Zpátečník
Vleklý spor, která zábava je nejhodnotnější z těch, jimž se můžete oddávat with your pants on, na obecné úrovni ovšem doposud trvá; než se však západní část lidstva pohroužila do sestupné spirály svého vývoje, mezi nabízejícími se možnostmi nikdy nechybělo listování ve starých časopisech. Maně si tak pročítám číslo Harper’s Magazine ze samého počátku 70. let, jež ku mně doputovalo trajektorií dnes zhola nevysledovatelnou: Povídka od Updikea… Michael Novak o etnicitě… Asi pět inzerátů na whiskey… A vida, už také tam jsou inzerovány dálkové adopce! Není to sice doposud ta láce, s níž se setkáváme dnes, nýbrž celých $144 ročně, a to prosím v tehdejší hodnotě dolaru; věřím ale, že kdyby mi u postele ležel National Geographic nebo Time ze stejné doby, našel bych podobné inzeráty v podobných cenách. Není divu, že jsem si ihned vzpomněl na šváru Hervého.
Švagr se sice Hervé nejmenuje, ale švagr je to určitě, byť nikoliv nutně můj. Avšak ačkoliv zde jeho pravou identitu ohleduplně zatemňuji, nikdy bych si nedovolil přidat mu byť i jedinou vlastnost či příhodu vypůjčenou od kohokoliv jiného; švárova hodnota (minimálně pro účely tohoto líčení) totiž tkví především ve faktu, že vše níže popsané je shrnuto do jediné integrální, integrované osobnosti.
Hervé má poctivé a pěkné povolání, spojené s vydáváním knih. Jeho práce předpokládá iniciativu, vytrvalost, erudici, vynalézavost a odpovědnost. Dělá ji kvalitně, již řadu let, a vytvořil si ve svém oboru slušné renomé. Práce je na veřejné rozpočty navázána jen mírně, a honorována lukrativně také zrovna není. V souladu s tím Hervé bydlí na jednom rozlehlém betonovém sídlišti, kamž jej občas zajedu navštívit.
Procestoval západní Evropu, žil tam léta a žil i v Africe, snad rok či dva. Aktivně ovládá jen jeden cizí jazyk, zato však dokonale – písmem asi lépe, než většina rodilých mluvčích. Kolem roku 2000 věřil (a v užším kroužku též hlásal), že EU zkultivuje českou společnost a politiku; od vstupu tuto myšlenku již nezmiňuje. Z Ruska má obavy. Kdysi kolem poloviny 90. let se mi při návratu z Holandska zmínil, že tamní přistěhovalci jsou něco zásadně jiného než zdejší Cikáni; na rozdíl od nich prý jednou budou Holanďanům vydělávat na jejich důchody.
Hervé je jemný, příjemný, obětavý, pracovitý a positivní; positivní přístup k jednotlivým podivnostem dnešního světa rovněž tvrdě vymáhá od ostatních. Manuálně je celkem zručný, organizačně je zdatný, naštěstí však ne organizátorský. Má vysokou slovní inteligenci. A co více, též dobré analytické a kombinační myšlení; dáma či šachy jsou proň mnohem méně problémem než požitkem. Také má spoustu známých; s nimi však daleko spíše souhlasí než diskutuje. Ostatně své názory nešíří nijak úporně – anebo přinejmenším má dobře vyvinutou schopnost rozpoznat, kdy by přesvědčování bylo marné. Ale na jejich podporu má vždy po ruce dva argumenty: (1) Lidé jsou stejní. (2) Lidé nejsou stejní. Koneckonců svět je všude stejný, a vždy byl stejný; tímto prismatem pak nazírá zjevné rozdíly.
Často si kupoval Respekt, připadal mu objektivní. Pak toho nějak nechal. Televizní revoluce jej tehdy na přelomu tisíciletí přivedla do ulic, poprvé a naposled od roku 1989. Nejpozději od té doby bývá podrážděný, jestliže mu nedopatřením zavolám v hodinu, kdy Česká televize vysílá zprávy.
Politicky se Hervé pokládá za liberála, tedy v nejnovější terminologii za liberálního demokrata. Ale tyhle pojmy nepoužívá, vlastně ani žádné jiné; naopak implicitně, snad podvědomě předpokládá, že jeho názory nutně zastávají i (prakticky) všichni ostatní, a ty díky tomu žádné jméno ani nepotřebují. (Pojmenovat, zhusta pejorativně, tak vyžadují pouze případné nepočetné, společensky i politicky bezvýznamné názorové odchylky.) Vždy mi ochotně vysvětloval, co bych neměl dělat, co bych neměl říkat a co bych si neměl myslet; pro úsporu času, svého i mého, mi ale v posledních letech zpravidla rovnou vyloží, co bych dělat, říkat a myslet si měl.
