…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.
Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)
Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.
Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.
První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.
Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.
Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají. Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.
Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…
Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.
Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku. Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.
And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.
594 Šumaváku to je mé heslo.
600 PeSi, můj oblíbený. Mám slabost pro šikovné a odvážné outsidery. Pak někdo je překvapený, že protivník se nechová podle příruček Námořní akademie.
Dvě ponorky vedle sebe, spojené. Jeví se jako jedna ponorka. Doplují na místo, jedna se odpoutá a pokračuje. Druhá čeká.
601
No některé klasické ponorky při rychlosti pod 5 uzlů prý nejsou vůbec slyšet.
Nejnovější výrobek Admiralitních loděnic v Petrohradě dostal přezdívku Černá díra. V pořadí šestá ruská ponorka projektu 636 – Varšavanka – je díky tichému chodu a protiradarové ochraně prakticky neviditelná.
„Kde jsou ty časy, kdy vůdci armád svedli zápas a armády přihlížely!“
Takový časy někdy byly? Já měla za to, že nejdřív se to řezalo hlava nehlava, pak se řezali kmáni a vůdci přihlíželi z nedalekého kopečka a jak se ten svět globalizoval, vůdcové se vzdalovali bitevnímu poli, až skončili v dobře ukrytých bunkrech, kde sledují válčení na monitorech.
Ti Britové – nasadili nám na Valašsko Newcastleskou infekci. Slepice, třeste se!
603- maYdo – ano, takové časy byly. U nás naposledy myslím někdy kolem roku 926 (?), když se kníže Václav s vojskem etřetl s kouřimskými odbojníky u Přistoupimi.
605
Přemysl Otakar II, Jan Lucemburský, a dál se mi nechce přemýšlet
502 Halladine, pět uzlů, píše o tom Clancy. Jsem se stal ponorkovým expertem. Vím i co je to housenkový pohon. Akorát co s tím, když se to v nevhodnou dobu zakuklí a vylíhnou motýli.
A samozřejmě „Das U Boot“. Dobré je mít někde ulito kolo pořádného drátu, když dojdou propojovací lišty pro přemostění rozbitých akumulátorů. A jak ponorka přistane v doku, tak mazat pryč, protože betonové stropy se nemusí ukázat dostatečně odolnými.
Red October – vždycky bacha na kuchaře.
Není experta bez https://www.databazeknih.cz/knihy/ponorky-hrozi-68000 😛
Halladine, Jan Lucemburský a Přemysl Otakar II. sice bojovali v bitvách, oba padli na bitevním poli, ale šlo v obou přípedech o krvavou řež, kdy, jak už slovo „řež“ napovídá, že se to řezalo všeobecně hlava nehlava a mlátili všichni a ne, že by bojoval král se svým protivníkem a vojska obou stran jen přihlížela.
O případu, že by místo bitvy spolu bojovali vůdcové a vojsku se dívalo, jsem dodnes fakt neslyšela.
Schumi,
navštívíš-li Mnichov, navštiv i http://www.filmstadt.de/ – tam si můžeš Das Boot prohlédnout.
(609) mno, já o takovém případu vím z předsametového kresleného vtipu: dva korunovaní králové se řežou před svými vojsky a jeden (rozčílený) povídá druhému:“ To si spolu vyřídíme u OV KSČ “ 😕
Já to pochopil tak, že se mluví o tom, že králové stáli kdesi vzadu 🙂
a nebojovali.
(610) Nemýlí-li mne paměť, mají něco v Deutsches museum v Mnichově.
halladine – 581 – pokud to tak je, tak zbývá vysvětlit, proč tedy proslavený šachista Putin, myslící vždy nejméně na 137 tahů dopředu, ovlivňoval (udajně) volby v USA v tom smyslu, aby byl Donald Trump zvolen presidentem. A proč skrytě financoval (údajně) jeho předvolební kampaň… 🙂
Tak po hodině bombardování v Sýrii se na čt neobjevila jediná zpráva.
614
Jednak nevím, zda Putin podporoval zvolení Trumpa, a pak to, že je Trump poněkud alternativně inteligentní vyšlo najevo až časem.
610
Viděl jsem jednu ( ruskou ) ponorku zakotvenou na Temži, už si nepamatuju kde přesně .Byli jsme se synem v ní, a byla to prý nějaká poválečná kopie německých ponorek.
Tak pardon, byla novější.
https://en.wikipedia.org/wiki/Submarine_U-475_Black_Widow
Tak ten útok vypadá ještě drtivěji než ten minule …
Hm, řekl bych, že Západ si pozoruhodným způsobem vylepšuje kredit v zemích bývalého sovětského bloku.
Syřané předem opustili předpokládané cíle, letadla přemístili pod ruské křdla, takže škody asi nic moc.
ten první útok zlikvidoval asi 6 syrských letadel, tady asi bude výsledek menší.
