Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Jejda,
    a dneska je svatého Jiří Drakobijce, a vylézají hadi, štíři !
    Tak všem Jiříkům, Jirkům i Jurům přeji všechno nejlepší a pohodu vůkol 😀 !

  3. Macron, Macron… jó, ten účetní od Rotschildů ? 😀

  5. No, já se kdysi dočetl, že se Saddám před útokem na Kuvajt zeptal US ambasadora, jestli to Usa bude vadit. opn ten Kuvajt byl původně součástí Iráku, a Britové ho oddělili silou.
    No a ten ambasador ho ujistzil, že kvůli tomu válčit nebudou.
    A před tou operací se samozřejmě lhalo. Třeba o vyhazování nemluvňat z inkubátorů….

  6. >>1355 A kde ses to docetl, Halladine? Jo, promin! Ja jsem chtel nadhodit, ze jsi byl tehdy jeste zapalenym svazakem; jsi preci trochu starsi, znovu se omlouvam. Tehdy uz se Rude pravo jmenovalo jenom Pravo, takze mas z te doby informace urcite dokonale.

  7. PM. třeba tady

    létě 1990 nebyly irácko-kuvajtské vztahy pro USA v centru zájmu – přesněji řečeno, americký velvyslanec Husajnovi doslova řekl, že spor s Kuvajtem je vnitřní arabská záležitost, která se Spojených států nijak netýká.[zdroj?] Americká zahraniční politika se již řadu let zabývala islámskou revolucí v Íránu, která začala svržením šáha. Irák se tehdy jevil jako vhodná protiváha fundamentalistů. Když začala irácko-íránská válka, USA (ale i mnoho dalších států včetně Francie a Ruska) Saddáma fakticky podporovalo, včetně informací CIA o pohybech íránské armády. Po jasném vyjádření velvyslance USA[4], že v případě vojenského zákroku nebude reagovat, se Saddám Husajn odhodlal k vojenské akci.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_v_Z%C3%A1livu

    A už běž do perdele s tím svazáctvím.

    To setkání s ambasadorem máš tady
    http://www.globalresearch.ca/gulf-war-documents-meeting-between-saddam-hussein-and-ambassador-to-iraq-april-glaspie/31145

  8. Ja ti tady musim dat bod k dobru, Halladine. Podle me, amatera, zacal pruser za vseobjimajiciho naivky Cartera, kdyz nechal podrazit Pahlaviho. Ale i presto by Sadam a mullahove uhlidali ve sve nenavisti jeden druheho. To, ze Sadam dostal pres hubu poprve ho dalo jakz takz do lajny.Podruhe jsme tam, jak uz jsem tu parkrat rikal, nemeli co delat.Dusledky jsou nam denne na talirku. Nevim, ale mozna je jednim z duvodu, ze tam porad smrdime to, ze Rusi se utaborili v Syrii, jak to dobre zname, na vecne casy.
    Takze, Halladine, mas u me ten bod. A za tu svazackou kosili se prestan stydet. Jak to tak zdalky sleduji, mozna prijde zase brzy do mody.

  9. (1356) Halladin se dočítá samé zajímavé věci. 😛
    (1358) Rezavé Pohlaví bylo asi neudržitelné, typický diktátor, který nasral kdekoho a nikomu nestál za podporu, která by byla drahá. Jen se tomu tehdy ještě neříkalo Majdan a nebyly USA a Západ vůbec za organizátory.

  10. Skutecne nemuzu z hlavy vypustit konec toho vtipku od kolegy:

    „Modern soldier: What’s that?
    WW2 soldier: A purpose. We fight to get the planet rid of evil
    Modern soldier: I wish we have that.“

    Amwrika, jak jsem ji mel rad, nevalcila moc rada, snazila se vest prikladem, urovnavat spory a v zahranicni politice casto prosazovala a ybrani se chapala neochotne, kdzy bzla skutecne svodoba zle tisnena.

    Zdalipak by treba Eisenhower souhlasil s odpalem stovky Tomahawku na zaklade jednoho shotu z youtube?