Hluboko do druhé poloviny devadesátých let měl na ledničce vyvěšený plakát s Havlem ve svetru a heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Ale možná ještě silněji než názorově či hodnotově je s pravdoláskou spjat personálně – mnozí z jeho kamarádů v jejích službách udělali strmé kariéry. Klause Hervé nesnáší a opakovaně vyjadřuje podezření ohledně jeho sexuální orientace. (Homosexualitu ovšem za žádnou úchylku nepovažuje.) Během debat o ratifikaci Lisabonské smlouvy jej upřímně udivovalo, že by se někdo v Čechách mohl či dokonce měl zajímat o její obsah.
Ostatně o politiku se Hervé zas tolik nestará. Avšak pro lepší svět je zcela rozhodně. Myslí si, že žehlička domácnost ohřívá, zatímco lednička ji ochlazuje. (Také si myslí, že DNA přečká v urně kremaci.) Dobrovolně odebíral ekologickou elektřinu. Je proti jaderným elektrárnám, jelikož není vyřešeno ukládání odpadu. Věří ve větrné elektrárny (připadají mu navíc krásné, a to i samy o sobě, nejen ve srovnání třeba s uhelnými), věří v spalování biomasy a snad též ve fotovoltaiku. Zmínka o spalování obilí jej navýsost rozladila.
Se svými dětmi jednou adoptoval želvu (či cosi té velikosti) v ZOO; jedním z cílů, které si přitom kladl, zřejmě bylo přiučit je zásadám dobročinnosti. Mě se poté tázal, zda bych na dálku adoptoval černošského chlapečka někde na jihu Afriky. Měl bych si s ním povídat, ptal jsem se ho, třeba přes Skype? A směl bych vůbec? Anebo mu alespoň občas napsat? Nic z toho prý ne, to by nešlo; pouze bych pravidelně posílal peníze.
Hervé se narodil v pěkné vilové čtvrti, ale okolnosti, jimž se příliš nebránil, jej nakonec přivedly do oné říše betonu, panelů, a polystyrénu pastelových barev. Sousedi naproti přes chodbu tam byli zvláštní lidé: Jednoho nedělního odpoledne Hervému vylomili zámek, odnesli počítač a nějakou tu hotovost. Počítač ukryli o pouhých pár metrů dál (ovšem měřeno spíše vertikálně), ve sklepě téhož domu. Hervé pak cestou úřední usiloval o jejich vystěhování z bytu, a po dlouhých měsících také uspěl, ovšem jen potud, že se v témž domě odstěhovali o patro níže.
Avšak uprostřed té krátké chodby bydlel ještě další soused, tichý a nepříliš hovorný pán. Měl východoevropsky znějící jméno, cukrovku a dospělého syna kdesi na Ostravsku. Bylo trochu podivné, jistě však ne enormně, že počátkem léta 20** kamsi zmizel a půl roku po něm nebylo vidu ani slechu. Syn (který neměl klíče) jej tam, jak Hervé potom vyprávěl, v té době jednou i hledal. Soused celý ten půlrok ležel ve své kuchyni, hned za zdí jídelničky, v níž jsme mezitím prodebatovali adopci černouška. Cítit prý nebylo nic, a co se podsousedů týče, na podlaze bylo PVC. Pravděpodobně – kdo by to taky po té době určil s jistotou? – upadl do hypoglykemického kómatu, z něhož se již neprobral.
Čerstvé zjištění mi Hervé sice telefonoval poněkud rozrušen, vcelku jej však vzal na vědomí s obdivuhodnou vyrovnaností.
