ceně jako takové neuvažuje, nepočítá náklady a vstupy, prostě jen brblá, aby brblal. Tak čistě ze zvyku.
nojo jirko..
ja vzal sebou mladou pohlednou a zaoblenou divku na střelnici… smíchem jsem se neudržel… pánové se mohli přetrhnout z čeho si může střelit… a občas to vypadalo jako na tom videu.
Já to pak doma od dcery pěkně „sliznul“…
Šumaváku,
fakt? A z čeho? Kdyby na těch loukách žraly protěž, tak mají jazyk voplesnivělej a bílej, ne? Asi jsou cyanotický z vysokohorského nedostatku kyslíku.
ptakopysku,
to ví přece každý, že krávy nejsou modré, ale fialovo-bílé, a ty červené jsou veselé 😀
Takže kecy
Ten modrý jazyk u krav – Šumaváče, nejsou ty krávy křížené s psem chow chow, kterému jsem jako děti říkali „pes co žere borůvky“?
Dobrý večer,
Honzo ze Žižkova ad 180
My jsme asi v tom ca druháku (spíš už v prváku) měli stejná skripta. Taková asi dvoucentimetrová, kde si jeden musel projít hafo situací aby odhadl kudy má na ten integrál jít. I s těmi vícekroky. Z jedné strany, když sis ty příklady alespoň prohlédl, bylo to samé jako když sis to v muzice (to je mé zjednodušení) naposlouchal. Už to bylo vidět a bylo to jednoduché. V daném okruhu. Nebylo třeba se to učit.
Ve třeťáku to ale stejně nepomohlo. To když třetina odcházela na předmětu stochastické procesy. Nic z toho naučeného jim to neulehčilo, jakkoliv to bylo neopomitelné. Tam se projevila jiná zanedbanost obvykle na úrovni prvního (maximálně) ročníku střední školy, tam kde se učila pravděpodobnost.
Tím chci jenom říci, že vysokoškolské vzdělání je imho rázu multidisciplinárního, to je fakt, ale je to i o neustálém tréningu.
Ty postupy … to je fakt.
Trénuješ ale postupy, které se najednou utrhnou od základu a zbyde jen ten postup… Není to málo?
Samozřejmě, nikdo už není Lomonosovem ale ty základní souvislosti a schopnost jejich osvojení si možná stále preferuji před úzkým osvojením si posupů.
To kdyby třeba jednou byl můj vzdálený potomek donucen znovu vymýšlet znovu trakař, tak se ty geny hodí.
vrtulníček s kamerou má každý blbec. Občas se něco v ovládání posere a vrtulníček zmizí za obzorem. Nejmenovaný český turista si donesl vrtulníček až na Akropoli a natočil si ji seshora. Vypustil ji v hloučku turistů a ostraha si toho ani nevšimla. Já to viděl jen proto, že jsem byl zvědavý, na co ten vehementl má sebou a kromě toho jsem si v klidu dával kafe a neměl nic lepšího na práci.
Už jsem pochopil, na co jsou smajlíky – napíšu, že Jarda je vůl a dám tam smajlík, aby mi nedal do držky.
Jinak dobrý, občas se tady mluví k věci a člověk se něco dozví. Dík.
Jako kdybys nevěděl, Šumaváku, že i když bylo naočkováno, tak na takové počasí, jako je u nás, na ty pakomáry není
275 Jasane, ad právo na soukromí: kdo ho jiným bere, se sám svého vzdává. Mám právo komentovat, kdo kde s kým byl? Jako novinář? Nebo mám počkat na mluvčí strany, že ten Dalík je vymyšlený?
Mám právo jako volič vědět, že je cosi shnilého v naší justici, nebo čekat až nám vrchní prokurátoři řeknou, že nic se neděje, spiklence usvědčíme? Mají na mediální hru právo jen chlapci s razítky? Veřejná kontrola je důležitější než právo na soukromí, řekl soud, jestli se nepletu. Má televize právo používat skrytou kameru? Na prodejích šmejdů? Při uplácení úředníků? Pokud bychom řekli, že ne – a nevadilo by mi to – potom nechť mám právo neplatit daně těm, kteří se svými rozhodnutími skrývají. Potom nechť policie odposlouchává pouze skutečné zločince, a pokud pochybí, resp. na základě odposlechů neobviní, nechť se omluví.
Strany minulé vládní koalice nic proti invazi státu do soukromí občanů neučinili, naopak.