  12. PM. 🙂

    Já nikdy svazáckou košili neměl. 🙂 Když jsem byl na gymplu, už to nebylo povinné, na fakultě taky ne. A tehdy existovala Unie učňů a středoškoláků.
    Když jsem nastoupil v trenčíně, tak mi ředitel řekl, že se to očekává,Szm UŽ ZASE EXISTOVALA a vzhledem k tomu, že jsme byli rádi, že nás tam vůbec vzal do práce, tak jsem vstoupil, a jakmile mi bylo 26, tak jsem vystoupil 🙂
    Ale tu košili jserm neměl. Pionýrskej šátek na ZDS jo.

  13. Jinak s tim nebezpecim z Ruska… Osobne nebezpeci z Ruska nevidim nijak vysoke, navic se mi narozdil od jinych statu a organizaci nemicha do zivota.
    Vetsi nebezpeci vidim v nejake neblahe transformaci Nemecka ci Francie. Rostouci pocet vrazd zidu v Nemecku a Francii… ci nastup populistu mne znervoznuje radove vice, nez ze Rusko zabralo Krym pote, co se Ukrajina zacala odklanet od neutrality.

    Mimochodem, zajimava je odpoved USA na obvineni ze strany Beloruska, ze US hospodarske sankce proti Belorusku v 2013 jsou porusenim memoranda. Odpoved stoji za zamysleni:

    „Although the Memorandum is not legally binding, we take these political commitments seriously and do not believe any U.S. sanctions, whether imposed because of human rights or non-proliferation concerns, are inconsistent with our commitments to Belarus under the Memorandum or undermine them.“
    https://web.archive.org/web/20140419030507/http://minsk.usembassy.gov/budapest_memorandum.html

  14. Petře,
    Amerika válčila ráda, ovšem především malé války, kde nehrozily velké ztráty. K tomu , aby se vylodila někde v Latinské americe stačilo, když nějakému Američanovi vytloukli okna 🙂

  15. 1364 – to byly spise policejni akce, proste delali poradek na Zapadni polokouli. A funguje to, zadne velke valkz tam nejsou…

    Navic uz to ani nedelaji poradne… Kdybych si nejaky US zasah spojeny s vymenou vlady dokazal dobre oduvodnit, tak proti Venezuele… Tam uz jsou skutecne ve vrcholne fazi socialismu – hladomor. Na ropnou zemi dost uspech.

  16. Petře,

    kdyby ti někdo zablokoval účet, taky bys nejásal…

    A mohl bych nad tebou kroutit hlavou, že neuživíš rodinu….

  17. Hale, Venezuele nikdo nezablokoval ucet… Muze prodavat kazdemu… A zrovna o ropu je sakra zajem…

    Mimochodem, srovnej s Ruskem…

  18. Nerad to priznavam, ale vsechny malery zacaly, kdyz odesel posledni velky americky president v osmdesatem osmem. I on, Reagan, byl oznacovan vsemi sebezvanymi zachranci civilizace a kultury, mirotvurci a intelektualy vseobecne blbcem, druhoradym hercem, a valecnym stvacem. Vsechna ta a mnoha jina jmena mu davali nejen provozovatele sovetskeho stesti v Kremlu a jejich vic ne horlivi poskoci v zemich miru a sovetske svobody. Stejnymi jmeny castovali Reagana take ti z intelektualu ( bylo vzdy par vyjimek ), kteri se citili byt v ne pratelskem stavu s Kremlem. Kdyz poslal Ronnie Gorbacova z Rejkjaviku domu s prazdnou taskou a ocima pro plac, cely intelektualni svet Reaganovi nadaval unisono. Zleva i zprava. Kdyz se pak zanedlouho ozyvalo hrdinne cinkani klicku a muzici odtahli zpatky do stepi, malokdo si na toho hlupaka Reagana vzpomnel.