Po vypuknutí kauzy Čapí hnízdo manžel Protopopové Petr údajně odvezl Babišova syna na ukrajinský poloostrov Krym.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/babisuv-syn-vypovedel-ze-ho-kvuli-kauze-capi-hnizdo-drzeli-na-krymu-opozice-chce-proto-hlasovat-o-neduvere-vlade.A181112_225947_ln_domov_pev
K celé té cvokárně bych snad ještě doplnil: Může být nepříjemné policii a státním zástupcům, kteří o únosu juniora měli zprávu – patrně email od samotného Babiše mladšího – ale vyšetřování odložili. Jak je možné, že člověka, kvůli němuž stojí trestní stíhání premiéra, nebyli naši orgánové schopni dva roky najít, aby ho potom našla dvojice byť zkušených reportérů? Anebo je to spíš tak, že někdo od policie Slonkové a Kubíkovi dal tip, že tedy u policie o pobytu AB mladšího věděla a práci vyoutsorcovala k lidem, jimž nehrozí zastavení kariérního postupu?
https://echo24.cz/a/SaHfF/premier-je-zraly-na-vazbu
Podle mě jde o zmaření nesouhlasu české vlády s ratifikací globálního aktu OSN o migraci. Kurzovi už nadělili starého ruského špiona,Babiš má na krku aféru se synem. Uvidíme, co vytáhnou na Bulharsko a Chorvatsko, s Orbánem a Poláky nehnou.
Mno, já bych v tomto případě radil k opatrnosti, aby se to aktérům nevrátilo zpátky, jako buzerant… Normální člověk by si taky mohl říci, že na Bureše opravdu nic nemaj a tak proti němu zneužijou duševně nemocného syna. A bude jim ho líto…
Mimochodem, tohle je taky dost legrace: Protopopová (člověk by si zlomil jazyk) je „„expertkou ministerstva zdravotnictví na duševní zdraví pro komunikaci s Evropskou unií“. Měla být také vedoucím gestorem reformy psychiatrické péče v Česku.“ (dle stránek ANO). Optal bych se , co to je, ta expertka. Jestli zkoumá duševní zdraví těch, kdo komunikují s EUnií, následky komunikace s EUnií pro duševní zdraví, předpoklady ke komunikaci s EUnií … 😛
Nemám čas a tak jenom takový štěk.
Slyšel jsem Babiše v rozhlase ze Sicílie. Když musel začít mluvit o těch svých starších dětech.Zajíkal se zadržovaným pláčem. Ty novináře prohlásil za hyeny v čemž s ním souhlasím. Policie zná a znala kde se Babiš ml. zdržuje. Jen to musí brát přes mez. pomoc, protože je, jako švýcarský občan, ve Švýcarsku.
S Martinem tt souhlasím. Udělal to, stejně jako mraky ostatních po kterých neštěkne pes. Jen aby něco takového neměl na jiné.
Někdo tady napsal, že psychické poruchy jsou dědičné … Ano, snad. Ale z které strany? Architekt který mi navrhoval barák má dva nevlastní bratry … Další snad není potřeba.
To Baubo. Akt OSN a nesouhlas s ním se mi jeví jako prkotina. Zásadní věc je zabránit dalšímu sbližování Višegrádu, Rakouska (dnes Itálie) atd.
Opět a znovu: DIVIDE et IMPERA.
A ještě musím přidat.
Sarajevský atentát číslo dvě. A stejné svině.
„Optal bych se , co to je, ta expertka.“
VIZ LN:
Pokud jde o její dráhu lékařky, v Národním ústavu pro duševní zdraví (NÚDZ) platila za profesionálku. Alespoň tak o ní hovoří ředitel ústavu Cyril Höschl. „Paní doktorku znám, pracuje u nás na malý úvazek. Až dosud měla pověst dobré a spolehlivé lékařky,“ napsal serveru Lidovky.cz známý psychiatr.
Jinak se k tomu ústav nechce příliš vyjadřovat. Na Facebooku jeho zástupci uvedli: „Vedení ústavu tyto informace důkladně prověří, neboť jeho prvotním posláním je hájit zájmy pacienta a respektovat lékařské tajemství. Do ukončení tohoto prověřování se k dané věci tedy nebudeme vyjadřovat“.
Jak její lékařská činnost začala? Magisterské studium na Univerzitě Karlově v Praze a na Lékařské fakultě v Hradci Králové. Ještě před působením na Psychiatrické kliniky v roce 2003 byla na výzkumné stáži v Mayo Clinic v americké Minnesotě.
V dalších letech pracovala ve výzkumných pracovištích v Belgii, Velké Británii či Rakousku. V roce 2015 dokončila postgraduální doktorské studium v oboru psychiatrie. Předmětem jejího výzkumu bylo kardiometabolické riziko u nemocných se schizofrenií.
