Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. dvd,
    pan domácí varoval před jím odesílanými maily skrzevá nějaké napadení jeho kompu virem. Je dost možné, že ten divnej článek je také produktem tohoto napadení.

  2. Lihová aféra měla dvě části. Jedna z nich. ta viditelnější, byla metanolová. Jenže už před tím a každoročně umíralo na otravu metanolem několik lidí, rok 2012 a 2013 byl skokově vyšší. O tom, že se čaruje s lihem, věděli všichni, včetně politiků, policajtů a celníků až po nejvyšší úroveň a to již daleko dříve než v roce 2012. Zvyšování spotřební daně a pak kolky – prostředek přivýdělku celníků. Proto nevylučuji provokaci, která přes pár naivních blbců vedla k prohibici, likvidaci a zesílení pozice velkých výrobců.
    Ta druhá část aféry neměla s metanolem nic společného, i když se to často v mediích spojuje. Celá skupina bratrů Březinů byla zaměřena na kvalitní, ale neevidovaný etylalkohol v podzemních nádržích. Hledání jakoby metanolu byla zaměřena na tyhle zásoby, uváděné do oběhu v malých stáčírnách.
    Vedlejším efektem bylo zavedení online kontroly pálenic – Jirka ppa to mnohokrát vyprávěl.

  3. (1276)2000 – Putin poprvé prezidentem RF a začal stavět Rusko na nohy po starém Sovětském svazu (nebo i carském Rusku). Do té doby to chvílemi vypadalo na směřování k normálnímu státu.
    (1285) Arménské. A Arménů je na západě, zásluhou či vinou hlavně Turků, celkem dost. Viz třeba jistý Saroyan.
    (1288) IMHO mají vlastní církev.

  4. 1303

    Normální je nechat se rozkrádat a krachovat ? 🙂

  5. Do té doby to chvílemi vypadalo na směřování k normálnímu státu.
    V principe da. Před nástupem Putina – prezident notorický alkoholik, totální rozpad armády, justice v rozchvatu, v guberniích absolutistická vláda trestně stíhaných, či stíhatelných oligarchů často těsně spojených s minulým režimem, atd. atd.
    Akorát nevím, co mi to jen připomíná.

  6. AK, Rusko 90. let bylo asi tak normalni, jako Ukrajina dnes nebo Cina v 30. letech.
    Rozparcelovano mezi zlocinecke klany, topici se v korupci a v uplne rozkladu.

    Mimochodem, z tohoto obdobi pochazi prvni pouziti Novicoku – zlocineckym gangem (coz doklada, ze UK lhala i v tom, ze se v Salisbury jedna o prvni pouziti chemickych zbrani od konce WWII, ale v celkovem souctu lzi se to ztrati).

    To, ze popularita Putina neni smyslena. priznavaji prakicky vsichni jeho kritici – a toto je koren te popularity. Z rozkladu vytvoril sice nedemokraticky, neprilis bohaty, ale vcelku funkcni stat.

  7. Jinými slovy,
    Putin nenechal Rusko kolonializovat 🙂 ? Prostředky mohou být sporné (pravda, zase jenom z našeho úhlu pohledu, domácí Rusové to vidí asi jinak), ale IMHO výsledek je to, co se počítá.

  9. Dobré ráno,

    co to je za článek? Doufám, že to je jen nějaká hackerská rošťárna a ne něco, co zaplevelí počítač.

  10. 1306

    Penzisté nedostávali penze, státní zaměstnanci nedostávali mzdy….

    To nejsou známky normálnosti….., bez kterých by se obyvatelstvo kdekoliv rádo obešlo.

  11. Odbočím do oblasti kultury – českou kulturní scénou hýbe drama shakespearovských rozměrů – Kateřina Hrachovcová se rozešla s manželem. Pro ty, kdo neví – je to herečka s roztomilým xichtíkem. Kdo ji slyšel mluvit – teď samozřejmě nemyslím naučenou roli, nýbrž to, co jí tryská ze srdce – do smrti na ní nezapomene. Mnohokrát jsem se pokládal na otázku, kdo tak může být její manžel, ale byl jsem líný to hledat. Teď mi to laskavý bulvár nabídl pod nos. Její rozcházející se manžel je povoláním veterinář. Ano, to vysvětluje téměř vše.