    Ano, je to od te doby tricet roku, kdy zacala Amerika prestavat byt Amerikou. Americky Tavici kotel prestal fungovat. Zadne taveni – nastaly kmenove valky. Zenske prestaly byt zenske a chlapi nasli zalibeni ve vdavkach (ci je to zenitba?)s chlapy. Sem tam do toho nejake snahy udelat pres noc z beduinu laskave demokraty a vubec, rozsevani dobra i tam, kde toto slova nema vyznamu. Tricet roku. . .Divi se nekdo, ze nejsme zrovna nadseni, kdyz po nas kdejaky prizdisrac, ktery se veze za vozem pliva ted, kdyz nam ( nejen nam) svitla v tom pruseru jiskricka nadeje?

  19. Ano, presne o tom mluvim, PM… A bohuzel, tim ze jsem mladsi, vetsi cast meho zivota je vyplnena tou novou, neprilis uctyhodnou amerikou. Mene nostalgie, protoze jsme zazil mene toho dobreho.

    A jestli se USA nevrati ke svym korenum, bude dalsi generace vnimat USA pouze tim, co dela nyni. A v tom, co dela nyni je malo uctyhodneho.

    Drzim palce Trumpovi, ale neverim. Obavam se, ze spina je prilis zazrana…

  20. Petře,

    Venezuela má v USA zablkované aktiva..zamezeny možnosti úvěrů…. A eu se přidala .se sankcema

    Zagoogluj si 🙂

  21. Nad Ruskem jsou taky sankce. A navic, proc by mela ropna zeme brat uvery? Ropna zeme musi mit obchodni prebytky a prstickem vybirat mezi dodavateli, ne trpet hladomorem.

  23. A zmrazeni aktiv se tyka jen vybranych clenu junty a jejich firem, ne cele Venezuely. Fakt nevidim nic, co by melo zpusobit uplny kolaps a hladomor.

    Teda, vidim.

    Socialismus.

  25. >>1369 Nelamejte hul, pane Kunetko! Kdyby jste zazil tu noc, kdy prichazela cisla ve volbach, take by jste uveril v zazrak. Ti lide, kteri brali svou svobodu za jistou vec a tricet roku se starali jen o sve farmy, autodilny ci cistirny a restaurace najednou zjistili, ze ta zminena svoboda nemusi byt zitra svobodou, sli k volbam. Nedivali se na uces, ci gesta a slovnik navrzeneho kandidata. Jeho, Trumpovu jazyku porozumi kazdy, kdo rano vyskoci a jde do prace. At je to zivobyti z toho, ci jineho soudku. Kazdy, kdo musi na konci mesice udelat vyuctovani a rozumi prostemu vydal – prijal.Je tech, do toho vecera vsemi predvidaci vysledku voleb a prevzdelanymi prognostiky ignorovanych tolik, ze svym vhozenym hlasem pro navrat Ameriky, jakou jsme poznali za Reagana, doslova podali sve zemi zachrannou ruku.

  26. PM, nechapejte mne spatne – ja si velmi preji, a drzim palce… Aby se to povedlo. Ale kdyz se podivam na to, jak pevne jsou neomarxisti usazeni a nakolik uz pokrivili realitu…

    No nic, jeste jednou, drzim palce.

  28. Jo, ale ty aktiva patřily zrejmě stýtní těžební společnosti. Má v USA pobočku, doela úspěšnou, ale k jejím penězům se Venezuela nedostane. S tou státní společností US firmy nesmějí obchodovat, takže nedostaně servis a součástky k vybavení, a těžba klesá,

  29. Vsechny zpravy mluvi o tom, ze sankce jsou uvaleny na majetek clenu junty a jejich firmy, takze si to nemyslim. A i dkyby ano, vsechny okolni zeme plus spousta vzdalenejsich vcetne Ruska a Ciny s Venezuelou cile obchoduji a jiste by zvladly dodat kus tezebni vybavy…

  30. CITGO, stále prodává v USA, jenže socialistická vláda ji dala v podstatě do zastavárny neschopna spúlácen průběžný dluh. Rosneft má zájem a jelikož se sankce netýkají ani Lukoil, který v Americe vesele prodává, halladinovo přesvědčení proti faktům silně pajdá.

  31. (1368) P.M., obávám se, že většina těch tendencí je ještě starší než Reaganovo presidentování, které je jen na nějakou dobu přerušilo a po něm zase nerušeně kvetly.
    (1370) Zablokované úvěry jim ovšem nevadily v drahé podpoře Kuby.