V roce 2013 zamířila jako lékařka na Psychiatrické centrum Praha – Centrum neuropsychiatrických studií. Její další profesní kariéra vedla už do Národního ústavu duševního zdraví, kde nejprve působila jako lékařka na uzavřeném oddělení a vedoucí skupiny kontrahovaného výzkumu. Od roku pak v tomtéž ústavu pracovala jako vedoucí lékařka denního stacionáře pro pacienty s psychózou.
Dita Protopopová je také členkou několika profesních organizací. Jmenovitě jde o Českou lékařskou komoru, Českou lékařskou společnost JEP, Českou neuropsychofarmakologickou společnost a British Medical Council.
MUDr. Dita Protopopová (narozena 20.1.1980), nejméně do roku 2011 píšící odborné studie pod svým zřejmě rodným jménem Kalnická, vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové (2004), kde si doplnila i velký doktorát Ph.D. z psychiatrie (2015). Její disertační práce nese název Metody stanovení kardiometabolického rizika u pacientů se schizofrenií; školitelem byl docent Jiří Masopust a externím školitelem-konzultantem docent Radovan Malý.
Práci oponoval Pavel Doubek z Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, přičemž studii pochválil, neboť téma považoval za aktuální a přínosné. „Výsledky výzkumného projektu, dosavadní publikované práce a klinická zkušenost autorky, mne přesvědčují, že (…) považuji předloženou disertační práci za dostatečný průkaz předpokladů autorky k samostatné tvořivé vědecké práci a k udělení titulu Ph.D.,“ uvádí Doubkův posudek z 21. července 2015. I druhý oponent, Tomáš Kašpárek z Psychiatrické kliniky Masarykovy univerzity, se vyjádřil k práci i výzkumu pochvalně. Komise rozhodla o udělení titulu jednomyslně: osmi hlasy z osmi.
Lékařka Protopopová má za sebou – dle oficiálního životopisu na webu NÚDZ – stáž i na prestižní americké Mayo Clinic (2003) a posléze v Belgii, Velké Británii či Rakousku. Ve své další praxi se specializovala na pacienty s psychózami v Havlíčkově Brodě a Klecanech.
Protopopová je též autorkou několika vědeckých článků. V odborné databázi Scopus jich je evidováno šest, které se věnují farmakoterapii osob s demencí či použití antipsychotických léčiv. První evidovanou studií je ta z roku 2012, jíž vydala v časopise Psychiatria Danubina. Dostalo se jí dvanácti citací od jiných vědců v daném oboru. Posledním textem je pak letošní práce s několika kolegy v periodiku Neuropsychiatric Disease and Treatment. Pod svým původním jménem „Kalnická“ opublikovala jedenáct prací, jimž se dostalo celkem 197 citací. Nejúspěšnější byla práce v uznávaném časopise Schizophrenia Research (2006). (rmt)
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/psychiatricka-resici-psychozy-ridic-agrofertu-kdo-jsou-protopopovi-z-kauzy-babisova-syna.A181113_121111_ln_domov_sk
dovoluji si všechny pozvat na každoroční vzpomínkové setkání na Pavla Kočího, které se uskuteční v úterý, dne 20. listopadu od 18 hodin, na tradičním místě, tzn., v restauraci U PIVOJE, Františka Křížka 18, Praha 7.
Rezervace je na moje občanské jméno.
Když přijdete, tak mě potěšíte, když nepřijdete, tak mě nepotěšíte. Potěšte mě.
Modrý pták
Ještě bych se zeptala – a co když to jsou nějaké bludy psychicky nemocného potomka?
Mně se nějak nepozdává, že by Babiš syna s psychiatrickou diagnózou uklízel zrovna na Ukrajinu…. Zvlášť když jeho lékařka má profesní kontakty v zemích, kde jsou s psychiatrií na pdostatně vyšší úrovni.
A jak to vlastně jej s tím jeho švýcarským občanstvím? To přece musí mít z dřívější doby, dost pochybuju, že by mu ho udělili v době, kdy je Babiš a jeho čapí hnízdo profláklý po celý evropě.
209 Modrej, to bych mohl sebou vzít i mravence. Je teplo, ještě by neměli chrápat.
205 To mu nepřeju. Že se to až tak sešlo. I bipolární porucha je malér, potlačovatelná, leč nevyléčitelná. Jako všechna ne výlučně akutní psychiatrická onemocnění.