OT: Politiku na odposleších, sledování, bonzování zakládat nelze.
nickname,
já říkám co si myslím já… strany minulé, předminulé a příští koalice s tím nemají co vůbec co dělat.
a to že někdo něco činí nemá na můj názor na věc v podstatě žádný vliv. Protože nesnáším obvyklou výmluvu pro porušení zásad „voni to dělaj taky“…
na tuhle relativizaci negativních práv dojedeme komplet a dost brzo – pokud už jsme náhodou nedojeli.
Jasane, ad soukromí podruhé: Kdo jde do politiky, státní služby, touží, aby se o něm vědělo. To platí již od starých Římanů. Podobně je to s kejklíři, zpěváky, herci. Nechtějí být zapomenutí. Viz Valící se Kameny, jak kdysi močili na veřejnosti, dostali pokutu, aby byli vidět v novinách. I já počítám, až budu zvolen do veřejné funkce, že se o mne budou lidé otírat, budou mne pomlouvat, budou chtít o mně něco vědět, pokud možno nějakou hanebnost. Každý učitel na střední i základní škole počítá s tím, že ho budou provokovat, urážet, nahrávat, a potom video dají na youtube.
jirko ppa
https://www.youtube.com/watch?v=QWormsx8nug&index=1&list=PL4xHeOBCEDXZKW5lHl6HFV4BfXPm1PE27
kuk sem…. krásný závan historie a výzva pro kutily….
nickname…
opravdu každý? on vám to každý řekl?
a jak to souvisí s právem na soukromí? to přece nezakazuje nikomu jeho OSOBNÍ exhibici…
Vy se stavte třeba na hlavu… ale fotit nahatou dámu v pokoji právo nemáte.
Jasane, být novinářem, zveřejníte informaci, že se Bradáčová a Šlachta se schází na utajené schůzce s Moravcem? Narušujete jejich intimitu? Soukromí? Nebo jde o státní zaměstnance a platící divák má právo vědět, co se děje za oponou? Když informaci zatajím, zůstávám nestranný?
Za sebe mohu říci, že používám zákonné metody, abych lumpy chytil a aby se s nimi dle zákona jednalo. I když se to lumpům nelíbí a nekamarádí se mnou. Jde-li o člověka ve funkci, dávám dopředu několik varování, šanci vrátit se do normálních kolejí.
320 Jasane, po právu fotit nahaté dámy netoužím. Ale opravdu neznám jediného umělce, který by toužil zůstat neznámý. Možná až na toho básníka, co prožil část života v emigraci na psychiatrii. A v celém Liviovi jsem nenašel žádného politika, který by toužil aby se o něm nevědělo.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Blatn%C3%BD
Ten básník se jmenoval Ivan Blatný.
nickname
já nevím… buď je to věkem, nebo zkušeností nebo často nabitou hubou… ale takové představy o své vlastní neomylnosti jako Vy prostě nemám.
Podle mého názoru do zásad nepatří jména… protože se pokoušíte relativizovat právo občana tím, že mu dáte jméno (které máte nerad) a z toho vyvozujete, že proto se na něj nějaké právo nevztahuje.
Kdo nebo co Vám dalo právo někomu jeho práva upírat? Jen proto že se jmenuje Šlachta, Dalík nebo Rittig? To že jsou vláčeni v mediích není důkazem ničeho – ani viny ani neviny.
Takže si myslím že bude lepší si dál povídat třeba o květinkách….
Jak poslouchám vaše řeči o matematice, láká mě něco si o ní přečíst.
Jak slyšímvaše řeči o souloži, láká mě to si o tom něco přečíst.
322 — „Ale opravdu neznám jediného umělce, který by toužil zůstat neznámý.“ — No bodejť.
(Na dovysvětlenou, je-li snad přese všechno třeba: Sherlock Holmes: „Kdybych se já rozhodl spáchat zločin, pravděpodobně by nikdo nikdy nezjistil, že k nějakému zločinu došlo.“)
OT: Proč to tu podle vás dopadlo takhle špatně?