  32. AK by si měl přečíst nedávné vyprávění Ládi Větvičky o Kubě a nebrat vše z mainstreamu

  33. Mimochodem Dušane, v neděli jsem si na sebe pustil těch 168 hodin. Jen tak pro zajímavost, kolik asi minut s tebou natočili?

  34. Kubu podporovali v době, kdy ještě neměli problémy, a to je už dývno. Tehdy dokonce sponzorovali cosi dobrořinného v USA.

  35. před 3 dny https://tinyurl.com/ybq9pc5b Venezuela je pro Kubu klíčovým partnerem, protože ostrovní zemi navzdory zoufalé situaci vlastní ekonomiky stále poskytuje miliony barelů surové ropy ročně výměnou za služby kubánských lékařů. Dodávky však v posledním roce podle agentury Reuters klesají.

  36. JJ. Kdyby v Egypte zavedli socialismus, do 10 let budou muset zacit importovat pisek…

  37. AK – natočili 25 minut b a odvysílali to nejméně podstatné. Zato hlavní slovo dostal socialista Igor Lukeš…

  38. Mně to neudivilo a Ty jsi to asi taky čekal. 😛

  39. Mně na tom Petře baví, jak stále existují lidé, domnívající se, že to může fungovat. Ačkoliv se to zatím posralo všude, kde to zkusili, včetně Česka. U mlaďasů to nadšení jakž takž pochopím, u starých psů je to nad mé síly.

  40. Mimochodem, oblíbená knihobudka: Objevil jsem tam Václava Erbena, knihu „Na dosah ruky“, vydání 1971. Už jsem to kdysi četl, ale dávno. Každopádně, to byla přesně ta kniha, kvůli které jsem v dobách méně dávnějších byl zvědav na dotyčného Erbena, když se stal mluvkou ČSSD. Protože lepší popis socialistických poměrů jsem kromě literatury vyloženě disidentské asi nečetl. No, zřejmě byl Erben během normalizace vy(pře)školen, protože jako mluvka byl vyloženě nezajímavý a i jeho pozdější knihy už tu ironii postrádaly a utápěly se v neškodných detailech.

  41. No – takže kšeft – dochtory za ropu. Něco za něco.

  42. Konec konců, i ta Třetí říše za sovětskou ropu a potraviny platila. Něco za něco.

  44. Pokud jim vidíte do účetnictví, tak jo.
    Jinak se tímhle hájí každý přistižený korupčník.

  45. No kromě jiného sověti dostali rozestavěný křižní Lutzov. 🙂
    Němci jim ho pak potopiliv Leningradu

  46. Jo, kšeft je kšeft. Jen já cimprlich prostě s některými lidmi nekšeftuji.

  47. Německo dodávalo převážně průmyslové zařízení a stroje, včetně asi 6500 obráběcích strojů pro sovětský válečný průmysl. Navíc ale Sovětský svaz obdržel ukázky nejnovějších zbraní, včetně 23 vojenských letadel, lodních děl i celého nedokončeného křižníku Lützow.

  48. quivisi – 1382 – no, to Větvičkovo blábolení o Kubě z posice turisty bych raději netahal na světlo boží. On se jako blogger docela dobře čte, ale s tou Kubou těžce ujel (což je ovšem věc, která se návštěvníkům (zejména tedy prvničkám) Kuby stává poměrně často).

    O Kubě toho vím osobně celkem dost, protože poprvé jsem tam byl koncem 90. let a od té doby bych to asi ani z hlavy nespočítal, byl jsem ve městech která by Větvička na mapě Kuby ani nenašel (namátkou třeba Barracoa nebo Moa), mám tam docela dost „hermanos“ (ne, v kubánštině to neznamená vždycky „bratr“) v Havaně, v Cienfuegos, v Ciego Di Avila a různě tam i jinde. A taky se celkem domluvím kubánsky.

    A na základě toho všeho vím, že Větvička ve svém turistickém blogu z Kuby byl totálně mimo a naprosto nic nepochopil. Ale to ani nemohl, nemám mu to za zlé.