  12. Ad Rusko-ač se to nezdá, momentálně je pořád na cestě vpřed.
    Jsou to malé krůčky, měřeno evropskou optikou. Nicméně, na ruské poměry je to něco, co snad nikdy v historii nebylo. Mírná evoluce v mírových podmínkách, ne ve válce.
    Proto se toho Rusové drží. Výhody prostě převažují nad nevýhodami.

  13. 1303 Obávám se, že AK má krapet podivné představy o fungování „normálního státu“,

  14. Ptakopysku, narazis na „Jacku, nejsi prvni lekar, ktery se vyspal se svou pacientkou?“ 🙂

  15. 1302-co se dělo v likérkách: měl jsem v té době možnost výroby těžce napodobitelných ochranných nálepek na principu hologramů. Protože jsem se pohyboval v tiskařině, přišel jsem při nabídce výroby běžných etiket do styku se zástupci větší likérky, kteří si stěžovali na nekalé napodobování jejich výrobků. Moje nabídka je nadchla, jednání rychle pokračovalo a náhle jako když utne. Až později mně – naivkovi – někdo vysvětlil, že jim došlo, že moje evidovaná produkce by jim dělala problémy, protože by byl přehled, co vyrobí legálně a co dávají na černý trh ( na který si hlasitě stěžovali) sami.
    1311- ptakopysče – on je známý milovník zvířat a rámci svého oboru dost aktivní. Ona je toho dokladem

  16. Nechte Kairu Hrachovcovou bulváru. Mnohokrát jsem v minulosti přemýšlel, jestli je opravdu tak blbá nebo hraje roli „blbější než nejblbější divák“ v televizi Nova. Kloním se k tomu, že je to herečka. V určitou dobu si nabrnkla známého (bohatého) veterináře a pustila se do nahatých sebeprezentací na netu. Asi se to už nedalo vydržet, když si asi před sedmi lety nechala vzít jméno manžela a vymyslela si druhé křestní „Kaira“. Kateřina Kaira Hrachovcová.
    Dneska jsem v rádiu v bulvární rubrice slyšel jrátkou informaci, že zvěrolékař Herčík si už našel normální ženskou – to by opravdu vysvětlovalo vše.

  17. (1304) Kým? Že byste vyrukoval s těmi věštci?
    (1306) To je holt ten ruský problém, že bez tvrdého vládce zřejmě nefunguje. Tím normálním státem jsem měl na mysli spíš mezinárodní vztahy. Teď už je zas vše v normálu, „nevadí, že nás nemají rádi, hlavně když se nás bojí“.
    (1307) Kolonizátor sice žádný nebyl, ale vyhrožování jím je vnitrostátně velmi efektivní.

  18. 2 ptakopysk – myslíš na nemoc z povolání? Že si vzal krávu?

  20. Petře Kunetko,
    ano, přesně to mi vytanulo na mysli 😀 😀 😀

  21. AK, ja bych to nenazyval rusky problem. Je to jejich vec. A protoze nyni delam pro firmu, kterou zalozili Rusove (kteri se prestehovali sem), tak do toho trochu vidim. Pro bezneho obyvatele, ktery plati dane a chce nejak zit se Rusko posunolo raidkalne. Drobna kiorupce je prakticky vymycena a posunula se nahoru (jako ve vsech civilizovanych zemich), duchody a platy chodi, gangsterismus 90. let je potlacen…

    Oswobne, kdybych si musel vybrat mezi zivotem v Cine a Rusku, volim Rusko.

    A co se tyce mezinarodnich vztahu, kdyby nebylo Ruska, museli bychom si ho vymyslet. Takto to vsem vyhovuje.

  22. Já netvrdím, že to není jejich věc. Zajisté je. Mně na tom zajímá hlavně ten zahraniční přesah. A nejsem si jist, zda to vyhovuje všem. I u sousedů Ruska určitě jsou mnozí, šťastní že mají nepřítele, kterým možno domácímu obyvatelstvu mnohé zdůvodnit. Smůla je jen v tom, že v mnoha věcech ten nepřítel není vymyšlený jako v Rusku, že je velmi reálný.