To je vážná otázka, na kterou nemám jednoduchou odpověď. Řekl bych prostě, že hlavní vnitropolitické projekty, které tu po listopadu 1989 vznikly, měly strašné vady. Havlův problém, obecně označovaný jako „pravda a láska“ (jistě, je to složitější, používám to jen jako zkratku), i Klausův problém spočívaly ve značném nepochopení, co vlastně znamená svoboda, ve zjednodušení a zpotvoření. Po roce 1989 tu byl základními zákony vytvořen demokratický rámec, ale nepodařilo se ho naplnit smyslem, jen kýčovitými frázemi a prázdnými floskulemi. S tím se pětadvacet let nepodařilo hnout, zato se podařilo otevřít prostor pro strašnou spoustu populistických demagogů. Je to promarněná velká šance.
http://bohumildolezal.cz/texty/rs3172.html
V předchozích odpovědích rozhovoru si pan Doležal trpce stěžuje, že ztratil možnost publikovat v českých denících. Z tohoto hlediska by se asi slušelo poznamenat, že omezování svobody slova zde vůbec není ničím novým, naprosto se neobjevilo až s nástupem nového režimu (mám-li zde užít Doležalovy a Klausovy klasifikace). Zejména u pravdoláskařů (a obecně u pseudoliberálů celého světa) dlouhodobě pozoruji bytostnou, inherentní, hluboce zakořeněnou nenávist k svobodě projevu (a ostatně též myšlení; mnohokrát jsem od nich slýchal, co si myslet nesmím, i co si jsem naopak myslet povinen).
Z mého pohledu omezování svobody slova doposud dosáhlo absolutního vrcholu desetiletou, ve světě snad nikdy nikde jinde nevídanou – a z velké části bohužel úspěšnou – snahou umlčet vlastního presidenta. Nevzpomínám si, že by se proti tomu pan Doležal byl kdy jakkoliv ohradil; naopak se mi matně vybavuje (musel bych dohledávat), že hned v několika věcech, v nichž Klaus má notoricky pravdu, Doležal jeho umlčení vehementně požadoval také.
Martine, řekl bych, že vhodnou literaturu seženeš poněkud snadněji než Schumi. Ale ohne sranda – moc hezké čtení pro amatéra i profesionála je Clifford A. Pickover: Matematická kniha.
A Martinovi potřebnou literaturu radit nemusím 😀
Jasane, nemám představu o vlastní neomylnosti. Rozlišujte prosím právo občana na soukromí a právo veřejného činitele na soukromí. Jaké soukromí má politik v USA? Co může jako kandidát např. prezidenta, senátora zatajit? Milenky? Obchodní vztahy? Majetek? Co může český politik zatajit při bezpečnostní prověrce?
Problémem českých spolků je zbabělost jejich členů. Když se objeví problém u „významného člena“, raději problém bagatelizujeme, skrýváme ho, tváříme se, že problém není a doufáme, že problém sám zmizí. Moje zkušenost říká, že problém nezmizí, dokud ho někdo nepojmenuje, nepřesvědčí spolek, že „tudy ne, přátelé“ a nevypořádají se s „významným členem“ dle stanov spolku. Také mám zkušenost, že spolek „významného člena“ raději pošle výš, než aby pojmenovali problém.
Protože pojmenovat problém – to ne, byli bychom nečistí, konkurence by na nás plivala. Všechno ututláme a bude dobře.
V takovém prostředí se daří slizounům, kteří umí dobře kývat, ví s kým se domluvit, zvládnou vše manažersky, umí držet basu. Často mají na věc „jiný právní názor“.
[325] Zajímavý a čtivý je třeba PÉTER, Rózsa, Hra s nekonečnem
dvd – měl bych podobnou prosbu jako Schumi. Ne tedy pro mě, ale pro juniora. Kupodivu se v něm (nevím odkud) projevuje matematické nadání, matematika ho baví, jen tak pro zábavu si počítá doma příklady. Něco jako bílá vrána 🙂 Rád bych to u něj nějak nenásilně podporoval a rozvíjel, jenže je mu 11 roků a všechno, co je doma k dispozici, začíná někde u kvadratických rovnic a pokračuje derivacemi a integrály. To by čtvrťáka asi moc nezaujalo, takže se pídím po nějaké knížce, kde by se o matematice dozvěděl něco víc, ale zase aby ho to neumořilo.
OT: tohle:
http://www.jewsnews.co.il/2014/03/12/this-car-runs-for-100-years-without-refuelling-the-thorium-car/
Já teda anglicky neumím, ale tak nějak mám dojem,že tohle bude zřejmě mít do Rakouska, Německa a potažmo celé EU vstup příííísně!! zakázán.
Co kdyby byla v Mnichově tsunami, že?