No, tak ten idiot to spustil… Čím dál, tím líp… Nechcete mi tu někdo zas vysvětlit, že tenhle čurák bude úplně jinej, než ten čurák Obama?
PeSi 🙂
Vypadá to, že změny mohou být jen k horšímu. 🙂
Zemřel Miloš Forman, RIP.
Hm, tohle jaro je stejně jako loňské takové… z pohledu Chárona… plodné.
S Formanovou tvorbou jsem se absolutně míjel. Přiznávám, že žádný z jeho filmů nejsem štont dokoukat do konce. Čímž nechci nikterak spílat jeho práci. Řemeslo uměl dokonale. Akorát točil filmy, které nepobírám. Ono to bude částečně zaviněno tím, že období Nové vlny jsem prožil jako kučeravý jinoch, které začíná chápat svět a ten svět se mu pranic nelíbí. Kromě minisukní, samozřejmě. A částečně tím, že točil filmy pitvající oblasti, které mě, jako primitivního ssavce, nikdy nezajímaly.
ODS je fakt spolek ztracených duší, na které nemá cenu plýtvat hlasy…
Matador Poslanecké sněmovny a předseda ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS) přišel s netradičním nápadem. Rozhodl se ve Sněmovně založit spolek srdcařů pro Tibet.
Jestli BIS podle požadavku Zemana zjistí, e u nás bylo možno vyrobit Noviček, tak by se to mělo utajit, jinak nám to tam preventivně vybombardují. 🙁
https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=469155&sznu=ZYCxMF53gpknvMkd
Takže Skripala zachránila britská mlha !
Tahle story má prostě pořád potenciál 🙂
le pa e Fialo, takhle odsuzovat preventivní akci našich spojenců?
“ Situaci na Blízkém východě nelze podceňovat a pouze přihlížet, jak se odtud šíří brutalita a chaos, který nás všechny ohrožuje,“ poznamenal pak k útoku předseda ODS Petr Fiala.“
Dobré dopolední vespolek,
tak koukám, že Svatá Trojice (zjevně vševědoucí a neomylní) ten cirkus spustila… no, nezbývá než doufat, že na druhé straně mají více rozumu.
Ad Forman,
tal to já to R.I.P. dám. Sice s jeho českou „novou vlnou“ jsem se míjela stejně jako ptakopysk, ale Přelet nad kukaččím hnizdem, Vlasy, Amadeus, Valmont, Lid versus Larry Flint a Goyovy přízraky jsou IMHO světová špička a do zlatého fimového fondu.
Matzurko, přidávám ještě Taking Off a Ragtime..
Dušane,
ty dva jsem ještě neviděla, ale podívám se. Jeho americká produkce za to určitě stojí.
Na HBO chodí medailonky režisérů pořád dokola, i ten jeho. Naposledy jsem ho viděl předevčírem.
Mně jeho české věci taky moc neoslovují… Ale Vlasy, Vamont nebo Lid vs Larry Flint, to jsou pěkné kousky.
A sleduje někdo Terror na AMC ? Jeví se to slušně …
Jo, a je docela zajímavé si porovnat Formanova Valmonta, který byl natáčen téměř paraleleně s filmem Nebezpečné známosti (režie Stephen Frears).
Obsazení Frearsova filmu bylo hvězdné: Glenn Close, John Malkovich, Michelle Pfeiffer, Keanu Reeves, Uma Thurman.
Valmont: ze známějších jmen snad jen Colin Firth, tehdy dost mladý a ne zas tak profláknutý… přesto se mi toto zpracování líbí mnohem více, Malkovichovo podání je dost mrazivé až odpudivé (jistě záměr, ten herec je sám o sobě skvělý). Ovšem Formanův Valmont je daleko víc lidsky vřelejší.
Viděla jsem i Muž na měsíci, ale to mne tolik neoslovilo – jednak nemám ráda Jimma Careyho, jednak herce, kterého tam zpodobnil neznám téměř vůbec, i když to býval v USA pojem.
Forman uměl vytáhnout z lidí maximum, nepotřeboval super hvězdy. Vlastně jsem někde četla, že takhle vytáhnul už Jima Nicholsona (v tom Kukaččím hnízdě).
Syrie? Další jednání velmocenského šaškecu. Trump s Putinem si za připoskakování Mkarano a Mayové ukázali koule.USA utratily 100 milionů dollarů za Tomahawky, které bude třeba nahradit, nrmluvě o cené logistiky útoku. Navíc pro Trumpa byla akce obranou před útoky pičou Stormy Daniels, a nájezdy FBi do bytů Trumpových právníků. Vůbec nevylučuji, že si před zahájením útoku Donald s Vladimírem vyměnili telefonát vzájemného pochopení.
Dobré ráno, respektive dopoledne. My, účastníci školního plesu, máme ještě zamlženo.