201 Co se týče eráru, právě ti by měli být zdrženliví v prohlášeních, když pro jiné případy takovou zdrženlivost hlásají a vyžadují. Jenže, Quod licet Jovi…
Chápu, že předmětem vyšetřování jsou okolnosti podpisů dokumentů, osoby….jenže tohle a takhle se k tomu vyjadřovat, je pro mě za hranou. Beru to jako odstrašující příklad co ne.
195 Dušane, to Ti podle těch mých příznačných keců navíc v komplexu diskuse mohlo dojít, že jsem pořád ta stejná osoba. Jsem se překlepnul a jak se to zapamatovalo, tak se to tam zjevovalo. Není to poprvé co jsem se překlepnul. Ani naposled. Proč vy intoši máte zvyk furt v něčem vyhrabávat co tam není. Případně z toho dělat i dalekosáhlé chybné závěry. Navíc když to křičelo, že je to překlep. Dobré se radit s Occamou a Hanlonem.
Furt abych něco vysvětloval. Nejsem příručka pro pruské poddůstojníky.
OT: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cenzura-je-zpet-Nove-metody-technicky-propracovane-Google-media-mladeznici-popsal-presne-expert-559182
— Je Google nestranný? — Není. A je to logické. Tyto korporace, jakmile se rozrostou, naberou do svých marketingových, PR, HR, cenzorských a dalších oddělení zbytný personál, kde je vysoké procento progresivně uvažujících mládežníku. Toužících zlepšovat svět za pomoci omezování těch, s kým nesouhlasí, ale s pramalými životními zkušenostmi. Zdá se to být dětinské, ale tenhle jejich dlouhý pochod ze škamen humanitních pseudooborů rovnou do klíčových institucí funguje. A korporace jsou jen dalším zabraným územím na tažení této armády přesvědčených a ochotných.
(…)
(…) Tehdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že Internet by mohl být jednou korporátní a ještě k tomu cenzurovaný. Tim Berners-Lee, vynálezce WWW, alespoň soudě dle posledních interview, považuje současnou situaci za kritickou.
— Google je soukromá společnost. Má tedy právo určovat, jakou službu bude svým zákazníkům poskytovat. V čem tedy spatřujete problém? — Z Internetu, a zejména jeho sociálních sítí a médií, se už dávno stal hlavní komunikační kanál a v podstatě forma veřejná služby. Už to není soukromý podnik několika obrýlených podivínů se serverem na jediné IP adrese a několika tisíci návštěvníků denně. Už ani bohužel nejsme v situaci, kdy lze tak lehce přecházet k alternativám, čehož tyto korporace zneužívají.
Povedlo se jim v podstatě vyvlastnit mezilidský sociální kapitál, však kdo by odcházel z Facebooku, když tam má fotky, kontakty a záznamy z uplynulých deseti let života? To není tak jednoduché. Totéž YouTube. A kdo by přestal používat Google, když má s googlím účtem spárovaný mobil, tablet, a bez znalosti googlovského hesla dnes už ani nezresetuje kvůli FRP do továrního nastavení?
186 Zpátečníku, nebylo by příjemnější kdybys naopak hledal co se ti líbí?
Jak provádím debordelizaci, dost s nechutí, protože mě nebaví, jsem líný bordelář mající rád pořádek, to je nepříjemná kombinace, zjistil jsem, že než z tříděného pro vyhození vybírat co si nenechám, je lepší vybírat co si nechám.
(208) Pěkný, podrobný, ale co expertuje ve vztahu k EU – duševní zdraví tam není.
(209) Píšu do sklerotníku.
215 samozřejmě, že lze přecházet, nebo se bez toho obejít. Co z toho je kriticky nutného? Problémem je návyk. Přesvědčuj uživatele heroinu „neber to“. Funguje to prakticky stejně. Podněty, stimulace produkce dopaminu, posilující stereotypy…
Ono se i tady vykecávat….
Nashle dvacátého v hospodě.
213 — zdrženliví v prohlášeních — Jenže ono asi nejde jen o prohlášení, Schumachere. Autor tam naznačuje, že orgáni, ostatně již po bůhvíkolikáté, Slonkové opět pod rukou šoupli jakési informace, které správně neměla dostat.
Koneckonců někteří tvrdí, že celá ta zdejší slavná (a sebe sama do nekonečna oslavující) investigativní žurnalistika nevypátrala ještě nikdy nic, jen si našla cestičky k orgánům, kteří jí pak účelově nebo vzájemně výhodně pouštěli informace, jež byli povinni utajovat…
216 — Jo jo… Jenže Babiše jsem nehledal, ten se holt našel sám, respektive péčí aktivistů typu Vraťte nám stát, či jak se všechny ty spolky jmenovaly. A stejně tak jsem nehledal ani ty žurnalisty.