Šumaváku, podobné návrhy jsem viděl v abíčku a VTM z padesátých – palivem byl uran. S thoriovými reaktory počítá Indie, protože má velké zásoby tohoto kovu, naopak nedostatek uranu.
sumavaku
je celkem logické že něco takového dřív či později přijde… a řev zelenáčů bude děsný – představ si, levná energie pro každého….. co by si chudinky počali?
Stejně si myslím že výzkum podobných opičáren je (ne)podporován úmyslně… I jini by přišli o kšeft…
No, knížka, s níž mě matematika začala po letech školní nudy opět zajímat, je prosím tahle: https://vufind.techlib.cz/Record/000185285
Tedy, úplně pro děti to jaksi nejspíš není — i když některé věci z toho jsem s jedním skoro ještě dítětem kdysi probíral, čistě pro zajímavost, anebo z důvodu své neschopnosti najít jiná konversační témata. Kluk pak v dospělosti skončil velmi špatně (pravá computer science, přestože některé techničtější aspekty v tom taky má, to mu musím uznat).
Foundry, už jsi viděl http://knihy.abz.cz/prodej/matematika-pro-trojkare ? Mladý Klaus je dobrý matematik i učitel.
Teď ale o něco vážněji: K čemu jsem se dostal zhruba v těch 11 letech, byly dědečkovy učebnice matematiky z c.k. reálky. Z nějakého důvodu úžasně inspirativní (např. trigonometrie). Moc rád bych se na ně podíval znovu, už jen abych zjistil čím a proč. Ale bohužel je nemohu najít; mám podezření, že se dostaly do pozůstalosti, ta do archivu a ten pod vodu (roku 2002).
Dobrá také byla Úlehlova populární kniha o vyšší matematice, odhadem ze 40. let, možná vydaná JČ(S)MF. Tu jsem také ztratil.
ad „Modré jazyky“: tady je něco populárního: http://venkovskyden.blogspot.cz/2007/10/nemoc-modrch-jazyk.html
Jinak na počasí bych moc nespoléhal, na Moravě už případ byl.On ten větříček, co sem donese písek ze Sahary, umí přinést i žáby, natož komára…
O Fair trade eko bio potravinách od černoušků ani nemluvě.
Foundry,
pro danou věkovou kategorii by možná bylo dobré dopídit v antíku
http://www.databazeknih.cz/knihy/cisel-hra-kouzelna-78943
Já to někde mám, leč naděje mého otce, že si tím budu po večerech krávit chvíle, byly dost liché…. já šla na tu matematiku kvůli biologii 🙂
Při stěhování jsem to někam zasunula, takže moc info neposkytnu, ale před těmi čtyřmi dekádami jsem si v tom i párkrát početla, než jsem usoudila, že luštění egypstkých hieroglyfů a čtení o objevení Tróje mi poskytují větší potěšení 🙂
Nickname, on velké zásoby Thoria má v podstatě každý, kdo má pobřežní vody…
Což mi připomnělo Mendělejeva:
Laciné ceny prasat nedovolily prométheovi smésti Europu když Théby dýchaly horoucí erotickou tmou ybiškem lučním… 😀 😀
Jo, Matzurko, též jsem míval, ale tolik mne nezaujala; teď také nevím proč. Sehnat se jistě dá snadno: http://muj-antikvariat.cz/hledani?q=%C4%8C%C3%ADsel+hra+kouzeln%C3%A1&search_sub=Hledat
Přeji dobrou noc.
Nickname,
byl jsem víc jak dvacet let politikem, a nikdy mě nenapadlo, že mám menší práva než ostatní lidi. Vždy jsem si myslel, že mám stejné a navíc některá privilegia, daná zvolením, která nejsou nerovností mezi občany, protože je má každý zvolený a každý může být zvolem. Například jsem nikdy nevypovídal o věcech, které jsem se dověděl při výkonu svého mandátu. A neměl jsem sebemenší zábranu vysvětlit tazatelům, že mandát vykonávám od okamžiku zvolení do jeho zániku. Jak je napsáno v ústavě.
To, že jsem řadu privilegií nikdy nepoužil, například jsem nikdy nejel třeba městskou dopravou zadarmo, je moje věc. Ale nevadilo mi, že kdybych chtěl, tak můžu. Služební vůz, kancelář a služební telefon jsem používal zcela bez rozpaků. Pokud vím, tak stejně si počíná i každý zaměstnanec.
I novináři si zvyknou, když jim odpovídáte důsledně, že se scházíte s kým chcete, kdy chcete a kde chcete a že žádné vaše schůzky nejsou tajné, jsou to schůzky a o těch že máte zvyk nikomu, zejména novinářům, neříkat. A už vůbec ne o jejich obsahu.
