Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Matzurko – 399 – obecně vzato, každému státu který exportuje ropu se hodí co nejvyšší cena. Proto se celá desetiletí pravidelně scházely státy OPEC a dohadovaly limity těžby, aby té ropy nebylo příliš mnoho a nebyla moc levná.

    Poslední roky ropa je hodně levná (protože břidlice, protože krise v roce 2009, protože ekologické blbnutí a globální teplouši a tak).

    Tak proč neudělat divadélko a trochu ty ceny nezvednout ? Proto se k akcím v Sýrii poměrně ochotně přidá Katar a Saudská Arábie. No a Rusové na tom jen vydělají a proto čile (zde cituji bohužel hovinky.cz protože jinde jsem to zatím nenašel):

    Předseda braně-bezpečnostního výboru v ruské Státní dumě generál ve výslužbě Vladimir Šamanov řekl Prvnímu kanálu ruské státní televize (Rossija 1): „Probíhá přímý dialog s vedením amerických spojených štábů. Přes naše spojence, přes turecké kolegy se prověřuje a upřesňuje komunikace s NATO.”

    Skutečné duševní hody jsou pak v té diskusi pod tím článkem (aktuálně je jako titulní článek). Člověk se skoro nemůže zbavit dojmu, že kdyby si většina těch diskutujících tam hodila preventivně mašli, aby se vyhnuli následkům WW3, tak by se v ČR situace v mnohém projasnila a v případě předčasných voleb by se SPD a KSČ(m) nemusela dostat ani do Poslanecké sněmovny z důvodu hromadného úhynu voličů. 🙂

  2. A co sestřenice, co byla pořád citována? Od ní pocházely nejoriginálnější teorie, jak to bylo, nejdřív, že v tom má prsty potencinální tchyně mladé skripalové, protože se jí nelíbí, že syn si nabrnkl dceru zrádce a pak ta, že se otrávili rybou.

  3. ve třetím odstavci mně vypadlo slovo „diskutují“ na konci toho odstavce. Ooops.

  6. Hale, Hale, líbačku jsem sem dávala už v 345… 🙂

  7. Matzurko,

    promiň, ale to jméno v odkazu mi nic neřeklo ( já tu ambasadorku znám jen po vizáži)
    Takže jsem to neotevřel.
    Myslel jsem, že jde o nějakou herku či co. :-

  8. Jinak jsem se toulal trochu po ruském tisku, na ruském zamini sprdli izraelského velvyslance, a muselo to být asi husté, protože volal Bibi Putinovi, a asi vysvětloval…..

    Lavrov má odejít ze zamini a dostat nějakou více méně čestnou funkci ve státní radě,
    Medvídek už navrhl zákazy nějakého amerického zboží, aleschválit to musí Putin.

  9. Náhodou, ta líbačka je dobrá. Když se člověk nesoustředí na to oblíznutí a sleduje řeč těla, tak je to víceméně jasné…

    „Hele, já ti teď budu muset nadávat do čuráků, ale fakt to neber osobně jo ? Je to jen divadlo, jasný ?“
    „Já vím, svět se na nás dívá. Taky tě budu muset nazvat imperialistickou běhnou nebo jak to tam mám v těch poznámkách. Mimochodem, máš novej parfém ne ?“
    „No jo no, to mně dal ten kašpar z Francie k narozkám. A chci mu udělat radost až to zvětří a pak ho kopnu do prdele a na večeři s ním nepudu.“
    „To znamená, že tě můžu pozvat na večeři dneska ?“
    „Nebuť labuť, dneska se to nehodí, budeme se hádat. Ale co oběd zítra ?“
    „Super, zamluvím stůl.“
    „Tak fajn, budu se těšit“
    „Tak zatím, musím se kouknout jak se přesně hláskuje „imperialistická běhna“
    „Taky se měj, já si jdu zopakovat jak se správně vyslovuje „maskirovka“.

    🙂

  10. Nojo, dost to něčemu takovému nasvědčuje. A byla by to ještě ta lepší varianta. Možná uvidíme naživo megacvičení ve Středozemním moři. Tak jen ať při tom někdo nezařve.