  23. Vyhovuje to vsem vyznamnym. Koho zajima treba nejaka Ukrajina, ktera se dokopy nedala…
    Co se tyce Ruska, tradicni Ruska paranoia ma do jiste miry opodstatneni. Krome starych prikladu… Napriklad jsem presvedcen, ze pri rozhodovani, koho na Balkane vybombardovat…

    Ale to je jedno.

  24. No a koho zahraniční přesah vyhovuje všem ? Koho zahraniční přesah vyhovuje většině ?
    Nebo jaké jsou měřítka pro zahraniční přesahy ?

  26. Někde jsem zaslechl, že to prý vezmou hákem i s Libní. Developeři chtějí stavět, lidé chtějí byty, kanceláří je v Praze taky málo, tak proč nevyhovět všem stranám…

  28. A oni to Jelcinovské Rusko měli rádi ?
    S potěšením koukali, jak se rozpadá, a snažili se rozebrat si všechno, co v Rusku mělo cenu.

  29. Napriklad jsem presvedcen, ze pri rozhodovani, koho na Balkane vybombardovat…

    Přirozeně toho, kdo kamarádí s Ruskem.
    V Africe a na středním východě totéž.

  30. Myslím, že je nejvyšší čas odklonit diskuzi jinam. Ono pohled z odstupu může být dost zásadní.
    Takže: Pamatuje zde ještě někdo i tady bouřlivé diskuze v době, kdy úřadující premiér a hned po něm předseda nejsilnější opoziční strany, následně i premiér, měnili modely životních družek? A jak se i tady hodnotilo, jestli je hezčí za pravicová – Topolánkova Lucie či levicová -Proubkova Petra? Tak to někdy dopadá, když se nepozná zlatokopka hned: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/petra-paroubkova-zada-od-exmanzela-sve-vyzivne-odkazuje-na-jeho-neoficialni-prijmy-45894?dop-ab-variant=&seq-no=1&source=hp

  31. No, Dano, já bych řekla, že zlatokopka se většinou hned pozná. Jenže když se starej kocour zblázní z mladý kočky, tak to kongitivním schopnostem jaksi neprospívá…..

  32. Ad 1327 – náááhodou idnes projevila neuvěřitelný kus odvahy, když do titulků napsala cit.:
    „Cizinci zadržení za napadení číšníka v Praze mají nizozemské pasy“
    Ba dokonce i policie se odvázala: Muži kriminalistům předložili nizozemské doklady a během dnešního dne budou probíhat jejich výslechy za přítomnosti překladatele do nizozemštiny a právních zástupců,“ informoval dnes policejní mluvčí Jan Daněk.

    Čistě soukromě si dovolím tipovat, že Pelikán je na žádost hlavního amsterodamského imáma vydá do Holandska ještě během vyšetřování.

    Zdroj: https://praha.idnes.cz/cizinci-napadeni-centrum-praha-cisnik-policie-letiste-pfy-/praha-zpravy.aspx?c=A180424_102453_praha-zpravy_nuc

  33. ad 1330: K tomu se dá říct jen jedno: ‚Kdo z vás to má?‘ 😛

  34. (1324) Nebo jaké jsou měřítka pro zahraniční přesahy? U mně moje. Jak moc kdo ohrožuje sousedy, případně dokonce mne. Rusko je na tomhle seznamu dost vysoko.
    (1328) S potěšením koukali, jak se rozpadá, – potěšení je váš dojem, mimo to, když se nějaký hodně velký stát rozpadá vlastními průsery, těžko s tím něco zvenčí dělat. To by bylo keců …
    (1329) Kamarádí, nebo podobně chová.

  36. Tak „ohrožovat sousedy“ je o moc horší než vybombardovat zemi 10 000 km daleko, případně do ní vpadnout. To je nesrovnatelné.
    BTW, ani Kyjev, ani Tbilisi, ba dokonce ani Kišiněv Rusko pořád neobsadilo, ač analytici už roky analyzují a „spojenecká vojska“ se mezitím směle a odvážně pohybují v Afghanistánu, Iráku a dokonce i v Sýrii, kde je vskutku nemožné najít i nějaký směšný formální důvod pro jejich přítomnost, takže ho nikdo radši už ani nehledá.