Odpověď na podobné dotazy, že můj program je vypsán veřejně a co tam není vypsáno, není oficiální program, ale můj život a o tom nemluvím, byla zásadní a nezměnitelnou větou. Když jsem byl náměstkem ministra, tak jsem se scházel s Američany, ale samozřejmě také s Rusy, scházel jsem se s politiky z vlastní, ale i z jiných stran, včetně opozičních a nevím, co se to stalo za modu z pouhého faktu schůzky, cokoli vyvozovat. Co o těch schůzkách zveřejníme, bylo často dohodnuto a když nebylo, tak se neříkalo nic. Z většiny schůzek existuje vždy stejně několik zápisů. Jen ubozí komentátoři z toho vyvozují nějaké závěry včetně různých zrad.
Kdo nechce zrazovat, může se scházet s kým ho napadne a nemusí zrazovat a kdo chce zrazovat, tak při jen průměrných schopnostech zradí tak, že se to veřejnost nedoví.
A docela mi vadí, že lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou na úrovni, naletěli novinářům na „tajné schůzky“. Nebo vytvářejí pochybné právo vědět o tom, o čem si politici a úřeníci povídají mezi sebou. Byli by většinou překvapeni, jak nudné a připravené to je.
Podle mě jsou lidé odpovědní v politice za to, co dělají a je zcela jedno, jestli to dělají z vlastní vůle, nebo se na tom, co dělají domluvili na tajné schůzce.
Novináři si zvykli a přestali s dotazy typu s kým jste se sešel, co se tam říkalo a přestali obtěžovat.
Nejste pak miláčkem novinářů, ale s tím se dá žít.
Vždy jsem trval na tom, že dotěrně se dotazovat na to, s kým se člověk sešel a co tam mluvili, je obyčejná sprosťárna. I tento názor jsem si nechával pro sebe a slušně, leč rozhodně odmítal na dotazy tohoto typu odpovídat.
Na druhé straně jsem se vyhnul trapasům typu, že jsem lhal o nějaké schůzce.
Je neuvěřitelné, jak se bulvární praktiky stávají normou, dokonce takovou, že se i zde najdou lidé, kteří je mají za „normální“.
Moje 326 byla projevem mého zvráceného humoru, připadalo mi zábavné, že se dospělý člověk, byť právnické profese, prodere životem, aniž by byl poskvrněn matematikou. Z toho vyplývající podnět k mé poznámce se týkal metody – něco si o tom přečtu. Už jsem plasticky viděl zvědavce, žíznícího po poznání, jak zadává do Googlu heslo „matematika“ a pak čte Wikipedii.
Další komentátoři mi ukázali, že existuje literatura, která postižené léčí – to jsem nevěděl.
A chčije a chčije…
Dobré ráno vespolek,
Nickname,
něco pro vás
http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/286529-potesujici-zprava-pro-svobodne-od-michala-kasparka
Martine,
neměl byste podceňovat sílu lidské zvědavosti 🙂
K ochrane soukromi u politiku, bych se vyjadril velmi strucne a jednoduse. Protoze piju meltu, davam si koblizek, jinak ani nemohu a ceka mne mnoho zbytecne prace…. kdyz nekdo spravuje muj majetek, tak ma byt transparentne viditelny… Ne tedy, ze by se meli nainstalovat kamery v loznici, ci mel sam sebe fotit a posilat do novin, ale to, ze svou politickou a „spravni praci“ nema za tajnou, nebo dokonce…. S kym se schazim, jednam, jak rozhoduji, za tak vyjimecnou, ze ji pokladam za nezverejnitelnou a nikomu do toho nic neni…. Je pratele, je mi do toho docela dost. Nejen proto, ze to platim, ale proste chci vedet drive, ze se premier setkava s hlavnim prokuratorem, hlavnim soudcem, nez se zacnou stavet tabory ocistne prace, chci vedet drive, ze se ministr financi setkal s jinym ministrem financi z nejakeho danoveho raje a miril na nej pistoli, aby dostal seznam obcanu, co v danovem raji maji penize. Proste jsou informace, ktere jsou dulezite a tajne nesmi byt. Uz proto, protoze tajne byt nesmeji, aby politik priste nebyl zvolen.
Mimochodem, kdyz nechci byt skladnikem ve sroubarne, protoze vydavam sroubky, tak mohu jit pracovat jinam.