  11. No, když už jsem vzpomenul toho Lavrova, tak ten zase v době války v Gruzii sprdnul bávalýho englického zamini Milibanda.
    A docela drsně.

    „Kdo k…a jsi, že mě poučuješ?“ křičel Lavrov na Milibanda.

    Ten poté „zkameněl“ a zbytek telefonátu vypadal tak, že Lavrov do aparátu křičel nadávky, jež tlumočníci v Británii ani nemohli přeložit.

  14. Dobré zas ráno… Jak to tak vypadá, ta konzultace s okresním hejtmanem byla velice plodná…

  16. 414 PeSi, ano, zdejší silnoproudá média mlčí tak intenzívně, že pochybuju, že je nějaká Sýrie, ale i USA a Rusko.

    Mám pocit jako kdybych četl něco od Toma Clancyho v reálnm čase.

    Za pozornost by stálo jak hluboko už má P.K. vykopanou díru a jakou má zásobu trvanlivého krmiva. Mohl by být indikátorem jako svišť pro jaro.

  17. 412 NoName, od té doby žádné velké pokročení. Gagarin, Armstrong, a šlus. Není motivace.
    Mars jako druhá Země? Zima, nedýchatelná atmosféra o tlaku dvaceti cm vodního sloupce, ale zato prachové bouře, prakticky žádné magnetické pole, nízká gravitace. A vzdálenost.
    Terraformace? To je scifi. Zapomeňte. Doba potřebná k vytvoření podmínek v planetárním měřítku pro přežití bez skadandru řádově překračuje dobu existence lidské civilizace.

  18. 2 Schumi – no ale zato by mělo význam vojenské využití Venuše… Jeden agent by o tom něco mohl vědět… Akorát ten budík se nepovedl…

  19. Ehm…
    Právě jsem vstal, a koukám, že se nebombardovalo…

    Možná by v Národním divadle měli Trumpovi nabídnout roli v jisté opeře od Bedřicha Smetany.
    Jen jestli umí zpívat….
    Znám jednu dívku, ta má dukáty…

  20. Maydo, 396 – je to neco jako navsteva u zubare. Ackoliv clovek vi, ze ta bolest musi trvat do te doby, nez skonci zakrok, a nemuze s tim nic delat… Tak mu to vadi. Nic vic v tom neni.

  23. 418 Pesi, naopak. Fungoval výborně.

    519 halladine, napřed se tam musej doštrůtat s celým bojovým svazem, uspořádat se a v plné síle zahájit akci podle příruček. Zatím všechny US akce byly podle příruček. Buď v pozdních večerních či časných ranních hodinách. První úder k ochromení PVO a proti velitelským stanovištím, druhý proti pozemním cílům. Noční útok je výhodný protože tma ztěžuje stíhacího letectva protivníka a noc s ohledem na biorytmy snižuje bojeschopnost. Jestliže tomu nepředchází odpočinkový režim. Nutno mít dvě rovnocenné směny. Naproti tomu útok autonomními prostředky na vzdálený cíl je technickou záležitostí. Útočník volí místo a čas, kdežto obrana musí být připravena. Dlouhotrvající pohotovost vyčerpává. Možná, že před hlavním útokem Izrael vypomůže ťuknutím pro odkrytí PVO. Tak aby se neřeklo. Třeba útok na „íránskou základnu“.
    Všichni mají příručky a postupují podle osvědčených zvyklostí. Bude zajímavé jestli a kdo to pravidlo negentlemansky a zákeřně poruší.
    Politicky má dilema zahajující strana. Čím víc směřuje ke konfrontaci, horší vnitropolitickou situace má k ústupu. Třeba se zjeví „Deus ex machina“ umožňující vycouvat bez ztráty cti. Bylo by to potěšující.

  24. Dobré dopoledne,

    no, Petře, jetsli chceš strávit život čekáním na to, až bude líp, tvoje věc….