No, pro mě je paní Dita nedůvěryhodná hlavně z toho důvodu, že se tahá s takým oným …. Protopopem. Měla by skočit ke kolegovi očaři i psychiatrovi.
„Pěkný, podrobný, ale co expertuje ve vztahu k EU – duševní zdraví tam není.“
no, tak tam je její profesní životopis a ne její politická činnost. Nicméně pokdu máme čilé kontakty a výměnu informací s EU v jiných oborech, včetně těch zdravotních, tak lze očekávat, že to bude probíhat i v oboru psychiatrie a že s etímto budou nba kinistrestvu zaobírat psychiatrové a nikoliv třeba pediatři. Podle uvedených dokladů soudím, že dáma je možná podivínka, obdivující Babiše, ale ve svém oboru patrně orientovaná dostatečně.
Ostaně zatím se k celé věci, pokud se nepletu, nevyjádřila.
„Ve svém osobním životě, ale i lékařské praxi jsem se vždy chovala podle svého nejlepšího vědomí a navíc jsem vždy ctila přísahu, kterou jsou složila a lékařskou etiku. Vždy jsem si vybírala ty nejkomplikovanější případy a těm lidem jsem chtěla maximálně pomoci. Lživé informace, které se v posledních informacích objevily v médiích, mě proto poškozují, urážejí, ale především lidsky mrzí, protože média se rozhodla parazitovat na nemocném člověku,“ uvedla Protopopová pro Deník N.
221 — Co jsem tak viděl, právě psychiatričky z nějakého důvodu (nemá smysl, abych spekuloval např. o profesionální deformaci) mívají tendenci vybírat si manžely poněkud zvláštní.
Tak; situace se mění … Cesta byla odložena na zítřek.
Ten štěk se Sarajevským atentátem byl vlastně zásadním prohlášením. V tuto chvíli se zásadně stavím za Babiše. Snad je jasné, že ne proto, že bych ho miloval. Ale proto, že tento útok byl tak sprostý, že se nelze nepostavit na jednu stranu. A jak napsal PeS, jen aby to ti kluci a holky neodnesli jako tenkrát. Ano, myslím že se přepočítali. A tentokrát to pro ně bude tvrdší. Dostanou K.O. v prvním kole. Tím myslím volby. To, zdůrazňuji!, neznamená, že si neuvědomuji střet zájmů, kterým Babiš trpí. O tom nebudu diskutovat. Ale proti té sprosťárně se zásadně stavím.
To je má pozice pro další diskusi o této záležitosti.
Koušu na letišti do sendviče. Zajímavé že výslovnost je stejná jako kdybych kousal do “Písečné čarodějnice”.
To Skimic 226. Moc hezké, moc se mi to líbí. 🙂 Jen mi není jasné, co tím pánbůh minil. Nějaké upřesnění? Tedy pokud není obecně míněna situace okolo Babiše. Tam by mi to bylo jasné. 🙂
Setkání U Pivoje –
jako vždycky pro mne moc brzy. Přiletím až 29.11
To maYda 208. Dík. Je to odborník. Vzdala se místa v zastupitelstvu dřív, než ji k tomu nějaká sv… mohla vyzvat. Velice rozumné. A pro ni přitom bezbolestné. 🙂
U Babiše něco podobného přichází v úvahu v souvislosti s následnými volbami.
Budu muset zavítat na Kocoura … Nevím jak to s možností brzkých voleb je …
maYdo – uklizení potomka na Krym se jeví poměrně logické. V zemích s mnohem lepší psychiatrickou péčí by se mohli taky dostavit místní policisté (pokud by je o to PČR standardně požádala a doložila důvody) a podrobit mladého pána výslechu.
Takový postup je ovšem v případě Krymu víceméně nemožný.
Ale k celé té kause se zatím zdržuji bližšího komentáře, dobře se bavím a čekám až se ten ukňouraný velkouzenář pohřbí sám. Našlápnuto má poměrně slušně.