Uplne to vidim v blede modrem, kdyz by reditel firmy, co vlastnim, se schazel s konkurenci, coz samo o sobe neni spatne, mi nechtel poskytnou informace o tom, o cem se jednalo….. Jeho oblibenou barvu trenek vedet nepotrebuji. Presto je zajimave, ze kazdy „reditel“ argumentuje presne timhle…. „Co je vam do toho s kym se schazim a co domlouvam, vy smiraci, barvu trenek vam nereknu“. V soukrome firme by byl reditelem po tehle odpovedi, asi deset vterin, nez si majitel osladi kafe a rekne, ze „milosi koncime“…… V politice je to mnohejma pokladano za prikladny cin ochrany soukromi. Na tuhle hru samozrejme nepristupuji, ani s donuceni.
Sumavaku, kdyz se podivas na to, kde se plosne ockovalo, tak se zacalo v Krusnych horach, kde rozhodne neni mozne na toho pakomara narazit, ani kdyz svezi vitr ze Sahary prijde v tropickem lete a pak se postupovalo smerem na zapad. V nejteplejsich oblastech ceska se, pokud tedy vim, vubec neockovalo…. Ja si myslim, ze ta vlana ockovani souvisela s tim, ze se potrebovalo prodat mnoho a mnoho tun jehneciho, dovezeneho jednou francouzskou firmou a neslo jim to udat doma, tak si vymysleli tohle, protoze tohle je jednodusi…… Uz proto, ze se plosne ockovalo nejen u nas a kazdy chovatel jen mohl kroutit hlavou nad nesmyslem, presto to udelat musel. Samozrejme jeste podporil HDP, tim, ze sice ockovani bylo zdarma, ale veterinar nikoliv.
Dobré ránko!
Taky jste si mysleli, že financování našeho školství je normativní, tedy, že „peníze jdou za žákem“? Do jisté míry ano, leč těch normativů už je tolik, že je otázkou, jak to funguje? Respektive, zda-li to vůbec fungovat může?
Pan ministr Chládek usilovně kutí a vymyslel reorganizaci, kterou pracovně nazval „Kvalita na úkor kvantity“, ve které chce vzít do úvahy i potřebnost toho kterého oboru třeba v roce 2030. Patrně si tedy pořídí křišťálovou kouli.
Zde komentář V.Klause ml.:
http://www.novinky.cz/komentare/338027-komentar-kvalita-na-ukor-kvantity-ve-skolstvi-vaclav-klaus-ml.html
Dobrý den. Juro-p: jako politik máte menší práva a více povinností než obyčejný občan. Využil jste práva být zvolen, rozhodl jste se mluvit a ovlivňovat věci veřejné a věcí veřejnou jste se tak trochu i stal. Svojí úlohu jste zvládal dobře, jestli jste někde pochybil, tak jsem si nevšiml a jistě to nebylo z důvodu, že byste něco skrýval.
Jsou ale i politici, úředníci, kteří tvrdí – zvolili jste nás, teď mlčte a poslouchejte krásné řeči o naší dokonalosti. Máme práva jako občané, a proto máme právo umlčet každý dotaz, který se nám nelíbí. Máme právo nevypovídat, tj. neodpovídat na dotazy. Krize předminulé vlády byla krizí mlčení, byla to krize způsobená tím, že politici odmítali komunikovat s voliči. Jsem-li veřejná osoba, musím být připraven na podrazy od grázlů, musím být připraven na pomluvy, šmírování. Nelíbí se mi to, ale takový je život.
Asi jste si všiml, že zákona o ochraně osobních údajů použily ve svůj prospěch osoby veřejné, které se rozhodly tajit veřejné údaje.
Zkusím zpět k tématu Bilderbergu. Pletou se mi ty různé „spiklenecké“ skupiny, nevím co je římský klub, trilaterální komise, Bilderberg, co domlouvají – kromě hlasování o bombardování, jak říkal pan Schwarzenberg. Nezajímá mě to. Ale když to zajímá novináře, proč by nezjišťoval, co se tam děje. Co mi spíše nesedí, je dvojrole politik-novinář.
nickname, politik-novinář – to je něco jako bordelmamá nebo spíš hajzlbába?
349 Vzpomínám si na jednoho, kterému to prošlo, Churchill.
346 Jirko, souhlasím.
347 Rputi, pěkné, jednoduché, nediskriminující. Hůř se v tom loupí. To neprojde.