    To zlepšení neboli konec zákroku může nastat, až se vedení společnosti dostane do rukou přesvědčeným libertiánům. Ale libertziýnský zájem – co nejméně moci v rukou státu, co nejvíce odpovědnosti za sebe v rukou jednotlivce, je bytostným zájmeme těch dole. Jakmile je to člověk, který přijímá svůj podíl na státní moci, je jeho osobním zájmem především si ji udržet.
    Politici totiž mohou mít různé politické názory, různé stranické zázemí a zájmy, ale spojuje je jejich osobní zájem a osobní vazby a jejich bytostným zájmem je udržet si moc a postavení. A najednou už dotyčnýho nepalí vysoké daně a regulace, protože jeho osobně se to netýká. Jeho osobně se týká to, že pokud schce s vlkama žít, musí s nimi výt. A tak vyje….

  25. Dobré dopoledne,

    no, Petře, jetsli chceš strávit život čekáním na to, až bude líp, tvoje věc….

    To zlepšení neboli konec zákroku může nastat, až se vedení společnosti dostane do rukou přesvědčeným libertiánům. Ale libertziýnský zájem – co nejméně moci v rukou státu, co nejvíce odpovědnosti za sebe v rukou jednotlivce, je bytostným zájmeme těch dole. Jakmile je to člověk, který přijímá svůj podíl na státní moci, je jeho osobním zájmem především si ji udržet.
    Politici totiž mohou mít různé politické názory, různé stranické zázemí a zájmy, ale spojuje je jejich osobní zájem a osobní vazby a jejich bytostným zájmem je udržet si moc a postavení. A najednou už dotyčnýho nepalí vysoké daně a regulace, protože jeho osobně se to netýká. Jeho osobně se týká to, že pokud schce s vlkama žít, musí s nimi výt. A tak vyje….

  26. 424 – a nedelame to my vsichni? 🙂 Navic jsme se nahore shodli, ze je mi naprosto vzdalena myslenka nejakeho donucovani ci ovlivnovani…

  27. Pardon….

    nějak se nmi zachvěl prst na knoflíku. Obvykle to v takovém případě komentář odešle jednou a pak se otáže, že je duplicitní a zda ho chci opravdu odeslat, tentokrát to nějak nefungovalo.

    Tak doufám, jetsli mají Trump a Putin nějaký červený tlačítko, který se před odpalem ještě otáže“opravdu to chcete spustit?“, že jim funguje spolehlivěji.

  28. Matzurko,
    psalo se o tom na Izvestijích. Může na tom něco být, Lavrov je ročník 1950, koncem března měl narozeniny.
    Nepředpokládám, že by byl odvolán pro neschopnost, či proto, že by s ním byl putin nespokojen, spíš jde o jeho vlastní iniciativu.
    Prostě roky tu jsou.
    Asi za zásluhy dostane nějakou prestižní funkci v nějakém poradním orgánu, a bude dědečkovat.
    No a nějakej schopnej nástupce se určitě najde.

  29. Maydo, ve skutecnosti existuje cervene tlacitko jen ve filmech 🙂

  32. Petře, já už teda jsem ve věku, kdy si akorát můžu říkat, že lepší to už nebude a zaplať Bůh, že je to aspoň tak 😀

    A jinak je na tom světě pořád tak nějak čím dál tím stejně… Zbavili jsme se komunistů, lezou nám sem noví marxisti a lidi jim věří. Když si ten čumák spálí, přijdou jiní a zase jim bude většina věřit, dokud si nespálí čumáky. TAk to bylo, je a bude.

  33. „Maydo, ve skutecnosti existuje cervene tlacitko jen ve filmech :)“

    Kecáš!!! Jedno přece nosí Valachová v kapse!

  34. Rekl bych, ze v tom veku „lepsi uz to nebude“ jsou i me deti 🙂

  36. No, já teda nevím, Petře….

    V těch šedesáti to už fakt není jako ve čtyřiceti, natož ve dvaceti a v osmdesáti to určitě nebude, pokud vůbec něco bude jako teď, jako v šedesáti a většina toho dobrýho, co mě měla v životě potkat, mně už bezpochyby potkala.

    Ale že by na tom byly stejně i Tvoje děti?