Na druhou stranu, když uvážím že každá (bez vyjímky) vláda od roku 1990 je konsistentně horší a horší, nejsem si jistý zda je o co stát… 🙁
Když tak čtu, co napsal do reflexu Steigerwald:
„aktivita občanů (hrstky neohrožených novinářů a orgánů vyšetřování) stojí proti kriminálním aspektům vládnutí a musí pro tu práci nasadit mimořádně vysokou míru odvahy.“
tak mám neodbytný pocit, že na tom něco smrdí….
Hmm, systém zase nějak požírá napsané příspěvky 🙁
tak ještě jeden pokus
maYdo – 231 – ale tak snad o tom, že Babiš vždycky byl a je gauner nikdo soudný nepochybuje. Pokud tedy nemá v hlavě marmeládu místo mozku.
Mně spíš baví, jak se v tom plácají různé ostatní složky. Konkrétně třeba PČR tvrdila, že si dva roky nemohla s juniorem pokecat, neboť jej nemohla najít. No a zároveň nám předkládá k uvěření, že o jeho údajném „únosu“ mnoho měsíců věděla, že jí junior sám kontaktoval apod.
Taky mně docela baví to, že juniorka je údajně mnoho a mnoho let také duševně poněkud churava, ale to jí nebránilo být (údajně, neprověřoval jsem to) místopředsedkyní představenstva významné akciové společnosti Imoba kterou čistě náhodou vlastnil pan otec.
Další zábavná věc je ta, že když si to podtrhneme a sečteme, tak vlastně předmětné Čapí hnízdo vybudovali dva duševně nemocní lidé, kteří na to mají dokonce lékařské posudky. Já v tom Čapáku nikdy nebyl, ale není to tam jak u blbejch na dvorečku ?
No a pokud se v průběhu této bizarní akce někdo dobere podstaty toho, jak junior vlastně získal švýcarské státní občanství (což je pozoruhodně obtížná a opravdu mnoho let trvající záležitost), bude to taková třešnička na dortu.
Ale třeba za všechno může Kalousek, kdo ví… 🙂
a už to prošlo zdá se.
To PK no právě!!! A i všem ostatním. Jsem zvědav co Klaus ml. Zase. Ne ze by to byl bůh. Ale může to „rozsekat“.
230 – no, jo, Petře, ale proč se tedy potom potomek přesunul do Švajcu, kde by takový postup byl zcela určitě možný?
Ostatně ví se ještě od někoho jiného, než od JB juniora, že byl unesen na Krym?
já taky pana velkouzenáře nemusím, ale ta možnost, že jde o duševně nemocného člověka, tady rozhodně je. Ale pochybuju, že kdyby tomu tak bylo, že to bude zveřejněno. Všichni budou mlžit, protože všichni mají máslo na hlavě a budou z toho chtít vyjít co nejlíp.
maYdo – 236 – já jsem sice Pavel a nikoli Petr, ale to je fuk, svátek máme ve stejný den.
Já ten tyátr zase až tak usilovně dneska nestudoval a předmětnou reportáž jsem neviděl vůbec. Ale z tisku aj tlače jsem vyrozuměl, že na Krym byl přesunut v určité citlivé době, kdy hrozilo to, že by se ho právě někdo v tom Švajcu na něco přeptat mohl.
A pokud se týká juniorova pobytu v tom mládežnickém táboře v Artěku (nebo kde vlastně), tak jsem nabyl dojmu, že jednak u toho rozhovoru byla přítomna juniorova matka se kterou bydlí v tom Švajcu a ta rozhodně nepopřela, že by syn byl pořád doma.
A za druhé jsem dneska četl (myslím dokonce na stránkách tiskového odboru Kosteleckých uzenin, jenž se nazývá idnes.cz) vyjádření PČR v tom smyslu, že junior je v minulosti kontaktoval v tom smyslu, že byl unesen na Krym. A že PČR to pečlivě prověřila a následně konstatovala, že tam sice byl, ale že o únos rozhodně nešlo a tak celou věc odložila.
Napjatě čekám, jaké další krávoviny budou lidu předloženy k uvěření…
oprava – „… a ta to rozhodně nepopřela a neřekla, že by syn byl pořád doma…“ jsem chtěl napsat a nenapsal.
Celkově vzato mně přijde, že si z nás dělají prdel úplně všichni v tom namočení a ani se za to příliš nestydí.