Forman – R.I.P. – já jsem pamětník jeho pražských začátků. V každém případě byl vynikající (ve smyslu vyčnívající).Kukaččí hnízdo je film, který mi utkvěl v paměti. Velká sestra, skvělý blázen Nicholson a indián vytrhávající ten blok s vodoinstalací – natočte to někdo!
To byla první ranní reakce, ještě jsem neměl panáka-probuzováka. Píšete, že Sýrie, Benda a Forman – musím to vygooglovat 🙂
Matzurko, já Careyeho herectví také nesnáším, ale umí dobře na banjo.
No jo, jsem retardovaný. Tak ještě jednoho panáka probuzováka a pak do přírody. Kdybyste viděli to sluníčko nad hřebenem Bílých Karpat – nebudu dráždit.
636-jevi se to tak. A jako bonus pro obě strany cena ropy.
Dušane, na banjo umí ještě líp Steve Martin. Najdi si (pokud už to nemáš zhlédnuté) jeho duel s Earlem Sruggsem při Foggy Mountain Breakdown.
https://www.youtube.com/watch?v=icMTVV5Lwaw
https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=658469
Dobrej…..!
To by se asi brouku pytlíku Fialovi z Obcanskeho debilokratickeho souručenství nelíbilo….
Mno, jak by řekl Bohouš, blahé paměti, tak se tu zas Řípuje… Tak hurá na Říp! Nebo na řípu…
No,
já Carreyho nezatracuji, jen ho nemám ráda 🙂 Určitě své pubikum najde, v potrhlém akčnáku Maska byl dobrej, ale vážnější roli ve „Věčný svit neposkvrněné mysli“ zvládnul se ctí taky.
Do Steva Martina bych to banjo neřekla, škoda, že po slibných začátcích sklouznul do průměrnosti… mám ho ráda v komediích Mixed nuts a Parenthood.
Jsem zvědavá, jestli dnes ČT změní večerní program a dají….. Amadea 🙂 ?
Těch indiánskejch sekyr mělo být přes 100,, kousek za necelé dva melouny. takže to bylo víc než 100 melounů….
A Irán poskytl Rusům právo používat vojenské letiště u Hamadánu, nastěhuje tam S 400 a Panciře S1 k protivzdušné obraně.
Tipnul bych si , že do Syrie Rusové nastěhují další jednotky, především PL, ale i pozemní.
Kdyby Trump uměl udržet ptáka v kalhotách , nemusel by bombardovat Sýrii ?
Peněkud perverzní …
2 Šimon klein ad 642 – jo jo, už to tam bylo včera…
“ Ameryčani se doslechli, že Syřani zabili Syřany.
A protože su Ameryčani bytostnymi demokraty, tak rozhodli, že dřive, než se vyšetři, keři Syřani zabili jine Syřany, tak preventyvně zabiju jakesik uplně jine Syřany, keři sice asi nezabili žadne jine Syřany. ale mohli by třeba zabit zase uplně jine Syřany.
Nevim, jak to Ameryčani zrobi, bo bude třeba, aby mohli odlišit pravě ty Syřany, keři podle informaci tych Syřanu, keři udali Ameryčanum, že někteři Syřani zabili jine Syřany. Ameryčanum by určitě bylo lito, kdyby zabili pravě ty hodne Syřany.
A proto, aby bylo Syřanum zabraněno zabit jine Syřany, tak Ameryka zabije uplně jine Syřany, a tym bude spravedlnosti učiněne zadost.“
Zlatej Švejk s jeho „Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku!“ (a přitom to byl synovec…)
No,
napadení suverénního státu pod dost pochybnou záminkou (vnitřní občanská válka je IMHO jejich věc, o pomoc požádali jedině RF) už není válečný zločin ? Mezinárodní právo je jen cár papíru ?
Ono to referendum o vystoupení z NATO se mi teď nejeví jako úplně blbý nápad. Bojovat proti ISILu, na požádání, no budiž. Ale tohle… Saddámovský scénář.
Ad 643 ano, ano, rozmohl se nám tu nešvar. Mě jako dislingvistu krapet zaráží, proč se k narozeninám přejí „šťastné brzdy“, proč úmrtí vyvolává smršť písemných řípů a proč je něčí smrt komentována slovy „restaurace v kuse“.
Koukám, že Rusové začínají vést civilizovaný dialog v britském, tedy západním stylu:
Velká Británie se účastnila organizace provokace s údajným použitím chemické zbraně v syrské Dúmě, oznámil oficiální mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.
„Dnes má ruský vojenský úřad k dispozici i další důkazy, které dokazují přímou účast Velké Británie v organizaci této provokace ve východní Ghútě,“ řekl Konašenkov.
Právě Londýn podle generálmajora od 3. do 6. dubna vyvíjel silný nátlak na organizaci Bílé přilby, napojenou na povstalce, aby se předem připravená provokace odehrála co nejdříve.
Domnívám se, že by to mohl být takový ten první impuls, který přinese nový svěží vítr v rusko-euroatlantických vztazích 😀 😀 😀