    Kubu nelze pochopit jako turista nebo „technico etranjero“, je potřeba tam žít jako Kubánec. Pro začátek tak, že člověk zahodí dolary, eura a peso convertible a zkusí tam žít za kubánská pesos. Pak ho do „paladar“ na (na tamnější poměry) luxusní večeři nebo snídani jednoduše nepustí a žádná „casa“ ho neubytuje. A hotel taky ne.

    Pak by teoreticky mohl poznat, jaká je Kuba ve skutečnosti. Nocování v chýši s udupanou podlahou, k snídani miska nefalšovaného kubánského congri (oproti civilisovanějším receptům se vynechává vepřové, slanina a koření, protože to prostě není, jen ve svátek) a k večeři možná nějaká ryba nebo krab, pokud se podaří něco nachytat. Pokud ne, tak klidně jen miska mariquitas.

    Za čtrnáct dnů by zhubnul tak o 20 kilo a poznal by, že ten režim je opravdu jiný než se turistům jeví. Navíc by se opálil a až by se jednoho krásného dne ožral doma páleným rumem (protože střízlivý se tenhle způsob života nedá přežít) tak by mu někdo ukradl veškeré svršky. Pak by se mohl, oděn v záplatované, leč čisté šaty (na tohle jsou Kubánci hrozně pečliví) které by mu daroval nějaký dobromyslný „hermano“, pohybovat po Kubě pomocí dopravy, kterou musí používat normální Kubánci. Tedy většinou stopem, ve stoje na náklaďáku s cementem. Protože žádné auto se žlutou SPZ by mu nezastavilo. Nabralo by ho leda auto co má červenobílou SPZ a to jsou víceméně vždy náklaďáky.

    No a až by takhle projel Kubu tam a zpět a tím pádem by se musel naučit chovat jako „camajan“ a pochopil by, co to slovo ve skutečnosti znamená, tak pak by možná jeho ublognutí o Kubě mohl začít někdo, trochu znalý poměrů, brát vážně.

    Jenže to by se pak zase nelíbilo těm, kteří si Kubu chtějí idealisovat…

    Kdybych to chtěl přirovnat k českým reáliím (což je krajně obtížné a nepřesné) tak by se to snad dalo přirovnat k tomu, jak občan Velké Británie Mr. Twig přijede roku 1981 na návštěvu Prahy, ubytuje se v hotelu Intercontinetal, prohlíží si Staré Město, povečeří ve vinárně U Plebána na Betlémském náměstí, vyfotí si tu večeři tam, švédský stůl v hotelu ráno, pak si najme taxi a odjede do Brna, kde se ubytuje v hotelu Voroněž. Po prohlídce centra Brna a opulentní večeři v restauraci na hradě Špilberk se prospí a nechá se odvézt do Špindlerova Mlýna, kde se ubytuje v hotelu Montana, projde kousek Krkonoš (řekněme ze Špindlu přes Dívčí Lávky kousek do Labského dolu a zpět), povečeří v restauraci Myslivna a nechá se ráno odvézt taxíkem do Prahy na letiště. Po návratu domů napíše rozmarný blog plný fotek o tom, jak mají v ČSSR všichni plné talíře, jak je tu lacino, nikomu vlastně nic nechybí a není se vůbec nutno divit, že si ti Čechoslováci ve volbách nechtějí zvolit nikoho jiného než komunisty…

  49. No a stejně tak jako Větvička by i ten Mr. Twig ve svém blogu patrně zamlčel, jak jsou ty Kubánky/Čechoslovenky vlastně přítulné a vůbec jim nevadí s návštěvníkem popít pár sklenek a většinou strávit i večeři a noc. A dost možná by sdíleli jakýsi vnitřní údiv (na blogu neventilovaný) nad tím, že doma by si o ně osmnáctiletá holka neopřela ani koště a v té báječné zemi mu na klíně seděly dvě nebo pět. 🙂

  50. 1396

    Komu to Švédi celou válku dodávali železnou rudu ? 🙂

Komentáře nejsou povoleny.