  38. Mno, maYdo

    řekl bych že má Petr pravdu. Není možné se úplně izolovat od toho, co se děje kolem, a myslet si , že to na nás nebude mít vliv.
    A nemyslím to, jestli nám bude , třeba ekonomicky , líp či hůř.
    A vůbec to nevypadá dobře.

  39. [436] K té vaší diskusi
    „Jak myslíte, Švejku, že bude vojna dlouho trvat?“
    „Patnáct let,“ odpověděl Švejk. „To jest samozřejmý, poněvadž jednou už byla třicetiletá válka, a teď jsme o polovičku chytřejší než dřív, tedy 30 : 2 = 15.“
    Habsburská poroba trvala 300 let, pak bylo dvacet let první republiky, pak byla socialistická poroba 50 lel, pak byly devadesátý léta. Otázka je, za jak dlouho skončí ta europoroba a jak dlouho se budou mít Kunetčata líp.

  40. 433 jenže její tlačítko není od strategických zbraní, nýbrž od dálkového ovládání toho co má v… aby si při nudných poradách dělala dobře.

  41. „No, ja myslel politiku a ekonomiku :)“

    Politika a ekonomika je jen vnější rámec ve kterém nějak žijeme svoje životy. Ovlivnit je zajisté můžeme,a le jen velmi nepatrně, většinou jde o síly, přesahující možnosti jednotlivce.

    A „mít se lépe“ je velice obecný pojem, který umožňuje moho výkladů.

  42. No jóó, Halladine…. Jako kdybych zas seděla na politickém školení. Zajisté se nemůžeme uzavírat do sebe a být lhostejní k tomu, co se děje ve světě.

    Ono to je tak, že jednou je líp, jednou je hůř. Podstatný je umět se vypořádat s tím, že nemusí být líp, ale je třeba přežít, když je hůř.

  43. V každém případě, je jasné, že „nejhorší chemický útok na území Spojeného království“ nakonec nepřežila kočka a dvě morčata.

    Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to snad i vtipné.

  44. Obávám se, že uvedená zvířena
    pošla na následky dehydratace, podvýživy, a rozhodnutím veterináře (ta micinka).

  45. Koneckoncu, NoName, na nejhorsi radioaktivni katastrofu od doby Cernobylu umrel jeden pestitel zeli, ktery spachal seppkuku pote, co musel zeli zlikvidovat kvuli radioaktivite…

    Ale to je stejne jedno, nase civilizace zanikne na zvyseni/snizeni/stagnaci prumernych teplot.

  46. Hele, počítačoví odborníci,
    potřebuju poradit. Objednal jsem si PCI kartu do stolního kompu ( https://www.tsbohemia.cz/4world-firewire-4port-3-1-pci_d167113.html ), přišla , jal jsem se ji strčit do příslušného PCI sloty – a ouha – von ten bazmek k zastrčení do slotu vypadá jinak .
    Místo výřezu jednoho má výřezy dva.
    Volal jsem , a dotyčnej poraděnko na lince tvrdil, že to nevadí a že to tam mám strčit, ale
    ale je to tak fakt ?
    Nemůže se nic stát ?

  47. 442
    Blbě maydo. Zda jsi, či nejsi lhostejná je v tomto případě úplně fuk, a ani ty ani já s tím nic nenaděláme.
    A to přežití , či spíš nepřežití nebude záležet na tom , co uděláme-

  48. 442 – tak clovek je uzasne prizpusobivy tvor, ale prumerna kvalita zivota byla za bolsevika vyrazne nizsi, nez v 90. letech. Clovek pri zlepsovani sveho udelu nemuze prekonat hranice dane systemem.

    A to casto plati i pro vladce… Gottwald se vicemene uchlastal k smrti; Stalin se pote, co zacala Barbarossa zavrel ve svem byte a cekal popravci cetu…

  49. “ Není možné se úplně izolovat od toho, co se děje kolem, a myslet si , že to na nás nebude mít vliv.“
    „Zda jsi, či nejsi lhostejná je v tomto případě úplně fuk, a ani ty ani já s tím nic nenaděláme.“

    Nemáš v tom trochu rozpor?

Komentáře nejsou povoleny.