  37. a) Pojem „nizozemština“ je pro mne novinkou, já vždy slyšel o vlámštině. No nešť …
    b)Seznam „zahraničních přesahů, kde je Rusko vysoko, mne udivuje (předpokládám, že se nejedná o začlenění SSSR).
    Jinak mohu dotyčnému dodat seznam zahraničních intervencí USA ua posledních 150 let, zřejmě na seznamu ještě výše než Rusko, pokud se to ovšem o vejde do dovoleného objemu přílohy mailu. 😉

  38. Ale houby ohrožují sousedy. z okupace Pobaltí by měli houby, a na Polsko už vůbec nemá smysl útočit.
    Gruzinsko si začalo samo, uznala to i EUJ, a to je co říct.
    A kdyby Amíci a EU nevrtali do Ukrajiny, nesundali Janukoviče, dodnes by Ukrajina měla Krym.
    Pustit na Krym NATO je pro Rusy úplně stejně nestravitelné, jako kdysi sovětské rakety na Kubě pro Kennedyho.
    Ten kvůli nim skoro začal třetí světovou.

  39. (1336) Ptal jste se, odpověděl jsem.
    (1338) Kolikrát to podle Goebbelse mělo být, děláte si čárky?

  40. Západní země v novodobé historii Ruska (od rozpadu SSSR) intervenují častěji, větší silou a produkují více mrtvých než Rusko. A už si často nelámou hlavu ani hledáním formálních důvodů nebo záminek pro vpád.
    Vyčítat Rusku podobné jednání je prostě tak nějak … nelogické ?

  41. Já ho tolik neznám, poraďte, jak se to podle něj dělá.
    Někdo je nepřesvědčitelný a má na vše rýpavou odpověď, ale většinou to ptopuká u žen.

  42. Jednou z tech sto padesati nahore vzpominanych „americkych intervenci“ nesla frazi:“ Mister Gorbacov, tear down that wall!“ Bud se zde na to zapomnelo nebo tato partikularni intervence byla a je pro nektere trnem v boku.

  43. Zachyceno na facebooku:
    HateFree Culture
    Indická vláda schválila výnos, podle kterého je možné osobu usvědčenou ze sexuálního zneužívání dětí mladších 12 let odsoudit k trestu smrti. Osobám usvědčeným ze znásilnění dětí mladších 16 let nově hrozí minimálně 20 let za mřížemi, a za násilí na dospělých ženách hrozí deset let vězení.
    Vláda novým nařízením reaguje na vlnu protestů po nedávném znásilnění a zabití osmileté dívky. Děvče bylo před zavražděním uneseno, zdrogováno a opakovaně znásilňováno.
    V roce 2016 bylo v Indii zaznamenáno 40 tisíc případů znásilnění, ve 40 procentech z nich se oběťmi stali děti.
    Co si o takto vysokých trestech znásilnění myslíte vy?

    A začíná dilema. Znásilnění je fuj. Trest smrti je fuj. Co s tím?

  44. 1342-P.M, to už je 30 let.
    Zkuste prosím od té doby najít americkou intervenci, která měla hlavu, patu, aspoň trochu rozumný důvod a nějaké výsledky. Tedy pro ty „osvobozené“.

  46. A pro porovnání samozřejmě můžete připojit ruskou intervenci, která byla jiná, hnusnější, vražednější, nezákonnější a odpornější než intervence USA, Francie, Itálie, GB, Saudské Arábie.
    Aby bylo vidět ty zásadní rozdíly.

  47. Tenkrát…jo tenkrát, jsem jim (tedy pardon – vám) opravdu hodně fandil…..pak jsem – po zkušenostech s příslušnýma expertama v několika firmách „odtamtud“ se zkraje poněkud usmíval, pak smál docela nahlas a pak už jenom poněkud znechuceně kroutil hlavou….a pak už konečně šel do důchodu.
    Teď je to v pozici jako ze známého vtipu: Prosimich vašnosti – a jinej glóbus by nebyl ?

  48. Pouštní bouře byla tak nějak akcí OSN schválenou RB ? Tedy tím, čím nebyly ty další ?

  49. Ted tu na zivo sleduji prepeknou svancparadu v Bilem Dome. Rozhovory mezi Macronem a Trumpem maji, zda se, hlavu a patu. Jsem zvedavy, co Trump upusti z toho iranskeho dealu, aby byl na stejne nebo aspon priblizne stejne parkete s Evropou. Uvidime!

Komentáře nejsou povoleny.