To PK. Já jsem taky „gauner“. Bohužel ne tak úspěšný jako Babiš. To mu nevyčítám. A ti kteří mu to vyčítají, tak z toho důvodu, že také nejsou tak úspěšní. Rozdíl je v tom, že já z toho viním sebe. Ti ostatní ty druhé. 😉
Teď vím, proč jsem o jeho dětech nic neslyšel. Nejsou nástupci. Teď znám i důvod. Třeba i důvod toho, proč má druhou manželku a proč si ji vzal za tak dlouho. Zkrátka: když se první děti povedou tak aby mohly nastoupit, není třeba a je škodlivé mít oficiálně další. O detailech je možné diskutuvat. Ale tady jde o princip.
Stejně jako vy nemám problém. Ale kdybych měl …
no, Pavle, , ale je věcí vlastníka, co udělá se svým majetkem. Když nechá předsedovat vlastní duševně nemocné dítě, je to jeho věc. MYslím, že občas se to tak dělával rodinných imperiích a korporacích, když se dědic nevyvedl, halt byl obklopen hradbou poradců, kteří ho kočírovali a on jen formálně vykonával funkci.
Podotýkám, že duševní postižení ještě neznamená, že dotyčnej musí být automaticky zbaven svéprávnosti a v řadě případů může normálně pracovat.
Pokud vím, tak v žádosti o dotaci nefigurovaly ostatně Babišovy děti, ale správci, kteří asi taky všechno řídili.
takže tohel uvěřitelný je.
Co uvěřitelný není, je že policie údajně nemohla zjistit, kde se dotyčnej nachází a novináři to vyčenichali. Mně to připadá jak scénář podle béčkový detektivky….
Hrdina se se schová do skříně a domluví se s někým, kdo s podezřelým zavede řeč na okolnosti vraždy a podezřelej se prokecne. A hrdina – elá hop – vyskočí ze skříně a padouch se pod táhou důkazů přizná. Cesta padoucha na šibenici je jisá a nevratná.
Jenomže ono to v realitě takhle nefunguje. Otázka je, jetsli se vůbec dá nahrávka, pořízená za takových okolností, použít u soudu.
No a Bureš půjde k čertu a přijde někdo jinej… Vidíš tam snad někoho jinýho, s kým by to bylo lepší?
„maYdo – 236 – já jsem sice Pavel a nikoli Petr, ale to je fuk, svátek máme ve stejný den.“
není možná, já bych přísahala, že jsem tam viděla napsáno „Petr Kunetka“…..
Vlasto – 240 – já nemyslím „gauner“ jako obchodník. Myslím „gauner“ jako agent StB. To jsi předpokládám nebyl.
maYdo – 241 – stran pčípadné výměny vlády jsem to již napsal v posledním odstavci mého příspěvku s číslem 230. 🙂
Co je a není použitelné u soudu, to bych nechal na posouzení povolanějším. Na druhou stranu je pravda, že natočit fake video není dneska až takový problém a tudíž nemohu vyloučit, že se časem dozvíme třeba i to, že Babiš žádné děti z prvního manželství nemá či dokonce to, že jest svobodným a bezdětným starým mládencem a že to všechno byla účelofka.
Holt, žijeme v turbulentní době a od té doby, co lze záznamy na Internetu editovat zpětně, nevíš dne ani hodiny… 🙂
Na druhou stranu, všechno zlé je pro něco dobré.
Teď jsem si pročetl dnešní Fendrychovo běsnění na aktualne.cz ve kterém skoro dosáhl stavu kterému Vikingové blahé paměti říkali „berserkr“ a půjdu mojí drahou nejspíš informovat v tom smyslu, že nemusí dnes chystat večeři, protože jak praví staré přísloví „Pět minut smíchu nahradí krajíc v břichu“.
A když si navíc uvědomím, že v sobotu je 17.11., tak to zakládá slušný fundament na to, že se budu smát až do Vánoc. Co by to jiní dali… 🙂
No vida a je to tady. Další možnost se zdarma zasmát, protože k celé problematice se rádoby zasvěceně vyjadřuje sexy mozek Paroubek.
http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-paroubek.php?itemid=32810
To je víceméně lepší než prastarý seriál „52 komiků a spol.“
Mazydo, ja zde nebyl 🙂
Muj nazor na aktualni situaci kolise mezi vzpominkami na komedii Prohnili proti prohnilim a mezi touhou se pohodlne usadit, zapalit si doutnicek, vychutnat kaficko…
A to jsem zatím ani nehledal, jak celou událost mediálně uchopil genius pera, Twitteru a Facebooku, Hradní Čtveráček. Opps, Ovčáček.
Oops – sakra ty překlepy.